Žalm 51.
1.(51:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, (51:2) Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. (51:3) Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má.
2.(51:4) Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne.
3.(51:5) Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně.
4.(51:6) Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých.
5.(51:7) Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.
6.(51:8) Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.
7.(51:9) Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu.
8.(51:10) Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti , kteréž jsi potřel.
9.(51:11) Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé.
10.(51:12) Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.
11.(51:13) Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne.
12.(51:14) Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne.
13.(51:15) I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli.
14.(51:16) Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé.
15.(51:17) Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.
16.(51:18) Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal.
17.(51:19) Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš.
18.(51:20) Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské.
19.(51:21) A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.

Žalm 52.
1.(52:1) Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. (52:2) Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova. (52:3) Proč se chlubíš nešlechetností, ty mocný? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne.
2.(52:4) Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj, tak jako břitva nabroušená lest provodí.
3.(52:5) Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.
4.(52:6) Miluješ všelijaké řeči k sehlcení, a jazyk ošemetný.
5.(52:7) I tebeť Bůh silný zkazí na věky, pochytí tě, a vytrhne tě z stánku, a vykoření z země živých. Sélah.
6.(52:8) Což spravedliví vidouce, budou se báti a jemu posmívati:
7.(52:9) Aj, toť jest ten člověk, kterýž neskládal v Bohu síly své, ale doufaje ve množství bohatství svých, zmocňoval se v zlosti své.
8.(52:10) Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků.
9.(52:11) Oslavovati tě budu, Pane, na věky, že jsi to učinil, a poshovím na jméno tvé, neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých.

Žalm 53.
1.(53:1) Přednímu z kantorů na machalat, vyučující žalm Davidův. (53:2) Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavnou páší nepravost; není, kdo by činil dobré.
2.(53:3) Bůh s nebe popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha.
3.(53:4) Aj, každý z nich nazpět odšel, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.
4.(53:5) Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, lid můj sžírajíce, jako by chléb jedli? Boha pak nevzývají.
5.(53:6) Tuť se náramně strašiti budou, kdež není strachu. Bůh zajisté rozptýlí kosti těch, kteříž tě vojensky oblehli; zahanbíš je, nebo Bůh pohrdl jimi.
6.(53:7) Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.

Žalm 54.
1.(54:1) Přednímu z kantorů na neginot, vyučující žalm Davidův, (54:2) Když přišli Zifejští, a řekli Saulovi: Nevíš-liž, že se David pokrývá u nás? (54:3) Bože, spasena mne učiň pro jméno své, a v moci své veď při mou.
2.(54:4) Bože, slyš modlitbu mou, pozoruj řeči úst mých.
3.(54:5) Neboť jsou cizí povstali proti mně, a ukrutníci hledají duše mé, nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj. Sélah.
4.(54:6) Aj, Bůhť jest spomocník můj; Pán s těmi jest, kteříž jsou podpůrcové života mého.
5.(54:7) Odplať zlým nepřátelům mým, v pravdě své vypleň je, ó Pane.
6.(54:8) I buduť dobrovolně oběti obětovati, slaviti budu jméno tvé, Hospodine, proto že jest dobré.
7.(54:9) Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh, nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé.

Žalm 55.
1.(55:1) Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. (55:2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
2.(55:3) Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
3.(55:4) A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
4.(55:5) Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
5.(55:6) Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
6.(55:7) I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
7.(55:8) Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
8.(55:9) Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
9.(55:10) Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
10.(55:11) Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
11.(55:12) Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
12.(55:13) Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
13.(55:14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
14.(55:15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
15.(55:16) Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
16.(55:17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
17.(55:18) U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
18.(55:19) Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
19.(55:20) Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí odvěčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
20.(55:21) Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
21.(55:22) Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
22.(55:23) Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
23.(55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.

Žalm 56.
1.(56:1) Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. (56:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.
2.(56:3) Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.
3.(56:4) Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.
4.(56:5) Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.
5.(56:6) Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.
6.(56:7) Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.
7.(56:8) Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.
8.(56:9) Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?
9.(56:10) A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.
10.(56:11) Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.
11.(56:12) V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.
12.(56:13) Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály.
13.(56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.

Žalm 57.
1.(57:1) Přednímu kantoru, jako: Nevyhlazuj, zlatý žalm Davidův, když utekl před Saulem do jeskyně. (57:2) Smiluj se nade mnou, ó Bože, smiluj se nade mnou; neboť v tebe doufá duše má, a v stínu křídel tvých schráním se, až přejde ssoužení.
2.(57:3) Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.
3.(57:4) Onť pošle s nebe, a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti. Sélah. Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou.
4.(57:5) Duše má jest u prostřed lvů, bydlím mezi paliči, mezi lidmi, jejichž zubové kopí a střely, a jazyk jejich jako ostrý meč.
5.(57:6) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.
6.(57:7) Tenata roztáhli nohám mým, sklíčili duši mou, vykopali přede mnou jámu, ale sami upadli do ní. Sélah.
7.(57:8) Hotovo jest srdce mé, Bože, hotovo jest srdce mé, zpívati a oslavovati tě budu.
8.(57:9) Probuď se, slávo má, probuď se, loutno a harfo, když v svitání povstávám.
9.(57:10) Slaviti tě budu mezi lidmi, Pane, žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy.
10.(57:11) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá.
11.(57:12) Vyvyšiž se nad nebesa, ó Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.

Žalm 58.
1.(58:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazuj, Davidův žalm zlatý. (58:2) Právě-liž vy, ó shromáždění, spravedlnost vypovídáte? Upřímně-liž soudy činíte, vy synové lidští?
2.(58:3) Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte, a násilí rukou svých v zemi této odvažujete.
3.(58:4) Uchýlili se bezbožníci hned od narození, pobloudili hned od života matky, mluvíce lež.
4.(58:5) Jed v sobě mají jako jedovatý had, jako lítý had hluchý, kterýž zacpává ucho své,
5.(58:6) Aby neslyšel hlasu zaklinačů, a čarodějníka v čářích vycvičeného.
6.(58:7) Ó Bože, potři jim zuby v ústech jejich, střenovní zuby lvíčat těch polámej, Hospodine.
7.(58:8) Nechť se rozplynou jako voda, a zmizejí; ať jsou jako ten, kterýž napíná luk, jehož však střely se lámí,
8.(58:9) Jako hlemejžď, kterýž tratí se a mizí, jako nedochůdče ženy, ješto nespatřilo slunce.
9.(58:10) Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku, hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou.
10.(58:11) I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.
11.(58:12) Ano dí každý: V pravdě, žeť má užitek spravedlivý, jistě, žeť jest Bůh soudce na zemi.

Žalm 59.
1.(59:1) Přednímu z kantorů, jako: Nevyhlazujž, Davidův žalm zlatý, když poslal Saul, aby střehouc domu, zabili ho. (59:2) Vytrhni mne od nepřátel mých, Bože můj; před těmi, kteříž povstávají proti mně, bezpečna mne učiň.
2.(59:3) Vytrhni mne od těch, kteříž páší nepravost, a od mužů vražedlných zachovej mne.
3.(59:4) Neb aj, zálohy činí duši mé, sbírají se proti mně mocní, bez mého provinění a bez hříchu mého, ó Hospodine.
4.(59:5) Beze vší nepravosti sbíhají se, a strojí; povstaniž mně vstříc, a popatř.
5.(59:6) Sám ty, Hospodine Bože zástupů, Bože Izraelský, prociť, abys navštívil všecky národy, aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných. Sélah.
6.(59:7) Navracejí se k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
7.(59:8) Aj, coť vynášejí ústy svými! Mečové jsou ve rtech jejich, nebo říkají: Zdaliž kdo slyší?
8.(59:9) Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.
9.(59:10) Když on moc provozuje, na tebe pozor míti budu, nebo ty, Bože, jsi hrad můj vysoký.
10.(59:11) Bůh mně milosrdný předejdeť mne, Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými.
11.(59:12) Nezbijej jich, aby nezapomněl lid můj, ale zmítej jimi mocí svou, a sházej je, pavézo naše, ó Pane.
12.(59:13) Hřích úst svých, slova rtů svých, (postiženi jsouce v pýše své, pro prokletí a chřadnutí), ať vypravují.
13.(59:14) Zahlaď v prchlivosti, zahlaď je, ať jich není, ať poznají, že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země. Sélah.
14.(59:15) I nechažť se pak zase navracejí k večerou, štěkají jako psi, a běhají okolo města.
15.(59:16) Nechať těkají, a potravy hledají, však hladovití jsouce, uložiti se musejí.
16.(59:17) Já pak zpívati budu o síle tvé, hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé, nebo jsi byl hrad můj vysoký, a útočiště v den ssoužení mého.
17.(59:18) A posilen jsa, žalmy tobě zpívati budu; nebo jsi Bůh, vysoký hrad můj, Bůh mně milosrdný.

Žalm 60.
1.(60:1) Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, (60:2) Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. (60:3) Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
2.(60:4) Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
3.(60:5) Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
4.(60:6) Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.
5.(60:7) Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
6.(60:8) Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
7.(60:9) Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
8.(60:10) Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
9.(60:11) Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
10.(60:12) Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
11.(60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.
12.(60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.

Žalm 61.
1.(61:1) Přednímu z kantorů na neginot, Davidův. (61:2) Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.
2.(61:3) Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.
3.(61:4) Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.
4.(61:5) Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.
5.(61:6) Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.
6.(61:7) Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,
7.(61:8) Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají.
8.(61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni.

Žalm 62.
1.(62:1) Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. (62:2) Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.
2.(62:3) Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.
3.(62:4) Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.
4.(62:5) Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.
5.(62:6) Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.
6.(62:7) Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.
7.(62:8) V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.
8.(62:9) Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.
9.(62:10) Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.
10.(62:11) Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.
11.(62:12) Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc,
12.(62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.

Žalm 63.
1.(63:1) Žalm Davidův, když byl na poušti Judské. (63:2) Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,
2.(63:3) Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,
3.(63:4) (Neboť jest lepší milosrdenství tvé, nežli život), aby tě chválili rtové moji,
4.(63:5) A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.
5.(63:6) Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by ústa má.
6.(63:7) Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.
7.(63:8) Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.
8.(63:9) Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.
9.(63:10) Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.
10.(63:11) Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl.
11.(63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou.

Žalm 64.
1.(64:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (64:2) Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.
2.(64:3) Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,
3.(64:4) Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.
4.(64:5) Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.
5.(64:6) Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?
6.(64:7) Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.
7.(64:8) Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.
8.(64:9) A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.
9.(64:10) I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.
10.(64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.

Žalm 65.
1.(65:1) Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. (65:2) Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
2.(65:3) Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
3.(65:4) Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
4.(65:5) Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
5.(65:6) Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
6.(65:7) Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,
7.(65:8) Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
8.(65:9) Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
9.(65:10) Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
10.(65:11) Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
11.(65:12) Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
12.(65:13) Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.
13.(65:14) Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.

Žalm 66.
1.Přednímu z kantorů, píseň žalmu. Plésej Bohu všecka země.
2.Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.
3.Rcete Bohu: Jak hrozný jsi v skutcích svých! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji.
4.Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude, žalmy zpívati bude jménu tvému. Sélah.
5.Poďte a vizte skutky Boží, jak hrozný jest v správě při synech lidských.
6.Obrátil moře v suchost, řeku přešli nohou po suše, tuť jsme se veselili v něm.
7.Panuje v síle své nade vším světem, oči jeho spatřují národy, zpurní nebudou míti zniku. Sélah.
8.Dobrořečte národové Bohu našemu, a ohlašujte hlas chvály jeho.
9.Zachoval při životu duši naši, aniž dopustil, aby se poklesla noha naše.
10.Nebo jsi nás zpruboval, ó Bože, přečistil jsi nás, tak jako přečištěno bývá stříbro.
11.Uvedl jsi nás byl do leči, krutě jsi bedra naše ssoužil,
12.Vsadils člověka na hlavu naši, vešli jsme byli do ohně i do vody, a však jsi nás vyvedl do rozvlažení.
13.A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi, a plniti tobě budu sliby své,
14.Kteréž vyřkli rtové moji, a vynesla ústa má, když jsem byl v ssoužení.
15.Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním, volů i kozlů nastrojím tobě. Sélah.
16.Poďte, slyšte, a vypravovati budu, kteříž se koli bojíte Boha, co jest učinil duši mé.
17.Ústy svými k němu jsem volal, a vyvyšoval jsem ho jazykem svým.
18.Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým, nebyl by vyslyšel Pán.
19.Ale vyslyšelť Bůh, a pozoroval hlasu modlitby mé.
20.Požehnaný Bůh, kterýž neodstrčil modlitby mé, a milosrdenství svého ode mne neodjal.

Žalm 67.
1.(67:1) Přednějšímu z kantorů na neginot, žalm k zpívání. (67:2) Bože, smiluj se nad námi, a požehnej nám, zasvěť oblíčej svůj nad námi, Sélah,
2.(67:3) Tak aby poznali na zemi cestu tvou, mezi všemi národy spasení tvé.
3.(67:4) I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.
4.(67:5) Veseliti se a prozpěvovati budou národové; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti, a národy spravovati budeš na zemi. Sélah.
5.(67:6) I budou tě oslavovati národové, ó Bože, oslavovati tě budou všickni lidé.
6.(67:7) Země také vydá úrodu svou. Požehnání svého uděliž nám Bůh, Bůh náš;
7.(67:8) Požehnej nás Bůh, a bojtež se jeho všecky končiny země.

Žalm 68.
1.(68:1) Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání. (68:2) Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.
2.(68:3) Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.
3.(68:4) Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.
4.(68:5) Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.
5.(68:6) Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.
6.(68:7) Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.
7.(68:8) Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,
8.(68:9) Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.
9.(68:10) Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.
10.(68:11) Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.
11.(68:12) Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:
12.(68:13) Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.
13.(68:14) Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.
14.(68:15) Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.
15.(68:16) Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.
16.(68:17) Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati, jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.
17.(68:18) Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.
18.(68:19) Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.
19.(68:20) Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.
20.(68:21) Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.
21.(68:22) Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.
22.(68:23) Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.
23.(68:24) A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.
24.(68:25) Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.
25.(68:26) Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.
26.(68:27) V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.
27.(68:28) Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.
28.(68:29) Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,
29.(68:30) Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.
30.(68:31) Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.
31.(68:32) Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.
32.(68:33) Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah,
33.(68:34) Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.
34.(68:35) Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích.
35.(68:36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný.

Žalm 69.
1.(69:1) Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův. (69:2) Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2.(69:3) Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3.(69:4) Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na Boha svého.
4.(69:5) Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5.(69:6) Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6.(69:7) Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7.(69:8) Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8.(69:9) Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9.(69:10) Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10.(69:11) Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11.(69:12) Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12.(69:13) Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13.(69:14) Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14.(69:15) Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15.(69:16) Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16.(69:17) Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17.(69:18) A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18.(69:19) Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19.(69:20) Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20.(69:21) Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21.(69:22) Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22.(69:23) Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23.(69:24) Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24.(69:25) Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25.(69:26) Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26.(69:27) Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27.(69:28) Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28.(69:29) Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29.(69:30) Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30.(69:31) I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31.(69:32) A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32.(69:33) To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33.(69:34) Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34.(69:35) Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35.(69:36) Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
36.(69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.

Žalm 70.
1.(70:1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův, k připomínání. (70:2) Bože, abys mne vytrhl, Hospodine, abys mi spomohl, pospěš.
2.(70:3) Zahanbeni buďte, a zapyřte se, kteříž hledají duše mé; zpět obráceni a v potupu dáni buďte, kteříž se kochají v neštěstí mém.
3.(70:4) Zpět obráceni buďte za to, že mne k hanbě přivesti usilují ti, kteříž na mne povolávají: Hahá, hahá.
4.(70:5) Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti, kteříž tě hledají, a ti, kteříž milují spasení tvé, ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Bůh náš.
5.(70:6) Já pak chudý a nuzný jsem, ó Bože, pospěšiž ke mně; pomoc má, a vysvoboditel můj ty jsi, neprodlévejž, Hospodine.

Žalm 71.
1.V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.
2.Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.
3.Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.
4.Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.
5.Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.
6.Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.
7.Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.
8.Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.
9.Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.
10.Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,
11.Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.
12.Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.
13.Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.
14.Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.
15.Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.
16.Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.
17.Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.
18.Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.
19.Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?
20.Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.
21.Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.
22.I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.
23.Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.
24.Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahabiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

Žalm 72.
1.Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu,
2.Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti.
3.Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti.
4.Souditi bude chudé z lidu, a vysvobodí syny nuzného, násilníka pak potře.
5.Báti se budou tebe, dokudž slunce a měsíc trvati bude, od národu až do pronárodu.
6.Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu, a jako tiší déšťové skrápějící zemi:
7.Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý, a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává.
8.Panovati bude od moře až k moři, a od řeky až do končin země.
9.Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých, a nepřátelé jeho prach lízati budou.
10.Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou, králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou.
11.Nadto klaněti se jemu budou všickni králové, všickni národové jemu sloužiti budou.
12.Nebo vytrhne nuzného, volajícího a nátisk trpícího, kterýž nemá spomocníka.
13.Smiluje se nad bídným a potřebným, a duše nuzných spasí.
14.Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho.
15.Budeť dlouhověký, a dávati mu budou zlato Arabské, a ustavně za něj se modliti, na každý den jemu dobrořečiti budou.
16.Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor, klátiti se budou jako Libán klasové jeho, a kvésti budou měšťané jako byliny země.
17.Jméno jeho bude na věky; dokudž slunce trvá, děditi bude jméno jeho. A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové, budou ho blahoslaviti.
18.Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci,
19.A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země, Amen i Amen.
20.Skonávají se modlitby Davidovy, syna Izai.

Žalm 73.
1.Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2.Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3.Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4.Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5.V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6.Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7.Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8.Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9.Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10.A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11.Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12.Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13.Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14.Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15.Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16.Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17.Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18.Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19.Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20.Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21.Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22.Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23.A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24.Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25.Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26.Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27.Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28.Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.

Žalm 74.
1.Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2.Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3.Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4.Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5.Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6.A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7.Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8.Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9.Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10.I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11.Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12.Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13.Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14.Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15.Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16.Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17.Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18.Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19.Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20.Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21.Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22.Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23.Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

Žalm 75.
1.(75:1) Přednímu z kantorů, jako: Nezahlazuj, žalm Azafův, a píseň. (75:2) Oslavujeme tě, Bože, oslavujeme; nebo že jest blízké jméno tvé, vypravují to předivní skutkové tvoji.
2.(75:3) Když přijde čas uložený, já právě souditi budu.
3.(75:4) Rozplynula se země i všickni obyvatelé její, já utvrdím sloupy její. Sélah.
4.(75:5) Dím bláznům: Neblázněte, a bezbožným: Nevyzdvihujte rohů.
5.(75:6) Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých, aniž mluvte tvrdošijně.
6.(75:7) Nebo ne od východu, ani západu, ani od pouště přichází zvýšení;
7.(75:8) Ale Bůh soudce jednoho ponižuje, a druhého povyšuje.
8.(75:9) Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových, a to vína kalného plný nalitý, z něhož nalévati bude, tak že i kvasnice jeho vyváží, a vypijí všickni bezbožníci země.
9.(75:10) Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost, žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu.
10.(75:11) A všecky rohy bezbožníků srážím, rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou.
  1 - 25    26 - 50    51 - 75  
 76 - 100    101 - 125    126 - 150