Svatoroční muzika – od velikonoc po svátek Božího těla


POZDRAVENÍ KRISTA JEŽÍŠE UKŘIŽOVANÉHO		Svatoroční muzika 28
1.	Zdráv buď, Kriste, Boží Synu, jenžs pro lidských hříchův vinu bez milosti, bez lítosti ohavně zraněný pro naše spasení, v tvém těle oud zdravý není.
2.	Tvá krásná tvář se zatměla, jenž se nad zář slunce stkvěla, oči krásné, hvězdy jasné, v krvi jsou zmáčené, smrti zamračené. Kráso má, kams se poděla?
3.	Usta od bití zsinaly, jako fiala zmodraly; zbledlo líce převelice, zbodená jest hlava, to-li jest tvá sláva, ó kráso, nebeský Králi!
4.	Ruce prohnali hřebove, tělo zedrali bičove, až do kostí bez lítosti jest raněn milý Pán, ach, kolik tisíc ran jeho vystáli oudove!
5.	Kdož tě tak zbarvil, Kriste můj, kdo tak zohavil, Choti můj? Znáti není mého jmění pro rány veliké, jest krvi zalité tělo mého Spasitele.
6.	Hříšná duše, tys tim vinna, tys smrti Páně příčina, hříchy tvými ohyzdnými na kříž jsi ho vbila a krvi zbarvila. Dušičko, cos učiníla?
7.	Což tobě Bůh tvůj učinil, co protí tobě provínil, jenž pro tebe sstoupil z nebe, hořkou smrt podstoupil, aby tě vykoupil, umřel, abys život měla?
8.	Mysli, jak miloval tebe, byť tě zejskal, zmrhal sebe, zas ho milůj, hříchů litůj, litůj Boha tvého, pro tebe mrtvého, znej nesmírné dobrodiní.
9.	Ó Ježíši umučený, má naděje, mé spasení, Boží Synu, shlaď mou vinu, pro tvé svaté rány, jenž jsou rájské brány, odpusť mi mé provínění!
ROZJÍMÁNÍ UMUČENÍ SYNA BOŽÍHO		Svatoroční muzika 29
1.	Plačte, andělove, nebeští kůrove, slzy vylívejte, na to se dívejte, co svět ten začíná, jaká jeho vina, jak s Bohem ukrutně zacházi, jak smutně!
2.	Poželte, zvířátka, divte se, hovádka, lidé nelitují, s Kristem se katují. Vy aspoň litůjte a je vyučujte žalosti, lítosti nad jich nepravostí.
3.	Pot teče krvavý (ó pote přezdravý!). Oči mu zalívá, hříchy světa smývá. Jidáš ho zrazuje, lstivě pozdravuje, katané svazují, ukrutně sužují.
4.	Ach, ach politůjte, více nesužujte napolí mrtvého zástupce vašeho! Na prosbu nedbají, lítosti nemají, bíji, v tvář plvají, poličky dávají.
5.	Vinný nevinného, člověk Boha svého na smrt jest odsoudil, ó jak svět pobloudil, když Boha bičoval, trním korunoval! I na smrt žádali, »Ukřižůj!« volali.
6.	Beránku nevinný, které jsou tvé činy toho zasloužily, by tě tak ssoužili? Ó hříšná dušičko, pro tě to slunýčko tak se jest zatmělo, tak se jest zardělo.
7.	Kříž hněte ramena, klesá na kolena, pomocti nechtějí, rouhajíc se smějí. Katane strkají, kopají, šlehají, ran mu přidávají, lítosti nemají.
8.	Ukrutně křižují, hrozně natahují, ruce přibíjejí, hřeby prohánějí. Podobně i nohy; človičku nebohý, tohos ty příčina, tvá, tvá jest ta vina!
9.	Ach, nechtěj meškati, hříšniče, plakati nad hříchův tvých množství, pukej se žalosti, ti jej obtěžují, bolest rozmnožují. Ještě nelituješ? Žalostným nesluješ.
ROZVAŽOVÁNÍ NA KŘÍŽI VISICÍHO PÁNA KRISTA		Svatoroční muzika 30
1.	Ó nevděčný přilíš světe, mnoho máš zlých skutků: dnešního věděti chcete, příčinou jest smutku.
2.	Dnes se rmoutí všecko nebe v smutek se obláčí, nad tebou, ó živý Chlebe, vší živlove pláčí.
3.	Patř, rozvaž, světe bezbožný, patř na tvé spasení, politůj, srdce pobožný, měj s nim utrpení.
4.	Mezi lotry visí nahý, trní hlavu tíži. Ach, jak se ten poklad drahý pro nás velmi níži!
5.	Ze všech oudův krev se líje jak z čistých studýnek, ach, kdož rány tvé zavíže, kdož zapůjči vínek?
6.	Ruce, nohy natažené jak lučiště střelce, velmi prudce v nakažené střílíš, Kriste, srdce.
7.	Všecky oudy hrozně hněte kříž náramně tvrdý. Což k tomu díš? Pověz, světe, světe přilíš hrdý.
8.	Bok proklaný, ruce, nohy, natažené žíly, jak ukrutně hříšnik mnohý k cíli tomu stříli.
9.	Krev polívá tvář i oči, bode trní, píchá, proti tobě židé sočí, ó Ovčičko tíchá.
10.	Žížni; octa s hořkou žluči jemu podávají, ještě jeho více mučí, když se vysmívají.
11.	Ukrutně vlasy vyrvané, tvář hrozně ztlučená. Ó jak mnoho trpíš, Pane, jak špatná odměna!
12.	Kolen před nim nakřivují, usta mrzce šklebí, hněv vždy Boží rozněcují, což dí Otec v nebi?
13.	Nemůž on své pustit střely, Syn jest se v to vložil; neb on za své nepřátely duši svou položil.
14.	I ten lotr, jenž s nim trpí, hanebně se rouhá, moc od Otce danou tupí: jak to chvíle dlouhá!
15.	Již dušička vystupuje, od nás se ubírá, duch s tělem se rozlučuje: již oči zavírá.
16.	Ach, tvé oko, můj Ježíši, měj vždy nad tvým stádem, pamatůj naň v svaté říši, zbav před věčným pádem.
17.	Pro tvé rány nebes brány nikdy nezavírej, pod plášť všecky tvé ochrany, ó můj Kriste, skrývej!
POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ SYNA BOŽÍHO S SVOU NEJMILEJŠÍ MATKOU		Svatoroční muzika 31
1.	Když čas přišel, by Syn Boží život skonal a na tvrdém kříže loží běh dokonal, uzřev Matičku plačící, hořce zplakal, s ni srdečně bolestící tak se žehnal:
2.	»Ej, již ta poslední chvíle, má Matičko, v světě nedá bydlet dýle, ó hrdličko! Smrt se blíži a již dělí tělo s duši, abych se bral, Otec velí, jíti sluší.
3.	Hle, poslední pohlezení, má Matičko, mé lásky budiž znamení, holubičko! Zvední dřív, než z světa sejdu, tvé očičko, což k tomu dí, když odejdu, tvé srdýčko?
4.	Měj se dobře, má jedinká kráso světa, poslední bíje hodinka, jižť jest veta. Po smrti s tebou se shledám v mé jasnosti, beze mně zůstati nedám v mé radosti.
5.	Duši svou Otci poroučim nebeskému, s tebou, Matičko, se loučím k konci svému. K tvé ochraně stráž andělskou zanechávám, bych vykonal vůli božskou, rád skonávám.«
6.	Ó předivné proměnění! Život umřel, Boží Oko, Pán stvoření, oči zavřel, nesmrtedlný od věčnosti smrt podstoupil, aby od ďábelské zlostí svět vykoupil.
7.	Lituje všeckno stvoření Pána svého, pro hříšných lidí spasení umrlého. Hory, skály se pukají, tmí se slunce, žádné lítosti nemají lidské srdce.
8.	Ti, kteříž byli zemřeli, z hrobů vstali, Kristové smrti želeli, hořce lkáli. Živý člověk v té žalosti sám nepláče! Ještě z hrobu nepravosti ven neskáče?
9.	Ach člověče, nad kamení jsi tvrdější, nad bezsrdečné stvoření ukrutnější, že se s kamením nepukáš od žalosti, že s sluncem tvář nezatmíváš od litostí!
BOLESTNÁ MATKA BOŽÍ		Svatoroční muzika 32
1.	Anděl: Svatá Panno, proč tak vzdycháš, proč tvůj obličej zatmíváš? S tebou radost světa klesá, všechna krása vadne, jakžto polní kvítek chřadne.
2.	Maria: Ach, ach, což nemám vzdychati, nemohouce se dívati na trpkou smrt, těžké rány Synáčka milého, na kříži umučeného.
3.	Anděl: Ctná Panenko, proč tak kvílíš, kam bolestným srdcem cílíš? Mečem prudkým proníknutý tvé srdéčko vidím, těch bolestí nenávidím.
4.	Maria: Ach, což nemám proč kvíliti, an vidím Synáčka mříti, není místa, není zdraví na bolestném těle. Kvíltež se mnou Spasitele.
5.	Synáček jednorozený na kříži visi ztrýzněný. Oteklá tvář, oči milé krvi jsou zalité, ruce i nohy přibité.
6.	Šest tisic ran tělo svaté šest set šest a šedesáte od katanův jest vystálo. Ó hrozné dívadlo, kohož by srdce nevadlo?
7.	Anděl: Patříž tehdy, ctná Matičko, na to bolestné srdýčko. Nemá, kde by svatou hlavu položil světa Pán ztrápenou od tisiců ran.
8.	Kdo by ho potěšil, nemá krom ty, Panenko jediná, však z zármutku také tvého bolest mu pocházi, meč dvoje srdce proráží.
9.	Ještě jedno a poslední (ach, Panenko truchlá, vzhlédni!) mluví slovo žalostivé a s tebou se loučí, dušičku Otci poroučí.
10.	Ó novina přežalostná! Co díš, Matičko bolestná? Již jest skonal tvůj Synáček, z světa se odebral, tak, hle, umřel nebeský Král.
11.	Ó hrdličko osiřelá, kams tvé srdéčko poděla? K hrobu provoď, již čas volá, Synáčka milého, nevinně umučeného.
O SLAVNÉM VZKŘÍŠENÍ PÁNA JEZU KRISTA, SPASITELE A VYKUPITELE NAŠEHO		Svatoroční muzika 33
1.	Na bubny, trouby, pišťaly, housličky, harfy, cymbály zahrejme vesele, varhany, loutny ať znějí, kterak mohou nejlibějí, chvalme Spasitele, světa Stvořítele.
2.	Vaše hlasy bez meškání, beze všeho prodlévání, muzíci, pouštějte: oznamůjte všemu světu o tom milostivém létu, zpívejte, zpívejte, nijakž nemeškejte.
3.	Již jsou se ty věcí staly, jichž pekelníci se báli, již jsou obloupení: dnes Smrt smrti poražená, ďábelská moc potlačená, dnes, lidské stvoření, jest tvé vykoupení.
4.	Ejhle, padl Codrus, král tvůj, kterýžto jest pravý Bůh můj, ó šťastný tento pád! Tudy ďábel poražený, vězení člověk zproštěný, potřen pekelný had, zkažen jest věčný hlad.
5.	Jak předivný byl tento boj! Nepřátelův jak včelný roj vůkol se valilo: když nejvíc na něj tlačili, když dokonce umoříli, po nich veta bylo, štěstí ustoupilo.
6.	Hrobove se otvírali, mrtví vzhůru povstávali, boj nový začali: hradili ďáblove peklo, naprotí se všecko vzteklo, však neodolali, vyhral počet malý.
7.	Vítěznici »Victoria!« Bohu zpívali, »Gloria!«, radost svůj zrůst brala. I nebe s ními plesalo, veselou píseň zpívalo; ta, jak se začala, nikdý nepřestala.
8.	V pekle pak byl veliký zvuk, jaký prv nikdý nebyl hluk, všecko se bouřílo: neb číli brány zkažené, moci velkou otevřené, zle se jim dařilo, moci jim ubylo.
9.	Přišli jejích houfové v nic, ustoupiti museli pryč, nemohli obstáti: vězňove vycházeli ven, ukrácen byl jich dlouhý sen, začali zpívati, BOHU čest vzdávati.
10.	Sluší by všecko plésalo, tu píseň prozpěvovalo, píseň přeradostnou: alleluja opakujíc, na dnešní den se radujíc, má příčinu hodnou, prv nikdá podobnou.
SLAVNÉ SYNA BOŽÍHO VZKŘÍŠENÍ		Svatoroční muzika 34
1.	Ó převeselá novina, o arcíštastná hodina, chval, duše má, Hospodina! Vstalť jest z mrtvých můj Spasitel, smrti, ďábla vítězitel, radůj se všecko stvoření z Páně vzkříšení, chvála Bohu, chvála Bohu, chvála na výsosti.
2.	Vítej, Ježíši vzkříšený, bleskem slávy oblečený, již zašel čas zarmoucený, temnost se v čas obrátila, žalost v radost proměnila, minuly těžká trápení, všecko se mění. Chvála Bohu, chvála Bohu, chvála na výsosti.
3.	Růže, kterouž smrt zavřela, dnes se zase otevřela, krásnějí než prv rozvila. To jest ten kvíteček z ráje, nebeského rozkoš máje, z něhož libá vůně vzníká, srdce proniká. Chvála Bohu, chvála Bohu, chvála na výsosti.
4.	I bodlavé trní kvete, jižť je Pilát víc nesplete, svaté hlavy nepohněte. Rány se mile rozvily, v kvítečky se obrátily, do mého srdce zahrádky vsadím ty kvítky. Chvála Bohu, chvála Bohu, chvála na výsosti.
5.	Strom života Smrt podťala, když Kristu život odňala, dnes přemožená zůstala. Neb vykvetly ratolesti v krvavém dešti bolesti na dřevě kříže trpkého Ježíše mého. Chvála Bohu, chvála Bohu, chvála na výsosti.
6.	Věčné jaro jižť jest blíže, neb vykvetše dřevo kříže, na němž skonal rájský Kníže, ovotce dalo spasení, zbavilo nás zatracení, otvírá nebeskou říši Kristu Ježíši. Chvála Bohu, chvála Bohu, chvála na výsosti.
7.	Ej, tehdy všickni vesele velebme Vykupitele, slavného Vítězitele: alleluja zpívajíce, veselým hlasem zvůčice, přemožen jest náš nepřítel, přemoh Spasitel. Chvála Bohu, chvála Bohu, chvála na výsosti.
8.	Chvála tobě na výsosti z té tak veliké milosti, že jsi nás zbavil žalosti. Nechcem být v světě bez tebe, přijmiž nás k sobě do nebe, kdežto kraluješ v tvé říši, Kriste Ježíši. Chvála Bohu, chvála Bohu, chvála na výsosti.
JINÁ O VZKŘÍŠENÍ PÁNĚ		Svatoroční muzika 35
1.	Vesel se, nebes Královno, alleluja. Plesej, světa Císařovno, alleluja.	Columba Lauretana
2.	Neb Syn tvůj, jehožs nosila, alleluja, vstal z mrtvých, Matičko milá, alleluja.
3.	Jehožs mrtvého plakala, alleluja, vstal z mrtvých Kristus, tvá chvála, alleluja.
4.	Tělo, jenž nahé viselo, alleluja, v rouše slávy se zastkvělo, alleluja.
5.	Rány jeho jsou zhojený, alleluja, stkvělý co drahé kamení, alleluja.
6.	Tvář prv bledá a zsinalá, alleluja, jako slunce blesk vydala, alleluja.
7.	Oči smrti zamračené, alleluja, jak hvězdy jsou osvícené, alleluja.
8.	Tělo jeho, prv smrtedlné, alleluja, učiněno nesmrtedlné, alleluja.
9.	Již všecek milý a krásný, alleluja, více než slunce jest jasný, alleluja.
10.	V té své slávě a jasnosti, alleluja, zůstane až na věčnosti, alleluja.
11.	Radůj se z té slávy jeho, alleluja, přimluv se za nás u něho, alleluja.
ZASE JINÁ PÍSEŇ O VZKŘÍŠENÍ PÁNĚ		Svatoroční muzika 36
1.	Plesej, všecko stvoření, tvůj Pán dnes z mrtvých vstal, buď konec zarmoucení, již smutný čas přestal, minulo trápení, čas jest obveselení, plesej a radůj se.	Jan Miroslav
2.	Svatí patriarchove, plesejte radosti, věrní Boži slouhove, vyjděte z temností. Čeho jste žádali, šťastně jste dočekali, přišlo k vám spasení.
3.	Plesejte, andělove, nebeští měšťané, zarmuťte se, ďáblove, pekelní katané, Kristus svět vykoupil, peklo šťastně obloupil, vězně vysvobodil.
4.	Radůjte se, nebesa, otvírejte brány, nebeský ráj ať plesá, Kristus, vítěz slavný, nové z pekla vede měšťany, k vám přivede do věčné radosti.
5.	Ó nebeské slunýčko, svítiž dnes jasněji, krásné nebes očičko, patříž veseleji: radůj se z vzkříšení, jenžs truchlilo z trápení Stvořitele tvého.
6.	Radůjte se, ó lidé, neb váš Vykupitel učiníl konec bídě, kterouž had nepřítel na vás byl uvedl, když Adama podvedl, vás všecky zavedl.
7.	Radůj se všecka země, povětří i moře, zemské i mořské plémě, nechej všeho hoře, vítej Pána tvého, dnes z mrtvých vzkříšeného, vítěze slavného.
8.	Veselte se, ptáčkove, prozpěvůjte sladce, k radosti opravdové vzbuďte lidské srdce, z zelené větvičky pějte líbé písničky k slávě Krista ctného.
MAGDALENA KRISTA PÁNA V HROBĚ HLEDAJÍCÍ		Svatoroční muzika 37
1.	Anděle: Nermuť se víc, Magdaléno, setří slzy z svých očí. Potěš se, truchlivá ženo, již se vše jináč toči. Minul čas žalostný, již nastal radostný.
2.	Kristus Ježíš umučený, kteréhož hledáš v hrobě, dnes vstal z mrtvých oslavený, stkví se v velké ozdobě. Tělo jeho krásné, jako slunce jasné.
3.	Magdaléna: Ach, neníť mi potěšení z vaších slov, ó andělé! Jest příčina zarmoucení, dím pravdivě a směle. Čim víc mi mluvíte, tim žalost množite.
4.	Ach, šťastnější jsem prv byla, neb jsem mrtvého měla. Již i toho jsem ztratila, jakž bych žalost neměla? Již nemám mrtvého, též ani živého.
5.	Ježíši, mé potěšení, kdež mám tebe hledati? Ó lásko má, ó mé jmění, jak tě mohu dostati?! Kde jsi, můj Ježíši, ó poklade duší?
6.	Coť jest celý svět bez tebe? Jáť na ten svět nevražím. Bez tebe nechcí mít nebe, nic je sobě nevážím. I nad samou sebe tak milují tebe.
7.	Pročež budu tě hledati po vrších i oudolích, po lesích budu běhati, po lukách, také polích, abych našla tebe, ó má lásko z nebe.
8.	Dej k sobě, lásko, přijíti, ukaž mi svou tvář milou, nechciť já bez tebe býti, vší tě miluji sílou, s tebou býti věčně, to žádám srdečně.
OPĚT JINÁ PÍSEŇ O SVATÉM JIŘÍ		Svatoroční muzika 38
1.	Rytířského srdce, rytíři, jehožto jméno pravé Jiří, skutky následůjte, v hrdinské jeho statečnosti, víc pak v křesťanské nevinnosti za nim pokračujte.
2.	Pro udatnost, obvzláštní krásu byl jest miláčkem toho času Dyokleciána; důstojnost (veliké kořísti, můž se toho každý dočísti) Jiřímu jest dána.
3.	Nemohlo však srdce křesťanské dýl hovět zlosti pohanské, chtěl se vyjeviti: slepotu jeho vůbec trestal, vyhlašovat Krista nepřestal, rád chtěl s nim umříti.
4.	Pro něho podstoupil vězení, ukrutné na kole můčení s radosti jest snášel. Do vápenice ho vhodili, aby v prach jeho obrátili, však zdravý se našel.
5.	Z jámy vystoupil bez ourazu; ukrutník pak o jeho zkázu stále usiloval, v ohnivé obul ho střevíce, jiných přidal muk mnohem více, až hněvem plápolal.
6.	Žížni, hladem velel mořiti, zdaž by rytíř se chtěl kořiti; daremná naděje! Hlad, žížeň, ukrutné trápení stálostí rytíře nezmění, nic, nic neprospěje.
7.	Tak dlouho svatého mrskali, až všeho po těle zedrali, dříve nepřestali, zůstal on při své veselosti, přibejvalo vždy víc radosti, katane ustali.
8.	Anděl Páně z nebe poslaný rychle uzdravil jeho rány, nabízel k stálostí, sám Kristus rytíře navštívil, z pohanů mnohý se podívil ty jeho svatosti.
9.	K víře svaté přistupovali, obvzláštně když jsou znamenali, že vzkřísil mrtvého. Když modly pohanské padaly, ďáblove lest svou vyznávali z nucení svatého.
10.	Mečem naposled hrdlo jemu, rytíři u Boha vzáctnému, bylo jest odňaté. Tam za nás upřimně bojuje, za nás laskavě oroduje, kam přišel k odplatě.
O SVATÉM VOJTĚCHU, BISKUPU A DĚDICI ČESKÉM		Svatoroční muzika 39
1.	Velikou dnes slavnost máme, když ctnosti připomínáme vlastence našeho, biskupa milého svatého Vojtěcha, ej Čechové, Čecha.
2.	Ten byl muž veliké ctnosti, stkvěl se obvzláštní svatosti, byl příklad biskupův, učitel zástupův. Mnohé prošel místa, aby hlásil Krista.
3.	Jsa dobrý pastýř ovci zlých, Čechův tehdáž zpohanilých, v své nevděčné vlasti snášel mnohé strasti. By však duše zejskal, v práci si nestejskal.
4.	Pro svůj lid snážně pracoval, pravé víře vyučoval, když pak málo prospěl, do Říma odešel. Kladbu na lid žádal, kterouž i vyžádal.
5.	Nebo v Čechách nepršelo, obíli zrostu nemělo, až ten zůřivý lid, pocítě těžkých bíd, pomstu Boží poznal, pro Vojtěcha poslal.
6.	Vrátiv se do České země svatý Vojtěch, české plémě, modlil se v pokoře na Zelené Hoře. Vtom dešť přežádoucí pršel božskou moci.
7.	Než když žádného prospěchu neviděl u mnohých Čechů, podruhé z Čech vyšel, zas do Říma přišel, do kláštera se dal, své spasení hledal.
8.	Zas do Čech přišed, zas vyšel, do Polské krajiny přišel, kázal slovo Boží, uvěřili mnozí, křest svatý přijali, ctný život žádali.
9.	Naposledy v zemi Pruské rozsivajíc símě božské, když mši svatou sloužil a modlitby dloužil, raněn od pohanů, šťastně skonal v Pánu.
10.	Nyní jeho svaté tělo, kteréž pro Krista trpělo, v Praze odpočívá, příslušnou čest mívá od věrných křesťanů, svých milých krajanů.
11.	S nímiž společně voláme, tebe pokorně žádáme, ó Vojtěše svatý, rač nám pomáhati, ať nezahyneme, do nebe přijdeme!
NA DEN SVATÝCH FILIPA A JAKUBA		Svatoroční muzika 40
1.	Vyskytlo se pěkné kvíti, červené, běličký, sem leťte, včeličky, hleďte med z něho vyníti, sem, dobré dušičky, spatřte ty růžičky.
2.	Slovy, příkladem učili, nic nezanedbali, v práci neustali. Mnoho zlého pocejtili, však na to nedbali, víru rozsívali.
3.	Rozličné po rozdělení země procházeli, všudy roznášeli víry křesťanské učení, dřív přestat nechtěli, až oba skonali.
4.	Filip po své práci dlouhé, po mnohé starosti, bídě a ouzkosti z nenávistí ďáblův pouhé přišel jest v rychlosti k nebeské radosti.
5.	Jat ukrutně od pohanů: nedlouho čekali, trápili, svázali, nevzal žádný pod ochranu; pouta mu přidali, vězet ho kázali.
6.	Ven z žaláře vyvedený: tu hned jako kati počnou se sápati. Lid ten hněvem zapálený nemůže čekati, musi ho zedrati.
7.	Náramně tlukouc a bíjic, nijakž nelitují, tvář, tělo zbarvují; že se duše loučí, číjíc, na kříž zavěšují, teprv kamenují.
8.	Jakub, jinák Spravedlivý od židů jmeno měl pro ctnosti, v nichž se stkvěl, nad stádem pastýř bedlivý dnem také noci bděl, za něj rád umřít chtěl.
9.	Divně židé lahodili, by Kristu zlořečil; naopak lid cvíčil. Víc ho tudy popudili, jak od nich vykročil, tim vroucnějí učil.
10.	Křesťane Pána chválili, židé se zlobili, zhůry ho shodili, krev apoštola vylili, s sochorem zabili tak z světa sklídili.
11.	Krev apoštolská, ó Pane, ať jest k rozmnožení, bloudícím k spasení. Dej pro tu, aby křesťané skrze zlé učení nebyli svedení.
12.	Dej, by tak krásné kvítičko vždy se rozmáhalo, vůně víc vydalo. Každe křesťanské srdýčko o to se staralo, by v ctnosti vzrost bralo.
PÍSEŇ ČASU MÁJOVÉHO		Svatoroční muzika 41
1.	Májové kvítky zbírejte, dítky, zbírejte všickni křesťane! Jsou kvítky krásný, ačkoliv časný, až jaro jiný nastane.
2.	Zbírejte bílý každému milý líbezné vůně kvítičko. Větříček věje, všecko se směje, přemilé svíti slunýčko.
3.	Travička vzcházi, zima ucházi, skřivánek se pozdvíhuje. Slavíček zpívá, slunýčko zhřívá, všecek se svět obnovuje.
4.	Lesy, hájove vesměs májové barvy na se přijímají. Osení, louky, pole, palouky přepěkně se zelenají.
5.	Kořenné kvetnou zahrady, lettnou, jaks šedivějí štěpníce. Puči se rývi, to vinné dřívi, zelenají se vinice.
6.	Fiala roste, kvítičko sprosté, vyskytuje se růžička, všeliké kvíti k věnečkům vití, vycházi husí nožička.
7.	Veliké zboží toto podnoží zem člověku ukazuje. Ale pěknějí, mnohém krásnějí Bůh zahradu svou maluje.
8.	Kdež kvíti žádné nikdy nevadne, čerstvé bez konce zůstane. Není se báti, že vůni ztratí, blaze, kdo se tam dostane!
9.	Májové časy, tam stálé kvasy, tam rozkoš jest neskončená, Tam všecko květné, mladne, neletné, tam léta blahoslavená.
10.	Nebeští ptáci, andělští žáci, tam velmi pěkně zpívají. Nikdy slavíček ani stehliček tak zde líbezně vrzají.
11.	Těch zahrad krásu, není zde hlasu, který by moh vysloviti, ten nejšťastnější, kdo z ty vezdejší do oný může přijíti.
O SVATÉM ZIGKMUNDOVI		Svatoroční muzika 42
1.	V burgundského krále Zigizmunda chvále chceme se, Čechove, cvíčiti, ke cti mučedlníka chceme, služebníka svatého, zpěv krátký začíti.
2.	Život svůj panický, jak biskup videnský Avitus Zigkmunda vyučil, v almužnách, v střídmosti, též v poníženosti, nejvíc pak v pobožnosti cvíčil.
3.	Klášter i chrám svatý, prve než byl jatý, nákladně v Agauně vystavěl, tudy mučedlníky, Boží služebníky Thebejské, jak mohl, uctiti chtěl.
4.	Žádal jest častějí, prosil horlivějí, by sebe do počtu přijali, v tom chrámě klečíce, vroucně se modlíce, zpívati anděle začali.
5.	Návěští mu dáno, napotom konáno by bylo takové zpívání: by vychvalovali, Bohu čest vzdávali řeholní lidé bez přestání.
6.	U těch svatých hrobu oplakal v tu dobu mord nad synáčkem svým spáchaný, který z podvedení, ano z přinucení macechy jeho jest konaný.
7.	Tu i provínění že jest odpuštění z přímluvy svatých jemu dáno, Bůh ráčil zjevíti, králi oznámiti, jak máme o tom v kníhách psáno.
8.	Když pak do království nepřátelův množství velcí houfove se valili, Zigkmund lid svůj bránil, jak mohl, jej chránil, až nepřátele svítězili.
9.	Jsouc jat od vítěze, přes francouské meze musi Zigkmund král do vězení. Brzo vyvedený, do studně vhozený, tak i s královnou vzal skončení.
10.	Po třech letech tělo, by slušnou čest mělo, až do Agaunu se dostalo. Na Hrad přenešené pražský, tám uctěné, za Karla Čtvrtého se dálo.
11.	Patrona českého Zigkmunda svatého náleží, Čechove, vzývati: když k tomu svolíme, tak jeho uctíme, můž každý na pomoc čekati.
O NANEBEVSTOUPENÍ PÁNA JEŽÍŠE		Svatoroční muzika 43
1.	Nuž, s radosti, nuž, s troubením, s veselostí, bubnováním prozpěvůjme, křesťané, nové hostí, ej, zpíváním, na výsosti s radováním vítají nebešťané.
2.	Ej, své brány bez odporu z každé strany tomu dvoru Krále slávy otvírá město krásné, tomu Pánu bydlo šťastné všech svých stanů nikoliv neodpírá.
3.	Ej, chvátají všecky kůry, pospíchají jemu zhůry, v cestu na službu běží, provázejí: prozpěvují nejlíbějí, opakuji »Alleluja Vítězi!«
4.	Všickni v ráji v přivítání pěkně hraji, v obcování líbost největší mají, svému Králi s počestnosti stále chvály a s vděčnosti ustavičně vzdávají.
5.	Trůn se strojí ne v levici, ale stojí na pravici Otce všemohoucího, za podnoží jemu dáno všecko zboží, jest poddáno okršlku vezdejšího.
6.	Ej, korunu Králi slávy na tom trůnu (tak řád pravý chce) na hlavu sázejí, tak zásluhy, dobré činý, jeho dluhy, ctnosti jiný tak se jemu splácejí.
7.	I vzáctného důstojenství, královského oučastenství znamení podávají, berlu zlatou: tu žádají pomoc svatou, čáku mají, jenž ji vyhledávají.
8.	Tu se klaní, tu poklonu všickni činí svému Pánu, tu čest, chválu zpívají. Tu koruny vyvolení sobě daný, tu spasení před tim trůnem skládají.
9.	Slušná věc jest, by se dála i od nás čest vždycky stálá Vítězi: začínejme na usvitě, dne celého, nuž, hlasitě k slávě jeho Alleluja zpívejme!
JINÁ O NANEBEVSTOUPENÍ PÁNĚ		Svatoroční muzika 44
1.	Sám-li na nebe vstupuješ, ode mně se odlučuješ, Chotí můj, mily JEŽÍŠI? Takli mne chceš opustiti, žálosti mé původ býti, radost má, milý Ježíši?
2.	Anděle ovšem plesají, vesele tebe vítají ze všech stran zpěvy se slyši, slavný triumf tobě činí, tim tebe uctiti míni, tys jejích rozkoš, Ježíši.
3.	Než mně jejích radování jest žalost i naříkání, že se mi, můj Chotí, tratíš. Nelze tvé tváře viděti, tvé sladké řeči slyšeti, kdý se zase na svět vrátíš?
4.	Duše má touží po tobě, nic neoblibuje sobě krom tebe, milý Ježíši. Smrt, bez tebe živu býti, chci s tebou do nebe jíti, příjmi mne, milý Ježíši.
5.	Pravda jest, když jsi umíral, na druhý svět se odbíral, že měla žalost duše má. Však měla i potěšení, vědouc o tvém navrácení, již pak potěšení nemá.
6.	Co činíti? Chci umříti, chci k tobě, Kriste, přijíti, s tebou v nebi věčně býti. Ó kdý se s světem rozloučím, s tebou se, má lásko, sloučím, kdý na tě budu patříti!
7.	Pravils někdy: »Srdce bývá tu, kde své poklady mívá«; dobře pro mně, můj Ježíši. Ty jsi poklad srdce mého, krom tebe nemám žádného, býti s tebou v tvé říši.
8.	Svět dokůd mne zde zdržuje, od tvé lásky odvozuje, táhne mne k sobě stvoření. Rozkoš láká, ďábel svádí, mnohdykrát k hříchu přivádí, odtud se můj život mění.
9.	V nebi pak jest láska stálá, čistá, věčná, dokonalá. Tou já tě chci milovati. Pročež, Kriste, prosím tebe, přijmi mne k sobě do nebe, děj s tebou věčně zůstati!
O DUCHU SVATÉM		Svatoroční muzika 45
1.	Ach, jak mám srdce studené, tuhý mráz v něm panuje! Není v něm lásky plamene. Srdce mé nemiluje. Ach, nemiluje tebe, Kriste můj, má lásko z nebe!
2.	Ach, kdo tu zimu vypudí, kdo mé srdce zahřeje? Kdo v něm oheň lásky vzbudí, ať Ježíše miluje? Ty, ó Plamene božský, Duše svatý, Bože lásky!
3.	Ty sám srdce zapaluješ papršlkem tvé milosti; ty tvým nadšením vzbuzuješ jiskřičky horlivosti. Přiď, ó Plamene božský, zapal ve mně oheň lásky!
4.	Blaze, když budu hořeti láskou mého JEŽÍŠE! Kyž lze tim ohněm shořeti, ó staň se to tim spíše! Přiď, ó Plamene božský, spal mé srdce ohněm lásky!
5.	BOŽE, ta obět zápalná hned se obětůj tobě, co mám, dámť všecko zouplna, nic nezanechám sobě. Přiď, ó Plamene božský, spal mne se všim ohněm lásky!
JINÁ O DUCHU SVATÝM		Svatoroční muzika 46
1.	Přiď, Ohni vinšovaný, přiď, to věřící žádají. Potřeba tvé ochrany, přiď, tebe všickni hledají, zahřej srdce studené, skrz oheň zlý zprzněné.
2.	Přiď, naplň tvou horkosti srdce všechněch žádajících; zruš tělesné vlhkosti ve všech k tobě volajících, neoslyš jich žádostí, propůjč všem tvé milosti.
3.	Rozpusť, co jest tvrdého, přiď, obměkči zatvrzené; ať jednoho každého srdce ve slzich rozplyne. Přiď, Ohni přežádoucí, zapal duši kající.
4.	Milovniče čistoty, vyčisť, co jest nečistého. Tvé prosíme dobroty, očisť člověka hříšného. Navštěv nás, svatý Duše, opatrůj srdce naše.
5.	Srdce v zemi ležící navštěv, Plamene, žádáme, zem tuto milující proměň, ej k tobě voláme, by se vzhůru vznášelo, tvou láskou plápolalo.
6.	Srdce světa celého ó by Ohněm tim hořelo! Půjč každý čistotného, neboj se, aby zemdlelo, budeš jiné zhřívati, v ctnostech vždy prospívati.
7.	Přiď, mysli rozdělené spoj, jednoty milovniče: kyž najdeš otevřené, všecky vypudíš různice, způsobíš milování, přestane hadrování.
8.	Potřebuje čištění svět příliš zanečištěný. Přiď, skrz tvé zapálení dojde brzičko proměny. Přiď, naše nepravostí shlaď, původe všech ctnosti.
9.	V chvalách tvých jazyk němý rozvaž, Jazyku ohnivý. Všech srdce, i také my, učiň tvé cti žádostivý, bychom tě zde chválili, v nebi věčně slavili.
VÍTÁNI SVATÉHO DUCHA DO SRDCE		Svatoroční muzika 47
1.	Vítej, nebeská Holubičko, ej mé srdéčko tobě hnízdečko bude, milá Holubičko, přileť, vejdi v mé srdéčko.	Columba Lauretana
2.	Vítej, vítej, mé potěšení, v mém zarmoucení mé polehčení. Vinšovaný Duše svatý, v sedmi dařích přebohatý.
3.	Ty jsi ten host nejpříjemnější, můj nejmilejší, můj nejkrásnější. Navštěv mé srdce žádoucí, vejdi v srdce láskou vroucí.
4.	Jestli jsi tehdy holubička, tě má dušička vprostřed srdýčka žádá míti, rač přijíti, srdce sobě osobiti.
5.	Jestli jsi pak ohniček božský, jenž duše lidský podnětem lásky zapaluješ, ej mé srdce troudem bude, spal je vbrzce.
6.	Vzejde k tvé vůli a líbosti oheň milosti i jatých ctnosti, oheň tvého milování, jenž temnost hříchův zahání.
7.	Při tom ohničku hosti svému, tobě, milému Duchu svatému, láska přistrojí srdýčko, bude tvůj pokrm brzíčko.
8.	Jestli jsi pak libý větříček, ejhle, kvítiček, milých srdýček, je provívej, za tvý mívej, jak se líbi, tak rozvíjej.
9.	Jsi perla neb drahy kamínek? Pro ten kamínek bude prstynek srdce, tebe milující, láskou tvou plápolající.
10.	Zapal mne tehdy, můj Ohničku, prověj, Větříčku, ozdob, Prstýnku, obohať mne, má Perličko, přileť, rájská Holubičko!
O NEROZDÍLNÉ TROJICI SVATÉ		Svatoroční muzika 48
1.	Ó nejsvětější Trojice božská! Ó Svatý, Svatý, Svatý, božské jediné podstaty, budiž od nás ctěn, chválen, jenžs trůj v osobách Bůh jeden.
2.	Ó nestíhlá všemohoucnost božská! Ty jsi všecko stvořila, mocnou krásou obdařila. Od tebe všecko plyne, bez tebe míji a hyne.
3.	Ó všecko vědoucí moudrost božská! Co se svíti na nebi i co se vidí na zemi, všeckos moudře zřídila, čas i život vyměřila.
4.	Ó nevymluvná dobroto božská! Ty všecko opatruješ, ty chráníš i obživuješ. Pokrm i oděv dáváš, v své bytnosti zachováváš.
5.	Ó předivná prozřetedlnost božská! Propast jsou tví soudove, divní, však jistí cílove. Všecko dobře spravuješ, v svém řízení nechybuješ.
6.	Ó hrozná hříšným spravedlnost božská! Všeckoť se tebe bojí, před tebou sotva obstojí dobrý a spravedlivý, neutečeť člověk hříšný.
7.	Ó nesmírná dobrotivost božská! Ty člověka hříšného, z svých hříchův se kajícího, milostivě přijímáš, nepravosti světa snímáš.
8.	Ó přemilosrdné Srdce božské a přesvatá Trojíce, milosrdenství studnice: k toběť hříšní voláme, za smilování žádáme.
DRUHÁ O SVATÉ A NEROZDÍLNÉ TROJICI		Svatoroční muzika 49
1.	Chvalmež Boha všemocného, v Trojici nerozdílného, naň sluší všeliká čest, neb všech věcí původ jest. Chvála tobě, Bože náš, jenž všecko v své moci máš!
2.	Chvalmež Otče nebeského, jenž Syna sobě rovného v božství, slávě, mocností zplozuje od věčnosti. Chvála tobě Otče náš, mocný Stvořiteli náš!
3.	Jedinkým slovem tvé moci učinil jsi všecky věcí, nic tobě nemožného není neb nesnadného. Ó Bože všemohoucí, buď chválen dnem i noci!
4.	Tys v nebi kůry andělské, v světě pokolení lidské stvořil, by ti sloužili, na věky s tebou byli. Buď tobě z toho chvála věčná a neskonalá!
5.	Chvalmež všickni Boha Syna, jemuž podstata jediná jest s Otcem Stvořitelem i Duchem Těšitelem. Chvála všemohoucímu věčně vše vědoucímu!
6.	Pravý Bože na výsosti, předivný jsi v tvé moudrosti, kterouž všecko spatřuješ, v nebi, v zemi spravuješ. Chvála tobě, Pane náš, jenž sám všecky věcí znáš!
7.	Celého světa stvoření v nesčislném proměnění pošlo jest z tvé moudrosti, budižť chvála s vděčností. Chválen buď, Synu Boží, tvá čest ať se vždy množí!
8.	Chvalmež i Ducha svatého, velebme dobrotu jeho, kterouž všem prokazuje, dary své uděluje. Tobě, BOŽE milosti, chvála buď na věčností!
9.	Skrze všeliké stvoření ukazuje se na zemí věčná tvá moc i božství, moudrost, dobrota, panství. Všecko tě vychvaluje, tvou slávu vyjevuje.
10.	Když tebe právě poznají, v tobě naději skládají, nebs ty věčná dobrota, přivodíš do života. Ó BOŽE dobrotivý, budiž nám milostivý!
VÍTÁNÍ PÁNA JEŽÍŠE U VELEBNÉ SVÁTOSTI OLTÁŘNÍ		Svatoroční muzika 50
1.	Přiď, ó můj Ježíši přesladký, přiď do mého srdce zahrádky, přiď, Zahradníku rájský, přiď, ó cíli mé lásky!
2.	Přiď a naprav, co pokaženo, obnov, co hříchem jest zpuštěno. Vypleň hříchův zrostliny, jedovaté byliny.
3.	Místo těch vsázej kvítky rájské, lilium čistoty panenské, rozmaryn pobožnosti, fialu pokornosti.
4.	Jak se ukážeš, mé Slunýčko, vzhůru vstane všecko kvítičko. Rozvinou se růžičky, rozkvetnou sazeničky.
5.	Co prv uschlo horkem chlípnosti, co hnilo vlahou nestřídmosti, bude se zelenati, vůni ctnosti dávati.
6.	Přiď tehdy, Ježíši přesladký, přiď do mého srdce zahrádky! Přiď, Zahradniku rájský, příď, ó cíl mé lásky!
DĚKOVÁNÍ PÁNU KRISTU PO PŘIJÍMÁNÍ VELEBNÉ SVÁTOSTI		Svatoroční muzika 51
1.	Vítej, hoste nejvzáctnější, můj sladký Ježíši, příteli mně nejmilejší, žádoucí Ježíši, vítej do srdce mého, na tebe laskavého.	Pražští madrigalisté
2.	Ó pravý Bože z výsosti, ó jak se snížuješ! Že z trůnu tvé velebnosti do mých ust zstupuješ, ve mne chceš přebývati, trůn sobě udělati.
3.	Ej srdce mé otevřené tobě obětuji, k tvému obydlí spravené laskavěť daruji. Nedlí do něho vjíti, je sobě zosobiti.
4.	Na to toliko naříkám, že hříchům sloužilo, s hořkým pláčem toho pykám, že skrejš ďáblův bylo. Ó dobrý Boží Synu, odpusť mou těžkou vinu!
5.	Na stotisíckrát litují všech mých nepravostí, budoucí život slibuji oddati na ctnosti. Co ty nechceš, nechtíti, hřích v ošklivosti míti.
6.	Rač, ó štědrý Dařiteli, mně tvou milost dáti, ať vše, co tvůj rozkaz velí, mohu vykonati! Dej ctně zde živu býti, v tvé milosti umříti.
O VELEBNÉ SVÁTOSTI OLTÁŘNÍ PŘIJÍMÁNÍ		Svatoroční muzika 52
1.	Sem, sem přistupte, křesťané, divné tu věcí, tu jeden každý zůstane, jak v divné peci hody sám Bůh světu strojí, tu zví, na čem ta věc stojí, nic ať se nebojí.
2.	Tělo své za pokrm dáva, ó divné hody, ta všeho světa jest strava beze vší škody. Tim bývají nasycení, tělem jeho vyživení, v mdlobě posilnění.
3.	Ej, hodovníky napájí předrahou krví, divný nápoj lidé mají, nebuďte křiví, z pokrmu, z nápoje toho všickni vespolek z jednoho často požívají.
4.	Ó div! Jedinká krmička (jak pochopíme?), ačkoliv velmi maličká (jak dobře víme), tolik tisíc nasytiti moc má, hlad, žížeň odníti, může posilniti.
5.	Ta i nemoci zahání, pomahá k zdraví, v nebezpečenství přichrání, zkušenost praví. Tu má všecku svou svět sílu, tu lékařství bez omylu, chce-li bez rozdílu.
6.	Nekající umíraji, jest všem jim k smrti, jenž krmě ty požívají, polepšit nechtí. Dobří budou živí věčně, veseliti se bezpečně, to vždy až na věky.
7.	Toť jest andělský chleb právě, jenž sstoupil z nebe, kdo přivykl ty potravě, potěši tebe, tu dojdeš velké sladkosti, jíž není rovné líbosti v vezdejší ouzkosti.
8.	Ten chleb nikdy se nedvojí, vždycky jest celý, dáva sílu lidem v boji, ten činí smělý. I ta maličká drobčička posilnit může človíčka, v niž Bůh sám zustáva.
9.	To jest manna na té pouští od Boha dané; kyž se toho svět nespouští, kyž se tak stane! Tak by mohl putovati, tak při své síle obstáti až k horam nebeským.
10.	Tu krev i tělo Kristové, tu samé Božství, z těch hody jsou nám hotové, tu darů množství. Pro člověka vše strojeno, pro něho jest způsobeno. Nemá být zmařeno.
11.	Chválu Bohu chceme dáti: nuž, všickni spolu svaté anděly pozvati, by při tom stolu s námi chvály zazpívali, naši nemožnost zastali, Bohu děkovali.
12.	Vše naše usilování až přilíš malé za to tak dobré chování, však chceme v chvále vždy vespolek trvati s anděly opakovati: Svatý Pán Bůh, Svatý!
JINÁ O VELEBNÉ SVÁTOSTI OLTÁŘNÍ		Svatoroční muzika 53
1.	Zdráv buď, Chlebe, kterýžs z nebe na ten bídný svět sstoupil, abys sytil a posilnil duše, kteréžs vykoupil.
2.	Zdráv buď, Kriste, kterýžs jistě skrytý v této Svátosti, věřím v tebe, živý Chlebe, klanímť se s důvěrnosti.
3.	Tě, má lásko, sladká lásko, tisíckrát pozdravuji. Ó má žádost, ó má radost! Srdečně tě miluji.
4.	Odevzdávám a poddávám tobě srdce, můj Pane, v tom tvé stání, přebývání, žádám, ať vždy zůstane.
5.	Ty je čisté, milý KRISTE, učiň od nepravosti, ať jest hodné a příhodné, ozdob je svou milosti.
6.	K své líbosti z svatých ctnosti vzáctný trůn učiň sobě, na tom sedej, hříchu nedej škodit jeho ozdobě.
7.	Buď sám správcem a ochráncem srdce tobě daného, v tom přebývej, za tvé mívej, to chraň času každého.
O VELEBNÉ SVÁTOSTI PANGE, LINGUA		Svatoroční muzika 54
1.	Zpívej, jazyk, nejslavnější Těla Krista tajnosti a jeho krve nejdražší, nám vylité v hojnosti z plodu života čistého k spasení lidu svého.
2.	Nám jest zrozen, nám jest i dán z Panny nepoškvrněné a v světě obcující Pán v setbě slova semene svou práci dokonal snažně, divným řádem příkladně.
3.	V nejposlednější večeří posadiv se s bratřími, zachoval obyčej starý v pokrmův nařízení. Pokrm všem bratřím dvanácti dal se samého jísti.
4.	Slovo-tělo chleb podstatný slovem v tělo obracuje, víno v krev Krista změněný čitedlnost převýšuje, k upevnění srdce tvého, samá víro, tvrď toho.
5.	Tyto svátosti velebné uctivě se klanějme, učení starozákonné na stranu poodložme, víro, přispoř tvé sprostností smyslů nestatečnosti.
6.	Bohu Otci, jeho Synu buď chvála i zpívání, spasení, čest, moc sluší mu, ať nám dá požehnání, od obouch pocházicímu díka Duchu svatému.
O VELEBNÉ SVÁTOSTI ŠESTÁ PÍSEŇ		Svatoroční muzika 55
1.	K Božímu stolu křesťané všickni pospíchejte, převelebné Tělo Páně rádí požívejte: přijmete-li s uctivostí, s náležitou pobožností, s vírou, láskou, důvěrností, dojdete milosti.
2.	Neboť drahé Boží Tělo z Panny narozené, jenž potom na kříži pnělo pro nás umučené, všeliké hříchy shlazuje, pokoj mysli navracuje, milost božskou přivozuje, v nebe uvozuje.
3.	Ó nevymluvná dobroto, lidem prokázaná! Božské milosti štědroto, prve nevídaná! Ó lahodné pokrmení, ó věrných duší spasení! Ó žádostné polehčení mysli v zarmoucení!
4.	Kriste Králi nejmocnější, milý Spasiteli, hoste nejvinšovanější, náš Vykupiteli, srdce naše i myšlení spravůj, jazyk i mluvení, rozům, práce, vše činění k tvému oblíbení.
5.	Zdráv buď, náš milý Ježíši, v Svátosti přítomný, Beránku Boží nejtišší, pro nás umučený: tebe společně chválíme, tobě čest, díky činíme a uctivě se klaníme, za milost prosime.
6.	Posilň nás zde putující, Pokrme pocestných, spas po tobě vždy toužící, utěšení věrných: račiž nám milostiv býti, když budem mít z světa jíti, a dej nám k tobě přijíti, s tebou věčně býti.

1–27 28–55 56–80 81–105 106–118

titulní strana Svatoroční muzika – úvod rejstřík incipitů rejstřík titulů