O SVATÉM PAVLU APOŠTOLU Svatoroční muzika 59 1. Ó divné božské řízení, předivní jeho skutkove! Zdaliž mně poví učení, jací jsou jeho soudove? Jejích hlubokostí nelze zkoumat dosti. 2. Pavel církvi se protívil, vyhladit ji usiloval; kdož by se tomu nedívil, Bůh se v Pavla zamiloval: s hurtem naň udeřil, hned Šavel uvěřil. 3. "Mně nádoba vyvolená po všecky časy má býti," to Tarsenským Bůh zejména tehdáž jest ráčil zjeviti: který povinnosti učiníl za dosti. 4. Sám Bůh o něm předpověděl, že chce jemu ukázati, jak by mnoho trpěti měl, jak věcí těžké vystáti pro svaté své jméno: nebylo změněno. 5. Naplněná jest Boží řeč, trápení naň se valilo, protivenství přeostrý meč, aby ho tim dřív zkazilo, vše on snášel mile do poslední chvíle. 6. Vtržen do nebe třetího, uslyšel tam tejné věcí, o nichž času vezdejšího nesluši činíti řeči, nesluši mluviti: sluši zatajíti. 7. Láskou Boží zapálený blížním rád jest posluhoval, tudy mnohý posilněný, těla, duše nasycoval, almužny sám zbíral, Písma jim otvíral. 8. Oslepil čarodějníka, jenž překážku v víře činíl, že Božího služebníka učení zřídka kdo plnil. Pomoh od ďábelství, od jiných neřestí. 9. Kulhaví od narození zdraví dobrého užili, jiní, zimnici ztrápení, skrz něho pomoc učíli. I mrtví vstávali na slovíčko malý. 10. Jedinké šatův dotknutí lidem k zdraví pomáhalo, teměř svatého kynutí nemoci vypuzovalo, na onom ostrově zas jiní divove. 11. Ještěrka se zavěsila na rukou může svatého, ale nic neuškodila, nepustila jedu svého, hned ostrov zbavený od jedu, zproštěný. 12. Po práci, vyučování v žalář pohane vsadili, po metlách, kamenování hlavu mu dolů srazili, krev ta Bohu milá v mléko se změníla. 13. Hlava s tělem rozdělená hned skoky tří učiníla: čest svatého zvelebená, studánky tří způsobila, tekou podnes ještě, netřeba jim deště. 14. Těch živých vod bychom došli, k tobě, ó svatý, voláme, žížni věčné šťastně ušli, za ochránění žádáme. Přispěj, přispěj ku pomoci, zprosť hříchu, nemoci.