Žalm 101.
1.Žalm Davidův. O milosrdenství a soudu zpívati budu, tobě, ó Hospodine, žalmy budu zpívati.
2.Opatrně se míti budu na cestě přímé, až přijdeš ke mně; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém.
3.Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné; skutek uchylujících se v nenávisti mám, nepřichytíť se mne.
4.Srdce převrácené odstoupí ode mne, zlého nebudu oblibovati.
5.Škodícího jazykem bližnímu svému tajně, tohoť vytnu; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti.
6.Oči mé na pravdomluvné v zemi, aby sedali se mnou; kdož chodí po cestě upřímé, tenť mi sloužiti bude.
7.Nebude bydliti v domě mém činící lest, a mluvící lež nebude míti místa u mne.
8.Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země, abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky, kdož páší nepravost.

Žalm 102.
1.(102:1) Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. (102:2) Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2.(102:3) Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3.(102:4) Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4.(102:5) Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5.(102:6) Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6.(102:7) Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7.(102:8) Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8.(102:9) Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9.(102:10) Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10.(102:11) Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11.(102:12) Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12.(102:13) Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13.(102:14) Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14.(102:15) Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15.(102:16) Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16.(102:17) Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17.(102:18) Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18.(102:19) Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19.(102:20) Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20.(102:21) Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21.(102:22) Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22.(102:23) Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23.(102:24) Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24.(102:25) Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25.(102:26) I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26.(102:27) Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27.(102:28) Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28.(102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.

Žalm 103.
1.Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.
2.Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,
3.Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,
4.Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,
5.Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.
6.Činí, což spravedlivého jest, Hospodin, a soudy všechněm utištěným.
7.Známé učinil Mojžíšovi cesty své, synům Izraelským skutky své.
8.Lítostivý a milostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství.
9.Nebudeť ustavičně žehrati, ani na věky hněvu držeti.
10.Ne podlé hříchů našich nakládá s námi, ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám.
11.Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí, tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi, kteříž se ho bojí.
12.A jak daleko jest východ od západu, tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše.
13.Jakož se slitovává otec nad dítkami, tak se slitovává Hospodin nad těmi, kteříž se hobojí.
14.Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.
15.Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.
16.Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.
17.Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,
18.Kteříž ostříhají smlouvy jeho, a pamatují na přikázaní jeho, aby je činili.
19.Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.
20.Dobrořečte Hospodinu andělé jeho, kteříž jste mocní v síle, a činíte slovo jeho, poslušní jsouc hlasu slova jeho.
21.Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho, služebníci jeho, kteříž činíte vůli jeho.
22.Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho, na všech místech panování jeho. Dobrořeč duše má Hospodinu.

Žalm 104.
1.Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2.Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3.Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4.Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5.Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6.Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7.K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8.(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9.Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10.Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11.A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12.Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13.Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14.Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15.A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16.Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17.Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18.Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19.Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20.Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21.Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22.Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23.Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24.Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25.V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26.Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27.Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28.Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29.Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30.Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31.Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32.On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33.Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34.Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35.Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

Žalm 105.
1.Oslavujte Hospodina, ohlašujte jméno jeho, oznamujte mezi národy skutky jeho.
2.Zpívejte jemu, žalmy prozpěvujte jemu, rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho.
3.Chlubte se jménem svatým jeho; vesel se srdce těch, kteříž hledají Hospodina.
4.Hledejte Hospodina a síly jeho, hledejte tváři jeho ustavičně.
5.Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho a na soudy úst jeho,
6.Símě Abrahamovo, služebníka jeho, synové Jákobovi, vyvolení jeho.
7.Onť jest Hospodin Bůh náš, na vší zemi soudové jeho.
8.Pamatuje věčně na smlouvu svou, na slovo, kteréž přikázal až do tisíce pokolení,
9.Kteréž upevnil s Abrahamem, a na přísahu svou učiněnou Izákovi.
10.Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení, Izraelovi za smlouvu věčnou,
11.Pravě: Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho,
12.Ješto jich byl malý počet, malý počet, a ještě v ní byli pohostinu.
13.Přecházeli zajisté z národu do národu, a z království k jinému lidu.
14.Nedopustil žádnému ublížiti jim, ano i krále pro ně trestal, řka:
15.Nedotýkejte se pomazaných mých, a prorokům mým nečiňte nic zlého.
16.Když přivolav hlad na zemi, všecku hůl chleba polámal,
17.Poslal před nimi muže znamenitého, jenž za služebníka prodán byl, totiž Jozefa.
18.Jehož nohy sevřeli pouty, železa podniknouti musil,
19.Až do toho času, když se zmínka stala o něm; řeč Hospodinova zkusila ho.
20.Poslav král, propustiti ho rozkázal, panovník lidu svobodna ho učinil.
21.Ustanovil ho pánem domu svého, a panovníkem všeho vládařství svého,
22.Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti, a starce jeho vyučoval moudrosti.
23.Potom všel Izrael do Egypta, a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově.
24.Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně, a učinil, aby silnější byl nad nepřátely své.
25.Změnil mysl těchto, aby v nenávisti měli lid jeho, a aby ukládali lest o služebnících jeho.
26.I poslal Mojžíše slouhu svého, a Arona, kteréhož vyvolil.
27.Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově.
28.Poslal tmu, a zatmělo se, aniž odporná byla slovu jeho.
29.Obrátil vody jejich v krev, a zmořil ryby v nich.
30.Vydala země jejich množství žab, i v pokoleních králů jejich.
31.Řekl, i přišla směsice žížal, a stěnice na všecky končiny jejich.
32.Dal místo deště krupobití, oheň hořící na zemi jejich,
33.Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich, a zpřerážel dříví v krajině jejich.
34.Řekl, i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství.
35.I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich, a pojedli úrody země jejich.
36.Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich, počátek všeliké síly jejich.
37.Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem, aniž byl v pokoleních jejich, ješto by se poklesl.
38.Veselili se Egyptští, když tito vycházeli; nebo byl připadl na ně strach Izraelských.
39.Roztáhl oblak k zastírání jich, a oheň k osvěcování noci.
40.K žádosti přivedl křepelky, a chlebem nebeským sytil je.
41.Otevřel skálu, i tekly vody, a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka.
42.Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své, k Abrahamovi služebníku svému mluvené.
43.Protož vyvedl lid svůj s radostí, s prozpěvováním vyvolené své.
44.A dal jim země pohanů, a tak úsilí národů dědičně obdrželi,
45.Aby zachovávali ustanovení jeho, a práv jeho ostříhali. Halelujah.

Žalm 106.
1.Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2.Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3.Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4.Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5.Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6.Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7.Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8.A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9.Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10.A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11.V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12.A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13.Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14.Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15.I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16.Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17.Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18.A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19.Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20.A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21.Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22.A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23.Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24.Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25.A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26.A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27.A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28.Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29.A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30.Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31.Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32.Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33.Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34.K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35.Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36.A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37.Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38.A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39.I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40.Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41.A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42.A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43.Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44.A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45.Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46.Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47.Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48.Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

Žalm 107.
1.Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
2.Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
3.A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
4.Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
5.Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
6.Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
7.A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
8.Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
9.Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
10.Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
11.Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
12.Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
13.Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
14.Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
15.Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
16.Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
17.Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
18.Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
19.Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
20.Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
21.Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
22.A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
23.Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
24.Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
25.Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
26.Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
27.Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
28.Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
29.Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
30.I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
31.Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
32.Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
33.Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
34.Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
35.Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
36.I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
37.Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
38.Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
39.A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
40.Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
41.Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
42.Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
43.Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

Žalm 108.
1.(108:1) Píseň a žalm Davidův. (108:2) Hotovo jest srdce mé, Bože, zpívati a oslavovati tě budu, také i sláva má.
2.(108:3) Probuď se loutno a harfo, když v svitání povstávám.
3.(108:4) Slaviti tě budu mezi lidmi, Hospodine, a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy.
4.(108:5) Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
5.(108:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
6.(108:7) Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž je pravicí svou, a vyslyš mne.
7.(108:8) Bůh mluvil skrze svatost svou; veseliti se budu, že budu děliti Sichem, a údolí Sochot že rozměřím.
8.(108:9) Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
9.(108:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti Palestině troubiti budu.
10.(108:11) Kdo mne uvede do města hrazeného? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země?
11.(108:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, ó Bože, s vojsky našimi?
12.(108:13) Uděliž nám pomoci proti nepříteli, nebo marná jest pomoc lidská.
13.(108:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a on pošlapá nepřátely naše.

Žalm 109.
1.Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2.Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3.A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4.Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5.Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6.Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7.Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8.Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9.Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10.Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11.Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12.Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13.Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14.Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15.Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16.Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17.Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18.A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19.Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičenému opasování.
20.Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21.Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22.Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23.Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24.Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25.Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26.Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27.Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28.Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29.Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30.Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31.Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Žalm 110.
1.Davidův žalm. Řekl Hospodin Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých.
2.Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona, řka: Panuj u prostřed nepřátel svých.
3.Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti, z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude.
4.Přisáhl Hospodin, a nebude želeti toho, řka: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.
5.Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále.
6.Soud činiti bude mezi národy, porážku hroznou učiní, potře i hlavu panující nad mnohými krajinami.
7.Z potoka na cestě píti bude, a protož povýší hlavy.

Žalm 111.
1.Halelujah. Slaviti budu Hospodina z celého srdce, v radě přímých i v shromáždění;
2.Veliké skutky Hospodinovy, a patrné všechněm, kteříž v nich líbost mají;
3.Slavné a překrásné dílo jeho, a spravedlnost jeho zůstávající na věky.
4.Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin.
5.Pokrm dal těm, kteříž se ho bojí, pamětliv jsa věčně na smlouvu svou.
6.Mocné skutky své oznámil lidu svému, dav jim dědictví pohanů.
7.Skutkové rukou jeho pravda a soud, a nepohnutelní všickni rozkazové jeho.
8.Upevnění na věčnou věčnost; učiněni jsou v pravdě a v pravosti.
9.Vykoupení poslav lidu svému, přikázal na věky smlouvu svou; svaté a hrozné jest jméno jeho.
10.Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina; rozumu výborného nabývají všickni, kteříž činí ty věci; chvála jeho zůstává na věky.

Žalm 112.
1.Halelujah. Blahoslavený muž, kterýž se bojí Hospodina, a v přikázaních jeho má velikou líbost.
2.Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.
3.Zboží a bohatství v domě jeho, a spravedlnost jeho zůstává na věky.
4.Vzchází ve tmách světlo upřímým, milostivý jest, milosrdný a spravedlivý.
5.Dobrý člověk slitovává se i půjčuje, a řídí své věci s soudem.
6.Nebo nepohne se na věky, v paměti věčné bude spravedlivý.
7.Slyše zlé noviny, nebojí se; stálé jest srdce jeho, a doufá v Hospodina.
8.Utvrzené srdce jeho nebojí se, až i uzří pomstu na svých nepřátelích.
9.Rozděluje štědře, a dává nuzným; spravedlnost jeho zůstává na věky, roh jeho bude vyvýšen v slávě.
10.Bezbožný vida to, zlobiti se, zuby svými škřipěti a schnouti bude; žádost bezbožníků zahyne.

Žalm 113.
1.Halelujah. Chvalte služebníci Hospodinovi, chvalte jméno Hospodinovo.
2.Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky.
3.Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo.
4.Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin, a nad nebesa sláva jeho.
5.Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí?
6.Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi.
7.Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého,
8.Aby jej posadil s knížaty, s knížaty lidu svého.
9.Kterýž vzdělává neplodnou v čeled, a matku veselící se z dítek. Halelujah.

Žalm 114.
1.Když vycházel Izrael z Egypta, a rodina Jákobova z národu jazyka cizího,
2.Byl Juda posvěcením jeho, Izrael panováním jeho.
3.To když vidělo moře, uteklo, Jordán nazpět se obrátil.
4.Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.
5.Coť bylo, ó moře, že jsi utíkalo? Jordáne, že jsi nazpět se obrátil?
6.Ó hory, že jste poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata?
7.Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země, pro přítomnost Boha Jákobova,
8.Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod, a škřemen v studnici vod.

Žalm 115.
1.Ne nám, Hospodine, ne nám, ale jménu svému dej čest, pro milosrdenství své a pro pravdu svou.
2.Proč mají říkati pohané: Kdež jest nyní Bůh jejich?
3.Ješto Bůh náš jest na nebi, čině všecko, což se mu líbí.
4.Modly pak jejich jsou stříbro a zlato, dílo rukou lidských.
5.Ústa mají, a nemluví, oči mají, a nevidí.
6.Uši mají, a neslyší, nos mají, a nečijí.
7.Ruce mají, a nemakají, nohy mají, a nechodí, aniž volati mohou hrdlem svým.
8.Nechať jsou jim podobni, kteříž je dělají, a kdožkoli v nich doufají.
9.Izraeli, doufej v Hospodina, nebo spomocníkem a štítem takových on jest.
10.Dome Aronův, doufej v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
11.Kteříž se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, spomocníkem a štítem takových on jest.
12.Hospodin rozpomena se na nás, požehná; požehná domu Izraelovu, požehná i domu Aronovu.
13.Požehná bojícím se Hospodina, malým, i velikým.
14.Rozmnoží Hospodin vás, vás i syny vaše.
15.Požehnaní vy od Hospodina, kterýž učinil nebesa i zemi.
16.Nebesa jsou nebesa Hospodinova, zemi pak dal synům lidským.
17.Ne mrtví chváliti budou Hospodina, ani kdo ze všech těch, kteříž sstupují do místa mlčení,
18.Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky. Halelujah.

Žalm 116.
1.Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.
2.Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.
3.Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne.
4.I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.
5.Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.
6.Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.
7.Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.
8.Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.
9.Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.
10.Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.
11.Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.
12.Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?
13.Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
14.Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.
15.Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.
16.Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.
17.Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
18.Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,
19.V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.

Žalm 117.
1.Chvalte Hospodina všickni národové, velebtež ho všickni lidé.
2.Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho, a pravda Hospodinova na věky. Halelujah.

Žalm 118.
1.Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho.
2.Rciž nyní, Izraeli, že na věky milosrdenství jeho.
3.Rciž nyní, dome Aronův, že na věky milosrdenství jeho.
4.Rcetež nyní bojící se Hospodina, že na věky milosrdenství jeho.
5.V úzkosti vzýval jsem Hospodina, a vyslyšev, uprostrannil mi Hospodin.
6.Hospodin se mnou, nebudu se báti. Co mi může učiniti člověk?
7.Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými, pročež já podívám se těm, kteříž mne mají v nenávisti.
8.Lépe jest doufati v Hospodina, než naději skládati v člověku.
9.Lépe jest doufati v Hospodina, nežli naději skládati v knížatech.
10.Všickni národové obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
11.Mnohokrát obklíčili mne, ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
12.Ssuli se na mne jako včely, však zhasli jako oheň z trní: nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je.
13.Velmi jsi ztuha na mne dotíral, abych padl, ale Hospodin spomohl mi.
14.Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl můj vysvoboditel.
15.Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých. Pravice Hospodinova dokázala síly,
16.Pravice Hospodinova vyvýšila se, pravice Hospodinova dokázala síly.
17.Neumruť, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy.
18.Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal.
19.Otevřetež mi brány spravedlnosti, a vejda do nich, oslavovati budu Hospodina.
20.Tať jest brána Hospodinova, kterouž spravedliví vcházejí.
21.Tuť já tě oslavovati budu, nebo jsi mne vyslyšel, a byls můj vysvoboditel.
22.Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní.
23.Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima.
24.Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm.
25.Prosím, Hospodine, zachovávejž již; prosím, Hospodine, dávej již šťastný prospěch.
26.Požehnaný, jenž se béře ve jménu Hospodinovu; dobrořečíme vám z domu Hospodinova.
27.Bůh silný Hospodin, onť se zasvítil nám, važte beránky až k rohům oltáře.
28.Bůh silný můj ty jsi, protož slaviti tě budu, Bože můj, vyvyšovati tě budu.
29.Oslavujtež Hospodina, neboť jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

Žalm 119.
1.Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2.Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3.Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4.Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5.Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6.Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7.Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8.Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9.Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10.Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11.V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12.Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13.Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14.Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15.O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16.V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17.Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18.Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19.Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20.Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21.Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22.Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23.Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24.Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25.Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26.Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27.Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28.Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29.Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30.Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31.Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32.Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33.He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34.Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35.Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36.Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37.Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38.Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39.Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40.Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41.Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42.Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43.A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44.I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45.A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46.Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47.Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48.Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49.Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50.Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51.Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52.Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53.Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštěji zákon tvůj.
54.Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55.Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56.Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57.Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58.Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59.Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60.Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61.Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62.O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63.Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64.Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65.Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66.Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67.Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68.Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69.Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70.Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71.K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72.Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73.Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74.Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75.Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76.Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77.Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78.Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79.Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80.Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81.Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82.Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83.Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84.Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85.Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86.Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87.Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88.Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89.Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90.Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91.Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92.Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93.Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94.Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95.Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96.Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97.Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98.Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99.Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100.I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101.Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102.Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103.Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104.Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105.Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106.Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107.Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108.Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109.Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110.Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111.Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112.Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113.Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114.Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115.Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116.Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117.Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118.Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119.Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120.Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121.Ajin Činím soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122.Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123.Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124.Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125.Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126.Časť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127.Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128.A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129.Pane Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130.Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131.Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132.Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133.Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134.Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135.Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136.Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137.Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138.Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139.Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140.Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141.Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142.Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143.Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144.Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145.Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146.K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147.Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148.Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149.Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150.Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151.Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152.Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153.Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154.Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155.Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156.Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157.Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158.Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159.Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160.Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161.Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162.Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163.Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164.Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165.Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166.Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167.Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168.Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169.Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170.Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171.I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172.Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173.Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174.Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175.Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176.Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.

Žalm 120.
1.Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem, a vyslyšel mne.
2.Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.
3.Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,
4.Podobný k střelám přeostrým silného, a k uhlí jalovcovému?
5.Běda mně, že pohostinu býti musímv Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.
6.Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.
7.Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.

Žalm 121.
1.Píseň stupňů. Pozdvihuji očí svých k horám, odkudž by mi přišla pomoc.
2.Pomoc má jest od Hospodina, kterýž učinil nebe i zemi.
3.Nedopustíť, aby se pohnouti měla noha tvá, nedřímeť strážný tvůj.
4.Aj, nedřímeť, ovšem nespí ten, kterýž ostříhá Izraele.
5.Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.
6.Nebudeť bíti na tě slunce ve dne, ani měsíc v noci.
7.Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého, ostříhati bude duše tvé.
8.Hospodin ostříhati tě bude, když vycházeti i vcházeti budeš, od tohoto času až na věky.

Žalm 122.
1.Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,
2.A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.
3.Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.
4.Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.
5.Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.
6.Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.
7.Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.
8.Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.
9.Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

Žalm 123.
1.Píseň stupňů. K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš.
2.Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi.
3.Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, neboť jsme již příliš potupou nasyceni.
4.Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných, a potupou pyšných.

Žalm 124.
1.Píseň stupňů, Davidova. Byť Hospodina s námi nebylo, rciž nyní, Izraeli,
2.Byť Hospodina s námi nebylo, když lidé povstali proti nám:
3.Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám;
4.Tehdáž by nás byly přikvačily vody, proud zachvátil by byl duši naši;
5.Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté.
6.Požehnaný Hospodin, kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich.
7.Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků; osídlo se ztrhalo, i vynikli jsme.
8.Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu, kterýž učinil nebe i zemi.

Žalm 125.
1.Píseň stupňů. Ti, kteříž doufají v Hospodina, podobni jsou k hoře Sionu, kteráž se nepohybuje, ale na věky zůstává.
2.Okolo Jeruzaléma jsou hory, Hospodin jest vůkol lidu svého, od tohoto času až na věky.
3.Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých, aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých.
4.Dobře učiň, Hospodine, dobrým, a těm, kteříž jsou upřímého srdce.
5.Ty pak, kteříž se uchylují k cestám svým křivým, zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti. Pokoj přijdiž na Izraele.
  1 - 25    26 - 50    51 - 75  
 76 - 100    101 - 125    126 - 150