Kapitola 17. |
1. | Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda, skrze kohož přicházejí. |
2. | Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, než by pohoršil jednoho z těchto maličkých. |
3. | Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu. |
4. | A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu. |
5. | I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry. |
6. | I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se, a přesaď se do moře, a uposlechla by vás. |
7. | Kdo pak jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Poď a sedni za stůl? |
8. | Anobrž zdali nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pí? |
9. | Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu bylo rozkázáno? Nezdá mi se. |
10. | Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme. |
11. | I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei. |
12. | A když vcházel do nějakého městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteříž stáli zdaleka. |
13. | A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi. |
14. | Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou. |
15. | Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha. |
16. | A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán. |
17. | I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jich devět? |
18. | Nenalezli se, aby vrátíce se, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento? |
19. | I řekl jemu: Vstana jdi, víra tvá tě uzdravila. |
20. | Byv pak otázán od farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl jim, a řekl: Nepřijdeť království Boží s šetřením. |
21. | Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi. |
22. | I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti v jeden den Syna člověka, ale neuzříte. |
23. | A dějíť vám: Aj, zde, aneb hle, tamto. Ale nechoďte, aniž následujte. |
24. | Nebo jakož blesk osvěcující se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém. |
25. | Ale nejprvé musí mnoho trpěti, a zavržen býti od národu tohoto. |
26. | A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. |
27. | Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. |
28. | A též podobně, jakž se dálo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli. |
29. | Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, dštil ohněm a sirou s nebe, a zahladil všecky. |
30. | Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví. |
31. | V ten den kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase. |
32. | Pomněte na Lotovu ženu. |
33. | Kdož by koli hledal duši svou zachovati, ztratíť ji; a kdož by ji koli ztratil, obživíť ji. |
34. | Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. |
35. | Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna. |
36. | Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn. |
37. | I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice. |
Kapitola 18. |
1. | Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati, |
2. | Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál, a člověka nestyděl. |
3. | Byla pak vdova v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým. |
4. | On pak dlouho nechtěl. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, ani člověka nestydím, |
5. | Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne. |
6. | I dí Pán: Slyšte, co praví ten soudce nepravý. |
7. | A což by pak Bůh nepomstil vyvolených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim? |
8. | Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi? |
9. | I řekl také proti některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných za nic nevážíce, podobenství toto: |
10. | Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus, a druhý publikán. |
11. | Farizeus stoje, takto se sám v sobě modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán. |
12. | Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu. |
13. | Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti. Ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému. |
14. | Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen. |
15. | Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim. |
16. | Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží. |
17. | Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť nikoli do něho. |
18. | I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím? |
19. | I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než jediný, totiž Bůh. |
20. | Umíš přikázaní: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou. |
21. | On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti. |
22. | Ale slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne. |
23. | On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi. |
24. | A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou! |
25. | Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího. |
26. | Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti? |
27. | A on dí: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha. |
28. | I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou. |
29. | On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, neb dítky, pro království Boží, |
30. | Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku života věčného. |
31. | Tedy pojav dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko Synu člověka to, což psáno jest skrze proroky. |
32. | Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen, i uplván. |
33. | A ubičujíce, zamordují jej, ale třetího dne z mrtvých vstane. |
34. | Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo. |
35. | I stalo se, když se přibližovali k Jericho, slepý jeden seděl podlé cesty, žebře. |
36. | A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo. |
37. | I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde. |
38. | I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou. |
39. | A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou. |
40. | Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho, |
41. | Řka: Co chceš, ať učiním? On pak dí: Pane, ať vidím. |
42. | A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila. |
43. | A i hned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu. |
Kapitola 19. |
1. | A všed, bral se přes Jericho. |
2. | A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý. |
3. | I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl. |
4. | A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; nebo tudy měl jíti. |
5. | A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati. |
6. | I sstoupil rychle, a přijal jej radostně. |
7. | A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil. |
8. | Stoje pak Zacheus, řekl Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob. |
9. | I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, proto že i on jest syn Abrahamův. |
10. | Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo. |
11. | Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, proto že byl blízko od Jeruzaléma, a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží. |
12. | I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království, a zase se navrátil. |
13. | I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu. |
14. | Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi. |
15. | I stalo se, když se navrátil, přijav království, že rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal. |
16. | I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala. |
17. | I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy. |
18. | A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven. |
19. | I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy. |
20. | A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku. |
21. | Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval. |
22. | I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval. |
23. | I proč jsi tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s užitky. |
24. | I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho tu hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven. |
25. | I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven. |
26. | Jistě pravím vám: Že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato. |
27. | Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem, a zmordujte přede mnou. |
28. | To pověděv, šel napřed, vstupuje k Jeruzalému. |
29. | I stalo se, když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své, |
30. | Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhož vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němž nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně. |
31. | A optal-liť by se vás kdo, proč odvazujete, tak díte jemu: Proto že Pán ho potřebuje. |
32. | Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli, jakž jim byl pověděl. |
33. | A když odvazovali to oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko? |
34. | A oni řekli: Pán ho potřebuje. |
35. | I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na to oslátko, vsadili na ně Ježíše. |
36. | A když on jel, stlali roucha svá na cestě. |
37. | Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli, |
38. | Řkouce: Požehnaný král, kterýž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech. |
39. | Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli jemu: Mistře, potresci učedlníků svých. |
40. | I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kamení hned bude volati. |
41. | A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním, |
42. | Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma. |
43. | Nebo přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran. |
44. | A s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého. |
45. | A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho, |
46. | Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou. |
47. | I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží {biskupové} a zákonníci i přední v lidu hledali ho zahladiti. |
48. | Ale nenalezli, co by učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho. |
Kapitola 20. |
1. | I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží {biskupové} a zákonníci s staršími. |
2. | I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal? |
3. | I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi: |
4. | Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? |
5. | Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu? |
6. | Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok. |
7. | I odpověděli: Že nevědí, odkud byl. |
8. | I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím. |
9. | I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy. |
10. | A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného. |
11. | I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného. |
12. | I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven. |
13. | Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se. |
14. | Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví. |
15. | A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice? |
16. | Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to. |
17. | Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní? |
18. | Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej. |
19. | I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to. |
20. | Tedy střehnouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu. |
21. | I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš. |
22. | Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic? |
23. | Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte? |
24. | Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův. |
25. | On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu. |
26. | I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli. |
27. | Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení), otázali se ho, |
28. | Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému. |
29. | I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí. |
30. | I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí. |
31. | Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli. |
32. | Nejposléze po všech umřela i ta žena. |
33. | Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku? |
34. | A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. |
35. | Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. |
36. | Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. |
37. | A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým. |
38. | Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi. |
39. | Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl. |
40. | I nesměli se jeho na nic více tázati. |
41. | Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým? |
42. | A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, |
43. | Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých? |
44. | Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest? |
45. | I řekl učedlníkům svým přede vším lidem: |
46. | Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích. |
47. | Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení. |
Kapitola 21. |
1. | A pohleděv, uzřel bohaté, kteříž metali dary své do pokladnice. |
2. | Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou, ana uvrhla tam dva šarty. |
3. | I řekl: V pravdě pravím vám, že vdova tato chudá více než všickni uvrhla. |
4. | Nebo všickni tito z toho, což jim zbývalo, dali dary Bohu, tato pak z své chudoby všecku živnost svou, kterouž měla, uvrhla. |
5. | A když někteří pravili o chrámu, kterak by kamením pěkným i okrasami ozdoben byl, řekl: |
6. | Nač se to díváte? Přijdouť dnové, v nichž nebude zůstaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. |
7. | I otázali se ho, řkouce: Mistře, kdy to bude? A které znamení, když se to bude míti státi? |
8. | On pak řekl: Vizte, abyste nebyli svedeni. Nebo mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem, a čas se blíží. Protož nepostupujte po nich. |
9. | Když pak uslyšíte o válkách a různicech, nestrachujte se; neboť musí to prvé býti, ale ne i hned konec. |
10. | Tehdy pravil jim: Povstaneť národ proti národu, a království proti království. |
11. | A země třesení veliká budou po místech, a hladové, a morové, hrůzy i zázrakové s nebe velicí. |
12. | Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás, a protiviti se budou, vydávajíce vás do škol a žalářů, vodíce k králům a k vládařům pro jméno mé. |
13. | A toť se vám díti bude na svědectví. |
14. | Protož složtež to v srdcích svých, abyste se nestarali, kterak byste odpovídati měli. |
15. | Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost, kteréž nebudou moci odolati, ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši. |
16. | Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel, a zmordují některé z vás. |
17. | A budete v nenávisti u všech pro jméno mé. |
18. | Ale ani vlas s hlavy vaší nikoli nezahyne. |
19. | V trpělivosti své vládněte dušemi svými. |
20. | Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém, tehdy vězte, žeť se přiblížilo zkažení jeho. |
21. | Tehdy ti, kdož jsou v Judstvu, utíkejte k horám, a kdo u prostřed něho, vyjděte, a kteří v končinách, nevcházejte do něho. |
22. | Neboť budou dnové pomsty, aby se naplnilo všecko, což psáno jest. |
23. | Ale běda těhotným a těm, kteréž kojí v těch dnech. Neboť bude dav veliký v této zemi, a hněv nad lidem tímto. |
24. | I padati budou ostrostí meče, a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy, a Jeruzalém tlačen bude od pohanů, dokudž se nenaplní časové pohanů. |
25. | I budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách, a na zemi ssoužení národů, nevědoucích se kam díti, když zvuk vydá moře a vlnobití, |
26. | Tak že zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět. Nebo moci nebeské pohybovati se budou. |
27. | A tehdyť uzří Syna člověka, an se béře v oblace s mocí a slavou velikou. |
28. | A když se toto počne díti, pohleďtež a pozdvihnětež hlav svých, proto že se přibližuje vykoupení vaše. |
29. | I pověděl jim podobenství: Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví. |
30. | Když se již pučí, vidouce to, sami to znáte, že blízko jest již léto. |
31. | Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest království Boží. |
32. | Amen pravím vám, že nepomine věk tento, až se všecko stane. |
33. | Nebe a země pominou, ale slova má nepominou. |
34. | Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den. |
35. | Nebo jako osídlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země. |
36. | Protož bděte, všelikého času modléce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti, a postaviti se před Synem člověka. |
37. | I býval ve dne v chrámě, uče, ale v noci vycházeje, přebýval na hoře, kteráž slove Olivetská. |
38. | A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu, aby ho poslouchal. |
Kapitola 22. |
1. | Přibližoval se pak svátek přesnic, kterýž slove velikanoc. |
2. | I hledali přední kněží {biskupové} a zákonníci, kterak by jej vyhladili; nebo obávali se lidu. |
3. | Tedy vstoupil satan do Jidáše, přijmím Iškariotského, kterýž byl z počtu dvanácti. |
4. | A on odšed, mluvil s předními kněžími {biskupy}, a s úředníky, kterak by ho jim zradil. |
5. | I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti. |
6. | I slíbil, a hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu. |
7. | Tedy přišel den přesnic, v kterémž zabit měl býti beránek. |
8. | I poslal Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli. |
9. | A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme? |
10. | On pak řekl jim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde. |
11. | A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdež budu jísti beránka s učedlníky svými? |
12. | A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte. |
13. | I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka. |
14. | A když přišel čas, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním. |
15. | I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prvé než bych trpěl. |
16. | Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím. |
17. | A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou. |
18. | Nebo pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde. |
19. | A vzav chléb, a díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku. |
20. | Takž i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá. |
21. | Ale aj, ruka zrádce mého se mnou za stolem. |
22. | A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje. |
23. | Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti. |
24. | Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti největší. |
25. | On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou. |
26. | Ale vy ne tak. Nýbrž kdož největší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, jako sloužící. |
27. | Nebo kdo větší, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží. |
28. | Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali. |
29. | A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království, |
30. | Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské. |
31. | I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil, aby vás tříbil jako pšenici. |
32. | Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých. |
33. | A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti. |
34. | On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prvé třikrát zapříš, že neznáš mne. |
35. | I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž. |
36. | Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi a též i mošnu; a kdož meče nemá, prodej sukni svou, a kup sobě. |
37. | Nebo pravím vám, že se ještě to písmo naplniti musí na mně: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž svědčí o mně, konec berou. |
38. | Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest. |
39. | A vyšed, šel podlé obyčeje svého na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho. |
40. | A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení. |
41. | A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se, |
42. | Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se. |
43. | I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho. |
44. | A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi. |
45. | A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem. |
46. | I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení. |
47. | A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil. |
48. | Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ. |
49. | A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem? |
50. | I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal ucho jeho pravé. |
51. | A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotek se ucha jeho, uzdravil jej. |
52. | I dí Ježíš těm, kteříž přišli na něho, předním kněžím {biskupům} a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi. |
53. | Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina, a moc temnosti. |
54. | I javše jej, vedli, a uvedli do domu nejvyššího kněze {biskupova}. Petr pak šel za ním zdaleka. |
55. | A když zanítili oheň u prostřed síně, a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně. |
56. | A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním. |
57. | On pak zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho. |
58. | A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem. |
59. | A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, nebo také Galilejský jest. |
60. | I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval. |
61. | I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prvé než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš. |
62. | I vyšed ven Petr, plakal hořce. |
63. | Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho. |
64. | A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil? |
65. | A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu. |
66. | A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží {biskupové} a zákonníci, a vedli ho do rady své, |
67. | Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám. I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte. |
68. | A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani nepropustíte. |
69. | Od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží. |
70. | I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, nebo já jsem. |
71. | A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho. |
Kapitola 23. |
1. | Tehdy povstavši všecko množství jich, vedli jej ku Pilátovi. |
2. | A počali naň žalovati, řkouce: Tohoto jsme nalezli, an převrací lid, a brání daně dávati císaři, pravě se býti Kristem králem. |
3. | Pilát pak otázal se ho, řka: Jsi-liž ty král ten Židovský? A on odpověděv, řekl jemu: Ty pravíš. |
4. | I dí Pilát předním kněžím {biskupům} a zástupům: Žádné viny nenalézám na tomto člověku. |
5. | Oni pak více se silili, řkouce: Bouříť lid, uče po všem Judstvu, počav od Galilee až sem. |
6. | Tedy Pilát uslyšav o Galilei, otázal se, byl-li by člověk Galilejský. |
7. | A když zvěděl, že by byl z panství Heródesova, poslal jej k Heródesovi, kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni. |
8. | Heródes pak uzřev Ježíše, zradoval se velmi. Nebo dávno žádal viděti jej, proto že mnoho o něm slýchal, a nadál se, že nějaký div uzří od něho učiněný. |
9. | I tázal se ho mnohými řečmi, ale on jemu nic neodpovídal. |
10. | Stáli pak přední kněží {biskupové} a zákonníci, tuze na něj žalujíce. |
11. | A pohrdna jím Heródes s svým rytířstvem, a naposmívav se jemu, oblékl jej v roucho bílé, i odeslal zase ku Pilátovi. |
12. | I učiněni jsou přátelé Pilát s Heródesem v ten den. Nebo před tím nepřátelé byli vespolek. |
13. | Pilát pak svolav přední kněží {biskupy} a úřadné osoby i lid, |
14. | Řekl jim: Dali jste mi tohoto člověka, jako by lid odvracel, a aj, já před vámi vyptávaje se ho, žádné viny jsem nenalezl na tom člověku v tom, což na něj žalujete. |
15. | Ano ani Heródes; nebo odeslal jsem vás k němu, a aj, nic hodného smrti nestalo se jemu. |
16. | Protože potrestaje, propustím ho. |
17. | Musil pak propouštívati jim jednoho v svátek. |
18. | Protož zkřiklo spolu všecko množství, řkouce: Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše. |
19. | Kterýž byl pro bouřku nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře. |
20. | Tedy Pilát opět mluvil, chtěje propustiti Ježíše. |
21. | Oni pak vždy volali, řkouce: Ukřižuj ho, ukřižuj. |
22. | A on potřetí řekl jim: Což pak zlého učinil tento? Žádné příčiny smrti nenalezl jsem na něm. Protož potresce, propustím ho. |
23. | Oni pak předce dotírali křikem velikým, žádajíce, aby byl ukřižován. A rozmáhali se hlasové jejich i předních kněží {biskupů}. |
24. | Pilát pak přisoudil, aby se naplnila žádost jejich. |
25. | I propustil jim toho, kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře, za něhož prosili, ale Ježíše vydal k vůli jejich. |
26. | A když jej vedli, chytivše Šimona nějakého Cyrenenského, jdoucího s pole, vložili na něj kříž, aby nesl za Ježíšem. |
27. | I šlo za ním veliké množství lidu i žen, kteréž plakaly a kvílily ho. |
28. | A obrátiv se k nim Ježíš, dí: Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi. |
29. | Nebo aj, dnové jdou, v nichž řeknou: Blahoslavené neplodné, a břicha, kteráž nerodila, a prsy, kteréž nekrmily. |
30. | Tehdyť počnou říci k horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikrejte nás. |
31. | Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje, i co pak bude na suchém? |
32. | Vedeni pak byli i jiní dva zločinci, aby spolu s ním byli ukřižováni. |
33. | A když přišli na místo, kteréž slove popravištné, tu jej ukřižovali, i ty zločince, jednoho na pravici, druhého pak na levici. |
34. | Tedy Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí. A rozdělivše roucho jeho, metali los. |
35. | I stál lid, dívaje se. A posmívali se jemu knížata {biskupové} s nimi, řkouce: Jinýmť spomáhal, nechať pomůže sám sobě, jestliže on jest Kristus, ten Boží zvolený. |
36. | Posmívali se pak jemu i žoldnéři, přistupujíce a octa podávajíce jemu, |
37. | A říkajíce: Jsi-li ty král ten Židovský, spomoziž sám sobě. |
38. | A byl také i nápis napsaný nad ním, literami Řeckými a Latinskými a Židovskými: Tento jest král Židovský. |
39. | Jeden pak z těch zločinců, kteříž s ním viseli, rouhal se jemu, řka: Jsi-li ty Kristus, spomoziž sobě i nám. |
40. | A odpověděv druhý, trestal ho, řka: Ani ty se Boha nebojíš, ješto jsi v témž potupení? |
41. | A my zajisté spravedlivě, nebo hodnou pomstu za skutky své béřeme, ale tento nic zlého neučinil. |
42. | I dí Ježíšovi: Pane, rozpomeň se na mne, když přijdeš do království svého. |
43. | I řekl mu Ježíš: Amen pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji. |
44. | A bylo okolo hodiny šesté. I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté. |
45. | I zatmělo se slunce, a opona chrámová roztrhla se napoly. |
46. | A zvolav Ježíš hlasem velikým, řekl: Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého. A to pověděv, umřel. |
47. | A viděv centurio, co se stalo, velebil Boha, řka: Jistě člověk tento spravedlivý byl. |
48. | A všickni zástupové, přítomní tomu divadlu, hledíce na to, co se dálo, tepouce prsy své, navracovali se. |
49. | Stáli pak všickni známí jeho zdaleka, hledíce na to, i ženy, kteréž byly přišly za ním z Galilee. |
50. | A aj, muž jménem Jozef, jeden z úřadu, muž dobrý a spravedlivý, |
51. | Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich, z Arimatie města Judského, kterýž také očekával království Božího; |
52. | Ten přistoupiv ku Pilátovi, vyprosil tělo Ježíšovo. |
53. | A složiv je, obvinul v kment, a pochoval je v hrobě vytesaném, v kterémž ještě nikdy nebyl žádný pochován. |
54. | A byl den připravování, a sobota se začínala. |
55. | Šedše pak také za ním ženy, kteréž byly s Ježíšem přišly z Galilee, pohleděly na hrob, a kterak pochováno bylo tělo jeho. |
56. | Vrátivše se pak, připravily vonné věci a masti, ale v sobotu odpočinuly, podlé přikázaní. |
Kapitola 24. |
1. | Prvního pak dne po sobotě velmi ráno šly k hrobu, nesouce vonné věci, kteréž byly připravily, a některé jiné s nimi. |
2. | I nalezly kámen odvalený od hrobu. |
3. | A všedše, nenalezly těla Pána Ježíše. |
4. | I stalo se, když ony se toho užasly, aj, muži dva postavili se podlé nich v rouše stkvoucím. |
5. | Když se pak ony bály, a sklonily tváři své k zemi, řekli jim: Co hledáte živého s mrtvými? |
6. | Neníť ho tuto, ale vstalť jest. Rozpomeňte se, kterak mluvil vám, když ještě v Galilei byl, |
7. | Řka: Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí, a ukřižován býti, a v třetí den z mrtvých vstáti. |
8. | I rozpomenuly se na slova jeho. |
9. | A navrátivše se od hrobu, zvěstovaly to všecko těm jedenácti i jiným všechněm. |
10. | Byly pak Maria Magdaléna a Johanna a Maria Jakubova, a jiné s nimi, kteréž vypravovaly to apoštolům. |
11. | Ale oni měli za bláznovství slova jejich, a nevěřili jim. |
12. | Tedy Petr vstav, běžel k hrobu, a pohleděv do něho, uzřel prostěradla, ana sama leží. I odšel, divě se sám v sobě, co se to stalo. |
13. | A aj, dva z nich šli toho dne do městečka, kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte, jemuž jméno Emaus. |
14. | A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech, kteréž se byly staly. |
15. | I stalo se, když rozmlouvali, a sebe se otazovali, že i Ježíš, přiblíživ se, šel s nimi. |
16. | Ale oči jejich držány byly, aby ho nepoznali. |
17. | I řekl jim: Které jsou to věci, o nichž rozjímáte vespolek, jdouce, a jste smutní? |
18. | A odpověděv jeden, kterémuž jméno Kleofáš, řekl jemu: Ty sám jsi z příchozích do Jeruzaléma, ještos nezvěděl, co se stalo v něm těchto dnů? |
19. | Kterýmž on řekl: I co? Oni pak řekli jemu: O Ježíšovi Nazaretském, kterýž byl muž prorok, mocný v slovu i v skutku, před Bohem i přede vším lidem, |
20. | Totiž kterak jej vydali přední kněží {biskupové} a knížata naše na odsouzení k smrti, i ukřižovali jej. |
21. | My pak jsme se nadáli, že by on měl vykoupiti Izraele. Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo. |
22. | Ale i ženy některé z našich zděsily nás, kteréž ráno byly u hrobu. |
23. | A nenalezše tělo jeho, přišly, pravíce, že také vidění andělské viděly, kteříž praví, že by živ byl. |
24. | I chodili někteří z našich k hrobu, a nalezli tak, jakž pravily ženy, ale jeho neviděli. |
25. | Tedy on řekl jim: Ó nesmyslní a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu, což mluvili proroci. |
26. | Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a vjíti v slávu svou? |
27. | A počav od Mojžíše a všech proroků, vykládal jim všecka ta písma, kteráž o něm byla. |
28. | I přiblížili se k městečku, do kteréhož šli, a on potrh se, jako by chtěl dále jíti. |
29. | Ale přinutili ho, řkouce: Zůstaň s námi, nebo se již připozdívá, a den se nachýlil. I všel, aby s nimi zůstal. |
30. | I stalo se, když seděl s nimi za stolem, vzav chléb, dobrořečil, a lámaje, podával jim. |
31. | I otevříny jsou oči jejich, a poznali ho. On pak odnesl se od nich. |
32. | I řekli vespolek: Zdaliž srdce naše v nás nehořelo, když mluvil nám na cestě, a když otvíral nám písma? |
33. | A vstavše v tu hodinu, vrátili se do Jeruzaléma, a nalezli shromážděných těch jedenácte, a ty, kteříž s nimi byli, |
34. | Ani praví: Že vstal Pán právě, a ukázal se Šimonovi. |
35. | I vypravovali oni také to, co se stalo na cestě, a kterak ho poznali v lámání chleba. |
36. | A když oni o tom rozmlouvali, postavil se Ježíš u prostřed nich, a řekl jim: Pokoj vám. |
37. | Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše, domnívali se, že by ducha viděli. |
38. | I dí jim: Co se strašíte, a proč myšlení vstupují na srdce vaše? |
39. | Vizte ruce mé i nohy mé, já zajisté jsem ten. Dotýkejte se mne a vizte; neboť duch těla a kostí nemá, jako mne vidíte míti. |
40. | A pověděv to, ukázal jim ruce i nohy. |
41. | Když pak oni ještě nevěřili pro radost, ale divili se, řekl jim: Máte-li tu co k jídlu? |
42. | A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi. |
43. | A vzav, pojedl před nimi, |
44. | A řekl jim: Tatoť jsou slova, kteráž jsem mluvil vám, ještě byv s vámi: Že se musí naplniti všecko, což psáno jest v zákoně Mojžíšově a v prorocích i v žalmích o mně. |
45. | Tedy otevřel jim mysl, aby rozuměli písmům. |
46. | A řekl jim: Takť jest psáno, a tak musil Kristus trpěti, a třetího dne z mrtvých vstáti, |
47. | A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy, počna od Jeruzaléma. |
48. | Vy pak jste svědkové toho. |
49. | A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti. |
50. | I vyvedl je ven až do Betany, a pozdvih rukou svých, dal jim požehnání. |
51. | I stalo se, když jim žehnal, bral se od nich, a nesen jest do nebe. |
52. | A oni poklonivše se jemu, navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou. |
53. | A byli vždycky v chrámě, chválíce a dobrořečíce Boha. Amen. |