Kapitola 11. |
1. | I stalo se, když přestal Ježíš těch přikázaní dávati dvanácti učedlníkům svým, bral se odtud, aby učil a kázal v městech jejich. |
2. | Jan pak uslyšev v vězení o skutcích Kristových, poslav dva z učedlníků svých, |
3. | Řekl jemu: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme? |
4. | I odpovídaje Ježíš, řekl jim: Jdouce, zvěstujtež Janovi, co slyšíte a vidíte. |
5. | Slepí vidí, a kulhaví chodí, malomocní se čistí, a hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, a chudým evangelium se zvěstuje. |
6. | A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně. |
7. | A když oni odešli, počal Ježíš praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť viděti? Třtinu-li větrem se klátící? |
8. | Aneb co jste vyšli viděti? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž se měkkým rouchem odívají, v domích královských jsou. |
9. | Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka. |
10. | Tento jest zajisté, o němž psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou. |
11. | Amen pravím vám, mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele; ale kdo jest nejmenší v království nebeském, jestiť větší nežli on. |
12. | Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí, a ti, kteříž násilí činí, uchvacujíť je. |
13. | Nebo všickni proroci i ten zákon až do Jana prorokovali. |
14. | A chcete-li přijíti, onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl. |
15. | Kdo má uši k slyšení, slyš. |
16. | Ale k komu připodobním pokolení toto? Podobné jest dětem, sedícím na ryncích a na tovaryše své volajícím, |
17. | A říkajícím: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali, a neplakali jste. |
18. | Přišel zajisté Jan, nejeda ani nepije, a řkou: Ďábelství má. |
19. | Přišel Syn člověka, jeda a pije, a řkou: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých. |
20. | Tehdy počal přimlouvati městům, v nichž bylo činěno nejvíce divů jeho, že pokání nečinili: |
21. | Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti, kteříž jsou činěni v vás, dávno by byli v žíni a v popele pokání činili. |
22. | Nýbrž pravím vám: Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám. |
23. | A ty Kafarnaum, kteréž jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla sstrčeno budeš. Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti, kteříž jsou činěni v tobě, byliť by zůstali až do dnes. |
24. | Ano více pravím vám, že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě. |
25. | V ten čas odpověděv Ježíš, řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými, a zjevil jsi je nemluvňátkům. |
26. | Jistě, Otče, žeť se tak líbilo před tebou. |
27. | Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádnýť nezná Syna, jediné Otec, aniž Otce kdo zná, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti. |
28. | Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám. |
29. | Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým. |
30. | Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké. |
Kapitola 12. |
1. | V ten čas šel Ježíš v sobotu skrze obilí, učedlníci pak jeho lační jsouce, počali vymínati klasy a jísti. |
2. | Farizeové pak spatřivše to, řekli jemu: Hle, učedlníci tvoji činí, čehož nesluší činiti v sobotu. |
3. | On pak řekl jim: Co jste nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? |
4. | Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl, kterýchž jemu neslušelo jísti, ani těm, kteříž s ním byli, než toliko samým kněžím? |
5. | Aneb zdali jste nečtli v zákoně, že kněží v sobotu v chrámě sobotu ruší, a jsou bez hříchu? |
6. | Ale pravímť vám, že větší jest tuto nežli chrám. |
7. | Než kdybyste věděli, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti, nepotupovalibyste nevinných. |
8. | Syn zajisté člověka jest pánem i soboty. |
9. | A odšed odtud, přišel do školy jejich. |
10. | A aj, byl tu člověk, maje ruku uschlou. I tázali se ho, řkouce: Sluší-li v sobotu uzdravovati? aby jej obžalovali. |
11. | On pak dí jim: Který z vás bude člověk, ješto by měl ovci jednu, a kdyby ta upadla do jámy v sobotu, i zdaliž nedosáhne jí a nevytáhne? |
12. | A čím lepší jest člověk než ovce? A protož slušíť v sobotu dobře činiti. |
13. | Tedy řekl člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a přivedena jest k zdraví jako druhá. |
14. | Farizeové pak vyšedše, drželi radu proti němu, kterak by jej zahladili. |
15. | A věděv to Ježíš, šel odtud. I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je všecky. |
16. | A s pohrůžkou přikázal jim, aby ho nezjevovali, |
17. | Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: |
18. | Aj, služebník ten můj, kteréhož jsem vyvolil, ten milý můj, v němž se dobře zalíbilo duši mé. Položím Ducha svého na něj, a soud národům zvěstovati bude. |
19. | Nebude se vaditi, ani křičeti, aniž kdo na ulicích uslyší hlas jeho. |
20. | Třtiny nalomené nedolomí, a lnu kouřícího se neuhasí, až i vypoví soud k vítězství. |
21. | A ve jménu jeho národové doufati budou. |
22. | Tehdy přiveden k němu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, tak že ten slepý a němý i mluvil i viděl. |
23. | I děsili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento ten Syn Davidův? |
24. | Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než skrze Belzebuba, kníže ďábelské. |
25. | Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo proti sobě spustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane. |
26. | A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho? |
27. | A vymítám-liť já ďábly skrze Belzebuba, synové vaši skrze koho vymítají? Protož oni soudcové vaši budou. |
28. | Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, přišloť jest jistě mezi vás království Boží. |
29. | Aneb kterak kdo může do domu silného vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prvé svázal toho silného, a teprv by dům jeho obloupiti mohl? |
30. | Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť. |
31. | Protož pravím vám: Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno lidem. |
32. | A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím. |
33. | Čiňtež aneb strom dobrý, i ovoce jeho dobré; aneb čiňte strom zlý, i ovoce jeho zlé. Neboť po ovoci strom bývá poznán. |
34. | Pokolení ještěrčí, kterakž byste mohli dobré věci mluviti, jsouce zlí? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví. |
35. | Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé. |
36. | Ale pravím vám, že z každého slova prázdného, kteréž mluviti budou lidé, vydadí počet v den soudný. |
37. | Nebo z slov svých spravedliv budeš, a z řečí svých budeš odsouzen. |
38. | Tehdy odpověděli někteří z zákonníků a farizeů, řkouce: Mistře, chceme od tebe znamení viděti. |
39. | On pak odpovídaje, dí jim: Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, jediné to znamení Jonáše proroka. |
40. | Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. |
41. | Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto, a potupí je, proto že pokání činili k Jonášovu kázaní, a aj, víceť nežli Jonáš tuto. |
42. | Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a potupí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu, a aj, víceť tuto nežli Šalomoun. |
43. | Když pak nečistý duch vyjde od člověka, chodí po místech suchých, hledaje odpočinutí, ale nenalézá. |
44. | Tedy říká: Navrátím se do domu svého, odkudž jsem vyšel. A přijda, nalezne prázdný, vyčištěný a ozdobený. |
45. | Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších, nežli jest sám, a vejdouce, přebývají tam, i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první. Takť se stane i tomuto zlému pokolení. |
46. | A když on ještě mluvil k zástupům, aj, matka a bratří jeho stáli vně, žádajíce s ním promluviti. |
47. | I řekl jemu jeden: Aj, matka tvá i bratří tvoji stojí vně, chtíce s tebou mluviti. |
48. | On pak odpovídaje, řekl tomu, kterýž jemu pověděl: Kdo jest matka má? A kdo jsou bratří moji? |
49. | A vztáhna ruku svou na učedlníky své, řekl: Aj, matka má i bratří moji. |
50. | Nebo kdož by koli činil vůli Otce mého nebeského, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka má. |
Kapitola 13. |
1. | A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podlé moře. |
2. | I sešli se k němu zástupové mnozí, tak že vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu. |
3. | I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. |
4. | A když on rozsíval, některá padla podlé cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je. |
5. | Jiná pak padla na místa skalnatá, kdež neměla mnoho země; a rychle vzešla, proto že neměla hlubokosti země. |
6. | Ale když slunce vzešlo, vyhořela, a proto že neměla kořene, uschla. |
7. | Jiná pak padla do trní; i zrostlo trní, a udusilo je. |
8. | A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý. |
9. | Kdo má uši k slyšení, slyš. |
10. | Tedy přistoupivše učedlníci, řekli jemu: Proč jim v podobenstvích mluvíš? |
11. | On pak odpověděv, řekl jim: Proto že vám dáno jest znáti tajemství království nebeského, ale jim není dáno. |
12. | Nebo kdož má, dáno bude jemu, a rozhojníť se; ale kdož nemá, i to, což má, bude od něho odjato. |
13. | Protoť v podobenstvích mluvím jim, že vidouce, nevidí, a slyšíce, neslyší, ani rozumějí. |
14. | A plní se na nich proroctví Izaiáše, řkoucí: Slyšením slyšeti budete, ale nesrozumíte; a hledíce, hleděti budete, a nepoznáte. |
15. | Nebo ztučnělo srdce lidu tohoto, a ušima těžce slyšeli, a oči své zamhouřili, aby někdy neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. |
16. | Ale oči vaše blahoslavené, že vidí, i uši vaše, že slyší. |
17. | Amen zajisté pravím vám, že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to, co vidíte, ale neviděli, a slyšeti to, což slyšíte, ale neslyšeli. |
18. | Vy tedy slyšte podobenství rozsevače. |
19. | Každý, kdož slyší slovo o tom království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, což jest vsáto v srdce jeho. To jest ten, kterýž podlé cesty vsát jest. |
20. | V skalnatou pak zemi vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, a hned je s radostí přijímá. |
21. | Než nemá v sobě kořene, ale jest časný, a když přichází ssoužení neb protivenství pro slovo, hned se horší. |
22. | Mezi trní pak vsátý jest ten, kterýž slyší slovo, ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo, i bývá bez užitku. |
23. | V dobrou pak zemi vsátý ten jest, kterýž slyší slovo a rozumí, totiž kterýž užitek nese. Neseť pak někdo stý, a jiný šedesátý, jiný pak třidcátý. |
24. | Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské člověku, rozsívajícímu dobré semeno na poli svém. |
25. | Když pak lidé zesnuli, přišel nepřítel jeho, a nasál koukole mezi pšenici, a odšel. |
26. | A když zrostla bylina a užitek přinesla, tedy ukázal se i koukol. |
27. | I přistoupivše služebníci hospodáře toho, řekli jemu: Pane, zdaližs dobrého semene nenasál na poli svém? Kde že se pak vzal koukol? |
28. | A on řekl jim: Nepřítel člověk to učinil. Služebníci pak řekli mu: Chceš-liž tedy, ať jdeme a vytrháme jej? |
29. | On pak odpověděl: Nikoli, abyste trhajíce koukol, spolu s ním nevytrhali pšenice. |
30. | Nechte ať obé spolu roste až do žně. A v čas žně dím žencům: Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení, ale pšenici shromažďte do stodoly mé. |
31. | Jiné podobenství předložil jim, řka: Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému, kteréž vzav člověk, vsál na poli svém. |
32. | Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny, když pak zroste, větší jest nežli jiné byliny, a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce, hnízda sobě dělají na ratolestech jeho. |
33. | Jiné podobenství mluvil jim: Podobno jest království nebeské kvasu, kterýž vzavši žena, zadělala ve třech měřicích mouky, až by zkysalo všecko. |
34. | Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům, a bez podobenství nemluvil jim, |
35. | Aby se naplnilo povědění skrze proroka, řkoucího: Otevru v podobenstvích ústa svá, vypravovati budu skryté věci od založení světa. |
36. | Tedy propustiv zástupy, šel domů Ježíš. I přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Vylož nám podobenství o koukoli toho pole. |
37. | On pak odpovídaje, řekl jim: Rozsevač dobrého semene jest Syn člověka. |
38. | A pole jest tento svět, dobré pak símě jsou synové království, ale koukol jsou synové toho zlostníka. |
39. | A nepřítel, kterýž jej rozsívá, jestiť ďábel, žeň pak jest skonání světa, a ženci jsou andělé. |
40. | Protož jakož vybrán bývá koukol a ohněm spálen, takť bude při skonání tohoto světa. |
41. | Pošle Syn člověka anděly své, i vyberouť z království jeho všecka pohoršení, i ty, kteříž činí nepravost, |
42. | A uvrhouť je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. |
43. | A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého. Kdo má uši k slyšení, slyš. |
44. | Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli, kterýž nalezna člověk, skrývá, a radostí naplněn jsa pro něj, odchází a prodává všecko, což má, a koupí pole to. |
45. | Opět podobno jest království nebeské člověku kupci, hledajícímu pěkných perel. |
46. | Kterýž když nalezl jednu velmi drahou perlu, odšed, prodal všecko, což měl, a koupil ji. |
47. | Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře, a ze všelikého plodu shromažďující. |
48. | Kteroužto, když naplněna byla, vytáhše na břeh a sedíce, vybírali, což dobrého bylo, do nádob, a což bylo zlého, preč zamítali. |
49. | Takť bude při skonání světa. Vyjdou andělé, a oddělí zlé z prostředku spravedlivých, |
50. | A uvrhou je do peci ohnivé. Tamť bude pláč a škřipení zubů. |
51. | Dí jim Ježíš: Srozuměli-li jste tomuto všemu? Řekli jemu: I ovšem, Pane. |
52. | On pak řekl jim: Protož každý učitel umělý v království nebeském podobný jest člověku hospodáři, kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci. |
53. | I stalo se, když dokonal Ježíš podobenství ta, bral se odtud. |
54. | A přišed do vlasti své, učil je v škole jejich, tak že se velmi divili, a říkali: Odkud má tento moudrost tuto a moc? |
55. | Zdaliž tento není syn tesařův? Zdaliž matka jeho neslove Maria, a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas? |
56. | A sestry jeho zdaliž všecky u nás nejsou? Odkudž tedy má tyto všecky věci? |
57. | I zhoršili se na něm. Ježíš pak řekl jim: Neníť prorok beze cti, než v své vlasti a v domě svém. |
58. | I neučinil tu mnoho divů pro nevěru jejich. |
Kapitola 14. |
1. | V tom čase uslyšel Heródes čtvrták pověst o Ježíšovi. |
2. | I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho. |
3. | Nebo jav Heródes Jana, svázal jej byl a dal do žaláře, pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého. |
4. | Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí. |
5. | A chtěv zabiti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli. |
6. | Když pak slaven byl den narození Heródesova, tancovala dcera Herodiady u prostřed, i zalíbila se Heródesovi. |
7. | Pročež s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho jen požádala. |
8. | A ona jsuci prvé navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na mise hlavu Jana Křtitele. |
9. | I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal dáti. |
10. | A poslav kata, sťal Jana v žaláři. |
11. | I přinesena jest hlava jeho na mise, a dána té děvečce. I nesla mateři své. |
12. | A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo a pochovali je; a šedše, pověděli Ježíšovi. |
13. | To uslyšev Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. Což uslyševše zástupové, šli za ním pěšky z měst. |
14. | A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich. |
15. | A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Propusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů. |
16. | Ježíš pak řekl jim: Není jim potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti. |
17. | A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě. |
18. | On pak dí jim: Přinestež mi je sem. |
19. | A rozkázav zástupu posaditi se na trávě, a vzav těch pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dával učedlníkům ty chleby, a učedlníci zástupům. |
20. | I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali, což zbylo drobtů, dvanácte košů plných. |
21. | Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí. |
22. | A i hned přinutil Ježíš učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej na druhou stranu, dokudž by nepropustil zástupů. |
23. | A propustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam. |
24. | Lodí pak již byla u prostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný. |
25. | Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři. |
26. | A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zlekali se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli. |
27. | Ale i hned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. |
28. | I odpověděv jemu Petr, řekl: Pane, jestliže jsi ty, rozkaž mi k sobě přijíti po vodě. |
29. | On pak řekl: Poď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi. |
30. | Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi. |
31. | A i hned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu, Ó malé víry, pročežs pochyboval? |
32. | A jakž oni vstoupili na lodí, utišil se vítr. |
33. | Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi. |
34. | A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské. |
35. | A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé. |
36. | A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou. |
Kapitola 15. |
1. | A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákonníci a farizeové, řkouce: |
2. | Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb. |
3. | A on odpovídaje, řekl jim: Proč i vy přestupujete přikázaní Boží pro ustanovení svá? |
4. | Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře. |
5. | Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar jest to, čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. A neuctil by otce svého neb mateře své. |
6. | I zlehčili jste přikázaní Boží pro své ustanovení. |
7. | Pokrytci, dobře prorokoval o vás Iziáš, řka: |
8. | Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými, a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne. |
9. | Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení přikázaní lidských. |
10. | A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte. |
11. | Ne to, což vchází v ústa, poškvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poškvrňuje člověka. |
12. | Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se? |
13. | A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj ten nebeský, vykořeněno bude. |
14. | Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých. Povede-liť pak slepý slepého, oba v jámu upadnou. |
15. | I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství. |
16. | Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste? |
17. | Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde, a vypouští se ven? |
18. | Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poškvrňují člověka. |
19. | Z srdce zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání. |
20. | Tyť jsou věci poškvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť nepoškvrňuje člověka. |
21. | A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských. |
22. | A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala, řkuci jemu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství. |
23. | On pak neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Odbuď ji, neboť volá za námi. |
24. | On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského. |
25. | Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi. |
26. | On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. |
27. | A ona řekla: Takť jest, Pane. A však štěňátka jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich. |
28. | Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu. |
29. | A odšed odtud Ježíš, šel k moři Galilejskému, a vstoupiv na horu, posadil se tam. |
30. | I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on je uzdravoval, |
31. | Tak že se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského. |
32. | Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu. Nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli; a propustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě. |
33. | I řkou mu učedlníci jeho: Kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili? |
34. | I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm, a málo rybiček. |
35. | I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi. |
36. | A vzav těch sedm chlebů a ty ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, učedlníci pak zástupu. |
37. | I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných. |
38. | Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů, kromě žen a dětí. |
39. | A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala. |
Kapitola 16. |
1. | I přistoupivše farizeové a saduceové, pokoušejíce, prosili ho, aby jim znamení s nebe ukázal. |
2. | On pak odpovídaje, řekl jim: Když bývá večer, říkáte: Jasno bude, nebo se červená nebe. |
3. | A ráno: Dnes bude nečas, nebo se červená zasmušilé nebe. Pokrytci, způsob zajisté nebe rozsouditi umíte, znamení pak časů těchto nemůžete? |
4. | Národ zlý a cizoložný znamení hledá, ale znamení jemu nebude dáno, než toliko znamení ono Jonáše proroka. A opustiv je, odšel. |
5. | A plavivše se učedlníci jeho přes moře, zapomenuli vzíti chleba. |
6. | Ježíš pak řekl jim: Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského. |
7. | Oni pak rozjímali mezi sebou, řkouce: Nevzali jsme chleba. |
8. | A znaje to Ježíš, řekl jim: Co to rozjímáte mezi sebou, ó malé víry, že jste chlebů nevzali? |
9. | Ještě-liž nerozumíte, ani nepamatujete na těch pět chlebů a na pět tisíců, a kolik jste košů nazbírali? |
10. | Ani na těch sedm chlebů, a na čtyři tisíce, a kolik jste košů nazbírali? |
11. | I kterakž nerozumíte, že ne o chlebu mluvil jsem vám, pravě, abyste se varovali kvasu farizejského a saducejského? |
12. | Tedy srozuměli, že neřekl, aby se varovali od kvasu chleba, ale od učení farizeů a saduceů. |
13. | Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy, otázal se učedlníků svých, řka: Kým praví lidé býti mne, Syna člověka? |
14. | A oni řekli: Někteří Janem Křtitelem, jiní pak Eliášem, jiní pak Jeremiášem, aneb jedním z proroků. |
15. | I dí jim: Vy pak kým mne býti pravíte? |
16. | I odpověděv Šimon Petr, řekl: Ty jsi Kristus, ten Syn Boha živého. |
17. | A odpovídaje Ježíš, řekl mu: Blahoslavený jsi Šimone, synu Jonášův; nebo tělo a krev nezjevilo tobě, ale Otec můj, kterýž jest v nebesích. |
18. | I jáť pravím tobě, že jsi ty Petr, a na téť skále vzdělám církev svou, a brány pekelné nepřemohou jí. |
19. | A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. |
20. | Tedy přikázal učedlníkům svým, aby žádnému nepravili, že by on byl ten Ježíš Kristus. |
21. | A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým, že musí jíti do Jeruzaléma, a mnoho trpěti od starších a předních kněží {biskupů} a od zákonníků, a zabit býti, a třetího dne z mrtvých vstáti. |
22. | I odved ho Petr, počal mu přimlouvati, řka: Odstup to od tebe, Pane, nikoli nestanese tobě toho. |
23. | Kterýžto obrátiv se, řekl Petrovi: Jdi za mnou, satane, ku pohoršení jsi mi; nebo nechápáš těch věcí, kteréž jsou Boží, ale kteréž jsou lidské. |
24. | Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapřiž sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následujž mne. |
25. | Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati, ztratíť ji; kdož by pak ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. |
26. | Nebo co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou? |
27. | Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými, a tehdáž odplatí jednomu každému podlé skutků jeho. |
28. | Amen pravím vám: Jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří Syna člověka, přicházejícího v království svém. |
Kapitola 17. |
1. | A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí, |
2. | A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, roucho pak jeho učiněno bílé jako světlo. |
3. | A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním. |
4. | A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, uděláme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden. |
5. | Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý zastínil je. A aj, hlas z toho oblaku řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte. |
6. | To uslyšavše učedlníci, padli na tváři své a báli se velmi. |
7. | A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka: Vstaňte a nebojte se. |
8. | Pozdvihše pak očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše. |
9. | Když pak sstupovali s té hory, přikázal jim Ježíš, řka: Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn člověka nevstal z mrtvých. |
10. | I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že má Eliáš prvé přijíti? |
11. | Ježíš pak odpovídaje, řekl jim: Eliáš zajisté přijde prvé, a napraví všecky věci. |
12. | Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a však nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Takť i Syn člověka trpěti bude od nich. |
13. | Tedy srozuměli učedlníci, že jim to pravil o Janovi Křtiteli. |
14. | A když přišli k zástupu, přistoupil k němu člověk, a poklekl před ním na kolena, |
15. | A řekl: Pane, smiluj se nad synem mým, nebo náměsičník jest, a těžce se trápí. Často zajisté padá do ohně a častokrát do vody. |
16. | I přivedl jsem ho učedlníkům tvým, ale nemohli ho uzdraviti. |
17. | Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Ó národe nevěrný a převrácený, dokud budu s vámi? Dokudž vás snášeti budu? Přiveďte mi jej sem. |
18. | I přimluvil tomu ďábelství Ježíš. I vyšlo od něho; a uzdraven jest ten mládenec v tu hodinu. |
19. | Tedy přistoupivše učedlníci k Ježíšovi soukromí, řekli: Proč jsme my ho nemohli vyvrci? |
20. | Ježíš pak řekl jim: Pro nevěru svou. Amen zajisté pravím vám: Budete-li míti víru jako zrno horčičné, díte hoře této: Přejdi odsud tam, i přejde, a nebudeť vám nic nemožného. |
21. | Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst. |
22. | A když byli v Galilei, řekl jim Ježíš: Syn člověka bude vydán v ruce lidské, |
23. | A zamordujíť jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně. |
24. | A když přišli do Kafarnaum, přistoupili ku Petrovi ti, kteříž plat vybírali, a řekli: Což mistr váš nedává platu? |
25. | A on řekl: Dává. A když přišel domů, předšel jej Ježíš, řka: Co se tobě zdá, Šimone? Králové zemští od kterých berou daň aneb plat? Od synů-li svých, čili od cizích? |
26. | Dí jemu Petr: Od cizích. I řekl mu Ježíš: Tedy synové jsou svobodní. |
27. | Ale abychom jich nepohoršili, jda k moři, vrz udici, a tu rybu, kteráž nejprvé uvázne, vezmi, a otevra ústa její, nalezneš groš. Ten vezma, dej jim za mne i za sebe. |
Kapitola 18. |
1. | V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském? |
2. | A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich, |
3. | A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete dokrálovství nebeského. |
4. | Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském. |
5. | A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá. |
6. | Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské. |
7. | Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení. |
8. | Protož jestliže ruka tvá aneb noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému aneb bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do ohně věčného. |
9. | A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně. |
10. | Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí natvář Otce mého, kterýž v nebesích jest. |
11. | Přišel zajisté Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo. |
12. | Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, azbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá těch devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé? |
13. | A nahodí-liť mu se nalezti ji, amen pravím vám, že se raduje nad ní více, než nad těmi devadesáti devíti nepobloudilými. |
14. | Takť není vůle Otce vašeho, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto. |
15. | Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého. |
16. | Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě ještě jednoho aneb dva, aby v ústech dvou neb tří svědků stálo každé slovo. |
17. | Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán. |
18. | Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. |
19. | Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského. |
20. | Nebo kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu mém, tuť jsem já u prostřed nich. |
21. | Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmi-likrát? |
22. | I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát. |
23. | A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými. |
24. | A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven. |
25. | A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti. |
26. | Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. |
27. | I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil. |
28. | Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen. |
29. | Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. |
30. | On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu. |
31. | Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo. |
32. | Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil. |
33. | Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou? |
34. | I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen. |
35. | Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich. |
Kapitola 19. |
1. | I stalo se, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se z Galilee, a přišel do končin Judských za Jordán. |
2. | I šli za ním zástupové mnozí, a uzdravil je tam. |
3. | I přistoupili k němu farizeové, pokoušejíce ho a řkouce jemu: Sluší-li člověku propustiti manželku svou z kterékoli příčiny? |
4. | On pak odpovídaje, řekl jim: Což jste nečtli, že ten, kterýž stvořil s počátku, muže a ženu učinil je? |
5. | A řekl: Protož opustí člověk otce i matku, a připojí se k manželce své, i budou dva jedno tělo. |
6. | A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. A protož, což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. |
7. | Řekli jemu: Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti lístek rozloučení, a propustiti ji? |
8. | Dí jim: Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše, ale s počátku nebylo tak. |
9. | Protož pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, (leč pro smilství), a jinou pojme, cizoloží, i kdož propuštěnou pojme, cizoloží. |
10. | Řekli jemu učedlníci jeho: Poněvadž jest taková pře s manželkou, není dobré ženiti se. |
11. | On pak řekl jim: Ne všickniť chápají slova toho, ale ti, jimž jest dáno. |
12. | Jsouť zajisté panicové, kteříž se tak z života matky zrodili; a jsouť panicové, kteříž učiněni jsou od lidí; a jsouť panicové, kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské. Kdo může pochopiti, pochop. |
13. | Tehdy přineseny jsou k němu dítky, aby na ně ruce vzkládal a modlil se. Učedlníci pak přimlouvali jim. |
14. | Ale Ježíš řekl: Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně; nebo takovýchť jest království nebeské. |
15. | A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud. |
16. | A aj, jeden přistoupiv, řekl jemu: Mistře dobrý, co dobrého budu činiti, abych měl život věčný? |
17. | Ale on řekl jemu: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. Chceš-li pak vjíti do života, ostříhej přikázaní. |
18. | Dí jemu: Kterých? Ježíš pak řekl: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví. |
19. | Cti otce svého i matku, a milovati budeš bližního svého jako sebe samého. |
20. | Dí jemu mládenec: Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti. Čehož mi se ještě nedostává? |
21. | Řekl mu Ježíš: Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne. |
22. | Uslyšev pak mládenec tu řeč, odšel, smuten jsa; nebo měl statku mnoho. |
23. | Ježíš pak řekl učedlníkům svým: Amen pravím vám, že bohatý nesnadně vejde do království nebeského. |
24. | A opět pravím vám: Snázeť jest velbloudu skrze uši jehly projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. |
25. | A uslyšavše to učedlníci jeho, užasli se velmi, řkouce: I kdož tedy může spasen býti? |
26. | Pohleděv pak Ježíš, řekl jim: U lidíť jest to nemožné, ale u Boha všecko jest možné. |
27. | Tehdy odpověděv Petr, řekl mu: Aj, my opustili jsme všecky věci, a šli jsme za tebou. Což pak nám bude? |
28. | Ježíš pak řekl jim: Amen pravím vám, že vy, kteříž jste následovali mne, v druhém narození, když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své, sednete i vy na dvanácti trůních, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. |
29. | A každý, kdož opustil by domy, neb bratry, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb pole pro jméno mé, stokrát více vezme, a život věčný dědičně obdrží. |
30. | Mnozí pak první budou poslední, a poslední první. |
Kapitola 20. |
1. | Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou. |
2. | Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou. |
3. | A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce. |
4. | I těm řekl: Jdětež i vy na vinici, a co bude spravedlivého, dám vám. |
5. | A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též. |
6. | Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce? |
7. | Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici, a což by bylo spravedlivého, vezmete. |
8. | Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních. |
9. | A přišedše ti při jedenácté hodině najatí, vzali jeden každý po penízi. |
10. | Přišedše pak první, domnívali se, že více vezmou, ale vzali i oni jeden každý po penízi. |
11. | A vzavše, reptali proti hospodáři, |
12. | Řkouce: Tito poslední jednu hodinu dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko. |
13. | On pak odpovídaje, řekl jednomu z nich: Příteli, nečiním tobě křivdy. Zdaliž jsi z peníze nesmluvil se mnou? |
14. | Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce, já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě. |
15. | Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem? |
16. | Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených. |
17. | A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků soukromí na cestě. I řekl jim: |
18. | Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím {biskupům} a zákonníkům, a odsoudí ho na smrt. |
19. | A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k zbičování a ukřižování, ale třetího dne z mrtvých vstane. |
20. | Tehdy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějici se a proseci něco od něho. |
21. | Kterýž řekl jí: Co chceš: Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sedají, jeden po pravici tvé a druhý po levici, v království tvém. |
22. | Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme. |
23. | Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti po pravici mé a po levici mé, neníť mé dáti, ale těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého. |
24. | A uslyšavše to deset jiných, rozhněvali se na ty dva bratry. |
25. | Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad nimi, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi. |
26. | Ale ne tak bude mezi vámi. Nýbrž kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš. |
27. | A kdož by koli mezi vámi chtěl býti přední, budiž váš služebník; |
28. | Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil, a aby dal život svůj mzdu na vykoupení za mnohé. |
29. | A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký. |
30. | A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyšavše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův. |
31. | Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův. |
32. | I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil? |
33. | Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše. |
34. | I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a hned prohlédly oči jejich. I šli za ním. |