sváteční kancionál
ke cti a chvále svatých milých Božích
v nově složený a vydaný
od
Jindřichohradeckého
V IMPRESSI AKADEMICKÉ
LÉTA PÁNĚ 1661.
| Titulní strana |  |
Věnování |
| SVATOROČNÍ MUZIKA | |||
|
aneb sváteční kancionál ke cti a chvále svatých milých Božích v nově složený a vydaný od | |||
|
ADAMA MICHNY Z OTRADOVIC, Jindřichohradeckého | |||
|
VYTIŠTĚNÝ V STAROPRAŽSKÉ KOLLEJI V IMPRESSI AKADEMICKÉ LÉTA PÁNĚ 1661. | |||
|
| Písně SM 1 a 2 jsou určeny k zahájení liturgického církevního roku v adventu. Je to období čtyřnedělního očekávání narození Mesiáše, předpověděného v SZ a Janem Křtitelem. Začíná mezi 27. listopadem až 3. prosincem a vrcholí Štědrým dnem, tj. svátkem Adama a Evy (viz ČMM 1). | ||
| 1 | Píseň adventní | Hle, přijde Pán, Spasitel náš, zdávna žádaný Mesiáš |
| 2 | Druhá adventní – Rorate, coeli | Rosu dejte, ó nebesa, zhůry! Bože Otče všemohoucí |
| Píseň byla určena k svátku Adama a Evy (24. prosince). | ||
| 3 | Adama, prvního otce, pokání | Ach, proč život nelepšime? |
| Písně SM 4–11 tvoří malý cyklus písní k svátku Narození Páně (Nativitas Domini, 25. prosince). V ČMM jim odpovídají písně 2–7. | ||
| 4 | O narození Pána Krista | Děťátku my prozpěvůjme, by pospalo |
| Jedna ze čtyř Michnových ukolébavek; dalšími jsou ČMM 2, ČMM 5, SM 76. | ||
| 5 | Pozdravení děťatka Ježíše | Slíčné pacholátko, vitej, Synu Boží |
| 6 | Nebeský slavíček, k chvále Boží sladce prozpěvující, divné Boží narození | Prosíme tě, ó růžičko, krásný Ježíši |
| 7 | Jiná o narození Pána Ježíše | Nuž, anděličkove, boží poslíčkove |
| 8 | Zvání k jesličkám Pána Krista | K jesličkám překrásného Děťátka rozmilého pospěšte |
| 9 | Opět jiná o narození Pána Krista | Ó Pacholátko přemilé |
| 10 | Item jiná o narození Pána Krista | Ježíška přivítejme, k Spasiteli se znejme |
| Tématem této oblíbené písně, z níž se některé části používaly i v lidových vánočních hrách, je vítání Mesiáše. | ||
| 11 | K pacholátku Ježíši na den Narození Páně | Mejlite se, ó přátele |
| Píseň byla určena k svátku sv. Štěpána prvomučedníka (26. prosince). | ||
| 12 | O svatém Štěpánu | Kamení židé chápají |
| Píseň ke svátku sv. Jana apoštola a evangelisty (27. prosince). Sv. Jan, bratr apoštola Jakuba, asi bratranec Ježíšův, je autorem čtvrtého evangelia a podle křesťanské tradice i Zjevení Janova. | ||
| 13 | O svatém Janu Evanjelistovi | Míle miláčkovi Božímu zpívej |
| Píseň je určena k svátku Obřezání Páně (1. ledna, tj. na Nový rok = Nové léto). | ||
| 14 | Na Nové léto | Co jest to smutného? |
| Píseň byla určena k svátku Nejsvětějšího jména Ježíš (Sanctissimum Nomen Jesu), který se v době Michnově slavil 1. ledna. Volně jsou k tomuto svátku přiřazeny i písně ČMM 8–13. | ||
| 15 | Zvání všeho stvoření k slavnosti Nejsvětějšího jména JEŽÍŠ | Ježíš, to přesladké jméno |
| Písně SM 16 a SM 17 byly určeny ke svátku Zjevení Páně (Epiphania Domini, 6. ledna). Oslavuje se jím událost, o níž vypráví pouze Matoušovo evangelium (Mt 2,1–12). V evangeliu se mluví o „mudrcích od východu“; označení „tři králové“ zavedli teprve církevní autoři ve 3. století. | ||
| 16 | O svatých Třech králich | Nové hvězdy nové světlo |
| 17 | Druhá o svatých Třech králich | Divné věcí dnes se dějí |
| Píseň k příležitosti svátku Očišťování Panny Marie (Purificatio B.M.V., 2. února; srov. také ČMM 34). | ||
| 18 | O Očišťování blahoslavené Panny MARIE | Chudoba s Poníženosti dnes potýkání měla |
| Svátek sv. Dorothey – legendární panny mučednice, pocházející ze vznešené senátorské rodiny – se slaví v den výročí její smrti; byla údajně umučena 3. února 303 během pronásledování křesťanů v římské provincii Kappadokii (v Malé Asiii u Černého moře) za císaře Diokleciána (vládl 284–305). Se světicemi Barborou, Markétou a Kateřinou patří mezi tzv. Virgines Capitales – panny mučednice, které byly sťaty (capitalis = týkající se hlavy; capitales však znamená i „znamenité“), a mezi nejoblíbenější ze čtrnácti tzv. pomocnic v nouzi. | ||
| 19 | O svaté panně Dorotě | Pěknou dnes velmi růžičku |
| Starozákonní Zuzana není v římské církvi uctívána jako svatá. Došlo zde ke kontaminaci starozákonní Zuzany s římskou mučednicí Zuzanou (doba jejího života není známa), protože v sobotu po 3. neděli postní se místo epištoly čte deuterokanonická 13. kapitola z Daniela s příběhem starozákonní Zuzany, přičemž je v římském misálu označena mešní liturgie jako Statio ad Sanctam Susannam; tímto označením se ovšem míní římský titulámí kostel sv. Zuzany mučednice na Quirinalu, kde se v onen den konalo shromáždění se mší celebrovanou kostelu příslušným biskupem. Text písně je převyprávěním příběhu z deuterokanonické kapitoly Da 13 o Zuzaně. | ||
| 20 | O svaté Zuzanně z Starého zákona | Kdož může mysli stíhati Boží dopuštění |
| Svátek sv. Matěje připadá na 24. nebo 25. února. O světci se zmiňují jen Sk 1,23–25 jako o náhradníkovi za Jidáše ve skupině dvanácti apoštolů. | ||
| 21 | Píseň o svatém Matěji apoštolu | Jak nestíhlí, jak divní jsou Boží soudové |
| Text písně je založen na Sk 1,15–26 a na pozdější legendě o sv. Matěji. Viz komentář k SM 21. | ||
| 22 | Jiná o svatém Matěji apoštolu | Ej nuž, vyvolení Boží, dnes podivně volenému |
| Ačkoli sv. Cyril a sv. Metoděj mají dnes svátek až v červenci, zařazuje Michna píseň před svátek sv. Josefa 19. března, protože památka slovanských věrozvěstů se před r. 1863 slavila na den zasvěcený sv. Cyrilovi – biskupovi jeruzalémskému, vyznavači a církevnímu doktoru, jehož svátek připadá na 18. březen. | ||
| 23 | O svatých Crhovi a Strachotovi, biskupích a patronech českých i moravských | Svatí Crho a Strachoto, naši patronové |
| Sv. Josef, manžel Panny Marie, byl pěstoun a zákonný otec Ježíšův. Píseň byla složena k jeho svátku (19. března), ale asi také u příležitosti zvolení sv. Josefa za patrona Čech r. 1654. | ||
| 24 | O svatém Jozefovi, pěstounu Pána Ježíše | Nikdy lepšího nebylo na světě přátelství |
| Ačkoli sv. Jáchym má svátek 16. srpna (popř. 26. července), je píseň zařazena těsně před SM 26 o Zvěstování Panny Marie (25. března), možná pro věcnou souvislost, neboť v apokryfních pramenech se uvádí sv. Jáchym jako Mariin otec a jako matka sv. Anna. | ||
| 25 | O svatém Joáchymovi, otci blahoslavené Panny Marie | Ó velmi šťastného otce, dcera Matkou Boží bude |
| Tato i následující píseň byly určeny k svátku Zvěstování Panny Marie 25. března (podobně i písně ČMM 35 a 36). | ||
| 26 | O Zvěstování blahoslavené Panny MARIE | Z nebe posel vycházi zdávna vinšovaný |
| 27 | Jiná o Zvěstování blahoslavené Panny MARIE | Předivné poselství k nám máme! |
| Písně 28–37 tvoří velikonoční cyklus; SM 28–31 vytvářejí v jejich rámci menší cyklus určený pro velký pašijový týden (hebdomas maior) od postní neděle do Hodu božího velikonočního (podobně jako ČMM 14–21). | ||
| 28 | Pozdravení Krista Ježíše ukřižovaného | Zdráv buď, Kriste, Boží Synu |
| 29 | Rozjímání umučení Syna Božího | Plačte, andělove, nebeští kůrove |
| 30 | Rozvažování na kříži visicího Pána Krista | Ó nevděčný přilíš světe |
| 31 | Poslední rozloučení Syna Božího s svou nejmilejší matkou | Když čas přišel, by Syn Boží život skonal |
| Téma rozhovoru ukřižovaného Krista s Pannou Marií nemá oporu v textu evangelií, ale má paralelu v sekvenci Stabat Mater dolorosa (srov. ČMM 39). Jde o píseň jednak s tématem pašijovým, jednak má vztah ke svátku bolestiplné Panny Marie (v pátek po páté neděli postní, tzv. Smrtelné), k němuž se vztahují i písně SM 32 a ČMM 37–39. | ||
| 32 | Bolestná Matka Boží | Svatá Panno, proč tak vzdycháš? |
| Píseň byla určena k svátku bolestiplné Panny Marie (Septem Dolorum B. M. V., v pátek po páté neděli postní, tzv. Smrtelné). Podobně jako u předcházející písně SM 31 je i zde patrný významový vztah k sekvenci Stabat Mater dolorosa . Text je koncipován jako dialog Panny Marie a anděla. | ||
| Písně SM 33–37 se v rámci velikonočního cyklu vztahují ke vzkříšení Krista (podobně jako ČMM 22–25). | ||
| 33 | O slavném vzkříšení Pána Jezu Krista, Spasitele a Vykupitele našeho | Na bubny, trouby, pišťaly |
| 34 | Slavné Syna Božího vzkříšení | Ó převeselá novina, ó arcíšťastná hodina |
| 35 | Jiná o vzkříšení Páně | Vesel se, nebes Královno, alleluja |
| Inspirací a předlohou je čtvrtá z mariánských antifon na závěr denních hodinek a zároveň velikonoční mariánská antifona z 12. století Regina coeli, laetare (Královno nebes, raduj se); Michnova 1. a 2. sloka je parafrází a další sloky volným rozvinutím této antifony. Srov. také SM 26 a ČMM 48. | ||
| 36 | Zase jiná píseň o vzkříšení Páně | Plesej, všecko stvoření |
| 37 | Magdalena Krista Pána v hrobě hledající | Nermuť se víc, Magdaléno |
| V písni je dialogickou formou (rozmluvou mezi Marií a andělem) zpracováno vyprávění z evangelia Janova o událostech po pozemské smrti Ježíše. Posledních pět strof je plankt (pláč) Marie nad ztrátou Krista. | ||
| Píseň určená k svátku sv. Jiří (23. dubna). Podle názvu je možno usuzovat, že otištěné písni původně měly předcházet pravděpodobně dvě jiné písně o sv. Jiří, které však byly vypuštěny. Kult legendárního mučedníka sv. Jiří přišel do Evropy s křižáckými válkami; světec je od středověku zobrazován jako rytíř a drakobijce. Text je převyprávěním oblíbené legendy. | ||
| 38 | Opět jiná píseň o svatém Jiří | Rytířského srdce, rytíři |
| Píseň k svátku sv. Vojtěcha Slavníkovce (23. dubna). Text se opírá o oblíbenou legendu. | ||
| 39 | O svatém Vojtěchu, biskupu a dědici českém | Velikou dnes slavnost máme |
| 1. května se světí svátek apoštolů Filipa a Jakuba; jde o Filipa z galilejské Betsaidy a Jakuba zv. Menšího, popř. Spravedlivého, o nichž NZ neposkytuje kromě jmen mnoho údajů; podle legendy zemřeli oba mučednickou smrtí v 1. století. | ||
| 40 | Na den svatých Filipa a Jakuba | Vyskytlo se pěkné kvíti |
| Píseň byla určena pro mezidobí mezi Velikonocemi a Svatodušními svátky. | ||
| 41 | Píseň času májového | Májové kvítky zbírejte, dítky |
| Svátek sv. Sigismunda (konec 5.st.–524?) se světí 1. nebo 2. května; byl to král Burgundů od r. 516. | ||
| 42 | O svatém Zigkmundovi | V burgundského krále Zigizmunda chvále |
| Písně SM 43 a 44 (podobně jako ČMM 26 a 27) jsou určeny pro svátek Nanebevstoupení Páně (Ascensio Domini), který se slaví ve čtvrtek čtyřicátého dne po Hodu božím velikonočním. | ||
| 43 | O nanebevstoupení Pána Ježíše | Nuž, s radosti, nuž, s troubením |
| O mystickém aktu Ježíšova nanebevstoupení se stručně zmiňují jen dvě evangelia: Mk 16,19; L 24,51; podrobněji, s udáním doby a místa, popisuje tuto událost Lukáš ve Sk 1,9–11. | ||
| 44 | Jiná o Nanebevstoupení Páně | Sám-li na nebe vstupuješ |
| Písně SM 45, 46 a 47 (podobně jako ČMM 28 a 29) jsou určeny pro svatodušní svátky (letnice), které jsou připomínkou seslání Ducha svatého na apoštoly (srov. Sk 2,1–36) a světí se desátý den po Nanebevstoupení Páně, tj. padesátý den (Pentecostes) po Vzkříšení (pondělí velikonočním). | ||
| 45 | O Duchu svatém | Ach, jak mám srdce studené |
| Významová stránka textu SM 45 a 46 (viz i ČMM 29 a SM 47) je odvozena z okolností, že v NZ je Duch svatý symbolizován kromě holubice ohněm; srov. Mt 3,11: on [Ježíš] vás bude křtít Duchem svatým a ohněm; Sk 2,3–4: A ukázaly se jim [apoštolům] jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Tato píseň (i následující) je zřejmým ohlasem svatodušní sekvence Veni, sancte Spiritus, et emitte caelitus (viz komentář k SM 46). | ||
| 46 | Jiná o Duchu svatým | Přiď, Ohni vinšovaný, přiď |
| Píseň je volnou parafrází desítistrofové velikonoční sekvence z liturgie podle římského misálu Veni, sancte Spiritus, et emitte caelitus, známé od r. 1200. Jejím autorem je asi francouzský teolog Stephan Langton (1150?–1228), nikoli jeho současník papež Inocenc III., jak se někdy uvádí. (Srov. i komentář k SM 45.) | ||
| 47 | Vítání svatého Ducha do srdce | Vítej, nebeská Holubičko, ej mé srdéčko |
| Písněmi SM 48 a 49 (podobně jako ČMM 30 a 31) se oslavuje svátek nejsvětější Trojice (Festum Sanctissimae Trinitatis), který připadá na první neděli po letnicích a jímž se zahajuje volná část liturgického roku. | ||
| 48 | O nerozdílné Trojici svaté | Ó nejsvětější Trojice božská! |
| 49 | Druhá o svaté a nerozdílné Trojici | Chvalmež Boha všemocného, v Trojici |
| Písně SM 50–55 (podobně jako ČMM 32 a 33) jsou určeny pro svátek Božího těla (Corpus Christi), připadající na čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice. Slaví se v něm přítomnost Krista ve svátosti oltářní. Větší počet písní je zřejmě svědectvím vzrůstající obliby tohoto svátku v protireformačním 17. století (u protestantů byl dříve i později oblíbenější svátek Nejsvětější Trojice). | ||
| 50 | Vítání Pána JEŽÍŠE u velebné svátosti oltářní | Přiď, ó můj Ježíši přesladký, přiď do mého srdce zahrádky |
| Text písně zdůrazňuje symboliku života v podobě zelených rostlin a květin zdobících ulice při procesí s monstrancí po slavnostní mši v den svátku Božího těla. | ||
| 51 | Děkování Pánu Kristu po přijímání velebné svátosti | Vítej, hoste nejvzáctnější, můj sladký Ježíši |
| 52 | O velebné svátosti oltářní přijímání | Sem, sem přistupne, křesťané, divné tu věcí |
| Píseň oslavuje eucharistii, kterou ustanovil sám Ježíš při poslední večeři s apoštoly před svou smrtí; srov. synopticky Mt 26,26; Mk 14,22; L 22,19: Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“; viz také 1 K 11,23–24. | ||
| 53 | Jiná o velebné svátosti oltářní | Zdráv buď, Chlebe, kterýžs z nebe na ten bídný svět sstoupil |
| Srov. komentář o eucharistii v SM 52. | ||
| 54 | O velebné svátosti Pange, lingua | Zpívej, jazyk, nejslavnější Těla Krista tajnosti |
| Pašijový hymnus Pange, lingua gloriosi proelium (lauream) certaminis se připisuje raněkřesťanskému italskému básníku Venantiovi Fortunatovi (536?–610?); byl součástí benediktinské a římské knihy hodinek. Michnova píseň je parafrází staršího českého zpracování pozdější verze tohoto hymnu Pange, lingua, gloriosi Corporis mysterium od Tomáše Akvinského (1225/6–1274), církevního učitele a jednoho z nejvýznamnějších středověkých teologů a filosofů; hymnus byl určen pro oficium svátku Božího těla. | ||
| 55 | O velebné svátosti šestá píseň | K Božímu stolu křesťané všickni pospíchejte |
| Srov. komentář o eucharistii v SM 52. | ||
| Sv. Vít (zemřel kolem r. 305), jehož svátek připadá na 15. června, byl raněkřesťanský mučedník z doby Diokleciánova pronásledování křesťanů, původem ze Sicílie; rámě světcovo dostal darem sv. Václav od císaře Jindřicha II. a v souvislosti s tím založil kostel sv. Víta na Pražském hradě; část ostatků přenesl Karel IV. r. 1355 do Svatovítské katedrály v Praze; legenda vznikla kolem r. 600. | ||
| 56 | O svatém Vítu, mučedlníku a patronu Království českého | Vitej, svatý mučedlníku, ó Víte, vitej! |
| Svátek narození sv. Jana Křtitele se slaví 24. června. Text písně vychází především z 1. kapitoly evangelia sv. Lukáše. | ||
| 57 | O svatém Janu, křtíteli a předchůdci Krista Pána | Pouště i lesove, vody jordánove, vypravůjte |
| Svátek sv. Petra a Pavla se slaví 29. června na památku neznámého dne jejich umučení. Šimon-Petr (zemřel r. 63–67) jako jeden z prvních apoštolů je v NZ vždy na prvém místě v seznamu učedníků Ježíšových; byla to první hlava Kristovy církve. | ||
| 58 | O svatém Petru apoštolu | Knížete apoštolského velká slavnost se světí |
| Svátek sv. Pavla se slaví současně se svátkem sv. Petra 29. června (viz SM 58). K životu sv. Pavla se vztahuje také SM 12. | ||
| 59 | O svatém Pavlu apoštolu | Ó divné božské řízení |
| Píseň je určena pro svátek Navštívení Panny Marie (Visitatio B. M. V.) 1. července. Titul tedy znamená „Návštěva blahoslavené Panny Marie u [sv.] Alžběty“ (srov. také písně ČMM 40, SM 27 a 57). | ||
| 60 | O navštívení blahoslavené Panny Marie Alžbětu | Jak rychle pokračuje Panna přes Židovské hory? |
| Svátek sv. Prokopa, poustevníka sázavského, světí se 4. července. | ||
| 61 | O svatém Prokopu, patronu české země | Zpívejte poustevníčkovi na pouští, ptáčkove |
| Svátek sv. Norberta z Xanten (1082–1136) světí se 6. června. Světec byl potomkem starého šlechtického rodu z Dolního Porýní. | ||
| 62 | O svatém Norbertu, patronu českém | Drahý poklad jest dostala Česká země |
| Svátek sv. Markéty slaví se 20. července. Sv. Markéta (lat. Margarita) z Antiochie byla raněkřesťanská mučednice, která byla podle legendy umučena za Diokleciánova pronásledování křesťanů na začátku 4. století. | ||
| 63 | O svaté Markétě | Margarytu, tu perličku |
| Svátek Marie Magdalské světí se 22. července. Maří Magdalena (Marie z Magdaly)
patřila podle
L 8,2
do okruhu žen kolem Ježíše; byla svědkyní jeho ukřižování i pohřbu
(Mt 27)
a jako první se s ním setkala po zmrtvýchvstání
(J 20,11–18). Maří Magdalena bývá mylně ztotožňována s bezejmennou hříšnicí, která podle L 7,36–50 pomazala Ježíšovi nohy vonným olejem. | ||
| 64 | O svaté Maří Magdaléně | Někdy veliká hříšnice Magdaléna nyní Boží milovníce |
| I v této písni jde o mylné ztotožnění Marie z Magdaly s hříšnicí; viz komentář k SM 64. | ||
| 65 | Jiná píseň o svaté Maří Magdaléně kající | Patřte, ó všickni hříšnici, na Magdalénu |
| Sv. Jakub, zv. Starší (zemřel asi r. 44, svátek 25. července), syn Zebedeův, byl bratrem apoštola Jana; s ním a sv. Petrem tvořil ústřední trojici mezi dvanácti apoštoly. V textu písně se většinou vychází z apokryfních a legendárních pramenů. | ||
| 66 | O svatém Jakubovi, apoštolu Páně | Jakub rozličným krajinám |
| Svátek sv. Anny je 26. července. V apokryfních pramenech se uvádí sv. Jáchym jako Mariin otec a jako matka sv. Anna. | ||
| 67 | O svaté Anně, matce Panny Marie | Vypravůjte, prozpěvůjte chvály přesvaté Anny |
| Ignác z Loyoly (1491/93–1556) je zakladatelem řádu jezuitů (svátek 31. července). | ||
| 68 | O svatém arcíotci Ignáciusovi | Ignacia svatého, muže velmi divného |
| O sv. Ignáci z Loyoly viz komentář k SM 68. Text písně poukazuje na okolnost, že Societas Jesu (Tovaryšstvo Ježíšovo) má dvě hlavní domény: misijní činnost a vzdělávací činnost. | ||
| 69 | Druhá o svatém Ignaciusovi | Všem se sluši radovati |
| Sv. Vavřinec (lat. Laurentius, † 258), římský diákon, byl raněkřesťanským mučedníkem (svátek 10. srpna). Z příkazu svého učitele papeže sv. Sixta II., který skončil na popravišti, rozdělil sv. Vavřinec církevní majetek chudým proti vůli římského císaře Valeriána, který si na něj činil nárok; císař za to dal světce mučit a pak upéci na rožni. | ||
| 70 | O svatém Vavřínci | Ó předivné potýkání Vavřínce s ukrutnikem |
| Tato píseň spolu s následujícími SM 72 a SM 73 byla určena k mariánskému svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna; viz také ČMM 41–44). Podle staré tradice, která však nemá oporu v NZ (ale byla prohlášena za církevní dogma papežem Piem XII. r. 1950), dostalo se Panně Marii stejného privilegia jako jejímu synovi, aby nespočívala v hrobě, ale „byla vzata s tělem i duší do nebeské slávy“. | ||
| 71 | O Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie | Která jest to jak denníce vzhůru se vznášející |
| 72 | Druhá o Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie | Matička milá, Panna Maria, od nás odcházi |
| 73 | Třetí o Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie | Zdrávas, Maria Panno, nebeská Královno |
| Bartoloměj byl jedním z 12 apoštolů, ale kromě jeho jména (u Mk 3,18 a synopticky u Mt, L a ve Sk 1,13) se o něm v NZ nepíše; někdy bývá ztotožňován s Natanaelem z Kány; v katolické církvi byl prohlášen za svatého (svátek 24. srpna). | ||
| 74 | O svatém Bartolomějí | Ouzká cesta do radosti |
| Svátek sv. Hippolyta a sv. Kasiána se slaví 13. srpna. Sv. Hippolyt, zv. Římský (zemřel r. 235), žák sv. Irenea z Lyonu (130?–200?), žil jako presbyter v Římě za papežů Viktora I. (189–198) a Zephyrina (199–217); byl autorem četných protiheretických a exegetických spisů; dostal se do konfliktu s papežem Calixtem I. a r. 217 se prohlásil za římského biskupa – vzdoropapeže; zemřel v exilu na Sardinii, kam byl spolu s Calixtem poslán císařem Maximinem Thraxem; pohřben byl r. 236 v Římě; část jeho ostatků byla 1637 přenesena do Jindřichova Hradce a uložena v chrámu Nanebevzetí Panny Marie; je patronem tohoto města. Legenda vypráví o různých zázracích a o jeho údajné mučednické smrti za císaře Valeriána v Portu u Říma r. 258, kde prý byl usmýkán divokými koňmi; tento motiv pochází z antické pověsti o Hippolytovi, vyhnaném synu athénského krále Thesea, který byl rovněž usmýkán splašenými koňmi. Symbolika růže jako krve Kristovy se zde spojuje s odkazem na údajnou mučednickou krev. | ||
| 75 | Svatý Hippolyt, červená mučedlnícká jindřichohradecká růže | Jaký to kvítek červený vidím v hradeckém rolí |
| Písně SM 76 a 77 (podobně jako ČMM 45) jsou určeny pro svátek Narození Panny Marie (Nativitas B.M.V.) 8. září. | ||
| 76 | Zvání k kolébce na den narození blahoslavené Panny Marie | Sem, nevinňátka, malé děvčátka |
| Jedna ze čtyř Michnových ukolébavek; dalšími jsou ČMM 1,
ČMM 5, SM 4. O matce Panny Marie se NZ nezmiňuje. V apokryfních pramenech se uvádí sv. Jáchym jako Mariin otec a jako matka sv. Anna. | ||
| 77 | Jiná o narození blahoslavené Panny Marie | Maria na svět přichází |
| Píseň ke svátku sv. Ludmily (zemřela r. 921), babičky sv. Václava (16. září). | ||
| 78 | O svaté Lidmile, kněžně a dědičce Země české | Ej, s radosti, s veselosti, Čechove, prozpěvůjte |
| 79 | Druhá o svaté Lidumilé | Svatá Lidmila vdova, dcera Slaviborová |
| Píseň ke svátku sv. Matouše evangelisty (21. září). | ||
| 80 | O svatém Matouši | Promluv, milý Ježíši, tvůj hlas žádám slyšeti |
| Písně SM 81 a 82 byly určeny k svátku sv. Václava 28. září. | ||
| 81 | O svatém Václavu, patronu a dědici českém | Svatý Václave, kníže náš, věrný zástupce náš |
| 82 | Druhá o svatém Václavovi | Učiníl nám dívadlo Pán Bůh z výsosti |
| Text vychází z pozdních legend o sv. Václavovi. | ||
| Píseň byla určena ke svátku archanděla Michaela (29. září). Archanděl Míkael (Michael) je anděl strážce Izraele (Da 10,13–21) a ochránce církve ve Zjevení Janově (Zj 12,7–12; Zj 20,2–3). | ||
| 83 | O svatém Michalovi archanjelovi | Ó vejvodo skomonilý, svatý Michale |
| Píseň byla určena pro svátek andělů strážných (Ss. Angelorum Custodum) 2. října. Osobní anděl strážný byl podle staré tradice (už v NZ srov. Mt 18,10) dán každému člověku, aby chránil jeho duši a tělo. | ||
| 84 | O svatých andělích | Vám, ó svatí andělove, ó předůstojní tvorove |
| Píseň byla určena k svátku sv. Františka z Assisi (San Francesco d’ Assisi, 1181/82–1226), zvaného Serafínský (tj. Andělský), zakladatele řádu františkánů (4. října). | ||
| 85 | O svatém Františku Seraphickém, svět potupujícím | Když František, muž svatý, milováním Božím jatý |
| Píseň je určena ke svátku sv. Lukáše evangelisty (18. října). Její text je motivován místem na konci Lukášova evangelia (L 24,13–35). | ||
| 86 | O svatém Lukáši evanjelistovi | Křesťanský člověče, snad jest tobě péče |
| Svátek apoštolů Šimona a Judy, k němuž byla píseň určena, se světí 28. října. Apoštolové Šimon Kananejský (Mt 10,4 a Mk 3,18), zvaný Zélóta neboli Horlivec (L 6,15 a Sk 1,13), i Juda, syn Jakubův (L 6,16), zvaný Lebbeus (Mt 10,3) nebo Tadeáš (Mk 3,18 a Mt 10,3), jsou známi z NZ pouze svými jmény. Jejich skutky a mučednická smrt v Persii se uvádějí jen v pozdější legendě. | ||
| 87 | O svatých Šimona a Júdy, apoštolích Páně | Křesťanské lásce, křesťané, od svatých apoštolův |
| Písně SM 88 a 89 byly určeny pro svátek Všech svatých (Festum Omnium Sanctorum) 1. listopadu. Představy nebeského života svatých se opírají o Zj 7,9 (… zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, … jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou), o vylíčení Nebeského Jeruzaléma (podle Zj 21) a ráje (podle sv. Augustina De civitate Dei). | ||
| 88 | O všech Božích svatých | Vitejte, obyvatele nebeské věčné vlastí |
| 89 | Jiná o všech svatých | Jak hrubě jste oslavení, všickni Boží svatí |
| Sv. Martin z Tours (316/317–397), takřečený apoštol Galie a patron franské říše (jehož svátek se světí 11. listopadu), byl původně voják, který se v osmnácti letech obrátil na křesťana; byl zakladatelem prvních klášterů na francouzské půdě. | ||
| 90 | O svatém Martinu biskupu | Jak jest spasitedlná a před Bohem vzáctná almužna |
| Sv. Alžběta Durynská, zv. Vdova (1207–1231), dcera uherského krále Ondřeje II., byla manželkou durynského lanckraběte Ludvíka IV. Svatého; po jeho smrti r. 1227 odešla do Marburku a oddala se přísné askezi; založila špitál sv. Františka a věnovala zbytek života chudým a nemocným; svatořečena byla již r. 1235, svátek byl ustanoven na 19. listopadu. | ||
| 91 | O svaté Alžbětě Vdově | Jak má křesťan sobě vážíti Velebné svátosti |
| Svátek legendární mučednice z přelomu 3. a 4. století sv. Kateřiny Alexandrijské světí se 25. listopadu. | ||
| 92 | O svaté Kateřině mučedlníci | Svatá Kateřina Panna, milovníce Krista Pána |
| Svátek sv. Ondřeje se světí 30. listopadu. Apoštol Ondřej byl stejně jako jeho bratr Šimon Petr jedním z Dvanácti. | ||
| 93 | O svatém Ondřeji apoštolu | Ó všickni netrpěliví, v neštěstí příliš truchliví |
| Sv. František Xaverský (1506–1552, svátek 3. prosince), spoluzakladatel jezuitského řádu, byl španělský katolický teolog; soustředil se na plánovitou misijní činnost jezuitů v zámoří, přičemž usiloval o to, aby se co nejvíce braly v úvahu místní zvyky a jazyky. Byl svatořečen r. 1622. Legenda zdůrazňuje jeho schopnost léčit nemocné vírou. Je patronem katolických misií a ochráncem před morovou nákazou. | ||
| 94 | O svatém Františku Xaveriusovi | Pospěšte k dnešní slavnosti |
| Sv. Barbora (svátek 4. prosince) je legendární mučednice údajně z 3.–4. století; v katolické církvi patří mezi čtrnáct pomocníků v nouzi a se sv. Dorotou, Kateřinou a Markétou se řadí mezi Virgines capitales (srov. SM 19; LČ 11). | ||
| 95 | O svaté panně Barboře | Šťastného skonání jenž jste žádostiví |
| Sv. Mikuláš je legendární mučedník z 1. poloviny 4. století; byl prý biskupem v maloasijské Myře (dnešním Demre). Svátek se slaví 6. prosince. | ||
| 96 | O svatém Mikuláši | Sem, sem vy, čisté panenky |
| Tato píseň (podobně jako písně ČMM 48 a 49) byla složena ke slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie (Conceptio immaculata B.M.V.), který připadá na den 8. prosince. | ||
| 97 | O nepoškvrněném početí blahoslavené Panny Marie | Co prv nikdy, dnes se stalo |
| Sv. Lucie byla podle legendy z 5/6 století raněkřesťanská mučednice v časech Diokleciánova pronásledování křesťanů (na přelomu 3/4 století; zemřela údajně r. 310; svátek 13. prosince). Po pouti ze sicilských Syrakus do Katánie a po mystické vizi nad hrobem sv. Agáty začala vyznávat panenskou čistotu a chudobu. Jí odmítnutý snoubenec-pohan ji udal a předal prefektovi; ten ji hodlal dát do nevěstince (21–24). Spoutanou pannou však nebylo s to pohnout z místa ani volské spřežení a 1000 mužů (25–28). Lucie vydržela všechna mučení, až nakonec, když jí meč proklál hrdlo, zemřela, avšak teprve po přijetí hostie od kněze. | ||
| 98 | O svaté panně Luciji | Množí se panenky, množí |
| Sv. Tomáš, zv. Didymos (Dvojče) patří k dvanácti apoštolům (svátek 21. prosince); nejvíce se o něm zmiňuje evangelista Jan (J 11,16; 14,5; 20,24–28); o mučednické smrti Tomášově se mluví v některých apokryfech (Skutky Tomášovy, Tomášovo evangelium) a legendách. | ||
| 99 | O svatém Tomáši apoštolu | Nuž, společně na dnešní den, věřící, prozpěvůjte |
| SM 100–103 jsou písně obecně použitelné při různých církevních příležitostech a odpovídají oddílu Commune Sanctorum římského misálu. | ||
| 100 | O svatých apoštolich vůbec | Zpívejme zvůčným hlasem nyní i každým časem |
| 101 | O svatých mučedlnícich vůbec | Jaké to vidím množství plesajících |
| 102 | O svatých vyznavačích | Buďte od nás pochválení, Boží bojovníci |
| Termínem vyznavač (lat. confessor) se označuje světec, který není zároveň mučedníkem. | ||
| 103 | O svatých pannách | Ó všecky Boží světice, plesejte |
| Písně SM 104 a 105 se obracejí k Panně Marii a k Bohu jako k útočišti v nouzi. | ||
| 104 | Naděje ssoužených o Panně Mariji | Boží Rodičko, rájská růžičko |
| Podle staré řecké modlitby, která byla do západní církve převzata už Karlem Velikým, je Panna Maria vzývána předně jako Bohorodička (Theotokos), do jejíž ochrany se utíkáme. K Panně Marii se však křesťan obrací také jako k orodovnici, k milosrdné přímluvkyni za lidské prosebníky u svého Syna (B. Maria Virgo de Mercede, Madonna della misericordia, srov. ČMM 52). | ||
| 105 | Outočiště bídných | Ó bože můj, ó lásko má, tys jediná naděje má |
| Píseň zpracovává myšlenku útočiště v Bohu naznačenou v Žd 6,18–19 i s metaforou loď (kotva) – naděje. | ||
Celá závěrečná část
Svatoroční muziky (SM 106–118) je věnována eschatologické tematice, tj. posledním věcem člověka
a posmrtnému životu.
Společným tématem písní SM 106 a 107 je touha po nebeském království – ráji. Představy o něm jsou
založeny na popisu Nebeského Jeruzaléma
v kapitole 21
a 22 Zjevení Janova (Apokalypsy) a v proslulém hymnu Urbs beata Hierusalem, ovšem i na vylíčení ráje ve spisu
sv. Augustina De civitate Dei. Na křesťanském obrazu ráje se výrazně podílí i
popis „místa blaženosti“ – zahrady v Písni písní. | ||
| 106 | Horlivá toužení po nebeském ráji | Můj žádoucí Bože všemohoucí, když na tě zpomínám |
| 107 | O Nebeském Jeruzalémě | Jak se stkví město nebeské |
| Píseň SM 108 je protějškem nejstarší německé evangelické církevní písně Wies Gott gefallt, so gefallts mir auch německého teologa Ambrosia Blarera (Blaurera; 1492–1564); byla oblíbená u nekatolíků i katolíků a hojně překládána; dodnes je v německém evangelickém kancionálu (Das evangelische Kirchengesangbuch č. 281). Michnova verze se s Blarerovou písní shoduje i ve strofické stavbě. | ||
| 108 | Srovnání naše vůle s Božskou, zvláště před smrti | Co chce můj Bůh, to já též chci |
| Písně SM 109–115 jsou věnovány zemřelým a duším v očistci; koresponduje s nimi v širším smyslu celý třetí oddíl ČMM, zejména píseň 64. Očistcem (lat. purgatorium) se v učení církve (které v tomto ohledu nemá oporu v bibli a zakládá se až na myšlenkách sv. Augustina) rozumí stav očišťování člověka po smrti. Vychází se přitom z předpokladu, že v okamžiku smrti je o osudu člověka s konečnou platností rozhodnuto. Napětí mezi možnou absolutní dokonalostí a skutečnou slabostí, křehkostí a nehotovostí člověka se řeší vírou, že ti, kteří zemřou v boží milosti, budou aktem Kristova rozhodnutí o trestu a milosti, jakož i přispěním duchovní pomoci a přímluvy Panny Marie a církve očištěni a stanou se dokonalými. | ||
| 109 | Vzdychání duše v očistci | Uslyš, prosím, mé volání, uslyš, věčný Bože |
| 110 | Druhá též vzdychající duše | Přetěžkou ruku tvou, kterou mou nebohou duši trestati ráčíš |
| 111 | Rozmlouvání duše živé s duši v očistci zůstávající | Hrozné slyším naříkání |
| Svou výstavbou se píseň řadí k několika Michnovým dialogickým skladbám; srov. i LČ 2 a SM 32 a 37. | ||
| 112 | Za mrtvé: De profundis | |
| První díl | Z hlubokostí volající a tě, Kriste, vzývající | |
| Druhý díl | S ními společně žádáme | |
| Text písně je zpracováním 129. (130.) žalmu pojmenovaného podle počátečních latinských slov Vulgáty, který je součástí oficia mše za mrtvé – rekviem (podobně jako Miserere mei); latinsky zní 1. verš: De profundis clamavi ad te, Domine; je to 6. tzv. kajícný žalm. | ||
| 113 | Za mrtvé k Panně Mariji | V očistci všechněm duším lkajicím |
| 114 | Jiná k Panně Mariji za mrtvé | Maria, všech potěšení, vyslyš prosby |
| 115 | Duše v očistci | |
| První díl | Ó hrozné bolesti, které musím snésti | |
| Druhý díl | Že v dobrých krmičkách | |
| Píseň je obsahově ohlasem kapitoly 5. z Listu Efezským (podobně jako ČMM 65 a 66 – resp. dle Škarky druhý a třetí díl ČMM 64); srov. Ef 5,3–5: O smilstvu, jakékoli nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví, jak se sluší na ty, kdo patří Bohu. Vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatři; vy máte vzdávat Bohu díky! Dobře si pamatujte, že žádný smilník, prostopášník ani lakomec, jehož bohem jsou peníze, nemá podíl v království Kristovu a Božím. Srov. také Ef 5,15: Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří: nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. | ||
| 116 | O věčnosti | |
| První díl | Čeho po svém skončení má se člověk báti? | |
| Druhý díl | Dokud Bůh Bohem bude | |
| 117 | Pohrzení pomíjejícího světa | Co pomahá světská sláva |
| Text SM 118 je poslední slokou písně Ó daremné světské utěšení, jejímž autorem je podle Blahoslavova rejstříku duchovních písní údajně Rachtaba, nožíř pražský, „slovoutný na ty časy et ad musicam plane natus“ [rozený hudebník] (viz Kouba 1962, str. 88); Škarka 1985 charakterizuje Rachtabu jako varhaníka a školního rektora od Sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze (zemřel r. 1520). | ||
| 118 | Přídavek z starodávní písně za mrtvé | Milosrdný Bože, prosím za to |