O SVATÉM VÍTU, MUČEDLNÍKU A PATRONU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO Svatoroční muzika 56 1. Vitej, svatý mučedlníku, ó Víte, vitej! Pravý BOHA milovníku: kdež tyran litej, jenž tebe v olově smažil, hanebně všeho obnažil, již víc nic nemůže, co mu to spomůže? 2. Přemohls i tvé rodiče, rytíři svatý, víru svatou milujíce: jsouc od nich jatý, nechtěls se spustit více, byť přišlo muk na tisice, svítězils, svítězils, pěkný kus dovedls. 3. Dobře kdyžs každému činíl, mládenče krásný, upřímně se všemi mínil, dal život časný: na smrt oni tě hledali, pokoje sobě nedali, až jsou umořili, tě z světa sklídili. 4. Ty jsi syna císařského předivnou moci od lomcování hrozného (který dnem noci od ďábelství byl soužený) vysvobodils, jsouc prošený od otce smutného, velmi ssouženého. 5. Jak on tobě poděkoval, jak díky činíl? Ukrutně tebe ukoval, neprávě vínil, lvy hrozné pustit poručil: i kdož tě od nich vyručil, ó tichá ovčičko, nebeská perličko?! 6. Škodít nechtěly zvířátka, k nohám tvým padly, ale jak krotké kuřátka u nich se kladly, ukrutníky zahanbily, by se tobě zalíbily, nohy tvé lízaly, se kotyzovaly. 7. Aniž tak tyran pohnut byl, ó zvíře lité, ale by jeho dříve zbyl, dal tebe, Víte, hrozně na kusy trhati, přeukrutně katovati. Tak Vít běh dokonal, tak víru zachoval. 8. Ihned bouřka se jest stala, přišlo trestání: pokuta následovala, přišlo blýskání, třásla se země velice, bledlo všechněch velmi líce, hluk nastal veliký, zděšen lid všeliký. 9. Vít pak byl v nebi přivítán, ó vitej, Víte! Věnček překrásný jemu dán; o čemž vy víte, víte, pravím, nebešťané, ó vy přešťastní měšťané, vitejte, vitejte, Vítovi zpívejte. 10. I my společně zpívejme patronu chvály, od dneška nepřestávejme, buďmež v tom stálí, Boha chvalme, ctěme jeho, v svatých svých velmi divného, jestli nepřestanem, k němu se dostanem.