Žalm 76. |
| 1. | (76:1) Přednímu z kantorů na neginot, žalm Azafův a píseň. (76:2) Znám jest Bůh v Judstvu, a v Izraeli veliké jméno jeho. |
| 2. | (76:3) V Sálem jest stánek jeho, a obydlé jeho na Sionu. |
| 3. | (76:4) Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť, pavézu a meč, i válku. Sélah. |
| 4. | (76:5) Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže. |
| 5. | (76:6) V loupež dáni jsou udatní srdcem, zesnuli snem svým, aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých. |
| 6. | (76:7) Od žehrání tvého, ó Bože Jákobův, i vůz i kůň tvrdě zesnuli. |
| 7. | (76:8) Ty jsi, ty velmi hrozný, a kdo jest, ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém? |
| 8. | (76:9) Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou, země se bojí a tichne, |
| 9. | (76:10) Když povstává k soudu Bůh, aby zachoval všecky pokorné na zemi. Sélah. |
| 10. | (76:11) Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí, a ostatek zůřivosti skrotíš. |
| 11. | (76:12) Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu; kteřížkoli jste vůkol něho, přinášejte dary Přehroznému. |
| 12. | (76:13) Onť odjímá ducha knížatům, a k hrůze jest králům zemským. |
Žalm 77. |
| 1. | (77:1) Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. (77:2) Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně. |
| 2. | (77:3) V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má. |
| 3. | (77:4) Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah. |
| 4. | (77:5) Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl. |
| 5. | (77:6) I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní. |
| 6. | (77:7) Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě: |
| 7. | (77:8) Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže? |
| 8. | (77:9) Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení? |
| 9. | (77:10) Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah. |
| 10. | (77:11) I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího. |
| 11. | (77:12) Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna. |
| 12. | (77:13) A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti. |
| 13. | (77:14) Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh? |
| 14. | (77:15) Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou. |
| 15. | (77:16) Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah. |
| 16. | (77:17) Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny. |
| 17. | (77:18) Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo. |
| 18. | (77:19) Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země. |
| 19. | (77:20) Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. |
| 20. | (77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. |
Žalm 78. |
| 1. | Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých. |
| 2. | Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé. |
| 3. | Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali, |
| 4. | Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil. |
| 5. | Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým, |
| 6. | Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým, |
| 7. | Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho, |
| 8. | Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho. |
| 9. | Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili, |
| 10. | Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi. |
| 11. | Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal. |
| 12. | Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan. |
| 13. | Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada. |
| 14. | Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni. |
| 15. | Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých. |
| 16. | Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky. |
| 17. | A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti. |
| 18. | A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své. |
| 19. | A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti? |
| 20. | Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému? |
| 21. | A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele, |
| 22. | Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho, |
| 23. | Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel, |
| 24. | A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim. |
| 25. | Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti. |
| 26. | Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední. |
| 27. | I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským. |
| 28. | Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich. |
| 29. | I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali. |
| 30. | Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich, |
| 31. | A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil. |
| 32. | S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho. |
| 33. | A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním. |
| 34. | Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli, |
| 35. | Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich: |
| 36. | (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu. |
| 37. | A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho), |
| 38. | On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své. |
| 39. | Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase. |
| 40. | Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách. |
| 41. | Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali. |
| 42. | Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení, |
| 43. | Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan, |
| 44. | Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli. |
| 45. | Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily. |
| 46. | A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám. |
| 47. | Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem. |
| 48. | Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé. |
| 49. | Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé. |
| 50. | Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil. |
| 51. | A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových. |
| 52. | Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti. |
| 53. | Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře, |
| 54. | Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho. |
| 55. | Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská. |
| 56. | Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali. |
| 57. | Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště. |
| 58. | Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej. |
| 59. | Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele, |
| 60. | Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, |
| 61. | Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele. |
| 62. | Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval. |
| 63. | Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny. |
| 64. | Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly. |
| 65. | Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje. |
| 66. | A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal. |
| 67. | Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil, |
| 68. | Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval. |
| 69. | A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky. |
| 70. | A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda. |
| 71. | Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho. |
| 72. | Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je. |
Žalm 79. |
| 1. | Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. |
| 2. | Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským. |
| 3. | Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. |
| 4. | Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás. |
| 5. | Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé? |
| 6. | Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. |
| 7. | Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. |
| 8. | Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni. |
| 9. | Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své. |
| 10. | Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita. |
| 11. | Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných. |
| 12. | A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane. |
| 13. | My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou. |
Žalm 80. |
| 1. | (80:1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi. (80:2) Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se. |
| 2. | (80:3) Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu. |
| 3. | (80:4) Ó Bože, navrať nás, a dejž, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. |
| 4. | (80:5) Hospodine Bože zástupů, dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého? |
| 5. | (80:6) Nakrmil jsi je chlebem pláče, a dals jim vypiti slz míru velikou. |
| 6. | (80:7) Postavils nás k sváru sousedům našim, a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili. |
| 7. | (80:8) Ó Bože zástupů, navrať nás, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. |
| 8. | (80:9) Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl, vyhnal jsi pohany, a vsadils jej. |
| 9. | (80:10) Uprázdnil jsi mu, a učinils, aby se vkořenil, i zemi naplnil. |
| 10. | (80:11) Přikryty jsou hory stínem jeho, a réví jeho jako nejvyšší cedrové. |
| 11. | (80:12) Vypustil ratolesti své až k moři, a až do řeky rozvody své. |
| 12. | (80:13) I pročež jsi rozbořil hradbu vinice, tak aby každý, kdož by tudy šel, trhati z ní mohl? |
| 13. | (80:14) Vepř divoký zryl ji, a zvěř polní spásla ji. |
| 14. | (80:15) Ó Bože zástupů, obrať se již, popatř s nebe, viz a navštěv kmen vinný tento, |
| 15. | (80:16) Vinici tu, kterouž štípila pravice tvá, a mladistvé réví, kteréž jsi zmocnil sobě. |
| 16. | (80:17) Popálenať jest ohněm a poroubána, od žehrání oblíčeje tvého hyne. |
| 17. | (80:18) Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé, nad synem člověka, kteréhož jsi zmocnil sobě, |
| 18. | (80:19) A neodstoupímeť od tebe; zachovej nás při životu, ať jméno tvé vzýváme. |
| 19. | (80:20) Hospodine Bože zástupů, navratiž nás zase, a dej, ať nám svítí oblíčej tvůj, a spaseni budeme. |
Žalm 81. |
| 1. | (81:1) Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. (81:2) Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu. |
| 2. | (81:3) Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu. |
| 3. | (81:4) Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší. |
| 4. | (81:5) Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova. |
| 5. | (81:6) Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili. |
| 6. | (81:7) Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly. |
| 7. | (81:8) V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah. |
| 8. | (81:9) Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati, |
| 9. | (81:10) A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu. |
| 10. | (81:11) Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je. |
| 11. | (81:12) Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně, |
| 12. | (81:13) A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. |
| 13. | (81:14) Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, |
| 14. | (81:15) Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou. |
| 15. | (81:16) A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. |
| 16. | (81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. |
Žalm 82. |
| 1. | Žalm Azafův. Bůh stojí v shromáždění Božím, u prostřed bohů soud čině, a dí: |
| 2. | Dokudž souditi budete nespravedlivě, a osoby nešlechetných přijímati? Sélah. |
| 3. | Zastávejte bídného a sirotka, utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte. |
| 4. | Vytrhněte bídného a nuzného, z ruky nešlechetných vytrhněte ho. |
| 5. | Ale nevědí nic, nerozumějí nic; ve tmách ustavně chodí, až se proto všickni základové země pohybují. |
| 6. | Řeklť jsem já byl: Bohové jste, a synové Nejvyššího vy všickni; |
| 7. | A však jako i jiní lidé zemřete, a jako jeden z knížat padnete. |
| 8. | Povstaniž, ó Bože, suď zemi; nebo ty dědičně vládneš všemi národy. |
Žalm 83. |
| 1. | (83:1) Píseň a žalm Azafův. (83:2) Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný. |
| 2. | (83:3) Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy. |
| 3. | (83:4) Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš, |
| 4. | (83:5) Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova. |
| 5. | (83:6) Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali, |
| 6. | (83:7) Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští, |
| 7. | (83:8) Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými. |
| 8. | (83:9) Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah. |
| 9. | (83:10) Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon, |
| 10. | (83:11) Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země. |
| 11. | (83:12) Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich. |
| 12. | (83:13) Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží. |
| 13. | (83:14) Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem. |
| 14. | (83:15) Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory, |
| 15. | (83:16) Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je. |
| 16. | (83:17) Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine. |
| 17. | (83:18) Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. |
| 18. | (83:19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. |
Žalm 84. |
| 1. | (84:1) Přednímu z kantorů na gittit, synů Chóre, žalm. (84:2) Jak jsou milí příbytkové tvoji, Hospodine zástupů! |
| 2. | (84:3) Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových; srdce mé, i tělo mé pléše k Bohu živému. |
| 3. | (84:4) Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo, v němž by schránila mladé své, při oltářích tvých, Hospodine zástupů, králi můj a Bože můj. |
| 4. | (84:5) Blahoslavení, kteříž přebývají v domě tvém, tiť tebe na věky chváliti budou. Sélah. |
| 5. | (84:6) Blahoslavený člověk, jehož síla jest Hospodin, a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich, |
| 6. | (84:7) Ti, kteříž jdouce přes údolí moruší, za studnici jej sobě pokládají, na něž i déšť požehnání přichází. |
| 7. | (84:8) Berou se houf za houfem, a ukazují se před Bohem na Sionu. |
| 8. | (84:9) Hospodine Bože zástupů, vyslyš modlitbu mou, pozoruj, ó Bože Jákobův. Sélah. |
| 9. | (84:10) Pavézo naše, popatř, ó Bože, a viz tvář pomazaného svého. |
| 10. | (84:11) Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků. |
| 11. | (84:12) Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. |
| 12. | (84:13) Hospodine zástupů, blahoslavený člověk, kterýž naději skládá v tobě. |
Žalm 85. |
| 1. | (85:1) Přednímu z kantorů, synů Chóre, žalm. (85:2) Laskavěs se, Hospodine, někdy ukazoval k zemi své, přivedls zase z vězení Jákoba. |
| 2. | (85:3) Odpustil jsi nepravost lidu svého, přikryls všeliký hřích jejich. Sélah. |
| 3. | (85:4) Zdržels všecken hněv svůj, odvrátils od zůřivosti prchlivost svou. |
| 4. | (85:5) Navratiž se zase k nám, ó Bože spasení našeho, a učiň přítrž hněvu svému proti nám. |
| 5. | (85:6) Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu? |
| 6. | (85:7) Zdaliž ty obrátě se, neobživíš nás, tak aby se lid tvůj veselil v tobě? |
| 7. | (85:8) Ukaž nám, Hospodine, milosrdenství své, a spasení své dej nám. |
| 8. | (85:9) Ale poslechnu, co říká Bůh ten silný, Hospodin. Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému, a k svatým svým, než aby se nenavracovali zase k bláznovství. |
| 9. | (85:10) Zajisté žeť jest blízké těm, kteříž se ho bojí, spasení jeho, a přebývati bude sláva v zemi naší. |
| 10. | (85:11) Milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení. |
| 11. | (85:12) Víra z země pučiti se bude, a spravedlnost s nebe vyhlédati. |
| 12. | (85:13) Dáť také Hospodin i časné dobré, tak že země naše vydá úrody své. |
| 13. | (85:14) Způsobí to, aby spravedlnost před ním šla, když obrátí k cestě nohy své. |
Žalm 86. |
| 1. | Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný. |
| 2. | Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího. |
| 3. | Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám. |
| 4. | Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji. |
| 5. | Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají. |
| 6. | Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých. |
| 7. | V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš. |
| 8. | Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji. |
| 9. | Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé. |
| 10. | Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám. |
| 11. | Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého. |
| 12. | I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky, |
| 13. | Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší. |
| 14. | Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují. |
| 15. | Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný, |
| 16. | Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své. |
| 17. | Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil. |
Žalm 87. |
| 1. | Synům Chóre, žalm a píseň. Základ svůj na horách svatých. |
| 2. | Milujeť Hospodin, totiž brány Sionské, nade všecky příbytky Jákobovy. |
| 3. | Přeslavnéť jsou to věci, kteréž se o tobě hlásají, ó město Boží. Sélah. |
| 4. | Připomínati budu Egypt a Babylon před svými známými, ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny, že se tu každý z nich narodil. |
| 5. | An i o Sionu praveno bude: Ten i onen jest rodem z něho, sám pak Nejvyšší utvrdí jej. |
| 6. | Sečteť Hospodin při popisu národy, a dí, že tento se tu narodil. Sélah. |
| 7. | Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého. |
Žalm 88. |
| 1. | (88:1) Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. (88:2) Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. |
| 2. | (88:3) Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. |
| 3. | (88:4) Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. |
| 4. | (88:5) Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. |
| 5. | (88:6) Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. |
| 6. | (88:7) Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. |
| 7. | (88:8) Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. |
| 8. | (88:9) Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. |
| 9. | (88:10) Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. |
| 10. | (88:11) Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah. |
| 11. | (88:12) I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? |
| 12. | (88:13) Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? |
| 13. | (88:14) Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. |
| 14. | (88:15) Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? |
| 15. | (88:16) Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. |
| 16. | (88:17) Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. |
| 17. | (88:18) Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. |
| 18. | (88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. |
Žalm 89. |
| 1. | (89:1) Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. (89:2) O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými. |
| 2. | (89:3) Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl: |
| 3. | (89:4) Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému, |
| 4. | (89:5) Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah. |
| 5. | (89:6) Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých. |
| 6. | (89:7) Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných? |
| 7. | (89:8) Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho. |
| 8. | (89:9) Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol. |
| 9. | (89:10) Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ. |
| 10. | (89:11) Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své. |
| 11. | (89:12) Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil. |
| 12. | (89:13) Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají. |
| 13. | (89:14) Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá. |
| 14. | (89:15) Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou. |
| 15. | (89:16) Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou. |
| 16. | (89:17) Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se. |
| 17. | (89:18) Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš. |
| 18. | (89:19) Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš. |
| 19. | (89:20) Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu. |
| 20. | (89:21) Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho. |
| 21. | (89:22) A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu. |
| 22. | (89:23) Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti. |
| 23. | (89:24) Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím. |
| 24. | (89:25) Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho. |
| 25. | (89:26) A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho. |
| 26. | (89:27) On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého. |
| 27. | (89:28) Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských. |
| 28. | (89:29) Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude. |
| 29. | (89:30) Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes. |
| 30. | (89:31) Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili, |
| 31. | (89:32) Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali: |
| 32. | (89:33) Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich, |
| 33. | (89:34) Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své. |
| 34. | (89:35) Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním. |
| 35. | (89:36) Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi, |
| 36. | (89:37) Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou, |
| 37. | (89:38) Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní. |
| 38. | (89:39) Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého. |
| 39. | (89:40) Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem. |
| 40. | (89:41) Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel. |
| 41. | (89:42) Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým. |
| 42. | (89:43) Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho. |
| 43. | (89:44) Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji. |
| 44. | (89:45) Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem. |
| 45. | (89:46) Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah. |
| 46. | (89:47) Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá? |
| 47. | (89:48) Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské? |
| 48. | (89:49) Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah. |
| 49. | (89:50) Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své. |
| 50. | (89:51) Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů, |
| 51. | (89:52) Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. |
| 52. | (89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. |
Žalm 90. |
| 1. | Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu. |
| 2. | Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný. |
| 3. | Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští. |
| 4. | Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční. |
| 5. | Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející. |
| 6. | Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá. |
| 7. | Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni. |
| 8. | Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého. |
| 9. | Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč. |
| 10. | Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme. |
| 11. | Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé? |
| 12. | Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce. |
| 13. | Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými. |
| 14. | Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše. |
| 15. | Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého. |
| 16. | Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich. |
| 17. | Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď. |
Žalm 91. |
| 1. | Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude. |
| 2. | Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu. |
| 3. | Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního. |
| 4. | Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho. |
| 5. | Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne. |
| 6. | Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího. |
| 7. | Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží. |
| 8. | Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš. |
| 9. | Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil, |
| 10. | Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému. |
| 11. | Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. |
| 12. | Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své. |
| 13. | Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka. |
| 14. | Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé. |
| 15. | Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej. |
| 16. | Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své. |
Žalm 92. |
| 1. | (92:1) Žalm a píseň, ke dni sobotnímu. (92:2) Dobré jest oslavovati Hospodina, a žalmy zpívati jménu tvému, ó Nejvyšší, |
| 2. | (92:3) Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé, a pravdu tvou každé noci, |
| 3. | (92:4) Při nástroji o desíti strunách, při loutně, a při harfě s písničkou. |
| 4. | (92:5) Nebo jsi mne rozveselil, Hospodine, skutky svými, o skutcích rukou tvých zpívati budu. |
| 5. | (92:6) Jak velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Velmi hluboká jsou myšlení tvá. |
| 6. | (92:7) Člověk hovadný nezná toho, aniž blázen rozumí tomu, |
| 7. | (92:8) Že vyrostají bezbožní jako bylina, a kvetou všickni činitelé nepravosti, aby vyhlazeni byli na věky. |
| 8. | (92:9) Ty pak, ó Nejvyšší, že na věky jsi Hospodin. |
| 9. | (92:10) Nebo aj, nepřátelé tvoji, Hospodine, nebo aj, nepřátelé tvoji zahynou; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti. |
| 10. | (92:11) Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův, pokropen budu olejem novým. |
| 11. | (92:12) I podívá se oko mé na ty, jenž mne špehují, a o těch nešlechetnících, jenž proti mně povstávají, ušima svýma uslyším. |
| 12. | (92:13) Spravedlivý jako palma kvésti bude, a jako cedr na Libánu rozloží se. |
| 13. | (92:14) Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou. |
| 14. | (92:15) Ještě i v šedinách ovoce ponesou, spanilí a zelení budou, |
| 15. | (92:16) Aby to zvěstováno bylo, že přímý jest Hospodin, skála má, a že nepravosti žádné při něm není. |
Žalm 93. |
| 1. | Hospodin kraluje, v důstojnost se oblékl, oblékl se Hospodin v sílu, a přepásal se; také okršlek země upevnil, aby se nepohnul. |
| 2. | Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy, od věčnosti ty jsi. |
| 3. | Pozdvihují se řeky, ó Hospodine, pozdvihují řeky zvuku svého, pozdvihují řeky vlnobití svých. |
| 4. | Nad zvuk mnohých vod, nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin. |
| 5. | Svědectví tvá jsou velmi jistá, domu tvému ušlechtilá svatost, Hospodine, až na věky. |
Žalm 94. |
| 1. | Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se. |
| 2. | Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným. |
| 3. | Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati, |
| 4. | Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti? |
| 5. | Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati? |
| 6. | Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti, |
| 7. | Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův? |
| 8. | Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte? |
| 9. | Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří? |
| 10. | Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění? |
| 11. | Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost. |
| 12. | Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ. |
| 13. | Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma. |
| 14. | Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá, |
| 15. | Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce. |
| 16. | Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost? |
| 17. | Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení. |
| 18. | Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne. |
| 19. | Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou. |
| 20. | Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost, |
| 21. | Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují? |
| 22. | Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého. |
| 23. | Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš. |
Žalm 95. |
| 1. | Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho. |
| 2. | Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu. |
| 3. | Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy, |
| 4. | V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou. |
| 5. | Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly. |
| 6. | Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším. |
| 7. | Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho, |
| 8. | Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti, |
| 9. | Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé. |
| 10. | Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých. |
| 11. | Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. |
Žalm 96. |
| 1. | Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívej Hospodinu všecka země. |
| 2. | Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jménu jeho, zvěstujte den po dni spasení jeho. |
| 3. | Vypravujte mezi národy slávu jeho, mezi všemi lidmi divy jeho. |
| 4. | Nebo veliký Hospodin, a vší chvály hodný, i hrozný jest nade všecky bohy. |
| 5. | Všickni zajisté bohové národů jsou modly, ale Hospodin nebesa učinil. |
| 6. | Sláva a důstojnost před ním, síla i okrasa v svatyni jeho. |
| 7. | Vzdejte Hospodinu čeledi národů, vzdejte Hospodinu čest i moc. |
| 8. | Vzdejte Hospodinu čest jména jeho, přineste dary, a vejděte do síňcí jeho. |
| 9. | Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti, boj se oblíčeje jeho všecka země. |
| 10. | Rcete mezi pohany: Hospodin kraluje, a že i okršlek zemský upevněn bude, tak aby se nepohnul, a že souditi bude lidi spravedlivě. |
| 11. | Rozveseltež se nebesa, a plésej země, zvuč moře, i což v něm jest. |
| 12. | Plésej pole a vše, což na něm, tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní, |
| 13. | Před tváří Hospodina; neboť se béře, béře se zajisté, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravdě své. |
Žalm 97. |
| 1. | Hospodin kraluje, plésej země, a vesel se ostrovů všecko množství. |
| 2. | Oblak a mrákota jest vůkol něho, spravedlnost a soud základ trůnu jeho. |
| 3. | Oheň předchází jej, a zapaluje vůkol nepřátely jeho. |
| 4. | Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho; to viduc země, děsí se. |
| 5. | Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina, před oblíčejem Panovníka vší země. |
| 6. | Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti, a slávu jeho spatřují všickni národové. |
| 7. | Zastyďte se všickni, kteříž sloužíte rytinám, kteříž se chlubíte modlami; sklánějte se před ním všickni bohové. |
| 8. | To uslyše Sion, rozveselí se, a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých, Hospodine. |
| 9. | Nebo ty, Hospodine, jsi nejvyšší na vší zemi, a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy. |
| 10. | Vy, kteříž milujete Hospodina, mějte v nenávisti to, což zlého jest; onť ostříhá duší svatých svých, a z ruky bezbožníků je vytrhuje. |
| 11. | Světlo vsáto jest spravedlivým, a radost těm, kteříž jsou upřímého srdce. |
| 12. | Veselte se, spravedliví v Hospodinu, a oslavujte památku svatosti jeho. |
Žalm 98. |
| 1. | Žalm. Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť jest divné věci učinil; spomohla mu pravice jeho, a rámě svatosti jeho. |
| 2. | V známost uvedl Hospodin spasení své, před očima národů zjevil spravedlnost svou. |
| 3. | Rozpomenul se na milosrdenství své, a na pravdu svou k domu Izraelskému; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho. |
| 4. | Prokřikuj Hospodinu všecka země; zvuk vydejte, prozpěvujte, a žalmy zpívejte. |
| 5. | Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře, k citaře i hlasem přizpěvujte. |
| 6. | Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem. |
| 7. | Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí. |
| 8. | Řeky rukama plésejte, spolu i hory prozpěvujte, |
| 9. | Před Hospodinem; neboť se béře, aby soudil zemi. Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti, a národy v pravosti. |
Žalm 99. |
| 1. | Hospodin kraluje, užasněte se národové; sedí nad cherubíny, pohniž se země. |
| 2. | Hospodin na Sionu veliký, a vyvýšený jest nade všecky lidi. |
| 3. | Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné, nebo svaté jest. |
| 4. | Moc zajisté králova miluje soud; ty jsi ustanovil práva, soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš. |
| 5. | Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se u podnoží noh jeho, svatýť jest. |
| 6. | Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho, a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho; volávali k Hospodinu, a on je vyslýchal. |
| 7. | V sloupu oblakovém mluvíval k nim; kteřížto když ostříhali svědectví jeho, i ustanovení jim vydal. |
| 8. | Hospodine Bože náš, tys je vyslýchal, Bože, bývals jim milostiv, i když jsi je trestal pro výstupky jejich. |
| 9. | Vyvyšujte Hospodina Boha našeho, a sklánějte se na hoře svaté jeho; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš. |
Žalm 100. |
| 1. | Žalm k díků činění. Prokřikuj Hospodinu všecka země. |
| 2. | Služte Hospodinu s veselím, předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním. |
| 3. | Vězte, že Hospodin jest Bůh; on učinil nás, a ne my sami sebe, abychom byli lid jeho, a ovce pastvy jeho. |
| 4. | Vcházejte do bran jeho s díkčiněním, a do síní jeho s chvalami; oslavujte jej, a dobrořečte jménu jeho. |
| 5. | Nebo dobrý jest Hospodin, na věky milosrdenství jeho, a od národu až do pronárodu pravda jeho. |