Žalm 26. |
| 1. | Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se. |
| 2. | Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé. |
| 3. | Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé. |
| 4. | S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím. |
| 5. | V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji. |
| 6. | Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine, |
| 7. | Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé. |
| 8. | Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé. |
| 9. | Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého, |
| 10. | V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná. |
| 11. | Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou. |
| 12. | Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu. |
Žalm 27. |
| 1. | Davidův. Hospodin světlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti? |
| 2. | Útok učinivše na mne zlostníci, k sežrání těla mého, protivníci moji a nepřátelé moji, sami se potkli a padli. |
| 3. | Protož byť i stany své proti mně rozbili, nebude se lekati srdce mé; byť se pozdvihla proti mně i válka, na toť se já spouštím. |
| 4. | Jedné věci žádal jsem od Hospodina, téť vždy hledati budu: Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého, a spatřoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámě jeho. |
| 5. | Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne. |
| 6. | A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu. |
| 7. | Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne. |
| 8. | O tobě přemýšlí srdce mé, že velíš, řka: Hledejte tváři mé, a protož tváři tvé, Hospodine, hledati budu. |
| 9. | Neskrývejž tváři své přede mnou, aniž zamítej v hněvě služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštěj mne, aniž se mne zhošťuj, Bože spasení mého. |
| 10. | Ačkoli otec můj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobě přivine. |
| 11. | Vyuč mne, Hospodine, cestě své, a veď mne po stezce přímé pro ty, jenž mne střehou. |
| 12. | Nevydávejž mne líbosti protivníků mých, neboť by ostáli proti mně svědkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností. |
| 13. | Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál. |
| 14. | Očekávejž na Hospodina, posilň se, a onť posilní srdce tvého; protož očekávej na Hospodina. |
Žalm 28. |
| 1. | Davidův. K toběť, Hospodine, volám, skálo má, neodmlčujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný učiněn těm, kteříž sstupují do hrobu. |
| 2. | Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobě volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé. |
| 3. | Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s těmi, kteříž páší nepravost, kteříž mluvívají pokoj s bližními svými, ale převrácenost jest v srdcích jejich. |
| 4. | Dejž jim podlé skutků jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplať jim zaslouženou mzdu jejich. |
| 5. | Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdělávati. |
| 6. | Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých. |
| 7. | Hospodin jest síla má a štít můj, v němť jest složilo naději srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písničkou svou oslavovati jej budu. |
| 8. | Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest. |
| 9. | Spas lid svůj, Hospodine, a požehnej dědictví svému, a pas je, i vyvyš je až na věky. |
Žalm 29. |
| 1. | Žalm Davidův. Vzdejte Hospodinu, velikomocní, vzdejte Hospodinu čest a sílu. |
| 2. | Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho, sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti. |
| 3. | Hlas Hospodinův nad vodami, Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje, Hospodin to činí nad vodami mnohými. |
| 4. | Hlas Hospodinův přichází s mocí, hlas Hospodinův s velebností. |
| 5. | Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské. |
| 6. | A činí, aby skákali jako telata, Libán a Sirion, jako mladý jednorožec. |
| 7. | Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně. |
| 8. | Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť, k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes. |
| 9. | Hlas Hospodinův to činí, že laně plodu pozbývají, obnažuje i lesy, ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje. |
| 10. | Hospodin nad potopou seděl, a budeť seděti Hospodin, jsa králem i na věky. |
| 11. | Hospodin silou lid svůj daří, Hospodin požehná lidu svému v pokoji. |
Žalm 30. |
| 1. | (30:1) Žalm písně, při posvěcení domu Davidova. (30:2) Vyvyšovati tě budu, Hospodine, nebo jsi vyvýšil mne, aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou. |
| 2. | (30:3) Hospodine Bože můj, k toběť jsem volal, a uzdravil jsi mne. |
| 3. | (30:4) Hospodine, vyvedl jsi z pekla duši mou, obživil jsi mne, abych s jinými nesstoupil do hrobu. |
| 4. | (30:5) Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho, a oslavujte památku svatosti jeho. |
| 5. | (30:6) Nebo na kratičko trvá v hněvě svém, všecken pak život v dobré líbeznosti své; z večera potrvá pláč, ale z jitra navrátí se prozpěvování. |
| 6. | (30:7) I jáť jsem řekl, když mi se šťastně vedlo: Nepohnu se na věky. |
| 7. | (30:8) Nebo ty, Hospodine, podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou, ale jakž jsi skryl tvář svou, byl jsem přestrašen. |
| 8. | (30:9) I volal jsem k tobě, Hospodine, Pánu pokorně jsem se modlil, řka: |
| 9. | (30:10) Jaký bude užitek z mé krve, jestliže sstoupím do jámy? Zdaliž tě prach oslavovati bude? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou? |
| 10. | (30:11) Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník. |
| 11. | (30:12) I obrátil jsi mi pláč můj v plésání, odvázal jsi pytel můj, a přepásals mne veselím. |
| 12. | (30:13) Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj, a nebude mlčeti. Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati budu. |
Žalm 31. |
| 1. | (31:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (31:2) V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne. |
| 2. | (31:3) Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. |
| 3. | (31:4) Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne. |
| 4. | (31:5) Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. |
| 5. | (31:6) V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný. |
| 6. | (31:7) Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám. |
| 7. | (31:8) Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. |
| 8. | (31:9) Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. |
| 9. | (31:10) Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. |
| 10. | (31:11) Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. |
| 11. | (31:12) U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. |
| 12. | (31:13) Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. |
| 13. | (31:14) Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. |
| 14. | (31:15) Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty. |
| 15. | (31:16) V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. |
| 16. | (31:17) Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. |
| 17. | (31:18) Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. |
| 18. | (31:19) Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. |
| 19. | (31:20) Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. |
| 20. | (31:21) Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. |
| 21. | (31:22) Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. |
| 22. | (31:23) Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. |
| 23. | (31:24) Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. |
| 24. | (31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. |
Žalm 32. |
| 1. | Žalm Davidův vyučující. Blahoslavený jest ten, jemuž odpuštěno přestoupení, a jehož hřích přikryt jest. |
| 2. | Blahoslavený člověk, jemuž nepočítá Hospodin nepravosti, a v jehož duchu lsti není. |
| 3. | Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne. |
| 4. | Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá, tak že přirozená vlhkost má obrátila se v sucho letní. Sélah. |
| 5. | Protož hřích svůj oznámil jsem tobě, a nepravosti své jsem neukryl. Řekl jsem: Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá, a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého. Sélah. |
| 6. | Za to se tobě bude modliti každý svatý, v času příhodném k nalezení tebe; pročež vody mnohé v rozvodnění k němu nedosáhnou. |
| 7. | Ty jsi skrýše má, od ssoužení zachováš mne, a plésáním vítězným obdaříš. Sélah. |
| 8. | Já tobě k srozumění posloužím, a vyučím tě cestě, po níž bys choditi měl; dámť radu, oči své na tě obrátě. |
| 9. | Nebývejte jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají, jejichž ústa uzdou a udidly sevříti musíš, aby tobě neškodili. |
| 10. | Mnohé bolesti jsou bezbožníka, ale toho, jenž naději skládá v Hospodinu, milosrdenství obklíčí. |
| 11. | Radujte se v Hospodinu, a plésejte spravedliví, a prozpěvujte všickni srdce upřímého. |
Žalm 33. |
| 1. | Veselte se spravedliví v Hospodinu, na upříméť přísluší chválení. |
| 2. | Oslavujte Hospodina na harfě, na loutně, a na nástroji o desíti strunách, žalmy zpívejte jemu. |
| 3. | Zpívejte jemu píseň novou, a huďte dobře a zvučně. |
| 4. | Nebo pravé jest slovo Hospodinovo, a všeliké dílo jeho stálé. |
| 5. | Milujeť spravedlnost a soud, milosrdenství Hospodinova plná jest země. |
| 6. | Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich. |
| 7. | Onť shrnul jako na hromadu vody mořské, a složil na poklad propasti. |
| 8. | Boj se Hospodina všecka země, děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského. |
| 9. | Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se. |
| 10. | Hospodin ruší rady národů, a v nic obrací přemyšlování lidská. |
| 11. | Rada pak Hospodinova na věky trvá, myšlení srdce jeho od národu do pronárodu. |
| 12. | Blahoslavený národ, kteréhož Hospodin jest Bohem jeho, lid ten, kterýž sobě on vyvolil za dědictví. |
| 13. | Hospodin patře s nebe, vidí všecky syny lidské, |
| 14. | Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země. |
| 15. | Ten, kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich, spatřuje všecky skutky jejich. |
| 16. | Nebývá král zachován skrze mnohý zástup, ani udatný rek vysvobozen skrze velikou moc svou. |
| 17. | Oklamavatelný jest kůň k spomožení, aniž ve množství síly své vytrhuje. |
| 18. | Aj, oči Hospodinovy patří na ty, kteříž se ho bojí, a na ty, kteříž očekávají milosrdenství jeho, |
| 19. | Aby vyprostil od smrti duše jejich, a živil je v čas hladu. |
| 20. | Duše naše očekává na Hospodina, on jest spomožení naše, a pavéza naše. |
| 21. | V něm zajisté rozveselí se srdce naše, nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme. |
| 22. | Budiž milosrdenství tvé nad námi, Hospodine, jakož naději máme v tobě. |
Žalm 34. |
| 1. | (34:1) Davidův, když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem; pročež jsa od něho vyhnán, odšel. (34:2) Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých. |
| 2. | (34:3) V Hospodinu chlubiti se bude duše má, což uslyšíc tiší, budou se veseliti. |
| 3. | (34:4) Zvelebujtež se mnou Hospodina, a jméno jeho společně vyvyšujme. |
| 4. | (34:5) Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mne, a ze všech přístrachů mých vytrhl mne. |
| 5. | (34:6) Pročež k němu patřiti budou, a sbíhati se, a nebudou zahanbeny tváři jejich, ale řkou: |
| 6. | (34:7) Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel, i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej. |
| 7. | (34:8) Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich. |
| 8. | (34:9) Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk, kterýž doufá v něho. |
| 9. | (34:10) Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti, kdož se ho bojí. |
| 10. | (34:11) Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají, ale ti, kteříž hledají Hospodina, nemívají nedostatku ve všem dobrém. |
| 11. | (34:12) Poďtež, dítky, poslouchejte mne, bázni Hospodinově vyučovati vás budu. |
| 12. | (34:13) Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí? |
| 13. | (34:14) Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti. |
| 14. | (34:15) Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej. |
| 15. | (34:16) Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým, a uši jeho k volání jejich: |
| 16. | (34:17) Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm, kteříž páší zlé věci, aby vyplénil z země památku jejich. |
| 17. | (34:18) Volají-li spravedliví, Hospodin vyslýchá, a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje. |
| 18. | (34:19) Nebo blízko jest Hospodin těm, kteříž jsou srdce skroušeného, a potřeným v duchu spomáhá. |
| 19. | (34:20) Mnohé úzkosti jsou spravedlivého, ale Hospodin ze všech jej vytrhuje. |
| 20. | (34:21) Onť ostříhá všech kostí jeho, žádná z nich nebývá zlámána. |
| 21. | (34:22) Bezbožníka zahubí zlost, a ti, kteříž nenávidí spravedlivého, zkaženi budou. |
| 22. | (34:23) Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin, a nebudou zkaženi, kteříž doufají v něho. |
Žalm 35. |
| 1. | Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují. |
| 2. | Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci. |
| 3. | Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem. |
| 4. | Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí. |
| 5. | Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je. |
| 6. | Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je. |
| 7. | Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé. |
| 8. | Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou. |
| 9. | Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho. |
| 10. | A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí? |
| 11. | Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne. |
| 12. | Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce, |
| 13. | Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil. |
| 14. | Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval. |
| 15. | Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli. |
| 16. | S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými. |
| 17. | Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou. |
| 18. | I budu tě oslavovati v shromážděnívelikém, ve množství lidu tebe chváliti budu. |
| 19. | Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima. |
| 20. | Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí. |
| 21. | Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše. |
| 22. | Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne. |
| 23. | Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé. |
| 24. | Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou. |
| 25. | Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej. |
| 26. | Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně. |
| 27. | Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému. |
| 28. | I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou. |
Žalm 36. |
| 1. | (36:1) Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. (36:2) Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho. |
| 2. | (36:3) Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení. |
| 3. | (36:4) Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil. |
| 4. | (36:5) Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje. |
| 5. | (36:6) Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků. |
| 6. | (36:7) Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine. |
| 7. | (36:8) Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají. |
| 8. | (36:9) Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je. |
| 9. | (36:10) Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme. |
| 10. | (36:11) Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem. |
| 11. | (36:12) Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje. |
| 12. | (36:13) Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati. |
Žalm 37. |
| 1. | Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost. |
| 2. | Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou. |
| 3. | Doufej v Hospodina, a |
| 4. | Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého. |
| 5. | Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví. |
| 6. | A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne. |
| 7. | Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil. |
| 8. | Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl. |
| 9. | Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou. |
| 10. | Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není. |
| 11. | Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje. |
| 12. | Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými, |
| 13. | Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho. |
| 14. | Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování; |
| 15. | Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána. |
| 16. | Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých. |
| 17. | Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin. |
| 18. | Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane. |
| 19. | Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou; |
| 20. | Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí. |
| 21. | Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává. |
| 22. | Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni. |
| 23. | Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje. |
| 24. | Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho. |
| 25. | Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba. |
| 26. | Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání. |
| 27. | Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky. |
| 28. | Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno. |
| 29. | Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou. |
| 30. | Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud. |
| 31. | Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho. |
| 32. | Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti; |
| 33. | Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl. |
| 34. | Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš. |
| 35. | Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom. |
| 36. | Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen. |
| 37. | Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené, |
| 38. | Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati. |
| 39. | Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení. |
| 40. | Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho. |
Žalm 38. |
| 1. | (38:1) Žalm Davidův k připomínání. (38:2) Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. |
| 2. | (38:3) Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. |
| 3. | (38:4) Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. |
| 4. | (38:5) Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. |
| 5. | (38:6) Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. |
| 6. | (38:7) Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. |
| 7. | (38:8) Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. |
| 8. | (38:9) Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. |
| 9. | (38:10) Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. |
| 10. | (38:11) Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. |
| 11. | (38:12) Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. |
| 12. | (38:13) Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. |
| 13. | (38:14) Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; |
| 14. | (38:15) Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. |
| 15. | (38:16) Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. |
| 16. | (38:17) Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, |
| 17. | (38:18) Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. |
| 18. | (38:19) A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. |
| 19. | (38:20) Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. |
| 20. | (38:21) A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. |
| 21. | (38:22) Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. |
| 22. | (38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. |
Žalm 39. |
| 1. | (39:1) Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. (39:2) Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmuv uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou. |
| 2. | (39:3) Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest. |
| 3. | (39:4) Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka: |
| 4. | (39:5) Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám. |
| 5. | (39:6) Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah. |
| 6. | (39:7) Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře. |
| 7. | (39:8) Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe. |
| 8. | (39:9) A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne. |
| 9. | (39:10) Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to. |
| 10. | (39:11) Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem. |
| 11. | (39:12) Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah. |
| 12. | (39:13) Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. |
| 13. | (39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. |
Žalm 40. |
| 1. | (40:1) Přednímu zpěváku, Davidův žalm. (40:2) Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání. |
| 2. | (40:3) A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil. |
| 3. | (40:4) A tak vložil v ústa má píseň novou, chválu Bohu našemu, což když uhlédají mnozí, i báti se, i doufání skládati budou v Hospodinu. |
| 4. | (40:5) Blahoslavený ten člověk, kterýž skládá v Hospodinu svou naději, a neohlédá se na pyšné, ani na ty, kteříž se ke lži uchylují. |
| 5. | (40:6) Mnohé věci činíš ty, Hospodine Bože můj, a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás; není, kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou. Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti, mnohem více jich jest, nežli vypraveno býti může. |
| 6. | (40:7) Oběti a daru neoblíbils, ale uši jsi mi otevřel; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi. |
| 7. | (40:8) Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, jakož v knihách psáno jest o mně. |
| 8. | (40:9) Abych činil vůli tvou, Bože můj, líbost mám; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých. |
| 9. | (40:10) Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém; aj, rtů svých že jsem nezdržoval, ty znáš, Hospodine. |
| 10. | (40:11) Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého, pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem, nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém. |
| 11. | (40:12) Ty pak, Hospodine, nevzdaluj slitování svých ode mne; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají. |
| 12. | (40:13) Neboť jsou mne obklíčily zlé věci, jimž počtu není; dostihly mne mé nepravosti, tak že prohlédnouti nemohu; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé, a srdce mé opustilo mne. |
| 13. | (40:14) Račiž ty mne, Hospodine, vysvoboditi; Hospodine, pospěšiž ku pomoci mé. |
| 14. | (40:15) Zahanbeni buďte, a zapyřte se všickni, kteříž hledají duše mé, aby ji zahladili; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž líbost mají v neštěstí mém. |
| 15. | (40:16) Přijdiž na ně spuštění za to, že mne k hanbě přivésti usilují, říkajíce: Hahá, hahá. |
| 16. | (40:17) Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe, a milující spasení tvé ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin. |
| 17. | (40:18) Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem, Pán však pečuje o mne. Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi. Bože můj, neprodlévejž. |
Žalm 41. |
| 1. | (41:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (41:2) Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin. |
| 2. | (41:3) Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho. |
| 3. | (41:4) Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění. |
| 4. | (41:5) Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil. |
| 5. | (41:6) Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho? |
| 6. | (41:7) A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji. |
| 7. | (41:8) Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce: |
| 8. | (41:9) Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase. |
| 9. | (41:10) Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně. |
| 10. | (41:11) Ale ty, Hospodine, smiluj se nademnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim; |
| 11. | (41:12) Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj. |
| 12. | (41:13) Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky. |
| 13. | (41:14) Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen. |
Žalm 42. |
| 1. | (42:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. (42:2) Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože. |
| 2. | (42:3) Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? |
| 3. | (42:4) Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? |
| 4. | (42:5) Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících. |
| 5. | (42:6) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho. |
| 6. | (42:7) Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar. |
| 7. | (42:8) Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila. |
| 8. | (42:9) Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého. |
| 9. | (42:10) Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi? |
| 10. | (42:11) Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? |
| 11. | (42:12) Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. |
Žalm 43. |
| 1. | Suď mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne. |
| 2. | Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi? |
| 3. | Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých, |
| 4. | Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj. |
| 5. | Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj. |
Žalm 44. |
| 1. | (44:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. (44:2) Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. |
| 2. | (44:3) Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. |
| 3. | (44:4) Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. |
| 4. | (44:5) Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. |
| 5. | (44:6) V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. |
| 6. | (44:7) Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. |
| 7. | (44:8) Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. |
| 8. | (44:9) A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. |
| 9. | (44:10) Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. |
| 10. | (44:11) Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. |
| 11. | (44:12) Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. |
| 12. | (44:13) Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. |
| 13. | (44:14) Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. |
| 14. | (44:15) Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. |
| 15. | (44:16) Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, |
| 16. | (44:17) A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. |
| 17. | (44:18) Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. |
| 18. | (44:19) Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, |
| 19. | (44:20) Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. |
| 20. | (44:21) Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, |
| 21. | (44:22) Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. |
| 22. | (44:23) Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. |
| 23. | (44:24) Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. |
| 24. | (44:25) I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? |
| 25. | (44:26) Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. |
| 26. | (44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. |
Žalm 45. |
| 1. | (45:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce. (45:2) Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře. |
| 2. | (45:3) Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky. |
| 3. | (45:4) Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou. |
| 4. | (45:5) A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí. |
| 5. | (45:6) Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských. |
| 6. | (45:7) Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější. |
| 7. | (45:8) Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé. |
| 8. | (45:9) Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují. |
| 9. | (45:10) Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě. |
| 10. | (45:11) Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého. |
| 11. | (45:12) I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním. |
| 12. | (45:13) Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové. |
| 13. | (45:14) Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její. |
| 14. | (45:15) V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě. |
| 15. | (45:16) Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský. |
| 16. | (45:17) Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi. |
| 17. | (45:18) V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků. |
Žalm 46. |
| 1. | (46:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. (46:2) Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová. |
| 2. | (46:3) A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře. |
| 3. | (46:4) Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah. |
| 4. | (46:5) Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího. |
| 5. | (46:6) Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře. |
| 6. | (46:7) Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země. |
| 7. | (46:8) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah. |
| 8. | (46:9) Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi. |
| 9. | (46:10) Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm, |
| 10. | (46:11) Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi. |
| 11. | (46:12) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah. |
Žalm 47. |
| 1. | (47:1) Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm. (47:2) Všickni národové plésejte rukama, trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním. |
| 2. | (47:3) Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi. |
| 3. | (47:4) Uvozuje lidi v moc naši, a národy pod nohy naše. |
| 4. | (47:5) Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu, kteréhož miloval. Sélah. |
| 5. | (47:6) Vstoupil Bůh s troubením, Hospodin s zvukem trouby. |
| 6. | (47:7) Žalmy zpívejte Bohu, zpívejte; zpívejte žalmy králi našemu, zpívejte. |
| 7. | (47:8) Nebo král vší země Bůh jest, zpívejte žalmy rozumně. |
| 8. | (47:9) Kralujeť Bůh nad národy, Bůh sedí na trůnu svém svatém. |
| 9. | (47:10) Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova; nebo pavézy země Boží jsou, pročež on náramně vyvýšen jest. |
Žalm 48. |
| 1. | (48:1) Píseň žalmu synů Chóre. (48:2) Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své. |
| 2. | (48:3) Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého. |
| 3. | (48:4) Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem. |
| 4. | (48:5) Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli, |
| 5. | (48:6) Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali. |
| 6. | (48:7) Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící. |
| 7. | (48:8) Větrem východním rozrážíš lodí Tarské. |
| 8. | (48:9) Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky. |
| 9. | (48:10) Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého. |
| 10. | (48:11) Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti. |
| 11. | (48:12) Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích. |
| 12. | (48:13) Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho. |
| 13. | (48:14) Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu, |
| 14. | (48:15) Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti. |
Žalm 49. |
| 1. | (49:1) Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. (49:2) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští. |
| 2. | (49:3) Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý. |
| 3. | (49:4) Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost. |
| 4. | (49:5) Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou. |
| 5. | (49:6) I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla? |
| 6. | (49:7) Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí. |
| 7. | (49:8) Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení, |
| 8. | (49:9) (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky), |
| 9. | (49:10) Aby živ byl věčně, a neviděl porušení. |
| 10. | (49:11) Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce. |
| 11. | (49:12) Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými. |
| 12. | (49:13) Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou. |
| 13. | (49:14) Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah. |
| 14. | (49:15) Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. |
| 15. | (49:16) Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah. |
| 16. | (49:17) Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho. |
| 17. | (49:18) Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho. |
| 18. | (49:19) Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje: |
| 19. | (49:20) A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. |
| 20. | (49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. |
Žalm 50. |
| 1. | Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho. |
| 2. | Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se. |
| 3. | Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná. |
| 4. | Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka: |
| 5. | Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech. |
| 6. | I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah. |
| 7. | Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem. |
| 8. | Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli. |
| 9. | Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů. |
| 10. | Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách. |
| 11. | Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám. |
| 12. | Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho. |
| 13. | Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou? |
| 14. | Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby; |
| 15. | A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti. |
| 16. | Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá, |
| 17. | Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má. |
| 18. | Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš. |
| 19. | Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest. |
| 20. | Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš. |
| 21. | To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé. |
| 22. | Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl. |
| 23. | Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží. |