Kapitola 9. |
1. | I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci. |
2. | A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi. |
3. | A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého bělič na zemi učiniti nemůže. |
4. | I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví. |
5. | A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden. |
6. | Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni. |
7. | I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte. |
8. | A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou. |
9. | A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane. |
10. | I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti. |
11. | I otázali se ho, řkouce: Což to pak zákonníci praví, že Eliáš musí přijíti prvé? |
12. | On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprvé, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že musí mnoho trpěti, a za nic položen býti. |
13. | Ale pravím vám, že i Eliáš přišel, i učinili mu, což chtěli, jakož psáno jest o něm. |
14. | Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich, a zákonníky, an se hádají s nimi. |
15. | A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a zběhše se, přivítali ho. |
16. | I otázal se zákonníků: Co se hádáte spolu? |
17. | A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého. |
18. | Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami svými, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, ale nemohli. |
19. | A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný. Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně. |
20. | I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned ním duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil. |
21. | I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Od dětinství. |
22. | A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi. |
23. | A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu. |
24. | A i hned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé. |
25. | Uzřev pak Ježíš, že se zbíhá zástup, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Duchu němý a hluchý, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho. |
26. | Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel. I učiněn jest jako mrtvý, tak že mnozí pravili, že umřel. |
27. | Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho. I vstal. |
28. | A když všel do domu, učedlníci jeho otázali se ho soukromí: Proč jsme my ho nemohli vyvrci? |
29. | I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyjíti, jediné skrze modlitbu a půst. |
30. | A jdouce odtud, šli spolu skrze Galilei, ale nechtěl, aby kdo věděl. |
31. | Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetího dne z mrtvých vstane. |
32. | Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a však ostýchali se ho otázati. |
33. | I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali? |
34. | Ale oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší. |
35. | A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť ze všech nejposlednější a všech služebník. |
36. | A vzav pacholátko, postavil je u prostřed nich, a vzav je na lokty, řekl jim: |
37. | Kdož by koli jedno z takových pacholátek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal. |
38. | I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, proto že s námi nechodí. |
39. | Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Neboť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, aby mohl snadně zle mluviti o mně. |
40. | Nebo kdož není proti nám, s námiť jest. |
41. | Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, proto že jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své. |
42. | A kdož by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by mu lépe bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře. |
43. | A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, nežli obě ruce majícímu jíti do pekla v ten oheň neuhasitelný, |
44. | Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. |
45. | A pakli noha tvá horšila by tě, utni ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v ten oheň neuhasitelný, |
46. | Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. |
47. | Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného, |
48. | Kdež červ jejich neumírá, a oheň nehasne. |
49. | Nebo každý ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena. |
50. | Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl sami v sobě, a pokoj mějte mezi sebou. |
Kapitola 10. |
1. | A vstav odtud, přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící. I sešli se k němu zase zástupové, a jakž obyčej měl, opět je učil. |
2. | Tedy přistoupivše farizeové, otázali se ho: sluší-li muži propustiti ženu? pokoušejíce ho. |
3. | On pak odpovídaje, řekl jim: Co vám přikázal Mojžíš? |
4. | Kteříž řekli: Mojžíš dopustil lístek rozloučení napsati a propustiti. |
5. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám to přikázaní. |
6. | Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh. |
7. | Protoť opustí člověk otce svého i matku, a přídržeti se bude ženy své. |
8. | I budou ti dva jedno tělo. A tak již nejsou dva, ale jedno tělo. |
9. | Protož což Bůh spojil, člověk nerozlučuj. |
10. | A v domě opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci. |
11. | I dí jim: Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal, cizoloží proti ní. |
12. | A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala, cizoloží. |
13. | Tedy přinášeli k němu dítky, aby se jich dotýkal. Ale učedlníci přimlouvali těm, kteříž je nesli. |
14. | To viděv Ježíš, nelibě to nesl, a řekl jim: Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží. |
15. | Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nikoliť do něho nevejde. |
16. | A bera je na lokty své, a vzkládaje na ně ruce, požehnání jim dával. |
17. | Potom když vyšel na cestu, přiběhl jeden, a poklekna před ním, otázal se ho: Mistře dobrý, co učiním, abych života věčného dědičně došel? |
18. | I řekl mu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný Bůh. |
19. | Přikázaní umíš: Nezcizoložíš, nezabiješ, neukradneš, nevydáš falešného svědectví, neoklamáž, cti otce svého i matku. |
20. | A on odpověděv, řekl jemu: Mistře, toho všeho jsem ostříhal od své mladosti. |
21. | Tedy Ježíš pohleděv na něj, zamiloval ho, a řekl jemu: Jednohoť se nedostává. Jdi, a cožkoli máš, prodej, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a poď, následuj mne, vezma kříž. |
22. | On pak zarmoutiv se pro to slovo, odšel, truchliv jsa; nebo měl mnohá zboží. |
23. | A pohleděv vůkol Ježíš, dí učedlníkům svým: Jak nesnadně ti, kteříž statky mají, vejdou do království Božího. |
24. | Tedy učedlníci užasli se nad těmi řečmi jeho. Ježíš pak zase odpověděv, dí jim: Synáčkové, kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti. |
25. | Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. |
26. | Oni pak více se děsili, řkouce mezi sebou: I kdož může spasen býti? |
27. | A pohleděv na ně Ježíš, dí: U lidíť jest nemožné, ale ne u Boha; nebo u Boha všecko možné jest. |
28. | I počal Petr mluviti k němu: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. |
29. | Odpověděv pak Ježíš, řekl: Amen pravím vám, žádného není, ješto by opustil dům, neb bratří, neb sestry, neb otce, neb matku, neb manželku, neb dítky, neb rolí pro mne a pro evangelium, |
30. | Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sester a matek a dítek a rolí s protivenstvím, a v budoucím věku život věčný. |
31. | Mnozíť pak první budou poslední, a poslední první. |
32. | Byli pak na cestě, jdouce do Jeruzaléma, a Ježíš šel napřed. I byli předěšeni, a jdouce za ním, báli se. Tedy pojav opět dvanácte, počal jim praviti, co se jemu má státi, |
33. | Řka: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím {biskupům} a zákonníkům i odsoudí jej na smrt, a vydadí jej pohanům. |
34. | Kteřížto posmívati se budou jemu, a ubičují ho, a uplijí i zabijí jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. |
35. | Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkouce: Mistře, chceme, zač bychom koli prosili tebe, abys učinil nám. |
36. | On pak řekl jim: Co chcete, abych vám učinil? |
37. | I řekli jemu: Dej nám, abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé. |
38. | Ježíš pak řekl jim: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já piji, a křtíti se křtem, kterýmž já se křtím? |
39. | A oni řekli jemu: Můžeme. Ježíš pak řekl jim: Kalich zajisté, kterýž já piji, píti budete, a křtem, kterýmž já se křtím, křtěni budete, |
40. | Ale seděti na pravici mé neb na levici mé, neníť má věc dáti, ale kterýmž připraveno jest. |
41. | A uslyšavše to deset, počali se hněvati na Jakuba a na Jana. |
42. | Ale Ježíš povolav jich, řekl jim: Víte, že ti, kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy, panujíť nad nimi; a kteříž velicí u nich jsou, moc provozují nad nimi. |
43. | Ne takť bude mezi vámi. Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký, budiž váš služebník. |
44. | A kdožkoli z vás chtěl by býti přední, budiž služebník všech. |
45. | Nebo i Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé. |
46. | Tedy přišli do Jericho, a když vycházel on z Jericha, i učedlníci jeho a zástup mnohý, Timeův syn, Bartimeus slepý, seděl podlé cesty, žebře. |
47. | A když uslyšel, že by byl Ježíš Nazaretský, počal volati a říci: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. |
48. | I přimlouvali mu mnozí, aby mlčel. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. |
49. | Tedy zastaviv se Ježíš, kázal ho zavolati. I zavolali toho slepého, řkouce jemu: Dobré mysli buď, vstaň, volá tě. |
50. | On pak povrh plášť svůj, a zchopiv se, šel k Ježíšovi. |
51. | I odpověděv Ježíš, dí jemu: Co chceš, ať učiním? A slepý řekl jemu: Mistře, ať vidím. |
52. | Tedy Ježíš řekl jemu: Jdi, víra tvá tě uzdravila. A hned prohlédl, a šel cestou za Ježíšem. |
Kapitola 11. |
1. | A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých. |
2. | A řekl jim: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte. |
3. | A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je pošle sem. |
4. | I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je. |
5. | Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko? |
6. | Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich. |
7. | Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně. |
8. | Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu. |
9. | A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Hosanna. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. |
10. | Požehnané království otce našeho Davida, kteréž přišlo ve jménu Páně. Hosanna na výsostech. |
11. | I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti. |
12. | A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl. |
13. | A uzřev z daleka fík, an má lístí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě lístí; nebo nebyl čas fíků. |
14. | Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho. |
15. | I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, kteříž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel. |
16. | A nedopustil, aby kdo nádobu nesl skrze chrám. |
17. | I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů. |
18. | Slyšeli pak to zákonníci i přední kněží {biskupové}, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, proto že všecken zástup divil se učení jeho. |
19. | A když byl večer, vyšel z města. |
20. | A jdouce ráno, uzřeli ten fík, an usechl z kořene. |
21. | Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj, ten fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl. |
22. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží. |
23. | Nebo amen pravím vám, že kdož bykoli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz seboudo moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, staneť se jemu tak, což by koli řekl. |
24. | Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám. |
25. | A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše. |
26. | Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich. |
27. | I přišli zase do Jeruzaléma. A když on procházel se v chrámě, přistoupili k němu přední kněží {biskupové} a zákonníci a starší. |
28. | I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo tobě dal tu takovou moc, abys tyto věci činil? |
29. | Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím. |
30. | Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi. |
31. | I rozjímali sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť: Proč jste tedy neuvěřili jemu? |
32. | Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že právě byl prorok. |
33. | I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím. |
Kapitola 12. |
1. | Tedy počal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil člověk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavěl věži, a pronajal ji vinařům, i odšel na cestu. |
2. | A když toho čas byl, poslal k vinařům služebníka, aby od vinařů vzal ovoce z vinice. |
3. | Oni pak javše jej, zmrskali ho, a odeslali prázdného. |
4. | I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu, a odeslali zohaveného. |
5. | I poslal opět jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž některé zmrskali, a jiné zmordovali. |
6. | Ještě pak maje jediného syna milého, i toho poslal k nim naposledy, řka: Ustýdnouť se syna mého. |
7. | Ale vinaři řekli jedni k druhým: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, a budeť naše dědictví. |
8. | Tedy javše jej, zabili ho, a vyvrhli ven z vinice. |
9. | Což tedy učiní pán vinice? Přijde, a zatratí vinaře ty, a dá vinici jiným. |
10. | Zdaliž jste písma toho nečtli? Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, ten učiněn jest hlavou úhlovou. |
11. | Ode Pána stalo se toto, a jest divné před očima našima. |
12. | I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim pověděl. A nechavše ho, odešli pryč. |
13. | Potom poslali k němu některé z farizeů a Herodiánů, aby jej polapili v řeči. |
14. | Kteřížto přišedše, řekli jemu: Mistře, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou, ale v pravdě cestě Boží učíš. Sluší-li daň dávati císaři, čili nic? Dáme-liž, čili nedáme? |
15. | On pak znaje pokrytství jejich, řekl jim: Co mne pokoušíte? Přineste mi peníz, ať pohledím. |
16. | A oni podali. Tedy řekl jim: Čí jest tento obraz a nápis? A oni řekli mu: Císařův. |
17. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Dávejtež tedy, což jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu. |
18. | Potom přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, řkouce: |
19. | Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho, a vzbudil símě bratru svému. |
20. | I bylo sedm bratrů. A první pojav manželku, a umřev, napozůstavil semene. |
21. | A druhý pojav ji, také umřel, a aniž ten ostavil semene. A třetí tolikéž. |
22. | A tak ji pojalo těch sedm, a nezůstavili semene. Nejposléze pak po všech umřela i ta žena. |
23. | Protož při vzkříšení, když z mrtvých vstanou, čí z těch bude manželka? Nebo jich sedm mělo ji za manželku. |
24. | A odpovídaje Ježíš, řekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte písem ani moci Boží? |
25. | Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé nebeští. |
26. | O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste nečtli v knize Mojžíšově, kterak ve kři promluvil k němu Bůh, řka: Já jsem Bůh Abrahamův, a Bůh Izákův, a Bůh Jákobův? |
27. | Neníť Bůh mrtvých, ale Bůh živých. Protož vy velmi bloudíte. |
28. | Tedy přistoupil jeden z zákonníků, slyšev je spolu se hádající, a vida, že jim dobře odpověděl, otázal se ho: Které jest přikázaní první ze všech? |
29. | A Ježíš odpověděl jemu, že první ze všech přikázaní jest: Slyš, Izraeli, Pán Bůh náš Pán jeden jest. |
30. | Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první přikázaní. |
31. | Druhé pak podobné toto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Většího přikázaní jiného nad tato není. |
32. | I řekl jemu ten zákonník: Mistře, dobře jsi v pravdě pověděl. Nebo jeden jest Bůh, a není jiného kromě něho; |
33. | A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého jest nade všecky zápaly a oběti. |
34. | A viděv Ježíš, že by moudře odpověděl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více nesměl se ho tázati. |
35. | I odpovídaje Ježíš, řekl, uče v chrámě: Kterak praví zákonníci, že Kristus jest syn Davidův? |
36. | Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, ažť i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých. |
37. | Poněvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž tedy syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal. |
38. | I mluvil jim v učení svém: Varujte se zákonníků, kteříž chtějí v krásném rouše choditi, a pozdravováni býti na trzích, |
39. | A na předních stolicech seděti v školách, a přední místa míti na večeřech, |
40. | Kteřížto zžírají domy vdovské, a to pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiť vezmou soud těžší. |
41. | A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho. |
42. | A přišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, což jest čtvrtá částka peníze. |
43. | I svolav učedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteříž metali do pokladnice. |
44. | Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což měla, uvrhla, všecku živnost svou. |
Kapitola 13. |
1. | A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké stavení! |
2. | Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš tato tak veliká stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. |
3. | A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho soukromí Petr, Jakub a Jan a Ondřej: |
4. | Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti? |
5. | Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl. |
6. | Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou. |
7. | Když pak uslyšíte o boji a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne i hned konec. |
8. | Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a budou země třesení po místech, a hladové i bouřky. |
9. | A toť počátkové bolestí. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vládaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim. |
10. | Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium. |
11. | Když pak vás povedou, vyzrazujíce, nestarejte se předtím, co byste mluvili, aniž pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, kteříž mluvíte, ale Duch svatý. |
12. | Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati. |
13. | A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. |
14. | Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj), tehdáž ti, kdož by v Židovstvu byli, ať utekou na hory. |
15. | A kdož by na střeše byl, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého. |
16. | A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své. |
17. | Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech. |
18. | Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě. |
19. | Neboť budou ti dnové ssoužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž bude. |
20. | A byť nebyl ukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů. |
21. | A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj, teď jest Kristus, aneb aj, tamto, nevěřte. |
22. | Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených. |
23. | Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko. |
24. | V těch pak dnech, po ssoužení tom, slunce se zatmí, a měsíc nedá světla svého. |
25. | A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se. |
26. | A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slávou. |
27. | I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe. |
28. | Od fíku pak učte se podobenství tomuto: Když již ratolest jeho odmladne, a vypučí se lístí, znáte, že blízko jest léto. |
29. | Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích. |
30. | Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou. |
31. | Nebe a země pominou, ale slova má nikoli nepominou. |
32. | Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, kteříž jsou v nebesích, ani Syn, jediné Otec. |
33. | Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas. |
34. | Jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vládařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl. |
35. | Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno. |
36. | Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. |
37. | A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte. |
Kapitola 14. |
1. | Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic; i hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej lstivě jmouce, zamordovali. |
2. | Ale pravili: Ne v svátek, aby snad nebyl rozbroj v lidu. |
3. | A když byl v Betany, v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena, mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé, z nardového koření. A rozbivši alabastrovou nádobu, vylila ji na hlavu jeho. |
4. | I hněvali se někteří mezi sebou, řkouce: I proč ztráta masti této stala se? |
5. | Nebo mohlo toto prodáno býti, dráže než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. I zpouzeli se na ni. |
6. | Ale Ježíš řekl: Nechte jí. Proč ji rmoutíte? Dobrýť skutek učinila nade mnou. |
7. | Však chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti, ale mne ne vždycky míti budete. |
8. | Ona což mohla, to učinila; předešlať, aby těla mého pomazala ku pohřebu. |
9. | Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě, takéť i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její. |
10. | Tedy Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k předním kněžím {biskupům}, aby jim ho zradil. |
11. | Oni pak uslyševše, zradovali se, a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil. |
12. | Prvního pak dne přesnic, když velikonoční beránek zabíjín býval, řkou jemu učedlníci jeho: Kde chceš, ať jdouce, připravíme, abys jedl beránka? |
13. | I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potkáť vás člověk dčbán vody nesa. Jdětež za ním. |
14. | A kamžkoli vejde, rcete hospodáři: Mistrť praví: Kde jest večeřadlo, v němž bych jedl beránka s učedlníky svými? |
15. | A on vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené a připravené. Tu nám připravte. |
16. | I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli tak, jakož jim byl pověděl. I připravili beránka. |
17. | Když pak byl večer, přišel se dvanácti. |
18. | A když seděli za stolem a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou. |
19. | A oni se počali rmoutiti, a praviti jemu jeden každý obzvláštně: Zdali já jsem? A jiný: Zdali já? |
20. | On pak odpověděv, řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž omáčívá se mnou v mise. |
21. | Syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen. Dobré by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten. |
22. | A když oni jedli, vzav Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, řka: Vezměte, jezte, to jest tělo mé. |
23. | A vzav kalich, a díky učiniv, dal jim. A pili z něho všickni. |
24. | I řekl jim: To jest krev má smlouvy té nové, kteráž se za mnohé vylévá. |
25. | Amen pravím vám, žeť již více nikoli nebudu píti z plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím. |
26. | A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. |
27. | Potom řekl jim Ježíš: Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce. |
28. | Ale když z mrtvých vstanu, předejduť vás do Galilee. |
29. | Tedy Petr řekl jemu: Byť se pak všickni zhoršili, ale já nic. |
30. | I řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že dnes této noci, prvé než kohout po dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. |
31. | On pak mnohem více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nikoliť nezapřím tebe. A takž také i všickni mluvili. |
32. | I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, až se pomodlím. |
33. | A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti. |
34. | I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte. |
35. | A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta. |
36. | I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty. |
37. | I přišel a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? |
38. | Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. |
39. | A opět odšed, modlil se, táž slova mluvě. |
40. | A navrátiv se, nalezl je, ani opět spí, (nebo oči jejich byly obtíženy); aniž věděli, co by jemu odpověděli. |
41. | I přišel po třetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte; dostiť jest. Přišlať ta hodina; aj, Syna člověka zrazují v ruce hříšných. |
42. | Vstaňte, poďme. Aj, kterýž mne zrazuje, blízkoť jest. |
43. | A hned, když on ještě mluvil, přišel Jidáš, kterýž byl jeden ze dvanácti, a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi, od předních kněží {biskupů} a od zákonníků a starších. |
44. | Zrádce pak jeho byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest; jmětež ho, a veďte opatrně. |
45. | A přišed, hned přistoupiv k němu, řekl: Mistře, Mistře, a políbil ho. |
46. | Tedy oni vztáhli naň ruce své, a jali jej. |
47. | Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrh meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal jemu ucho. |
48. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi, abyste mne jali? |
49. | Na každý den býval jsem u vás, uče v chrámě, a nejali jste mne. Ale aby se naplnila písma. |
50. | Tedy opustivše jej, všickni utekli. |
51. | Jeden pak mládenček šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle. I popadli jej mládenci. |
52. | On pak opustiv roucho, nahý utekl od nich. |
53. | I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi {biskupovi}, a sešli se k němu všickni přední kněží {biskupové} i starší i zákonníci. |
54. | Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze {biskupův}; i seděl s služebníky, zhřívaje se u ohně. |
55. | Ale přední kněží {biskupové} i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, a však nenalezli. |
56. | Nebo ač mnozí křivé svědectví vydávali proti němu, však svědectví jejich nebyla jednostejná. |
57. | Tedy někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce: |
58. | My jsme slyšeli tohoto, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím. |
59. | Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné. |
60. | Tedy povstav nejvyšší kněz {biskup} u prostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničeho, což tito na tebe svědčí? |
61. | Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz {biskup} otázal se ho a řekl jemu: Jsi-liž ty Kristus, ten Syn toho Požehnaného? |
62. | A Ježíš řekl: Jáť jsem, a uzříte Syna člověka, an sedí na pravici moci Boží, a přichází s oblaky nebeskými. |
63. | Tedy nejvyšší kněz {biskup} roztrh roucha svá, řekl: I což ještě potřebujeme svědků? |
64. | Slyšeli jste rouhání. Co se vám zdá? Oni pak všickni potupili jej, že jest hoden smrti. |
65. | I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a jej poličkovati, a říkati jemu: Prorokuj. A služebníci kyji jej bili. |
66. | A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děvek nejvyššího kněze {biskupových}. |
67. | A uzřevši Petra, an se ohřívá, a popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi. |
68. | Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co ty pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval. |
69. | Tedy děvka, uzřevši jej opět, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest. |
70. | A on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, nebo i Galilejský jsi, i řeč tvá podobná jest. |
71. | On pak počal se proklínati a přisahati: Neznám člověka toho, o němž pravíte. |
72. | A hned po druhé kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Že prvé než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A vyšed, plakal. |
Kapitola 15. |
1. | A hned ráno, uradivše se přední kněží {biskupové} s staršími a s zákonníky i se vším shromážděním, svázavše Ježíše, vedli jej a dali Pilátovi. |
2. | I otázal se ho Pilát: Ty-li jsi ten král Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš? |
3. | I žalovali na něj přední kněží {biskupové} mnoho. On pak nic neodpovídal. |
4. | Tedy Pilát otázal se ho opět, řka: Nic neodpovídáš? Hle, jak mnoho proti tobě svědčí. |
5. | Ale Ježíš předce nic neodpověděl, tak že se podivil Pilát. |
6. | V svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů, za kteréhož by koli prosili. |
7. | I byl jeden, kterýž sloul Barabáš, s svárlivými v vězení, kteříž v svadě vraždu byli spáchali. |
8. | A zvolav zástup, počal prositi, aby učinil, jakož jim vždycky činíval. |
9. | Pilát pak odpověděl jim, řka: Chcete-li, propustím vám krále Židovského? |
10. | (Nebo věděl, že jej z závisti vydali přední kněží {biskupové}. |
11. | Ale přední kněží {biskupové} ponukli zástupu, aby jim raději propustil Barabáše. |
12. | A Pilát odpověděv, řekl jim zase: Což pak chcete, ať učiním tomu, kteréhož králem Židovským nazýváte? |
13. | A oni opět zvolali: Ukřižuj ho. |
14. | A Pilát pravil jim: I co zlého učinil? Oni pak více volali: Ukřižuj ho. |
15. | Tedy Pilát, chtě lidu dosti učiniti, pustil jim Barabáše, a dal jim Ježíše ubičovaného, aby byl ukřižován. |
16. | Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně, do rathouzu, a svolali všecku zběř. |
17. | I oblékli jej v šarlat, a korunu zpletše z trní, vložili naň. |
18. | I počali ho pozdravovati: Zdráv buď, králi Židovský. |
19. | A bili hlavu jeho třtinou, a plili na něj, a sklánějíce kolena, klaněli se jemu. |
20. | A když se jemu naposmívali, svlékli s něho šarlat, a oblékli jej v roucho jeho vlastní. I vedli jej, aby ho ukřižovali. |
21. | I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského, pomíjejícího, (kterýž šel z pole, otce Alexandrova a Rufova), aby nesl kříž jeho. |
22. | I vedli jej až na místo Golgota, to jest, (vyložil-li by), popravné místo. |
23. | I dávali mu píti víno s mirrou, ale on nepřijal. |
24. | A ukřižovavše jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, kdo by co vzíti měl. |
25. | A byla hodina třetí, když ho ukřižovali. |
26. | A byl nápis viny jeho napsán: Král Židovský. |
27. | Ukřižovali také s ním dva lotry, jednoho na pravici, a druhého na levici jeho. |
28. | I naplněno jest písmo, řkoucí: A s nepravými počten jest. |
29. | A kteříž chodili mimo něj, rouhali se jemu, potřásajíce hlavami svými, a říkajíce: Hahá, kterýž rušíš chrám, a ve třech dnech vzděláváš, |
30. | Spomoz sobě samému, a sstup s kříže. |
31. | Též i přední kněží {biskupové} posmívajíce se, jeden k druhému s zákonníky pravili: Jinýmť pomáhal, sám sobě pomoci nemůže. |
32. | Kristus, ten král Izraelský, nechažť nyní sstoupí s kříže, ať uzříme, a uvěříme. A i ti, kteříž s ním ukřižování byli, útržku mu činili. |
33. | A když byla hodina šestá, stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. |
34. | A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Elói, Elói, lama zabachtani? Což se vykládá: Bože můj, Bože můj, pročs mne opustil? |
35. | A někteří z okolo stojících, slyševše to, pravili: Hle, Eliáše volá. |
36. | A běžev jeden, naplnil hubu octem, a vloživ na tresť, dával jemu píti, řka: Ponechte, uzříme, přijde-li Eliáš, aby jej složil. |
37. | Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši. |
38. | A opona v chrámě roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů. |
39. | Viděv pak centurio, kterýž tu naproti stál, že tak volaje, vypustil duši, řekl: Jistě člověk tento Syn Boží byl. |
40. | Byly pak tu i ženy, zdaleka se dívajíce, mezi nimiž byla Maria Magdaléna, a Maria Jakuba menšího, a Jozesova mátě, a Salome, |
41. | Kteréž, když ještě byl v Galilei, chodily za ním a posluhovaly jemu, i jiné mnohé, kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma. |
42. | A když již byl večer, (že byl den připravování, to jest před sobotou), |
43. | Přišed Jozef z Arimatie, počestná osoba úřadná, kterýž také očekával království Božího, směle všel ku Pilátovi, a prosil za tělo Ježíšovo. |
44. | Pilát pak podivil se, již-li by umřel. A povolav centuriona, otázal se ho, dávno-li je umřel. |
45. | A zvěděv od centuriona, dal tělo Jozefovi. |
46. | I koupiv plátna, a sňav ho, obvinul v plátno, a položil do hrobu, kterýž byl vytesán z skály, a přivalil kámen ke dveřům hrobovým. |
47. | Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se, kde by byl položen. |
Kapitola 16. |
1. | A když pominula sobota, Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí, aby přijdouce, pomazaly Ježíše. |
2. | Protož velmi ráno v první den po sobotě přišly k hrobu, an již slunce vzešlo. |
3. | I pravily vespolek: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových? |
4. | (A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.) Byl zajisté veliký velmi. |
5. | A všedše do hrobu, uzřely mládence, an sedí na pravici, oděného rouchem bílým. I ulekly se. |
6. | On pak řekl jim: Nebojte se. Ježíše hledáte Nazaretského, toho ukřižovaného. Vstalť jest, neníť ho tuto; aj, místo, kdež jej byli položili. |
7. | Ale jděte, povězte učedlníkům jeho i Petrovi, žeť vás předejde do Galilee. Tam jej uzříte, jakž pověděl vám. |
8. | A vyšedše rychle, utekly od hrobu; nebo přišel na ně strach a hrůza. A aniž komu co řekly, nebo se bály. |
9. | Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli, ukázal se nejprv Marii Magdaléně, z níž byl vyvrhl sedm ďáblů. |
10. | Ona pak šedši, zvěstovala těm, kteříž s ním bývali, lkajícím a plačícím. |
11. | A oni slyšavše, že by živ byl, a vidín od ní, nevěřili. |
12. | Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě, když šli přes pole. |
13. | A ti šedše, pověděli jiným. Ani těm nevěřili. |
14. | Potom sedícím spolu jedenácti ukázal se, a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce, že těm, kteříž jej viděli vzkříšeného, nevěřili. |
15. | A řekl jim: Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření. |
16. | Kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; kdož pak neuvěří, budeť zatracen. |
17. | Znamení pak ti, kteříž uvěří, tato míti budou: Ve jménu mém ďábly budou vymítati, jazyky novými mluviti, |
18. | Hady bráti, a jestliže by co jedovatého pili, nikoliť jim neuškodí; na nemocné ruce vzkládati budou, a dobře se míti budou. |
19. | Když pak jim odmluvil Pán, zhůru vzat jest do nebe, a sedí na pravici Boží. |
20. | A oni vyšedše, kázali všudy, a Pán jim pomáhal, a slov jejich potvrzoval činěním divů. |