|
EVANGELIUM S. LUKÁŠE |
Kapitola 1. |
1. | Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž u nás jisté jsou, |
2. | Jakž nám vydali ti, kteříž od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli: |
3. | Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti z gruntu bedlivě došel, tobě o tom pořádně vypsati, výborný Teofile, |
4. | Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován. |
5. | Byl za dnů Heródesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta. |
6. | Byli pak oba spravedliví před oblíčejem Božím, chodíce ve všech přikázaních a spravedlnostech Páně bez ouhony. |
7. | A neměli plodu, proto že Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých. |
8. | I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem, |
9. | Že vedlé obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně. |
10. | A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu. |
11. | Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu. |
12. | A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj. |
13. | I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan. |
14. | Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí se z jeho narození budou radovati. |
15. | Bude zajisté veliký před oblíčejem Páně, a vína i nápoje opojného nebude píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. |
16. | A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. |
17. | Neboť on předejde před oblíčejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby postavil Pánu lid hotový. |
18. | I řekl Zachariáš andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých. |
19. | I odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před oblíčejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval. |
20. | A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do dne, v kterémž se tyto věci stanou, proto že jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým. |
21. | Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě. |
22. | Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý. |
23. | I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého. |
24. | A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci: |
25. | Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi. |
26. | V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, |
27. | Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria. |
28. | I všed k ní anděl, dí: Zdráva buď milostí obdařená, Pán s tebou, požehnaná ty mezi ženami. |
29. | Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení. |
30. | I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. |
31. | A počneš v životě, a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. |
32. | Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. |
33. | A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. |
34. | I řekla Maria andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? |
35. | A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož i to, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. |
36. | A aj, Alžběta, přítelkyně tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná. |
37. | Neboť nebude nemožné u Boha žádné slovo. |
38. | I řekla Maria: Aj, děvka Páně, stanižmi se podlé slova tvého. I odšel od ní anděl. |
39. | Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova. |
40. | I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty. |
41. | I stalo se, jakž uslyšela Alžběta pozdravení Marie, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta. |
42. | I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. |
43. | A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně? |
44. | Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém. |
45. | A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána. |
46. | Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, |
47. | A veselí se duch můj v Bohu, spasiteli svém, |
48. | Že vzezřel na ponížení děvky své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové. |
49. | Neboť mi učinil veliké věci ten, kterýž mocný jest, a svaté jméno jeho, |
50. | A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho. |
51. | Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich. |
52. | Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. |
53. | Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. |
54. | Přijal Izraele, služebníka svého, byv pamětliv na milosrdenství, |
55. | Jakož mluvil otcům našim, Abrahamovi a semeni jeho na věky. |
56. | I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a navrátila se do domu svého. |
57. | Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila, i porodila syna. |
58. | A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní. |
59. | Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem. |
60. | Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan. |
61. | I řekli jí: Však žádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím. |
62. | I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati. |
63. | A on požádav deštičky, napsal, řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni. |
64. | A hned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha. |
65. | Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova. |
66. | A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I jaké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním. |
67. | Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval, řka: |
68. | Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že navštívil a učinil vykoupení lidu svému. |
69. | A vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, služebníka svého, |
70. | Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, |
71. | O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli, |
72. | Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou, |
73. | Na přísahu, kterouž přisáhl Abrahamovi, otci našemu, žeť nám to dá, |
74. | Abychom bez strachu, z ruky nepřátel svých jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, |
75. | V svatosti a v spravedlnosti před oblíčejem jeho, po všecky dny života svého. |
76. | Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho, |
77. | Aby dáno bylo umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich, |
78. | Skrze střeva milosrdenství Boha našeho, v nichž navštívil nás, vyšed z výsosti, |
79. | Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje. |
80. | Dítě pak rostlo, a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému. |
Kapitola 2. |
1. | I stalo se v těch dnech, vyšlo poručení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět. |
2. | (To popsání nejprvé stalo se, když vládařem Syrským byl Cyrenius.) |
3. | I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města. |
4. | Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (proto že byl z domu a z čeledi Davidovy), |
5. | Aby zapsán byl s Marií, zasnoubenou sobě manželkou těhotnou. |
6. | I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila. |
7. | I porodila Syna svého provorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, proto že neměli místa v hospodě. |
8. | A pastýři byli v krajině té, ponocujíce, a stráž noční držíce nad svým stádem. |
9. | A aj, anděl Páně postavil se podlé nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou. |
10. | Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu. |
11. | Nebo narodil se vám dnes spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově. |
12. | A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, ležící v jeslech. |
13. | A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích: |
14. | Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle. |
15. | I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti pastýři řekli vespolek: Poďme až do Betléma, a vizme tu věc, kteráž se stala, o níž Pán oznámil nám. |
16. | I přišli, chvátajíce, a nalezli Marii a Jozefa, i to nemluvňátko ležící v jeslech. |
17. | A viděvše, rozhlašovali, což jim povědíno bylo o tom děťátku. |
18. | I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což jim bylo mluveno od pastýřů. |
19. | Ale Maria zachovávala všecky věci tyto, skládajici je v srdci svém. |
20. | I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo jim povědíno. |
21. | A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo to děťátko, i nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prvé než se v životě počalo. |
22. | A když se naplnili dnové očišťování Marie podlé zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili Pánu, |
23. | (Jakož psáno jest v zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude), |
24. | A aby dali obět, jakož povědíno jest v zákoně Páně, dvě hrdličky aneb dvé holoubátek. |
25. | A aj, byl člověk v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm. |
26. | A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prvé uzřel Krista Páně. |
27. | Ten přišel, ponuknut byv od Ducha, do chrámu. A když uvodili rodičové Ježíše děťátko, aby učinili podlé obyčeje zákona při něm, |
28. | Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl: |
29. | Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podlé slova svého, v pokoji. |
30. | Nebo viděly oči mé spasení tvé, |
31. | Kteréž jsi připravil před oblíčejem všech lidí, |
32. | Světlo k zjevení národům, a slávu lidu tvého Izraelského. |
33. | Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm. |
34. | I požehnal jim Simeon, a řekl Marii, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémuž bude odpíráno, |
35. | (A tvou vlastní duši pronikne meč), aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení. |
36. | Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Asser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem sedm let od panenství svého. |
37. | A ta vdova byla, v letech okolo osmdesáti a čtyřech, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí. |
38. | A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě. |
39. | Vykonavše pak všecko podlé zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta. |
40. | Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm. |
41. | I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční. |
42. | A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podlé obyčeje toho dne svátečního, |
43. | A když vykonali ty dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli Jozef a matka jeho. |
44. | Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a mezi známými. |
45. | A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho. |
46. | I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich, a otazuje se jich. |
47. | A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho. |
48. | A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe. |
49. | I řekl jim: Co, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti? |
50. | Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž jim mluvil. |
51. | I šel s nimi, a přišel do Nazaréta, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém. |
52. | A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí. |
Kapitola 3. |
1. | Léta pak patnáctého císařství Tiberia císaře, když Pontský Pilát spravoval Judstvo, a Heródes byl čtvrtákem v Galilei, Filip pak bratr jeho byl čtvrtákem Iturejské a Trachonitidské krajiny, a Lyzaniáš čtvrtákem Abilinským, |
2. | Za nejvyššího kněze {biskupa} Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Páně k Janovi synu Zachariášovu na poušti. |
3. | I chodil po vší okolní krajině Jordánské, káže křest pokání na odpuštění hříchů, |
4. | Jakož psáno jest v knize proroctví Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. |
5. | Každé údolí bude vyplněno, a každá hora a pahrbek bude ponížen; i budou křivé věci spraveny, a ostré cesty budou hladké. |
6. | A uzříť všeliké tělo spasení Boží. |
7. | Pravil pak zástupům vycházejícím, aby se křtili od něho: Plemeno ještěrčí, kdo vám ukázal, kterak byste utekli budoucího hněvu? |
8. | Protož neste ovoce hodné pokání, a neříkejtež u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že jest mocen Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. |
9. | A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Protož každý strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. |
10. | I tázali se ho zástupové, řkouce: Což tedy činiti budeme? |
11. | A odpovídaje, pravil jim: Kdo má dvě sukně, dej nemajícímu, a kdo má pokrmy, tolikéž učiň. |
12. | Přišli pak i celní křtíti se, i řekli jemu: Mistře, co budeme činiti? |
13. | A on řekl jim: Nic více nevybírejte mimo to, což jest ustaveno. |
14. | I tázali se ho také i žoldnéři, řkouce: A my což činiti budeme? I řekl jim: Nad žádným se nepotřásejte, aniž podvodně čiňte, a dosti mějte na svých žoldích. |
15. | A když pak lid očekával, a myslili všickni v srdcích svých o Janovi, nebyl-li by snad on Kristus, |
16. | Odpověděl Jan všechněm, řka: Jáť zajisté křtím vás vodou, ale jdeť silnější nežli já, kterémuž nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho. Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm. |
17. | Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici do obilnice své, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným. |
18. | A tak mnohé i jiné věci, napomínaje, zvěstoval lidu. |
19. | Heródes pak čtvrták, když od něho byl trestán pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, i ze všech nešlechetností, kteréž činil Heródes, |
20. | Přidal i toto nade všecko, že vsadil Jana do žaláře. |
21. | I stalo se, když se křtil všecken lid, a když se pokřtil i Ježíš, a modlil se, že otevřelo se nebe. |
22. | A sstoupil Duch svatý v tělesné způsobě jako holubice na něj, a stal se hlas s nebe, řkoucí: Ty jsi ten Syn můj milý, v toběť mi se zalíbilo. |
23. | Ježíš pak počínal býti jako ve třidcíti letech, jakž domnín byl, syn Jozefův, kterýž byl syn Heli, |
24. | Kterýž byl Matatův, kterýž byl Léví, kterýž byl Melchův, kterýž byl Jannův, kterýž byl Jozefův, |
25. | Kterýž byl Matatiášův, kterýž byl Amosův, kterýž byl Naum, kterýž byl Esli, kterýž byl Nagge, |
26. | Kterýž byl Mahatův, kterýž byl Matatiášův, kterýž byl Semei, kterýž byl Jozefův, kterýž byl Judův, |
27. | Kterýž byl Johannův, kterýž byl Resův, kterýž byl Zorobábelův, kterýž byl Salatielův, kterýž byl Neriův, |
28. | Kterýž byl Melchiův, kterýž byl Addiův, kterýž byl Kozamův, kterýž byl Elmódamův, kterýž byl Erův, |
29. | Kterýž byl Józův, kterýž byl Eliezerův, kterýž byl Jórimův, kterýž byl Matatův, kterýž byl Léví, |
30. | Kterýž byl Simeonův, kterýž byl Judův, kterýž byl Jozefův, kterýž byl Jónamův, kterýž byl Eliachimův, |
31. | Kterýž byl Meleův, kterýž byl Ménamův, kterýž byl Matatanův, kterýž byl Nátanův, kterýž byl Davidův, |
32. | Kterýž byl Jesse, kterýž byl Obédův, kterýž byl Bózův, kterýž byl Salmonův, kterýž byl Názonův, |
33. | Kterýž byl Aminadabův, kterýž byl Aramův, kterýž byl Ezromův, kterýž byl Fáresův, kterýž byl Judův, kterýž byl Jákobův, |
34. | Kterýž byl Izákův, kterýž byl Abrahamův, kterýž byl Táre, kterýž byl Náchorův, |
35. | Kterýž byl Sáruchův, kterýž byl Ragaův, kterýž byl Fálekův, kterýž byl Heberův, kterýž byl Sále, |
36. | Kterýž byl Kainanův, kterýž byl Arfaxadův, kterýž byl Semův, kterýž byl Noé, kterýž byl Lámechův, |
37. | Kterýž byl Matuzalémův, kterýž byl Enochův, kterýž byl Járedův, kterýž byl Malalehelův, kterýž byl Kainanův. |
38. | Kterýž byl Enosův, kterýž byl Setův, kterýž byl Adamův, kterýž byl Boží. |
Kapitola 4. |
1. | Ježíš, pak, pln byv Ducha svatého, vrátil se od Jordánu, a puzen jest v Duchu na poušť. |
2. | A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla, a nic nejedl v těch dnech. Ale když se skonali, potom zlačněl. |
3. | I řekl jemu ďábel: Jestliže jsi Syn Boží, rci kamenu tomuto, ať jest chléb. |
4. | I odpověděl jemu Ježíš, řka: Psánoť jest: Že ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem Božím. |
5. | I vedl jej ďábel na horu vysokou, a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou. |
6. | A řekl jemu ďábel: Toběť dám tuto všecku moc i slávu; nebo mně dána jest, a komuž bych koli chtěl, dám ji. |
7. | Protož ty pokloníš-li se přede mnou, budeť všecko tvé. |
8. | I odpověděv Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satanáši; nebo psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti, a jemu samému sloužiti. |
9. | Tedy vedl jej do Jeruzaléma, a postavil ho na vrchu chrámu, a řekl mu: Jsi-li Syn Boží, pusť se odtud dolů. |
10. | Nebo psáno jest: Že andělům svým přikáže o tobě, aby tě ostříhali, |
11. | A že tě na ruce uchopí, abys neurazil o kámen nohy své. |
12. | A odpovídaje, dí mu Ježíš: Povědínoť jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého. |
13. | A dokonav všecka pokušení ďábel, odšel od něho až do času. |
14. | I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee, a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině. |
15. | A on učil v školách jejich, a slaven byl ode všech. |
16. | I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy. I vstal, aby četl. |
17. | I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: |
18. | Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, |
19. | A zvěstovati léto Páně vzácné. |
20. | A zavřev knihu, a vrátiv služebníku, posadil se. A všech v škole oči byly obráceny naň. |
21. | I počal mluviti k nim: Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich. |
22. | A všickni jemu posvědčovali, a divili se libým slovům, pocházejícím z úst jeho, a pravili: Zdaliž tento není syn Jozefův? |
23. | I dí k nim: Zajisté díte mi toto podobenství: Lékaři, uzdrav se sám. Které věci slyšeli jsme, žes činil v Kafarnaum, učiň i zde v své vlasti. |
24. | I řekl jim: Amen pravím vám, žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své. |
25. | Ale v pravdě pravím vám, že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském, když zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců, a když byl hlad veliký po vší zemi, |
26. | Však Eliáš k žádné z nich není poslán, než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově. |
27. | A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka, a však žádný z nich není očištěn, než Náman Syrský. |
28. | I naplněni byli všickni v škole hněvem, slyšíce to. |
29. | A povstavše, vyvedli jej ven z města, a vedli ho až na vrch hory, na níž město jejich bylo vzděláno, aby jej dolů sstrčili. |
30. | Ale on bera se prostředkem jich, ušel. |
31. | I sstoupil do Kafarnaum, města Galilejského, a učil je ve dny sobotní. |
32. | I divili se velmi učení jeho, nebo mocná byla řeč jeho. |
33. | Byl pak v škole člověk, mající ducha ďábelství nečistého. I zvolal hlasem velikým, |
34. | Řka: Ach, což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatraťiti nás? Znám tě, kdo jsi, že ten Svatý Boží. |
35. | I přimluvil jemu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi od něho. A povrha jej ďábel mezi ně, vyšel od něho, a nic mu neuškodil. |
36. | I přišel strach na všecky, a rozmlouvali vespolek, řkouce: Jaké jest toto slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům, a vycházejí? |
37. | I rozcházela se o něm pověst po všelikém místě té okolní krajiny. |
38. | Vstav pak ze školy, všel do domu Šimonova. Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí. I prosili ho za ni. |
39. | Tedy stoje nad ní, přimluvil zimnici, i přestala jí. A ona hned vstavši, posluhovala jim. |
40. | Při západu pak slunce všickni, kteříž měli nemocné rozličnými neduhy, vodili je k němu, a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav, uzdravoval je. |
41. | Od mnohých také ďábelství vycházela, křičící a říkající: Ty jsi Kristus, Syn Boží. Ale přimlouvaje, nedopouštěl jim mluviti; nebo věděli, že jest on Kristus. |
42. | A jakž byl den, vyšed, bral se na pusté místo. I hledali ho zástupové, a přišli až k němu, a zdržovali ho, aby neodcházel od nich. |
43. | On pak řekl jim: I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží; nebo na to poslán jsem. |
44. | I kázal v školách Galilejských. |
Kapitola 5. |
1. | Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podlé jezera Genezaretského. |
2. | I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali sítí. |
3. | I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy. |
4. | A když přestal mluviti, dí k Šimonovi: Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení. |
5. | I odpověděv Šimon, řekl jemu: Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít. |
6. | A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, tak že se trhala sít jejich. |
7. | I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, tak že se pohřižovaly. |
8. | To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka: Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný. |
9. | Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli, |
10. | A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš: Nebojž se. Již od tohoto času lidi budeš loviti. |
11. | A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním. |
12. | I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka: Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti. |
13. | I vztáhl ruku, dotekl se ho, řka: Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství. |
14. | I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim. |
15. | Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech. |
16. | On pak odcházel na pouště, a modlil se. |
17. | I stalo se v jeden den, že on učil. A seděli také tu i farizeové a zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všech městeček Galilejských a Judských i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomna byla k uzdravování jich. |
18. | A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj. |
19. | A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem u prostřed před Ježíše. |
20. | Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu: Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji. |
21. | Tedy počali přemyšlovati zákonníci a farizeové, řkouce: Kdo jest tento, kterýž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? |
22. | Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl jim: Co přemyšlujete v srdcích svých? |
23. | Co jest snáze říci: Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci: Vstaň a choď? |
24. | Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, řekl šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého. |
25. | A hned vstav před nimi, vzal, na čemž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha. |
26. | I užasli se všickni, a velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce: Viděli jsme dnes divné věci. |
27. | A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Poď za mnou. |
28. | A opustiv všecko, vstav, šel za ním. |
29. | I učinil jemu hody veliké Léví v domě svém, a byl zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili. |
30. | Tedy reptali zákonníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete? |
31. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. |
32. | Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání. |
33. | A oni řekli jemu: Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí? |
34. | On pak řekl jim: Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti? |
35. | Přijdouť pak dnové, když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech. |
36. | Pravil pak jim i podobenství. Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak to nové roztrhuje, a vetchému nepřipadá záplata z nového. |
37. | A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí. |
38. | Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno. |
39. | A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť: Staré lepší jest. |
Kapitola 6. |
1. | I stalo se v druhou sobotu, že šel Ježíš skrze obilí. I trhali učedlníci jeho klasy, a rukama vymínajíce, jedli. |
2. | Tehdy někteří z farizeů řekli jim: Proč činíte, čehož nesluší činiti v sobotu? |
3. | I odpověděv Ježíš, řekl jim: Což jste ani toho nečtli, co učinil David, když lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? |
4. | Kterak všel do domu Božího, a chleby posvátné vzal a jedl, a dal i těm, kteříž s ním byli, jichž nenáleží jísti než toliko samým kněžím? |
5. | I řekl jim: Že jest Syn člověka pánem také i dne sobotního. |
6. | Stalo se pak i v jinou sobotu, že všel do školy Ježíš a učil. A byl tu člověk, jehož pravá ruka byla uschlá. |
7. | I šetřili ho zákonníci a farizeové, bude-li v sobotu uzdravovati, aby nalezli, z čeho by jej obžalovali. |
8. | Ale on znal přemyšlování jejich. I dí člověku, kterýž měl ruku uschlou: Vstaň, a stůj v prostředku. A on vstav, stál. |
9. | Tedy řekl jim Ježíš: Otíži se vás na jednu věc: Sluší-li v sobotu dobře činiti, čili zle, duši zachovati, čili zatratiti? |
10. | A pohleděv na ně na všecky vůkol, dí člověku tomu: Vztáhni tu ruku svou. A on učinil tak. I přivedena jest k zdraví ruka jeho jako druhá. |
11. | Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí, a rozmlouvali mezi sebou, co by učiniti měli Ježíšovi. |
12. | I stalo se v těch dnech, vyšel na horu k modlení. I byl tam přes noc na modlitbě Boží. |
13. | A když byl den, povolal učedlníků svých, a vyvolil z nich dvanácte, kteréž i apoštoly nazval: |
14. | (Šimona, kterémuž také dal jméno Petr, a Ondřeje bratra jeho, Jakuba a Jana, Filipa a Bartoloměje, |
15. | Matouše a Tomáše, Jakuba Alfeova, a Šimona, kterýž slove Zelótes, |
16. | Judu Jakubova, a Jidáše Iškariotského, kterýž potom byl zrádce.) |
17. | I sstoupiv s nimi, stál na místě polním, a zástup učedlníků jeho, a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma, i z Týru i z Sidonu, kteříž při moři jsou, kteříž byli přišli, aby jej slyšeli, a uzdraveni byli od neduhů svých, |
18. | I kteříž trápeni byli od duchů nečistých. A byli uzdravováni. |
19. | A všecken zástup hledal se ho dotknouti; nebo moc z něho vycházela, a uzdravovala všecky. |
20. | A on pozdvih očí svých na učedlníky, pravil: Blahoslavení chudí, nebo vaše jest království Boží. |
21. | Blahoslavení, kteříž nyní lačníte, nebo nasyceni budete. Blahoslavení, kteříž nyní plačete, nebo smáti se budete. |
22. | Blahoslavení budete, když vás nenáviděti budou lidé, a když vás vyobcují, a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka. |
23. | Radujte se v ten den, a veselte se, nebo aj, odplata vaše mnohá v nebesích. Takť zajisté činívali prorokům otcové jejich. |
24. | Ale běda vám bohatým, nebo vy již máte potěšení své. |
25. | Běda vám, kteříž jste nasyceni, nebo lačněti budete. Běda vám, kteříž se nyní smějete, nebo kvíliti a plakati budete. |
26. | Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak činívali falešným prorokům otcové jejich. |
27. | Ale vámť pravím, kteříž slyšíte: Milujte nepřátely své, dobře čiňte těm, kteříž vás nenávidí, |
28. | Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlte se za ty, kteříž vám bezpráví činí. |
29. | A udeřil-li by tebe kdo v líce, nasaď mu i druhého, a tomu, kterýž tobě odjímá plášť, také i sukně nebraň. |
30. | Každému pak prosícímu tebe dej, a od toho, kterýž béře tvé věci, zase nežádej. |
31. | A jakž chcete, aby vám lidé činili, i vy jim též podobně čiňte. |
32. | Nebo jestliže milujete ty, kteříž vás milují, jakou míti budete milost? Nebo i hříšníci milují ty, od nichž milováni bývají. |
33. | A budete-li dobře činiti těm, kteříž vám dobře činí, jakou máte milost? Však i hříšnící totéž činí. |
34. | A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali. |
35. | Nýbrž milujte nepřátely své, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým. |
36. | Protož buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest. |
37. | Nesuďte, a nebudete souzeni. Nepotupujte, a nebudete potupeni. Odpouštějte, a budeť vám odpuštěno. |
38. | Dávejte, a budeť vám dáno. Míru dobrou, natlačenou, a natřesenou, a osutou dadíť v lůno vaše; touž zajisté měrou, kterouž měříte, bude vám zase odměřeno. |
39. | Pověděl jim také i podobenství: Zdali může slepý slepého vésti? Zdaž oba do jámy neupadnou? |
40. | Neníť učedlník nad mistra svého, ale dokonalý bude každý, bude-li jako mistr jeho. |
41. | Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a břevna, kteréž jest v tvém vlastním oku, neznamenáš? |
42. | Aneb kterak můžeš říci bratru svému: Bratře, nechať vyňmu mrvu, kteráž jest v oku tvém, sám v oku svém břevna nevida? Pokrytče, vyvrz prvé břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu, kteráž jest v oku bratra tvého. |
43. | Neboť není ten strom dobrý, kterýž nese ovoce zlé, aniž jest strom zlý, kterýž nese ovoce dobré. |
44. | Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán; nebo nezbírají s trní fíků, ani s hloží zbírají hroznů. |
45. | Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé. Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho. |
46. | Co pak mi říkáte: Pane, Pane, a nečiníte, což pravím? |
47. | Každý kdož přichází ke mně, a slyší slovo mé, a zachovává je, ukáži vám, komu by podoben byl. |
48. | Podoben jest člověku stavějícímu dům, kterýž kopal a vytesal hluboko, a založil grunty v skále. A když se povodeň strhla, obořila se řeka na dům ten, ale nemohla ním pohnouti, nebo byl založen na skále. |
49. | Ale kdož slyší a nečiní, podoben jest člověku, kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu. Na kterýž obořila se řeka, a on hned padl, i byl pád domu toho veliký. |
Kapitola 7. |
1. | A když vykonal všecka slova svá při přitomnosti lidu, všel do Kafarnaum. |
2. | Setníka pak nějakého služebník nemocen jsa, k smrti se přibližoval, kteréhož on sobě mnoho vážil. |
3. | I uslyšav o Ježíšovi, poslal k němu starší Židovské, prose ho, aby přišel a uzdravil služebníka jeho. |
4. | A oni přišedše k Ježíšovi, prosili ho snažně, řkouce: Hoden jest, abys mu to učinil. |
5. | Nebo miluje národ náš, a školu on nám vystavěl. |
6. | Tedy Ježíš šel s nimi. A když již nedaleko byl od domu, poslal k němu ten setník přátely, řka jemu: Pane, nepřidávej sobě práce. (Nejsem zajisté hoden, abys všel pod střechu mou. |
7. | A protož jsem i sebe samého za nehodného položil, abych přišel k tobě.) Ale rci slovem, a budeť uzdraven služebník můj. |
8. | Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou žoldnéře, a dím tomuto: Jdi, a jde, a jinému: Přiď, a přijde, a služebníku svému: Učiň toto, a učiní. |
9. | Tedy uslyšav to Ježíš, podivil se jemu, a obrátiv se, řekl zástupu, kterýž za ním šel: Pravím vám, že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry. |
10. | Vrátivše se pak domů ti, kteříž posláni byli, nalezli služebníka, kterýž nemocen byl, zdravého. |
11. | I stalo se potom, šel do města, kteréž slove Naim, a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký. |
12. | A když se přiblížil k bráně města, aj, mrtvý byl nesen ven, syn jediný matky své, a ta vdova byla, a zástup města mnohý s ní. |
13. | Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jest k ní, a řekl jí: Neplačiž. |
14. | A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň. |
15. | I posadil se ten mrtvý, a počal mluviti. I dal jej mateři jeho. |
16. | Tedy podjala všecky bázeň, i velebili Boha, řkouce: Prorok veliký povstal mezi námi, a Bůh navštívil lid svůj. |
17. | I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině. |
18. | I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech. A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan, |
19. | Poslal k Ježíšovi, řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme? |
20. | Přišedše pak k němu muži ti, řekli: Jan Křtitel poslal nás k tobě řka: Ty-li jsi ten, kterýž přijíti má, čili jiného čekati máme? |
21. | A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů, od nemocí a duchů zlých, a slepým mnohým zrak dal. |
22. | Odpověděv pak Ježíš, řekl jim: Jdouce, povězte Janovi, co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. |
23. | A blahoslavený jest, kdož by se na mně nezhoršil. |
24. | A když odešli poslové Janovi, počal praviti zástupům o Janovi: Co jste vyšli na poušť spatřovati? Třtinu-li, kteráž se větrem klátí? |
25. | Aneb nač jste hleděti vyšli? Na člověka-li měkkým rouchem oděného? Aj, kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou, v domích královských jsou. |
26. | Aneb co jste vyšli viděti? Proroka-li? Jistě pravím vám, i více nežli proroka. |
27. | Tentoť jest, o kterémž jest psáno: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou. |
28. | Nebo pravím vám, většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného, ale kdož jest menší v království Božím, většíť jest nežli on. |
29. | Tedy všecken lid slyše to i publikáni, velebili Boha, byvše pokřtěni křtem Janovým. |
30. | Ale farizeové a zákonníci pohrdli radou Boží sami proti sobě, nebyvše pokřtěni od něho. |
31. | I řekl Pán: Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto, a čemu podobni jsou? |
32. | Podobni jsou dětem, kteříž na rynku sedí, a jedni na druhé volají, říkajíce: Pískali jsme vám, a neskákali jste; žalostně jsme naříkali vám, a neplakali jste. |
33. | Nebo přišel Jan Křtitel, ani chleba nejeda, ani nepije vína, a pravíte: Ďábelství má. |
34. | Přišel Syn člověka, jeda a pije, a pravíte: Aj, člověk žráč a piján vína, přítel publikánů a hříšníků. |
35. | Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých. |
36. | Prosil ho pak jeden z farizeů, aby jedl s ním. Pročež všed do domu toho farizea, posadil se za stůl. |
37. | A aj, žena v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti. |
38. | A stojeci z zadu u noh jeho s pláčem, počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala. |
39. | Uzřev pak to farizeus, kterýž ho byl pozval, řekl sám v sobě tak: Byť tento byl prorok, vědělť by, která a jaká jest to žena, kteráž se ho dotýká; nebo hříšnice jest. |
40. | I odpověděv Ježíš, dí jemu: Šimone, mámť něco povědíti. A on řekl: Mistře, pověz. |
41. | Dva dlužníky měl nějaký věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát. |
42. | A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více bude jej milovati? |
43. | I odpověděv Šimon, řekl: Mám za to, že ten, kterémuž více odpustil. A on řekl jemu: Právě jsi rozsoudil. |
44. | A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nedal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela. |
45. | Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých. |
46. | Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé. |
47. | Protož pravím tobě: Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí, neboť milovala mnoho. Komuť se pak málo odpouští, málo miluje. |
48. | I řekl jí: Odpuštěniť jsou tobě hříchové. |
49. | Tedy počali, kteříž tu spolu seděli za stolem, říci sami mezi sebou: Kdo jest tento, kterýž i hříchy odpouští? |
50. | I řekl ženě: Víra tvá tebe k spasení přivedla. Jdiž u pokoji. |
Kapitola 8. |
1. | I stalo se potom, že on chodil po městech a po městečkách, káže a zvěstuje království Boží, a dvanácte s ním. |
2. | I ženy některé, kteréž byl uzdravil od duchů zlých a od nemocí: Maria, kteráž slove Magdaléna, z níž bylo sedm ďáblů vyšlo, |
3. | A Johanna manželka Chuzova, úředníka Heródesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statků svých. |
4. | Když se pak scházel zástup mnohý, a z měst hrnuli se k němu, mluvil v podobenství: |
5. | Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podlé cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští zzobali je. |
6. | A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, proto že nemělo vláhy. |
7. | Jiné pak padlo mezi trní, a spolu zrostlé trní udusilo je. |
8. | A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš. |
9. | I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Jaké jest to podobenství? |
10. | A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli. |
11. | Jestiť pak podobenství toto: Símě jest slovo Boží. |
12. | A kteréž padlo podlé cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli. |
13. | Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí přijímají slovo, ale ti kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují. |
14. | Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyší, ale po pečování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku. |
15. | Ale kteréž v zemi dobrou, ti jsou, kteříž v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají, a užitek přinášejí v trpělivosti. |
16. | Žádný pak rozsvítě svíci, nepřikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli. |
17. | Nebo nic není tajného, což by nemělo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemělo poznáno býti, a na světlo vyjíti. |
18. | Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho. |
19. | Tedy přišli k němu matka a bratří jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup. |
20. | I pověděli mu, řkouce: Matka tvá a bratří tvoji stojí vně, chtíce tebe viděti. |
21. | A on odpověděv, řekl jim: Matka má a bratří moji jsou ti, kteříž slovo Boží slyší a plní je. |
22. | Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho. I řekl jim: Přeplavme se přes jezero. I pustili se. |
23. | A když se plavili, usnul. Tedy přišel vítr bouřlivý na jezero, a lodí se naplňovala, tak že v nebezpečenství byli. |
24. | I přistoupivše, zbudili ho, řkouce: Mistře, Mistře, hyneme. A on procítiv, přimluvil větru a zdutí vod. I spokojili se, a stalo se utišení. |
25. | I řekl jim: Kdež jest víra vaše? Kteřížto bojíce se, podivili se, vespolek řkouce: I kdo jest tento, že i větrům přikazuje i vodám, a poslouchají ho? |
26. | I přeplavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei. |
27. | A když vystoupil na zemi, potkal jej muž nějaký z města, kterýž měl ďábelství od mnoha časů, a rouchem se neodíval, ani v domě nebýval, ale v hrobích. |
28. | Uzřev pak Ježíše a zkřikna, padl před ním, a hlasem velikým řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne. |
29. | Nebo přikazoval tomu duchu nečistému, aby vyšel z toho člověka. Po mnohé zajisté časy jím lomcoval, tak že býval ukován řetězy, a v poutech ostříhán, ale on polámaje okovy, býval od ďábelství puzen na poušť. |
30. | I otázal se ho Ježíš, řka: Jakť říkají? A on řekl: Množství. Nebo bylo mnoho ďáblů vešlo do něho. |
31. | Tedy prosili ho, aby jim nepřikazoval odtud odjíti do propasti. |
32. | Bylo pak tu veliké stádo vepřů, kteříž se pásli na hoře. I prosili ho, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim. |
33. | I vyšedše ďáblové z toho člověka, vešli do vepřů, i hnalo se to stádo prudce s vrchu do jezera, a ztonulo. |
34. | A viděvše pastýři, co se stalo, utekli, a šedše, vypravovali to v městě i po vsech. |
35. | I vyšli, aby viděli, co se stalo. I přišli k Ježíšovi, a nalezli člověka toho, z kteréhož ďáblové vyšli, oděného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se. |
36. | A vypravovali jim také ti, kteříž byli viděli, kterak jest ten vyproštěn, kterýž ďábelství měl. |
37. | I prosilo ho všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplněni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se. |
38. | Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ďáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, řka: |
39. | Navrať se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké věci učinil tobě Bůh. I odšel, po všem městě vypravuje, jak veliké věci učinil jemu Ježíš. |
40. | Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že přijal jej zástup; nebo všickni očekávali ho. |
41. | A aj, přišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho. |
42. | Nebo měl dceru jedinou, asi ve dvanácti letech, a ta umírala. A když šel, tiskli jej zástupové. |
43. | Tedy žena, kteráž nemoc svou trpěla od let dvanácti, a byla na lékaře vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti, |
44. | Přistoupivši po zadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned přestala nemoc její. |
45. | I řekl Ježíš: Kdo jest, ješto se mne dotekl? A když všickni zapírali, řekl Petr, a kteříž s ním byli: Mistře, zástupové tebe tisknou a tlačí, a pravíš: Kdo se mne dotekl? |
46. | I řekl Ježíš: Dotekl se mne někdo, nebo poznal jsem já, že moc ode mne vyšla. |
47. | A viduci ta žena, že by tajno nebylo, třesuci se, přistoupila a padla před ním, a pro kterou příčinu dotkla se ho, pověděla jemu přede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena. |
48. | A on řekl jí: Dobré mysli buď, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji. |
49. | A když on ještě mluvil, přišel jeden od knížete školy, řka jemu: Umřela dcera tvá, nezaměstknávej Mistra. |
50. | Ale Ježíš uslyšav to, odpověděl jemu: Neboj se, věř toliko, a zdrávať bude. |
51. | A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému, než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateři té děvečky. |
52. | Plakali jí pak všickni a kvílili. A on řekl: Neplačtež. Neumřelať, ale spí. |
53. | I posmívali se jemu, vědouce, že umřela. |
54. | On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zvolal, řka: Děvečko, vstaň. |
55. | I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti. |
56. | I divili se náramně rodičové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo. |