Kapitola 11. |
1. | Byl pak nemocen nějaký Lazar z Betany, z městečka Marie a Marty, sestry její. |
2. | A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí, a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejíž bratr Lazar byl nemocen. |
3. | Tedy poslaly k němu ty sestry, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest. |
4. | A uslyšav to Ježíš, řekl: nemoc ta není k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni. |
5. | Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara. |
6. | A jakž uslyšel, že by nemocen byl, tedy pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl. |
7. | Potom pak dí učedlníkům: Poďme zase do Judstva. |
8. | Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a zase tam chceš jíti? |
9. | Odpověděl Ježíš: Zdaliž není dvanácte hodin za den? Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí. |
10. | Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm. |
11. | To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil. |
12. | I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude. |
13. | Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil. |
14. | Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel. |
15. | A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale poďme k němu. |
16. | I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkum: Poďme i my, abychom zemřeli s ním. |
17. | Přišel tedy Ježíš, a nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného. |
18. | Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte. |
19. | Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Marii, aby je těšili pro bratra jejich. |
20. | Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla. |
21. | I řekla Marta Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel. |
22. | Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh. |
23. | Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj. |
24. | Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější. |
25. | Řekl jí Ježíš: já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude. |
26. | A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu? |
27. | Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět. |
28. | A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe. |
29. | Ona jakž uslyšela, vstala rychle, a šla k němu. |
30. | Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta. |
31. | Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě, a těšili ji, viděvše Marii, že rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala. |
32. | Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, řkuci jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel. |
33. | Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se. |
34. | A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, poď a pohleď. |
35. | I zaplakal Ježíš. |
36. | Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval! |
37. | Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti aby tento neumřel? |
38. | Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni. |
39. | Dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest. |
40. | Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží. |
41. | Tedy zdvihli kámen, kdež byl ten mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel. |
42. | Já zajisté vím, že mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal. |
43. | A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, poď ven. |
44. | I vyšel ten, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde. |
45. | Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Marii, viděvše, co učinil Ježíš, uvěřili v něho. |
46. | Někteří pak z nich odešli k farizeům, a pověděli jim, co učinil Ježíš. |
47. | I sešli se přední kněží {biskpové} a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Nebo tento člověk divy mnohé činí. |
48. | Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid. |
49. | Jeden pak z nich, Kaifáš, nejvyšším knězem {biskupem} byv toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte, |
50. | Aniž přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul. |
51. | Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem {biskupem} byv léta toho, prorokoval, že měl Ježíš umříti za tento národ. |
52. | A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno. |
53. | Protož od toho dne radu společně drželi, aby jej zabili. |
54. | Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny blízko pouště, do města, kteréž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými. |
55. | Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili. |
56. | I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku? |
57. | Vydali pak byli přední kněží {biskupové} a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali. |
Kapitola 12. |
1. | Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdež byl Lazar ten, kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých. |
2. | I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s ním. |
3. | Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti. |
4. | Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi: |
5. | Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým? |
6. | To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zlodej byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil. |
7. | Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřbu mého zachovala to. |
8. | Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. |
9. | Zvěděl pak zástup veliký z Židů, že by tu byl. I přišli, ne pro Ježíše toliko, ale také aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých. |
10. | Radili se pak přední kněží {biskupové}, aby i Lazara zamordovali. |
11. | Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše. |
12. | Nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, |
13. | Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Hosanna, požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně, král Izraelský. |
14. | I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest: |
15. | Neboj se, dcero Sionská, aj, král tvůj béře se, na oslátku sedě. |
16. | Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že to psáno bylo o něm, a že jemu to učinili. |
17. | Vydával pak svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu, a vzkřísil jej z mrtvých. |
18. | Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil. |
19. | Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte-li, že nic neprospíváte? Aj, svět postoupil po něm. |
20. | Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek. |
21. | Ti tedy přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti. |
22. | Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak zase a Filip pověděli Ježíšovi. |
23. | A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať hodina, aby oslaven byl Syn člověka. |
24. | Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese. |
25. | Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí. |
26. | Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec. |
27. | Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této. |
28. | Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe: I oslavil jsem, i ještě oslavím. |
29. | Ten pak zástup, kterýž tu stál a slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil. |
30. | Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás. |
31. | Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven. |
32. | A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě. |
33. | (To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.) |
34. | Odpověděl jemu zástup: My jsme slýchali z zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka? |
35. | Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas světlo s vámi jest. Choďte, dokud světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde. |
36. | Dokud světlo máte, věřte v světlo, abyste synové světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi. |
37. | A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však neuvěřili v něho, |
38. | Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu, a rámě Páně komu jest zjeveno? |
39. | Protoť nemohli věřiti, že opět Izaiáš řekl: |
40. | Oslepil oči jejich, a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli, a srdcem nerozuměli, a neobrátili se, abych jich neuzdravil. |
41. | To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho, a mluvil o něm. |
42. | A ačkoli mnozí i z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali, aby ze školy nebyli vyobcování. |
43. | Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží. |
44. | Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, kterýž mne poslal. |
45. | A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal. |
46. | Já světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal. |
47. | A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasil svět. |
48. | Kdož mnou pohrdá, a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den. |
49. | Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, kterýž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti. |
50. | A vím, že přikázaní jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím. |
Kapitola 13. |
1. | Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval. |
2. | A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil), |
3. | Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal, a že od Boha vyšel a k Bohu jde, |
4. | Vstal od večeře, a složil roucho, a vzav rouchu, přepásal se. |
5. | Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán. |
6. | Tedy přišel k Šimonovi Petrovi, a on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti? |
7. | Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš. |
8. | Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou. |
9. | Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu. |
10. | Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čisti jste, ale ne všickni. |
11. | Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čisti jste. |
12. | Když pak umyl nohy jejich, a vzal roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám? |
13. | Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté. |
14. | Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati. |
15. | Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy činili. |
16. | Amen, amen pravím vám: Není služebník větší nad pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal. |
17. | Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti. |
18. | Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musíť se naplniti písmo: Ten, kdož jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své. |
19. | Nyní pravím, vám, prvé než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem. |
20. | Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal. |
21. | A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. |
22. | Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil. |
23. | Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, ten, jehož miloval Ježíš. |
24. | Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví. |
25. | A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest? |
26. | Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. |
27. | A hned po té skyvě chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně. |
28. | Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl. |
29. | Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, aneb aby něco chudým dal. |
30. | A on vzav skyvu chleba, hned vyšel, A byla noc. |
31. | Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm. |
32. | A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej. |
33. | Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, ale jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, i vám pravím nyní. |
34. | Přikázaní nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, abyste i vy milovali jeden druhého. |
35. | Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým. |
36. | Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom. |
37. | Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? Duši svou za tebe položím. |
38. | Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen, amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš. |
Kapitola 14. |
1. | Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte. |
2. | V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám. |
3. | Jduť, abych vám připravil místo. A když odejdu, a připravím vám místo, zase přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli. |
4. | A kam já jdu, víte, i cestu víte. |
5. | Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti? |
6. | Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne. |
7. | Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho. |
8. | Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám. |
9. | Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterakž ty pravíš: Ukaž nám Otce? |
10. | Nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky. |
11. | Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; aneb aspoň pro ty samy skutky věřte mi. |
12. | Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude; nebo já jdu k Otci svému. |
13. | A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu. |
14. | Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním. |
15. | Milujete-li mne, přikázaní mých ostříhejte. |
16. | A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky, |
17. | Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude. |
18. | Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám. |
19. | Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, i vy živi budete. |
20. | V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás. |
21. | Kdož by měl přikázaní má, a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe. |
22. | Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu? |
23. | Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme. |
24. | Kdožť nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo. |
25. | Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje. |
26. | Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám. |
27. | Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj. |
28. | Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší jest nežli já. |
29. | A nyní pověděl jsem vám, prvé než by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili. |
30. | Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně. |
31. | Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázal Otec, tak činím. Vstaňte, poďme odtud. |
Kapitola 15. |
1. | Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest. |
2. | Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla. |
3. | Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám. |
4. | Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně. |
5. | Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti. |
6. | Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a budouť sebrány, a na oheň uvrženy, a shoříť. |
7. | Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám. |
8. | V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a budete moji učedlníci. |
9. | Jakož miloval mne Otec, i já miloval jsem vás. Zůstaňtež v milování mém. |
10. | Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování. |
11. | Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná. |
12. | Totoť jest přikázaní mé, abyste se milovali vespolek, jako já miloval jsem vás. |
13. | Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své. |
14. | Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám. |
15. | Nebudu vás více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přátely, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám. |
16. | Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil, a postavil, abyste šli a ovoce přinesli, a ovoce vaše aby zůstalo, aby zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dal vám. |
17. | Toto přikazuji vám, abyste se milovali vespolek. |
18. | Jestližeť vás svět nenávidí, víte, žeť mne prvé než vás v nenávisti měl. |
19. | Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí. |
20. | Pamatujte na tu řeč, kterouž jsem já mluvil vám: Neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou; poněvadž řeči mé šetřili, i vaší šetřiti budou. |
21. | Ale toto všecko učiní vám pro jméno mé; nebo neznají toho, kterýž mne poslal. |
22. | Kdybych byl nepřišel, a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého. |
23. | Kdož mne nenávidí, i Otceť mého nenávidí. |
24. | Bych byl skutků nečinil mezi nimi, jichž žádný jiný nečinil, hříchu by neměli; ale nyní i viděli, i nenáviděli i mne i Otce mého. |
25. | Ale aby se naplnila řeč, kteráž v zákoně jejich napsána jest: Že v nenávisti měli mne darmo. |
26. | Když pak přijde ten Utěšitel, kteréhož já pošli vám od Otce, Duch pravdy, kterýž od Otce pochází, tenť svědectví vydávati bude o mně. |
27. | Ano i vy svědectví vydávati budete, nebo od počátku se mnou jste. |
Kapitola 16. |
1. | Toto mluvil jsem vám, abyste se nezhoršili. |
2. | Vypovědíť vás ze škol, ano přijdeť čas, že všeliký, kdož vás mordovati bude, domnívati se bude, že tím Bohu slouží. |
3. | A toť učiní vám proto, že nepoznali Otce ani mne. |
4. | Ale toto mluvil jsem vám, abyste, když přijde ten čas, rozpomenuli se na to, že jsem já předpověděl vám. Tohoť pak jsem vám s počátku nemluvil, nebo jsem byl s vámi. |
5. | Nyní pak jdu k tomu, kterýž mne poslal, a žádný z vás neptá se mne: Kam jdeš? |
6. | Ale že jsem vám tyto věci mluvil, zámutek naplnil srdce vaše. |
7. | Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odšel. Nebo neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám; a pakliť odejdu, pošli ho k vám. |
8. | A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchu, a z spravedlnosti, a z soudu. |
9. | Z hříchu zajisté, že nevěří ve mne. |
10. | A z spravedlnosti, proto že jdu k Otci, a již více neuzříte mne. |
11. | Z soudu pak, proto že kníže tohoto světa již jest odsouzeno. |
12. | Ještěť bych měl mnoho mluviti vám, ale nemůžete snésti nyní. |
13. | Když pak přijde ten Duch pravdy, uvedeť vás ve všelikou pravdu. Nebo nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, toť mluviti bude; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám. |
14. | Onť mne oslaví; nebo z mého vezme, a zvěstuje vám. |
15. | Všecko, cožkoli má Otec, mé jest. Protož jsem řekl, že z mého vezme, a zvěstuje vám. |
16. | Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne; nebo já jdu k Otci. |
17. | I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou: Co jest to, že praví nám: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne, a že já jdu k Otci? |
18. | Protož pravili: Co jest to, že praví: Maličko? Nevíme, co praví. |
19. | I poznal Ježíš, že se ho chtěli otázati. I řekl jim: O tom tížete mezi sebou, že jsem řekl: Maličko, a neuzříte mne, a opět maličko, a uzříte mne? |
20. | Amen, amen pravím vám, že plakati a kvíliti budete vy, ale svět se bude radovati; vy pak se budete rmoutiti, ale zámutek váš obrátíť se v radost. |
21. | Žena, když rodí, zámutek má, nebo přišla hodina její; ale když porodí děťátko, již nepamatuje na ssoužení, pro radost, proto že se narodil člověk na svět. |
22. | Protož i vy zámutek máte nyní, ale opět uzřím vás, a radovati se bude srdce vaše, a radosti vaší žádný neodejme od vás. |
23. | A v ten den nebudete se mne tázati o ničemž. Amen, amen pravím vám: Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dať vám. |
24. | Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém. Prostež, a vezmete, aby radost vaše doplněna byla. |
25. | Toto v příslovích mluvil jsem vám, ale přijdeť hodina, když více nebudu v příslovích mluviti vám, nýbrž zjevně o Otci zvěstovati budu vám. |
26. | V ten den ve jménu mém prositi budete, a nepravímť vám, že já budu prositi Otce za vás. |
27. | Nebo sám Otec miluje vás, proto že jste vy mne milovali, a uvěřili, že jsem já od Boha vyšel. |
28. | Vyšelť jsem od Otce, a přišel jsem na svět; a opět opouštím svět, a jdu k Otci. |
29. | Řkou jemu učedlníci jeho: Aj, nyní zjevně mluvíš, a přísloví žádného nepravíš. |
30. | Nyní víme, že víš všecko, a nepotřebuješ, aby se kdo tebe tázal. Skrze to věříme, že jsi od Boha přišel. |
31. | Odpověděl jim Ježíš: Nyní věříte? |
32. | Aj, přijdeť hodina, anobrž již přišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemť sám, nebo Otec se mnou jest. |
33. | Tyto věci mluvil jsem vám, abyste ve mně pokoj měli. Na světě ssoužení míti budete, ale doufejtež, jáť jsem přemohl svět. |
Kapitola 17. |
1. | To pověděv Ježíš, i pozdvihl oči svých k nebi a řekl: Otče, přišlať hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvůj oslavil tebe; |
2. | Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, život věčný dal. |
3. | Totoť jest pak věčný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. |
4. | Jáť jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych činil. |
5. | A nyní oslaviž ty mne, Otče, u sebe samého touž slavou, kterouž jsem měl u tebe, prvé nežli svět byl. |
6. | Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z světa. Tvojiť byli, a mně jsi je dal, a řeč tvou zachovali. |
7. | A nyní poznali, že všecky věci, kteréž jsi mi dal, od tebe jsou. |
8. | Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni přijali, a poznali právě, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi ty mne poslal. |
9. | Já za ně prosím, ne za svět prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou. |
10. | A všecky věci mé tvé jsou, a tvé mé jsou, a oslaven jsem v nich. |
11. | Již pak více nejsem na světě, ale oni jsou na světě, a já k tobě jdu. Otče svatý, ostříhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, aťby byli jedno jako my. |
12. | Dokudž jsem s nimi byl na světě, já jsem jich ostříhal ve jménu tvém. Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení, aby se písmo naplnilo. |
13. | Ale nyní k tobě jdu, a toto mluvím na světě, aby měli radost mou plnou v sobě. |
14. | Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou z světa, jako já nejsem z světa. |
15. | Neprosímť, abys je vzal z světa, ale abys je zachoval od toho zlého. |
16. | Z světať nejsou, jako i já nejsem z světa. |
17. | Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest. |
18. | Jakož jsi mne poslal na svět, i já jsem je poslal na svět. |
19. | A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě. |
20. | Ne za tytoť pak toliko prosím, ale i za ty, kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne, |
21. | Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby uvěřil svět, že jsi ty mne poslal. |
22. | A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jedno jsme. |
23. | Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svět, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs mne miloval. |
24. | Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hleděli na slávu mou, kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa. |
25. | Otče spravedlivý, tebeť svět nepoznal, ale já jsem tebe poznal, a i tito poznali, že jsi ty mne poslal. |
26. | A známéť jsem jim učinil jméno tvé, a známo učiním, aby milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich. |
Kapitola 18. |
1. | To když pověděl Ježíš, vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron, kdež byla zahrada; do kteréžto všel on i učedlníci jeho. |
2. | Věděl pak i Jidáš, zrádce jeho, to místo; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými. |
3. | Protož Jidáš pojav zástup, a od předních kněží {biskupů} a farizeů služebníky, přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí. |
4. | Ježíš pak věda všecko, což přijíti mělo na něj, vyšed, řekl jim: Koho hledáte? |
5. | Odpověděli jemu: Ježíše Nazaretského. Řekl jim Ježíš: Jáť jsem. Stál pak s nimi i Jidáš, zrádce jeho. |
6. | A jakž řekl jim: Já jsem, postoupili nazpět, a padli na zem. |
7. | I otázal se jich opět: Koho hledáte? A oni řekli: Ježíše Nazaretského. |
8. | Odpověděl Ježíš: Pověděl jsem vám, že já jsem. Poněvadž tedy mne hledáte, nechtež těchto, ať odejdou. |
9. | Aby se naplnila řeč, kterouž byl pověděl: Z těch, kteréž jsi mi dal, neztratil jsem žádného. |
10. | Tedy Šimon Petr, maje meč, vytrhl jej, a udeřil služebníka nejvyššího kněze {biskupova}, a uťal mu ucho jeho pravé. Bylo pak jméno služebníka toho Malchus. |
11. | I řekl Ježíš Petrovi: Schovej meč svůj do pošvy. Což nemám píti kalicha, kterýž mi dal Otec? |
12. | Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše, a svázali jej. |
13. | A vedli ho k Annášovi nejprvé; nebo byl test Kaifášův, kterýž byl nejvyšším knězem {biskupem} toho léta. |
14. | Kaifáš pak byl ten, kterýž byl radu dal Židům, že by užitečné bylo, aby člověk jeden umřel za lid. |
15. | Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník. A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi {biskupovi}, i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze {biskupovy}. |
16. | Ale Petr stál u dveří vně. I vyšel ten druhý učedlník, kterýž byl znám nejvyššímu knězi {biskupovi}, a promluvil s vrátnou, i uvedl tam Petra. |
17. | Tedy řekla Petrovi děvka vrátná: Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho? Řekl on: Nejsem. |
18. | Stáli pak tu služebníci a pacholci, kteříž oheň udělali, nebo zima bylo, i zhřívali se. A byl s nimi také i Petr, stoje a zhřívaje se. |
19. | Tedy nejvyšší kněz {biskup} tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho. |
20. | Odpověděl jemu Ježíš: Já zjevně mluvil jsem světu, já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě, kdež se odevšad Židé scházejí, a tajně jsem nic nemluvil. |
21. | Co se mne ptáš? Ptej se těch, kteříž slýchali, co jsem jim mluvil. Aj, tiť vědí, co jsem já mluvil. |
22. | A když on to pověděl, jeden z služebníků, stoje tu, dal hůlkou Ježíšovi, řka: Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi {biskupovi}? |
23. | Odpověděl mu Ježíš: Mluvil-li jsem zle, svědectví vydej o zlém; pakli dobře, proč mne tepeš? |
24. | I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi {biskupovi}. |
25. | Stál pak Šimon Petr, a zhříval se. Tedy řekli jemu: Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho? Zapřel on a řekl: Nejsem. |
26. | Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze {biskupových}, příbuzný toho, kterémuž Petr uťal ucho: Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě? |
27. | Tedy Petr opět zapřel. A hned kohout zazpíval. |
28. | I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu, a bylo ráno. Oni pak nevešli do radného domu, aby se nepoškvrnili, ale aby jedli beránka. |
29. | Tedy vyšel k nim Pilát a řekl: Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto? |
30. | Odpověděli a řekli jemu: Byť tento nebyl zločinec, nevydali bychom ho tobě. |
31. | I řekl jim Pilát: Vezměte vy jej, a podlé zákona svého suďte ho. I řekli mu Židé: Námť nesluší zabiti žádného. |
32. | Aby se řeč Ježíšova naplnila, kterouž řekl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti. |
33. | Tedy Pilát všel opět do radného domu, i povolal Ježíše a řekl jemu: Ty-li jsi král Židovský? |
34. | Odpověděl Ježíš: Sám-li od sebe to pravíš, čili jiní tobě pověděli o mně? |
35. | Odpověděl Pilát: Zdaliž jsem já Žid? Národ tvůj a přední kněží {biskupové} dali mi tebe. Co jsi učinil? |
36. | Odpověděl Ježíš: Království mé není z tohoto světa. Byť z tohoto světa bylo království mé, služebníci moji bránili by, abych nebyl vydán Židům. Ale nyní mé království není odsud. |
37. | I řekl jemu Pilát: Tedy král jsi ty? Odpověděl Ježíš: Ty pravíš, že já král jsem. Jáť jsem se k tomu narodil, a proto jsem na svět přišel, abych svědectví vydal pravdě. Každý, kdož jest z pravdy, slyší hlas můj. |
38. | Dí jemu Pilát: Co jest pravda? A to pověděv, opět vyšel k Židům, a dí jim: Já na něm žádné viny nenalézám. |
39. | Ale jest obyčej váš, abych vám propustil jednoho na velikunoc. Chcete-liž tedy, ať vám propustím toho krále Židovského? |
40. | I zkřikli opět všickni, řkouce: Ne toho, ale Barabáše. Byl pak ten Barabáš lotr. |
Kapitola 19. |
1. | Tedy vzal Pilát Ježíše, a zbičoval. |
2. | A žoldnéři zpletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a pláštěm šarlatovým přioděli jej. |
3. | A říkali: Zdráv buď, králi Židovský. A bili jej hůlkami. |
4. | I vyšel opět ven Pilát, a řekl jim: Aj, vyvedu jej vám ven, abyste poznali, žeť na něm žádné viny nenalézám. |
5. | Tedy vyšel Ježíš ven, nesa tu korunu trnovou, a ten plášť šarlatový. I řekl jim Pilát: Aj člověk. |
6. | A jakž jej uzřeli přední kněží {biskupové} a služebníci, zkřikli, řkouce: Ukřižuj, ukřižuj ho. Dí jim Pilát: Vezměte vy jej a ukřižujte, nebo já na něm viny nenalézám. |
7. | Odpověděli jemu Židé: My zákon máme, a podlé zákona našeho máť umříti, nebo Synem Božím se činil. |
8. | A když Pilát uslyšel tuto řeč, více se obával. |
9. | I všel do radného domu zase, a řekl Ježíšovi: Odkud jsi ty? Ale Ježíš nedal jemu odpovědi. |
10. | Tedy řekl jemu Pilát: Nemluvíš se mnou? Nevíš-liž, že mám moc ukřižovati tě, a moc mám propustiti tebe? |
11. | Odpověděl Ježíš: Neměl bys nade mnou moci nižádné, byť nebylo dáno s hůry; protož kdo mne tobě vydal, většíť hřích má. |
12. | Od té chvíle hledal Pilát propustiti ho. Ale Židé volali, řkouce: Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův; každý, kdož se králem činí, protiví se císaři. |
13. | Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata. |
14. | A bylo v pátek před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš. |
15. | Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi, ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží {biskupové}: Nemámeť krále, než císaře. |
16. | Tehdy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli. |
17. | A nesa kříž svůj, šel na místo, kteréž slove popravné, a Židovsky Golgota. |
18. | Kdež ukřižovali ho, a s ním jiná dva s obou stran, a v prostředku Ježíše. |
19. | Napsal pak i nápis Pilát, a vstavil na kříž. A bylo napsáno: Ježíš Nazaretský, král Židovský. |
20. | Ten pak nápis mnozí z Židů čtli; nebo blízko města bylo to místo, kdež ukřižován byl Ježíš. A bylo psáno Židovsky, Řecky a Latině. |
21. | Tedy přední kněží {biskupové} Židovští řekli Pilátovi: Nepiš: Král Židovský, ale že on řekl: Král Židovský jsem. |
22. | Odpověděl Pilát: Co jsem psal, psal jsem. |
23. | Žoldnéři pak, když Ježíše ukřižovali, vzali roucha jeho, (a učinili čtyři díly, každému rytíři díl), a sukni. Byla pak sukně nesšívaná, ale od vrchu všecka naskrze setkaná. |
24. | I řekli mezi sebou: Neroztrhujme jí, ale losujme o ni, čí bude. Aby se naplnilo písmo, řkoucí: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los. Tedy žoldnéři tak učinili. |
25. | Stály pak u kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho, Maria Kleofášova, a Maria Magdaléna. |
26. | Tedy Ježíš uzřev matku, a učedlníka tu stojícího, kteréhož miloval, řekl matce své: Ženo, aj, syn tvůj. |
27. | Potom řekl učedlníkovi: Aj, matka tvá. A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě. |
28. | Potom věda Ježíš, že již všecko dokonáno jest, aby se naplnilo písmo, řekl: Žízním. |
29. | Byla pak tu postavena nádoba plná octa. Tedy oni naplnivše hubu octem, a obloživše yzopem, podali ústům jeho. |
30. | A když okusil Ježíš octa, řekl: Dokonánoť jest. A nakloniv hlavy, ducha Otci poručil. |
31. | Židé pak, aby nezůstala na kříži těla na sobotu, poněvadž byl den připravování, (byl zajisté veliký ten den sobotní), prosili Piláta, aby zlámáni byli hnátové jejich, a byli složeni. |
32. | I přišli žoldnéři, a prvnímu zajisté zlámali hnáty, i druhému, kterýž ukřižován byl s ním. |
33. | Ale k Ježíšovi přišedše, jakž uzřeli jej již mrtvého, nelámali hnátů jeho. |
34. | Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel, a hned vyšla krev a voda. |
35. | A ten, kterýž viděl, svědectví vydal, a pravé jest svědectví jeho. Onť ví, že pravé věci praví, abyste vy věřili. |
36. | Stalo se pak to, aby se naplnilo to písmo: Kost jeho nebude zlámána. |
37. | A opět jiné písmo dí: Uzříť, v koho jsou bodli. |
38. | Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie, (kterýž byl učedlník Ježíšův, ale tajný, pro strach Židovský), aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, sňal tělo Ježíšovo. |
39. | Přišel pak i Nikodém, (kterýž byl prvé přišel k Ježíšovi v noci), nesa smíšení mirry a aloes okolo sta liber. |
40. | Tedy vzali tělo Ježíšovo, a obvinuli je prostěradly s těmi vonnými věcmi, jakž obyčej jest Židům se pochovávati. |
41. | A byla na tom místě, kdež ukřižován byl, zahrada, a v zahradě hrob nový, v němž ještě žádný nebyl pochován. |
42. | Protož tu pro den připravování Židovský, že blízko byl ten hrob, položili Ježíše. |
Kapitola 20. |
1. | Prvního pak dne po sobotě Maria Magdaléna šla ráno k hrobu, když ještě tma bylo. I uzřela kámen odvalený od hrobu. |
2. | I běžela a přišla k Šimonovi Petrovi a k druhému učedlníkovi, tomu, jehož miloval Ježíš, a řekla jim: Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kde jej položili. |
3. | Tedy vyšel Petr i ten druhý učedlník, a šli k hrobu. |
4. | Běželi pak oba spolu. Ale ten druhý učedlník předběhl Petra, a přišel prvé k hrobu. |
5. | A nachýliv se, uzřel prostěradla položená, ale však tam nevšel. |
6. | Tedy přišel Šimon Petr, za ním jda, a všel do hrobu. I uzřel prostěradla položená, |
7. | A rouchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenou, ale obzvláštně svinutou na jednom místě. |
8. | Potom všel i ten druhý učedlník, kterýž byl prvé přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil. |
9. | Nebo ještě neznali písma, že měl z mrtvých vstáti. |
10. | I odešli zase ti učedlníci tam, kdež prvé byli. |
11. | Ale Maria stála u hrobu vně, plačeci. A když plakala, naklonila se do hrobu. |
12. | A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící, jednoho u hlavy, a druhého u noh, tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo. |
13. | Kteříž řekli jí: Ženo, co pláčeš? I dí jim: Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili. |
14. | To když řekla, obrátila se zpátkem, a uzřela Ježíše, an stojí, ale nevěděla, by Ježíš byl. |
15. | Dí jí Ježíš: Ženo, co pláčeš? Koho hledáš? Ona domnívajici se, že by zahradník byl, řekla jemu? Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi, kdes ho položil, ať já jej vezmu. |
16. | Řekl jí Ježíš: Maria. Obrátivši se ona, řekla jemu: Rabbóni, což se vykládá: Mistře. |
17. | Dí jí Ježíš: Nedotýkejž se mne; nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu. |
18. | Přišla Maria Magdaléna, zvěstujici učedlníkům, že by viděla Pána, a že jí to pověděl. |
19. | Když pak byl večer toho dne, kterýž jest první po sobotě, a dvéře byly zavříny, kdež byli učedlníci shromážděni, pro strach Židovský, přišel Ježíš, a stál u prostřed, a řekl jim: Pokoj vám. |
20. | A to pověděv, ukázal jim ruce i bok svůj. I zradovali se učedlníci, vidouce Pána. |
21. | Tedy řekl jim Ježíš opět: Pokoj vám. Jakož mne poslal Otec, tak i já posílám vás. |
22. | A to pověděv, dechl, a řekl jim: Přijměte Ducha svatého. |
23. | Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; kterýmžkoli zadrželi byste, zadržániť jsou. |
24. | Tomáš pak jeden ze dvanácti, kterýž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš. |
25. | I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím. |
26. | A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dvéře byly zavříny, i stál u prostřed a řekl: Pokoj vám. |
27. | Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný. |
28. | I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj! |
29. | Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli, a uvěřili. |
30. | Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před oblíčejem učedlníků svých, kteříž nejsou zapsáni v knize této. |
31. | Ale tito zapsáni jsou, abyste věřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a abyste věříce, život měli ve jménu jeho. |
Kapitola 21. |
1. | Potom zjevil se opět Ježíš učedlníkům u moře Tiberiadského. Zjevil se pak takto: |
2. | Byli spolu Šimon Petr a Tomáš, kterýž sloul Didymus, a Natanael, kterýž byl z Kány Galilejské, a synové Zebedeovi, a jiní z učedlníků jeho dva. |
3. | Dí jim Šimon Petr: Půjdu ryb loviti. Řekli jemu: Půjdeme i my s tebou. I šli, a vstoupili na lodí hned; a té noci nic nepopadli. |
4. | A když bylo již ráno, stál Ježíš na břehu. Nevěděli však učedlníci, by Ježíš byl. |
5. | Tedy dí jim Ježíš: Dítky, máte-li jakou krmičku? Odpověděli jemu: Nemáme. |
6. | On pak řekl jim: Zavrztež sít na pravou stranu lodí, a naleznete. I zavrhli, a hned nemohli ji táhnouti pro množství ryb. |
7. | I řekl učedlník ten, kteréhož miloval Ježíš, Petrovi: Pán jest. A Šimon Petr, jakž uslyšel, že Pán jest, opásal se po košili, (nebo byl nah), a pustil se do moře. |
8. | Jiní také učedlníci na lodí připlavili se (nebo nedaleko byli od břehu, asi okolo dvou set loket), táhnouce tu sít s rybami. |
9. | A jakž vystoupili na břeh, uzřeli řeřavé uhlí a rybu svrchu položenou a chléb. |
10. | Řekl jim Ježíš: Přineste ryb, kterýchž jste nalapali nyní. |
11. | Vstoupil pak Šimon Petr, a vytáhl sít na zem, plnou ryb velikých, sto padesáte a tři. A ačkoli jich tak mnoho bylo, neztrhala se sít. |
12. | Řekl jim Ježíš: Poďte, obědujte. Žádný pak z učedlníků nesměl se ho otázati: Ty kdo jsi? vědouce, že Pán jest. |
13. | I přišel Ježíš, a vzal ten chléb, a dával jim, i rybu též. |
14. | To již po třetí ukázal se Ježíš učedlníkům svým, vstav z mrtvých. |
15. | A když poobědvali, řekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone Jonášův, miluješ-li mne více než tito? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž beránky mé. |
16. | Řekl jemu opět po druhé: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? Řekl jemu: Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji. Dí jemu: Pasiž ovce mé. |
17. | Řekl jemu potřetí: Šimone Jonášův, miluješ-li mne? I zarmoutil se Petr, protože jemu řekl potřetí: Miluješ-li mne? A odpověděl jemu: Pane, ty znáš všecko, ty víš, že tě miluji. Řekl jemu Ježíš: Pasiž ovce mé. |
18. | Amen, amen pravím tobě: Když jsi byl mladší, opasovals se, a chodíval jsi, kams chtěl: ale když se sstaráš, ztáhneš ruce své, a jiný tě opáše, a povede, kamž bys ty nechtěl. |
19. | To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl oslaviti Boha. A to pověděv, řekl jemu: Poď za mnou. |
20. | I obrátiv se Petr, uzřel toho učedlníka, kteréhož miloval Ježíš, an jde za ním, kterýž i odpočíval za večeří na prsech jeho, a byl řekl: Pane, kdo jest ten, kterýž tě zradí? |
21. | Toho viděv Petr, dí Ježíšovi: Pane, co pak tento? |
22. | Řekl jemu Ježíš: Chci-li ho nechati, dokudž nepřijdu, co tobě po tom? Ty poď za mnou. |
23. | I vyšla řeč ta mezi bratří, že by učedlník ten neměl umříti. Ale neřekl byl jemu Ježíš, že by neměl umříti, ale: Chci-li ho nechati, dokudž nepřijdu, co tobě po tom? |
24. | Toť jest učedlník ten, kterýž svědectví vydává o těchto věcech, a napsal toto, a víme, že pravé jest svědectví jeho. |
25. | Jestiť pak i jiných mnoho věcí, kteréž činil Ježíš, kteréž kdyby měly všecky, každá obzvláštně, psány býti, mám za to, že by ten svět nemohl přijíti těch knih, kteréž by napsány byly. Amen. |