KNIHA ŽALMŮ

Žalm 1.
1.Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá.
2.Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí.
3.Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách, kterýž ovoce své vydává časem svým, jehožto list nevadne, a cožkoli činiti bude, šťastně mu se povede.
4.Ne takť budou bezbožní, ale jako plevy, kteréž rozmítá vítr.
5.A protož neostojí bezbožní na soudu, ani hříšníci v shromáždění spravedlivých.
6.Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných zahyne.

Žalm 2.
1.Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
2.Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
3.Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
4.Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
5.Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
6.Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
7.Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
8.Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
9.Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
10.A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
11.Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
12.Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

Žalm 3.
1.(3:1) Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým. (3:2) Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.
2.(3:3) Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.
3.(3:4) Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.
4.(3:5) Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.
5.(3:6) Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.
6.(3:7) Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.
7.(3:8) Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel.
8.(3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah.

Žalm 4.
1.(4:1) Přednímu zpěváku na neginot, žalm Davidův. (4:2) Když volám, vyslyš mne, Bože spravedlnosti mé. Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval, smiluj se nade mnou, a vyslyš modlitbu mou.
2.(4:3) Synové lidští, dokudž sláva má v potupě bude? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete? Sélah.
3.(4:4) Vězte, žeť jest oddělil Hospodin sobě milého. Vyslyšíť mne Hospodin, když k němu volati budu.
4.(4:5) Uleknětež se a nehřešte, přemyšlujte o tom v srdci svém, na ložci svém, a umlkněte. Sélah.
5.(4:6) Obětujte oběti spravedlnosti, a doufejte v Hospodina.
6.(4:7) Mnozí říkají: Ó bychom viděti mohli dobré věci. Hospodine, pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého,
7.(4:8) I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.
8.(4:9) Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu; nebo ty, Hospodine, sám způsobíš mi bydlení bezpečné.

Žalm 5.
1.Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. (5:2) Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.
2.(5:3) Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.
3.(5:4) Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.
4.(5:5) Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.
5.(5:6) Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.
6.(5:7) Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.
7.(5:8) Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.
8.(5:9) Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.
9.(5:10) Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.
10.(5:11) Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.
11.(5:12) A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.
12.(5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.

Žalm 6.
1.(6:1) Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (6:2) Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
2.(6:3) Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
3.(6:4) Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?
4.(6:5) Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
5.(6:6) Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?
6.(6:7) Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.
7.(6:8) Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.
8.(6:9) Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.
9.(6:10) Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Ho spodin modlitbu mou přijal.
10.(6:11) Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.

Žalm 7.
1.(7:1) Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. (7:2) Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne,
2.(7:3) Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil.
3.(7:4) Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně,
4.(7:5) Činil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny),
5.(7:6) Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.
6.(7:7) Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil.
7.(7:8) I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase.
8.(7:9) Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest.
9.(7:10) Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý.
10.(7:11) Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem.
11.(7:12) Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den.
12.(7:13) Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je.
13.(7:14) Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil.
14.(7:15) Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.
15.(7:16) Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil.
16.(7:17) Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí.
17.(7:18) Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.

Žalm 8.
1.(8:1) Přednímu zpěváku na gittejský nástroj, žalm Davidův. (8:2) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa.
2.(8:3) Z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel, abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se.
3.(8:4) Když spatřuji nebesa tvá, dílo prstů tvých, měsíc a hvězdy, kteréž jsi tak upevnil, říkám:
4.(8:5) Co jest člověk, že jsi naň pamětliv, a syn člověka, že jej navštěvuješ?
5.(8:6) Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů, slávou a ctí korunoval jsi jej.
6.(8:7) Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých, všecko jsi podložil pod nohy jeho:
7.(8:8) Ovce i voly všecky, také i zvěř polní,
8.(8:9) Ptactvo nebeské, i ryby mořské, a cožkoli chodí stezkami mořskými.
9.(8:10) Hospodine Pane náš, jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi!

Žalm 9.
1.(9:1) Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. (9:2) Oslavovati budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé.
2.(9:3) Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší,
3.(9:4) Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé.
4.(9:5) Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý.
5.(9:6) Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky.
6.(9:7) Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi.
7.(9:8) Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj.
8.(9:9) Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti.
9.(9:10) Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení.
10.(9:11) I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine.
11.(9:12) Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho.
12.(9:13) Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.
13.(9:14) Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,
14.(9:15) Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.
15.(9:16) Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich.
16.(9:17) Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.
17.(9:18) Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem.
18.(9:19) Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky.
19.(9:20) Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou.
20.(9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah.

Žalm 10.
1.Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2.Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3.Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4.Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5.Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6.Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo ne bojím se zlého.
7.Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8.Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9.Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10.Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11.Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12.Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13.Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14.Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15.Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16.Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17.Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18.Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

Žalm 11.
1.Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?
2.Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.
3.Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?
4.Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.
5.Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.
6.Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.
7.Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.

Žalm 12.
1.(12:1) Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (12:2) Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.
2.(12:3) Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.
3.(12:4) Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,
4.(12:5) Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?
5.(12:6) Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.
6.(12:7) Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.
7.(12:8) Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.
8.(12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.

Žalm 13.
1.(13:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (13:2) Až dokud, Hospodine? Což se na věky zapomeneš na mne? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou?
2.(13:3) Dokud rady vyhledávati budu v mysli své, a den ode dne svírati se v srdci svém? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou?
3.(13:4) Vzhlédni, vyslyš mne, Hospodine Bože můj, osvěť oči mé, abych neusnul snem smrti,
4.(13:5) A aby neřekl nepřítel můj: Svítězil jsem nad ním, a nepřátelé moji aby neplésali, jestliže bych se poklesl.
5.(13:6) Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám, plésati bude srdce mé v spasení tvém;
6.zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.

Žalm 14.
1.Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.
2.Hospodin s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.
3.Všickni se odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
4.Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak nevzývají.
5.Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého.
6.Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho.
7.Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

Žalm 15.
1.Žalm Davidův. Hospodine, kdo bude přebývati v stánku tvém? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé?
2.Ten, kdož chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a mluví pravdu z srdce svého.
3.Kdož neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého.
4.Ten, před jehož očima v nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění.
5.Kdož peněz svých nedává na lichvu, a daru proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.

Žalm 16.
1.Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
2.Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
3.Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
4.Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
5.Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
6.Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
7.Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
8.Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
9.Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
10.Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.
11.Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.

Žalm 17.
1.Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2.Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3.Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4.Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5.Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6.Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7.Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8.Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
9.Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10.Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11.Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12.Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13.Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14.Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15.Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

Žalm 18.
1.(18:1) Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl: (18:2) Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.
2.(18:3) Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.
3.(18:4) Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.
4.(18:5) Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.
5.(18:6) Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.
6.(18:7) V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.
7.(18:8) Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
8.(18:9) Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.
9.(18:10) Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
10.(18:11) A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.
11.(18:12) Udělal sobě z temností skrýši, vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.
12.(18:13) Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.
13.(18:14) I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.
14.(18:15) Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.
15.(18:16) I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.
16.(18:17) Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.
17.(18:18) Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
18.(18:19) Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
19.(18:20) Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.
20.(18:21) Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.
21.(18:22) Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
22.(18:23) Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.
23.(18:24) Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.
24.(18:25) Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.
25.(18:26) Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.
26.(18:27) K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
27.(18:28) Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.
28.(18:29) Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.
29.(18:30) Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.
30.(18:31) Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.
31.(18:32) Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?
32.(18:33) Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.
33.(18:34) Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.
34.(18:35) Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.
35.(18:36) Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.
36.(18:37) Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.
37.(18:38) Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.
38.(18:39) Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.
39.(18:40) Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.
40.(18:41) Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.
41.(18:42) Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
42.(18:43) I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.
43.(18:44) Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.
44.(18:45) Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.
45.(18:46) Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.
46.(18:47) Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,
47.(18:48) Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.
48.(18:49) Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.
49.(18:50) A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati,
50.(18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

Žalm 19.
1.(19:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (19:2) Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.
2.(19:3) Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.
3.(19:4) Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.
4.(19:5) Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.
5.(19:6) Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.
6.(19:7) Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.
7.(19:8) Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.
8.(19:9) Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.
9.(19:10) Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.
10.(19:11) Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.
11.(19:12) Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.
12.(19:13) Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.
13.(19:14) I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého.
14.(19:15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj.

Žalm 20.
1.(20:1) Přednímu zpěváku, žalm Davidův. (20:2) Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení, k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova.
2.(20:3) Sešliž tobě pomoc z svatyně, a z Siona utvrzuj tě.
3.(20:4) Rozpomeniž se na všecky oběti tvé, a zápaly tvé v popel obrať. Sélah.
4.(20:5) Dejž tobě vše podlé srdce tvého, a všelikou radu tvou vyplň.
5.(20:6) I budeme prozpěvovati o spasení tvém, a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme; naplniž Hospodin všecky prosby tvé.
6.(20:7) Nyníť jsme poznali, že Hospodin zachoval svého pomazaného, a že jej vyslyšel s nebe svatého svého; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení.
7.(20:8) Tito v vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme.
8.(20:9) A protož oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme.
9.(20:10) Hospodine, zachovávejž nás, i král ať slyší nás, když k němu volati budeme.

Žalm 21.
1.(21:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (21:2) Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.
2.(21:3) Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.
3.(21:4) Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.
4.(21:5) Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.
5.(21:6) Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.
6.(21:7) Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.
7.(21:8) A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.
8.(21:9) Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.
9.(21:10) Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.
10.(21:11) Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,
11.(21:12) Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.
12.(21:13) Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich.
13.(21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou.

Žalm 22.
1.(22:1) Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. (22:2) Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2.(22:3) Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3.(22:4) Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4.(22:5) V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5.(22:6) K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6.(22:7) Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7.(22:8) Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8.(22:9) Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9.(22:10) Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10.(22:11) Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11.(22:12) Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12.(22:13) Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13.(22:14) Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14.(22:15) Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15.(22:16) Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16.(22:17) Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17.(22:18) Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18.(22:19) Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19.(22:20) Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20.(22:21) Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21.(22:22) Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22.(22:23) I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23.(22:24) Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24.(22:25) Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25.(22:26) O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26.(22:27) Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27.(22:28) Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28.(22:29) Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29.(22:30) Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30.(22:31) Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31.(22:32) Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.

Žalm 23.
1.Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.
2.Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.
3.Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.
4.Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.
5.Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.
6.Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.

Žalm 24.
1.Žalm Davidův. Hospodinova jest země, a plnost její, okršlek země, i ti, kteříž obývají na něm.
2.Nebo on ji na moři založil, a na řekách upevnil ji.
3.Kdo vstoupí na horu Hospodinovu? A kdo stane na místě svatém jeho?
4.Ten, kdož jest rukou nevinných, a srdce čistého, kdož neobrací duše své k marnosti, a nepřisahá lstivě.
5.Ten přijme požehnání od Hospodina, a spravedlnost od Boha spasitele svého.
6.Toť jest národ hledajících jeho, hledajících tváři tvé, ó Bože Jákobův. Sélah.
7.Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.
8.Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník.
9.Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.
10.Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy. Sélah.

Žalm 25.
1.Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.
2.Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.
3.A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.
4.Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.
5.Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.
6.Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.
7.Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.
8.Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.
9.Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.
10.Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.
11.Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.
12.Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?
13.Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.
14.Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.
15.Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.
16.Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.
17.Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.
18.Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.
19.Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.
20.Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.
21.Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.
22.Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
  1 - 25    26 - 50    51 - 75  
 76 - 100    101 - 125    126 - 150