V prosinci 2003 byl Ermannu Olmimu udělen čestný doktorát (honoris causa in Lettere)
na univerzitě v Bergamu (Universita degli Studi di Bergamo). Při této příležitosti
přednesl Olmi své lectio magistralis, v němž se zamýšlí nad duchovními
předpoklady tvorby. Český překlad bezesporu zajímavého textu poskytl stránkám
Nostalghia.cz Petr Slinták, jeden z překladatelů nedávno vydané knihy Ermanno Olmi:
Rozhovory. Text jeho lectio magistralis v této knize přirozeně není
a na stránkách Nostalghia.cz je tak publikován vůbec poprvé a to pod názvem
Kontemplace. Akt lásky a předpoklad tvorby. Může být chápan jako
zajímavý doplněk k Olmiho rozhovorům, ještě více ale možná souzní s nastávajícím
adventním časem.
[Myslet filmem]
Knihu rozhovorů s italským režisérem Ermannem Olmim uvádí v těchto dnech na trh
nakladatelství Camera obscura.
Jádro knihy tvoří český překlad italského originálu
knihy Charlie Owense Ermanno Olmi, vydaného nakladatelstvím Gremese Editore
v letech 2001 a 2008. Knihu přeložil Petr Slinták, který napsal k českému vydání
také obsáhlý Olmiho profil a je také iniciátorem dalšího původního rozhovoru
s Olmim, jenž s ním vedl v jeho sídle v Asiagu v květnu 2011 (na jeho překladu se
podílela Martina Mezírková). Tento specificky český doplněk starších Owensových
rozhovorů obsahově dotahuje témata, která Owens ve svých rozhovorech zakončil
filmem VÁLEČNICKÉ ŘEMESLO (2001), až do posledních Olmiho prací, včetně VESNICE
Z KARTONŮ z roku 2011 a současně přináší některá další témata, včetně českých a
rakousko-uherských dějinných a kulturních souvislostí, jakožto i Olmiho práci v
Čechách.
Owensovy rozhovory se drží chronologie režisérova života a tvorby, v samostatných
kapitolách přibližují buď životní etapy nebo jednotlivé celovečerní filmy. Přínosem
jsou stručné anotace filmů v úvodu každé kapitoly, které umožňují čtenáři se s
jejich dějem alespoň informativně seznámit. Text je tradičně doplněn poznámkami
pod čarou, novinkou u filmových knih nakladatelství Camera obscura je barevná
galerie fotografií, která obsahuje i snímky z velmi málo známých filmů, například
z raných Olmiho dokumentů. Připojena je kompletní filmografie a výběrová bibliografie
a také rejstříky osob a uměleckých děl.
Knihu je možné zakoupit buď v kamenném či internetovém knihkupectví Terryho ponožky,
na Slovensku se připravuje prodej tradičně v prodejně SFÚ (cca od poloviny prosince
2012). Cena byla stanovena na 485 Kč / 16 €.
Ermanno Olmi Rozhovory
přeložili Petr Slinták a Martina Mezírková Camera obscura
Příbram, Svatá Hora
2012
ISBN 978-80-903678-7-6
Cena Iluminace pro sborník Marketa Lazarová; chystá se monografie Františka
Vláčila; z natáčení filmu SKLENĚNÁ OBLAKA; Hodina mezi Psem a Orionem...
[Vláčil]
Na zpravodajském portálu
Guardian.co.uk
vyšla v úterý 6. listopadu unikátní zpráva o chystané aukci písemností,
fotografií a audio nahrávek se vztahem k životu a dílu Andreje Tarkovského.
Dokumenty pochází z archivu Olgy Surkovové, dlouholeté spolupracovnice Andreje
Tarkovského, která měla až do 80. let velmi blízký vztah k Tarkovského rodině a
byla bezprostředním svědkem většiny jeho tvůrčích zápasů.
[Tarkovskij]
Vláčil v Ponrepu; retrospektiva filmů Františka Vláčila ve Washingtonu...
[Vláčil]
Krajinou dětství a mysli
Rozhovor s režisérem Václavem Kadrnkou
(nejen) o filmu OSMDESÁT DOPISŮ
Celovečerní debut Václava Kadrnky OSMDESÁT DOPISŮ se v roce 2011 stal jednou
z událostí roku. Nejen pro zahraniční ohlas, jehož se filmu dostalo, nebo pro
komplikovanou cestu, kterou si film a jeho tvůrci museli projít. Jeho hlavní
devizou je osobitost, jíž je v současné české filmové produkci jako šafránu.
Osobně si dlouho nevzpomínám, kdy jsem u českého filmu pocítil silný kinematografický
zážitek, v němž by se mísily (a vzájemně prolínaly) dojmy z obsahu i formy, v
němž není ani stopy po kalkulaci s diváckým očekáváním, a kde přitom vše funguje
především na základě osobní autorské upřímnosti. V domácí kritické obci se Kadrnkův
snímek dočkal vcelku příznivého přijetí, soudě podle několika recenzí publikovaných
v tisku nebo na internetu. Na to, jak je OSMDESÁT DOPISŮ výjimečný film, mi ale
„pár recenzí“ připadlo málo. A proto vznikl tento rozhovor, v němž jsem chtěl s
režisérem hovořit o jeho filmu detailněji a s odstupem. Hlavního tématu jsme se
ale nakonec moc nedrželi, a tak je to svým způsobem i rozhovor o určitém pohledu
na kinematografii.
[více]
Sajat Nova – 300 let
Letos uplynulo 300 let od narození arménského básníka Sajat Novy (14. 6. 1712 – 22. 9. 1795),
jehož životní i umělecký osud se stal námětem filmu Sergeje Paradžanova BARVA GRANÁTOVÉHO JABLKA
(1969). Právě tento Paradžanovův opus magnum uvede k tomuto výročí pražské Ponrepo,
a to v úterý 2. října od 20 hod. Kromě projekce bude program obsahovat i přednášku
Andrana Abramjana a Tomáše Hály a možná dojde i na jedno malé překvapení... Připomínat,
že stejný film vyšel v loňském roce na unikátním českém 2DVD v ediční řadě
Netuctové filmy,
je pro čtenáře těchto stránek určitě jen formalita.
Dlouho ohlášená kniha českého japanologa Antonína Límana s názvem Mistři japonského filmu
se v září 2012 konečně dostala na trh. Jde o mimořádnou publikaci nejen proto,
že samostatná kniha věnující se japonské kinematografii u nás nikdy nevyšla, ale
i tím, že kromě exkurzů do tvorby sedmi předních japonských režisérů nabízí i
obecnější vhled do japonského kulturního kontextu. [více]
A. Líman: Mistři japonského filmu – recenze; RAŠOMON na criterionském BD;
Kurosawa v anketě Sight & Sound... [Kurosawa]
Od pondělí 10. září od 11:30 hod. zahájí na ČRo 3 četba na pokračování z knihy
Svena Nykvista Úcta ke světlu. Pětidílný cyklus půlhodinových čtení (do
pátku 14. září) vznikl v režii Michala Bureše, účinkuje Petr Pelzer.
V dubnu jsem na těchto stránkách vyvěsil článek, nebo spíš fotoreportáž
Po stopách ČERVENÉHO BALÓNKU,
vztahující se k místům, kde vznikal slavný Lamorissův film. Již tam jsem zmínil
připravované číslo holandského magazínu Furore, které se bude věnovat
především tomuto filmu a také existenci českého překladu knižního vydání
literárního scénáře, který u nás vyšel v roce 1959. Nyní mám oba tituly, které
dělí od jejich vzniku 53 let, na stole a nedá mi to se nepodělit o dojmy, které
ve mě vyvolaly.
[více]
Nejvýznamnější filmy historie 2012
Už od roku 1952 probíhá každý rok zakončený dvojkou (1952, 1962, 1972...) anketa
magazínu Sight & Sound o nejvýznamnější filmy historie. Nejinak tomu bylo
i letos, kdy na výzvu renomovaného magazínu hlasovalo celkem 846 respondentů z řad
filmových kritiků, akademiků, distributorů a cinefilů pro celkem 2045 různých filmů.
Paralelně proběhlo hlasování režisérů, v němž hlasovalo 358 osobností. Výsledky byly
zveřejněny včera v podvečer. Na 1. místě se umístilo VERTIGO se 191 hlasy, 2. místo
obsadil OBČAN KANE (157 hlasů), 3. příčka patří PŘÍBĚHU Z TOKIA (107 hlasů), 4.
místo obsadila PRAVIDLA HRY (100 hlasů) a 5. místo Murnauův VÝCHOD SLUNCE (93 hlasů).
Žebříček celé padesátky filmů je možné si projít na oficiální stránce.
Cílem ankety není stanovit ten jediný „nej“ film všech dob jednou provždy. To
samozřejmě není možné už proto, že neustále vznikají filmy nové a i z důvodů
subjektivního vnímání toho kterého díla je nesmysl výsledky jakkoli absolutizovat.
Cenu této ankety spatřuji především v tom, že poukazuje na proměňující se filmový
vkus, na to, co je v určitém období (dekádě) určující ve vnímání filmového umění.
Výsledky předchozích ročníků je možné si prostudovat zde. Výsledky toho letošního
mi implikují hned několik (samozřejmě subjektivních) poznámek.
Minimálně na jedno desetiletí došlo k „sesazení“ OBČANA KANEA, který na
první příčce dominoval nepřetržitě od roku 1962.
Příjemným překvapením jsou pro mne tři němé tituly v první desítce (MUŽ
S KINOAPARÁTEM, VÝCHOD SLUNCE a UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ). Němé snímky se sice na
čelných místech objevují už od roku 1952, pozoruji ale určitý posun směrem
k avantgardnějším dílům. (Chaplinova SVĚTLA VELKOMĚSTA se od roku 1952, kdy obsadila
2. místo, propadla na 50. pozici.) Naopak mezi režiséry se do top ten nedostal
žádný němý film.
V režisérském hlasování se na 9. místě umístilo Tarkovského ZRCADLO (u kritiků
je to č. 19), což mi potvrzuje, že tento Tarkovského film postupem doby zraje jako
víno. Mimochodem – z dalších Tarkovského filmů je u kritiků ANDREJ RUBLEV na 26.
místě, STALKER pak na 29. místě.
Nejmladšími filmy letošní padesátky jsou MULHOLLAND DR. (2001, 28. místo)
a STVOŘENI PRO LÁSKU (2000, 24. místo).
Mezi padesáti filmy je pouze jeden (!) z 80. let - SHOAH (1985, 30. místo).
Seznam uzavírá symbolicky RAMPA od před pár dny zesnulého Chrise Markera...
V celé padesátce titulů není ani jeden film Terrence Malicka...
15. srpna bude na webu BFI zveřejněn interaktivní seznam hlasů všech 846 kritiků,
o týden později pak totéž u 358 hlasujících filmových režisérů.
Chris Marker (1921–2012)
Mezi filmovými dokumentaristy nenajdeme tolik filmařských „star“ jako v hraném
filmu. Chris Marker takovou veličinou byl. Respektovaný tvůrce, který vytvořil
celou řadu pozoruhodných filmů, velký inovátor, jenž neváhal zkoušet nové postupy
ve filmovém vyjádření. Spisovatel a úspěšný fotograf, téměř vůbec neposkytující
rozhovory, odmítající být fotografován (jedna z jeho nejznámějších fotografií –
viz výše – vznikla tajně, když se přijel podívat na Tarkovského natáčení OBĚTI,
mohla být zveřejněna až po 16 letech), často mystifikující fakta o svém životě a
původu... Dnes již okřídlený pojem cinema verité je spjatý především s jeho jménem,
když pomáhal utvářet jeho obsah i zaměření. Filmově vyrůstal a spolupracoval s
Alainem Resnaisem, J.-L. Godardem, Agnés Vardovou... I přes tuto generační spřízněnost
a sounáležitost, kdy se v letech 1955–1966 vyprofiloval jako přední francouzský
filmař, byl ale velký solitér. Své filmy komponoval jako osobité eseje, v nichž
zaznamenaná fakta nahlížel subjektivním pohledem, komentoval je, uvažoval nad nimi,
často z protikladných pozic. Volil experimentální postupy práce s obrazem i zvukem,
velkou roli přikládal komentáři a nekonvenčnímu střihu. Vedle cestopisných esejistických
črt, motivovaných aktuálními událostmi (DOPIS ZE SIBIŘE, NEDĚLE V PEKINGU, CUBA SI!,
ZÁHADA KOUMIKO) nebo filmů nahlížejících pod pokličku dobového společenského vření
(NASHLEDANOU, DOUFÁM, ŽE BRZY; DALEKO DO VIETNAMU, PAŘÍŽSKÝ MÁJ, PROCHÁZKA BERLÍNEM)
vytvořil i portréty dvou velkých filmařů – dokument AK o Akiru Kurosawovi dnes
patří mezi nejlepší portréty tohoto tvůrce, stejně jako intimní pocta osobnosti
a dílu Andreje Tarkovského JEDEN DEN ANDREJE ARSEŇJEVIČE (to je mimochodem jediný
Markerův film, který u nás vyšel na DVD, konkrétně na dvojdisku s Tarkovského
filmem NOSTALGIE vydaného Zónou). Jedním z jeho nejslavnějších filmů vůbec je pak
RAMPA (La Jetée) z roku 1962, jakási esejistická sci-fi, fotoromán o konci světa
a vzpomínkách na dětství. V bouřlivých 60. letech prohlásil Henri Michaux o Markerovi:
„Zbourejte Sorbonnu a na její místo postavte Chrise Markera.“ Chris Marker zemřel
v den svých 91. narozenin, 29. července 2012.
Dnes je to pět let od „černého pondělí“ 30. 7. 2007...
UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ od MoC
Novinkám na DVD a BD už se na těchto stránkách delší dobu nevěnuji, dovolím si
ale jednu malou výjimku. Jedním z nejzajímavějších titulů roku 2012 pro mne bude
určitě nová edice Dreyerovy klasiky UTRPENÍ PANNY ORLEÁNSKÉ (1928), jejíž vydání
v listopadu 2012 včera ohlásili Masters of Cinema (MoC). Nejenže totiž film vyjde
na Blu-ray i DVD v kompletně restaurovaném HD rozlišení, ale doposud zcela nevídaně
bude vydán ve dvou němých verzích, lišících se rychlostí posunu filmového pásu –
20fps nebo 24fps. Každá z těchto jinak dlouhých verzí bude mít volitelnou nově
vytvořenou zvukovou stopu: pro verzi 20fps zkomponoval hudbu Mie Yanashita,
specialista na ozvučování němých filmů, pro verzi 24fps pak avantgardní hudebník
Loren Connors. (Připomínám, že u letitého, ale stále vynikajícího DVD od Criterionu
je nádherná hudební stopa od Anonymous 4.) MoC přidají na disk také tzv. Lo Ducovu
střihovou verzi, která vznikla v roce 1951 ve Francii jako rekonstrukce tehdy ještě
ztraceného originálu filmu, jenž byl nalezen až v roce 1981 (více o tom v recenzi
na criterionský disk). Edice od MoC uvede film také s originálními dánskými mezititulky,
které pro původní sestřih vytvořil ručně sám C. Th. Dreyer. Samozřejmostí je obsáhlý
booklet s řadou raritních fotografií. Vydání bude k dispozici buď na samostatném
Blu-ray, v DVD boxu nebo ve speciálním kovovém pouzdře obsahujícím oba typy nosičů.
Rozhovory s Josifem Brodským oceněny!
Nakladatel Miloš Fryš na včerejším večeru Cena Andreje (Nikolaje) Stankoviče
v pražském kině Ponrepo převzal Mimořádnou cenu Andreje ´N.´ Stankoviče za rok 2011
pro nakladatelství
Camera obscura,
podle zdůvodnění členů rady „za vydání Rozhovorů
s Josifem Brodským, knihy v našem literárním kontextu výjimečné, a současně za
další vzácně nekomerční vydavatelské počiny, zahrnující mimo jiné neobyčejně
inspirativní publikace o Andreji Tarkovském a Jimu Jarmuschovi.“ – Nostalghia.cz
gratuluje!
Kaneto Šindó (1912–2012)
Jeden z prvních japonských tvůrců, který od počátku 50. let rozvíjel koncept
autorského filmu po záštitou vlastní produkce. Natočil více než 40 filmů a napsal
přes 200 scénářů. Mezinárodně úspěšné filmy DĚTI HIROŠIMY (1952), OSTROV (1960),
ONIBABA (1964), kaidanovsky temný snímek ČERNÁ KOČKA (1968) nebo působivý STROM
BEZ LISTÍ (1986). Ctitel odkazu Kendži Mizogučiho, především v sociální
problematice a v zacílení pohledu na postavení žen. Zemřel 29. května 2012, několik
týdnů po svých 100. narozeninách.
„Myslím, že se světem je to velmi špatné. Lidé jsou stále více materialističtí
a krutí... Ukrutně líní, lhostejní a egoističtí, neboť myslí jen na sebe a už vůbec
ne na to, co se děje kolem nich, a tak bují jen ošklivost a hloupost. Všichni se
zajímají jen o peníze. Peníze se stávají jejich Bohem. Bůh pro většinu lidí neexistuje.
Peníze jsou něčím, pro co musí žít. I první astronauti na Měsíci řekli, že když
poprvé viděli naši Zemi, bylo to něco tak zázračného, tak úžasného, že se to nesmí
zkazit žádným dotekem. Hluboko cítím shnilost, jakou se kazí svět. Ve všech zemích.
Už neexistuje mlčení. Lze ho ale hledat. Jen tak je pro mne možné žít.“ – Robert Bresson
Po stopách Červeného balónku
O Lamorissově kouzelném snímku ČERVENÝ BALÓNEK (1956) jsem na stránkách Nostalghia.cz
psal již několikrát. Nyní se k filmu opět vracím, i když tentokrát trošku oklikou.
Několik týdnů jde totiž o jeden z nejžádanějších titulů, na které se chce dívat
má tříletá dcera. Díky tomu jsem film v poslední době viděl nesčetněkrát a mohl
si tak všímat i malých detailů. Ať už jsou to zašlá zákoutí a zbořeniště, ulice
s obchody a kavárnami, výlohy obchodů, pouliční trh se starožitnostmi, dobové
automobily, plakáty polepená nároží, život v uličkách pařížského Belleville nebo
nálada rušných bulvárů. Vedle toho všeho jsem ale pocítil i touhu zkusit vyhledat
místa, kde se film natáčel. Vedle autentické atmosféry mají ty obrázky totiž i
nevšední kouzlo, jehož pozůstatky, pokud nějaké jsou, mne zajímaly
[více]
Nostalghia.cz - 10 let
Přesně před deseti lety, 4. dubna 2002, byly otevřeny stránky Nostalghia.cz.
Vypadaly samozřejmě úplně jinak, obsahem byly chudinké a i tehdejší tematický
záběr byl velmi úzký. Pokud mě paměť neklame, přinesly pár prvotních informací
o Tarkovském, Vláčilovi a MARKETĚ LAZAROVÉ... Ostatní andělé přicházeli postupně.
Několikrát byl změněn design, některé oddíly byly časem ukončeny, stěžejní část,
tedy stránky o jednotlivých andělech, ale funguje stále, byť přiznávám v různé
intenzitě, odvíjející se podle mých časových a (lidsky)energetických možností.
Jsem rád, že si stránky udržely své čtenáře, i když v posledních cca 3 letech je
intenzita vkládání novinek velmi chabá (přičemž asi dvakrát jsem uvažoval
i o ukončení). Ještě víc jsem pak rád za to, že jsem skrze tento projekt potkal řadu
zajímavých lidí, z nichž bych chtěl mnohým alespoň takto poděkovat za to, že
různou měrou přispěli nebo přispívají k jeho obsahu. Nechci ale ohlížením se za
uplynulou dekádou ztrácet moc času. Jsou zajímavější věci, jimž ho věnuji mnohem
raději – například souběžně publikovanému textu Po stopách Červeného balónku
(viz příspěvek výše), jehož příprava mě mimořádně bavila, a který jsem si k tomuto
výročí tak trochu „nadělil“, nebo Malickovu filmu STROM ŽIVOTA, vycházejícímu zítra
na DVD...
Úvodem na rovinu přiznám, že knihy českého japanologa Antonína Límana pro mne byly
vždy událostí. Ať už se jednalo o překlady nebo původní texty, vždy jsem u nich
měl jistotu, že jsou dílem skutečně zasvěceného člověka, který se svému tématu
věnuje nejen s profesní pečlivostí a erudicí, ale i s láskou a péčí. Jeho poslední
kniha Chrám plný květů, kterou vydalo koncem roku 2011 mateřské Límanovo
nakladatelství DharmaGaia ve spolupráci s Česko-japonskou společností, je toho
nejčerstvějším důkazem.
[více]
Tonino Guerra (1920–1912)
DOBRODRUŽSTVÍ, NOC, ZATMĚNÍ, ZVĚTŠENINA, ČERVENÁ PUSTINA, ZABRISKIE POINT, AMARCORD,
IDENTIFIKACE ŽENY, NOC SVATÉHO VAVŘINCE, KAOS, NOSTALGIE, A LOĎ PLUJE, GINGER A FRED,
KRAJINA V MLZE, ODYSSEŮV POHLED... Je vůbec třeba psát něco víc?
Rozhovor Paradžanov o Paradžanovovi; Český rozhlas Plzeň o S. Paradžanovovi;
Režisérský scénář BARVY GRANÁTOVÉHO JABLKA; dvě zajímavé fotografie; Andžaparidze –
Čiaureli 1980...
[Paradžanov]
Jiří Trnka – 100 let od narození
Ke 100. výročí narození Jiřího Trnky (1912–1969) připravil Národní filmový archiv
retrospektivu kompletního Trnkova díla, která bude probíhat v archivním kině Ponrepo
od středy 1. února do pátku 16. března 2012. Program je následující (detaily budou
jistě k nalezení na webu Ponrepa):
1.2. 17.00 PRVNÍ FILMY / pásmo krátkých filmů (1945-1949)
3.2. 17.30 ŠPALÍČEK (1947)
8.2. 17.30 CÍSAŘŮV SLAVÍK (1947)
10.2. 17.30 BAJAJA (1950)
13.2. 17.30 STARÉ POVĚSTI ČESKÉ (1952)
15.2. 17.30 OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA I.-III. (1954)
17.2. 20.00 SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ (1959)
20.2. 17.30 DVA MRAZÍCI a další krátké filmy (1949-1955)
23.2. 17.30 VÁŠEŇ a další krátké filmy (1953-1967)
2.3. 17.30 VRCHOLNÉ POSLEDNÍ FILMY (1961–1964)
5.3. 17.30 NA KŘÍDLECH PEGASOVÝCH - OKRUH JIŘÍHO TRNKY (1936–1966)
7.3. 17.30 ZAHRADA (1974–1977)
Programová brožura Ponrepa přináší kromě detailních informací poprvé v českém
překladu i tento pozoruhodný text Chrise Markera, kterým budoucí slavný dokumentarista
vzdal hold Trnkovým filmům v 8. čísle Cahiers du cinéma z ledna 1952.
„Nejsem režisér, jsem jen výtvarník, říká Trnka. Jako kdyby dar času, který jen
Trnka umí předat kresbě, malbě, obrazům nebyl kinematografickou mocí prvého řádu.
Když čas vystřihuje ze znečištěného tisku, z náčrtků, daruje nám tím na dvě hodiny
život exemplární, očištěný. Dovršený tedy tím, co se životu nedostává: stylem.
Kresbě, malbě, obrazům, jež jsou čirým stylem, se naopak nedostávalo času. Teď už
společným jmenovatelem není kontemplace, ale participace.
Divadlo anebo film, malířství anebo film - s nepropustností takových falešných
vymezení tady každopádně skoncujeme. I s filmem jako s „uměním pohybu“. Dokumenty
Alaina Resnaise o malířích také nejsou kinematografické proto, že se v nich hýbe
kamera (naopak: čím míň se hýbe, tím líp), nýbrž proto, že restituují konečně čas,
který malířství přináleží. Proto, že trvání akce se už nepodřizuje napětí divákova
času, ale je vedeno skrze čas na plátně. Resnais i Trnka okouzlují tou měrou, jíž
vytvářejí pro malíře, pro dílo a pro diváka poprvé, díky filmu, jeden společný bod.
Malíř, dílo a divák v něm zakusí dynamický vztah, jsou provizorně „všiti“ do stejné
kůže.
Trnkovo tak řečené výtvarno žije stejným půvabem. A prostota příběhu a jeho trvání
očividně dobře potvrzují, že kinematografie je zde záležitostí přírody a ne prostředků.
Vlastně se zdá, že dar svobodně se procházet pohádkovou říší obrazů, dar moci projít
jiným světem si stačí sám o sobě a že si zakazuje vychytraloou stupnici efektů a
„suspensů“ na způsob Walta Disneye. (Pokud je pan Disney přesvědčen, že v jeho
kresleném světě by k okouzlení nestačilo, aby jím zákazník jen tak prošel, má ovšem
pravdu.)
Být srovnáván s Disneyem by ale byla pro Trnku dost chabá čest, zatímco pro Disneye
by naopak bylo takové srovnání příliš tíživé. Stavět například Trnkova Bajaju, jeho
šedou a tmavomodrou barvu, hnědou v jejím bohatství, rudou v její hloubce, proti
lyrickým modřinám Disneyovy Fantazie, by nestačilo k vykoupení všeho, co bylo obětováno.
Ten Trnkův luxus, jeho řád, všechny jeho rozkoše, nádechy barev. Stavět lidovou
melodii proti hitu, hudbu Václava Trojana proti hudbě Franka Churchilla by nám
neřeklo dost o Trojanově vznešenosti (ty ostré hlasy, jež se, jako andělé katedrál,
nesou nad důmyslnou orchestrací). Snaživá vynalézavost a silácké triky, s nimiž nás
chce Disney donutit, abychom uvěřili v to, co vypráví, v protikladu k prostotě záměrů
Jiřího Trnky, jenž s limity svého „výtvarna“ nakládá stejně lehce jako s obrazem uvnitř
rámu, činí evidentním přinejmenším jeden paradox. Totiž, že zatímco Disneyův svět
zůstává uzavřený sám do sebe, Trnkův svět se vlévá do našeho.“ /Chris Marker/
Zóna slaví 10 let
„Co to bylo? Meteorit?
Návštěva obyvatel kosmických dálav?
Tak či tak, naše malá země
spatřila zrod zázraku – Zóny...
Snad to bylo dobře. I když, nevím...“
[více]
Michail Romadin (1940–2012)
Včera proběhl v moskevském chrámu Zvěstování Panny Marie v petrovském parku pohřeb
malíře, grafika a filmového výtvarníka Michaila Romadina. Narodil se 12. dubna 1940
v umělecké rodině, jeho dědeček se řadí mezi ruské primitivisty, otec se věnoval
krajinomalbě. Od třinácti let již navštěvoval výtvarnické kurzy, školil se na kopiích
barokních obrazů nebo ruských ikon, samostatné výtvarné období u něj lze ale sledovat
až po absolvování moskevského VGIKu. Prvním filmem kde pracoval jako výtvarník byl
Končalovského PRVNÍ UČITEL (1964), po němž následovala další spolupráce s Končalovským
na filmu PŘÍBĚH ASJI KLJAČINOVÉ... (1966). V roce 1965 odmítl nabídku studia Mosfilm
na místo stálého filmového výtvarníka a upřednostnil samostatnou uměleckou dráhu.
Ve filmu se asi nejvíce proslavil jako výtvarník Tarkovského SOLARIS (1972). Malby,
kresby a grafiky jeho samostatné tvorby jsou dnes zastoupeny ve sbírkách celé řady
světových muzeí a galerií. Zemřel 3. ledna 2012 ve věku 72 let.
Bert Schneider (1933–2011)
Jako syn presidenta společnosti Columbia Pictures měl Bert Schneider zaděláno na
bezstarostnou budoucnost. Na prahu dospělosti se z něj ale vyklubalo zlobivé dítě.
Začalo to vyhozením z univerzity v 50. letech, pokračovalo protiválečným aktivismem
a sblížením s hippies kulturou 60. let. Klíčovým bylo seznámení a přátelství s
režisérem Bobem Rafelsonem a tehdy ještě málo známým hercem Jackem Nicholsonem,
s nimiž spojil velkou část své kariéry. Schneider a Rafelson jsou podepsáni pod
tehdy úspěšným sitcomem THE MONKEES (1966–1968), sám Schneider pak produkoval
psychedelickou komedii HEAD (1968) podle Rafelsonova a Nicholsonova scénáře. U
filmové produkce, částečně skrze svou a Rafelsonovu společnost Raybert Prod.
(později BBS Prod.), pak Schneider už zůstal. Následovalo několik „osacrových“
let: Snímky EASY RIDER (1969) a o rok později vzniklé Rafelsonovy MALÉ ŽIVOTNÍ ETUDY
jsou dnes považované za stěžejní díla Nového Holllywoodu a své tvůrce katapultovaly
mezi hollywoodské celebrity. Dalším úspěchem bylo POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ (1971)
Petera Bogdanoviche, následoval Rafelsonův KRÁL Z MARVIN GARDENS (1972) a v roce 1975
produkce oscarového dokumentu Petera Davise o vietnamské válce HEARTS AND MINDS.
Společně s bratrem Haroldem stál v roce 1978 za produkcí Malickových NEBESKÝCH DNŮ,
zpočátku opomíjeného filmu, který je dnes považovaný za americkou klasiku. Z filmového
průmyslu odešel v 80. letech, částečně z politických důvodů, ale i pro svůj stálý
boj s drogovou závislostí. Zemřel v pondělí 12. prosince 2011 ve věku 78 let.
Český disk s BARVOU GRANÁTOVÉHO JABLKA zamíří ke svým objednavatelům o týden dříve.
Datum uvedení na trh bylo posunuto na 15. prosinec, kdy by měl disk být v odpoledních
hodinách k dispozici v Terryho ponožkách. Nostalghia.cz k dnešnímu dni přináší recenzi
dvojdisku, zpracovanou podle testdisků z nichž se lisovaly finální produkty.
[Paradžanov]
Záře BARVY již na dohled! Dnešní Zóna definitivně ukazuje podobu DVD s filmem
BARVA GRANÁTOVÉHO JABLKA, jehož vydání bylo původně ohlášeno na říjen. Byla
odhalena grafická podoba přebalu, ale podstatnější info se týká rozšíření obsahu
vydání.
[Paradžanov]
Příbramské nakladatelství Camera obscura se orientuje především na vydávání filmové
literatury. Po letošním vydání Tarkovského textů Krása je symbolem pravdy
nyní ale přichází s titulem, který se z jeho dosavadní produkce tematicky vymyká.
O to víc by myslím neměl ujít pozornosti, protože kniha Solomona Volkova Rozhovory
s Josifem Brodským patří k těm, které mohou působit nenápadně, ale skrývají
velezajímavou četbu. Rozhovory s Josifem Brodským, ruským básníkem a esejistou,
vedl v letech 1978–1992 literární a hudební publicista Solomon Volkov. Josif Brodskij
(1940–1996), nepřehlédnutelná postava světové literatury a poezie druhé poloviny
20. století, držitel Nobelovy ceny za literaturu (1987), ve dvanácti rozhovorech
vzpomíná nejen na svůj život – válečné dětství v petrohradské blokádě, mladická
50. léta, vstup na literární scénu, vězení a několikaleté vyhnanství na samý sever
SSSR v 60. letech či vynucenou emigraci (1972) –, ale nabízí originální a velmi
neotřelý pohled na sovětské poměry, na život v petrohradských literárních kruzích
50. a 60. let, jimž vévodila postava Anny Achmatovové, k jejímž nejbližším přátelům
lze Brodského počítat, na mechanismus a marasmus sovětské byrokracie i oficiálních
uměleckých kruhů (nezapomenutelné je zde např. Brodského líčení obskurní postavy
Jevgenije Jevtušenka). Stejně poutavě pak popisuje emigrantskou část svého života,
život v New Yorku, univerzitní působení, svůj vztah k velkým postavám poezie 20.
století (Auden, Frost) a vůbec k poezii jako takové, k jazyku jako k jejímu nositeli.
Brodskij je bystrý pozorovatel a mimořádný vypravěč s osobitým náhledem na život
a kniha Rozhovory s Josifem Brodským je toho nejlepším důkazem. Podle
českého nakladatele se jedná o mimořádnou knihu-událost. – Detailní informace o
knize naleznou zájemci na webové stránce
cameraobscura.wz.cz.
Montserrat Figueras (1942–2011)
Tato zpráva není z oblasti filmových andělů, ale osobně mě velmi zasáhla. Vynikající
katalánská sopranistka a interpretka staré hudby Montserrat Figueras zemřela dnes
ráno v Barceloně ve věku 69 let. Proslula především jako sólistka na koncepčních
albech svého manžela Jordi Savalla se soubory Hespérion XXI a La Capella Reial de
Catalunya, která přináší především španělskou hudbu 16. a 17. století. Montserrat
Figueras byla ale multižánrovou osobností a dokázala interpretovat i hudbu arabskou
nebo židovskou, společně se svým manželem se vydávala do neprozkoumaných vod hudebního
dědictví celé středomořské oblasti a společných hudebních tradic Evropy a Blízkého
Východu. Zásadně ovlivnila hudební podobu projektů Jérusalem, Le Royaume
Oublié nebo Dinastia Borgia, který získal v loňském roce cenu Grammy
za nejlepší nahrávku staré hudby. Její sólová alba El Cant de la Sibil.la a
Lux Feminae jsou fascinující oslavou lidského hlasu, všech jeho podob a
možností vyjádření, stejně jako poctou životním i historickým rolím ženy – která
je zde oslavována jednou jako mystická bytost, vědma, světice, matka nebo nositelka
erotického principu. Její hlas měl nekonečně mnoho podob, rekonstruovala staré
techniky zpěvu a dokázala si vytvořit osobitý a nenapodobitelný způsob přednesu.
Kritik The Gramophone o ní před časem napsal: „Dokáže být dramatickou i
vášnivou, vtipnou i smutnou, mladou dívkou, která nesnese omezení své lidské svobody
i svatou duší mysticky spojenou s Bohem“... Filmoví milci se s jejím uhrančivým
hlasem mohli setkat například v Corneauově snímku VŠECHNA JITRA SVĚTA (1991).
Když jsem před lety navštívil Savallův pražský koncert projektu Don Quijote de
la Mancha, vplula Montserrat Figueras na pódium asi až po pěti minutách, po
úvodním epilogu a instrumentální fanfáře začala zpívat Yo soy la locura
způsobem, který mi vehnal slzy do očí... Již řadu let jsem se pravidelně těšíval
na každé její nové CD. Žádné další už nepřibude, ke hraní jich je ale i tak celá
řádka. Začnu hned dnes večer.
Druhý svazek edice Inicály byl představen už v létě na letošní LFŠ v Uherském Hradišti.
Přibližuje tvorbu Aki Kaurismäkiho, uvedenou na LFŠ v kompletní retrospektivě navazující
na menší profil tvůrce, který byl na této akci prezentován přibližně před 20 lety.
[více]
Jubilejní 10. ročník filmového festivalu Film ve znamení ryby proběhne v
Olomouci tradičně na přelomu září a října, konkrétně od 29. 9. do 2. 10. 2011.
Festival, orientovaný na filmy vycházející z křesťanské duchovní tradice, nabídl
v loňských ročnících vždy něco nového, zajímavého a netradičního a nejinak tomu
bude i letos.
[více]
Diskuzní fórum Nostalghia.cz
Po více než devět let existence stránek Nostalghia.cz na nich nebylo otevřeno
žádné diskuzní fórum. (Jakýsi pokus byl sice kdysi učiněn na stránkách o Andreji
Tarkovském, ale byl špatně technicky zabezpečen, takže z toho nakonec nic nebylo.)
Stránky Nostalghia.cz fórum neměly dílem proto, že jsem necítil potřebu takové
fórum na stránkách mít, především ale pro mou minimální technickou zdatnost v
problematice databází. Ta se sice od té doby příliš nezměnila, na druhé straně
ale pokročil vývoj aplikací svým rozhraním přátelských i k běžnému uživateli,
který chce na svých stránkách fórum instalovat a spravovat. Zkouším to tedy po
několika letech vlastně poprvé a doufám že alespoň trochu sofistikovaně.
Technicky je fórum vytvořeno na jednoduchém ale rychlém systému PunBB, vyžaduje
jen minimální registraci (zatím bez ověřování), nabízí přehledné členění kategorií,
fór a témat, vkládání odpovědí i zakládání nových témat, možnost sledování
jednotlivých skupin přes RSS nebo přes emailové zprávy, zasílání privátních
emailů aj.
Obsahově jsem se snažil roztřídit okruhy témat do určitých skupin (kategorií),
ale budu rád za další připomínky či náměty. Netvrdím že to tak je ideální, je to
jen představa a předpoklad, který víceméně kopíruje strukturu stránek Nostalghia.cz.
Moc bych si přál, kdyby se fórum stalo místem setkávání nad filmy a tvorbou nejen
filmových andělů, ale duchovního filmu obecně. Jako u každého fóra jde o otevřený
prostor. Dost možná je to ale představa naivní, protože tuto funkci plní už
dostatečně jiní a není v této webové podobě na stránkách Nostalghia.cz potřeba.
Přesto jsem se tento krok rozhodl učinit, čas ukáže.
Ediční řadu Akta F nakladatelství Casablanca a Filozofické fakulty UK rozšířil
nový titul, práce Magdy Španihelové Screen Dance. Samotný název napovídá,
že tématem knihy je tanec a film, případně taneční film. Podtitul Tělo pro kameru
pak tématický záběr rozšiřuje na roli, pojetí a vnímání lidského těla ve filmu.
[více]
Claude Laydu (1927–2011)
Je to pro mne jeden z nejpůsobivějších hereckých debutů v historii kinematografie.
Belgický herec Claude Laydu v bezejmenné titulní roli Bressonova arcidíla
DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE (1950) předvedl životní výkon, na jehož úspornost výrazu
při sledování současné filmové produkce vzpomínám čím dál častěji. Po studiu
herectví na Conservatoire National Supérieur d'Art Dramatique v Paříži byl členem
herecké společnosti Théâtre Marigny Madeleine Renaud a Jean-Louis Barraulta. Ve
filmu se objevoval nejčastěji v průběhu 50. let, kdy hrál v celkem 15ti filmech,
většinou dramatech s výrazným psychologickým nábojem. Kněžskou roli si zopakoval
v Gilově snímku LA GUERRA DE DIOS (1953) a v postavě pravoslavného kněze Alexandra
se objevil i v Combretově filmu RASPUTIN (1954), kde hrál po boku Pierre Brasseura.
V roce 1960 se společně s Jeanne Moreau, Alidou Valli a Pierre Brasseurem objevil
ve filmu LE DIALOGUE DES CARMÉLITES, natočeném opět podle Bernanosovy předlohy.
V Pellegriniho snímku ITALIENISCHES CAPRICCIO (1961) ztvárnil roli dramatika
Carla Goldoniho. Ve stejném filmu se mj. v drobnějších hereckých rolích objevili
i Daniela Smutná a Jan Werich, v drobné roli také Layduova žena Christine Balli,
s níž měl syna a dceru. Od roku 1962 provozoval vlastní dětské loutkové divadlo
s představením, které pravidelně vysílala francouzská televize až do roku 1995.
Zemřel 29. července 2011 ve věku 84 let na selhání srdce.
Nové edice filmů SLADKÝ ŽIVOT a 8 1/2 na DVD; Mistří září; Allenovy reminiscence
na italskou klasiku...
[Fellini]
Včerejší tisková konference v NFA v Praze přinesla několik zásadních informací
k nejbližší budoucnosti digitalizované a restaurované kopie MARKETY LAZAROVÉ.
Tou hlavní je zpráva, že film vyjde do konce roku na Blu-ray a DVD, které vydá
sám NFA. Další detaily k distribuci digitální kopie filmu pak uvádí na svých stránkách
Zóna.
Stanley Kubrick píše Ingmaru Bergmanovi; Divadelní hra Po zkoušce v Řeznické;
Fotografie z Bergmanova domu...
[Bergman]
Tarkovskij – Malick
„Vzhledem k čisté kráse a filosofickým ambicím Tarkovského filmů není přitažené
za vlasy tvrzení, že jeho opravdovým dědicem je Terrence Malick - tvůrce, jehož
přístup k prostoru a času je sice roztříštěný tam, kde je u Tarkovského sjednocující,
ale který sdílí s ruským režisérem mystické spojení s přírodou a jejími prvky a
nutkání klást nezodpověditelné otázky s naprostou vážností a upřímností... Více
než většina ostatních filmařů přetvářejí oba dva filmový jazyk pro své vlastním
cíle... Oba patří k stále vzácnějšímu druhu umělců, kteří se odvažují přemýšlet
o umění jako o duchovním úkolu, a jimž při jejich hledání vznešenosti hrozí riziko
výsměchu.“ [podle Los Angeles Times]
Ještě k digitalizované MARKETĚ LAZAROVÉ; Déja vu v digitální kvalitě; Vláčilova
retrospektiva ve Vancouveru...
[Vláčil]
Podoba Blu-ray s filmem OBĚŤ; dokument THE ANATOMY OF CONTAMINATION: NATURAL AND
UNNATURAL WORLDS IN ANDREY TARKOVSKY'S STALKER; K Tarkovskému v italské TV...
[Tarkovskij]
Právě probíhající Bergman´s Week na Faro: speciálním hostem Andrej Zvjagincev,
FARO DOKUMENT poprvé na DVD...
[Bergman]
MARKETA LAZAROVÁ na MFF v Karlových Varech; Fiktivní rozhovor s F. Vláčilem;
120 let od narození V. Vančury; MARKETA LAZAROVÁ jako rocková opera...
[Vláčil]
Gunnar Fischer (1910–2011)
LETNÍ SEN, LÉTO S MONIKOU, LESNÍ JAHODY, SEDMÁ PEČEŤ, ÚSMĚVY LETNÍ NOCI, ĎÁBLOVO OKO...
Co mají tyto filmy společného? Nejen režiséra Ingmara Bergmana, ale i kameramana
Gunnara Fischera, pozoruhodného mistra světla, s nímž Bergman spolupracoval na
všech svých filmech v letech 1948–1960. Narodil se 18. listopadu 1910 ve švédském
Ljungby, za filmovou kamerou poprvé stál v roce 1938. Před Ingmarem Bergmanem
spolupracoval s řadou režisérů, mj. také s C. T. Dreyerem. Koncem 70. let působil
už téměř výhradně v televizi (pamětníci si možná vybaví švédský televizní seriál
RASKENOVÉ). Na stockholmské univerzitě vedl seminář o filmovém osvětlení, je
autorem tří knih pro děti. V roce 1993 byl oceněn Cenou Ingmara Bergmana, v roce
2003 získal za celoživotní dílo švédskou národní filmovou cenu Guldbagge Award.
Zemřel 11. června 2011 ve věku 100 let!
Zlatá medaile AMU pro Drahomíru Vihanovou
Ve středu 1. června 2011 obdrží režisérka Drahomíra Vihanová významné ocenění
u příležitosti křtu DVD s výběrem jejích filmů – Zlatou medaili AMU. Večer začíná
ve 20 hod. v pražském Ponrepu a jeho součástí bude projekce filmů FUGA NA ČERNÝCH
KLÁVESÁCH (1964) a DENNĚ PŘEDSTUPUJI PŘED TVOU TVÁŘ (1992). – K obsahu vydávaného
DVD viz detaily na
Zóně.
Soundtrack k Tarkovského SOLARIS - free.
Soundrtrack k Tarkovského filmu SOLARIS je ke stažení zdarma na serveru
rootstrata.com
(zip 106 MB). Pro zájemce pak připojuji
další odkaz
na text o elektronickém syntezátoru ANS (včetně videa), jakémsi „Svatém grálu“
ruské elektronické hudby, především 60. a 70. let.
13. Seminář archivního filmu
Od čtvrtka 5. května do neděle 8. května 2011 se v Uherském Hradišti uskuteční
v pořadí již 13. Seminář archivního filmu. Hlavním tématem letošního ročníku bude
osobnost a dílo německého režiséra Wernera Herzoga (*1942), především pak jeho
spolupráce s hercem Klausem Kinskim (1926–1991). Představeny budou i dokumentární
filmy o nelehké spolupráci těchto dvou výrazných osobností světové kinematografie.
Hlavním hostem bude režisér Peter Geyer (*1966), jenž je zároveň autorem knihy
esejí o Klausi Kinském a správcem jeho pozůstalosti. Program, možnosti akreditace
a další podrobnosti na adrese
www.archivniseminar.cz.
V průběhu jara 2011 vydá nakladatelství Fra knižní výbor z esejů Piera Paola
Pasoliniho s názvem Zuřivý vzdor, sestavený z textů vydaných v Itálii
poprvé v 70. letech ve sbírkách Korzárské spisy a Luteránské listy.
Čtyřletá překladatelská práce Tomáše Matrase, stálého spolupracovníka pasoliniovských
stránek Nostalghia.cz, tak přinese českému čtenáři poprvé soubor Pasoliniho
„angažovaných“ textů, tedy textů ne výhradně prozaických nebo filmových. Níže
přináším anotaci knihy tak, jak mi ji poskytl Tomáš Matras, překladatel a duše
celého projektu.
[Pasolini]
Na YouTube
se včera objevila plná verze Wendersova „zpovídacího“ dokumentu CHAMBRE 666,
natočeného v hotelovém pokoji stejného čísla během festivalu v Cannes v roce 1982.
Na otázky režiséra týkající se filmu, televize a vůbec vizuálního vyjadřování
odpovídají ve víceméně samostatných esejích renomovaní tvůrci J.-L. Godard, R. W.
Fassbinder, W. Herzog, S. Spielberg, M. Antonioni a řada dalších... Celková délka
44 min.
Na stránkách Národního filmového archivu se objevila Výzva k podání nabídky na
veřejnou zakázku malého rozsahu. Pod málo říkajícím názvem se ovšem skrývá
informace, která oblaží srdce nejednoho filmového fanouška. Jedná se totiž
o vypsané výběrové řízení na digitální restauraci MARKETY LAZAROVÉ!
[Vláčil]
S. Martin: Andrei Tarkovsky; bonus na německém DVD NOSTALGHIA; Juliette
Binoche a Cate Blanchet o Tarkovském; hudební inspirace Tarkovským...
[Tarkovskij]
Květnová premiéra filmu Terrence Malicka THE TREE OF LIFE se blíží. Na webu se
k tomuto očekávanému titulu již nějakou dobu postupně objevují více či méně
podstatné informace. Jednou z těch zajímavějších je režisérova synopse vlastního
filmu, která předznamenává nejen více z obsahu, ale i jeho obecnější filozofické
zakotvení, jak je tomu ostatně u Malicka běžné. Na úvod je vhodné poznamenat, že
z textu částečně vyplývá obsah i autorská interpretace díla, takže kdo chce Malickův
nový snímek někdy v budoucnu vidět s „čistou hlavou“, neměl by další řádky číst.
Za překlad anglického textu děkuji Martinu Škabrahovi.
[více]
„Pokud by bylo zapotřebí jen jednoho upřímného člověka k záchraně filmu před
vlastním umrtvením, tak samozřejmě, jedině Bresson, se vší jeho svatostí, by
na takovou práci stačil.“ /André Bazin, 1957/
Henning Bendtsen (1925–2011)
8. února 2011 zemřel ve věku 85 let dánský kameraman Henning Bendtsen. Syn profesora
němčiny se zpočátku živil jako fotograf, k filmové kameře se poprvé dostal ve svých
21 letech. Jako hlavní kameraman začal natáčet filmy od konce 40. let a během své
kariéry jich nasnímal téměř 60. Nejvíce proslul jako kameraman Carla Theodora Dreyera
u jeho filmů SLOVO (1955) a GERTRUD (1964), u nichž je jeho podíl na výsledném
tvaru natolik výrazný, že kdyby nenatočil už nic jiného, zasloužil by si za tyto
dva snímky vstoupit do filmového Pantheonu. „Spolupráce mezi mnou a Dreyerem byla
velmi harmonická a bude navždy nejcennějším tvůrčím spojením, jaké jsem zažil“,
vzpomínal na práci s Dreyerem. „Navázali jsme spolu rychle kontakt, jak profesionálně,
tak i jako lidé.“ Ve filmu SLOVO dokázala Bendtsenova kamera jemným tónováním
odstínů, kontrasty a někdy až neznatelným pohybem dokonale předat mystické tóny
a hypnotickou atmosféru scény, často v jediném dlouhém záběru. Na natáčení GERTRUD
pak Bendtsen vzpomínal takto: „Myslím, že pro Dreyera byl velmi zajímavý technický
vývoj, takže v GERTRUD jsme použili spoustu dlouhých jízd a záběrů. Vzpomínám si
velmi jasně, jak často jsem ho musel zdvořile uvědomit, že nám došel film, při
natáčení scény delší než 11 minut, což byla maximální délka cívky. Byl tam i
další problém. Vzhledem k tomu, že scénář nebyl rozdělen na scény, ale byl napsaný
jako jeden nepřerušený řetězec akcí, nemohl jsem postavit běžné osvětlení.
Sekundárním světlem vyplňujete scénu, světlo, které používáte pro změkčení hran
a obrysů je klíčové světlo. Vyřešili jsme to tím, že jsme 2kw zdroj umístili na
kameru. Byla to hrozná práce, protože jsme museli regulovat jas světla v závislosti
na tom, jak daleko od objektivu právě herci byli.“ Po Dreyerovi pracoval na filmech
různých tvůrců, zmínit je třeba kameru u filmu RUDÁ KÁPĚ (1967) režiséra Gabriela
Axela podle skandinávské legendy z 11. století. Své poslední práce pak spojil se
jménem Larse von Triera, v roce 1987 snímal jeho experimentální film EPIDEMIC a
v roce 1991 mysteriózní EVROPU, kde měl možnost se vrátit k černobílé kameře a
Dreyerovským „temným tónům“. Tímto filmem svou tvůrčí dráhu také uzavřel. - Jednou
z nejpamětihodnějších scén stvořených jeho kamerou je chvíle rozhovoru šíleného
Johannese s neteří Marren ve filmu SLOVO. Pro vyjádření Johannesova duševního stavu
použil Bendtsen nejen nasvícení a hloubku prostoru, ale především pomalý pohyb
kamery kolem obou herců, při němž ani jednou nevidíme jejich záda, zatímco v pozadí
se panorámuje celá místnost, čehož dosáhl tím, že společně s kamerou otáčel jinou
rychlostí i pódiem s herci. Dosáhl tak fascinujícího účinku, který Jonathan Rosenbaum
nazval „zázrakem sebe sama, vyjádřeným pomocí ´nemožné´ mizanscény“.
„Jedna z věcí, které se naučíte, když budete pracovat s Terrym je, že neexistuje
jeden výklad. Život je individuální zkušenost. Proč by to tak nemělo být
i u filmu?“ – Dede Gardner, producent filmu THE TREE OF LIFE (rež. Terrence Malick)
V říjnu roku 2007 vyšel v časopisu TIME rozhovor Joela a Ethana Coenových
se spisovatelem Cormacem McCarthym. Diskuse byla patrně důsledkem jejich aktuální
spolupráce na filmové adaptaci McCarthyho románu Tahle země není pro starý,
protože Cormack McCarthy se jinak veřejným vystoupením a velkým rozhovorům vyhýbá.
Nesla se v uvolněném duchu, především o filmech a literatuře. V závěru došlo i na
několik slov o Terrence Malickovi, jehož NOVÝ SVĚT byl v té době již dva roky
„starý“ a o dalších projektech se jen šuškalo. Níže přináším volný český překlad
právě tohoto místa rozhovoru.
[...] Cormack McCarthy: Existuje mnoho dobrých amerických filmů, však to sami
víte. Nejsem velký fanoušek zahraničních exotických filmů. Takové MALÉ ŽIVOTNÍ
ETUDY jsou skutečně dobrý film. Joel Coen: Je fantastický! Cormack McCarthy: A NEBESKÉ DNY jsou výborné. Joel Coen: Ano. Terry Malick je skvělý, skutečně zajímavý. Cormack McCarthy: Je to divné; netuším co se s ním stalo. Jednou jsem se
v New Orleans potkal s Richardem Gerem a zeptal se ho: „Co se stalo s Malickem?“
A on mi odpověděl: „Ptají se mě na to všichni.“ A pak dodal: „Nemám tušení.“ Později
jsem se s Terrym setkal. Prostě se rozhodl, že takový život nechce žít. Nebo nějak
podobně. Prostě nechtěl tak žít. Ne proto, že by neměl rád filmy. Chtěl zůstat
mimo Hollywood... Joel Coen: Je to jeden z velkých amerických filmařů.
[...]
„Ochuzujeme se, když myslíme jenom ve filmových kategoriích. Proto neustále sahám
po štětci, proto se raději stýkám s malíři a skladateli.“ - Sergej Paradžanov
Lena Nyman (1944–2011)
Asi by to zapadlo: Švédská herečka Lena Nyman zemřela dnes v nedožitých 67 letech.
Pozornost získala hlavními rolemi ve Sjömanových provokativních filmech JSEM ZVĚDAVÁ
- ŽLUTĚ (1967) a JSEM ZVĚDAVÁ - MODŘE (1968). Později zaujala i rolí duševně nemocné
Heleny v Bergmanově snímku PODZIMNÍ SONÁTA (1978).
Kameraman Emmanuel Lubezki k filmu THE TREE OF LIFE
Steven Zeitchik z Los Angeles Times vyzpovídal kameramana Emmanuela Lubezkiho,
který právě dokončil práci na Malickově filmu THE TREE OF LIFE (a pracuje i na
jeho novém, tradičně utajovaném projektu). Fragmenty z rozhovoru přinesl o několik
dní později malickovský fandovský blog All Things Shining. Níže přináším svůj
překlad těchto fragmentů.
Blíží se uvedení eposu Terrence Malicka THE TREE OF LIFE, stále zahaleného
tajemstvím, přestože první zpráva o něm se vynořila už v roce 2005. Takže je
i příznačné, že první věc, kterou kameraman Emmanuel Lubezki o filmu říká je ta,
že je dobře, že toho není moc co může o filmu říct. „O tomto filmu je velmi těžké
mluvit, protože téměř vše, co řeknu, je omezené a nutně vypadá jako prozaické
a zjednodušující.“
Pak ale veterán filmové kamery, mezi jehož počiny patří např. CHILDREN OF MEN
a ALI, a který spolupracoval s Malickem na jeho NOVÉM SVĚTĚ, pokračuje ve vyprávění,
zmiňuje premiéru naplánovanou na 27. května, své úvahy o symfonii a románu.
Malickův částečně autobiografický příběh se soustředí na chlapce vyrůstajícího na
Středozápadě, majícího konfliktní vnímání světa se svou matkou (Jessica Chastain)
a otcem (Brad Pitt) a procházejícího i osobní krizí v dospělosti (Sean Penn).
V příběhu se střídají velké obrazy přírody, zvláště jejích základních položek, jako
jsou voda a oheň, stejně jako vesmíru. Lubezki zatím ještě nikdy nenatáčel
abstraktnější momenty (i když kdysi pracoval i pro NASA). A i tradiční scény
s herci byly natočeny velmi neortodoxním způsobem.
Zatímco většina filmů používá kameru k „pokrytí“ scény - kamera umístěná v různých
místech tak, aby přenesla scénu obdobně jako v reálném životě - THE TREE OF LIFE
se této konvence snaží vyvarovat. „Kamera není používána k objasnění dialogu nebo
hereckého výkonu“, řekl Lubezki, kterému přezdívají Chivo. „Používáme jí k
zachycení emocí, takže film je velmi experimentální. Chceme vyvolat tuny vzpomínek,
jako např. vůně, nebo parfém, nebo jako když jdete do domu a voní to v něm po
čokoládě, a vy si vzpomenete na svou minulost.“
Pokud to zní esotericky a trochu divně, je to vpořádku. I přes desítky let zkušeností
Lubezki přiznává, že THE TREE OF LIFE se nepodobá žádnému jinému filmu na němž
pracoval. „Jakmile si myslíte, že máte vzorec,“ řekl, „tak hned taky poznáváte,
že žádný vzorec není.“
Nekonvenčnost se nakonec divákům vyplatí. „Ten film je jako skvělá hudba. Nepostupuje
cestou běžných filmů. Působí na nejzákladnější místa ve vašem mozku.“
Donatella Baglivo o Andreji Tarkovském
21. a 22. ledna 2011 představovala v ukrajinském Lvově italská režisérka Donatella
Baglivo filmy svého studia Ciak 2000. Jako autorka tří dokumentů o Andreji Tarkovském,
natočených během přípravy a natáčení NOSTALGIE, byla místními novináři pochopitelně
dotazována i na Andreje Tarkovského, v tomto případě i poněkud pikantně tlačena
k ukrajinským tématům z Tarkovského života. Celý rozhovor vyšel na ukrajinském
portálu zaxid.net pod názvem Pokud býval umělec vzdálený politice - dnes už není.
Na Nostalghia.cz přináším překlad části rozhovoru týkající se Andreje Tarkovského.
[Tarkovskij]
Tarkovskij: Boris Godunov
V roce 1983 inscenoval Andrej Tarkovskij v londýnské Covent Garden operu
Boris Godunov od Modesta Petroviče Musorgského. Na samostatných stránkách přináším
detailní informace k londýnskému představení, k následným realizacím a dalším
souvisejícím tématům, detailnější poznámky k DVD se záznamem opery z roku 1990
a samostatnou fotogalerii. Dále doplňuji některé nově zjištěné údaje do filmografie.
[Tarkovskij]
Hideko Takamine (1924–2010)
Slavná japonská herečka Hideko Takamine se filmovému herectví věnovala už od
dětských let ve filmech studia Šočiku, pro svůj pronikavý talent byla někdy
nazývána japonskou Shirley Temple. Postupně hrála ve filmech Jasudžira Ozua,
Kajiro Yamamota a Keisuke Kinošity, u nějž zazářila ve filmu TWENTY-FOUR EYES
(1954) v postavě venkovské učitelky Oiši, která ve svém povolání musí prožít
vzestup a pád japonského nacionalismu během 2. světové války. Výrazné role poté
získala ve filmech Mikio Naruseho, díky němuž se stala pro japonské publikum
opravdovou hereckou hvězdou. Její postavy vykořisťovaných nebo padlých žen jsou
jedním ze symbolů odumírajícího mýtu japonské rodiny. Filmovému herectví se
věnovala naposledy v roce 1979, poté se proslavila také jako vtipná esejistka,
která mj. publikovala i svůj deník. Po dlouhém boji s rakovinou zemřela 28.
prosince 2010 v Tokiu.
Jonathan Rosenbaum: Mrtvý muž
Ediční řadu „moderní film“ nakladatelství Casablanca obohatil před několika dny
další titul, kniha známého filmového kritika a publicisty Jonathana Rosenbauma o
filmu Jima Jarmusche MRTVÝ MUŽ (1995). V roce 2008 uspořádalo nakladatelství
Casablanca internetovou anketu, kde měli respondenti hlasovat pro filmy, o nichž
by si rádi v některé z dalších knih této ediční řady přečetli. Snímek MRTVÝ MUŽ
se umístil na druhém místě (hned za Scottovým BLADE RUNNER) a tak je čerstvé vydání
Rosenbaumovy knihy splněním slibu daného čtenářům.
[více]
Český hraný film VI. 1981-1993
Několikadílný katalog Český hraný film se dočkal svého posledního šestého
svazku, věnovaného období let 1981–1993, tedy závěrečné etapě české hrané
kinematografie tvořící v podmínkách státního monopolu na výrobu hraných filmů.
Završilo se tak velkolepé ediční dílo Národního filmového archivu, mapující český
hraný film od roku 1898 až do nedávné minulosti.
[více]
LIFE 1967 o sovětské kinematografii
V roce 1966 navštívili reportéři amerického časopisu LIFE tehdejší Sovětský
svaz, aby přivezli materiál o nové generaci ruských filmových tvůrců, kteří od
poloviny 60. let zaujali domácí i světové publikum pozoruhodnými díly. Vlastní
reportáž pak vyšla v čísle datovaném 7. dubna 1967 na stranách 64-77. - Současně
krátce ke knize Soviet defectors: the KGB wanted list.
[Tarkovskij]
Filmové plakáty exkluzivně
Filmová galanterie Terryho ponožky, známá především jako prodejna filmové literatury,
časopisů, DVD, filmové hudby nebo plakátů rozšířila své aktivity o nový rozměr -
vydavatelskou činnost. První dva počiny souvisejí s letitými aktivitami Terryho
ponožek (a především Pavla Rajčana) v oblasti systematického budování sbírky
filmových plakátů (z jejíchž tisíců položek jsou mj. koncipovány pozoruhodné výstavy
ve foyeru kina Světozor - aktuálně plakáty Josefa Vyleťala). Kolekce pohlednic
Terry Postcards Vol. 1 a kniha/katalog Konfrontace potěší oko i srdce
každého filmového fandy.
[více]
IVANOVO DĚTSTVÍ na českém DVD; 17. Seminář ruského filmu Veselí n. M.; velká recenze
disků s filmem ANDREJ RUBLEV...
[Tarkovskij]
Před dvěma dny, 2. 11. 2010, uplynulo 35 let od tragické smrti Piera Paola Pasoliniho.
Na internetové doméně pasolini.net se u této příležitosti objevil text Tomáše Matrase,
který byl vzápětí poskytnut i stránkám Nostalghia.cz.
[Pasolini]
Godard 2010 - Na začátku s dechem aneb To věčné „naopak“
Na blížícím se Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě bude v české
premiéře uveden nový film Jean-Luc Godarda SOCIALISMUS (Film socialisme), který
vstoupí i do české distribuce. V květnovém čísle Les Inrockuptibles vyšel
s J.-L. Godardem rozhovor s názvem O Švýcarsku smýšlím jako Kaddáfí, který vedl
Jean-Marc Lalanne a Serge Kaganski. Godard zde svým osobitým a nezaměnitelným stylem
zodpovídá nejen otázky směřované k vlastnímu filmu, ale i k motivům z něj vyplývajícím.
Text přeložil Milan Klepikov pro webové stránky a programovou brožuru pražského Ponrepa,
svůj překlad ale poskytl i stránkám Nostalghia.cz.
[více]
Dalším diskem z řady Netuctové filmy vydavatelství Zóna bude slavný Paradžanovův
snímek BARVA GRANÁTOVÉHO JABLKA. Bude se jednat o Jutkevičův sestřih, který je
vlastně jedinou „oficiální“ verzí filmu. Zóna disk považuje za jeden z kmenových
titulů edice Netuctové filmy, takto pozdě (až jako třináctý v pořadí) vychází jen
proto, že až letos se podařilo získat master v technické kvalitě, která film
nedegraduje.
[Paradžanov]
Kinematografie piety Nathaniela Dorského
Za mimořádnou událost lze označit dva říjnové večery v pražském Ponrepu, konkrétně
pondělí 11. a pátek 15. října, kdy bude hostem Ponrepa výlučný americký filmař
Nathaniel Dorsky. Ve dvoudílném programu s názvem Nathaniel Dorsky - Píseň a osamění
uvede autor osobně své filmy. - Pokud by existovala nějaká měřítka a hodnotová škála
pro „míru duchovnosti“ toho kterého díla, experimentální tvorba Nathaniela Dorského
by snesla i ta nejpřísnější kritéria. Originální filmař-filozof, který se už od
svých počátků v roce 1964 zařadil mezi velké postavy nejen tohoto proudu kinematografie,
vytvořil zcela osobitý filmový jazyk a ucelenou myšlenkovou koncepci na níž jsou
jeho filmy postavené.
[více]
V neděli 19. 9. 2010 mohli noční diváci italské veřejnoprávní televize RAI 1
sledovat speciální vydání TG1 – RaiCinema NERO PETROLIO (Černá nafta) mapující
vztah významných Italů k ropě ve 20. století a důsledky jejich nonkonformní
činnosti v této oblasti. Dokument, který natočil Roberto Olla, byl vysílán mezi
23:30 a 0:30 nad ránem.
[Pasolini]
Monografický sborník Béla Tarr vyšel jako knižní doplněk režisérovy retrospektivy, která proběhla na
letošním ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Editorka Kamila Boháčková v něm shromáždila
dvanáct studií a rozhovorů, které reflektují Tarrovu tvůrčí osobnost a imaginaci, to vše doplněné
faktografickými přílohami a fotografiemi. Sborník vyšel ve spolupráci s nakladatelstvím Casablanca
jako první svazek nové řady Iniciály, jíž tento vydavatel rozšiřuje své portfolio o další tématickou
kolekci.
[více]
Odešla královna filmové scenáristiky
ZLODĚJI KOL, BÍLÉ NOCI, BOCCACIO 70, GEPARD, ROCCO A JEHO BRATŘI, CASANOVA 70,
BRATR SLUNCE A SESTRA LUNA, NEVINNÝ... Zlatý lev a Donatelův David za celoživotní
dílo... Co mají tyto filmy a ceny společné? Jedno jméno - Suso Cecchi D’Amico -
scenáristku, která po neuvěřitelných 60 let zásobovala přední italské režiséry
scénáři, z nichž mnohé vešly do dějin kinematografie. Suso Cecchi D’Amico zemřela
31. 7. 2010 ve věku 96 let.
[Kurosawa]
Ostrovní trilogie na DVD. Ani ne tak recenzi jako spíš popis tří českých
DVD disků s filmy HODINA VLKŮ, HANBA a NÁRUŽIVOST jsem umístil na samostatnou stránku.
[Bergman]
Hudební nahrávka z díla Maxima Berezovského; Zapečetěný čas v Českém rozhlase;
Tarkovského polaroidové fotografie on-line...
[Tarkovskij]
Restaurovaný GEPARD na MFF v K. Varech...
[Visconti]
20 let od úmrtí S. Paradžanova; zemřel Jurij Iljenko...
[Paradžanov]
Nakladatelství Casablanca vydalo svůj další, již dlouho ohlášený titul. Knihu
Sam Peckinpah a jeho filmy napsal Zdeněk Hudec a v ediční řadě Filmoví tvůrci,
v níž zatím vyšly obdobně pojmenované knihy o A. Hitchcockovi (ještě v nakl. Orpheus),
I. Bergmanovi a K. Kiešlowském tvoří naprostý unikát – mezi doposud překladovými tituly
jde totiž o první ryze tuzemskou původní práci, k tomu o tvůrci, jemuž se u nás detailněji
zatím nikdo nevěnoval. A navíc o práci mimořádně zajímavou.
[více]
SALO ANEB 120 DNÍ SODOMY – obhajoba apokalypsy podle Pier Paola
Milý čtenáři, první věc, kterou bys měl vědět, je, že tento film není třeba vidět
jednou, ale dvakrát nebo třikrát, nejlépe čtyřikrát, protože a právě proto, že
tento film se netráví snadno. Je též velmi užitečné vědět, že kolem Tebe budou
lidé, kteří Ti řeknou, že nesnáší všechny prasárny z filmu, a že toto vše je
nechutné. Též by bylo dobré vědět, že se Ti budou mnozí snažit vnutit silný pocit
studu, odporu a ponížení pro ty, kdo se na tento film dívají. Bude určitě hodně
lidí, kteří Ti řeknou, že tento film je extrémně nevhodný pro Tvé oči, že se jedná
o filmový odpad. Všechny tyto věci a možná ještě další, řeknou Ti, že je možné číst
to samé v recenzích lidí, kteří si zaslouží Tvůj obdiv. Milý čtenáři, prosím Tě,
neposlouchej, nebuď poslušný, odporuj... a nakopej do zadku ty nejzarytější. A
teď Ti povím proč. /Tomáš Matras/
[Pasolini]
Trendy v moderním japonském filmu
Článek Antonína Límana se zabývá současnou japonskou kinematografií s ohledem na
sociální a kulturní proměny japonské společnosti. Původně přednáška přednesená
v říjnu 2008 na půdě olomoucké univerzity byla brzy poté ve svém přepisu zveřejněna
na blogu Jury Mately Boku no hosomiči. Po více než roce a půl se Antonín
Líman ke svému textu vrátil, upravil jej a podstatně rozšířil a tuto výslednou
verzi poskytl stránkám Nostalghia.cz.
[Myslet filmem]
Paskvil roku už v květnu?
Mohl to být tak krásný zážitek, pustit si doma po letech Abuladzeho PROSBU
a STROM PŘÁNÍ z již delší dobu ohlášených DVD od společnosti Levné knihy.
Místo toho jsme se dočkali paskvilu - PROSBA je na disku uložena jen
s ruským dabingem (originálním jazykem filmu je gruzínština), STROM PŘÁNÍ
sice obsahuje originální gruzínskou zvukovou stopu, která je ale totálně
zlikvidována přes ni přemluveným ruským rychlodabingem (voiceover). I přes
přítomnost českých titulků vám zvukové stopy sledování filmů totálně otráví.
Sám jsem přehrávání vypůjčených disků přerušil po 5 minutách a byl rád, že
jsem ušetřil peníze. Jak se lze dočíst v jednom postu v diskusi na stránkách
Levných knih: vydavatel se vrátil o 25 let zpátky do doby VHS a tehdejších
běžných voiceoverů... Ach jo...
[Dívídítéka]
Zprvu jsem si myslel, že recenze francouzského DVD s MARKETOU LAZAROVOU, které v roce
2009 vydala společnost Malavida, bude krátká, protože pro konstatování rozdílů od staršího
britského vydání postačí jediné: na francouzské DVD edici není cenzurní zásah, jehož se
dopustil britský vydavatel vystřižením části záběru v sekvenci Rajská sonáta. O obrazu
francouzského disku toho lze ale kupodivu napsat i víc.
[Vláčil]
Dokument MEETING ANDREI TARKOVSKY v ČR; přepis ANDREJE RUBLEVA v HD?;
dokument ZÁHADA ANDREJE RUBLEVA; Woody Allen o Tarkovském; Postava k popírání;
a ještě něco navíc...
[Tarkovskij]
Postava k popírání
Článek Milana Klepikova nechce být obvyklým kritickým textem o jednom režisérovi
(Lars von Trier) a jednom filmu (ANTIKRIST). Iniciátora někdejšího manifestu
Dogma 95 i jeho zatím poslední dílo zasazuje autor do kontextu některých základních
témat, k nimž se evropská kultura vždy znovu vracela - v literatuře, hudbě, filosofii
i ve filmu. Text původně vyšel v časopisu Film a doba 2009, č. 3-4, s. 162-176. Na
Nostalghia.cz je publikován se souhlasem autora, který jej pro tento účel lehce upravil.
[Myslet filmem]
Ohlášené vydání ÚDOLÍ VČEL (1967) na disku britské společnosti Second Run je již
nějakou dobu ve Velké Británii i na internetu v prodeji. V pořadí jde již o třetí edici
tohoto díla na DVD. Přináším krátký popis (recenze je silné slovo) britského disku
i s několika screenshoty...
[Vláčil]
Levné knihy vydaly DVD s Felliniho předposledním snímkem INTERVIEW i
s bonusovým diskem, na němž je umístěn rozmanitý dokumentární materiál. Více
o podobě dvojdisku na samostatné stránce
[Fellini]
Retrospektiva ke 100. výročí narození AK v Ponrepu; 25fps píše o A. Kurosawovi a japonském filmu...
[Kurosawa]
Fotograf Raymond Cauchetier začínal svou kariéru v půli 50. let fotoreportážemi
z Indočíny. V té době jej oslovil jeden přítel, který mu nabídl spolupráci
na přípravě filmu MORT EN FRAUDE, který tam začal natáčet Marcel Camus. Tak se
Raymond Cauchetier dostal jako fotograf k filmu. Po návratu do Francie dostal
pozvání zdokumentovat práci J.-L. Godarda na snímku U KONCE S DECHEM. Tak začala
jeho dráha fotografa francouzské nové vlny, originálního a jedinečného dokumentaristy
a portrétisty. Kniha fotografií z tohoto mimořádného období světové kinematografie
to dokazuje.
[více]
Třetím titulem knižní řady Filmová klasika nakladatelství Casablanca je monografie Laury
Mulveyové Občan Kane. Veleslavný snímek je tentokrát podroben jinému přístupu: namísto
analýzy filmové nastoupila psychoanalýza. Výsledek je (pro někoho možná překvapivě) zajímavý a podnětný.
[více]
Text Zrcadlo Andreje Tarkovského: Živly, stíny a slzy mužů
se v o něco kratší verzi objevil již před několika lety mezi komentáři
k filmu ZRCADLO na csfd.cz. Svým pojetím ovšem podle mne přesahuje parametry
komentáře a jeho obsah je navíc v mnohém originálním a neotřelým pohledem na toto intimní
Tarkovského dílo.
[Tarkovskij]
Obsáhlou studii Čtyřikrát dva o tvůrčí spolupráci čtyř režisérů (Fellini,
Antonioni, Bergman, Saura) s herečkami, které byly současně i jejich životními
partnerkami, publikovala Stanislava Přádná poprvé na stránkách Filmu a doby
v roce 1994. V roce 2003 vyšly všechny čtyři části, autorkou upravené a doplněné,
i na stránkách Nostalghia.cz. Autorka svůj text ovšem nadále rozvíjela a doplňovala
a v roce 2007 vydala jako samostatnou publikaci (AMU Praha). Nostalghia.cz tak
nyní ve spolupráci s autorkou bude postupně publikovat všechny čtyři části
v aktualizovaném znění. První na řadě je kapitola Bergman – Ullmannová.
[Bergman]
Text Stanislavy Přádné Číst Bergmana... vyšel ve 49. ročníku Filmu a doby (2003).
Autorka se v něm věnuje literární tvorbě Ingmara Bergmana, ať už jeho proslulým literárním
scénářům nebo jiné tvorbě: knihám vzpomínkového charakteru či předlohám pro filmy jiných
režisérů. Současně publikuji další text téže autorky, recenzi knihy Jesse Kalina Ingmar
Bergman a jeho filmy (Casablanca 2008), kterou pod názvem Bergmanovská martyrologie
publikovala na stránkách týdeníku A2. Na stránkách Nostalghia.cz jsou oba texty
publikovány se souhlasem autorky.
[Bergman]
DVD s filmy A CO DÁLE, BALTAZARE a MUŠKA v prodeji...
[Bresson]
Buñuel – Que viva Mexico!...
[Buñuel]
Pokračování cyklu filmů FF v Ponrepu; staronové vydání DVD s filmem DARMOŠLAPOVÉ...
[Fellini]
3 DVD pack – IDIOT, RAŠÓMON a SEDM SAMURAJŮ...
[Kurosawa]
DVD s filmem CANTENBURSKÉ POVÍDKY v půjčovnách...
[Pasolini]
Od okamžiku, kdy jsem poprvé viděl Malickův NOVÝ SVĚT jsem tušil, že tento film
zůstane součástí mého života až do konce mých dnů. O to víc jsem se pak pídil po všem, co
o filmu kde kdo napsal. K mému překvapení toho zase až tolik nebylo. Nějaké pravidelné
(spíš povinné) recenzní rubriky... a dost. Film přišel a odešel. Spřízněných duší s pozitivním
vztahem k tomuto dílu jsem našel jen pár, dokonce jsem se setkal i s těmi, kdo film vysloveně
odsoudili jako nudný, otravný apod. Nechci nikomu brát jeho názor, nechci ani vnucovat ten
svůj. Jen mi byla (a stále je) nepochopitelná ta disproporce mezi mírou psaní o filmech jako
NOVÝ SVĚT a množstvím (doslova) keců kolem některých filmových „supernovinek“. Před
časem jsem narazil na nadšený text Johna Pattersona, ani ne tak recenzi jako spíš vyznání,
který skládá filmu velkou poklonu. Pattersonův text není hluboce analytický, je spíš emotivní,
je psán z pozice člověka, kterého Malickův film uhranul. Autor to přiznává a mně je
toto nadšení blízké.
[více]
Vydavatel obou bressnovských filmů Zóna zahájí 13. ledna 2010 příjem objednávek na oba
disky, jejich vydání je pak ohlášeno na 28. ledna. K dnešnímu dni zveřejňuji
recenzi obou DVD, která jsem měl k dispozici jako finální testdisky...
[Bresson]
Ačkoliv matematicky končí první desetiletí 21. století až příchodem roku 2011, opticky i
psychologicky za něj myslím mnozí považují „nultá“ léta 2000–2009. Však se taky s příchodem
nového roku 2010 objevilo hned několik bilancí uplynulého desetiletí na poli politiky, ekonomiky
i kultury. Pro oblast filmové tvorby je nepřehlédnutelnou prestižní anketa přibližně šedesáti
předních filmových historiků, kurátorů, archivářů a renomovaných osobností z celého světa,
kterou uspořádala cinematéka v Torontu k 20. výročí svého založení pod kurátorským dohledem
Jamese Quandta...
[více]