Žalm 51. |
| 1. | (51:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, (51:2) Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. (51:3) Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. |
| 2. | (51:4) Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. |
| 3. | (51:5) Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. |
| 4. | (51:6) Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. |
| 5. | (51:7) Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. |
| 6. | (51:8) Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi. |
| 7. | (51:9) Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu. |
| 8. | (51:10) Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel. |
| 9. | (51:11) Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé. |
| 10. | (51:12) Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. |
| 11. | (51:13) Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. |
| 12. | (51:14) Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. |
| 13. | (51:15) I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. |
| 14. | (51:16) Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé. |
| 15. | (51:17) Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou. |
| 16. | (51:18) Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal. |
| 17. | (51:19) Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. |
| 18. | (51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. |
| 19. | (51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou. |
Žalm 52. |
| 1. | (52:1) Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. (52:2) Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. (52:3) Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne. |
| 2. | (52:4) Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí. |
| 3. | (52:5) Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah. |
| 4. | (52:6) Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný. |
| 5. | (52:7) I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah. |
| 6. | (52:8) Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati: |
| 7. | (52:9) Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své. |
| 8. | (52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků. |
| 9. | (52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých. |
Žalm 53. |
| 1. | (53:1) Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. (53:2) Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré. |
| 2. | (53:3) Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. |
| 3. | (53:4) Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. |
| 4. | (53:5) Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají. |
| 5. | (53:6) Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi. |
| 6. | (53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael. |
Žalm 54. |
| 1. | (54:1) Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, (54:2) Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? (54:3) Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou. |
| 2. | (54:4) Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých. |
| 3. | (54:5) Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah. |
| 4. | (54:6) Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého. |
| 5. | (54:7) Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane. |
| 6. | (54:8) I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré. |
| 7. | (54:9) Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé. |
Žalm 55. |
| 1. | (55:1) Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. (55:2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou. |
| 2. | (55:3) Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se, |
| 3. | (55:4) A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují. |
| 4. | (55:5) Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne. |
| 5. | (55:6) Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne. |
| 6. | (55:7) I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul. |
| 7. | (55:8) Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah. |
| 8. | (55:9) Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici. |
| 9. | (55:10) Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě. |
| 10. | (55:11) Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost. |
| 11. | (55:12) Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho. |
| 12. | (55:13) Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním: |
| 13. | (55:14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj; |
| 14. | (55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali. |
| 15. | (55:16) Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. |
| 16. | (55:17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne. |
| 17. | (55:18) U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj. |
| 18. | (55:19) Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně. |
| 19. | (55:20) Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí odvěčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha. |
| 20. | (55:21) Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou. |
| 21. | (55:22) Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové. |
| 22. | (55:23) Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. |
| 23. | (55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. |
Žalm 56. |
| 1. | (56:1) Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. (56:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne. |
| 2. | (56:3) Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší. |
| 3. | (56:4) Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám. |
| 4. | (56:5) Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo. |
| 5. | (56:6) Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému. |
| 6. | (56:7) Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou. |
| 7. | (56:8) Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty. |
| 8. | (56:9) Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl? |
| 9. | (56:10) A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí. |
| 10. | (56:11) Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho. |
| 11. | (56:12) V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk. |
| 12. | (56:13) Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. |
| 13. | (56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. |
Žalm 57. |
| 1. | (57:1) Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. (57:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení. |
| 2. | (57:3) Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne. |
| 3. | (57:4) Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou. |
| 4. | (57:5) Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč. |
| 5. | (57:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. |
| 6. | (57:7) Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah. |
| 7. | (57:8) Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu. |
| 8. | (57:9) Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám. |
| 9. | (57:10) Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy. |
| 10. | (57:11) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. |
| 11. | (57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá. |
Žalm 58. |
| 1. | (58:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. (58:2) Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímně-liž soudy činíte, vy synové lidští? |
| 2. | (58:3) Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete. |
| 3. | (58:4) Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež. |
| 4. | (58:5) Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své, |
| 5. | (58:6) Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného. |
| 6. | (58:7) Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine. |
| 7. | (58:8) Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí, |
| 8. | (58:9) Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce. |
| 9. | (58:10) Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou. |
| 10. | (58:11) I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka. |
| 11. | (58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi. |
Žalm 59. |
| 1. | (59:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. (59:2) Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň. |
| 2. | (59:3) Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne. |
| 3. | (59:4) Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine. |
| 4. | (59:5) Beze vší mé nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř. |
| 5. | (59:6) Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah. |
| 6. | (59:7) Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. |
| 7. | (59:8) Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší? |
| 8. | (59:9) Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům. |
| 9. | (59:10) Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký. |
| 10. | (59:11) Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými. |
| 11. | (59:12) Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane. |
| 12. | (59:13) Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují. |
| 13. | (59:14) Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah. |
| 14. | (59:15) I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města. |
| 15. | (59:16) Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí. |
| 16. | (59:17) Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého. |
| 17. | (59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný. |
Žalm 60. |
| 1. | (60:1) Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, (60:2) Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. (60:3) Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám. |
| 2. | (60:4) Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje. |
| 3. | (60:5) Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení. |
| 4. | (60:6) Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah. |
| 5. | (60:7) Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne. |
| 6. | (60:8) Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím. |
| 7. | (60:9) Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. |
| 8. | (60:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub. |
| 9. | (60:11) Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee? |
| 10. | (60:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? |
| 11. | (60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. |
| 12. | (60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. |
Žalm 61. |
| 1. | (61:1) Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. (61:2) Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé. |
| 2. | (61:3) Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne. |
| 3. | (61:4) Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele. |
| 4. | (61:5) Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah. |
| 5. | (61:6) Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého. |
| 6. | (61:7) Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu, |
| 7. | (61:8) Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. |
| 8. | (61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. |
Žalm 62. |
| 1. | (62:1) Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. (62:2) Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé. |
| 2. | (62:3) Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě. |
| 3. | (62:4) Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste. |
| 4. | (62:5) Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah. |
| 5. | (62:6) Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé. |
| 6. | (62:7) Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se. |
| 7. | (62:8) V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. |
| 8. | (62:9) Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah. |
| 9. | (62:10) Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost. |
| 10. | (62:11) Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce. |
| 11. | (62:12) Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, |
| 12. | (62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. |
Žalm 63. |
| 1. | (63:1) Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. (63:2) Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody, |
| 2. | (63:3) Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou, |
| 3. | (63:4) (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji, |
| 4. | (63:5) A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých. |
| 5. | (63:6) Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má. |
| 6. | (63:7) Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě. |
| 7. | (63:8) Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu. |
| 8. | (63:9) Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne. |
| 9. | (63:10) Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země. |
| 10. | (63:11) Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. |
| 11. | (63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. |
Žalm 64. |
| 1. | (64:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (64:2) Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého. |
| 2. | (64:3) Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost, |
| 3. | (64:4) Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou. |
| 4. | (64:5) Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí. |
| 5. | (64:6) Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří? |
| 6. | (64:7) Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest. |
| 7. | (64:8) Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou. |
| 8. | (64:9) A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl. |
| 9. | (64:10) I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. |
| 10. | (64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. |
Žalm 65. |
| 1. | (65:1) Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. (65:2) Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati. |
| 2. | (65:3) Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude. |
| 3. | (65:4) Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš. |
| 4. | (65:5) Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého. |
| 5. | (65:6) Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého, |
| 6. | (65:7) Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán, |
| 7. | (65:8) Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů, |
| 8. | (65:9) Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš. |
| 9. | (65:10) Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ. |
| 10. | (65:11) Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš. |
| 11. | (65:12) Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností; |
| 12. | (65:13) Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají. |
| 13. | (65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují. |
Žalm 66. |
| 1. | Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země. |
| 2. | Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. |
| 3. | Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji. |
| 4. | Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah. |
| 5. | Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských. |
| 6. | Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm. |
| 7. | Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah. |
| 8. | Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho. |
| 9. | Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše. |
| 10. | Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro. |
| 11. | Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil, |
| 12. | Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení. |
| 13. | A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své, |
| 14. | Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení. |
| 15. | Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah. |
| 16. | Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé. |
| 17. | Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým. |
| 18. | Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán. |
| 19. | Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé. |
| 20. | Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal. |
Žalm 67. |
| 1. | (67:1) Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání. (67:2) Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, Sélah, |
| 2. | (67:3) Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé. |
| 3. | (67:4) I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. |
| 4. | (67:5) Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah. |
| 5. | (67:6) I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé. |
| 6. | (67:7) Země také vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš; |
| 7. | (67:8) Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země. |
Žalm 68. |
| 1. | (68:1) Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. (68:2) Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti. |
| 2. | (68:3) Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží. |
| 3. | (68:4) Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí. |
| 4. | (68:5) Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním. |
| 5. | (68:6) Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém. |
| 6. | (68:7) Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé. |
| 7. | (68:8) Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah, |
| 8. | (68:9) Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského. |
| 9. | (68:10) Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval. |
| 10. | (68:11) Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože. |
| 11. | (68:12) Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích: |
| 12. | (68:13) Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti. |
| 13. | (68:14) Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata. |
| 14. | (68:15) Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon. |
| 15. | (68:16) Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan. |
| 16. | (68:17) Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude. |
| 17. | (68:18) Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá. |
| 18. | (68:19) Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ. |
| 19. | (68:20) Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah. |
| 20. | (68:21) Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí. |
| 21. | (68:22) Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých. |
| 22. | (68:23) Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské. |
| 23. | (68:24) A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou. |
| 24. | (68:25) Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni. |
| 25. | (68:26) Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující. |
| 26. | (68:27) V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského. |
| 27. | (68:28) Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma. |
| 28. | (68:29) Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal, |
| 29. | (68:30) Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary. |
| 30. | (68:31) Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek. |
| 31. | (68:32) Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu. |
| 32. | (68:33) Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah, |
| 33. | (68:34) Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný. |
| 34. | (68:35) Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. |
| 35. | (68:36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný. |
Žalm 69. |
| 1. | (69:1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. (69:2) Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé. |
| 2. | (69:3) Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne. |
| 3. | (69:4) Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého. |
| 4. | (69:5) Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil. |
| 5. | (69:6) Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou. |
| 6. | (69:7) Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský. |
| 7. | (69:8) Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou. |
| 8. | (69:9) Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své, |
| 9. | (69:10) Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla. |
| 10. | (69:11) Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno. |
| 11. | (69:12) Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví. |
| 12. | (69:13) Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno. |
| 13. | (69:14) Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou. |
| 14. | (69:15) Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod, |
| 15. | (69:16) Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně. |
| 16. | (69:17) Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne. |
| 17. | (69:18) A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne. |
| 18. | (69:19) Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne. |
| 19. | (69:20) Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji. |
| 20. | (69:21) Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem. |
| 21. | (69:22) Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem. |
| 22. | (69:23) Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti. |
| 23. | (69:24) Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení. |
| 24. | (69:25) Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí. |
| 25. | (69:26) Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného. |
| 26. | (69:27) Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají. |
| 27. | (69:28) Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé. |
| 28. | (69:29) Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni. |
| 29. | (69:30) Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne. |
| 30. | (69:31) I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním. |
| 31. | (69:32) A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty. |
| 32. | (69:33) To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich. |
| 33. | (69:34) Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí. |
| 34. | (69:35) Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich. |
| 35. | (69:36) Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. |
| 36. | (69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. |
Žalm 70. |
| 1. | (70:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání. (70:2) Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš. |
| 2. | (70:3) Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém. |
| 3. | (70:4) Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá. |
| 4. | (70:5) Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš. |
| 5. | (70:6) Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine. |
Žalm 71. |
| 1. | V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky. |
| 2. | Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne. |
| 3. | Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi. |
| 4. | Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka. |
| 5. | Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti. |
| 6. | Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky. |
| 7. | Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání. |
| 8. | Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe. |
| 9. | Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne. |
| 10. | Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu, |
| 11. | Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného. |
| 12. | Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc. |
| 13. | Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého. |
| 14. | Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu. |
| 15. | Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím. |
| 16. | Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost. |
| 17. | Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých. |
| 18. | Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou. |
| 19. | Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě? |
| 20. | Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš. |
| 21. | Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne. |
| 22. | I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský. |
| 23. | Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil. |
| 24. | Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahabiti musili ti, jenž mého pádu hledali. |
Žalm 72. |
| 1. | Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu, |
| 2. | Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti. |
| 3. | Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti. |
| 4. | Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře. |
| 5. | Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu. |
| 6. | Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi: |
| 7. | Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává. |
| 8. | Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země. |
| 9. | Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou. |
| 10. | Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou. |
| 11. | Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou. |
| 12. | Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka. |
| 13. | Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí. |
| 14. | Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho. |
| 15. | Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou. |
| 16. | Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země. |
| 17. | Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti. |
| 18. | Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci, |
| 19. | A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen. |
| 20. | Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai. |
Žalm 73. |
| 1. | Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce. |
| 2. | Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji, |
| 3. | Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných. |
| 4. | Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich. |
| 5. | V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají. |
| 6. | Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni. |
| 7. | Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce, |
| 8. | Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví. |
| 9. | Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí. |
| 10. | A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá, |
| 11. | Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu? |
| 12. | Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží. |
| 13. | Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám. |
| 14. | Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra. |
| 15. | Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv. |
| 16. | Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno. |
| 17. | Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich. |
| 18. | Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny. |
| 19. | Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami, |
| 20. | Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš. |
| 21. | Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla, |
| 22. | Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou. |
| 23. | A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici. |
| 24. | Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne. |
| 25. | Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi. |
| 26. | Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky. |
| 27. | Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe. |
| 28. | Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho. |
Žalm 74. |
| 1. | Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé? |
| 2. | Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš. |
| 3. | Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni! |
| 4. | Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých. |
| 5. | Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho. |
| 6. | A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají. |
| 7. | Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého. |
| 8. | Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi. |
| 9. | Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane. |
| 10. | I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému? |
| 11. | Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš? |
| 12. | Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země. |
| 13. | Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách. |
| 14. | Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti. |
| 15. | Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké. |
| 16. | Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil. |
| 17. | Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval. |
| 18. | Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal. |
| 19. | Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky. |
| 20. | Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti. |
| 21. | Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé. |
| 22. | Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den. |
| 23. | Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně. |
Žalm 75. |
| 1. | (75:1) Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň. (75:2) Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji. |
| 2. | (75:3) Když přijde čas uložený, já právě souditi budu. |
| 3. | (75:4) Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah. |
| 4. | (75:5) Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů. |
| 5. | (75:6) Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně. |
| 6. | (75:7) Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení; |
| 7. | (75:8) Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje. |
| 8. | (75:9) Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země. |
| 9. | (75:10) Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu. |
| 10. | (75:11) A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou. |