| | |
O SVATÉM VÁCLAVU, PATRONU A DĚDICI ČESKÉM |
Svatoroční muzika 81 |
1. |
Svatý Václave, kníže náš,
věrný zástupce náš,
k tobě Čechove voláme,
pomoci žádáme. |
|
2. |
O dědici České země,
zpomeň na své plémě,
v těžkých bídách postavené,
ze všech stran ssoužené! |
3. |
Svatý Václave, nám milý,
vůdce skomonilý,
zažeň naše nepřátely,
k naší zhoubě smělý. |
4. |
Odvratiž od svého lidu
hlad i jinou bídu,
chraň nás od kacířské roty,
od sucha, drahoty. |
5. |
Upros, ó svatý Václave,
nám povětří zdravé,
ostříhej lid tvůj poddaný
od morové rány! |
6. |
Svatý náš orodovníče,
Boží milovníče,
orodůj za svou milou vlast,
odvrať všelikou strást. |
7. |
Jediné máme doufání
v tvém orodování.
Které jsi chránil na zemi,
chraniž i na nebi! |
DRUHÁ O SVATÉM VÁCLAVOVI |
Svatoroční muzika 82 |
1. |
Učiníl nám dívadlo
Pán Bůh z výsosti,
vystaviv nám zrcadlo
všelikých ctností,
svatého Václava,
jenž jest Čechův sláva. |
|
2. |
V tom zrcadle, Čechove,
vždy se vzhlídejte,
jsou-li vaší mravove
rovní, zpytujte.
Napravte, co zlého,
držte, co dobrého. |
3. |
První, mládenečkove,
se podívejte,
uzříte věcí nové,
pilně stíhejte,
jaké činíl ctnosti
Václav v své mladosti. |
4. |
Bohu i lidem milý
byl v své mladosti,
poslušný, ušlechtilý,
obraz mravnosti,
libý i stydlivý,
ke všem přívětivý. |
5. |
Kněžím při mši sloužíval
ctně, bohabojně,
ve všech skutcích se míval
slušně, pokojně,
hříchův se varoval,
pobožnost miloval. |
6. |
I vy, lidé dospělí,
zde se vzhlídejte,
čim by jste se stkvít měli,
porozjímejte.
Patřte na milého
vejvodu vašeho. |
7. |
Vyvracel zlost pohanskou
dle své možnosti,
hájil víru křesťanskou
s velkou vroucnosti,
vyháněl pohany,
zastával křesťany. |
8. |
Chrámy, kteréž zavřela
zlost Drahomíry,
horlivost otevřela
křesťanské víry,
kterou Václav svatý
chtěl větší znik bráti. |
9. |
V noci, byť byla zima,
chodíval pěšky
a nohama bosýma
vejvoda český
chrámy navštiviti,
Bohu se modliti. |
10. |
Slušně se každý díví
poníženosti,
že kníže nosil dřívi
v noční temnosti,
chudým vdovám dával,
tajně vychovával. |
11. |
Tak světlí příkladove
tak vzáctných ctností
ať jsou vám, ó Čechove,
v mysli, v vážností,
jak předešel, jděte,
kam přišel, přijdete. |
O SVATÉM MICHALOVI ARCHANJELOVI |
Svatoroční muzika 83 |
1. |
Ó vejvodo skomonilý,
svatý Michale, nám milý,
spomoz nám, kdož tě vzýváme,
na světě těžký boj máme! |
|
2. |
Neb dokůd jsme v tomto těle,
tří ouhlavní nepřátele,
svět, tělo, ďábel, na nás trou,
provodíc nad námi moc svou. |
3. |
Ó kníže dvoru božského,
vůdci vojska nebeského,
pomoz nám zde bojovati,
nepřátelům odolati. |
4. |
Mýť doufáme v tvé pomoci,
nebo víme o tvé moci,
kterous draka proklatého
svrhl z ráje nebeského. |
5. |
Před tvou moci neobstálo
vojsko, jenž při draku stálo,
ale všecky jsi porazil
a z nebe do pekla srazil. |
6. |
Po kterémž jim smutném boji
tvé síly se vždy víc bojí.
Jak přispěješ nám k pomoci,
obstáti nebudou moci. |
7. |
Ochráncem jsi církve Boží,
tebou její čest se množí.
Tobě ona jest svěřená,
od tebe vždy ochráněná. |
8. |
My jsme též církve oudove
a pod korouhvi Kristové
ještě zde rytěřujeme,
koruny se nadějeme. |
9. |
Pročež, ó svatý Michale,
buď nám nápomocný stále,
ať zde šťastně bojujeme,
věčné koruny dojdeme, |
|
Amen. |
O SVATÝCH ANDĚLÍCH |
Svatoroční muzika 84 |
1. |
Vám, ó svatí andělove,
ó předůstojní tvorove,
chválu vzdáváme!
Vaši slávu, důstojnosti,
vaši k nám lásku s vděčnosti
připomínáme. |
|
2. |
Ó arcíšťastní duchove,
ó slavní dvořenínove
rájského Krále!
Vaše velké oslavení,
vaše nám dobrořečení
nás pudí k chvále. |
3. |
Před trůnem Božím stojíte,
na tvář jeho vždy patříte
s sladkým kocháním.
Vám lze v Bohu se kochati,
»Svatý, Svatý!« vždy zpívati
s věčným plesáním. |
4. |
Tu radost jste zasloužili,
když jste ďábla porazili,
bojujíc šťastně.
Již stateční rytířove,
slavní ďábla vítězove
slujete krásně. |
5. |
Vy nás vždycky ostříháte,
vy laskavě vystříháte
od všech neštěstí.
Vy k dobrému vzbuzujete,
cestu nám ukazujete
k věčnému štěstí. |
6. |
Ďábla od nás odháníte,
pro nás mnohdykrát činíte
zázračné věcí.
Slepým zrak navracujete,
mnohé vysvobozujete
z těžkých nemoci. |
7. |
Vy nebem pohybujete,
slunce, měsíc spravujete,
svět ostříháte.
Všecka města i krajiny,
bytná místa i pustiny
v své peči máte. |
8. |
I když má člověk umříti,
svou duši z těla pustiti,
při něm býváte.
K dobrým skutkům a pokání
vždy až do jeho skonání
napomínáte. |
9. |
Ó svatí Boží anděle,
naší laskaví přátele,
vši chvály hodní,
račte nám umírajícím,
před soudem Páně stojícím
býti přítomní! |
O SVATÉM FRANTIŠKU SERAPHICKÉM, SVĚT POTUPUJÍCÍM |
Svatoroční muzika 85 |
1. |
Když František, muž svatý,
milováním Božím jatý,
od života světského,
zboží pomíjitedlného
k svaté ctnosti přistupoval,
takto vroucím srdcem říkal:
»Ó Bože můj a všecko! |
|
2. |
Měj se dobře, vše zboží,
plnés bodláčí a hloži,
rozmanitých starostí,
těžkých práci i ouzkostí.
Snadně býváš požádáno,
ale těžce vyhledáno
a tíže zachováno. |
3. |
Měj se dobře, světská čest,
nejsi nežli podvod a lest,
lidské duše podvodíš,
od věčné slávy odvodíš.
Ach, nechci já tebe míti,
o věčnou slávu přijíti.
Měj se dobře, světská čest! |
4. |
Jdi preč, rozkoš podvodná,
Bohu sloužícím škodná,
nechcí tě milovati,
nebeskou rozkoš zmrhati:
co jest rozkoš toho světa,
byť trvala mnohá léta?
Jest dětinská bublinka. |
5. |
Ježíši, tys milejší,
nad těla rozkoš líbější,
nad světskou čest vzáctnější,
nad všeliké zboží dražší.
Když tě mám, milý Ježíši,
nestojím o celou říši,
ty jsi můj Bůh a všecko.« |
6. |
To řka, světských marností
odřekl se na věčností,
chudobu zamiloval,
aby Krista následoval.
My již Františka svatého,
příkladem Krista chudého,
laskavě pozdravůjme. |
7. |
Zdráv buď, Františku svatý,
muži v ctnostech přebohatý,
Krista Pána ranami
okrášlený jak perlami.
Cherubíne v rozjímání,
serafine v milování,
v těle pravý anděle. |
8. |
Františku, slúho Boží,
pros Boha, ať v nás rozmnoží
dar své svaté milosti,
ať známe světa marnosti,
po rozkoší netoužíme,
jemu samému sloužíme
a nebe zasloužíme. |
O SVATÉM LUKÁŠI EVANJELISTOVI |
Svatoroční muzika 86 |
1. |
Křesťanský člověče,
snad jest tobě péče
zvěděti, kde Kristus bývá,
s kterými on rád přebývá. |
|
2. |
S nim sladce jednati,
mile rozmlouvati
žádá tvé laskavé srdce,
chtěl bys ho najíti vbrzce. |
3. |
Ať tě nezdržují,
krátce navrhují:
Tam tvůj milý Kristus bývá,
kde se o něm rozprávívá. |
4. |
V městě i na poli,
na vrchu, v oudolí
dá se rád tobě najíti,
budeš-li o něm řeč míti. |
5. |
To evangelista
Lukáš, kanclíř Krista,
svým příkladem prokazuje,
ač sám sebe nejmenuje, |
6. |
když se s Kleofášem,
věrným tovaryšem,
do Emaus městečka brali,
že o Kristu rozmlouvali. |
7. |
Vtom se jim ukázal
Kristus a jich tázal,
o čem by rozprávku měli,
aby jemu pověděli. |
8. |
Odpovídajícím,
v víře chybujícím
sám Písma svatá otvíral,
na jich nevěru dotíral. |
9. |
Ač pak s nim bývali,
však ho nepoznali,
až u večer, když chleb lámal,
tělo své v Svátosti dával. |
10. |
Z toho poznávame,
světlý příklad máme,
že o Ježíši mluviti
jest ho k sobě přivábiti. |
11. |
Pročež, ó člověče,
jestli tobě péče
Krista přítomně užiti,
hleď o něm častou řeč míti. |
O SVATÝCH ŠIMONA A JÚDY, APOŠTOLÍCH PÁNĚ |
Svatoroční muzika 87 |
1. |
Křesťanské lásce, křesťané,
od svatých apoštolův Páně
Šimona a Judy
učme se vždycky a všudy. |
|
2. |
Křivdy Bohu poručiti,
nad nepřáteli se nemstíti
ti dva apoštolé
uči nás v Kristové škole. |
3. |
Neb nad svými nepřáteli,
ač dobrou příležitost měli,
nikdý se nemstili,
křivdu mile odpustili. |
4. |
Takto o nich psáno stojí:
chystajíc se pohane k boji,
že se bohův ptali,
šťastnou-li vojnu začali. |
5. |
Když modla odpověd dala,
že by těžká vojna nastala,
apoštolé svatí
jali se odporovati, |
6. |
řkoucí k vůdci: »Buď veselé
mysli, neb tvojí nepřátelé
zejtrať se poddají,
bez bitvy s tebou sjednají.« |
7. |
Pohané to za lež měli,
vůdce proti nim popouzeli,
že ho lživou řeči
v nebezpečenství bezpečí. |
8. |
Vůdce obojích hlídati
kázal a na příběh čekati,
aby práv měl slávu,
kdo nepráv, přišel o hlavu. |
9. |
Když nazejtří učiněno,
co od svatých bylo praveno,
pohané truchlili,
na smrt odsouzení byli. |
10. |
Ale apoštolé svatí
nedali se tomu tak státi,
za bídné prosili,
hrdla jich jim vyprosili. |
11. |
Uč se zde, věrný křesťane,
od těch dvou apoštolův Páně
vinným odpouštěti,
bezpráví pro Bůh snášeti. |
O VŠECH BOŽÍCH SVATÝCH |
Svatoroční muzika 88 |
1. |
Vítejte, obyvatele
nebeské věčné vlastí,
jenž prozpíváte veselé
písně. Ó všickni svatí! |
|
2. |
Vám se dívim, vás milují,
k vám se vždycky utíkám,
vás řečí mou vychvaluji,
k vám s celým srdcem vzdychám. |
3. |
Na vás hledíc, vás zpytujic,
jako bych skrz sklo hleděl,
podobného k vám vidím nic,
kyž jsem to spíše věděl. |
4. |
Podlé toho bych zrcadla
znamenal srdce vrásky
a podle toho pravidla
spořádal smysly všecky. |
5. |
Vítejte, města zlatého
požehnaní měšťane,
vítejte, dvoru svatého
vyvolení dvořané! |
6. |
Ku pomoci mé přispějte,
jenž jsem v žaláří těla,
a k svatosti mne doveďte,
ať ujdu moci pekla. |
7. |
Čte se o vás, že jste mnohé
na světě snesli křivdy,
ach, ach, kyž jest k těm hotové
srdce mé přilíš tvrdý. |
8. |
Hlad, žížeň, těla neřestí
všelijaké jste měli,
nejmenší já se bolestí
varují, všecko bolí. |
9. |
Celé noci na modlitbách
často jste setrvali
a v svatých Božích písničkách
mnohá léta strávili. |
10. |
Jsem v tom všem křehký, nemocný,
podejte ruku, klesám,
ach pomozte, neb zemdlený
naposledy i padám. |
11. |
Mé outočiště po Bohu
vy jste. Nezamítejte!
Vy loď má jste, ach, mne k Bohu
všickni svatí dodejte! |
JINÁ O VŠECH SVATÝCH |
Svatoroční muzika 89 |
1. |
Jak hrubě jste oslavení,
všickni Boží svatí,
jenž jste z světských zarmoucení
do nebes přijatí,
do radosti věčné,
do radosti věčné,
slávy nekonečné. |
|
2. |
Vaše tváře jsou jasnější
nad slunečnou jasnost,
těla vaše jsou krásnější
nad tělesnou krásnost.
Ó krásní tvorove,
ó krásní tvorove,
nebeští králove! |
3. |
Kristus vám království spravil,
v kterémž kralujete,
věčné hody vám připravil,
již s nim hodujete.
Ó království věčné,
ó království věčné,
ó hody bezpečné! |
4. |
Co prv oko nevidělo,
na to vy patříte,
co prv ucho neslyšelo,
to nyní slyšite.
Nač jste nemyslili,
nač jste nemyslili,
již jste okusili. |
5. |
Na tvář Boží vždy patříte:
ó šťastné patření!
Zpěvy andělské slyšite,
ó přelibé znění!
To žádám slyšeti,
to žádám slyšeti
a Boha viděti. |
6. |
U vás jeden den jest lepší
než zde léta mnohá,
život váš nejblaženější
v milování Boha.
Přiď, rozkoš nebeská,
přiď, rozkoš nebeská,
měj se dobře, světská. |
7. |
Všickni milí Boží svatí
na nás zpomínejte,
abychom se k vám dostati
mohli, pomáhejte.
Pomozte k spasení,
pomozte k spasení,
zbavte zatracení! |
O SVATÉM MARTINU BISKUPU |
Svatoroční muzika 90 |
1. |
Jak jest spasitedlná
a před Bohem vzáctná
almužna svatá, poslyšte.
Učte se dávati,
chudé odívati. |
|
2. |
Martina svatého,
rytíře štědrého,
almužna Kristu získala.
Ten skrze svou štědrost
našel Boží milost. |
3. |
Neb spatřiv chudého
na cestě nahého
almužny pro Bůh žádati,
nad nim se slitoval,
pomoci sliboval. |
4. |
Vtom rukou statečnou
s svou pochvalou věčnou
svůj plášť na polí rozřezal,
půl chodci daroval,
půl sobě zachoval. |
5. |
Byl dar Kristu vzáctný,
neb se mu v čas noční
tim pláštěm odín ukázal,
dar sobě líboval,
dárce vychvaloval. |
6. |
Řkouce před anděly:
»Hle, Martin nekřtěný
timto rouchem mne ozdobil!
Neb co dal chudému,
dal mně, Bohu svému.« |
7. |
Odtud Martin svatý,
laskou Krista jatý,
svátost křtu svatého přijal.
Vždy prospíval v ctnosti,
byl poklad svatosti. |
8. |
Za biskupa volen,
příkladným životem
dlouhý čas stkvěl se na zemi,
až čas jeho přišel,
aby z světa vyšel. |
9. |
Když měl umírati,
viděl blízko státi
ďábla velmi šeredného.
Toho když odehnal,
šťastně v Pánu skonal. |
10. |
Kdo tak chceš skonati,
hleď následovati
skutkův Martina svatého,
čiň podobné ctností,
tak dojdeš milosti. |
O SVATÉ ALŽBĚTĚ VDOVĚ |
Svatoroční muzika 91 |
1. |
Jak má křesťan sobě vážíti
Velebné svátosti,
jak horlivě po ni toužíti
hned od své mladosti,
příklad dala Alžběta svatá,
k té Svátosti láskou jatá. |
|
2. |
Ač Ondřeje, země Uherské
krále, otce měla
a Ludvíka, landkrabě hesské,
slavného manžela,
však pro čest Velebné svátosti
nížila se k užaslostí. |
3. |
Z prostřed hraní a kratochvíle
ucházela tíše,
své drůžičky vzbuzujíc milé
k uctění JEŽÍŠE,
do chrámu Páně je vodila,
svým příkladem jim svítila. |
4. |
Našla-li kdý dvéře zamčené,
před dvéřmi klekala,
své srdce láskou zapálené
Kristu otvírala,
prah kostelní ctíc polibením,
Krista pak vroucným modlením. |
5. |
Ke mši svaté s velikou chtivosti
do chrámu chodila,
kdež s nevídanou pobožností
Tělo Páně ctila,
modlíc se na kolena padla,
svou korůnu na zem kladla. |
6. |
Vzláště pak při pozdvíhování
vroucnost znáti dala,
tu z srdečného milování
ku Kristu vzdychala,
ozdoby z sebe shazovala,
Pána ctně pozdravovala. |
7. |
V rozjímání této Svátosti
z mysli vytržená
a tvář její krásnou světlosti
stkvoucí jest spatřená.
Tak, hle, i v tom bídném těle
ctí Pán Kristus své ctítele. |
8. |
Jak tehdy v nebi se odmění
těm, jenž ho zde slaví?
Pochopiti nám možné není
velikost té slávy.
V kteréž se budou věčně stkvíti,
kdo ho zde hledí uctíti. |
O SVATÉ KATEŘINĚ MUČEDLNÍCI |
Svatoroční muzika 92 |
1. |
Svatá Kateřina Panna,
milovníce Krista Pána,
hned od své mladosti
stkvěla se velkou moudrosti
i jinou všelikou ctnosti. |
|
2. |
Od císaře ukrutného
jsouc do žaláře temného
pro Krista vsazená,
mnohých mysli osvítila,
pravé víře vyučila. |
3. |
Mudrce když přehádala
a do nebe předeslala,
rozkazem tyranna
ukrutně zmrskaná byla,
pro Krista svou krev vylila. |
4. |
Vsazená zas do temností,
Kristus s velikou jasností
navštívil i těšil.
Zasloužila panna čistá
potěšená být od Krista. |
5. |
Po tak sladkém potěšení
smála se všemu trápení
Kateřina svatá,
tyranna směle trestala,
víru křesťanskou vyznala. |
6. |
Hrozné kolo přichystali,
nožmi, hřeby prostrkali,
tim ji můčit chtěli;
než její panenské tělo
tu bolest snesti nemělo. |
7. |
Neb se hned povětří strhlo,
ukrutný nástroj roztrhlo,
mnoho lidu zbilo.
A protož s stětim skonala,
Bohu duši odevzdala. |
8. |
Ó věcí nové a divné,
že místo krve červené
z rány mléko teklo!
Anděle pak tělo vzali,
na hoře Sinai schovali. |
9. |
Ó přeslavná mučedlníce,
věrná Krista milovnice,
svatá Kateřino!
Buď naše orodovníce,
buď v potřebách pomocníce. |
10. |
Upros nám milost u Boha,
naše protivenství mnohá
silně přemáhati,
tebe zde následovati,
potom se k tobě dostati. |
O SVATÉM ONDŘEJI APOŠTOLU |
Svatoroční muzika 93 |
1. |
Ó všickni netrpěliví,
v neštěstí přilíš truchliví,
pozorůjte,
slyšíc svatého Ondřeje,
jak se všem bolestem směje,
následujte! |
|
2. |
Jak se směle k svému kříži,
jak vesele k smrti blíži,
rozjímejte.
Jak hrubě kříž vychvaluje,
jak laskavě pozdravuje,
poslouchejte: |
3. |
»Zdráv buď, kříži vinšovaný,
pravým srdcem milovaný,
zdráv buď, kříži!
Tě Kristus smrti oslavil,
tebou nás od hříchu zbavil,
svatý kříži! |
4. |
Vida tě, v víře neklesám,
alebrž srdečně plesám
veselosti.
Nadějíc se, že skrz tebe
přijme mně Kristus do nebe,
do radosti. |
5. |
Ó kříži, jenžs Místra mého
přijal, přijmi též mne, jeho
učedlníka.
Vyveď mne z světa marného
a vrať Pánu svému svého
služebníka.« |
6. |
Vtom ho na kříž přivázali,
kdež on vesel vděčné chvály
Bohu vzdával.
Dva dni vise, lid učiti,
křesťanskou víru hlásiti
nepřestával. |
7. |
Zatim lid nevinnost hájil,
lásku k svatému netajil,
hlasem křiče,
že chce vládaře zabiti,
nedá-li ho hned složiti
z jeho kříže. |
8. |
Ale svatý Boha prosil
a smrt na kříži vyprosil
od Ježíše.
Neb hned z této strastí zemské
šťastně vyšed, do nebeské
vešel říše. |
9. |
Ó by každý s tou radosti,
s tou láskou, trpělivosti
svůj kříž snášel!
Jakou by po časné strasti
v té věčné nebeské vlasti
rozkoš našel! |
O SVATÉM FRANTIŠKU XAVERIUSOVI |
Svatoroční muzika 94 |
1. |
Pospěšte k dnešní slavnosti,
ctěte beze vši tesknosti
muže přesvatého.
U Boha, také u lidí,
jak to snadno každý vidí,
převelmi vzáctného. |
|
2. |
Nejprv pak, zem Indyánska,
skrz toho tobě křesťanská
víra oznámená.
Vesel se, ni nepřestávej,
chválu jemu vždycky vzdávej,
tať má být odměna. |
3. |
Desetkrát pokřtil sto tisíc,
malých i velkých mnohem víc,
neni na tom dosti.
Jiných k lepšímu životu,
jak máme toho jistotu,
přived velké množství. |
4. |
Oznamoval tejné věcí,
pravdivé jsou tyto řečí,
předzvěděl budoucí.
Mrtvé křísil i v nemoci
skrze něho ku pomoci
přispěl Všemohoucí. |
5. |
Bohatým, chudým rád sloužil,
po spaseni jich vždy toužil,
práce nelitoval.
Do Sinské země chtěl jíti
i ten lid víře učiti,
když ho Bůh povolal. |
6. |
Tělo do vápna vloženo,
by mohlo být přenešeno,
proměny nevzalo.
Nevzalo jest porušení,
svědčí lekaři zkušení,
vůní jest vydalo. |
7. |
Hned nové divy se staly,
nemocní zdraví povstali,
tak Bůh své slouhy ctí.
Víc a víc sláva se Boží
i čest Xaveria množí,
jak o tom sám svět ví. |
8. |
Ej, zase slavní divove,
jichž Neapolitánove
vnově zakusili.
Oni včas rány morové
(toť jsou nebeští divove)
pomoci užili. |
9. |
Přispěj i nám, tě prosíme,
jenž před tebou se koříme,
propůjč tvé vroucnosti.
Zažeň vše zlé, morní ránu,
přijmi nás pod tvou ochranu,
veď k šťastné věčností. |
O SVATÉ PANNĚ BARBOŘE |
Svatoroční muzika 95 |
1. |
Šťastného skonání
jenž jste žádostiví,
sem, sem bez meškání
poďte k milostivý
panence svatý Barboře,
odejde každý bez hoře,
bude spomoženo,
bude propůjčeno. |
|
2. |
Ukrutně tryzněná
v věku svém mladičkým,
z světa sprovozená
jest v času kratičkým,
jiným dlouhý obdržeti
může, chce ráda přispěti,
pospěšte, žádejte,
milosti hledejte. |
3. |
V víře vyučená,
nemohla tajíti,
jak byla zvedená,
všem chtěla zjeviti,
za dvě tři okna stavěla,
tak vůbec vyznati chtěla,
v koho uvěříla,
Trojici uctila. |
4. |
Skála ustoupila
(ta jest moc panenská),
když se rozzlobila
ukrutnost otcovská,
místečko ji propůjčila,
nic se však neoblomila
zůřívost tyranna,
rodiče pohana. |
5. |
Dceru svou najdouce,
od kohos zrazenou,
z skály vytáhnouce
od cesty zemdlenou,
ukrutně s ni zacházel
kopajíc, rval, o zem házel.
Správci ji odevzdal,
katanům trápit dal. |
6. |
Ukrutně trápili
nic nelitujíce,
trhali, pálili,
tryzníli velice,
po ulicích tak ztrápenou
vodili, všecku zraněnou,
prošla město celé
bez smutku vesele. |
7. |
Divnou božskou moci
byla uzdravená,
k tomu o půlnoci
bleskem obklíčená,
navštivil jest ji Král slávy,
ihned byly oudy zdravý
s velkým potěšením,
s mnohých podivením. |
8. |
Na smrt odsouzená
již se ubírala,
otce nezkrocená
zlost život odňala,
sám on tu svatou hlavu sťal
(jemůžto ihned hrom mzdu dal);
tak se odebrala,
dušičku svou vzdala. |
9. |
V nebi oroduje
za své služebníky,
pilně opatruje
své vždy milovníky,
nedá jim zle zahynouti,
dejtež vy sebou pohnouti,
panenku vzývejte,
k cti její zpívejte. |
O SVATÉM MIKULÁŠI |
Svatoroční muzika 96 |
1. |
Sem, sem vy, čisté panenky,
vy pravé Boží milenky,
pospěšte, ctěte svatého,
opatrovníka vašeho,
Mikuláše. |
|
2. |
Sem, sem všecek lid chudičký,
velký i také maličký,
vašeho dárce uctěte,
»Tobě čest, svatý,« řekněte
»Mikuláši!« |
3. |
Sem, nevinně odsouzení,
od něho častěj zproštění,
památku připomínejte,
k cti svatého zazpívejte
Mikuláše. |
4. |
Sem, nemocní, usmrcení,
však zas od něho vzkříšení,
nechtějte mlčet délejí,
zpěvy chváli veselejí
Mikuláše. |
5. |
Nebude město Mírenské
tajiti chvály biskupské,
často bude prozpěvovat,
chvály svého opakovat
Mikuláše. |
6. |
Všickni lásku vypravůjte,
posty jeho oznamujte,
jiné božské dary svému
dané slouhovi, svatému
Mikuláši. |
7. |
K tobě všickni dnes voláme,
tebe za pomoc žádáme,
slyš pokorně volající,
uslyš, svatý, zpívající,
Mikuláši. |
O NEPOŠKVRNĚNÉM POČETÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE |
Svatoroční muzika 97 |
1. |
Co prv nikdy dnes se stalo,
plesej všeckno stvoření,
přijde tim dřív, počkej málo,
blízko jest tvé spasení,
plesej a vesel se. |
|
2. |
Předivné se dnes početí
obecně připomíná,
nelze nikoliv želeti,
veselá jest novina,
plesej a vesel se. |
3. |
Dnes počatá bez poškvrny
jest Panna nejsvětější:
skrz ni shlazen kořen viny
nepřítel nejhlavnější,
plesej a vesel se. |
4. |
Nová Eva, však ne z kosti,
brzo světu se zjeví.
Tať nás těžkého jha zprostí,
radost, o niž svět neví,
plesej a vesel se. |
5. |
Vyroste květ, jemůž v kráse
neměl svět podobného,
aniž kdy v budoucím čase
uzří co tak pěkného.
Plesej a vesel se. |
6. |
Vzejde denníce brzičko
všem ve tmách přežádoucí,
zármutek tvůj, ó dušičko,
již s tebou se rozloučí!
Plesej a vesel se. |
7. |
Přešťastné jest tvé početí,
matko Matičky Boží!
Nad radost všech jiných děti
tvá dnes radost se množí.
Plesej a vesel se. |
8. |
Totoť právě nevinňátko
bez vši poškvrny bude,
svět celý skrz to děťátko
staré žalosti zbude.
Plesej a vesel se. |
9. |
Plesej, nebe, pusťte hlasy,
pusťte vaše varhánky:
radostné jsou tyto časy,
budem mít radovánky.
Plesej a vesel se. |
10. |
Stroj se, země, k přivitaní,
strojte se i, nebešťané.
Počatá jest světa Pani,
AVE ať ji se stane.
Plesej a vesel se. |
O SVATÉ PANNĚ LUCIJI |
Svatoroční muzika 98 |
1. |
Množí se panenky, množí,
Bohu chvála,
toť se do kněh Božích vloží,
budiž stálá. |
|
2. |
Množí se i mučedlníce,
palmy dejte,
té koruny milovníce,
chvály vzdejte. |
3. |
Lucie z rodu slavného,
panna svatá,
dnes mečem pro Krista svého
jest prohnatá. |
4. |
Prv pak skrz svaté modlení
obdržela,
rodičům svým uzdravení
vyprosila. |
5. |
Skrz Luciji vzáctné město
oslaveno,
Syracusa (v pravdě jest to)
tak řečeno. |
6. |
Luciji tyran škoditi
usiloval,
panenství její odniti
povoloval. |
7. |
Nemohli s ni z místa hnouti,
toť jest síla
(ač dal voly připřáhnouti)
panny byla! |
8. |
Smolou, olejem polili
tělo její,
prostřed ohně postavili,
netkl se ji. |
9. |
Naposled se k Choti svému
odebrala,
pannám pěkný své stálostí
příklad dala. |
10. |
Chvály panenské společně
vyhlašujte,
stav ten panenský srdečně
zamilůjte. |
11. |
Přispěj pannám, Panno svatá,
by té ctnosti
vážili si víc než zlata
do starosti. |
O SVATÉM TOMÁŠI APOŠTOLU |
Svatoroční muzika 99 |
1. |
Nuž, společně na dnešní den,
věřící, prozpěvůjte,
hlasy libé vypusťte ven,
svatého vychvalůjte. |
|
2. |
Dnes slovy, skutkem i krvi
od něho potvrzeno,
kdož se tomu nepodiví,
v čem bylo pochybeno. |
3. |
Mnohá jest království prošel,
u víře vyučujíc,
prv než té koruny došel,
svou krvi potvrzujíc. |
4. |
Vzkřísil apoštol mrtvého,
svědka své nevinnosti,
jsouc vinen z skutku hrozného,
z veliké nepravosti. |
5. |
Král, jeho dvořenínove
přistoupil k pravé víře,
plesali cherubínove.
Ne tak pekelné zvíře. |
6. |
Poštval jest popy pohanské,
by ho z světa sklídili,
v přečisté krvi křesťanské
svoje ruce brodili. |
7. |
Ti nejprv šípy stříleli,
o život jeho hrali,
jiní kamením házeli,
když Bohu vzdával chvály. |
8. |
Naposled kopím prohnali,
vzdal duši Bohu svému,
věřící jej pochovali,
vystavěli chrám jemu. |
9. |
Pros za nás, svatý Tomáši,
pros za všecky věřící,
nezavrhůj prosbu naši,
slyš k tobě volající. |
10. |
Bychom v víře stálí byli,
jiné potvrzovali,
až bychom k šťastnému cíli
za tebou se dostali. |
O SVATÝCH APOŠTOLICH VŮBEC |
Svatoroční muzika 100 |
1. |
Zpívejme zvůčným hlasem
nyní i každým časem
divné skutky,
s ďáblem půtky
apoštolův svatých,
Kristem vyvolených. |
|
2. |
Tiť jsou slavní vůdcove,
všech věrných předchůdcove
v boji ctnosti
protí zlosti
světa bezbožného,
Kristu odporného. |
3. |
Statečně bojovali,
nepravost přemáhali,
mečem ostrým
- slovem Božím -
pohanstvo shladili,
Kristu podmáníli. |
4. |
Lebkou pravdy i ctnosti,
pavezou spravedlnosti
obhájení,
okrášlení,
proti ďáblu stáli,
vítězně ostáli. |
5. |
Ač těla jich trápená
byla i umrtvená,
však čerstvostí,
statečnosti,
ducha nepozbyli,
víry nezrušili. |
6. |
Na kříži hlavou dolu
visel všech apoštolů,
Petr, sláva,
církve hlava.
Pavel sťat i Matěj,
ukřižován Ondřej. |
7. |
Podobně Filip svatý
křižován. Mečem sťatý
Jakub Větší.
Ale Menší
z chrámu Páně svržen.
Bartholoměj odřen. |
8. |
Tomáš oštípem proklán.
Matouš pak mečem prohnán.
Jan žádoucí
olej vroucí
snášel. Júdu zbili,
palici dobili. |
9. |
Tu vzteklost s ukrutnosti
s veselou zmůžilosti
pro milého
Krista svého
snesli, zahanbili,
šťastně svítězili. |
10. |
Ó stateční rekove,
ó slavní vítězove,
BOHA proste
a vyproste,
ať zde svítězíme,
nebe obdržíme! |
O SVATÝCH MUČEDLNÍCICH VŮBEC |
Svatoroční muzika 101 |
1. |
Jaké to vidím množství
plesajících,
co po slavném vítězství
zpívajících
hlasy veselými,
arcílíbeznými! |
|
2. |
Roucha nad sníh bělejší
na nich svíti,
na těch se nejkrásnější
perly třpýtí:
veliká jich sláva,
spanilá postava. |
3. |
Ratolesti palmové
v rukách mají,
na hlavách se růžové
červenají
věnečky překrásné,
korunky přejasné. |
4. |
Tváře jich nevídané
spanilosti,
hlasy jich neslychané
líbeznosti.
Slíčná jsou jich těla,
bleskem slávy stkvělá. |
5. |
Zvlášť pak kde jaké stály
někdy rány,
těžkých které vystáli
potýkání
slavní ostatkove,
stkví se světlo nové. |
6. |
Nic neměla rovného
pejcha římská,
triumfu podobného
sláva zemská
nikdy neviděla,
nikdy neslyšela. |
7. |
Vůdce jich, Kristus svatý,
je předcházi,
na korouhvích kříž zlatý
se nacházi,
nad nimž nápis milý:
V tom jsme svítězili. |
8. |
Již vidím, již poznávám,
kdo jsou tito,
již příčinu uznávám
slávy této.
Jest vojsko Kristové,
mučedlníkův slove. |
9. |
Ti jsou Kristem schválení
mučedlníci.
To ti nepřemožení
bojovnici,
jenž pro Bůh válčili
i smrt podstoupili. |
10. |
Ti přehrozná trápení,
hlad, mrskání,
meče, oheň, ranění,
křižování,
jsouc u víře stálí,
pro Krista vystáli. |
11. |
Již s Kristem plesajíce,
triumf drží,
rájskou slávu majíce,
světskou zhrzi,
dej Bůh k nim přijíti,
s ními věčně býti. |
O SVATÝCH VYZNAVAČÍCH |
Svatoroční muzika 102 |
1. |
Buďte od nás pochválení,
Boží bojovníci,
již na nebi oslavení
Krista služebníci,
svatí vyznávačove,
slavní vítězove! |
|
2. |
Statečně jste zde válčili
proti světské zlosti,
korunu jste zasloužili
nebeské radosti,
neb jste ďábla přemohli,
nad tělem se zmohli. |
3. |
Chvála vám, Boží volení,
ctni arcíotcove,
vám, Duchem svatým nadšení,
svatí prorokove,
jenž jste v Krista věřili,
po něm vždy toužili! |
4. |
Chvála vám, církve Kristové
hvězdy jasné stkvoucí,
vám, ó svatí biskupove,
láskou Boží vroucí!
Svatí kněží, jahnove,
duchovní správcove. |
5. |
Vy jste čisté rozsívali
símě Písem svatých,
koukol jste vypleňovali
kacířství proklatých.
Vy jste církve podpory,
strach kacířské zpoury. |
6. |
Vy jste před světem vyznali
Krista mučeného,
všem jste cestu ukázali
života věčného.
Mnohým vaše učení
pomohlo k spasení. |
7. |
Chvála vám, potupitele
světa, řeholníci,
vám pustin obyvatele,
svatí poustevnici,
jenž jste pro lásku Boží
opustili zboží! |
8. |
I přátel jste se zbavili
pro milého Krista,
k bytu jste sobě volili
hrozná, pustá místa,
poušť byla pro Ježíše
milejší než říše. |
9. |
Statně jste odporovali
tělesné žádosti,
těla svá jste ztenčovali
tryzněním a posty,
skrz bídu i ouzkosti
došli jste radosti. |
10. |
Račte, ó svatí otcove,
na nás zpomínati,
ó věrní Boží slouhove,
račte pomáhati!
Ať nás svět nepodvede,
věčně nezavede. |
O SVATÝCH PANNÁCH |
Svatoroční muzika 103 |
1. |
Ó všecky Boží světice,
plesejte,
panny, vdovy, mučedlníce,
zpívejte
milému Ježíši,
krásnému Ježíši,
sladkému Ježíši. |
|
2. |
Vše vás pudí k radostnému
plesání,
příčinu máte k čistému
kochání
milého Ježíše,
čistého Ježíše,
dobrého Ježíše. |
3. |
On sám vás sobě vyvolil,
plesejte,
on vás na nebi oslavil,
zpívejte
milému Ježíši,
krásnému Ježíši,
sladkému Ježíši. |
4. |
Že jste světskou pohrdaly
marnosti,
že pravé následovaly
svatosti,
milost jest Ježíše,
milého Ježíše,
dobrého Ježíše. |
5. |
Že jste ukrutnost přemohly
tyranskou,
že čistotu zachovaly
panenskou,
děkůjte Ježíši,
milému Ježíši,
sladkému Ježíši. |
6. |
Že již rájskou oplýváte
radosti,
to i všecko z pouhé máte
milosti
milého Ježíše,
dobrého Ježíše,
sladkého Ježíše. |
7. |
Protož se až na věčností
radujte,
vašemu Choti s vděčnosti
děkujte,
milému Ježíši,
krásnému Ježíši,
sladkému Ježíši. |
NADĚJE SSOUŽENÝCH O PANNĚ MARIJI |
Svatoroční muzika 104 |
1. |
Boží Rodičko,
rájská růžičko,
outočiště hříšných,
protivnice pyšných,
Panenko MARIA! |
|
2. |
Nebeská bráno,
duší ochrano,
neopouštějž tvého
slúhy ssouženého,
Panenko MARIA! |
3. |
Ty v mých ouzkostech,
v těžkých žalostech
buď mé potěšení,
buď mé spomožení,
Panenko MARIA! |
4. |
Ty jsi to milý
slunce spanilý,
kohož osvěcuješ,
temností zbavuješ
Panenko MARIA! |
5. |
Kníže temnosti
svou ukrutnosti
žádných nepodmání,
které tato chrání
Panenka MARIA! |
6. |
I vprostřed boji
ten směle stojí,
jehož přiodívá
štít, jenž se nazývá
Panenka MARIA! |
7. |
Ach, jasná záře,
tvé milé tváře
nerač zakrývati,
rač mně pomáhati,
Panenko MARIA! |
OUTOČIŠTĚ BÍDNÝCH |
Svatoroční muzika 105 |
1. |
Ó Bože můj, ó lásko má,
tys jediná naděje má,
tys mého srdce kochání!
Nad tebe nic krásnějšího,
nic mi není milejšího,
v tobě skládám mé doufání. |
|
2. |
Jak u slepice kuřátko,
jak u matičky děťátko
své vyhledáva obrany,
tak já se utíkám k tobě,
outočiště hledám sobě
u tvých smilování brány. |
3. |
Nechť jsem v moři všech ouzkosti,
v bídě, nouzi i žalosti,
Boha mého se nespustím.
Přivalte se na mne vlny,
všelikých zlých příhod plný,
od naděje neupustím. |
4. |
Prudcí větrove neštěstí
zanesou-li mně v bolesti,
na hory pusté a skály,
na tvrdých skalách i pouští
žádného Bůh neopouští,
kdo má při něm srdce stálý. |
5. |
Byť pak v zámořských krajinách
neb v jakýchkoli končinách
bylo někdy mé bydlení,
i za mořem Boha mého
naleznu milosrdného,
on jest mé jisté spasení. |
6. |
Opustí-liť mně přátele,
jak na duši, tak na těle
postaveného v žalosti,
jedinký mně bude přítel
můj milý Bůh, můj Spasitel,
on mně ode všeho zprostí. |
7. |
Ó Bože, mé potěšení,
mé outočiště v soužení,
rač mně sám opatrovati!
Po moři světských ouzkostí
rač větříčkem tvé milosti
loď mou na rájský břeh hnáti. |