Svatoroční muzika – od sv. Víta (15. 6.) po sv. Matouše (21. 9.)


O SVATÉM VÍTU, MUČEDLNÍKU A PATRONU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO		Svatoroční muzika 56
1.	Vitej, svatý mučedlníku, ó Víte, vitej! Pravý BOHA milovníku: kdež tyran litej, jenž tebe v olově smažil, hanebně všeho obnažil, již víc nic nemůže, co mu to spomůže?
2.	Přemohls i tvé rodiče, rytíři svatý, víru svatou milujíce: jsouc od nich jatý, nechtěls se spustit více, byť přišlo muk na tisice, svítězils, svítězils, pěkný kus dovedls.
3.	Dobře kdyžs každému činíl, mládenče krásný, upřímně se všemi mínil, dal život časný: na smrt oni tě hledali, pokoje sobě nedali, až jsou umořili, tě z světa sklídili.
4.	Ty jsi syna císařského předivnou moci od lomcování hrozného (který dnem noci od ďábelství byl soužený) vysvobodils, jsouc prošený od otce smutného, velmi ssouženého.
5.	Jak on tobě poděkoval, jak díky činíl? Ukrutně tebe ukoval, neprávě vínil, lvy hrozné pustit poručil: i kdož tě od nich vyručil, ó tichá ovčičko, nebeská perličko?!
6.	Škodít nechtěly zvířátka, k nohám tvým padly, ale jak krotké kuřátka u nich se kladly, ukrutníky zahanbily, by se tobě zalíbily, nohy tvé lízaly, se kotyzovaly.
7.	Aniž tak tyran pohnut byl, ó zvíře lité, ale by jeho dříve zbyl, dal tebe, Víte, hrozně na kusy trhati, přeukrutně katovati. Tak Vít běh dokonal, tak víru zachoval.
8.	Ihned bouřka se jest stala, přišlo trestání: pokuta následovala, přišlo blýskání, třásla se země velice, bledlo všechněch velmi líce, hluk nastal veliký, zděšen lid všeliký.
9.	Vít pak byl v nebi přivítán, ó vitej, Víte! Věnček překrásný jemu dán; o čemž vy víte, víte, pravím, nebešťané, ó vy přešťastní měšťané, vitejte, vitejte, Vítovi zpívejte.
10.	I my společně zpívejme patronu chvály, od dneška nepřestávejme, buďmež v tom stálí, Boha chvalme, ctěme jeho, v svatých svých velmi divného, jestli nepřestanem, k němu se dostanem.
O SVATÉM JANU, KŘTÍTELI A PŘEDCHŮDCI KRISTA PÁNA		Svatoroční muzika 57
1.	Pouště i lesove, vody jordánove, vypravůjte svatého chvály, příbuzní, také přátele, i vy, rodičove, směle pravte, které se věcí dály.
2.	Nebeský zvěstuje, otci oznamuje posliček předivné noviny, že syna zplodí v starostí z zřízení věčné Moudrosti: velká radost, ne bez příčiny.
3.	Miláčkem nazvati, JAN mu jméno dáti od téhož posla poručeno: o synáčka zvelebení, obvzláštním jeho zvejšení bylo jest pořád oznámeno.
4.	Že nehned uvěřil, moci svou to měříl, otec jazyku byl zbavený. Do dne syna narození tak z božského poručení ten nedostatek byl shlazený.
5.	Měsíce šestého Jan početí svého v životě matky své poskočil, cític Krista přítomného, před málo dni počatého, jak do domu Alžběty vkročil.
6.	Matka prorokyní: božské dobrodiní s chválou ihned vypravovala, Panna na službu hleděla, v všem, co potřebu viděla, za dlouhý čas posluhovala.
7.	Hned po narození vše v domě se mění, otci zase řeč navrácená: divné věcí prorokuje, o synáčku svém zvěstuje; velká tajemství jsou zjevená.
8.	Jak o tom zvěděli, k příbuzné běželi přátele, radost byla pro to. Tak divné věcí vidouce, dívili se, takto řkouce: Kdoť se zdá bude dítě toto?
9.	Na poušť hned maličký, v věku svém outličký, Krista předchůdce se odebral. Tam přísně své trápil tělo, málo pohodlí jest mělo. Z lidu mnohé k pokání sebral.
10.	Opakůjme chvály, které jemu daly svatá usta Boha pravého, mez všemi lidskými syny nepovstal podobný jiný, nenajdeš Janovi rovného.
11.	Herodesa trestal, by od hříchů přestal; hlavu proto musil ztratiti. Hlas ten den volajícího tak vzal konec věku svýho, však časem svým bude mluviti.
12.	My Krista předchůdce, přeslavného vůdce, proroka svatého uctěme. Ten hlas hlasy pobožnými, zpěvy chvalme pokornými, odplatu nemalou vezmeme.
O SVATÉM PETRU APOŠTOLU		Svatoroční muzika 58
1.	Knížete apoštolského velká slavnost se světí: dnes apoštola svatého vzývejte, staří, děti! Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
2.	K ouřadu apoštolskému od síti povolaný zadosti učinil tomu, čim byl obdarovaný. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
3.	Jako skála upevněný, za hlavu církvi daný, nevezme žádné proměny, tu církev má své stany. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
4.	Pilně síť svou roztahoval, učil s velkou stálosti, o všech spasení pracoval, vyved mnohé z temností. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
5.	Mužův okolo třích tisíc prvním tahem lapeno, napotom ještě mnohem víc lik ďábelských zkaženo. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
6.	Divů, velikých zázraků svatý učiníl mnoho, k duchovnímu mnohé zraku přivedl času toho. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
7.	V vězení voda nebyla, již ke křtu potřeboval; studýnka se vyprejštila, z té jest křtem posluhoval. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
8.	Mnohým k zdraví pomáhalo svatého zastínění, odtud větší povstávalo věřících rozmnožení. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
9.	Přemoh Petr kouzedlníka, z povětří jeho shodil: zahanbil duši svodníka, jimž kouzly svými škodil. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
10.	Vzkřísil mládence mrtvého, rodičům zdravého dal; neopustil stáda svého, vždy nad nim bedlivý stál. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
11.	Za své, jenž pásl, ovčičky vězení, smrt podstoupil: čas dobře strávil kratičký, věčné si zboží koupil. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
12.	Na kříži Bohu duši vzdal: tu konec byl starostí, jehož každý věřící chval, chval Boha na výsosti. Zpívejte, církve oudove, začněte písničky nové, chvalte Boha v svatým.
O SVATÉM PAVLU APOŠTOLU		Svatoroční muzika 59
1.	Ó divné božské řízení, předivní jeho skutkove! Zdaliž mně poví učení, jací jsou jeho soudove? Jejích hlubokostí nelze zkoumat dosti.
2.	Pavel církvi se protívil, vyhladit ji usiloval; kdož by se tomu nedívil, Bůh se v Pavla zamiloval: s hurtem naň udeřil, hned Šavel uvěřil.
3.	»Mně nádoba vyvolená po všecky časy má býti,« to Tarsenským Bůh zejména tehdáž jest ráčil zjeviti: který povinnosti učiníl za dosti.
4.	Sám Bůh o něm předpověděl, že chce jemu ukázati, jak by mnoho trpěti měl, jak věcí těžké vystáti pro svaté své jméno: nebylo změněno.
5.	Naplněná jest Boží řeč, trápení naň se valilo, protivenství přeostrý meč, aby ho tim dřív zkazilo, vše on snášel mile do poslední chvíle.
6.	Vtržen do nebe třetího, uslyšel tam tejné věcí, o nichž času vezdejšího nesluši činíti řeči, nesluši mluviti: sluši zatajíti.
7.	Láskou Boží zapálený blížním rád jest posluhoval, tudy mnohý posilněný, těla, duše nasycoval, almužny sám zbíral, Písma jim otvíral.
8.	Oslepil čarodějníka, jenž překážku v víře činíl, že Božího služebníka učení zřídka kdo plnil. Pomoh od ďábelství, od jiných neřestí.
9.	Kulhaví od narození zdraví dobrého užili, jiní, zimnici ztrápení, skrz něho pomoc učíli. I mrtví vstávali na slovíčko malý.
10.	Jedinké šatův dotknutí lidem k zdraví pomáhalo, teměř svatého kynutí nemoci vypuzovalo, na onom ostrově zas jiní divove.
11.	Ještěrka se zavěsila na rukou může svatého, ale nic neuškodila, nepustila jedu svého, hned ostrov zbavený od jedu, zproštěný.
12.	Po práci, vyučování v žalář pohane vsadili, po metlách, kamenování hlavu mu dolů srazili, krev ta Bohu milá v mléko se změníla.
13.	Hlava s tělem rozdělená hned skoky tří učiníla: čest svatého zvelebená, studánky tří způsobila, tekou podnes ještě, netřeba jim deště.
14.	Těch živých vod bychom došli, k tobě, ó svatý, voláme, žížni věčné šťastně ušli, za ochránění žádáme. Přispěj, přispěj ku pomoci, zprosť hříchu, nemoci.
O NAVŠTÍVENÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE ALŽBĚTU		Svatoroční muzika 60
1.	Jak rychle pokračuje Panna přes Židovské hory! Jak si v tom oblibuje, vidouc Bůh z nebeské hůry, pospíchá k službě paní, již se i nebesa klaní.
2.	Příbuznou jak spatřila, nedala jest se předjíti, ihned ji pozdravila, tu počala působiti divné věcí v tom domě, však nemohlo být v soukromě.
3.	Slyšíc to pozdravení příbuzná Boží Matičky, - hle, divné působení! - skáče synáček maličký, jsouc v mateřském životě, o světské nevědouc psotě.
4.	Plná Ducha svatého Alžběta všem oznamuje, Panna plodu dívného býti matkou vyhlašuje, velebí ten svatý plod, toť jistě šťastný jest příchod.
5.	Nehodnou se zná býti takového navštívení, chtěla však ctnost tak míti panenského ponížení. Ta jest ji popudila, aby se tak ponížila.
6.	Ochotně se zatáčí, pilně slouží svý přibuzný, poslušně sem tam kráčí. Lidské pokolení nuzný, jak blížním máš sloužíti, hleď se od Panny učiti.
7.	»Požehnanás,« slyšela chvály své »mezi ženami,« všaks proto nezpyšněla, než toho, jenž jest nad nami, pokorně velebila, v Duchu se rozveselila.
8.	»Velebí Hospodina duše má,« prozpěvovala, za to i všecka jiná dobrodiní děkovala. Chvalmež i my srdečně Pannu pokornou společně.
9.	Panence pozdravení učiňme s ponížeností, bude mít zalíbeni ve vši naši horlivosti, na službu hleďme Pani, prosme, ať ona nás chrání.
O SVATÉM PROKOPU, PATRONU ČESKÉ ZEMĚ		Svatoroční muzika 61
1.	Zpívejte poustevníčkovi na pouští, ptáčkove, zazpívejte sousedovi, vy, lesní žáčkove, navštěvůjte ho v jeskyni, lanky, též zvířátka jiný, ustupte, ďáblove, pekelní hadove.
2.	Všickni řeholní řádove Prokopa uctěte, kláštery, Boží chrámove, k cti jeho zazněte, chvály jeho vypravůjte, na tisickrát opakujte, vesele začněte vstanouc, než usnete.
3.	V klášteře po svém učení břevňovském z mladosti to bylo jeho cvíčení v svaté pobožnosti. Odtud se do jeskyně dal, nad Sazavou místo vybral, odkud divných hostí vypudil v hojnosti.
4.	Ďáblove byt svůj tu měli, překážku činíli, hned ustoupiti museli, jak Prokopa číli. Museli skály vorati, z lidských těl vystupovati, mnozí jsou užili té lásky v tu chvíli.
5.	Velmi často navštěvován od lidu českého, od něho jsouc zamilován: rostla chvála jeho. Shromáždil si tovaryše, následovali tim spíše šlépějí svatého, muže velikého.
6.	Bohu velmi vroucně s ními sloužil za dlouhý čas, jehož on dary divnými obdařit ráčil zas. Vodu v víno jest obrátil, žížeň knížetcí ukrátil. Svatý, zpomeň na nás, připusť náš k tobě hlas.
7.	Když se s tim světem rozžehnal, odplatu hojnou vzal, bratřím jeho Bůh požehnal; napomenutí dal Prokop biskupu římskému, by jeho k počtu svatému bez meškání připsal, neb prv na odpor stál.
8.	Pros, bychom i my připsání byli k počtu tomu, v pravém umrouce pokání, přišli do těch domů, kteří více neletnají, ale věčně státi mají; to národu tvému upros, z nás každému,
	Amen.
O SVATÉM NORBERTU, PATRONU ČESKÉM		Svatoroční muzika 62
1.	Drahý poklad jest dostala Česká země, když přijala za patrona svého Norberta svatého.
2.	Drahý poklad, neb nejdražších, nejvzáctnějších a nejkrasších plný perel ctností, bezcenné svatosti.
3.	Ještě jej v životě měla matka, když ve snách slyšela: »Zplodíš syna ctného, biskupa vzáctného.«
4.	Když pak hned od své mladosti chytal se světské marnosti, Kristus ho odvedl, k svatosti přivedl.
5.	Neb jako před časy Šavel, tak Norbert v hřímání slyšel: »Norberte, co činíš, co protí mně míníš?«
6.	Ihned učiněn jest jiný, proměniv své světské činy. Knězem, kanovnikem byl i řeholníkem.
7.	Nebo z vnuknutí božského řádu praemonstratenského byl zakladatelem, slavným kazatelem.
8.	Ve snách se mu ukázala Matka Boží, přikázala bílé roucho vzíti, do smrti nositi,
	Amen.
O SVATÉ MARKÉTĚ		Svatoroční muzika 63
1.	Margarytu, tu perličku, jejíž vzáctné jsou zásluhy, krásnou nebeskou drůžičku, jednou i také podruhý společně chceme chváliti, za ochránění prositi.
2.	Zvláštní Boha milovníce svět milovati nechtěla, všech modlářův potupnice víry pravé se držela, nic na trápení nedbala, nic na lákaní nedala.
3.	Tak na modly zanevřela, že chtěla raděj umříti, prv než by Boha zapřela, v ruce katanův přijíti, snesla radějí šlehání, těla háky roztrhání.
4.	Metlu božského trestání odvrať, Panno, od sluhův tvých, veď každého ku pokání, shlaď naši pokutu i hřích. Upros, svata Margaréto, všem slouham tvým dobré léto.
5.	Panenku ohněm palili, žádné nebylo litosti, mučili, všelijak trápili, však neubylo stálosti, do žaláře tak ztrápená byla svatá uvržená.
6.	Tu kleknouc, pomoc žádala v svém potýkání z vysosti, znamením kříže zahnala všecky ďábelské chytrosti. Toho draka jak uzřela, hned se mu směle opřela.
7.	Škodlivé usilování pekelného nepřítele ať pomoc tvá vždy zahání, netrpí pokušitele. Bouřkami nedá škoditi, pryč odvrátí krupobití.
8.	Po ohni byla vhozená do vody, však beze škody právě zdravá vytažená tato perlička zas z vody, by mnohým k lékařství byla, jim v nemocech posloužila.
9.	Uslyš, Panno, préč přívaly zažeň i deště škodlivé, nepřestanem vzdáti chvály tobě, Markéto, horlivé, uslyš, k tvé cti my zpíváme, na tebe se spolíháme.
10.	Smrt skrze meč podstoupila, tak smrt od ni přemožená, nebesa obveselila, kamž ji duše přinešená, tělo svaté nám zůstalo, nám k potěšení se stalo.
11.	Skrz smrt tvou od moru, hladu osvoboď všecky tvé slouhy i od vojenského pádu, k tobě s důvěrností pouhý společně se utíkáme, k tobě za pomoc voláme.
12.	Bože, poslední žádosti svaté Panny mučedlníce učiň, prosíme, zadosti, by ji všickni vzývajíce, ujit mohli všemu zlému: přišli k spasení věčnému.
O SVATÉ MAŘÍ MAGDALÉNĚ		Svatoroční muzika 64
1.	Někdy veliká hříšnice Magdaléna nyní Boží milovníce učiněná, která prv svět milovala, v nepravostech se kochala. Již vše opustila, s Bohem se smířila.
2.	Při farizejském obědě pomoc žáda, spomoženo ji k svobodě, k nohám padá. Slzama nohy svlažuje, vlasy svými očišťuje, líbá, mastmi maže, na plat se netáže.
3.	Ó, velmi divná moc lásky: Magdaléno, do nejmenši zstřelas vrasky, vše zhojeno! Před hodovníky se nížiš, k spasení tvému se blížíš, nikoli přicházíš tak, jak zas odcházíš.
4.	Pro tvé vroucné milování, Magdaléno, pro tvé horlivé pokání, svatá ženo, došlas hříchův odpuštění, anjelského navštivení na pouští častějí, nad jiné hojnějí.
5.	Na pouští dlouhos bydlela. Nebydlela, nebe zde jsi raděj měla: měla, měla k nebi často vyzdvížená, muzikou z nebe uctěná poušť tato má býti, nebe zakusiti.
6.	Šaty tvé na tobě shnily, rozpadaly, vlasy tvé tebe přikryly, oděv daly. V toms Bohu tvému sloužila, ustavičně se modlila až do rozloučení v těle tvém bydlení.
7.	S tim světem jsouc rozloučená, hned té chvíle byla jsi s Bohem spojená velmi mile. Anděle prozpěvovali, tebe jsou korunovali. Toho dej tam, Pane, ať se nám dostane.
8.	Poznej, kající človíčku, dobrodiní, které bídnému červíčku Pán rád činí, jestli k němu se obrátí, hříchův svých cestu ukráti: nechtějž ty meškati, tim všim pohrdati.
JINÁ PÍSEŇ O SVATÉ MAŘÍ MAGDALÉNĚ KAJÍCÍ		Svatoroční muzika 65
1.	Patřte, ó všickni hříšnici, na Magdalénu kající, od ni se učte milovati, hříchův srdečně litovati, milosti Boží hledati.
2.	Ta v chlípnosti se kochala, rozkoši následovala, v bahně těžkých hříchův vězela a sedm ďáblův v sobě měla, nicméně milost dostala.
3.	Neb jak své hříchy poznala, hořce nad ními plakala, slzami nohy Páně myla, vlasy vytírala, líbala, takto s upěním volala:
4.	»Ach, já bídná hříšná žena, ďábelskou lsti zavedená, ach, proč jsem se Boha spustila, hříchův přetěžkých dopustila, zle jsem sobě poradila!
5.	Ztratila jsem Boží milost, páchala jsem všelikou zlost, oheň věčný jsem zasloužila. Nastojte, co jsem učiníla, proč to prv nerozvážila?
6.	Ó můj laskavý Ježíši, dobrý, sladký můj Ježíši! Smilůj se nade mnou, Ježíši, odpusť mi mé hříchy, Ježíši, miluji tě, můj Ježíši!
7.	K nohám tvým, můj Pane, padám, za smilování tě žádám, tak dlouho zde budu kvíliti, nohy Páně slzami mýti, dokud nedojdu milosti.
8.	Svaté nohy Pána mého, oudy Spasitele mého, buďte tisíckrát pozdravení, pomozte mé duši k spasení. Vy jste mé vysvobození.
9.	Lituji hříchův, lituji, tebe, můj Kriste, miluji, nechci tě napotom hněvati, ale srdečně milovati a při tobě vždy bydleti.«
10.	Toť máte příklad, hříšnici, jak máte býti kající, chcete-li skrz pravé pokání pohnouti Krista k smilování, dojít hříchův odpuštění.
O SVATÉM JAKUBOVI, APOŠTOLU PÁNĚ		Svatoroční muzika 66
1.	Jakub rozličným krajinám, do Španiel, také jinám vyjdouc, rozhlašoval slovo Boží bez přestání, volal, pobízel k pokání, práce nelitoval.
2.	Kouzedlníka, jemuž jméno Hermogenes, přemoženo falešné mámení od apoštola svatého. Také učedlníkům jeho bylo to k spasení.
3.	Moci sobě z nebe danou, posilněn Boží ochranou, činíl velké divy. Ďábel, jenž mu chtěl škoditi, ohněm musil se mučiti, tak Bůh sám chtěl živý.
4.	Mile přetrpěl vězení, křivá židův osočení, aniž se smrti bál. Věděl, že kalich má píti, chtíce přední místo míti, rád se v jich ruce dal.
5.	Vyvedený jsouc z vězení, lidu pěkné dal naučení, až povstal křik hrozný. Nespravedlnost svou znajících, z hříchův těžkých se kajících, ó jak Bůh jest mocný!
6.	Raddy od něho žádali, za nim společně chvátali, prv neodstoupili, až jsouc dobře vynaučení, která cesta jest k spasení, mnozi uvěřili.
7.	Sotva se toto jest stalo, bodlo pohany nemálo. Za krk jeho vzali. Tahli ukrutně před soudce, chtíc svatému býti zhoubce, na křivdu nedbali.
8.	Svatý pod meč maje jíti, již již majíce umříti, zdravi jinému dal. Dnou zlámaného uzdravil, když jest k němu takto pravil, by v jménu Krista vstal.
9.	Skrz to i ti ukrutníci, ti největší protivníci, křest svatý přijali, s nim trápení přetrpěli: k slávě ho doprovázeli, s nim šťastně skonali.
10.	Šťastného bychom skonání po vezdejším putování zde mohli dojíti, k tobě, ó svatý, voláme a za pomoc tvou žádáme, dej nám ji užiti.
O SVATÉ ANNĚ, MATCE PANNY MARIE		Svatoroční muzika 67
1.	Vypravůjte, prozpěvůjte chvály přesvaté Anny, ctné matrony, svý patrony, vdovy i také panny, zvelebte čest, jest hodna, jest.
2.	Dlouho v smutku, v svém zármutku Anna pozůstávala, v neplodnosti do starosti pokorně setrvala bez stýskání, stěžování.
3.	Z vysokého Královského zrozená jest kolena. Z prorockého aronského pokolení zplozená. Ten její rod, odtud ten plod.
4.	Vždy v štědrosti dle možnosti pilně jest se cvíčila. Statečku díl chudých podíl ráda jest učiníla. To Jáchym chtěl, v tom líbost měl.
5.	Přišel ten čas, že radost zas k Anně se navrátila. V zarmoucení potěšení andělského užila. Přišla radost na ji žádost.
6.	Od anděla Anna měla sobě to oznámeno, že porodí, dcerku zplodí, jejíž MARIE jméno, nebes Pani, svět se klaní.
7.	Což se stalo, potom málo Anna dceru zplodila. Tak z milosti Pani ctnosti světu se narodila. Přešťastný svět, přijmouc ten květ.
8.	Šťastnou Matku! Nedostatku dcera nemá žádného, tu poškvrnky ni jedinký nemáš hříchu žádného. Tu ctnost sama světu známa.
9.	Šťastnou Annu, jenž nám mannu božskou, archu nám dala, v niž odměna místo věna všem potomkům zůstala! Vzáctné zboží, poklad Boží.
10.	Šťastnou matku, která statku ne nadarmo rozdala! Ale hojný a důstojný poklad za něj získala. Perlu krásnou, velmi jasnou.
11.	Šťastný ten den, v kterémž plod ten počal se v tom životě! Tim šťastnější, veselejší, v kterem spatřín na světě. Buď čest, chvála Bohu stála.
O SVATÉM ARCÍOTCI IGNÁCIUSOVI		Svatoroční muzika 68
1.	Ignacia svatého, muže velmi divného, vypravujme divné skutky, s světem, ďáblem všeliké měl i s tělem veliké Lojola častokrát půtky.
2.	V Pampeloně raněný pro času ukrácení pobožné kníhy v ruce vzal. Z kterýchž následování svatých Božích ku pokání chuť jemu Bůh velikou dal.
3.	Divně brzo byl zdravý na nohu, oud churavý, lékařem svatý Petr byl. Skrz jeho navštivení dosáhl uzdravení, nemoci brzičko pozbyl.
4.	Opustíc tehdy ten svět, k hoře Serratu nazpět Ignacius se ubíral. Tam zbraň svou obětoval, šaty chudým daroval, tomu světu se opíral.
5.	V Manrese život přísný (což nemohl ďábel pyšný snesti) za dlouhý čas vedl. Často tryznil své tělo, oddechnutí nemělo, sedm celých dni nejedl.
6.	Tu předivným viděním, velkých věcí zjevením Bůh jest svatého obdařil. Odtud dále putoval, Zem Svatou navštěvoval, času žádného nemařil.
7.	Jak se odtud navrátil, chuť k svatosti neztratil, divné před sebe věcí vzal. S mládeží chtěl seděti, co prv neznal, uměti, již muž na učení se dal.
8.	Prospěch učiníc hojný, zase dal se do vojny, do té vojny protí zlostí. Soldáty si verboval, což i šťastně dokonal, vše činíl s velkou stálosti.
9.	Tovaryšstvo, řád nový, on začal Ježíšový, s nim jest horlivě pracoval. Rozeslal po všem světě, jak v zimě, tak i v létě, práce nijakž nelitoval.
10.	On řád cely spravoval, Boha velmi miloval, od něhož dary divnými za živa obdařený, po smrti též uctěný, zázraky stkví se velkými.
DRUHÁ O SVATÉM IGNACIUSOVI		Svatoroční muzika 69
1.	Všem se sluši radovati, s vděčností vychvalovati Ignacia svatého, neb rozličná dobrodiní jak před časy, tak i nyní každý beře od něho.
2.	Radůj se, církev křesťanská, chval, stolice apoštolská, Ignacia svatého. Onť jest tvá veliká sláva, on tě chrání i zastáva, obranu máš od něho.
3.	On pohanstvo i kacířstvo skrz své svaté Tovaryšstvo potlačuje a ruši. Vši nepravost vypleňuje, ctnosti v křesťanstvu štěpuje k spasení mnohých duší.
4.	Všickni duchovní řádove, výborné vojsko Kristové, chvalte Boha s radostí, že věrného pomocníka, protí hříchům bojovníka, dal vám z velké milosti.
5.	Jenž příkladem i učením, dobrým mládeže zvedením počet řeholních množí. Obnovil řeholní kázeň, zbudil spasitedlnou bázeň i vroucí lásku Boží.
6.	Těšte se, lidé učení, neb ctné literní umění Ignacius osvítil, že mnozí Boha poznali, mnohé umění dostali, Ignácius učiníl.
7.	Radůj se mládež šlechetná, buď bohatá neb potřebná, děkůj muží Božímu, že mímo křesťanské ctnosti učená býváš s pilnosti umění liternímu.
8.	I vy v zámorských krajinách, prve neznámých končinách, chvalte Božího muže. Že skrz jeho přičinění křest i křesťanské učení vám se hlásiti může.
9.	Slovem, velicí i malí, vzdejte jemu hodné chvály, žádný nemá mlčeti. Neb skrz své, neb skrze sebe každého vede do nebe. Dej se každý slyšeti.
10.	Ignáci, svatosti slavný, mnohých synův otče hodný, zrcadlo horlivosti, hvězdo pravých řeholníkův, věrných Boha milovníkův, chválen buď pro tvé ctnosti.
11.	Ó podporo církve Boží, perlo nebeského zboží, pravidlo pobožnosti. Vzáctný hloupých učiteli, všech marnosti nepříteli, radůj se na věčností!
O SVATÉM VAVŘÍNCI		Svatoroční muzika 70
1.	Ó předivné potýkání Vavřínce s ukrutnikem, ó předivnou půtku! Nad jiné hrozné potkání tyranna s mučedlníkem, jenž se stalo vskutku.
2.	Katanské nástroje snáší ti holomci tyrannoví i oheň dělají, ukrutník Vavřínce straši, hrozejí hrdinovi: však neodolají.
3.	Rošt, by jeho pekli, strojí. Což k tomu rytíř statný, již aspoň tu coufá? Nic se on roštu nebojí, nic hrdina udatný, nebo v Boha doufa.
4.	Ano na rošt položený víc oplývá radosti, vysmívá katany, z jedné strany upečený že by byl, zuve hostí, tyranna k snídaní.
5.	»Obrať,« praví ukrutníku, »jez, jak chceš, do sytosti, však já neustoupím. Víry svaté protivníku, se mnou čiň dle líbosti, tak si nebe koupím.«
6.	Oheň tehdy, všecko jiné přemoh rytíř zmůžilý, přemohl ukrutníka. Věděl, že vše brzo mine, tak dřív doběhne k cíli. Ctěme mučedlníka.
7.	Ohněm lásky zapálení, všecko mile trpíce, nuž, s nim zavolejme; kříž, všelijaká trápení pro Krista snášejíce, vesele zpívejme:
8.	Svatý Vavřinče, uslyš nás, vespolek tě vzýváme, slyš prosby nehodné, uslyš k tobě znějící hlas, tobě ke cti zpíváme, uslyš nás pokorné!
O NANEBEVZETÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE		Svatoroční muzika 71
1.	Která jest to jak denníce vzhůru se vznášející, nad všecku krásu měsíce na nebe vstupující? Což to za hvězdu překrásnou, což to za světlost přejasnou?
2.	Jak slunce jestiť výborná, nad slunéčko jasnější. Toť jest Panenka pokorná, z všech Bohu nejmilejší. Tať jest ta krásná hvězdička, přesvatá Krista Matička.
3.	Radůjte se, ó plavcove, v tom světě se plavící. Radostní nastali dnove, ej, na božské pravici vzešla Hvězda velmi krásna, nade všecky hvězdy jasná.
4.	Sem obraťte vaše oči, tať vás přímo povede. Nechť se štěstí, jak chce, točí, na břeh šťastně dovede. Za tou prosím přímo plujte, v tom umyslu stálí stůjte.
5.	O tom hvězdářove praví lidského přirození, od hvězd nemoc, také zdraví že častokrát se mění. Od té Hvězdy zdraví samé, odtud všecko dobré máme.
6.	Skrz tu věčné zdraví pošlo, zdraví všem spasitedlné, skrz tu Slunce právě vzešlo, Světlo neproměnítedlné. To vše k užitku našemu, budiž chvála Všemocnému.
7.	Sem, ó dušičko nemocná, podej se ty Hvězdičce. Ona bude nápomocná, hotová pomocníce. Zažene všecky nemoci svou svatou mocnou pomoci.
8.	Ó Hvězdičko nejjasnější, svěť nám ve tmách bydlícím, dej, Panenko nejčistější, srdce čisté kajícím. Za tebou ať se dostanem, s tebou na věky zůstanem,
	Amen.
DRUHÁ O NANEBEVZETÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE		Svatoroční muzika 72
1.	Matička milá, Panna Maria, od nás odcházi, k Synáčku svému, Kristu milému, do nebe vycházi.
2.	Kdož radování, milé vítání nebeské říše řečí vysloví, mysli pochopí neb perem vypíše?
3.	Ctní anjelove, rájští kůrove sladce zpívají, svou Císařovnu, světa Královnu radostně vítaji.
4.	Ježíš s anděly všecek veselý v cestu vycházi, Matku objímá, k sobě přijímá, takto řka, provázi:
5.	»Vítej, Srdýčko, vítej, Rodičko mně nejmilejší, nechej žalostí, poď do radostí, Panno nejsvětější.
6.	Vejdiž do ráje, věčného máje, milá matičko. Minul čas smutný, nastal radostný, radůj se, Srdýčko.
7.	Nad všecky tvory, andělské kůry vyvýšim tebe, budeš nazvaná, korunovaná Císařovna nebe.
8.	Na slavném trůnu, krásnou korunu maje na hlavě, budeš se stkvíti i rozkoš míti v neskončené slávě.
9.	Co budeš chtíti a zač prosíti, ihned učiním, tvé milovníky, následovníky k tvé líbosti spasim.«
10.	Nuž, my křesťane, k Matičce Páně se utíkejme, s poníženosti i důvěrnosti takto k ni volejme:
11.	Ó Panno svatá, na nebe vzatá, sladká Maria, prosíme tebe, pomoz do nebe nám hříšným, Maria!
TŘETÍ O NANEBEVZETÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE		Svatoroční muzika 73
1.	Zdrávas, Maria Panno, nebeská Královno, od Boha Pána korunovaná. Proto blahoslavená, nad anděly vznešená sluješ, ó slavná Maria.
2.	Zdrávas, Maria Panno, Boha Otce Dcero, on tě vyvolil, slávou ozdobil. Proto blahoslavená, nad svaté oslavená sluješ, ó svatá Maria.
3.	Zdrávas, Maria Panno, Boha Syna Matko, tys ho zplodila, prsy kojila. Proto blahoslavená, nad ženy zvelebená sluješ, ó šťastná Maria.
4.	Zdrávas, Maria Panno, hříšných obrano, Choti milého Ducha svatého. Proto blahoslavená, nad Panny vyvolená sluješ, ó čistá Maria.
5.	Zdrávas, Maria Panno, světa Císařovno, světa králove jsou tvý sluhove. Proto blahoslavená, nad králi vyvýšená sluješ, ó mocná Maria.
6.	Zdrávas, Maria Panno, jasná nebes bráno, skrz tě procházi, kdo v nebe vcházi. Proto blahoslavená, tým slúham otevřená sluješ, ó dobrá Maria.
O SVATÉM BARTOLOMĚJÍ		Svatoroční muzika 74
1.	Ouzká cesta do radosti, malá hrstka projde, přidej, Bože, nám stálosti, ať jich víc tam dojde. Musil i svou kůži dáti, aby mohl se probrati, svatý Bartholoměj.
2.	Takliž on za své zásluhy má sobě placeno? Jaké na něm kdo vzal dluhy, že mu tak vroubeno? Toť jest clo, jenž měl složiti, chtěl-li tou cestou projiti, svatý Bartholoměj.
3.	Zdraví časné, zdraví věčné apoštol mnohým dal, z cesty svedl nebezpečné, na cestu dobrou zval. Jedni k němu se utekli, druzí z něho kůži svlékli, krev drahou cedili.
4.	Darmoť jest: cestu dalekou před se apoštol vzal, tíž musil složit všelikou, tehdy i kůži sňal, chtěl bez kůže v radost vjíti než s kůži o ni přijíti svatý Bartholoměj.
5.	Krále s dvorem přived k víře, též města, poddaný, hned se našlo divné zvíře, bratr krále s katany, za dobrodiní platili, apoštolskou vycedili krev Bartholoměje.
6.	V krvi jak v šarlat oděný cestou se ubíral, tou, která vede k spasení, jemůž jest otvíral Kristus ty nebeské brány, uvedl v rozkošné stany, svatý Bartholoměj.
7.	Kdež za nás orodovati bude za své slúhy, bychom spolu přebývati mohli na čas dlouhý. S nim se v nebi veselili, věčně věkův živí byli, tak se stane, amen.
SVATÝ HIPPOLYT, ČERVENÁ MUČEDLNÍCKÁ JINDŘICHOHRADECKÁ RŮŽE		Svatoroční muzika 75
1.	Jaký to kvítek červený vidím v hradeckém rolí, zajistě byl on barvený před lety v římském poli, karafilát nebo růže zdaliž jest, kdo nám poví? Kdo jej rozeznati může, řci, ať se každý dívi.
2.	Růže jest ovšem červená, kdo chce pochybovati? Hippolytum ji ze jmena můžeme jmenovati. Velice hustá od ctností, ctnosti ji naplnily, ukrutníci svou litostí přepěkně obarvili.
3.	Jaká bude vůně její, jak kořen přehluboký? Nechť větrove, jak chtí, vějí, růst však bude na věky. Ó kvítku převelmi krásny, ó Hippolyte svatý! Ty jsi jak denníce jasný, nebs v rájské pole vzatý.
4.	O růže přelibé vůně, hodná jsi té zahrady, slouho, Hippolyte, Páně, v nebeskés přijat hrady! Tvá krása právě růžová jak Hradec okrášluje! Červenost Hippolytová nebe obveseluje.
5.	Ej, tehdy hlasy zdvíhejme, staří i také mladí, ke cti patrona zpívejme ve dne i v noci rádí, dnešního dne začal kvísti, když nad tyranem slavné skrze smrt dostal vítězství, ó slavme jeho slavně.
6.	Vlastní krví jest zalitý ten kvítek předůstojný, již pro víru tyran litý vycedil množství hojný. Přelibá z něho vychází vůně před tváří Boží, též v světě jenž se nachází, všech svatých vůni množí.
7.	Ó drahé barvy růžičko, ó kráso červenosti! Slyš nás, Kristová perličko, ať prospíváme v ctnosti. Po tvé vůni chcem kráčeti, ty chtěj nám pomáhati, o tvých chvalách nemlčeti, tebe vychvalovati.
8.	Naposledy prosbu naši, ó Hippolyte, přijmi! Z bidy, jenž zem Česká snáši, Jindřichův Hradec vyjmi. Odvrať hlad, mor, nakažení, bys byl ode všech chválen, k věčnému přiveď spasení, my tě vzýváme, amen.
ZVÁNÍ K KOLÉBCE NA DEN NAROZENÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE		Svatoroční muzika 76
1.	Sem, nevinňátka, malé děvčátka, sem, sem, panenky, Boží milenky! Poďte kolíbati, líbezně zpívati.
2.	Předivné dítě dnes na usvítě, Panenka krásná, jak slunce jasná nám se narodila, Anna ji zplodila.
3.	Ta světa zboží hojně rozmnoží. Synáčka zplodí, Boha porodí, panenkou zůstane, nejináč se stane.
4.	Blahoslavenou, dnes světu danou Boží Rodičku, divnou Matičku, slušná věc uctíti, svátek zasvětiti.
5.	Pokloňme se ji tim ochotnějí, řceme nastokrát, kolik kdo chce krát: Buď zdrávo, děťátko, svaté nemluvňátko.
6.	Nuž, k ni putujme, ji obětůjme srdce společně, řceme srdečně: Panenko, buď zdráva, tys všech panen sláva.
7.	Zví každé nebe, by v chválách tebe, v cti prokázaní, v sladkém zpívání Panence zůstalo, vše se lép konalo.
8.	Šťastná hodina, jenž Hospodina čistou Matičku, vonnou růžičku, nám na svět vydala, jenž by smrad zahnala.
9.	Šťastné místečko, jenž nad slunéčko, perly jasnější, světu milejší hospodu půjčilo, s ni se rozdělilo.
10.	Sem poduštičky, kdež by oudičky mohla složíti, tepla užíti Panenka maličká, ta krásná hrdlička.
11.	Sem, sem, ptáčkove, andělíčkove, u kolíbčičky božské divčičky líbezně zpívejte, na svět přivítejte.
12.	Všeckno stvoření sem měj své zření, sem se utíkej, zpívat přivykej. Zdráva buď, Hvězdičko, předrahá Perličko!
JINÁ O NAROZENÍ BLAHOSLAVENÉ PANNY MARIE		Svatoroční muzika 77
1.	Maria na svět přicházi, Denníce Boží vycházi, radůjme se, radůjme se. Vyjde Slunce spravedlnosti, zažene hříchův temnosti, veselme se, veselme se.
2.	Která se dnes narodila, zdávna vinšovaná byla, radůjme se, radůjme se. Tať má Matkou Boží býti, Spasitele nám zploditi, veselme se, veselme se.
3.	Tať jest ten řebřík nebeský, kterým sejde Král andělský, radůjme se, radůjme se. Ta jest brána, kterou projde Messiáš, když na svět přijde, veselme se, veselme se.
4.	Tenť jest dům, v němž Král panicův zůstane devět měsícův, radůjme se, radůjme se. Tenť jest trůn, na němž s radostí seděti má Bůh z výsosti, veselme se, veselme se.
5.	Tatoť jest Maria svatá, jenž jest bez hříchů počatá, radůjme se, radůjme se. Tať jest ta Panenka čistá, která nám porodí Krista, veselme se, veselme se.
6.	Její svaté narození má nám býti k potěšení, radůjme se, radůjme se. Veselým hlasem zpívejme, Matičku Boží vítejme, veselme se, veselme se.
O SVATÉ LIDMILE, KNĚŽNĚ A DĚDIČCE ZEMĚ ČESKÉ		Svatoroční muzika 78
1.	Ej, s radosti, s veselosti, Čechove, prozpěvůjte, ty radosti příčin dostí, Lidmilu vychvalujte, lidu milou.
2.	Lidumilá, ta vštípila v Čechách víru křesťanskou. Lidumilá zahubila v Čechách rotu pohanskou, Lidumilá.
3.	Ji Václava všecka sláva slušně můž se připsati. Její správa, ta Václava učila Boha znáti, Lidumilá.
4.	V pobožnosti a v svatosti prospěch stálý činíla. Víru, ctnosti svou stálosti ustavičně hájila Lidumilá.
5.	Od Kumana a Tumana proto jest zaškrcená Čech ochrana: zlá ti daná od švegruše odměna, Lidumilá.
6.	Když podvodně ty pochodně pekelné k ni přijely, hned pohodlně (ač nehodně) u tebe večeřely, Lidumilá.
7.	Po večeří tu ti zběří majíc si lůžko dané, kdož uvěří, že odměří se tobě tak pohane, Lidumilá.
8.	Na modlení bez prodlení sama se odebrala, tu skončení, usmrcení stálou mysli čekala Lidumilá.
9.	Nemeškali, roušku vzali, na krk svatý vhodili, tak smejkali, hrozně prali o kámen; usmrtili lidu milou.
10.	Hned ta duše jak šíp z kuše prudce k Bohu se brala. Tak tim spíše velmi tíše s světem se rozžehnala Lidumilá.
11.	Lidu milá, jaks prv byla na tvůj národ laskavá, tak budoucně ať jej vroucně tvá pomoc vždy zastane, Lidumilá!
DRUHÁ O SVATÉ LIDUMILÉ		Svatoroční muzika 79
1.	Svatá Lidmila vdova, dcera Slaviborová, lidu milá i říši nebeské. Kněžnou byla někdy země České.
2.	Hned jak Krista poznala a křest svatý přijala, zlost pohanskou s mužem potupila, ctnost křesťanskou sobě oblíbila.
3.	Zvlášť po smrti manžela pohanům se opřela, rozšířila katolickou víru, popudila na se Drahomíru.
4.	Neb vidouc ta zlostníce své modlařské zbožníce prázdné býti, víru svatou kvesti, Krista ctíti, nemohla to snesti.
5.	Pročež na odpor byla, svatou víru hyzdila, bezbožností pohanské hájila, s ukrutností křesťany hubila.
6.	Posledně dvoum lotříkům, ďáblovým služebníkům, k své švegruši poručila jíti, svatou duši z těla vypuditi.
7.	Dal Bůh Lidmile znáti smrt její nastávati. Což poznavši, hned se hotovila a svou duši Bohu poručila.
8.	Po svátostném pokáni, modlitbách, přijímání oběd drahý dala přistrojíti a své vrahy za stůl posaditi.
9.	Sama k stolu sloužila, přátelský k ním mluvila, pak čeládce povinný plat dala, mluvíc sladce, s ními se žehnala.
10.	Když potom v své komoře modlila se v pokoře, kati v noci na ní přikvapili, velkou moci dvéře vyrazili.
11.	Její vlastní zavití bylo nástroj k zabití, neb tim svaté hrdlo zavázali, své proklaté zlostí vykonali.
12.	Tak ta svatá Lidmila, naše patronka milá, z této zemské strastí vykročila, do nebeské vlasti překročila.
O SVATÉM MATHOUŠl		Svatoroční muzika 80
1.	Promluv, milý Ježíši, tvůj hlas žádám slyšeti, kdo tvůj libý hlas slyší, má jistě nač pomněti.
2.	Slova tvá jsou jen střely lásky k srdcím střílicí, blaze koho prostřelí, neb jsou obžívující.
3.	Jedna z těch střel celníka Mathouše prostřelila, Kristova učedlníka z hříšného učiníla.
4.	Neb jak slovo tvé řečí »Poď za mnou!« byl uslyšel, opustiv světské věcí, za tebou s radosti šel.
5.	A který po marnosti světské nedávno toužil, jatý slov tvých sladkostí, tobě samému sloužil.
6.	Ach, jesli jedna střela mohla jej tak raniti, co tvá jedna řeč celá nemůže způsobiti?
7.	Slušně tehdy, můj Kriste, tvůj hlas žádám slyšeti: mé potěšení jisté, nerač mně oslyšeti.
8.	Aspoň jedno slovíčko rač ke mně promluviti, tvou střelou mé srdéčko raň, dej za sebou jíti.

1–27 28–55 56–80 81–105 106–118

titulní strana Svatoroční muzika – úvod rejstřík incipitů rejstřík titulů