|
EVANGELIUM S. MATOUŠE |
Kapitola 1. |
1. | Kniha rodu Ježíše Krista syna Davidova, syna Abrahamova. |
2. | Abraham zplodil Izáka. Izák pak zplodil Jákoba. Jákob zplodil Judu a bratří jeho. |
3. | Judas pak zplodil Fáresa a Záru z Támar. Fáres pak zplodil Ezroma. Ezrom zplodil Arama. |
4. | Aram pak zplodil Aminadaba. Aminadab pak zplodil Názona. Názon zplodil Salmona. |
5. | Salmon zplodil Bóza z Raab. A Bóz zplodil Obéda z Rut. Obéd pak zplodil Jesse. |
6. | Jesse zplodil Davida krále. David pak král zplodil Šalomouna, z té, kteráž byla Uriášova. |
7. | Šalomoun zplodil Roboáma. Roboám zplodil Abiáše. Abiáš zplodil Azu. |
8. | Aza zplodil Jozafata. Jozafat zplodil Joráma. Jorám zplodil Oziáše. |
9. | Oziáš pak zplodil Joátama. Joátam pak zplodil Achasa. Achas zplodil Ezechiáše. |
10. | Ezechiáš pak zplodil Manassesa. A Manasses zplodil Amona. Amon pak zplodil Joziáše. |
11. | Joziáš pak zplodil Jekoniáše a bratří jeho v zajetí Babylonském. |
12. | A po zajetí Babylonském Jekoniáš zplodil Salatiele. Salatiel pak zplodil Zorobábele. |
13. | A Zorobábel zplodil Abiuda. Abiud pak zplodil Eliakima. Eliakim zplodil Azora. |
14. | Azor potom zplodil Sádocha. Sádoch zplodil Achima. Achim pak zplodil Eliuda. |
15. | Eliud zplodil Eleazara. Eleazar zplodil Mátana. Mátan zplodil Jákoba. |
16. | Jákob pak zplodil Jozefa, muže Marie, z nížto narodil se JEŽÍŠ, kterýž slove Kristus. |
17. | A tak všech rodů od Abrahama až do Davida bylo rodů čtrnácte, a od Davida až do zajetí Babylonského rodů čtrnácte, a od zajetí Babylonského až do Krista rodů čtrnácte. |
18. | Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria zasnoubena byla Jozefovi, prvé než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého. |
19. | Ale Jozef muž její spravedlivý jsa, a nechtěv jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti. |
20. | Když pak on o tom přemyšloval, aj, anděl Páně ve snách ukázal se jemu, řka: Jozefe synu Davidův, neboj se přijíti Marie manželky své; nebo což v ní jest počato, z Ducha svatého jest. |
21. | Porodíť pak syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš; onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich. |
22. | Toto pak všecko stalo se, aby se naplnilo, což povědíno bylo ode Pána skrze proroka, řkoucího: |
23. | Aj, panna těhotná bude, a porodí syna, a nazůveš jméno jeho Emmanuel, kteréž se vykládá: S námi Bůh. |
24. | Procítiv pak Jozef ze sna, učinil, jakož mu přikázal anděl Páně, a přijal manželku svou. |
25. | Ale nepoznal jí, až i porodila Syna svého prvorozeného, a nazvala jméno jeho Ježíš. |
Kapitola 2. |
1. | Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově za dnů Heródesa krále, aj, mudrci od východu slunce vypravili se do Jeruzaléma, |
2. | Řkouce: Kde jest ten narozený král Židovský? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce, a vypravili jsme se, abychom se klaněli jemu. |
3. | To uslyšev Heródes král, zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním. |
4. | A protož svolav všecky přední kněží {biskupy} a učitele lidu, tázal se jich, kde by se Kristus měl naroditi. |
5. | Oni pak řekli jemu: V Betlémě Judově. Nebo tak jest psáno skrze proroka: |
6. | A ty Betléme, země Judská, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými; neboť z tebe vyjde vývoda, kterýž pásti bude lid můj Izraelský. |
7. | Tehdy Heródes tajně povolav mudrců, pilně se jich vyptával, kterého by se jim času hvězda ukázala. |
8. | A když je propouštěl do Betléma, řekl: Jdouce, vyptejte se pilně na to děťátko, a když naleznete, zvěstujtež mi, ať i já přijda, pokloním se jemu. |
9. | Oni pak vyslyševše krále, jeli. A aj, hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad místem, kdež bylo děťátko. |
10. | A uzřevše hvězdu, zradovali se radostí velmi velikou. |
11. | I všedše do domu, nalezli děťátko s Marií matkou jeho, a padše, klaněli se jemu; a otevřevše poklady své, obětovali jemu dary, zlato a kadidlo a mirru. |
12. | A od Boha napomenuti jsouce ve snách, aby se nenavraceli k Heródesovi, jinou cestou navrátili se do krajiny své. |
13. | Když pak oni odjeli, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách, řka: Vstana, vezmi děťátko i matku jeho, a utec do Egypta, a buď tam, dokudž nepovím tobě; neboť bude Heródes hledati děťátka, aby je zahubil. |
14. | Kterýž vstav v noci, vzal děťátko i matku jeho, a odšel do Egypta. |
15. | A byl tam až do smrti Heródesovy, aby se naplnilo povědění Páně skrze proroka, řkoucího: Z Egypta povolal jsem Syna svého. |
16. | Tehdy Heródes uzřev, že by oklamán byl od mudrců, rozhněval se náramně, a poslav, zmordoval všecky dítky, kteréž byly v Betlémě i ve všech končinách jeho, od dvouletých a níže, podlé času, na kterýž se byl pilně vyptal od mudrců. |
17. | Tehdy naplněno jest to povědění Jeremiáše proroka, řkoucího: |
18. | Hlas v Ráma slyšán jest, naříkání a pláč a kvílení mnohé; Ráchel plačící synů svých, a nedala se potěšiti, proto že jich není. |
19. | Když pak umřel Heródes, aj, anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách v Egyptě, |
20. | Řka: Vstana, vezmi dítě i matku jeho, a jdiž do země Izraelské; neboť jsou zemřeli ti, kteříž hledali bezživotí dítěte. |
21. | Kterýžto vstav, vzal dítě i matku jeho, a přišel do země Izraelské. |
22. | Ale uslyšev, že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Heródesa otce svého, obával se tam jíti; avšak napomenut byv od Boha ve snách, obrátil se do krajin Galilejských. |
23. | A přišed, bydlil v městě, kteréž slove Nazarét, aby se naplnilo, což povědíno bylo skrze proroky, že Nazaretský slouti bude. |
Kapitola 3. |
1. | V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti v zemi Judské, |
2. | A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské. |
3. | Totoť jest zajisté ten předpověděný od Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. |
4. | Ten pak Jan měl roucho z srstí velbloudových, a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní. |
5. | Tedy vycházel k němu Jeruzalém a všecko Judstvo, i všecka okolní krajina Jordánská, |
6. | A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své. |
7. | Uzřev pak mnohé z fariezů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu? |
8. | Protož neste ovoce hodné pokání. |
9. | A nemyslte, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že může Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. |
10. | A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý tedy strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. |
11. | Jáť křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm. |
12. | Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným. |
13. | Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby pokřtěn byl od něho. |
14. | Ale Jan velmi zbraňoval jemu, řka: Já mám od tebe křtěn býti, a ty pak jdeš ke mně? |
15. | A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Nechej nyní; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy nechal ho. |
16. | A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil i hned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici, a přicházejícího na něj. |
17. | A aj, hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo. |
Kapitola 4. |
1. | Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha, aby pokoušín byl od ďábla. |
2. | A postiv se čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí, potom zlačněl. |
3. | A přistoupiv k němu pokušitel, řekl: Jsi-li Syn Boží, rciž, ať kamení toto chlebové jsou. |
4. | On pak odpovídaje, řekl: Psánoť jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží. |
5. | Tedy pojal jej ďábel do svatého města, a postavil ho na vrchu chrámu. |
6. | A řekl mu: Jsi-li Syn Boží, spustiž se dolů; nebo psáno jest, že andělům svým přikázal o tobě, a na ruce uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil. |
7. | I řekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. |
8. | Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi, a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich, |
9. | A řekl jemu: Toto všecko tobě dám, jestliže padna, budeš mi se klaněti. |
10. | Tedy řekl mu Ježíš: Odejdiž, satane; neboť psáno jest: Pánu Bohu svému klaněti se budeš, a jemu samému sloužiti budeš. |
11. | Tedy opustil ho ďábel, a aj, andělé přistoupili a sloužili jemu. |
12. | A když uslyšel Ježíš, že by Jan byl vsazen, navrátil se do Galilee. |
13. | A opustiv Nazarét, přišed, bydlil v Kafarnaum při moři, v krajinách Zabulon a Neftalím, |
14. | Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: |
15. | Země Zabulon a Neftalím při moři za Jordánem, Galilea pohanská, |
16. | Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo veliké, a sedícím v krajině a stínu smrti, světlo vzešlo jim. |
17. | Od toho času počal Ježíš kázati a praviti: Pokání čiňte; neboť se přiblížilo království nebeské. |
18. | A chodě Ježíš podlé moře Galilejského, uzřel dva bratry, Šimona, kterýž slove Petr, a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí sít do moře, (nebo byli rybáři). |
19. | I dí jim: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí. |
20. | A oni hned opustivše síti, šli za ním. |
21. | A poodšed odtud, uzřel jiné dva bratry, Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, na lodí s Zebedeem otcem jejich, ani tvrdí síti své. I povolal jich. |
22. | A oni hned opustivše lodí a otce svého, šli za ním. |
23. | I procházel Ježíš všecku Galilei, uče v shromážděních jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. |
24. | A rozešla se o něm pověst po vší Syrii. I vodili k němu všecky nemocné, rozličnými neduhy a trápeními obklíčené, i ďábelníky, i náměsičníky, i šlakem poražené a uzdravoval je. |
25. | I šli za ním zástupové mnozí z Galilee a z Desíti měst, i z Jeruzaléma i z Judstva i z Zajordání. |
Kapitola 5. |
1. | Vida pak Ježíš zástupy, vstoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu učedlníci jeho. |
2. | I otevřev ústa svá, učil je, řka: |
3. | Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich jest království nebeské. |
4. | Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou. |
5. | Blahoslavení tiší, nebo oni dědictví obdrží na zemi. |
6. | Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti, nebo oni nasyceni budou. |
7. | Blahoslavení milosrdní, nebo oni milosrdenství důjdou. |
8. | Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou. |
9. | Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou. |
10. | Blahoslavení, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost, nebo jejich jest království nebeské. |
11. | Blahoslavení budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti, a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne. |
12. | Radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Takť zajisté protivili se prorokům, kteříž byli před vámi. |
13. | Vy jste sůl země. Jestliže sůl zmařena bude, čím bude osolena? K ničemuž se nehodí více, než aby byla ven vyvržena a od lidí pošlapána. |
14. | Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. |
15. | Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě. |
16. | Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré, a slaví Otce vašeho, kterýž jest v nebesích. |
17. | Nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona aneb proroků. Nepřišelť jsem rušiti, ale naplniti. |
18. | Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou. |
19. | Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázaní těchto nejmenších, a učil by tak lidi, nejmenší slouti bude v království nebeském. Kdož by pak koli činil i učil, ten veliký slouti bude v království nebeském. |
20. | Nebo pravím vám: Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákonníků a farizeů, nikoli nevejdete do království nebeského. |
21. | Slyšeli jste, že říkáno jest starým: Nezabiješ. Pakli by kdo zabil, povinen trpěti soud. |
22. | Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny, musí trpěti soud. Kdož by pak řekl bratru svému: Rácha, povinen bude před radou státi; a kdož by řekl: Blázne, musí pekelný oheň trpěti. |
23. | Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvůj má něco proti tobě: |
24. | Nechejž tu daru svého před oltářem a odejdi; prvé smiř se s bratrem svým, a potom přijda, obětuj dar svůj. |
25. | Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, aťby snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře. |
26. | Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž i posledního haléře nenavrátíš. |
27. | Slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nezcizoložíš. |
28. | Ale jáť pravím vám: Že každý, kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí, již zcizoložil s ní v srdci svém. |
29. | Jestliže pak oko tvé pravé horší tě, vylup je a vrz od sebe; neboť jest užitečněji tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného. |
30. | A pakli ruka tvá pravá horší tě, utni ji a vrz od sebe; nebo užitečněji jest tobě, aby zahynul jeden oud tvůj, než by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně. |
31. | Též řečeno jest: Kdož by koli propustil manželku svou, aby jí dal lístek rozloučení. |
32. | Jáť pak pravím vám: Že kdožkoli propustil by manželku svou, kromě příčiny cizoložstva, uvodí ji v cizoložstvo, a kdož propuštěnou pojme, cizoloží. |
33. | Opět slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nebudeš křivě přisahati, ale splníš Pánu přísahy své. |
34. | Ale jáť pravím vám: Abyste nepřisahali všelijak, ani skrze nebe, nebo trůn Boží jest; |
35. | Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest; ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého toho Krále jest. |
36. | Ani skrze hlavu svou budeš přisahati, nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého. |
37. | Ale buď řeč vaše: Jistě, jistě; nikoli, nikoli. Což pak nad to více jest, to od zlého jest. |
38. | Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko, a zub za zub. |
39. | Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého. |
40. | A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště. |
41. | A nutil-li by tě kdo míli jednu, jdi s ním dvě. |
42. | A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se. |
43. | Slyšeli jste, že říkáno bylo: Milovati budeš bližního svého, a nenáviděti budeš nepřítele svého. |
44. | Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví, |
45. | Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé. |
46. | Nebo milujete-li ty, kdož vás milují, jakou odplatu máte? Zdaliž i publikáni téhož nečiní? |
47. | A budete-li pozdravovati toliko bratří svých, což více činíte? Však i publikáni to činí. |
48. | Buďtež vy tedy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest. |
Kapitola 6. |
1. | Pilně se varujte, abyste almužny své nedávali před lidmi, proto abyste vidíni byli od nich, jinak nebudete míti odplaty u Otce svého, kterýž jest v nebesích. |
2. | Protož když dáváš almužnu, netrub před sebou, jako pokrytci činí v školách a na ryncích, aby chváleni byli od lidí. Amen pravím vám, majíť odplatu svou. |
3. | Ale ty když almužnu dáváš, nechť neví levice tvá, co činí pravice tvá, |
4. | Aby almužna tvá byla v skrytě, Otec pak tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně. |
5. | A když bys se modlil, nebývej jako pokrytci. Obyčej zajisté mají, v školách a na úhlech ulic stojíce, modliti se, aby byli vidíni od lidí. Amen pravím vám, žeť mají odplatu svou. |
6. | Ale ty když bys se modlil, vejdi do pokojíka svého, a zavra dvéře své, modliž se Otci svému, kterýž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně. |
7. | Modléce se pak, nebuďtež marnomluvní jako pohané; nebo se domnívají, že pro tu svou mnohomluvnost vyslyšáni budou. |
8. | Nepřirovnávejtež se tedy jim, neboť ví Otec váš, čeho jest vám potřebí, prvé než byste vy ho prosili. |
9. | A protož vy takto se modlte: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé. |
10. | Přiď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. |
11. | Chléb náš vezdejší dej nám dnes. |
12. | A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim. |
13. | I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen. |
14. | Nebo jestliže odpustíte lidem poklésky jejich, odpustíť i vám nebeský Otec váš. |
15. | Jestliže pak neodpustíte lidem pádů jejich, aniž Otec váš odpustí vám pádů vašich. |
16. | Když byste se pak postili, nebývejtež jako pokrytci zasmušilí; neboť pošmuřují tváří svých, aby vědomé bylo lidem, že se postí. Amen pravím vám, vzaliť jsou odplatu svou. |
17. | Ty pak, když se postíš, pomaž hlavy své a tvář svou umej, |
18. | Aby nebylo zjevné lidem, že se postíš, ale Otci tvému, kterýž jest v skrytě. A Otec tvůj, kterýž vidí v skrytosti, odplatí tobě zjevně. |
19. | Neskládejte sobě pokladů na zemi, kdež mol a rez kazí, a kdež zloději vykopávají a kradou. |
20. | Ale skládejte sobě poklady v nebi, kdež ani mol ani rez nekazí, a kdež zloději nevykopávají ani nekradou. |
21. | Nebo kdež jest poklad váš, tuť jest i srdce vaše. |
22. | Svíce těla jestiť oko; protož jestliže by oko tvé sprostné bylo, všecko tělo tvé světlé bude. |
23. | Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Jestliže tedy světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, sama tma jaká bude? |
24. | Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Neb zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho přídržeti se bude, a druhým pohrdne. Nemůžte Bohu sloužiti i mammoně. |
25. | Protož pravím vám: Nepečujte o život svůj, co byste jedli a co pili, ani o tělo své, čím byste se odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo nežli oděv? |
26. | Hleďte na ptactvo nebeské, žeť nesejí ani žnou, ani shromažďují do stodol, ale Otec váš nebeský živí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete? |
27. | A kdo z vás pečlivě mysle, může přidati ku postavě své loket jeden? |
28. | A o oděv proč se staráte? Považte kvítí polního, kterak roste, nepracuje ani přede. |
29. | Pravímť pak vám, že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl, jako jedno z nich. |
30. | Poněvadž tedy trávu polní, ješto dnes jest, a zítra do peci bývá vložena, Bůh tak odívá, i zdaliž mnohem více vás neodívá, ó malé víry? |
31. | Nepečujtež tedy, říkajíce: Co budeme jísti? aneb co budeme píti? aneb čím se budeme odívati? |
32. | Nebo toho všeho pohané hledají. Víť zajisté Otec váš nebeský, že toho všeho potřebujete. |
33. | Ale hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno. |
34. | Protož nepečujte o zítřejší den, nebo zítřejší den pečovati bude o své věci. Dostiť má den na svém trápení. |
Kapitola 7. |
1. | Nesuďtež, abyste nebyli souzeni. |
2. | Nebo kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zase odměřeno. |
3. | Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna neznamenáš? |
4. | Aneb kterak díš bratru svému: Nech ať vyjmu mrvu z oka tvého? A aj, břevno v oku tvém. |
5. | Pokrytče, vyjmi nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra svého. |
6. | Nedávejte svatého psům, aniž mecte perel svých před svině, aťby snad nepotlačily jich nohama svýma, a obrátíce se, neroztrhaly vás. |
7. | Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevříno. |
8. | Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno. |
9. | An který z vás jest člověk, jehož kdyby prosil syn jeho za chléb, dal by jemu kámen? |
10. | A prosil-li by za rybu, zdali dá jemu hada? |
11. | Poněvadž tedy vy, jsouce zlí, umíte dobré dary dávati dětem svým, čím více Otec váš, kterýž jest v nebesích, dá dobré věci těm, kteříž ho, prosí? |
12. | A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákon i proroci. |
13. | Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. |
14. | Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji. |
15. | Pilně se pak varujte falešných proroků, kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím, ale vnitř jsou vlci hltaví. |
16. | Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž zbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? |
17. | Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. |
18. | Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. |
19. | Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. |
20. | A tak tedy po ovocích jejich poznáte je. |
21. | Ne každý, kdož mi říká: Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdož činí vůli Otce mého, kterýž v nebesích jest. |
22. | Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? |
23. | A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. |
24. | A protož každého, kdož slyší slova má tato a plní je, připodobním muži moudrému, kterýž ustavěl dům svůj na skále. |
25. | I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, ale nepadl; nebo založen byl na skále. |
26. | Každý pak, kdož slyší slova má tato, a neplní jich, připodobněn bude muži bláznu, kterýž ustavěl dům svůj na písku. |
27. | I spadl příval, a přišly řeky, a váli větrové, a obořili se na ten dům, i padl, a byl pád jeho veliký. |
28. | Stalo se pak, když dokonal Ježíš řeči tyto, že se převelmi divili zástupové učení jeho. |
29. | Nebo učil je jako moc maje, a ne jako zákonníci. |
Kapitola 8. |
1. | A když sstupoval s hory, šli za ním zástupové mnozí. |
2. | A aj, malomocný přišed, klaněl se jemu, řka: Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mne očistiti. |
3. | I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned očištěno jest malomocenství jeho. |
4. | I dí jemu Ježíš: Viziž, abys žádnému nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj dar ten, kterýž přikázal Mojžíš, na svědectví jim. |
5. | A když vcházel Ježíš do Kafarnaum, přistoupil k němu setník, prose ho, |
6. | A řka: Pane, služebník můj leží doma šlakem poražený, velmi se trápě. |
7. | I dí jemu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho. |
8. | A odpovídaje setník, řekl: Pane, nejsemť hoden, abys všel pod střechu mou, ale toliko rci slovo, a uzdraven bude služebník můj. |
9. | Nebo i já jsem člověk pod mocí, maje pod sebou žoldnéře, a dím-li tomuto: Jdi, tedy jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní. |
10. | To uslyšev Ježíš, podivil se, a jdoucím za sebou řekl: Amen pravím vám, ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl. |
11. | Pravím pak vám, žeť přijdou mnozí od východu i od západu, a stoliti budou s Abrahamem, s Izákem a s Jákobem v království nebeském, |
12. | Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů. |
13. | I řekl Ježíš setníkovi: Jdiž, a jakžs uvěřil, staň se tobě. I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu. |
14. | A přišed Ježíš do domu Petrova, uzřel svegruši jeho, ana leží, a má zimnici. |
15. | I dotekl se ruky její, a přestala jí zimnice. I vstala a posluhovala jim. |
16. | A když byl večer, přivedli k němu mnohé, kteříž ďábelství měli, a on vymítal duchy slovem, a všecky, kteříž se zle měli, uzdravil, |
17. | Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka, řkoucího: Onť vzal na se mdloby naše, a neduhy nesl. |
18. | Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe, kázal přeplaviti se na druhou stranu. |
19. | A přistoupiv jeden zákonník, řekl jemu: Mistře, půjdu za tebou, kamžkoli půjdeš. |
20. | I dí jemu Ježíš: Lišky doupata mají, a ptactvo nebeské hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu sklonil. |
21. | Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu: Pane, dopusť mi prvé odjíti a pochovati otce mého. |
22. | Ale Ježíš řekl jemu: Poď za mnou, a nech ať mrtví pochovávají mrtvé své. |
23. | A když vstoupil na lodí, vstoupili za ním i učedlníci jeho. |
24. | A aj, bouře veliká stala se na moři, tak že vlny přikrývaly lodí. On pak spal. |
25. | A přistoupivše učedlníci jeho, zbudili jej, řkouce: Pane, zachovej nás, hynemeť. |
26. | I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tehdy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké. |
27. | Lidé pak divili se, řkouce: Kteraký jest tento, že ho i větrové i moře poslouchají? |
28. | A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských, potkali se s ním dva ďábelníci z hrobů vyšlí, ukrutní náramně, tak že žádný nemohl tou cestou choditi. |
29. | A aj, volali, řkouce: Co je nám po tobě, Ježíši, Synu Boží? Přišel jsi sem před časem trápiti nás. |
30. | A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů, pasoucích se. |
31. | Ďáblové pak prosili ho, řkouce: Jestliže nás vymítáš, dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů. |
32. | I řekl jim: Jděte. A oni vyšedše, vešli do stáda těch vepřů. A aj, hnalo se prudce všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře, i ztonuli v vodách. |
33. | Pastýři pak utekli. A přišedše do města, vypravovali to všecko, i o těch ďábelnících. |
34. | A aj, všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi, a uzřevše ho, prosili, aby šel z končin jejich. |
Kapitola 9. |
1. | A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého. |
2. | A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. |
3. | A aj, někteří z zákonníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá. |
4. | A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích svých? |
5. | Nebo co jest snáze říci: Odpuštěniť jsou tobě hříchové, čili říci: Vstaň a choď? |
6. | Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tehdy dí šlakem poraženému: Vstana, vezmi na sebe lože své, a jdi do domu svého. |
7. | Tedy vstav, odšel do domu svého. |
8. | A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem. |
9. | A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Poď za mnou. I vstav, šel za ním. |
10. | Stalo se pak, když seděl Ježíš za stolem v domě, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho. |
11. | A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí mistr váš? |
12. | Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. |
13. | Jdouce pak, učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. |
14. | Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí? |
15. | I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat ženich, a tehdyť se budou postiti. |
16. | Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by díl od roucha, a větší by díra byla. |
17. | Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno. |
18. | A když on to k nim mluvil, aj, kníže přistoupivši, klanělo se jemu, řkuc: Dcera má nyní umřela. Ale poď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa. |
19. | A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho. |
20. | (A aj žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho. |
21. | Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu. |
22. | Ježíš pak obrátiv se, a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. I ozdravěla ta žena té chvíle.) |
23. | Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev trubače i zástup hlučící, |
24. | Řekl jim: Odejdětež; nebo neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu. |
25. | A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její. I vstala ta děvečka. |
26. | A roznesla se pověst ta po vší té zemi. |
27. | A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. |
28. | A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane. |
29. | Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podlé víry vaší staň se vám. |
30. | I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný nezví. |
31. | Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi. |
32. | A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství. |
33. | A když vyvrženo bylo ďábelství, mluvil němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy nic nebylo vídáno takového v Izraeli. |
34. | Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly. |
35. | I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu. |
36. | A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře. |
37. | Tehdy řekl učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. |
38. | Protož proste Pána žně, ať vypudí dělníky na žeň svou. |
Kapitola 10. |
1. | A svolav dvanácte učedlníků svých, dal jim moc nad duchy nečistými, aby je vymítali, a aby uzdravovali všelikou nemoc, i všeliký neduh. |
2. | Dvanácti pak apoštolů jména jsou tato: První Šimon, kterýž slove Petr, a Ondřej bratr jeho, Jakub Zebedeův a Jan bratr jeho, |
3. | Filip a Bartoloměj, Tomáš a Matouš, kterýž býval celný, Jakub Alfeův a Lebbeus, přijmím Taddeus, |
4. | Šimon Kananitský, a Jidáš Iškariotský, kterýž i zradil ho. |
5. | Těchto dvanácte poslal Ježíš, přikazuje jim, řka: Na cestu pohanů nechoďte, a do města Samaritánských nevcházejte. |
6. | Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského. |
7. | Jdouce pak, kažte, řkouce: Že se přiblížilo království nebeské. |
8. | Nemocné uzdravujte, malomocné čisťte, mrtvé křeste, ďábelství vymítejte; darmo jste vzali, darmo dejte. |
9. | Nebeřte s sebou zlata, ani stříbra, ani peněz do opasků svých, |
10. | Ani mošny na cestu, ani dvou sukní, ani obuvi, ani hůlky; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého. |
11. | A do kteréhožkoli města neb městečka vešli byste, vzeptejte se, kdo by v něm hodný byl, a tu pobuďte, až i vyjdete. |
12. | A vcházejíce do domu, pozdravte ho. |
13. | A jestliže bude dům ten hodný, pokoj váš přijdiž naň; pakli by nebyl hodný, pokoj váš navratiž se k vám. |
14. | A kdožkoli nepřijal by vás, a neuposlechl by řečí vašich, vyjdouce ven z domu neb z města toho, vyrazte prach z noh svých. |
15. | Amen pravím vám: Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli městu tomu. |
16. | Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice. |
17. | Vystříhejte se pak lidí; neboť vás vydávati budou do sněmů, a v shromážděních svých budou vás bičovati. |
18. | Ano i před vládaře i před krále vedeni budete pro mne, na svědectví proti nim, i národům. |
19. | Když pak vás vydadí, nebuďtež pečliví, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti. |
20. | Nebo ne vy jste, kteříž mluvíte, ale Duch Otce vašeho, kterýž mluví v vás. |
21. | Vydáť pak bratr bratra na smrt, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům, a zmordují je. |
22. | A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé, ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. |
23. | Když se pak vám budou protiviti v tom městě, utecte do jiného. Amen zajisté pravím vám, nezchodíte měst Izraelských, až přijde Syn člověka. |
24. | Neníť učedlník nad mistra, ani služebník nad pána svého. |
25. | Dostiť jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a služebník jako pán jeho. Poněvadž hospodáře Belzebubem nazývali, čím pak více domácí jeho? |
26. | Protož nebojte se jich; nebo není nic skrytého, což by nemělo býti zjeveno, ani tajného, ješto by nemělo zvědíno býti. |
27. | Což vám pravím ve tmách, pravte na světle, a co v uši slyšíte, hlásejte na domích. |
28. | A nebojte se těch, kteříž mordují tělo, ale duše nemohou zamordovati; než raději se bojte toho, kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni. |
29. | Zdaliž nebývají prodáváni dva vrabečkové za penízek? A však jeden z nich nepadá na zem bez Otce vašeho. |
30. | Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou. |
31. | Protož nebojte se, dražší jste vy nežli mnoho vrabců. |
32. | Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, kterýž jest v nebesích. |
33. | Kdož by pak mne zapřel před lidmi, zapřímť ho i já před Otcem svým, kterýž jest v nebesích. |
34. | Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišelť jsem, abych pokoj uvedl, ale meč. |
35. | Přišel jsem zajisté, abych rozdělil člověka proti otci jeho, a dceru proti mateři její, a nevěstu proti svegruši její. |
36. | A nepřátelé člověka domácí jeho. |
37. | Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden; a kdož miluje syna neb dceru více nežli mne, neníť mne hoden. |
38. | A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne, neníť mne hoden. |
39. | Kdo nalezne duši svou, ztratíť ji; a kdo by ztratil duši svou pro mne, nalezneť ji. |
40. | Kdo vás přijímá, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal. |
41. | Kdo přijímá proroka ve jménu proroka, odplatu proroka vezme; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého, odplatu spravedlivého vezme. |
42. | A kdož by koli dal jednomu z těchto maličkých toliko číši vody studené k nápoji ve jménu učedlníka, zajisté pravím vám, neztratíť odplaty své. |