Kapitola 16.
1.Při člověku bývá spořádání myšlení, ale od Hospodina jest řeč jazyka.
2.Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají, ale kterýž zpytuje duchy, Hospodin jest.
3.Uval na Hospodina činy své, a budou upevněna předsevzetí tvá.
4.Hospodin všecko učinil pro sebe samého, také i bezbožného ke dni zlému.
5.Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce; by sobě na pomoc i jiné přivzal, neujde pomsty.
6.Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost, a v bázni Hospodinově uchází se zlého.
7.Když se líbí Hospodinu cesty člověka, také i nepřátely jeho spokojuje k němu.
8.Lepší jest maličko s spravedlností, než množství důchodů nespravedlivých.
9.Srdce člověka přemýšlí o cestě své, ale Hospodin spravuje kroky jeho.
10.Rozhodnutí jest ve rtech královských, v soudu neuchylují se ústa jeho.
11.Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův, a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení.
12.Ohavností jest králům činiti bezbožně; nebo spravedlností upevňován bývá trůn.
13.Rtové spravedliví líbezní jsou králům, a ty, kteříž upřímě mluví, milují.
14.Rozhněvání královo jistý posel smrti, ale muž moudrý ukrotí je.
15.V jasné tváři královské jest život, a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním.
16.Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího, a nabyti rozumnosti lépe než stříbra.
17.Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého; ostříhá duše své ten, kdož ostříhá cesty své.
18.Před setřením bývá pýcha, a před pádem pozdvižení ducha.
19.Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými, než děliti kořist s pyšnými.
20.Ten, kdož pozoruje slova, nalézá dobré; a kdož doufá v Hospodina, blahoslavený jest.
21.Ten, kdož jest moudrého srdce, slove rozumný, a sladkost rtů přidává naučení.
22.Rozumnost těm, kdož ji mají, jest pramen života, ale umění bláznů jest bláznovství.
23.Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá, tak že rty svými přidává naučení.
24.Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.
25.Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.
26.Člověk pracovitý pracuje sobě, nebo ponoukají ho ústa jeho.
27.Muž nešlechetný vykopává zlé, v jehožto rtech jako oheň spalující.
28.Muž převrácený rozsívá sváry, a klevetník rozlučuje přátely.
29.Muž ukrutný přeluzuje bližního svého, a uvodí jej na cestu nedobrou.
30.Zamhuřuje oči své, smýšleje věci převrácené, a zmítaje pysky svými, vykonává zlé.
31.Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající.
32.Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek, a kdož panuje nad myslí svou nežli ten, kterýž dobyl města.
33.Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení jeho.

Kapitola 17.
1.Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2.Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3.Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4.Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5.Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6.Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7.Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8.Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9.Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10.Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11.Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12.Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13.Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14.Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15.Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16.K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17.Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18.Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19.Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20.Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21.Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22.Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23.Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24.Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25.K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26.Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27.Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28.Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Kapitola 18.
1.Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
2.Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
3.Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
4.Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
5.Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
6.Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
7.Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
8.Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
9.Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
10.Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
11.Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
12.Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
13.Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
14.Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
15.Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
16.Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
17.Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
18.Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
19.Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
20.Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
21.Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
22.Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
23.Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
24.Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.

Kapitola 19.
1.Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2.Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3.Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4.Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5.Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6.Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7.Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8.Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9.Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10.Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11.Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12.Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13.Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14.Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15.Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16.Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17.Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18.Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19.Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20.Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21.Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22.Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23.Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24.Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25.Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26.Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27.Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28.Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29.Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.

Kapitola 20.
1.Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.
2.Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.
3.Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.
4.Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.
5.Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.
6.Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
7.Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
8.Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
9.Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?
10.Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
11.Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
12.Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
13.Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
14.Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
15.Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
16.Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
17.Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
18.Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
19.Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
20.Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
21.Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
22.Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
23.Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
24.Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
25.Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
26.Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
27.Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
28.Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
29.Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.
30.Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.

Kapitola 21.
1.Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově; kamžkoli chce, nakloňuje ho.
2.Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu, ale kterýž zpytuje srdce, Hospodin jest.
3.Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět.
4.Vysokost očí, širokost srdce, a orání bezbožných jest hříchem.
5.Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí, ale každého toho, kdož kvapný jest, toliko k nouzi.
6.Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.
7.Zhouba, kterouž činí bezbožníci, bydliti bude u nich; nebo se zpěčují činiti soudu.
8.Muž, jehož cesta převrácená jest, cizí jest, čistého pak dílo přímé jest.
9.Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
10.Duše bezbožného žádá zlého, ani přítel jeho jemu příjemný nebývá.
11.Posměvač když bývá trestán, hloupý bývá moudřejší; a když se uměle nakládá s moudrým, přijímá umění.
12.Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného, kterýž vyvrací bezbožné pro zlost.
13.Kdo zacpává ucho své k volání chudého, i on sám volati bude, a nebude vyslyšán.
14.Dar skrytý ukrocuje prchlivost, a pocta v klíně hněv prudký.
15.Radostí jest spravedlivému činiti soud, ale hrůzou činitelům nepravosti.
16.Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude.
17.Muž milující veselost nuzníkem bývá, a kdož miluje víno a masti, nezbohatne.
18.Výplatou za spravedlivého bude bezbožný, a za upřímé ošemetný.
19.Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou.
20.Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého, bláznivý pak člověk zžírá jej.
21.Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství, nalézá život, spravedlnost i slávu.
22.Do města silných vchází moudrý, a boří pevnost doufání jeho.
23.Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého, ostříhá od úzkosti duše své.
24.Hrdého a pyšného jméno jest posměvač, kterýž vše s neochotností a pýchou dělá.
25.Žádost lenivého zabijí jej, nebo nechtí ruce jeho dělati.
26.Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se.
27.Obět bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali.
28.Svědek lživý zahyne, ale muž, kterýž co slyší, stále mluviti bude.
29.Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou, upřímý pak měří cestu svou.
30.Není žádné moudrosti, ani opatrnosti, ani rady proti Hospodinu.
31.Kůň strojen bývá ke dni boje, ale Hospodinovo jest vysvobození.

Kapitola 22.
1.Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké, a přízeň lepší než stříbro a zlato.
2.Bohatý a chudý potkávají se, učinitel obou jest Hospodin.
3.Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
4.Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život.
5.Trní a osídla jsou na cestě převráceného; kdož ostříhá duše své, vzdálí se od nich.
6.Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.
7.Bohatý nad chudými panuje, a vypůjčující bývá služebníkem toho, jenž půjčuje.
8.Kdo rozsívá nepravost, žíti bude trápení; prut zajisté prchlivosti jeho přestane.
9.Oko dobrotivé, onoť požehnáno bude; nebo udílí z chleba svého chudému.
10.Vyvrz posměvače, a odejdeť svada, anobrž přestane svár a lehkost.
11.Kdo miluje čistotu srdce, a v čích rtech jest příjemnost, takového král přítelem bývá.
12.Oči Hospodinovy ostříhají umění, ale snažnosti ošemetného převrací.
13.Říká lenoch: Lev jest vně, naprostřed ulic byl bych zabit.
14.Jáma hluboká ústa postranních; ten, na kohož se hněvá Hospodin, vpadne tam.
15.Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.
16.Kdo utiská nuzného, aby rozmnožil své, a dává bohatému, jistotně bude v nouzi.
17.Nakloň ucha svého, a slyš slova moudrých, a mysl svou přilož k učení mému.
18.Nebo to bude utěšenou věcí, jestliže je složíš v srdci svém, budou-li spolu nastrojena ve rtech tvých.
19.Aby bylo v Hospodinu doufání tvé, oznamujiť to dnes. I ty také ostříhej toho.
20.Zdaližť jsem nenapsal znamenitých věcí z strany rad a umění,
21.Aťbych v známost uvedl jistotu řečí pravých, tak abys vynášeti mohl slova pravdy těm, kteříž by k tobě poslali?
22.Nelup nuzného, proto že nuzný jest, aniž potírej chudého v bráně.
23.Nebo Hospodin povede při jejich, a vydře duši těm, kteříž vydírají jim.
24.Nebývej přítelem hněvivého, a s mužem prchlivým neobcuj,
25.Abys se nenaučil stezkám jeho, a nevložil osídla na duši svou.
26.Nebývej mezi rukojměmi, mezi slibujícími za dluhy.
27.Nemáš-li, čím bys zaplatil, proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou?
28.Nepřenášej mezníku starodávního, kterýž učinili otcové tvoji.
29.Vídáš-li, že muž snažný v díle svém před králi stává? Nestává před nepatrnými.

Kapitola 23.
1.Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2.Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3.Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4.Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5.K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6.Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7.Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8.Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9.Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10.Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11.Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12.Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13.Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
14.Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.
15.Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16.A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17.Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18.Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19.Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20.Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21.Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22.Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23.Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24.Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25.Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26.Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27.Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28.Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29.Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30.Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31.Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32.Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33.Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34.A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35.Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.

Kapitola 24.
1.Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
2.Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
3.Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
4.Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
5.Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
6.Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
7.Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
8.Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
9.Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
10.Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
11.Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
12.Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
13.Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
14.Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
15.Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
16.Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
17.Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
18.Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
19.Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
20.Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
21.Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
22.Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
23.Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
24.Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
25.Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
26.Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
27.Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
28.Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
29.Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
30.Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
31.A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
32.A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
33.Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
34.V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

Kapitola 25.
1.Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova, kteráž shromáždili muži Ezechiáše, krále Judského:
2.Sláva Boží jest skrývati věc, ale sláva králů zpytovati věc.
3.Vysokosti nebes, a hlubokosti země, a srdce králů není žádného vystižení.
4.Jako když bys odjal trůsku od stříbra, ukáže se slevači nádoba čistá:
5.Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova, tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho.
6.Nestavěj se za znamenitého před králem, a na místě velikých nestůj.
7.Nebo lépe jest, aťby řečeno bylo: Vstup sem, nežli abys snížen byl před knížetem; což vídávají oči tvé.
8.Nevcházej v svár kvapně, tak abys naposledy něčeho se nedopustil, kdyby tě zahanbil bližní tvůj.
9.Srovnej při svou s bližním svým, a tajné věci jiného nevyjevuj,
10.Aťby lehkosti neučinil ten, kdož by to slyšel, až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět.
11.Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně.
12.Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho, jenž poslouchá.
13.Jako studenost sněžná v čas žně, tak jest posel věrný těm, kteříž jej posílají; nebo duši pánů svých očerstvuje.
14.Jako oblakové a vítr bez deště, tak člověk, kterýž se chlubí darem lživým.
15.Snášelivostí nakloněn bývá vývoda, a jazyk měkký láme kosti.
16.Nalezneš-li med, jez, pokudž by dosti bylo tobě, abys snad nasycen jsa jím, nevyvrátil ho.
17.Zdržuj nohu svou od domu bližního svého, aby syt jsa tebe, neměl tě v nenávisti.
18.Kladivo a meč a střela ostrá jest každý, kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému.
19.Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti.
20.Jako ten, kdož svláčí oděv v čas zimy, a ocet lije k sanitru, tak kdož zpívá písničky srdci smutnému.
21.Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou.
22.Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě.
23.Vítr půlnoční zplozuje déšť, a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající.
24.Lépe jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.
25.Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké.
26.Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený.
27.Jísti mnoho medu není dobře; tak zpytování slávy jejich není slavné.
28.Město rozbořené beze zdi jest muž, kterýž nemá moci nad duchem svým.

Kapitola 26.
1.Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2.Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
3.Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
4.Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5.Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6.Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
7.Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
8.Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9.Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
10.Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
11.Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
12.Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
13.Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
14.Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15.Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
16.Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17.Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
18.Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19.Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20.Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21.Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22.Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23.Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24.Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25.Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26.Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27.Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
28.Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

Kapitola 27.
1.Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.
2.Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.
3.Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.
4.Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?
5.Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.
6.Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.
7.Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.
8.Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.
9.Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.
10.Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.
11.Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.
12.Opatrný vidá zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.
13.Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.
14.Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.
15.Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;
16.Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.
17.Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.
18.Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.
19.Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.
20.Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.
21.Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.
22.Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.
23.Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.
24.Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.
25.Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.
26.Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.
27.Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.

Kapitola 28.
1.Utíkají bezbožní, ač jich žádný nehoní, ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou.
2.Pro přestoupení země mnoho knížat jejích, ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování.
3.Muž chudý, kterýž utiská nuzné, podoben jest přívalu zachvacujícímu, za čímž nebývá chleba.
4.Kteří opouštějí zákon, chválí bezbožného, ale kteříž ostříhají zákona, velmi jsou jim na odpor.
5.Lidé zlí nesrozumívají soudu, ti pak, kteříž hledají Hospodina, rozumějí všemu.
6.Lepší jest chudý, kterýž chodí v upřímnosti své, než převrácený na kterékoli cestě, ačkoli jest bohatý.
7.Kdo ostříhá zákona, jest syn rozumný; kdož pak s žráči tovaryší, hanbu činí otci svému.
8.Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.
9.Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.
10.Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.
11.Moudrý jest u sebe sám muž bohatý, ale chudý rozumný vystihá jej.
12.Když plésají spravedliví, velmi to pěkně sluší; ale když povstávají bezbožní, vyhledáván bývá člověk.
13.Kdo přikrývá přestoupení svá, nepovede se jemu šťastně; ale kdož je vyznává a opouští, milosrdenství důjde.
14.Blahoslavený člověk, kterýž se strachuje vždycky; ale kdož zatvrzuje srdce své, upadne ve zlé.
15.Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným.
16.Kníže bez rozumu bývá veliký dráč, ale kdož v nenávisti má mrzký zisk, prodlí dnů.
17.Člověka, kterýž násilí činí krvi lidské, ani nad jamou, když utíká, žádný ho nezadrží.
18.Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.
19.Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, nasycen bývá chudobou.
20.Muž věrný přispoří požehnání, ale kdož chvátá zbohatnouti, nebývá bez viny.
21.Přijímati osobu není dobré; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí.
22.Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.
23.Kdo domlouvá člověku, potom spíše milost nalézá nežli ten, kterýž lahodí jazykem.
24.Kdo loupí otce svého a matku svou, a říká, že to není žádný hřích, tovaryš jest vražedlníka.
25.Vysokomyslný vzbuzuje svár, ale kdo doufá v Hospodina, hojnost míti bude.
26.Kdo doufá v srdce své, blázen jest; ale kdož chodí moudře, pomůže sobě.
27.Kdo dává chudému, nebude míti žádného nedostatku; kdož pak zakrývá oči své, bude míti množství zlořečení.
28.Když povstávají bezbožní, skrývá se člověk; ale když hynou, rozmnožují se spravedliví.

Kapitola 29.
1.Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2.Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3.Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4.Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5.Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6.Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7.Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8.Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9.Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10.Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11.Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12.Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13.Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14.Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15.Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16.Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17.Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18.Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19.Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20.Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21.Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22.Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23.Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24.Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25.Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26.Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27.Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.

Kapitola 30.
1.Slova Agura, syna Jáke. Sepsání řečí muže toho k Itielovi, k Itielovi a Uchalovi.
2.Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,
3.Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.
4.Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?
5.Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.
6.Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.
7.Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:
8.Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,
9.Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.
10.Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.
11.Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.
12.Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.
13.Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.
14.Jest pokolení, jehož zubové jsou mečové, a třenovní zubové jeho nožové, k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě.
15.Pijavice má dvě dcery říkající: Dej, dej. Tři věci nebývají nasyceny, anobrž čtyry, kteréž nikdy neřeknou: Dosti:
16.Peklo a život neplodné, země též nebývá nasycena vodou, a oheň neříká: Dosti.
17.Oko, kteréž se posmívá otci, a pohrdá poslušenstvím matky, vyklubí krkavci potoční, aneb snědí je orličata.
18.Tři tyto věci skryty jsou přede mnou, nýbrž čtyry, kterýchž neznám:
19.Cesty orlice v povětří, cesty hada na skále, cesty lodí u prostřed moře, a cesty muže při panně.
20.Takováž jest cesta ženy cizoložné: Jí, a utře ústa svá, a dí: Nepáchala jsem nepravosti.
21.Pode třmi věcmi pohybuje se země, anobrž pod čtyřmi, jichž nemůž snésti:
22.Pod služebníkem, když kraluje, a bláznem, když se nasytí chleba;
23.Pod omrzalou, když se vdá, a děvkou, když dědičkou bývá paní své.
24.Čtyry tyto věci jsou malé na zemi, a však jsou moudřejší nad mudrce:
25.Mravenci, lid nesilný, kteříž však připravují v létě pokrm svůj;
26.Králíkové, lid nesilný, kteříž však stavějí v skále dům svůj;
27.Krále nemají kobylky, a však vycházejí po houfích všecky;
28.Pavouk rukama dělá, a bývá na palácích královských.
29.Tři tyto věci udatně vykračují, anobrž čtyry, kteréž zmužile chodí:
30.Lev nejsilnější mezi zvířaty, kterýž neustupuje před žádným;
31.Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává.
32.Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož.
33.Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.

Kapitola 31.
1.Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho.
2.Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých?
3.Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále.
4.Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného,
5.Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených.
6.Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha,
7.Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
8.Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
9.Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
10.Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
11.Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
12.Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
13.Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
14.Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
15.Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
16.Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
17.Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
18.Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
19.Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
20.Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
21.Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
22.Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
23.Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
24.Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
25.Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
26.Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
27.Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
28.Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
29.Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
30.Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
31.Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
  1 - 15    16 - 31