KNIHA PŘÍSLOVÍ

Kapitola 1.
1.Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,
2.Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,
3.K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,
4.Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.
5.Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,
6.K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.
7.Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.
8.Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
9.Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.
10.Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.
11.Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;
12.Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;
13.Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;
14.Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:
15.Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;
16.Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.
17.Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,
18.Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.
19.Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.
20.Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.
21.V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:
22.Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?
23.Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.
24.Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,
25.Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:
26.Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,
27.Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.
28.Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.
29.Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,
30.Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.
31.Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.
32.Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.
33.Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

Kapitola 2.
1.Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe;
2.Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti;
3.Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li;
4.Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí:
5.Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš;
6.Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost.
7.Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti,
8.Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá.
9.Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré,
10.Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.
11.Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě,
12.Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené,
13.Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých,
14.Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších,
15.Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých;
16.Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí,
17.Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná;
18.K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její;
19.Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života;
20.Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal.
21.Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;
22.Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.

Kapitola 3.
1.Synu můj, na učení mé nezapomínej, ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé.
2.Dlouhosti zajisté dnů, i let života i pokoje přidadí tobě.
3.Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého,
4.A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi.
5.Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.
6.Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.
7.Nebývej moudrý sám u sebe; boj se Hospodina, a odstup od zlého.
8.Toť bude zdraví životu tvému, a rozvlažení kostem tvým.
9.Cti Hospodina z statku svého, a z nejpřednějších věcí všech úrod svých,
10.A naplněny budou stodoly tvé hojností, a presové tvoji mstem oplývati budou.
11.Kázně Hospodinovy, synu můj, nezamítej, aniž sobě oškliv domlouvání jeho.
12.Nebo kohož miluje Hospodin, tresce, a to jako otec syna, jejž libuje.
13.Blahoslavený člověk nalézající moudrost, a člověk vynášející opatrnost.
14.Lépeť jest zajisté těžeti jí, nežli těžeti stříbrem, anobrž nad výborné zlato užitek její.
15.Dražší jest než drahé kamení, a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí.
16.Dlouhost dnů v pravici její, a v levici její bohatství a sláva.
17.Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.
18.Stromem života jest těm, kteříž jí dosahují, a kteříž ji mají, blahoslavení jsou.
19.Hospodin moudrostí založil zemi, utvrdil nebesa opatrností.
20.Uměním jeho propasti protrhují se, a oblakové vydávají rosu.
21.Synu můj, nechť neodcházejí ty věci od očí tvých, ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti.
22.I budeť to životem duši tvé, a ozdobou hrdlu tvému.
23.Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.
24.Když lehneš, nebudeš se strašiti, ale odpočívati budeš, a bude libý sen tvůj.
25.Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.
26.Nebo Hospodin bude doufání tvé, a ostříhati bude nohy tvé, abys nebyl lapen.
27.Nezadržuj dobrodiní potřebujícím, když s to býti můžeš, abys je činil.
28.Neříkej bližnímu svému: Odejdi, potom navrať se, a zítrať dám, maje to u sebe.
29.Neukládej proti bližnímu svému zlého, kterýž s tebou dověrně bydlí.
30.Nevaď se s člověkem bez příčiny, jestližeť neučinil zlého.
31.Nechtěj záviděti muži dráči, aniž zvoluj které cesty jeho.
32.Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec, ale s upřímými tajemství jeho.
33.Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka, ale příbytku spravedlivých žehná:
34.Poněvadž posměvačům on se posmívá, pokorným pak dává milost.
35.Slávu moudří dědičně obdrží, ale blázny hubí pohanění.

Kapitola 4.
1.Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
2.Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
3.Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
4.On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
5.Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
6.Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
7.Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
8.Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
9.Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
10.Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
11.Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
12.Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
13.Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
14.Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
15.Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
16.Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
17.Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
18.Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
19.Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
20.Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
21.Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
22.Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
23.Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
24.Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
25.Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
26.Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
27.Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.

Kapitola 5.
1.Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2.Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3.Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4.Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
5.Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.
6.Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7.Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8.Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9.Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10.Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11.I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12.A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13.A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14.O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15.Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16.Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17.Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18.Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19.Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20.Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21.Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22.Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23.Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.

Kapitola 6.
1.Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2.Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3.Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4.Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5.Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6.Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7.Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8.Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9.Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10.Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11.V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12.Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13.Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14.Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15.A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16.Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17.Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18.Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19.Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20.Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21.Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22.Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23.(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24.Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25.Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26.Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27.Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28.Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29.Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30.Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31.Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32.Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33.Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34.Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35.Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

Kapitola 7.
1.Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2.Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3.Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4.Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5.Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6.Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7.Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8.Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9.V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10.A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11.Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12.Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13.I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14.Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15.Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16.Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17.Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18.Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19.Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20.Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21.I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22.Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23.Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24.Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25.Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26.Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
27.Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

Kapitola 8.
1.Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2.Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3.U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4.Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5.Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6.Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7.Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8.Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9.Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10.Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11.Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12.Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13.Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14.Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15.Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16.Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17.Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18.Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19.Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20.Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21.Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22.Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23.Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24.Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25.Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26.Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27.Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28.Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29.Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30.Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31.Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32.A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33.Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34.Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35.Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36.Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.

Kapitola 9.
1.Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm.
2.Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila.
3.A poslavši děvečky své, volá na vrchu nejvyšších míst v městě:
4.Kdožkoli jest hloupý, uchyl se sem. Až i bláznivým říká:
5.Poďte, jezte chléb můj, a píte víno, kteréž jsem smísila.
6.Opusťte hloupost a živi buďte, a choďte cestou rozumnosti.
7.Kdo tresce posměvače, dochází hanby, a kdo přimlouvá bezbožnému, pohanění.
8.Nedomlouvej posměvači, aby tě nevzal v nenávist; přimlouvej moudrému, a bude tě milovati.
9.Učiň to moudrému, a bude moudřejší; pouč spravedlivého, a bude umělejší.
10.Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova, a umění svatých rozumnost.
11.Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji, a přidánoť bude let života.
12.Budeš-li moudrý, sobě moudrý budeš; pakli posměvač, sám vytrpíš.
13.Žena bláznivá štěbetná, nesmyslná, a nic neumí.
14.A sedí u dveří domu svého na stolici, na místech vysokých v městě,
15.Aby volala jdoucích cestou, kteříž přímo jdou stezkami svými, řkuci:
16.Kdo jest hloupý, uchyl se sem. A bláznivému říká:
17.Voda kradená sladší jest, a chléb pokoutní chutnější.
18.Ale neví hlupec, že mrtví jsou tam, a v hlubokém hrobě ti, kterýchž pozvala.

Kapitola 10.
1.Syn moudrý obveseluje otce, ale syn bláznivý zámutkem jest matce své.
2.Neprospívají pokladové bezbožně nabytí, ale spravedlnost vytrhuje od smrti.
3.Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého, statek pak bezbožných rozptýlí.
4.K nouzi přivodí ruka lstivá, ruka pak pracovitých zbohacuje.
5.Kdo shromažďuje v létě, jest syn rozumný; kdož vyspává ve žni, jest syn, kterýž hanbu činí.
6.Požehnání jest nad hlavou spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
7.Památka spravedlivého požehnaná, ale jméno bezbožných smrdí.
8.Moudré srdce přijímá přikázaní, ale blázen od rtů svých padne.
9.Kdo chodí upřímě, chodí doufanlivě; kdož pak převrací cesty své, vyjeven bude.
10.Kdo mhourá okem, uvodí nesnáz; a kdož jest bláznivých rtů, padne.
11.Pramen života jsou ústa spravedlivého, ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost.
12.Nenávist vzbuzuje sváry, ale láska přikrývá všecka přestoupení.
13.Ve rtech rozumného nalézá se moudrost, ale kyj na hřbetě blázna.
14.Moudří skrývají umění, úst pak blázna blízké jest setření.
15.Zboží bohatého jest město pevné jeho, ale nouze jest chudých setření.
16.Práce spravedlivého jest k životu, nábytek pak bezbožných jest k hříchu.
17.Stezkou života jde, kdož přijímá trestání; ale kdož pohrdá domlouváním, bloudí.
18.Kdož přikrývá nenávist rty lživými, i kdož uvodí v lehkost, ten blázen jest.
19.Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.
20.Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého, ale srdce bezbožných za nic nestojí.
21.Rtové spravedlivého pasou mnohé, blázni pak pro bláznovství umírají.
22.Požehnání Hospodinovo zbohacuje, a to beze všeho trápení.
23.Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost, ale muž rozumný moudrosti se drží.
24.Čeho se bojí bezbožný, to přichází na něj; ale čehož žádají spravedliví, dává Bůh.
25.Jakož pomíjí vichřice, tak nestane bezbožníka, spravedlivý pak jest základ stálý.
26.Jako ocet zubům, a jako dým očima, tak jest lenivý těm, kteříž jej posílají.
27.Bázeň Hospodinova přidává dnů, léta pak bezbožných ukrácena bývají.
28.Očekávání spravedlivých jest potěšení, naděje pak bezbožných zahyne.
29.Silou jest upřímému cesta Hospodinova, a strachem těm, kteříž činí nepravost.
30.Spravedlivý na věky se nepohne, bezbožní pak nebudou bydliti v zemi.
31.Ústa spravedlivého vynášejí moudrost, ale jazyk převrácený vyťat bude.
32.Rtové spravedlivého znají, což jest Bohu libého, ústa pak bezbožných převrácené věci.

Kapitola 11.
1.Váha falešná ohavností jest Hospodinu, ale závaží pravé líbí se jemu.
2.Za pýchou přichází zahanbení, ale při pokorných jest moudrost.
3.Sprostnost upřímých vodí je, převrácenost pak přestupníků zatracuje je.
4.Neprospíváť bohatství v den hněvu, ale spravedlnost vytrhuje z smrti.
5.Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.
6.Spravedlnost upřímých vytrhuje je, ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají.
7.Když umírá člověk bezbožný, hyne naděje, i očekávání rekovských činů mizí.
8.Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen, bezbožný pak přichází na místo jeho.
9.Pokrytec ústy kazí bližního svého, ale spravedliví uměním vytrženi bývají.
10.Z štěstí spravedlivých veselí se město, když pak hynou bezbožní, bývá prozpěvování.
11.Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město, ústy pak bezbožných vyvráceno.
12.Pohrdá bližním svým blázen, ale muž rozumný mlčí.
13.Utrhač toulaje se, pronáší tajnost, věrný pak člověk tají věc.
14.Kdež není dostatečné rady, padá lid, ale spomožení jest ve množství rádců.
15.Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
16.Žena šlechetná má čest, a ukrutní mají zboží.
17.Člověk účinný dobře činí životu svému, ale ukrutný kormoutí tělo své.
18.Bezbožný dělá dílo falešné, ale kdož rozsívá spravedlnost, má mzdu jistou.
19.Tak spravedlivý rozsívá k životu, a kdož následuje zlého, k smrti své.
20.Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem, ale ctného obcování líbí se jemu.
21.Zlý, by sobě i na pomoc přivzal, neujde pomsty, símě pak spravedlivých uchází toho.
22.Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu.
23.Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí, ale očekávání bezbožných hněv.
24.Mnohý rozdává štědře, a však přibývá mu více; jiný skoupě drží nad slušnost, ale k chudobě.
25.Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen.
26.Kdo zadržuje obilí, zlořečí mu lid; ale požehnání na hlavě toho, kdož je prodává.
27.Kdo pilně hledá dobrého, nalézá přízeň; kdož pak hledá zlého, potká jej.
28.Kdo doufá v bohatství své, ten spadne, ale spravedliví jako ratolest zkvetnou.
29.Kdo kormoutí dům svůj, za dědictví bude míti vítr, a blázen sloužiti musí moudrému.
30.Ovoce spravedlivého jest strom života, a kdož vyučuje duše, jest moudrý.
31.Aj, spravedlivému na zemi odplacováno bývá, čím více bezbožnému a hříšníku?

Kapitola 12.
1.Kdo miluje cvičení, miluje umění; kdož pak nenávidí domlouvání, nemoudrý jest.
2.Dobrý nalézá lásku u Hospodina, ale muže nešlechetného potupí Bůh.
3.Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti, kořen pak spravedlivých nepohne se.
4.Žena statečná jest koruna muže svého, ale jako hnis v kostech jeho ta, kteráž k hanbě přivodí.
5.Myšlení spravedlivých jsou pravá, rady pak bezbožných lstivé.
6.Slova bezbožných úklady činí krvi, ústa pak spravedlivých vytrhují je.
7.Vyvráceni bývají bezbožní tak, aby jich nebylo, ale dům spravedlivých ostojí.
8.Podlé toho, jakž rozumný jest, chválen bývá muž, převráceného pak srdce bude v pohrdání.
9.Lepší jest nevzácný, kterýž má služebníka, nežli ten, kterýž sobě slavně počíná, a nemá chleba.
10.Pečuje spravedlivý o život hovádka svého, srdce pak bezbožných ukrutné jest.
11.Kdo dělá zemi svou, nasycen bývá chlebem; ale kdož následuje zahalečů, blázen jest.
12.Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému, ale kořen spravedlivých způsobuje ji.
13.Do přestoupení rtů zapletá se zlostník, ale spravedlivý vychází z ssoužení.
14.Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým, a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh.
15.Cesta blázna přímá se zdá jemu, ale kdo poslouchá rady, moudrý jest.
16.Hněv blázna v tentýž den poznán bývá, ale opatrný hanbu skrývá.
17.Kdož mluví pravdu, ohlašuje spravedlnost, svědek pak falešný lest.
18.Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
19.Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky, ale na kratičko jazyk lživý.
20.V srdci těch, kteříž zlé obmýšlejí, bývá lest, v těch pak, kteříž radí ku pokoji, veselí.
21.Nepotká spravedlivého žádná těžkost, bezbožní pak naplněni budou zlým.
22.Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí, ale ti, jenž činí pravdu, líbí se jemu.
23.Člověk opatrný tají umění, ale srdce bláznů vyvolává bláznovství.
24.Ruka pracovitých panovati bude, lstivá pak musí dávati plat.
25.Starost v srdci člověka snižuje ji, ale věc dobrá obveseluje ji.
26.Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý, cesta pak bezbožných svodí je.
27.Nebude péci fortelný, což ulovil, ale člověk bedlivý statku drahého nabude.
28.Na stezce spravedlnosti jest život, a cesta stezky její nesmrtelná jest.

Kapitola 13.
1.Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
2.Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
3.Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
4.Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5.Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6.Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
7.Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
8.Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9.Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10.Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
11.Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
12.Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
13.Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
14.Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
15.Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
16.Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17.Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
18.Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
19.Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
20.Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
21.Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
22.Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
23.Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24.Kdo zdržuje metlu svou, nenávidísyna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
25.Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.

Kapitola 14.
1.Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2.Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3.V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4.Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5.Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6.Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7.Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8.Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9.Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10.Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11.Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12.Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13.Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14.Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15.Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16.Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17.Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18.Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19.Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20.Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21.Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22.Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23.Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24.Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25.Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26.V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27.Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28.Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29.Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30.Život těla jest srdce zdavé, ale hnis v kostech jest závist.
31.Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32.Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33.V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34.Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35.Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.

Kapitola 15.
1.Odpověd měkká odvracuje hněv, ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost.
2.Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.
3.Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré.
4.Zdravý jazyk jest strom života, převrácenost pak z něho ztroskotání od větru.
5.Blázen pohrdá cvičením otce svého, ale kdož ostříhá naučení, opatrnosti nabude.
6.V domě spravedlivého jest hojnost veliká, ale v úrodě bezbožného zmatek.
7.Rtové moudrých rozsívají umění, srdce pak bláznů ne tak.
8.Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu, ale modlitba upřímých líbí se jemu.
9.Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného, toho pak, kdož následuje spravedlnosti, miluje.
10.Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.
11.Peklo i zatracení jest před Hospodinem, čím více srdce synů lidských?
12.Nemiluje posměvač toho, kterýž ho tresce, aniž k moudrým přistoupí.
13.Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.
14.Srdce rozumného hledá umění, ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím.
15.Všickni dnové chudého zlí jsou, ale dobromyslného hody ustavičné.
16.Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem.
17.Lepší jest krmě z zelí, kdež jest láska, nežli z krmného vola, kdež jest nenávist.
18.Muž hněvivý vzbuzuje sváry, ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu.
19.Cesta lenivého jest jako plot z trní, ale stezka upřímých jest vydlážená.
20.Syn moudrý obveseluje otce, bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou.
21.Bláznovství jest veselím bláznu, ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje.
22.Kdež není rady, zmařena bývají usilování, ale množství rádců ostojí.
23.Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!
24.Cesta života vysoko jest rozumnému proto, aby se uchýlil od pekla dole.
25.Dům pyšných vyvrací Hospodin, meze pak vdovy upevňuje.
26.Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého, ale čistých řeči vzácné.
27.Kdož dychtí po lakomství, kormoutí dům svůj; ale kdož nenávidí darů, živ bude.
28.Srdce spravedlivého přemyšluje, co má mluviti, ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost.
29.Vzdálen jest Hospodin od bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá.
30.To, což se zraku naskýtá, obveseluje srdce; pověst dobrá tukem naplňuje kosti.
31.Ucho, kteréž poslouchá trestání života, u prostřed moudrých bydliti bude.
32.Kdo se vyhýbá cvičení, zanedbává duše své; ale kdož přijímá domlouvání, má rozum.
33.Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti, a slávu předchází ponížení.
  1 - 15    16 - 31