Ke čtyřsetletému jubileu narození Adama Václava Michny z Otradovic (cca 1600–1676) uspořádal Ústav pro hudební vědu AV ČR ve spolupráci s Městským úřadem a Okresním muzeem v Jindřichově Hradci dvoudenní mezioborovou konferenci (15.–16. září 2000). Jedinečnost této akce spočívala nejen v tom, že se jednalo o vůbec první monografickou, výlučně michnovskou konferenci, ale především v její cílené snaze o setkání zástupců několika vědních oborů. Akcent na mezioborovost se může v Michnově případě jevit jako požadavek zcela samozřejmý, avšak dosavadní praxe svědčí o opaku. Bádání o této mimořádné a všestranné tvůrčí osobnosti českého baroka (skladatel, básník, varhaník, ale též vážený měšťan, později mecenáš atd.) probíhalo dosud odděleně. Setkání obecných historiků, literárních a hudebních vědců se tak stalo otevřením prostoru ke komplexnějšímu uchopení Michnovy osobnosti.
Idea uspořádat dvoudenní jednání přímo v Michnově celoživotním působišti byla šťastná hned z několika hledisek. Vedle možnosti pobytu v autentickém prostředí a významu konference pro jindřichohradecké kulturní dění máme tímto na mysli zejména příležitost k nahlédnutí do místních michnovských pramenů. Díky vstřícnosti obou zdejších archivních pracovišť (Státní okresní archiv v Jindřichově Hradci a Státní oblastní archiv v Třeboni, pracoviště J. Hradec) a díky historikovi Okresního muzea dr. Františku Fürbachovi, který v Kostele sv. Jana Křtitele instaloval podle vlastního libreta koncipovanou výstavku, bylo možné po celou dobu konference shlédnout většinu archiválií souvisejících s Michnovým životem v Jindřichově Hradci. Všechny byly vystaveny v originálech. Aby i tento rozměr konference došel širšího ohlasu, přinášíme výběr z vystavených dokumentů v barevné příloze […]
Soubor jedenácti michnovských studií, tvořících polovinu textové části tohoto dvojčísla, není sborníkem v obvyklém smyslu slova. Některé texty vznikly až po konferenci (Jiří Sehnal, Josef Hrdlička) na vyžádání pořadatele, jiné naopak do vydání tohoto svazku zařazeny nebyly, ač na jednání zazněly. Toto se týká například příspěvků, které víceméně prezentovaly již dříve publikované výzkumy a primárně byly proto určeny ke konferenci jako takové, tj. k bezprostřední mezioborové diskusi zúčastněných (např. A. Stich). Jindy byly konferenční referáty spíše nahlédnutím do rozsáhlejšího a dlouhodobějšího výzkumu, jehož výstupem bude později nikoli studie, nýbrž práce odlišného a především rozsáhlejšího charakteru (Anna Fechtnerová, Michael Pospíšil).
[…]
Jan Kachlík