Kapitola 21. |
1. | A když se přiblížili k Jeruzalému, a přišli do Betfage k hoře Olivetské, tedy Ježíš poslal dva učedlníky své, |
2. | Řka jim: Jdětež do městečka, kteréž proti vám jest, a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní. Odvěžtež je a přiveďte ke mně. |
3. | A řekl-liť by kdo co vám, rcete, že Pán jich potřebuje, a hnedť propustí je. |
4. | Toto se pak všecko stalo, aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: |
5. | Povězte dceři Sionské: Aj, král tvůj béře se tobě tichý, a sedě na oslici, a na oslátku té jhu podrobené. |
6. | I jdouce učedlníci, a učinivše tak, jakž jim byl přikázal Ježíš, |
7. | Přivedli oslici i oslátko, a vložili na ně roucha svá, a jej na vrchu na ně posadili. |
8. | Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě, jiní pak ratolesti z stromů sekali, a metali na cestu. |
9. | A zástupové, kteříž s předu i s zadu šli, volali, řkouce: Hosanna synu Davidovu. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. Hosanna na výsostech. |
10. | A když vjel do Jeruzaléma, zbouřilo se všecko město, řkouce: I kdo jest tento? |
11. | Zástupové pak pravili: Toto jest ten Ježíš, prorok z Nazaréta Galilejského. |
12. | I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodávající a kupující v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel, |
13. | A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou. |
14. | I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, a uzdravil je. |
15. | Vidouce pak přední kněží {biskupové} a zákonníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví: Hosanna synu Davidovu, rozhněvali se. |
16. | A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, kteříž prsí požívají, dokonal jsi chválu? |
17. | A opustiv je, šel ven z města do Betany, a tu zůstal. |
18. | Ráno pak navracuje se do města, zlačněl. |
19. | A vida jeden fíkový strom podlé cesty, šel k němu, a nic na něm nenalezl, než lístí toliko. I dí jemu: Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky. I uschl fík ten pojednou. |
20. | A vidouce to učedlníci, divili se, řkouce: Kterak hned usechl fík ten! |
21. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Amen pravím vám: Budete-li míti víru a nebudete-li pochybovati, netoliko to fíkovému stromu učiníte, ale kdybyste i této hoře řekli: Zdvihni se a vrz sebou do moře, staneť se. |
22. | A všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věříce, vezmete. |
23. | A když přišel do chrámu, přistoupili k němu přední kněží {biskupové} a starší lidu, když učil, řkouce: Jakou mocí tyto věci činíš? A kdo tobě tu moc dal? |
24. | Odpovídaje pak Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc, kterouž povíte-li mi, i já vám povím, jakou mocí tyto věci činím? |
25. | Křest Janův odkud byl? S nebe-li, čili z lidí? A oni rozvažovali mezi sebou, řkouce: Díme-li s nebe, díť nám: Proč jste pak nevěřili jemu? |
26. | Pakli díme: Z lidí, bojíme se zástupu. Nebo všickni mají Jana za proroka. |
27. | I odpovídajíce Ježíšovi, řekli: Nevíme. Řekl jim i on: Aniž já vám povím, jakou mocí tyto věci činím. |
28. | Ale co se vám zdá? Člověk jeden měl dva syny. A přistoupiv k prvnímu, řekl: Synu, jdi na vinici mou dnes, a dělej. |
29. | Ale on odpověděv, řekl: Nechci. A potom usmysliv sobě, šel. |
30. | I přistoupiv k druhému, řekl též. A on odpověděv, řekl: Jdu, pane. Ale nešel. |
31. | Který z těch dvou naplnil vůli otcovu? Řekli jemu: Ten první. Dí jim Ježíš: Amen pravím vám, že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího. |
32. | Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti, a nevěřili jste mu, ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu. Vy pak viděvše to, aniž jste potom usmyslili sobě, abyste věřili jemu. |
33. | Jiné podobenství slyšte: Byl jeden hospodář, kterýž vzdělal vinici, a opletl ji plotem, a vkopal v ní pres, a ustavěl věži, i pronajal ji vinařům, a odšel pryč přes pole. |
34. | A když se přiblížil čas ovoce, poslal služebníky své k vinařům, aby vzali užitky její. |
35. | Vinaři pak zjímavše služebníky jeho, jiného zmrskali, jiného zabili, a jiného ukamenovali. |
36. | Opět poslal jiných služebníků více než prvé. I učinili jim též. |
37. | Naposledy pak poslal k nim syna svého, řka: Ustýdnouť se syna mého. |
38. | Vinaři pak uzřevše toho syna, řekli mezi sebou: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a uvažme se v dědictví jeho. |
39. | I chytivše ho, vyvrhli jej ven z vinice, a zabili. |
40. | Protož když přijde pán vinice, co učiní vinařům těm? |
41. | Řekli jemu: Zlé ty zle zatratí, a vinici svou pronajme jiným vinařům, kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými. |
42. | Řekl jim Ježíš: Nikdy-li jste nečtli v písmích: Kámen, kterýž zavrhli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhlovou? Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. |
43. | Protož pravím vám, že bude odjatood vás království Boží, a bude dáno lidu činícímu užitky jeho. |
44. | A kdož by padl na ten kámen, rozrazíť se; a na kohož upadne, setřeť jej. |
45. | A slyšavše přední kněží {biskupové} ta podobenství jeho, porozuměli, že by o nich mluvil. |
46. | I hledajíce ho jíti, báli se zástupů; nebo ho měli za proroka. |
Kapitola 22. |
1. | I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka: |
2. | Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému. |
3. | I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu, ale nechtěli přijíti. |
4. | Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd svůj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Poďtež na svadbu. |
5. | Ale oni nedbavše, odešli, jiný do vsi své, a jiný po kupectví svém. |
6. | Jiní pak zjímavše služebníky jeho, a posměch jim učinivše, zmordovali. |
7. | A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedlníky ty, a město jejich zapálil. |
8. | Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni. |
9. | Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu. |
10. | I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky. |
11. | Tehdy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. |
12. | I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl. |
13. | Tedy řekl král služebníkům: Svížíce nohy jeho i ruce, vezměte ho, a uvrztež jej do temností těch zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. |
14. | Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. |
15. | Tehdy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči. |
16. | I poslali k němu učedlníky své s Herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi, a cestě Boží v pravdě učíš, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou. |
17. | Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic? |
18. | Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci? |
19. | Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze. |
20. | I řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? |
21. | Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dávejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co Božího, Bohu. |
22. | To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli. |
23. | V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, |
24. | Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho, a vzbudil símě bratru svému. |
25. | I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému. |
26. | Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého. |
27. | Nejposléze pak po všech umřela i žena. |
28. | Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli. |
29. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce písem ani moci Boží. |
30. | Však při vzkříšení nebudou se ani ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi. |
31. | O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž dí: |
32. | Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých. |
33. | A slyševše to zástupové, divili se učení jeho. |
34. | Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno. |
35. | I otázal se jeden z nich zákonník, pokoušeje ho, a řka: |
36. | Mistře, které jest přikázaní veliké v zákoně? |
37. | I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své. |
38. | To jest přední a veliké přikázaní. |
39. | Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. |
40. | Na těch dvou přikázaních všecken zákon záleží i proroci. |
41. | A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš, |
42. | Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův. |
43. | Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka: |
44. | Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých? |
45. | Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest? |
46. | A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž směl kdo více od toho dne jeho se tázati. |
Kapitola 23. |
1. | Tehdy Ježíš mluvil zástupům a učedlníkům svým, |
2. | Řka: Na stolici Mojžíšově posadili se zákonníci a farizeové. |
3. | Protož všecko, což by koli rozkázali vám zachovávati, zachovávejte a čiňte, ale podlé skutků jejich nečiňte; neboť praví, ale nečiní. |
4. | Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná, a vzkládají na ramena lidská, ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti. |
5. | Všecky pak své skutky činí, aby byli vidíni od lidí. Rozšiřují zajisté nápisy své, a veliké dělají podolky plášťů svých, |
6. | A milují přední místa na večeřích, a přední stolice v shromážděních, |
7. | A pozdravování na trhu, a aby byli nazýváni od lidí: Mistři, mistři. |
8. | Ale vy nebývejte nazýváni mistři; nebo jeden jest Mistr váš, Kristus, vy pak všickni bratří jste. |
9. | A otce nenazývejte sobě na zemi; nebo jeden jest Otec váš, kterýž jest v nebesích. |
10. | Ani se nazývejte vůdcové; nebo jeden jest vůdce váš, Kristus. |
11. | Ale kdo z vás největší jest, buď služebníkem vaším. |
12. | Kdož by pak sám se povyšoval, bude ponížen; a kdož by se ponížil, bude povýšen. |
13. | Ale běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zavíráte království nebeské před lidmi; nebo sami tam nevcházíte, a těm, kteříž by vjíti chtěli, vcházeti nedopouštíte. |
14. | Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že zžíráte domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhého modlení; protož těžší soud ponesete. |
15. | Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že obcházíte moře i zemi, abyste učinili jednoho novověrce, a když bude učiněn, učiníte jej syna zatracení, dvakrát více, nežli jste sami. |
16. | Běda vám, vůdcové slepí, kteříž říkáte: Přisáhl-li by kdo skrze chrám, to nic není; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové, povinen jest. |
17. | Blázni a slepci, což jest většího, zlato-li, či chrám, kterýž posvěcuje zlata? |
18. | A přisáhl-li by kdo skrze oltář, nic není; ale kdo by přisáhl skrze ten dar, kterýž jest na něm, povinen jest. |
19. | Blázni a slepci, i co jest většího, dar-li, či oltář, kterýž posvěcuje daru? |
20. | A protož kdožkoli přisahá skrze oltář, přisahá skrze něj, i skrze to všecko, což na něm jest. |
21. | A kdož přisahá skrze chrám, přisahá skrze něj, i skrze toho, kterýž přebývá v něm. |
22. | A kdož přisahá skrze nebe, přisahá skrze trůn Boží, i skrze toho, kterýž na něm sedí. |
23. | Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu, a opouštíte to, což těžšího jest v zákoně, soud a milosrdenství a věrnost. Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti. |
24. | Vůdcové slepí, kteříž cedíte komára, velbouda pak požíráte. |
25. | Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že čistíte po vrchu konvice a misy, a vnitř plné jsou loupeže a nestředmosti. |
26. | Farizei slepče, vyčisť prvé to, což vnitř jest v konvi a v mise, aby i to, což jest zevnitř, bylo čisto. |
27. | Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, že jste se připodobnili hrobům zbíleným, kteříž sic zdadí se zevnitř krásní, ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty. |
28. | Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se lidem spravedliví, ale vnitř plní jste pokrytství a nepravosti. |
29. | Běda vám, zákonníci a farizeové pokrytci, nebo vzděláváte hroby proroků, a ozdobujete hroby spravedlivých, |
30. | A říkáte: kdybychom byli za dnů otců našich, nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků. |
31. | Protož osvědčujete sami proti sobě, že jste synové těch, kteříž proroky zmordovali. |
32. | I vy také naplňte míru otců svých. |
33. | Hadové, plémě ještěrčí, i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně? |
34. | Protož aj, já posílám k vám proroky a moudré a učitele, a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete, a některé z nich bičovati budete v školách svých, a budete je honiti z města do města, |
35. | Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá, vylitá na zemi, od krve Abele spravedlivého, až do krve Zachariáše syna Barachiášova, kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem. |
36. | Amen pravím vám: Přijdou tyto všecky věci na pokolení toto. |
37. | Jeruzaléme, Jeruzaléme, mordéři proroků, a kterýž kamenuješ ty, kteříž byli k tobě posíláni, kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé, tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla, a nechtěli jste. |
38. | Aj, zanecháváť se vám dům váš pustý. |
39. | Neboť pravím vám, že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle, až i díte: Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. |
Kapitola 24. |
1. | A vyšed Ježíš, bral se z chrámu. I přistoupili učedlníci jeho, aby ukázali jemu stavení chrámové. |
2. | Ježíš pak řekl jim: Vidíte-liž tyto všecky věci? Amen pravím vám: Nebude zůstaven tuto kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. |
3. | A když se posadil na hoře Olivetské, přistoupili k němu učedlníci soukromí, řkouce: Pověz nám, kdy to bude, a které znamení příchodu tvého a skonání světa? |
4. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Vizte, aby vás někdo nesvedl. |
5. | Nebo mnozí přijdou pod jménem mým, řkouce: Jáť jsem Kristus, a svedouť mnohé. |
6. | Budete slýchati zajisté boje a pověsti bojů. Hleďtež, abyste se nekormoutili; nebo musí to všecko býti; ale ne i hned bude konec. |
7. | Nebo povstane národ proti národu a království proti království, a budou hladové a morové a země třesení po místech. |
8. | Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí. |
9. | A tehdy vydadí vás v ssoužení, a budou vás mordovati, a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé. |
10. | A tehdyť se zhorší mnozí, a vespolek se budou zrazovati, a jedni druhých nenáviděti. |
11. | A mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé. |
12. | A že rozmnožena bude nepravost, ustydne láska mnohých. |
13. | Ale kdož by setrval až do konce, ten spasen bude. |
14. | A bude kázáno toto evangelium království po všem světě, na svědectví všechněm národům, a tehdáž přijde skonání. |
15. | Protož když uzříte ohavnost zpuštění, předpověděnou od Daniele proroka, ana stojí na místě svatém, (kdo čte, rozuměj), |
16. | Tehdáž ti, kteříž by byli v Judstvu, nechť utekou na hory. |
17. | A kdo na střeše, nesstupuj, aby něco vzal z domu svého. |
18. | A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucha svá. |
19. | Běda pak těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. |
20. | Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě aneb v svátek. |
21. | Nebo bude tehdáž ssoužení veliké, jakéhož nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude. |
22. | A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené ukráceni budou ti dnové. |
23. | Tehdy řekl-li by vám kdo: Aj, tutoť jest Kristus, aneb támto, nevěřte. |
24. | Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by svedli, (by možné bylo), také i vyvolené. |
25. | Aj, předpověděl jsem vám. |
26. | Protož řeknou-liť vám: Aj, na poušti jest, nevycházejte. Aj, v skrýších, nevěřte. |
27. | Nebo jakož blesk vychází od východu slunce, a ukazuje se až na západ, tak bude i příchod Syna člověka. |
28. | Nebo kdežkoli bude tělo, tuť se shromáždí i orlice. |
29. | A hned po ssoužení těch dnů slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého, a hvězdy budou padati s nebe, a moci nebeské budou se pohybovati. |
30. | Tehdážť se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdyť budou kvíliti všecka pokolení země, a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slávou velikou. |
31. | Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby, i shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů, a od končin nebes až do končin jejich. |
32. | Od stromu pak fíkového naučte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a lístí se pučí, porozumíváte, že blízko jest léto. |
33. | Takéž i vy, když byste uzřeli toto všecko, vězte, žeť blízko jest a ve dveřích. |
34. | Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se tyto všecky věci stanou. |
35. | Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou. |
36. | O tom pak dni a hodině té žádný neví, ani andělé nebeští, jediné sám Otec můj. |
37. | Ale jakož bylo za dnů Noé, takť bude i příchod Syna člověka. |
38. | Nebo jakož za dnů těch před potopou žrali a pili, ženili se a vdávaly se, až do toho dne, když Noé všel do korábu, |
39. | A nezvěděli, až přišla potopa, a zachvátila všecky: takť bude i příští Syna člověka. |
40. | Tehdyť dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zanechán. |
41. | Dvě budou mleti ve mlýně; jedna bude vzata, a druhá zanechána. |
42. | Bdětež tedy, poněvadž nevíte, v kterou hodinu Pán váš přijíti má. |
43. | Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v které by bdění zloděj měl přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého. |
44. | Protož i vy buďte hotovi; nebo v tu hodinu, v kterouž se nenadějete, Syn člověka přijde. |
45. | Kdož tedy jest ten služebník věrný a opatrný, kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou, aby jim dával pokrm v čas? |
46. | Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí. |
47. | Amen pravím vám, že nade vším statkem svým ustanoví jej. |
48. | Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém: Prodlívá pán můj přijíti, |
49. | I počal by bíti spoluslužebníky, jísti pak a píti s opilci: |
50. | Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví. |
51. | I oddělíť jej, a díl jeho položí s pokrytci. Tamť bude pláč a škřipení zubů. |
Kapitola 25. |
1. | Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti ženichovi. |
2. | Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých. |
3. | Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. |
4. | Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými. |
5. | A když prodlíval ženich, zdřímaly všecky a zesnuly. |
6. | O půlnoci pak stal se křik: Aj, ženich jde, vyjděte proti němu. |
7. | Tedy vstaly všecky ty panny, a ozdobily lampy své. |
8. | Bláznivé pak opatrným řekly: Udělte nám oleje svého, nebo lampy naše hasnou. |
9. | I odpověděly ty opatrné, řkouce: Aby se snad nám i vám nenedostalo. Jděte raději k prodavačům, a kupte sobě. |
10. | A když odešly kupovati, přišel ženich, a které hotovy byly, vešly s ním na svadbu. I zavříny jsou dvéře. |
11. | Potom pak přišly i ty druhé panny, řkouce: Pane, pane, otevři nám. |
12. | A on odpověděv, řekl: Amen, pravím vám, neznámť vás. |
13. | Bdětež tedy; nevíte zajisté dne ani hodiny, v kterou Syn člověka přijde. |
14. | Nebo jako člověk vycházeje na cestu, povolal služebníků svých, a poručil jim statek svůj. |
15. | I dal jednomu pět hřiven, jinému pak dvě, a jinému jednu, každému podlé možnosti jeho, i odšel hned na cestu. |
16. | Odšed pak ten, kterýž vzal pět hřiven, těžel jimi, i vydělal jiných pět hřiven. |
17. | Též i ten, kterýž dvě, získal i on jiné dvě. |
18. | Ale ten, kterýž vzal jednu, odšed, zakopal ji v zemi, a skryl peníze pána svého. |
19. | Po mnohém pak času přišel pán těch služebníků, i činil s nimi počet. |
20. | A přistoupiv ten, kterýž byl pět hřiven vzal, podal jiných pět hřiven, řka: Pane, pět hřiven dal jsi mi, aj, jiných pět hřiven získal jsem jimi. |
21. | I řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. |
22. | Přistoupiv pak ten, kterýž byl dvě hřivně vzal, dí: Pane, dvě hřivně jsi mi dal, aj, jiné dvě hřivně získal jsem jimi. |
23. | Řekl mu pán jeho: To dobře, služebníče dobrý a věrný, nad málem byl jsi věrný, nad mnohem tebe ustanovím. Vejdiž v radost pána svého. |
24. | Přistoupiv pak i ten, kterýž vzal jednu hřivnu, řekl: Pane, věděl jsem, že jsi ty člověk přísný, žna, kde jsi nerozsíval, a zbíraje, kde jsi nerozsypal. |
25. | I boje se, odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi. Aj, teď máš, což tvého jest. |
26. | A odpovídaje pán jeho, řekl mu: Služebníče zlý a lenivý, věděl jsi, že žnu, kdež jsem nerozsíval, a zbírám, kdež jsem nerozsypal. |
27. | Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům, a já přijda, byl bych vzal, což jest mého, s požitkem. |
28. | Nu vezmětež od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. |
29. | (Nebo každému majícímu bude dáno, a bude více míti, od nemajícího pak i to, což má, bude odjato.) |
30. | A toho neužitečného služebníka uvrzte do těch temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. |
31. | Když pak přijde Syn člověka v slávě své, a všickni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své, |
32. | A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů. |
33. | A postaví ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici. |
34. | Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Poďtež požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. |
35. | Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem byl, a přijímali jste mne; |
36. | Nah, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně. |
37. | Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme, neb žíznivého, a dávaliť jsme píti? |
38. | Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme, neb nahého, a přioděli jsme? |
39. | Aneb kdy jsme tě viděli nemocného neb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě? |
40. | A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili. |
41. | Potom i těm na levici dí: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho. |
42. | Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti; |
43. | Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři, a nenavštívili jste mne. |
44. | Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, neb hostě, neb nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě? |
45. | Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, ani mně jste nečinili. |
46. | I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného. |
Kapitola 26. |
1. | I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto všecky, řekl učedlníkům svým: |
2. | Víte, že po dvou dnech velikanoc bude, a Syn člověka zrazen bude, aby byl ukřižován. |
3. | Tehdy sešli se přední kněží {biskupové} a zákonníci, i starší lidu na síň nejvyššího kněze {biskupovu}, kterýž sloul Kaifáš. |
4. | A radili se spolu, jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali. |
5. | Ale pravili: Ne v den sváteční, aby nebyl rozbroj v lidu. |
6. | Když pak byl Ježíš v Betany, v domu Šimona malomocného, |
7. | Přistoupila k němu žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, i vylila ji na hlavu jeho, když seděl za stolem. |
8. | A vidouce to učedlníci jeho, rozhněvali se, řkouce: I k čemu jest ztráta tato? |
9. | Nebo mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým. |
10. | A znaje to Ježíš, dí jim: Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. |
11. | Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. |
12. | Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo, ku pohřebu mému to učinila. |
13. | Amen pravím vám: Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě, takéť ito bude praveno, co učinila tato, na památku její. |
14. | Tedy odšed k předním kněžím {biskupům} jeden ze dvanácti, kterýž sloul Jidáš Iškariotský, |
15. | Řekl: Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím? A oni odvážili jemu třidceti stříbrných. |
16. | A od té chvíle hledal příhodného času, aby ho zradil. |
17. | Prvního pak dne přesnic, přistoupili k Ježíšovi učedlníci, řkouce jemu: Kde chceš, ať připravíme tobě, abys jedl beránka? |
18. | On pak řekl: Jděte do města k jednomu, a rcete jemu: Vzkázalť Mistr: Čas můj blízko jest, u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými. |
19. | I učinili učedlníci tak, jakž jim poručil Ježíš, a připravili beránka. |
20. | A když byl večer, posadil se za stůl se dvanácti. |
21. | A když jedli, řekl: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. |
22. | I zarmoutivše se velmi, počali každý z nich říci jemu: Zdali já jsem, Pane? |
23. | On pak odpovídaje, řekl: Kdo omáčívá se mnou rukou v mise, ten mne zradí. |
24. | Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka zrazen bude. Dobré by bylo jemu, by se byl nenarodil člověk ten. |
25. | Odpovídaje pak Jidáš, kterýž ho zrazoval, dí: Zdali já jsem, Mistře? Řekl jemu: Ty jsi řekl. |
26. | A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal, a dal učedlníkům, a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. |
27. | A vzav kalich, a díky činiv, dal jim, řka: Píte z toho všickni. |
28. | Nebo to jest krev má nové smlouvy, kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů. |
29. | Ale pravímť vám, žeť nebudu píti od této chvíle z tohoto plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu s vámi nový v království Otce svého. |
30. | A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. |
31. | Tedy dí jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnouť se ovce stáda. |
32. | Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee. |
33. | Odpovídaje pak Petr, řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili nad tebou, jáť se nikdy nezhorším. |
34. | Řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, že této noci, prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. |
35. | Dí jemu Petr: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoli nezapřím tebe. Takž podobně i všickni učedlníci pravili. |
36. | Tedy přišel s nimi Ježíš na místo, kteréž sloulo Getsemany. I dí učedlníkům: Poseďtež tuto, ažť odejda, pomodlím se tamto. |
37. | A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy, počal se rmoutiti a teskliv býti. |
38. | Tedy dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto, a bděte se mnou. |
39. | A poodšed maličko, padl na tvář svou, modle se a řka: Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento. A však ne jakž já chci, ale jakž ty. |
40. | I přišel k učedlníkům a nalezl je, a oni spí. I řekl Petrovi: Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou? |
41. | Bdětež a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. |
42. | Opět podruhé odšed, modlil se, řka: Otče můj, nemůže-liť tento kalich minouti mne, než abych jej pil, staniž se vůle tvá. |
43. | I přišed, nalezl je, a oni zase spí; nebo byly oči jejich obtíženy. |
44. | A nechav jich, opět odšel, a modlil se potřetí, touž řeč říkaje. |
45. | Tedy přišel k učedlníkům svým, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Aj, přiblížila se hodina, a Syna člověka zrazují v ruce hříšných. |
46. | Vstaňtež, poďme. Aj, přiblížil se ten, kterýž mne zrazuje. |
47. | A když on ještě mluvil, aj, Jidáš, jeden ze dvanácti, přišel, a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi, od předních kněží {biskupů} a starších lidu. |
48. | Ten pak, kterýž jej zrazoval, dal jim znamení, řka: Kteréhokoli políbím, ten jest; držtež jej. |
49. | A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej. |
50. | Ale Ježíš řekl jemu: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili, a ruce vztáhli na Ježíše, a jali ho. |
51. | A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem, vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, uťal ucho jeho. |
52. | Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou. |
53. | Zdaliž mníš, že bych nyní nemohl prositi Otce svého, a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů. |
54. | Kterakž by se pak naplnila písma, svědčící, že tak musí býti? |
55. | V tu hodinu řekl Ježíš zástupům: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne. Na každý den sedával jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. |
56. | Ale toto se všecko stalo, aby se naplnila písma prorocká. Tedy učedlníci všickni opustivše ho, utekli. |
57. | A oni javše Ježíše, vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi {biskupovi}, kdež zákonníci a starší byli se sešli. |
58. | Ale Petr šel za ním zdaleka, až do síně nejvyššího kněze {biskupovy}. A všed vnitř, seděl s služebníky, aby viděl konec. |
59. | Přední pak kněží {biskupové} a starší i všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali, |
60. | Ale nenalezli. Ani, když mnozí falešní svědkové předstupovali, nic nenalezli. Naposledy pak přišedše dva falešní svědkové, |
61. | Řekli: Tento pověděl: Mohu zbořiti chrám Boží, a ve třech dnech jej ustavěti. |
62. | A povstav nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Nic neodpovídáš, co tito proti tobě svědčí? |
63. | Ale Ježíš mlčel. I odpovídaje nejvyšší kněz {biskup}, řekl jemu: Zaklínám tě skrze Boha živého, abys nám pověděl, jsi-li ty Kristus Syn Boží? |
64. | Dí mu Ježíš: Ty jsi řekl. Ale však pravím vám: Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího na oblacích nebeských. |
65. | Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrhl roucho své, řka: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho. |
66. | Co se vám zdá? A oni odpovídajíce, řekli: Hodenť jest smrti. |
67. | Tedy plili na tvář jeho, a pohlavkovali jej; jiní pak hůlkami jej bili, |
68. | Říkajíce: Hádej nám, Kriste, kdo jest ten, kterýž tebe udeřil? |
69. | Ale Petr seděl vně v síni. I přistoupila k němu jedna děvečka, řkuci: I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským. |
70. | On pak zapřel přede všemi, řka: Nevím, co pravíš. |
71. | A když vycházel ze dveří, uzřela jej jiná. I řekla těm, kteříž tu byli: I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským. |
72. | I zapřel opět s přísahou: Neznám toho člověka. |
73. | A po malé chvíli přistoupivše ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě i ty z nich jsi, nebo i řeč tvá známa tebe činí. |
74. | Tedy počal se proklínati a přisahati, řka: Neznám toho člověka. A hned kohout zazpíval. |
75. | I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo, kterýž jemu byl řekl: Prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed ven, plakal hořce. |
Kapitola 27. |
1. | A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží {biskupové} a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali. |
2. | I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu. |
3. | Tedy vida Jidáš zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím {biskupům} a starším, |
4. | Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz. |
5. | A povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se. |
6. | Přední kněží {biskupové} pak vzavše ty stříbrné, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest. |
7. | A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků. |
8. | Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne. |
9. | A tehdy naplnilo se povědění proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských, |
10. | A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán. |
11. | Ježíš pak stál před vládařem. I otázal se ho vládař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Ježíš pak řekl jemu: Ty pravíš. |
12. | A když na něj přední kněží {biskupové} a starší žalovali, nic neodpověděl. |
13. | Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí? |
14. | Ale neodpověděl jemu ani k jednomu slovu, tak že se vládař velmi divil. |
15. | Měl pak obyčej vládař v svátek propouštěti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli. |
16. | I měli v ten čas vězně znamenitého, kterýž sloul Barabáš. |
17. | Protož když se lidé sešli, řekl jim Pilát: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus? |
18. | Nebo věděl, že jej z závisti vydali. |
19. | A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho. |
20. | Ale přední kněží {biskupové} a starší navedli lid, aby prosili za Barabáše, Ježíše pak aby zahubili. |
21. | I odpověděv vládař, řekl jim: Kterého chcete z těch dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabáše. |
22. | Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď. |
23. | Vládař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více křičeli, řkouce: Ukřižován buď. |
24. | A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte. |
25. | A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše dítky. |
26. | Tedy propustil jim Barabáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován. |
27. | Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do rathouzu, shromáždili k němu všecku rotu. |
28. | A svlékše jej, přioděli ho pláštěm brunátným. |
29. | A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský. |
30. | A plijíce na něho, brali tu třtinu a bili jej v hlavu. |
31. | A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován. |
32. | A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho. |
33. | I přišedše na místo, kteréž slove Golgota, to jest popravné místo, |
34. | Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv, nechtěl píti. |
35. | Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce los, aby se naplnilo povědění proroka: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. |
36. | A sedíce, ostříhali ho tu. |
37. | I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský. |
38. | I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici. |
39. | Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali se jemu, ukřivujíce hlav svých. |
40. | A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám a ve třech dnech vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sstupiž s kříže. |
41. | Tak podobně i přední kněží {biskupové} posmívajíce se s zákonníky a staršími, pravili: |
42. | Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Izraelský, nech ať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu. |
43. | Doufalť v Boha, nech ať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem. |
44. | Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu. |
45. | Od šesté pak hodiny tma se stala po vší zemi až do hodiny deváté. |
46. | A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? |
47. | A někteří z těch, kteříž tu stáli, slyšíce, pravili: Eliáše volá tento. |
48. | A hned jeden z nich běžev, a vzav hubu, naplnil ji octem, a vloživ na tresť, napájel ho. |
49. | Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil. |
50. | Ježíš pak opět zvolav hlasem velikým, vypustil duši. |
51. | A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla, a skálé se pukalo, |
52. | A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala. |
53. | A vyšedše z hrobů po vzkříšení jeho, přišli do svatého města, a ukázali se mnohým. |
54. | Tedy centurio a ti, kteříž s ním ostříhali Ježíše, vidouce země třesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento. |
55. | Byly také tu ženy mnohé, z daleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu, |
56. | Mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových. |
57. | A když byl večer, přišel člověk bohatý z Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův. |
58. | Ten předstoupil před Piláta, a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo. |
59. | A vzav tělo Jozef, obvinul je v plátno čisté. |
60. | A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel. |
61. | A byla tu Maria Magdaléna, a druhá Maria, sedíce naproti hrobu. |
62. | Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží {biskupové} a farizeové ku Pilátovi, |
63. | Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu. |
64. | Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první. |
65. | Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte. |
66. | A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen. |
Kapitola 28. |
1. | Na skonání pak soboty, když již svitalo na první den toho téhodne, přišla Maria Magdaléna, a druhá Maria, aby pohleděly na hrob. |
2. | A aj, země třesení stalo se veliké. Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv, odvalil kámen ode dveří, a posadil se na něm. |
3. | A byl oblíčej jeho jako blesk, a roucho jeho bílé jako sníh. |
4. | A pro strach jeho zděsili se strážní, a učiněni jsou jako mrtví. |
5. | I odpověděv anděl, řekl ženám: Nebojte se vy, neboť vím, že Ježíše ukřižovaného hledáte. |
6. | Neníť ho tuto; nebo vstalť jest, jakož předpověděl. Poďte, vizte místo, kdež ležel Pán. |
7. | A rychle jdouce, povězte učedlníkům jeho, že vstal z mrtvých. A aj, předchází vás do Galilee, tam jej uzříte. Aj, pověděl jsem vám. |
8. | I vyšedše rychle z hrobu s bázní a s radostí velikou, běžely, aby učedlníkům jeho zvěstovaly. |
9. | Když pak šly zvěstovati učedlníkům jeho, aj, Ježíš potkal se s nimi, řka: Zdrávy buďte. A ony přistoupivše, chopily se noh jeho, a klaněly se jemu. |
10. | Tedy dí jim Ježíš: Nebojtež se. Jděte, zvěstujte bratřím mým, ať jdou do Galilee, a tamť mne uzří. |
11. | Když pak ony odešly, aj, někteří z stráže přišedše do města, oznámili předním kněžím {biskupům} všecko, co se stalo. |
12. | Kteřížto shromáždivše se s staršími, a uradivše se, mnoho peněz dali žoldnéřům, |
13. | Řkouce: pravte, že učedlníci jeho nočně přišedše, ukradli jej, když jsme my spali. |
14. | A uslyší-liť o tom hejtman, myť ho spokojíme, a vás bezpečny učiníme. |
15. | A oni vzavše peníze, učinili, jakž naučeni byli. I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne. |
16. | Jedenácte pak učedlníků šli do Galiee na horu, kdež jim byl uložil Ježíš. |
17. | A uzřevše ho, klaněli se jemu. Ale někteří pochybovali. |
18. | A přistoupiv Ježíš, mluvil jim, řka: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. |
19. | Protož jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého, |
20. | Učíce je zachovávati všecko, což jsem koli přikázal vám. A aj, já s vámi jsem po všecky dny, až do skonání světa. Amen. |