Žalm 126. |
1. | Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách. |
2. | Tehdážť byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin. |
3. | Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se. |
4. | Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu. |
5. | Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou. |
6. | Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své. |
Žalm 127. |
1. | Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný. |
2. | Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen. |
3. | Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda. |
4. | Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné. |
5. | Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách. |
Žalm 128. |
1. | Píseň stupňů. Blahoslavený každý, kdo se bojí Hospodina, a chodí po cestách jeho. |
2. | Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede. |
3. | Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého, dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého. |
4. | Aj, takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina. |
5. | Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona, a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého; |
6. | A viz syny synů svých, a pokoj nad Izraelem. |
Žalm 129. |
1. | Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli, |
2. | Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli. |
3. | Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své. |
4. | Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných. |
5. | Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona. |
6. | Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá. |
7. | Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy. |
8. | Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu. |
Žalm 130. |
1. | Píseň stupňů. Z hlubokosti volám k tobě, Hospodine. |
2. | Pane, vyslyš hlas můj, nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých. |
3. | Budeš-li nepravosti šetřiti, Hospodine Pane, kdo ostojí? |
4. | Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla. |
5. | Očekávám na Hospodina, očekává duše má, a ještě očekává na slovo jeho. |
6. | Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra. |
7. | Očekávejž, Izraeli, na Hospodina; nebo u Hospodina jest milosrdenství, a hojné u něho vykoupení. |
8. | Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho. |
Žalm 131. |
1. | Píseň stupňů, Davidova. Hospodine, nepozdvihlotě se srdce mé, ani se povýšily oči mé, aniž jsem se vydal v věci veliké, aneb vyšší nad to, než mi náleží. |
2. | Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své, jako dítě ostavené od matky své? Ostavenému podobná byla ve mně duše má. |
3. | Doufej, ó Izraeli, v Hospodina, od tohoto času až na věky. |
Žalm 132. |
1. | Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho, |
2. | Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka: |
3. | Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého, |
4. | Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati, |
5. | Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu. |
6. | Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských. |
7. | Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho. |
8. | Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé. |
9. | Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují. |
10. | Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého. |
11. | Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj. |
12. | Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé. |
13. | Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka: |
14. | Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil. |
15. | Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím, |
16. | A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou. |
17. | Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému. |
18. | Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho. |
Žalm 133. |
1. | Píseň stupňů, Davidova. Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! |
2. | Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. |
3. | A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky. |
Žalm 134. |
1. | Píseň stupňů. Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi, kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci. |
2. | Pozdvihujte rukou svých k svatyni, a dobrořečte Hospodinu, říkajíce: |
3. | Požehnejž tobě Hospodin z Siona, kterýž učinil nebe i zemi. |
Žalm 135. |
1. | Halelujah. Chvalte jméno Hospodinovo, chvalte služebníci Hospodinovi, |
2. | Kteříž stáváte v domě Hospodinově, v síňcích domu Boha našeho. |
3. | Chvalte Hospodina, nebo jest dobrý Hospodin; žalmy zpívejte jménu jeho, nebo rozkošné jest. |
4. | Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin, a Izraele za svůj lid zvláštní. |
5. | Jáť jsem jistě seznal, že veliký jest Hospodin, a Pán náš nade všecky bohy. |
6. | Cožkoli chce Hospodin, to činí na nebi i na zemi, v moři i ve všech propastech. |
7. | Kterýž způsobuje to, že páry vystupují od krajů země; blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých. |
8. | Kterýž zbil prvorozené v Egyptě, od člověka až do hovada. |
9. | Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe, Egypte, na Faraona i na všecky služebníky jeho. |
10. | Kterýž pobil národy mnohé, a zbil krále mocné, |
11. | Seona krále Amorejského, a Oga krále Bázan, i všecka království Kananejská. |
12. | A dal zemi jejich v dědictví, v dědictví Izraelovi lidu svému. |
13. | Hospodine, jméno tvé na věky, Hospodine, památka tvá od národu až do pronárodu. |
14. | Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a služebníkům svým bude milostiv. |
15. | Ale modly pohanské stříbro a zlato, dílo rukou lidských, |
16. | Ústa mají a nemluví, oči mají a nevidí. |
17. | Uši mají a neslyší, nýbrž ani ducha není v ústech jejich. |
18. | Buďtež jim podobní, kteříž je dělají, a kdožkoli naději svou v nich skládají. |
19. | Dome Izraelský, dobrořečte Hospodinu; dome Aronův, dobrořečte Hospodinu. |
20. | Dome Léví, dobrořečte Hospodinu; kteříž se bojíte Hospodina, dobrořečte Hospodinu. |
21. | Požehnaný Hospodin z Siona, kterýž přebývá v Jeruzalémě. Halelujah. |
Žalm 136. |
1. | Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo věčné jest milosrdenství jeho. |
2. | Oslavujte Boha bohů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
3. | Oslavujte Pána pánů, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
4. | Toho, kterýž sám činí divy veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
5. | Kterýž učinil nebesa moudře, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
6. | Kterýž roztáhl zemi na vodách, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
7. | Kterýž učinil světla veliká, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
8. | Slunce, aby panovalo ve dne, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
9. | Měsíc a hvězdy, aby panovaly v noci, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
10. | Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
11. | A vyvedl Izraele z prostředku jejich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
12. | V ruce silné a v rameni vztaženém, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
13. | Kterýž rozdělil moře Rudé na díly, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
14. | A převedl Izraele prostředkem jeho, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
15. | A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
16. | Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
17. | Kterýž pobil krále veliké, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
18. | A zbil krále znamenité, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
19. | Seona krále Amorejského, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
20. | Též Oga krále Bázan, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
21. | A dal zemi jejich v dědictví, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
22. | V dědictví Izraelovi, služebníku svému, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
23. | Kterýž v snížení našem pamatuje na nás, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
24. | A vytrhl nás z nepřátel našich, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
25. | Kterýž dává pokrm všelikému tělu, nebo jest věčné milosrdenství jeho. |
26. | Oslavujte Boha silného nebes, neboť jest věčné milosrdenství jeho. |
Žalm 137. |
1. | Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion. |
2. | Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své. |
3. | A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou: |
4. | Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců? |
5. | Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má. |
6. | Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení. |
7. | Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm. |
8. | Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila. |
9. | Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude. |
Žalm 138. |
1. | Davidův. Oslavovati tě budu, Pane, celým srdcem svým, a před mocnými žalmy tobě zpívati. |
2. | Skláněti se budu k chrámu svatému tvému, a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své. |
3. | Kteréhokoli dne vzýval jsem tě, vyslyšels mne, a obdařils silou duši mou. |
4. | Oslavovati tě budou, Hospodine, i všickni králové země, když uslyší řeč úst tvých. |
5. | A zpívati budou o cestách Hospodinových, a že veliká jest sláva Hospodinova, |
6. | A ač vyvýšený jest Hospodin, však že na poníženého patří, a vysokomyslného zdaleka zná. |
7. | Bych pak chodil u prostřed ssoužení, obživíš mne; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou, a tak vysvobodí mne pravice tvá. |
8. | Hospodin dokoná za mne; nebo milosrdenství tvé, Hospodine, na věky, aniž díla rukou svých kdy opustíš. |
Žalm 139. |
1. | Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal. |
2. | Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka. |
3. | Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi. |
4. | Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš. |
5. | Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou. |
6. | Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu. |
7. | Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? |
8. | Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. |
9. | Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři: |
10. | I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla. |
11. | Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne. |
12. | Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo. |
13. | Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé. |
14. | Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně. |
15. | Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země. |
16. | Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo. |
17. | Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa! |
18. | Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou. |
19. | Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne, |
20. | Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. |
21. | Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? |
22. | Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely. |
23. | Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. |
24. | A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou. |
Žalm 140. |
1. | (140:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (140:2) Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne, |
2. | (140:3) Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. |
3. | (140:4) Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah. |
4. | (140:5) Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé. |
5. | (140:6) Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah. |
6. | (140:7) Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých. |
7. | (140:8) Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje, |
8. | (140:9) Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah. |
9. | (140:10) Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje. |
10. | (140:11) Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. |
11. | (140:12) Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne. |
12. | (140:13) Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných. |
13. | (140:14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým. |
Žalm 141. |
1. | Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. |
2. | Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní. |
3. | Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých. |
4. | Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich. |
5. | Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich. |
6. | Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. |
7. | Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým. |
8. | Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. |
9. | Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost. |
10. | Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu. |
Žalm 142. |
1. | (142:1) Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. (142:2) Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím. |
2. | (142:3) Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji. |
3. | (142:4) Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli. |
4. | (142:5) Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj. |
5. | (142:6) K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých. |
6. | (142:7) Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. |
7. | (142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. |
Žalm 143. |
1. | Žalm Davidův. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou. |
2. | A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý. |
3. | Nebo stihá nepřítel duši mou, potírá až k zemi život můj; na to mne přivodí, abych bydlil v mrákotě, jako ti, kteříž již dávno zemřeli, |
4. | Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé. |
5. | Rozpomínaje se na dny předešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje, |
6. | Vztahuji ruce své k tobě, duše má jako země vyprahlá žádá tebe. Sélah. |
7. | Pospěšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch můj; neukrývejž tváři své přede mnou, neboť jsem podobný těm, kteříž sstupují do hrobu. |
8. | Učiň to, ať v jitře slyším milosrdenství tvé, neboť v tobě naději mám; oznam micestu, po kteréž bych choditi měl, neboť k tobě pozdvihuji duše své. |
9. | Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám. |
10. | Nauč mne činiti vůle tvé, nebo ty jsi Bůh můj; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi. |
11. | Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou. |
12. | A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé, a vyhlaď všecky, kteříž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvůj. |
Žalm 144. |
1. | Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě. |
2. | Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi. |
3. | Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš? |
4. | Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející. |
5. | Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou. |
6. | Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je. |
7. | Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců. |
8. | Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá. |
9. | Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati, |
10. | Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného. |
11. | Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá. |
12. | Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu. |
13. | Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich. |
14. | Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich. |
15. | Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest. |
Žalm 145. |
1. | Chvalitebná píseň Davidova. Vyvyšovati tě budu, Bože můj králi, a dobrořečiti jménu tvému na věky věků. |
2. | Na každý den dobrořečiti budu tobě, a chváliti jméno tvé na věky věků. |
3. | Hospodin veliký jest, a vší chvály hodný, a velikost jeho nemůž vystižena býti. |
4. | Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé, a předivnou moc tvou zvěstovati. |
5. | O slávě a kráse velebnosti tvé, i o věcech tvých předivných mluviti budu. |
6. | A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou; i já důstojnost tvou budu vypravovati. |
7. | Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou, a o spravedlnosti tvé zpívati, řkouce: |
8. | Milostivý a lítostivý jest Hospodin, dlouhoshovívající a velikého milosrdenství. |
9. | Dobrotivý Hospodin všechněm, a slitování jeho nade všecky skutky jeho. |
10. | Oslavujtež tebe, Hospodine, všickni skutkové tvoji, a svatí tvoji tobě dobrořečte. |
11. | Slávu království tvého ať vypravují, a o síle tvé mluví, |
12. | Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho, a slávu i ozdobu království jeho. |
13. | Království tvé jest království všech věků, a panování tvé nad jedním každým pokolením. |
14. | Zdržujeť Hospodin všecky padající, a pozdvihuje všechněch sklíčených. |
15. | Oči všechněch v tebe doufají, a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný. |
16. | Otvíráš ruku svou, a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své. |
17. | Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých, a milosrdný ve všech skutcích svých. |
18. | Blízký jest Hospodin všechněm, kteříž ho vzývají, všechněm, kteříž ho vzývají v pravdě. |
19. | Vůli těch, kteříž se ho bojí, činí, a křik jejich slyší, a spomáhá jim. |
20. | Ostříhá Hospodin všech, kdož jej milují, ale všecky bezbožné zatratí. |
21. | Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má, a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky. |
Žalm 146. |
1. | Halelujah. Chval, duše má, Hospodina. |
2. | Chváliti budu Hospodina, dokud jsem živ, žalmy zpívati Bohu svému, dokud mne stává. |
3. | Nedoufejtež v knížatech, v synech lidských, v nichž není vysvobození. |
4. | Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich. |
5. | Blahoslavený ten, jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův, jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho, |
6. | Kterýž učinil nebe, zemi, moře, i vše, což v nich jest, kterýž ostříhá pravdy až na věky, |
7. | Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně. |
8. | Hospodin otvírá oči slepých, Hospodin pozdvihuje snížených, Hospodin miluje spravedlivé. |
9. | Hospodin ostříhá příchozích, sirotku a vdově pomáhá, ale cestu bezbožných podvrací. |
10. | Kralovati bude Hospodin na věky, Bůh tvůj, ó Sione, od národu až do pronárodu. Halelujah. |
Žalm 147. |
1. | Chvalte Hospodina, nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu, nebo rozkošné jest, a ozdobná jest chvála. |
2. | Stavitel Jeruzaléma Hospodin, rozptýlený lid Izraelský shromažďuje, |
3. | Kterýž uzdravuje skroušené srdcem, a uvazuje bolesti jejich, |
4. | Kterýž sčítá počet hvězd, a každé z nich ze jména povolává. |
5. | Velikýť jest Pán náš, a nesmírný v síle; rozumnosti jeho není počtu. |
6. | Pozdvihuje pokorných Hospodin, ale bezbožné snižuje až k zemi. |
7. | Zpívejte Hospodinu s díkčiněním, zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře, |
8. | Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky, nastrojuje zemi déšť, a vyvodí trávu na horách. |
9. | Kterýž dává hovadům potravu jejich, i mladým krkavcům, kteříž volají k němu. |
10. | Nemáť v síle koně zalíbení, aniž se kochá v lejtkách muže udatného. |
11. | Líbost má Hospodin v těch, kteříž se ho bojí, a kteříž doufají v milosrdenství jeho. |
12. | Chval, Jeruzaléme, Hospodina, chval Boha svého, Sione. |
13. | Nebo on utvrzuje závory bran tvých, požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe. |
14. | On působí v končinách tvých pokoj, a bělí pšeničnou nasycuje tě. |
15. | On když vysílá na zemi rozkaz svůj, velmi rychle k vykonání běží slovo jeho. |
16. | Onť dává sníh jako vlnu, jíním jako popelem posýpá. |
17. | Hází ledem svým jako skyvami; před zimou jeho kdo ostojí? |
18. | Vysílaje slovo své, rozpouští je; hned jakž povane větrem svým, anť tekou vody. |
19. | Zvěstuje slovo své Jákobovi, ustanovení svá a soudy své Izraelovi. |
20. | Neučinilť tak žádnému národu, a protož soudů jeho nepoznali. Halelujah. |
Žalm 148. |
1. | Halelujah. Chvalte hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech. |
2. | Chvalte jej všickni andělé jeho, chvalte jej všickni zástupové jeho. |
3. | Chvalte jej slunce i měsíc, chvalte jej všecky jasné hvězdy. |
4. | Chvalte jej nebesa nebes, i vody, kteréž jsou nad nebem tímto. |
5. | Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci, kteréž, jakž on řekl, pojednou stvořeny jsou. |
6. | A utvrdil je na věčné věky, uložil cíle, z nichž by nevykračovaly. |
7. | Chvalte Hospodina tvorové zemští, velrybové a všecky propasti, |
8. | Oheň a krupobití, sníh i pára, vítr bouřlivý, vykonávající rozkaz jeho, |
9. | I hory a všickni pahrbkové, stromoví ovoce nesoucí, i všickni cedrové, |
10. | Zvěř divoká i všeliká hovada, zeměplazové i ptactvo létavé, |
11. | Králové zemští i všickni národové, knížata i všickni soudcové země, |
12. | Mládenci, též i panny, starci s dítkami, |
13. | Chvalte jméno Hospodinovo; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého, a sláva jeho nade všecku zemi i nebe. |
14. | A vyzdvihl roh lidu svého, chválu všech svatých jeho, synů Izraelských, lidu s ním spojeného. Halelujah. |
Žalm 149. |
1. | Halelujah. Zpívejte Hospodinu píseň novou, chválu jeho v shromáždění svatých. |
2. | Vesel se Izrael v tom, kterýž ho učinil, synové Sionští plésejte v králi svém. |
3. | Chvalte jméno jeho na píšťalu, na buben a na citaru prozpěvujte jemu. |
4. | Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho; onť ozdobuje pokorné spasením. |
5. | Plésati budou svatí v Boží slávě, a zpívati v pokojích svých. |
6. | Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich, a meč na obě straně ostrý v rukou jejich, |
7. | K vykonávání pomsty nad pohany, a k strestání národů, |
8. | K svazování králů jejich řetězy, a šlechticů jejich pouty železnými, |
9. | K nakládání s nimi podlé práva zapsaného, k slávě všechněm svatým jeho. Halelujah. |
Žalm 150. |
1. | Halelujah. Chvalte Boha silného pro svatost jeho, chvalte jej pro rozšíření síly jeho. |
2. | Chvalte jej ze všelijaké moci jeho, chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho. |
3. | Chvalte jej zvukem trouby, chvalte jej na loutnu a citaru. |
4. | Chvalte jej na buben a píšťalu, chvalte jej na husle a varhany. |
5. | Chvalte jej na cymbály hlasité, chvalte jej na cymbály zvučné. |
6. | Všeliký duch chval Hospodina. Halelujah. |