|
EVANGELIUM S. MARKA |
Kapitola 1. |
1. | Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího; |
2. | Jakož psáno jest v prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou. |
3. | Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. |
4. | Křtil Jan na poušti, a kázal křest pokání na odpuštění hříchů. |
5. | I vycházela k němu všecka krajina Judská i Jeruzalémští, a křtěni byli od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své. |
6. | Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní. |
7. | A kázal, řka: Jde za mnou silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho. |
8. | Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým. |
9. | I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest od Jana v Jordáně. |
10. | A hned vystoupiv z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jako holubici sstupujícího na něj. |
11. | A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo. |
12. | A i hned ho Duch vypudil na poušť. |
13. | I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu. |
14. | Když pak byl vsazen Jan, přišel Ježíš do Galilee, káže evangelium království Božího, |
15. | A pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium. |
16. | A chodě podlé moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, (nebo rybáři byli). |
17. | I řekl jim Ježíš: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí. |
18. | A hned opustivše síti své, šli za ním. |
19. | A poodšed odtud maličko, uzřel Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, ani na lodí tvrdí síti. |
20. | A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním. |
21. | I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šed do školy, učil. |
22. | I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákonníci. |
23. | I byl v škole jejich člověk, maje ducha nečistého. Kterýž zvolal, |
24. | Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás. Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží. |
25. | I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho. |
26. | I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho. |
27. | I lekli se všickni, tak že se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž toto nové učení, že mocně i těm duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho? |
28. | I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské. |
29. | A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem. |
30. | Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní. |
31. | A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim. |
32. | Večer pak při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky. |
33. | A bylo se všecko město zběhlo ke dveřím. |
34. | I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopouštěl mluviti ďáblům; nebo znali ho. |
35. | A přede dnem velmi ráno vstav, vyšel a odšel na pusté místo, a tam se modlil. |
36. | I šli za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli. |
37. | A nalezše jej, řekli jemu: Všickni tě hledají. |
38. | I dí jim: Poďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel. |
39. | I kázal v školách jejich ve vší Galilei, a ďábelství vymítal. |
40. | Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Chceš-li, můžeš mne očistiti. |
41. | Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist. |
42. | A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest. |
43. | I zapověděv mu přísně, hned ho odbyl, |
44. | A řekl mu: Viziž, abys žádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví proti nim. |
45. | On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, tak že již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad. |
Kapitola 2. |
1. | A opět všel do Kafarnaum po kolikas dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl. |
2. | A hned sešlo se jich množství, tak že již nemohli se směstknati ani přede dveřmi. I mluvil jim slovo. |
3. | Tedy přišli k němu, nesouce šlakem poraženého, kterýž ode čtyř nesen byl. |
4. | A když k němu nemohli přistoupiti pro zástupy, loupali střechu, kdež byl, a probořivše ji, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený. |
5. | A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. |
6. | A byli tu někteří z zákonníků, sedíce a myslíce v srdcích svých: |
7. | Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? |
8. | I poznav Ježíš hned duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých? |
9. | Co jest snáze, říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň, vezmi lože své a choď? |
10. | Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému: |
11. | Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého. |
12. | I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, tak že se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli. |
13. | I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je. |
14. | A pomíjeje, uzřel Léví Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Poď za mnou. A on vstav, šel za ním. |
15. | I stalo se, když seděl Ježíš za stolem v domě jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; nebo mnoho jich bylo, a šlo za ním. |
16. | Zákonníci pak a farizeové viděvše, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což to, že s publikány a hříšníky jí a pije? |
17. | To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. |
18. | Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí? |
19. | I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové ženichovi postiti se, když jest s nimi ženich? Dokudž mají s sebou ženicha, nemohouť se postiti. |
20. | Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech. |
21. | Ano žádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého, i bývá větší díra. |
22. | A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových. |
23. | I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho, cestou jdouce, vymínati klasy. |
24. | Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť dělají v sobotu, čehož nenáleží. |
25. | I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? |
26. | Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze {biskupa}, a jedl chleby posvátné, (jichž neslušelo jísti než samým kněžím), a dal i těm, kteříž s ním byli? |
27. | I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. |
28. | Protož Syn člověka jest pánem také i soboty. |
Kapitola 3. |
1. | I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou. |
2. | I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali. |
3. | I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed. |
4. | I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli. |
5. | A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá. |
6. | A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili. |
7. | Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva, |
8. | I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu. |
9. | I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli. |
10. | Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy. |
11. | A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží. |
12. | Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali. |
13. | I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu. |
14. | I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati, |
15. | A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství: |
16. | Šimona, jemuž dal jméno Petr, |
17. | A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi), |
18. | A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského, |
19. | A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů. |
20. | A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti. |
21. | A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul. |
22. | Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly. |
23. | A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati? |
24. | A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to. |
25. | A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi. |
26. | Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře. |
27. | Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí. |
28. | Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali, |
29. | Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení. |
30. | Nebo pravili: Ducha nečistého má. |
31. | Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali. |
32. | A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe. |
33. | Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji? |
34. | A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji. |
35. | Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka. |
Kapitola 4. |
1. | A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře. |
2. | I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém: |
3. | Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval. |
4. | I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je. |
5. | A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země. |
6. | A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo. |
7. | A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku. |
8. | Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý. |
9. | I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš. |
10. | Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství. |
11. | I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje, |
12. | Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové. |
13. | I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte? |
14. | Rozsevač ten slovo rozsívá. |
15. | Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich. |
16. | A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je. |
17. | Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší. |
18. | Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší, |
19. | Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá. |
20. | Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý. |
21. | Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla. |
22. | Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo. |
23. | Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš. |
24. | I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím. |
25. | Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato. |
26. | I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země. |
27. | A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví. |
28. | Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. |
29. | A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň. |
30. | I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme? |
31. | Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi. |
32. | Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati. |
33. | A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti. |
34. | Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko. |
35. | I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu. |
36. | A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním. |
37. | Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí. |
38. | A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme? |
39. | I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké. |
40. | I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry? |
41. | I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho? |
Kapitola 5. |
1. | Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských. |
2. | A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého. |
3. | Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati, |
4. | Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti. |
5. | A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením. |
6. | Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu, |
7. | A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil. |
8. | (Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.) |
9. | I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho. |
10. | I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny. |
11. | Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se. |
12. | I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme. |
13. | I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům), i ztonuli v moři. |
14. | Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo. |
15. | I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se. |
16. | A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích. |
17. | Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich. |
18. | A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl. |
19. | Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou. |
20. | I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni. |
21. | A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře. |
22. | A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho. |
23. | A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa. |
24. | I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej. |
25. | (Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let, |
26. | A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla, |
27. | Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho. |
28. | Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu. |
29. | A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého. |
30. | A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého? |
31. | I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl? |
32. | I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila. |
33. | Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu. |
34. | On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.) |
35. | A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra? |
36. | Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř. |
37. | I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. |
38. | I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi. |
39. | I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí. |
40. | I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela. |
41. | A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím), vstaň. |
42. | A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým. |
43. | A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti. |
Kapitola 6. |
1. | I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho. |
2. | A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho? |
3. | Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm. |
4. | I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém. |
5. | I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil. |
6. | I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče. |
7. | A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými. |
8. | A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz, |
9. | Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní. |
10. | A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud. |
11. | A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu. |
12. | Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili. |
13. | A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali. |
14. | A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho), pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho. |
15. | Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků. |
16. | To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal. |
17. | Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. |
18. | Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého. |
19. | Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla. |
20. | Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal. |
21. | Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee, |
22. | A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť. |
23. | I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého. |
24. | Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele. |
25. | A všedši hned s chvátaním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele. |
26. | Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti. |
27. | Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu. |
28. | A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své. |
29. | Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě. |
30. | Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili. |
31. | I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli. |
32. | I plavili se na lodí na pusté místo soukromí. |
33. | A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu. |
34. | Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem. |
35. | A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo. |
36. | Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli. |
37. | On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti? |
38. | I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě. |
39. | I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě. |
40. | I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti. |
41. | A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky. |
42. | I jedli všickni, a nasyceni jsou. |
43. | Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb. |
44. | A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů. |
45. | A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup. |
46. | A propustiv je, šel na horu, aby se modlil. |
47. | A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi. |
48. | A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim). A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti. |
49. | Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli. |
50. | (Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se. |
51. | I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili. |
52. | Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. |
53. | A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili. |
54. | A když vyšli z lodí, hned jej poznali. |
55. | A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl. |
56. | A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli. |
Kapitola 7. |
1. | I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma. |
2. | A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma), jísti chleby, reptali o to. |
3. | Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších. |
4. | A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů. |
5. | Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? |
6. | On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. |
7. | Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská. |
8. | Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte. |
9. | I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali. |
10. | Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře. |
11. | Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to), čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo. |
12. | A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své, |
13. | Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte. |
14. | I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte. |
15. | Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka. |
16. | Má-li kdo uši k slyšení, slyš. |
17. | A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství. |
18. | I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti? |
19. | Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy. |
20. | Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka. |
21. | Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, |
22. | Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. |
23. | Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka. |
24. | A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti. |
25. | Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho. |
26. | (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery. |
27. | Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům. |
28. | A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů. |
29. | I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery. |
30. | I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo. |
31. | Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst. |
32. | I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil. |
33. | A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. |
34. | A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se. |
35. | A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě. |
36. | I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali. |
37. | A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti. |
Kapitola 8. |
1. | V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav |
2. | Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli. |
3. | A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli. |
4. | Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? |
5. | I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm. |
6. | I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup. |
7. | A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti. |
8. | I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů. |
9. | Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je. |
10. | Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských. |
11. | I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho. |
12. | A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. |
13. | A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále. |
14. | I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí. |
15. | Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova. |
16. | I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme. |
17. | A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce? |
18. | Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, |
19. | Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte. |
20. | A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm. |
21. | I řekl jim: Kterakž nerozumíte? |
22. | I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl. |
23. | I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co. |
24. | A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové. |
25. | Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky. |
26. | I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav. |
27. | Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé? |
28. | Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků. |
29. | Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus. |
30. | I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili. |
31. | I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží {biskupů} a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti. |
32. | A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati. |
33. | Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského. |
34. | A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne. |
35. | Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová. |
36. | Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil? |
37. | Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou? |
38. | Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými. |