EVANGELIUM S. MARKA

Kapitola 1.
1.Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího;
2.Jakož psáno jest v prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.
3.Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.
4.Křtil Jan na poušti, a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.
5.I vycházela k němu všecka krajina Judská i Jeruzalémští, a křtěni byli od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své.
6.Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní.
7.A kázal, řka: Jde za mnou silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho.
8.Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým.
9.I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest od Jana v Jordáně.
10.A hned vystoupiv z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jako holubici sstupujícího na něj.
11.A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.
12.A i hned ho Duch vypudil na poušť.
13.I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu.
14.Když pak byl vsazen Jan, přišel Ježíš do Galilee, káže evangelium království Božího,
15.A pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium.
16.A chodě podlé moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, (nebo rybáři byli).
17.I řekl jim Ježíš: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.
18.A hned opustivše síti své, šli za ním.
19.A poodšed odtud maličko, uzřel Jakuba syna Zebedeova, a Jana bratra jeho, ani na lodí tvrdí síti.
20.A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním.
21.I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šed do školy, učil.
22.I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákonníci.
23.I byl v škole jejich člověk, maje ducha nečistého. Kterýž zvolal,
24.Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás. Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží.
25.I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho.
26.I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho.
27.I lekli se všickni, tak že se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž toto nové učení, že mocně i těm duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho?
28.I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské.
29.A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem.
30.Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní.
31.A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim.
32.Večer pak při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky.
33.A bylo se všecko město zběhlo ke dveřím.
34.I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopouštěl mluviti ďáblům; nebo znali ho.
35.A přede dnem velmi ráno vstav, vyšel a odšel na pusté místo, a tam se modlil.
36.I šli za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli.
37.A nalezše jej, řekli jemu: Všickni tě hledají.
38.I dí jim: Poďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel.
39.I kázal v školách jejich ve vší Galilei, a ďábelství vymítal.
40.Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Chceš-li, můžeš mne očistiti.
41.Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist.
42.A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest.
43.I zapověděv mu přísně, hned ho odbyl,
44.A řekl mu: Viziž, abys žádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví proti nim.
45.On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, tak že již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad.

Kapitola 2.
1.A opět všel do Kafarnaum po kolikas dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl.
2.A hned sešlo se jich množství, tak že již nemohli se směstknati ani přede dveřmi. I mluvil jim slovo.
3.Tedy přišli k němu, nesouce šlakem poraženého, kterýž ode čtyř nesen byl.
4.A když k němu nemohli přistoupiti pro zástupy, loupali střechu, kdež byl, a probořivše ji, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený.
5.A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.
6.A byli tu někteří z zákonníků, sedíce a myslíce v srdcích svých:
7.Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?
8.I poznav Ježíš hned duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých?
9.Co jest snáze, říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň, vezmi lože své a choď?
10.Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému:
11.Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého.
12.I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, tak že se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.
13.I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je.
14.A pomíjeje, uzřel Léví Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Poď za mnou. A on vstav, šel za ním.
15.I stalo se, když seděl Ježíš za stolem v domě jeho, že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho; nebo mnoho jich bylo, a šlo za ním.
16.Zákonníci pak a farizeové viděvše, že jedl s publikány a s hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Což to, že s publikány a hříšníky jí a pije?
17.To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale nemocní. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
18.Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se. I přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, a tvoji učedlníci se nepostí?
19.I řekl jim Ježíš: Kterakž mohou synové ženichovi postiti se, když jest s nimi ženich? Dokudž mají s sebou ženicha, nemohouť se postiti.
20.Ale přijdouť dnové, když od nich odjat bude ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech.
21.Ano žádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému; jinak odtrhne ta záplata nová od starého, i bývá větší díra.
22.A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; jinak rozpučí nové víno nádoby, a víno se vyleje, a nádoby se pokazí. Ale víno nové má lito býti do nádob nových.
23.I stalo se, že šel Ježíš v sobotu skrze obilí, i počali učedlníci jeho, cestou jdouce, vymínati klasy.
24.Tedy farizeové řekli jemu: Pohleď, coť dělají v sobotu, čehož nenáleží.
25.I řekl jim: Nikdy-liž jste nečtli, co učinil David, když nouze byla, a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli?
26.Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze {biskupa}, a jedl chleby posvátné, (jichž neslušelo jísti než samým kněžím), a dal i těm, kteříž s ním byli?
27.I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu.
28.Protož Syn člověka jest pánem také i soboty.

Kapitola 3.
1.I všel opět do školy, a byl tu člověk, maje ruku uschlou.
2.I šetřili ho, uzdraví-li jej v sobotu, aby ho obžalovali.
3.I řekl tomu člověku, kterýž měl uschlou ruku: Povstaň u prostřed.
4.I dí jim: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, život zachovati, čili zamordovati? Oni pak mlčeli.
5.A když pohleděl na ně vůkol s hněvem, zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich, řekl člověku: Vztáhni tu ruku svou. I vztáhl, a učiněna jest ta ruka jeho zdravá jako druhá.
6.A vyšedše farizeové, hned s Herodiány drželi radu proti němu, kterak by ho zahubili.
7.Ježíš pak odšel s učedlníky svými k moři, a veliké množství od Galilee šlo za ním, i z Judstva,
8.I od Jeruzaléma, i od Idumee, i z Zajordání; i ti, kteříž byli okolo Týru a Sidonu, množství veliké, slyšíce, kteraké věci činí, přišli k němu.
9.I rozkázal učedlníkům svým, aby lodičku ustavičně nahotově měli pro zástup, aby ho netiskli.
10.Nebo mnohé uzdravoval, tak že naň padali, aby se ho dotýkali, kteřížkoli měli neduhy.
11.A duchové nečistí, jakž ho zazřeli, padali před ním a křičeli, řkouce: Ty jsi ten Syn Boží.
12.Ale on velmi jim přimlouval, aby ho nezjevovali.
13.I vstoupil na horu, a povolal k sobě těch, kterýchž se jemu vidělo; i přišli k němu.
14.I ustanovil jich dvanácte, aby s ním byli, a aby je poslal kázati,
15.A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství:
16.Šimona, jemuž dal jméno Petr,
17.A Jakuba Zebedeova, a Jana bratra Jakubova, (a dal jim jméno Boanerges, to jest synové hromovi),
18.A Ondřeje, a Filipa, a Bartoloměje, a Matouše, a Tomáše, a Jakuba Alfeova, a Taddea, a Šimona Kananitského,
19.A Jidáše Iškariotského, kterýž i zradil jej. I šli s ním domů.
20.A opět sšel se zástup, tak že nemohli ani chleba pojísti.
21.A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.
22.Zákonníci pak, kteříž byli přišli z Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má, a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.
23.A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?
24.A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.
25.A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.
26.Tak jestliže povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.
27.Žádný nemůže nádobí silného, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prvé silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.
28.Amen pravím vám, že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským, i rouhání, jímž by se rouhali,
29.Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale hoden jest věčného odsouzení.
30.Nebo pravili: Ducha nečistého má.
31.Tehdy přišli bratří a matka jeho, a stojíce vně, poslali k němu, aby ho vyvolali.
32.A seděl okolo něho zástup. I řekli jemu: Aj, matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe.
33.Ale on odpověděl jim, řka: Kdo jest matka má a bratří moji?
34.A obezřev učedlníky vůkol sebe sedící, řekl: Aj, matka má a bratří moji.
35.Nebo kdož by koli činil vůli Boží, ten jest bratr můj, i sestra má, i matka.

Kapitola 4.
1.A opět počal učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, tak že vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podlé moře.
2.I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3.Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4.I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.
5.A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.
6.A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.
7.A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8.Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9.I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10.Když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11.I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství to všecko se děje,
12.Aby hledíce, hleděli, ale neuzřeli a slyšíce, slyšeli, ale nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13.I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak všecka podobenství poznáte?
14.Rozsevač ten slovo rozsívá.
15.Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když oni slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16.A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17.Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.
18.Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,
19.Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.
20.Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21.Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22.Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby na jevo nevyšlo.
23.Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24.I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, bude vám odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25.Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26.I pravil: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě do země.
27.A spal by, a vstával by ve dne i v noci a semeno by vzešlo a zrostlo, jakž on neví.
28.Nebo sama od sebe země užitek plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29.A když sezrá úroda, i hned přičiní srp; nebo nastala žeň.
30.I řekl: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterým podobenstvím je ukážeme?
31.Jest jako zrno horčičné, kteréž, když vsáto bývá do země, nejmenší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32.Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činí ratolesti veliké, tak že pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33.A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34.Bez podobenství pak nemluvil jim, ale učedlníkům svým soukromí vykládal všecko.
35.I řekl jim v ten den, když již byl večer: Plavme se na druhou stranu.
36.A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37.Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí.
38.A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
39.I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40.I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?
41.I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: I kdo jest medle tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

Kapitola 5.
1.Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
2.A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
3.Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo mohl řetězy svázati,
4.Proto že často byv pouty a řetězy okován, polámal řetězy, a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho skrotiti.
5.A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
6.Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
7.A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
8.(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
9.I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, nebo jest nás mnoho.
10.I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
11.Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
12.I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
13.I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do těch vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům), i ztonuli v moři.
14.Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli, a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli, aby viděli, co by to bylo, což se stalo.
15.I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž býval trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa, a maje zdravý rozum, toho, kterýž míval množství. I báli se.
16.A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství i o vepřích.
17.Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
18.A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen býval od ďábelství, aby s ním byl.
19.Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak veliké věci učinil tobě Pán, a že slitoval se nad tebou.
20.I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
21.A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A byl u moře.
22.A aj, přišel jeden z knížat školy, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho.
23.A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Poď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
24.I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskl jej.
25.(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
26.A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27.Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu po zadu, a dotkla se roucha jeho.
28.Nebo řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29.A hned přestal krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30.A hned Ježíš poznav sám v sobě, že z něho moc vyšla, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31.I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32.I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která to učinila.
33.Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34.On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35.A když on ještě mluvil, přišli z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36.Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37.I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38.I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
39.I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať děvečka, ale spí.
40.I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
41.A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi. Což se vykládá: Děvečko, (toběť pravím), vstaň.
42.A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
43.A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.

Kapitola 6.
1.I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2.A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3.Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm.
4.I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém.
5.I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6.I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7.A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8.A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz,
9.Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní.
10.A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11.A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu.
12.Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13.A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali.
14.A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho), pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho.
15.Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků.
16.To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal.
17.Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18.Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19.Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20.Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21.Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22.A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23.I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24.Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25.A všedši hned s chvátaním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele.
26.Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27.Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu.
28.A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své.
29.Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30.Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31.I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli.
32.I plavili se na lodí na pusté místo soukromí.
33.A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34.Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35.A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo.
36.Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37.On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38.I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39.I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40.I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti.
41.A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky.
42.I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43.Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44.A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů.
45.A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup.
46.A propustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47.A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi.
48.A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim). A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti.
49.Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli.
50.(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51.I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili.
52.Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53.A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54.A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55.A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl.
56.A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli.

Kapitola 7.
1.I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2.A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma), jísti chleby, reptali o to.
3.Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4.A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5.Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6.On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7.Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.
8.Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.
9.I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.
10.Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.
11.Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to), čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.
12.A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,
13.Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14.I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15.Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.
16.Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17.A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18.I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?
19.Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20.Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.
21.Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22.Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23.Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.
24.A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.
25.Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26.(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27.Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
28.A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29.I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30.I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31.Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32.I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33.A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34.A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.
35.A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36.I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.
37.A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.

Kapitola 8.
1.V těch dnech když velmi veliký zástup byl, a neměli, co by jedli, svolav
2.Lítost mám nad zástupy; nebo již tři dni trvají se mnou, a nemají, co by jedli.
3.A rozpustím-li je lačné do domů jejich, zhynou na cestě; nebo někteří z nich zdaleka přišli.
4.Odpověděli mu učedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti?
5.I otázal se jich: Kolik máte chlebů? A oni řekli: Sedm.
6.I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav těch sedm chlebů, díky učiniv, lámal a dával učedlníkům svým, aby předkládali. I kladli před zástup.
7.A měli rybiček maličko. Jichž požehnav, kázal i ty před ně klásti.
8.I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozůstalo drobtů, sedm košů.
9.Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo čtyř tisíců. I propustil je.
10.Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými, přeplavil se do krajin Dalmanutských.
11.I vyšli farizeové, a počali se s ním hádati, hledajíce od něho znamení s nebe, pokoušejíce ho.
12.A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto.
13.A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se dále.
14.I zapomenuli s sebou vzíti chlebů, a neměli než jeden chléb s sebou na lodí.
15.Tedy přikazoval jim, řka: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Heródesova.
16.I přemyšlovali, řkouce jeden k druhému: Chleba nemáme.
17.A znaje to Ježíš, řekl jim: Co přemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještě neznáte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce?
18.Oči majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte,
19.Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? Kolik jste plných košů drobtů sebrali? Řekli jemu: Dvanácte.
20.A když také sedm chlebů mezi čtyři tisíce, kolik jste plných košů drobtů vzali? I řkou jemu: Sedm.
21.I řekl jim: Kterakž nerozumíte?
22.I přišel do Betsaidy, a přivedli k němu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl.
23.I ujav toho slepého za ruku, vyvedl jej ven z městečka, a plinuv na oči jeho, a vloživ na něj ruce, otázal se ho, viděl-li by co.
24.A on pohleděv zhůru, řekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové.
25.Potom opět vložil ruce na oči jeho, a kázal mu hleděti zhůru. I uzdraven jest, tak že i zdaleka jasně viděl všecky.
26.I odeslal jej do domu jeho, řka: Aniž do toho městečka choď, aniž komu z městečka prav.
27.Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy. A na cestě tázal se učedlníků svých, řka jim: Kým mne praví býti lidé?
28.Kteříž odpověděli: Janem Křtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z proroků.
29.Tedy on řekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpověděv Petr, řekl jemu: Ty jsi Kristus.
30.I přikázal jim s pohrůžkou, aby o něm žádnému nepravili.
31.I počal učiti je, že Syn člověka musí mnoho trpěti, a potupen býti od starších a předních kněží {biskupů} a zákonníků, a zabit býti, a ve třech dnech z mrtvých vstáti.
32.A zjevně to slovo mluvil. Protož chytiv jej Petr, počal mu domlouvati.
33.Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.
34.A svolav zástup s učedlníky svými, řekl jim: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, a vezmi kříž svůj, a následuj mne.
35.Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíť ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenť ji zachová.
36.Nebo co prospěje člověku, by všecken svět získal, a své duši škodu učinil?
37.Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou?
38.Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člověka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými.
  1 - 8    9 - 16