|
| KNIHA ŽALMŮ |
Žalm 1. |
| 1. | Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá. |
| 2. | Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí. |
| 3. | Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede. |
| 4. | Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr. |
| 5. | A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých. |
| 6. | Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne. |
Žalm 2. |
| 1. | Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují? |
| 2. | Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho, |
| 3. | Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich. |
| 4. | Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim. |
| 5. | Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka: |
| 6. | Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou. |
| 7. | Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě. |
| 8. | Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé. |
| 9. | Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je. |
| 10. | A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští. |
| 11. | Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením. |
| 12. | Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho. |
Žalm 3. |
| 1. | (3:1) Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. (3:2) Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně. |
| 2. | (3:3) Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu. |
| 3. | (3:4) Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé. |
| 4. | (3:5) Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah. |
| 5. | (3:6) Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin. |
| 6. | (3:7) Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně. |
| 7. | (3:8) Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. |
| 8. | (3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. |
Žalm 4. |
| 1. | (4:1) Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. (4:2) Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou. |
| 2. | (4:3) Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah. |
| 3. | (4:4) Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu. |
| 4. | (4:5) Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah. |
| 5. | (4:6) Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina. |
| 6. | (4:7) Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého, |
| 7. | (4:8) I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí. |
| 8. | (4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné. |
Žalm 5. |
| 1. | Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. (5:2) Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému. |
| 2. | (5:3) Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím. |
| 3. | (5:4) Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu. |
| 4. | (5:5) Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník. |
| 5. | (5:6) Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti. |
| 6. | (5:7) Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin. |
| 7. | (5:8) Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé. |
| 8. | (5:9) Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou. |
| 9. | (5:10) Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví. |
| 10. | (5:11) Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě. |
| 11. | (5:12) A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. |
| 12. | (5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej. |
Žalm 6. |
| 1. | (6:1) Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (6:2) Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne. |
| 2. | (6:3) Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé. |
| 3. | (6:4) Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad? |
| 4. | (6:5) Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své. |
| 5. | (6:6) Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati? |
| 6. | (6:7) Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím. |
| 7. | (6:8) Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých. |
| 8. | (6:9) Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého. |
| 9. | (6:10) Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Ho spodin modlitbu mou přijal. |
| 10. | (6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni. |
Žalm 7. |
| 1. | (7:1) Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. (7:2) Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne, |
| 2. | (7:3) Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil. |
| 3. | (7:4) Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně, |
| 4. | (7:5) Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny), |
| 5. | (7:6) Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah. |
| 6. | (7:7) Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil. |
| 7. | (7:8) I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase. |
| 8. | (7:9) Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest. |
| 9. | (7:10) Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý. |
| 10. | (7:11) Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem. |
| 11. | (7:12) Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den. |
| 12. | (7:13) Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je. |
| 13. | (7:14) Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil. |
| 14. | (7:15) Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež. |
| 15. | (7:16) Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil. |
| 16. | (7:17) Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí. |
| 17. | (7:18) Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího. |
Žalm 8. |
| 1. | (8:1) Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. (8:2) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa. |
| 2. | (8:3) Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se. |
| 3. | (8:4) Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám: |
| 4. | (8:5) Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ? |
| 5. | (8:6) Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej. |
| 6. | (8:7) Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho: |
| 7. | (8:8) Ovce i voly všecky, také i zvěř polní, |
| 8. | (8:9) Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými. |
| 9. | (8:10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! |
Žalm 9. |
| 1. | (9:1) Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. (9:2) Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé. |
| 2. | (9:3) Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší, |
| 3. | (9:4) Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé. |
| 4. | (9:5) Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý. |
| 5. | (9:6) Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky. |
| 6. | (9:7) Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi. |
| 7. | (9:8) Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj. |
| 8. | (9:9) Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti. |
| 9. | (9:10) Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. |
| 10. | (9:11) I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine. |
| 11. | (9:12) Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho. |
| 12. | (9:13) Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných. |
| 13. | (9:14) Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti, |
| 14. | (9:15) Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém. |
| 15. | (9:16) Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich. |
| 16. | (9:17) Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah. |
| 17. | (9:18) Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. |
| 18. | (9:19) Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky. |
| 19. | (9:20) Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. |
| 20. | (9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. |
Žalm 10. |
| 1. | Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení? |
| 2. | Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí. |
| 3. | Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí. |
| 4. | Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha. |
| 5. | Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká, |
| 6. | Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého. |
| 7. | Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost. |
| 8. | Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje. |
| 9. | Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou. |
| 10. | Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých. |
| 11. | Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky. |
| 12. | Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými. |
| 13. | Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš? |
| 14. | Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník. |
| 15. | Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál. |
| 16. | Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou. |
| 17. | Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ, |
| 18. | Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský. |
Žalm 11. |
| 1. | Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče? |
| 2. | Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem. |
| 3. | Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil? |
| 4. | Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských. |
| 5. | Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho. |
| 6. | Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich. |
| 7. | Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří. |
Žalm 12. |
| 1. | (12:1) Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (12:2) Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských. |
| 2. | (12:3) Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí. |
| 3. | (12:4) Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný, |
| 4. | (12:5) Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším? |
| 5. | (12:6) Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo. |
| 6. | (12:7) Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. |
| 7. | (12:8) Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. |
| 8. | (12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. |
Žalm 13. |
| 1. | (13:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (13:2) Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou? |
| 2. | (13:3) Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou? |
| 3. | (13:4) Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti, |
| 4. | (13:5) A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl. |
| 5. | (13:6) Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém; |
| 6. | zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil. |
Žalm 14. |
| 1. | Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré. |
| 2. | Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. |
| 3. | Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. |
| 4. | Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají. |
| 5. | Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého. |
| 6. | Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho. |
| 7. | Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. |
Žalm 15. |
| 1. | Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé? |
| 2. | Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého. |
| 3. | Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého. |
| 4. | Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění. |
| 5. | Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky. |
Žalm 16. |
| 1. | Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám. |
| 2. | Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje. |
| 3. | Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má. |
| 4. | Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své. |
| 5. | Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj. |
| 6. | Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi. |
| 7. | Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má. |
| 8. | Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu. |
| 9. | Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude. |
| 10. | Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. |
| 11. | Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky. |
Žalm 17. |
| 1. | Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti. |
| 2. | Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost. |
| 3. | Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých. |
| 4. | Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce. |
| 5. | Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé. |
| 6. | Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou. |
| 7. | Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé. |
| 8. | Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne, |
| 9. | Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne, |
| 10. | Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými. |
| 11. | Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem. |
| 12. | Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši. |
| 13. | Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým, |
| 14. | Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým. |
| 15. | Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím. |
Žalm 18. |
| 1. | (18:1) Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: (18:2) Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. |
| 2. | (18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště. |
| 3. | (18:4) Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn. |
| 4. | (18:5) Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne. |
| 5. | (18:6) Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne. |
| 6. | (18:7) V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho. |
| 7. | (18:8) Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho. |
| 8. | (18:9) Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo. |
| 9. | (18:10) Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho. |
| 10. | (18:11) A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém. |
| 11. | (18:12) Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků. |
| 12. | (18:13) Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé. |
| 13. | (18:14) I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé. |
| 14. | (18:15) Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je. |
| 15. | (18:16) I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých. |
| 16. | (18:17) Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod. |
| 17. | (18:18) Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli. |
| 18. | (18:19) Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora. |
| 19. | (18:20) Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil. |
| 20. | (18:21) Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi. |
| 21. | (18:22) Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého. |
| 22. | (18:23) Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe. |
| 23. | (18:24) Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své. |
| 24. | (18:25) Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho. |
| 25. | (18:26) Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš. |
| 26. | (18:27) K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš. |
| 27. | (18:28) Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ. |
| 28. | (18:29) Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé. |
| 29. | (18:30) Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed. |
| 30. | (18:31) Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají. |
| 31. | (18:32) Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho? |
| 32. | (18:33) Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou. |
| 33. | (18:34) Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne. |
| 34. | (18:35) Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma. |
| 35. | (18:36) Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila. |
| 36. | (18:37) Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé. |
| 37. | (18:38) Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil. |
| 38. | (18:39) Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé. |
| 39. | (18:40) Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne. |
| 40. | (18:41) Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil. |
| 41. | (18:42) Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich. |
| 42. | (18:43) I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je. |
| 43. | (18:44) Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi. |
| 44. | (18:45) Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi. |
| 45. | (18:46) Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých. |
| 46. | (18:47) Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého, |
| 47. | (18:48) Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi. |
| 48. | (18:49) Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne. |
| 49. | (18:50) A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, |
| 50. | (18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. |
Žalm 19. |
| 1. | (19:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (19:2) Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. |
| 2. | (19:3) Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění. |
| 3. | (19:4) Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich. |
| 4. | (19:5) Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich. |
| 5. | (19:6) Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje. |
| 6. | (19:7) Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho. |
| 7. | (19:8) Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým. |
| 8. | (19:9) Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči. |
| 9. | (19:10) Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví. |
| 10. | (19:11) Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů. |
| 11. | (19:12) Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má. |
| 12. | (19:13) Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne. |
| 13. | (19:14) I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. |
| 14. | (19:15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj. |
Žalm 20. |
| 1. | (20:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (20:2) Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova. |
| 2. | (20:3) Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě. |
| 3. | (20:4) Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah. |
| 4. | (20:5) Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň. |
| 5. | (20:6) I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé. |
| 6. | (20:7) Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení. |
| 7. | (20:8) Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme. |
| 8. | (20:9) A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme. |
| 9. | (20:10) Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme. |
Žalm 21. |
| 1. | (21:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (21:2) Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně. |
| 2. | (21:3) Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah. |
| 3. | (21:4) Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata. |
| 4. | (21:5) Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků. |
| 5. | (21:6) Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej. |
| 6. | (21:7) Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého. |
| 7. | (21:8) A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se. |
| 8. | (21:9) Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí. |
| 9. | (21:10) Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je. |
| 10. | (21:11) Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských, |
| 11. | (21:12) Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli. |
| 12. | (21:13) Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. |
| 13. | (21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou. |
Žalm 22. |
| 1. | (22:1) Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. (22:2) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. |
| 2. | (22:3) Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. |
| 3. | (22:4) Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. |
| 4. | (22:5) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. |
| 5. | (22:6) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. |
| 6. | (22:7) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. |
| 7. | (22:8) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: |
| 8. | (22:9) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. |
| 9. | (22:10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. |
| 10. | (22:11) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. |
| 11. | (22:12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. |
| 12. | (22:13) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. |
| 13. | (22:14) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. |
| 14. | (22:15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. |
| 15. | (22:16) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. |
| 16. | (22:17) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. |
| 17. | (22:18) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. |
| 18. | (22:19) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. |
| 19. | (22:20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. |
| 20. | (22:21) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. |
| 21. | (22:22) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. |
| 22. | (22:23) I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: |
| 23. | (22:24) Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. |
| 24. | (22:25) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. |
| 25. | (22:26) O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. |
| 26. | (22:27) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. |
| 27. | (22:28) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. |
| 28. | (22:29) Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. |
| 29. | (22:30) Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. |
| 30. | (22:31) Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. |
| 31. | (22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal. |
Žalm 23. |
| 1. | Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. |
| 2. | Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí. |
| 3. | Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své. |
| 4. | Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje. |
| 5. | Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá. |
| 6. | Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy. |
Žalm 24. |
| 1. | Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm. |
| 2. | Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji. |
| 3. | Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho? |
| 4. | Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě. |
| 5. | Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého. |
| 6. | Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah. |
| 7. | Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. |
| 8. | Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník. |
| 9. | Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. |
| 10. | Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah. |
Žalm 25. |
| 1. | Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji. |
| 2. | Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou. |
| 3. | A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny. |
| 4. | Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne. |
| 5. | Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého. |
| 6. | Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. |
| 7. | Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine. |
| 8. | Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své. |
| 9. | Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své. |
| 10. | Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho. |
| 11. | Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká. |
| 12. | Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl? |
| 13. | Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi. |
| 14. | Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou. |
| 15. | Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé. |
| 16. | Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený. |
| 17. | Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne. |
| 18. | Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé. |
| 19. | Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne. |
| 20. | Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám. |
| 21. | Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám. |
| 22. | Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho. |