|
EVANGELIUM S. JANA |
Kapitola 1. |
1. | Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. |
2. | To bylo na počátku u Boha. |
3. | Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest. |
4. | V něm život byl, a život byl světlo lidí. |
5. | A to světlo v temnostech svítí, ale tmy ho neobsáhly. |
6. | Byl člověk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan. |
7. | Ten přišel na svědectví, aby svědčil o tom světle, aby všickni uvěřili skrze něho. |
8. | Nebyl on to světlo, ale přišel, aby svědectví vydával o tom světle. |
9. | Tentoť byl to pravé světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. |
10. | Na světě byl, a svět skrze něho učiněn jest, ale svět ho nepoznal. |
11. | Do svého vlastního přišel, ale vlastní jeho nepřijali ho. |
12. | Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho, |
13. | Kteříž ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou. |
14. | A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi, (a viděli jsme slávu jeho, slávu jakožto jednorozeného od Otce), plné milosti a pravdy. |
15. | Jan svědectví vydával o něm, a volal, řka: Tentoť jest, o němž jsem pravil, že po mně přišed, předšel mne; nebo přednější jest než já. |
16. | A z plnosti jeho my všickni vzali jsme, a to milost za milost. |
17. | Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se. |
18. | Boha žádný nikdy neviděl; jednorozený ten Syn, kterýž jest v lůnu Otce, onť vypravil. |
19. | A totoť jest svědectví Janovo, když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty, aby se ho otázali: Ty kdo jsi? |
20. | I vyznal a nezapřel, a vyznal: Že já nejsem Kristus. |
21. | I otázali se ho: Což pak? Eliáš jsi ty? I řekl: Nejsem. Jsi ten prorok? Odpověděl: Nejsem. |
22. | I řekli jemu: Kdožs pak? Ať odpověd dáme těm, kteříž nás poslali. Co pravíš sám o sobě? |
23. | Řekl: Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně, jakož pověděl Izaiáš prorok. |
24. | Ti pak, kteříž byli posláni, z farizeů byli. |
25. | I otázali se ho a řekli jemu: Proč tedy křtíš, jestliže ty nejsi Kristus, ani Eliáš, ani ten prorok? |
26. | Odpověděl jim Jan, řka: Já křtím vodou, ale u prostřed vás stojí, jehož vy neznáte. |
27. | Totoť jest ten, kterýž po mně přišed, předšel mne, u jehož obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka. |
28. | Toto v Betabaře stalo se za Jordánem, kdež Jan křtil. |
29. | Druhého dne uzřel Jan Ježíše, an jde k němu. I dí: Aj, Beránek Boží, kterýž snímá hřích světa. |
30. | Tentoť jest, o kterémž jsem já pravil, že za mnou jde muž, kterýž mne předšel; nebo přednější jest než já. |
31. | A já jsem ho neznal, ale aby zjeven byl lidu Izraelskému, proto jsem já přišel, křtě vodou. |
32. | A svědectví vydal Jan, řka: Viděl jsem Ducha sstupujícího jako holubici s nebe, a zůstal na něm. |
33. | A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým. |
34. | A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží. |
35. | Druhého pak dne opět stál Jan, a z učedlníků jeho dva, |
36. | A uzřev Ježíše, an se prochází, řekl: Aj, Beránek Boží. |
37. | I slyšeli ho ti dva učedlníci mluvícího, a šli za Ježíšem. |
38. | I obrátiv se Ježíš, a uzřev je, ani jdou, dí jim: (1:39) Co hledáte? A oni řekli jemu: Rabbi, (což se vykládá: Mistře), kde bydlíš? |
39. | (1:40) Dí jim: Poďte a vizte. I šli a viděli, kde bydlil, a zůstali u něho ten den; nebo bylo okolo desáté hodiny. |
40. | (1:41) Byl Ondřej, bratr Šimona Petra, jeden z těch dvou, kteříž byli to slyšeli od Jana, a šli za ním. |
41. | (1:42) I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona, a řekl mu: Nalezli jsme Mesiáše, což se vykládá Kristus. |
42. | (1:43) I přivedl jej k Ježíšovi. A pohleděv naň Ježíš, dí: Ty jsi Šimon, syn Jonášův, ty slouti budeš Céfas, což se vykládá Petr. |
43. | (1:44) Na druhý den chtěl Ježíš vyjíti do Galilee, i nalezl Filipa, a řekl jemu: Poď za mnou. |
44. | (1:45) A byl Filip z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. |
45. | (1:46) Nalezl Filip Natanaele. I dí jemu: O kterémž psal Mojžíš v zákoně a proroci, nalezli jsme, Ježíše, syna Jozefova z Nazaréta. |
46. | (1:47) I řekl jemu Natanael: A může z Nazaréta co dobrého býti? Řekl jemu Filip: Poď a viz. |
47. | (1:48) Vida Ježíš Natanaele, an jde k němu, i dí o něm: Aj, právě Izraelitský, v němžto lsti není. |
48. | (1:49) Řekl mu Natanael: Jakž ty mne znáš? Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Prvé než tě Filip zavolal, kdyžs byl pod fíkem, viděl jsem tebe. |
49. | (1:50) Odpověděl Natanael a řekl jemu: Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi ten král Izraelský. |
50. | (1:51) Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Žeť jsem řekl: Viděl jsem tebe pod fíkem, věříš. Větší věci nad tyto uzříš. |
51. | (1:52) I dí mu: Amen, amen pravím vám: Od tohoto času uzříte nebe otevřené, a anděly Boží vstupující a sstupující na Syna člověka. |
Kapitola 2. |
1. | Třetího pak dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam. |
2. | A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na tu svadbu. |
3. | Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova jemu: Vína nemají. |
4. | Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má. |
5. | Dí matka jeho služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte. |
6. | I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podlé očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě neb tři míry. |
7. | Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu. |
8. | I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli. |
9. | A jakž okusil vrchní správce svadby té vody, vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu), povolal ženicha ten vrchní správce, |
10. | A řekl mu: Každý člověk nejprvé dobré víno dává, a když by se hojně napili, tedy to, kteréž horší. Ty zachoval jsi víno dobré až dosavad. |
11. | To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské, a zjevil slávu svou. I uvěřili v něho učedlníci jeho. |
12. | Potom sstoupil do Kafarnaum, on i matka jeho, i bratří jeho, i učedlníci jeho, a pobyli tam nemnoho dní; |
13. | Nebo blízko byla velikanoc Židovská. I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma. |
14. | A nalezl v chrámě prodavače volů a ovec i holubic, a penězoměnce sedící. |
15. | A udělav bič z provázků, všecky vyhnal z chrámu, i ovce i voly, a penězoměncům rozsypal peníze, a stoly zpřevracel. |
16. | A těm, kteříž holuby prodávali, řekl: Odneste tyto věci odsud, a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým. |
17. | I rozpomenuli se učedlníci jeho, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla mne. |
18. | Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Jaké znamení nám ukážeš, že tyto věci činíš? |
19. | Odpověděl Ježíš a řekl jim: Zrušte chrám tento, a ve třech dnech zase vzdělám jej. |
20. | I řekli Židé: Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzděláš jej? |
21. | Ale on mluvil o chrámu těla svého. |
22. | A protož když z mrtvých vstal, rozpomenuli se učedlníci jeho, že jim to byl pověděl. I uvěřili písmu a slovu, kteréž pověděl Ježíš. |
23. | A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční, mnozí uvěřili ve jméno jeho, vidouce divy jeho, kteréž činil. |
24. | Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim, proto že on znal všecky. |
25. | Aniž potřeboval, aby kdo svědectví vydával o člověku; nebo on věděl, co by bylo v člověku. |
Kapitola 3. |
1. | Byl pak člověk z farizeů, jménem Nikodém, kníže Židovské. |
2. | Ten přišel k Ježíšovi v noci, a řekl jemu: Mistře, víme, že jsi od Boha přišel mistr; nebo žádný nemůže těch divů činiti, kteréž ty činíš, leč by Bůh byl s ním. |
3. | Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího. |
4. | Řekl jemu Nikodém: Kterak můž člověk naroditi se, starý jsa? Zdali může po druhé v život matky své vjíti a naroditi se? |
5. | Odpověděl Ježíš: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůž vjíti do království Božího. |
6. | Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest. |
7. | Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi. |
8. | Vítr, kam chce věje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud přichází, a kam jde. Takť jest každý, kdo se z Ducha narodil. |
9. | Odpověděl Nikodém a řekl jemu: Kterak mohou tyto věci býti? |
10. | Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš? |
11. | Amen, amen pravím tobě: Že což víme, mluvíme, a což jsme viděli, svědčíme, ale svědectví našeho nepřijímáte. |
12. | Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám, a nevěříte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvěříte? |
13. | A jistě žádnýť nevstoupil v nebe, než ten, kterýž sstoupil s nebe, Syn člověka, kterýž jest v nebi. |
14. | A jakož Mojžíš povýšil hada na poušti, takť musí povýšen býti Syn člověka, |
15. | Aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. |
16. | Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. |
17. | Neboť neposlal Bůh Syna svého na svět, aby odsoudil svět, ale aby spasen byl svět skrze něho. |
18. | Kdož věří v něho, nebude odsouzen, ale kdož nevěří, jižť jest odsouzen; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. |
19. | Totoť pak jest ten soud, že světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. |
20. | Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. |
21. | Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou. |
22. | Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské, a tu přebýval s nimi, a křtil. |
23. | A Jan také křtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I přicházeli, a křtili se. |
24. | Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře. |
25. | Tedy vznikla otázka mezi učedlníky Janovými a Židy o očišťování. |
26. | I přišli k Janovi a řekli jemu: Mistře, ten kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svědectví vydal, aj, on křtí, a všickni jdou k němu. |
27. | Odpověděl Jan a řekl: Nemůžť člověk vzíti ničeho, leč by jemu dáno bylo s nebe. |
28. | Vy sami svědkové jste mi, že jsem pověděl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán před ním. |
29. | Kdož má nevěstu, ženichť jest, přítel pak ženicha, kterýž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplněna jest. |
30. | Onť musí růsti, já pak menšiti se. |
31. | Kdožť s hůry přišel, nade všeckyť jest; kdož jest z země, zemskýť jest, a zemské věci mluví. Ten, kterýž s nebe přišel, nade všecky jest. |
32. | A což viděl a slyšel, toť svědčí, ale svědectví jeho žádný nepřijímá. |
33. | Kdož přijímá svědectví jeho, zpečetil to, že Bůh pravdomluvný jest. |
34. | Nebo ten, kteréhož Bůh poslal, slovo Boží mluví, nebo jemu ne v míru dává Bůh Ducha. |
35. | Otec miluje Syna, a všecko dal v ruku jeho. |
36. | Kdož věří v Syna, má život věčný; ale kdožť jest nevěřící Synu, neuzříť života, ale hněv Boží zůstává na něm. |
Kapitola 4. |
1. | A jakž poznal Pán, že slyšeli farizeové, že by Ježíš více učedlníků činil a křtil než Jan, |
2. | (Ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale učedlníci jeho), |
3. | Opustil Judstvo, a odšel opět do Galilee. |
4. | Musil pak jíti skrze Samaří. |
5. | I přišel k městu Samařskému, kteréž slove Sichar, vedlé popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému. |
6. | Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestě Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo okolo šesté hodiny. |
7. | I přišla žena z Samaří vážiti vody. Kteréž řekl Ježíš: Dej mi píti. |
8. | Nebo učedlníci jeho byli odešli do města, aby nakoupili pokrmů. |
9. | I řekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.) |
10. | Odpověděl Ježíš a řekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a kdo jest ten, kterýž praví tobě: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dal by tobě vody živé. |
11. | I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou? |
12. | Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho? |
13. | Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět. |
14. | Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému. |
15. | Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, abych nežíznila, ani chodila sem vážiti. |
16. | Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přiď sem. |
17. | Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže. |
18. | Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla. |
19. | Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok. |
20. | Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdež náleží se modliti. |
21. | Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci. |
22. | Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest. |
23. | Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu. |
24. | Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti. |
25. | Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, kterýž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko. |
26. | Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou. |
27. | A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, a však žádný neřekl: Nač se ptáš, aneb proč mluvíš s ní? |
28. | I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem: |
29. | Poďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus? |
30. | Tedy vyšli z města, a přišli k němu. |
31. | Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez. |
32. | A on řekl jim: Jáť mám pokrm jísti, kteréhož vy nevíte. |
33. | Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti? |
34. | Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, kterýž mne poslal, a dokonal dílo jeho. |
35. | Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí svých, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni. |
36. | Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, radoval se spolu, i kdo žne. |
37. | Nebo v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, kdož rozsívá, a jiný, kterýž žne. |
38. | Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť pracovali, a vy jste v jejich práce vešli. |
39. | Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč té ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila. |
40. | A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni. |
41. | A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho. |
42. | A ženě té řekli: Již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě spasitel světa, Kristus. |
43. | Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee. |
44. | Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v poctivosti není. |
45. | A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli k svátku. |
46. | Tedy opět přišel Ježíš do Kány Galilejské, kdež učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl. |
47. | Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati. |
48. | I řekl jemu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte. |
49. | Dí jemu ten královský služebník: Pane, podiž prvé, nežli umře syn můj. |
50. | Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil jemu Ježíš, a šel. |
51. | Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali, řkouce: Syn tvůj živ jest. |
52. | Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice. |
53. | Tedy poznal otec, že právě ta hodina byla, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken. |
54. | To opět druhý div učinil Ježíš, přišed z Judstva do Galilee. |
Kapitola 5. |
1. | Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. |
2. | Byl pak v Jeruzalémě rybník bravný, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje. |
3. | Kdež leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody. |
4. | Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. Protož kdož nejprvé sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. |
5. | I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl. |
6. | Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? |
7. | Odpověděl mu ten nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje. |
8. | Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď. |
9. | A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. Byla pak sobota v ten den. |
10. | Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, nesluší tobě lože nositi. |
11. | Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď. |
12. | I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď? |
13. | Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě. |
14. | Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, aťby se něco horšího nepřihodilo. |
15. | Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil. |
16. | A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabiti, že to učinil v sobotu. |
17. | Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám. |
18. | Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu. |
19. | I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí. |
20. | Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky, abyste vy se divili. |
21. | Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje. |
22. | Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu. |
23. | Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal. |
24. | Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, kterýž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života. |
25. | Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, když mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou. |
26. | Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život v samém sobě. |
27. | A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest. |
28. | Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kterouž všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho. |
29. | A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu. |
30. | Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, kterýž mne poslal, Otcovy. |
31. | Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé. |
32. | Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně. |
33. | Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě. |
34. | Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli. |
35. | Onť byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste se na čas poradovati v světle jeho. |
36. | Ale já mám větší svědectví, než Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že mne Otec poslal. |
37. | A kterýž mne poslal, Otec, onť svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho neviděli. |
38. | A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího. Nebo kteréhož on poslal, tomu vy nevěříte. |
39. | Ptejte se na písma; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti, a tať svědectví vydávají o mně. |
40. | Ale nechcete přijíti ke mně, abyste život měli. |
41. | Chvály od lidí nepřijímám. |
42. | Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobě. |
43. | Já jsem přišel ve jménu Otce svého, a nepřijímáte mne. Kdyby jiný přišel ve jménu svém, toho přijmete. |
44. | Kterak vy můžete věřiti, chvály jedni od druhých hledajíce, poněvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte? |
45. | Nedomnívejte se, bychť já na vás žalovati měl před Otcem. Jestiť, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v němž vy naději máte. |
46. | Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně; neb on o mně psal. |
47. | Ale poněvadž jeho písmům nevěříte, i kterak slovům mým uvěříte? |
Kapitola 6. |
1. | Potom odšel Ježíš za moře Galilejské neb Tiberiadské. |
2. | A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými. |
3. | I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými. |
4. | Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský. |
5. | Tedy pozdvih očí Ježíš, a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito? |
6. | (Ale to řekl, pokoušeje ho; nebo on věděl, co by měl učiniti.) |
7. | Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal. |
8. | Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra: |
9. | Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé? |
10. | I řekl Ježíš: Rozkažte lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců. |
11. | Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž mnoho chtěli. |
12. | A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Zbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou. |
13. | I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z těch pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, kteříž jedli. |
14. | Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět. |
15. | Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný. |
16. | Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři. |
17. | A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim. |
18. | Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se. |
19. | A odplavivše se honů jako pětmecítma neb třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři, a přibližuje se k lodí. I báli se. |
20. | On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se. |
21. | I vzali ho na lodí ochotně, a hned lodí přiběhla k zemi, do kteréž se plavili. |
22. | Nazejtří zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili, |
23. | (Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdež byli jedli chléb, když díky učinil Pán), |
24. | Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. |
25. | A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel? |
26. | Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne proto že jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. |
27. | Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť potvrdil Bůh Otec. |
28. | Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží? |
29. | Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal. |
30. | I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš? |
31. | Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti. |
32. | Tedy řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý. |
33. | Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe, a dává život světu. |
34. | I řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky. |
35. | Ježíš pak řekl jim: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy. |
36. | Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte. |
37. | Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven. |
38. | Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, kterýž mne poslal. |
39. | Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych ničeho toho, což mi dal, neztratil, ale vzkřísil to v nejposlednější den. |
40. | A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. |
41. | I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb ten, kterýž jsem s nebe sstoupil. |
42. | A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil? |
43. | Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek. |
44. | Žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. |
45. | Psáno jest v prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně. |
46. | Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť viděl Otce. |
47. | Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný. |
48. | Jáť jsem ten chléb života. |
49. | Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli. |
50. | Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdož by koli jej jedl, neumřeť. |
51. | Jáť jsem ten chléb živý, kterýž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa. |
52. | Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může nám dáti tělo jísti? |
53. | I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě. |
54. | Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den. |
55. | Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj. |
56. | Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm. |
57. | Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. |
58. | Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky. |
59. | Toto mluvil v škole, uče v Kafarnaum. |
60. | Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest tato řeč. Kdo ji může slyšeti? |
61. | Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží? |
62. | Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prvé byl? |
63. | Duch jest, kterýž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou. |
64. | Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi. |
65. | I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by jemu bylo dáno od Otce mého. |
66. | A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více. |
67. | Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdaliž i vy chcete odjíti? |
68. | I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš. |
69. | A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého. |
70. | Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest. |
71. | A to řekl o Jidášovi Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti. |
Kapitola 7. |
1. | Potom pak chodil Ježíš po Galilei; nebo nechtěl býti v Judstvu, proto že ho hledali Židé zabiti. |
2. | A byl blízko svátek Židovský, stánků. |
3. | Tedy řekli jemu bratří jeho: Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé, kteréž činíš. |
4. | Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá, kdož chce vidín býti. Protož ty, činíš-li takové věci, zjev se světu. |
5. | Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho. |
6. | I dí jim Ježíš: Čas můj ještě nepřišel, ale čas váš vždycky jest hotov. |
7. | Nemůžeť vás svět nenáviděti, ale mneť nenávidí; nebo já svědectví vydávám o něm, že skutkové jeho zlí jsou. |
8. | Jděte vy k svátku tomuto. Jáť ještě nepůjdu k svátku tomuto, nebo čas můj se ještě nenaplnil. |
9. | To pak pověděv jim, zůstal v Galilei. |
10. | A když odešli batří jeho, tehdy i on šel k svátku, ne zjevně, ale jako ukrytě. |
11. | Židé pak hledali ho v svátek, a pravili: Kde jest onen? |
12. | A mnoho řečí bylo o něm v zástupu. Nebo někteří pravili, že dobrý jest, a jiní pravili: Není, ale svodí zástup. |
13. | Žádný však o něm nemluvil zjevně pro bázeň Židů. |
14. | Když pak již polovici svátku se vykonalo, vstoupil Ježíš do chrámu, a učil. |
15. | I divili se Židé, řkouce: Kterak tento písmo umí, neučiv se? |
16. | Odpověděl jim Ježíš a řekl: Mé učení neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal. |
17. | Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati, jest-li to učení z Boha, čili mluvím já sám od sebe. |
18. | Kdoť sám od sebe mluví, chvály své vlastní hledá, ale kdož hledá chvály toho, kterýž ho poslal, tenť pravdomluvný jest, a nepravosti v něm není. |
19. | Však Mojžíš dal vám zákon, a žádný z vás neplní zákona. Proč mne hledáte zamordovati? |
20. | Odpověděl zástup a řekl: Ďábelství máš. Kdo tě hledá zamordovati? |
21. | Odpověděl Ježíš a řekl jim: Jeden skutek učinil jsem, a všickni se tomu divíte. |
22. | Však Mojžíš vydal vám obřízku, (ne že by z Mojžíše byla, ale z otců), a v sobotu obřezujete člověka. |
23. | Poněvadž člověk obřízku přijímá v sobotu, aby nebyl rušen zákon Mojžíšův, proč se na mne hněváte, že jsem celého člověka uzdravil v sobotu? |
24. | Nesuďte podlé osoby, ale spravedlivý soud suďte. |
25. | Tedy někteří z Jeruzalémských pravili: Zdaliž toto není ten, kteréhož hledají zabiti? |
26. | A aj, svobodně mluví a nic mu neříkají. Zdali již právě poznali knížata, že tento jest právě Kristus? |
27. | Ale o tomto víme, odkud jest, Kristus pak když přijde, žádný nebude věděti, odkud by byl. |
28. | I volal Ježíš v chrámě, uče a řka: I mne znáte, i odkud jsem, víte. A nepřišelť jsem sám od sebe, ale jestiť pravdomluvný ten, kterýž mne poslal, jehož vy neznáte. |
29. | Ale já znám jej, nebo od něho jsem, a on mne poslal. |
30. | I hledali ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něho, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho. |
31. | Z zástupu pak mnozí uvěřili v něho, a pravili: Kristus když přijde, zdali více divů činiti bude nad ty, kteréž tento činí? |
32. | Slyšeli pak farizeové zástup, an o něm takové věci rozmlouvá, i poslali farizeové a přední kněží {biskupové} služebníky, aby jej jali. |
33. | Tedy řekl jim: Ještě maličký čas jsem s vámi, potom odejdu k tomu, kterýž mne poslal. |
34. | Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžte přijíti. |
35. | I řekli Židé k sobě vespolek: Kam tento půjde, že my ho nenalezneme? Zdali v rozptýlení pohanů půjde, a bude učiti pohany? |
36. | Jaká jest to řeč, kterouž promluvil: Hledati mne budete, ale nenaleznete, a kdež já budu, vy nemůžete přijíti? |
37. | V poslední pak den ten veliký svátku toho, stál Ježíš a volal, řka: Žízní-li kdo, poď ke mně, a napí se. |
38. | Kdož věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z břicha jeho poplynou vody živé. |
39. | (A to řekl o Duchu, kteréhož měli přijíti věřící v něho; nebo ještě nebyl dán Duch svatý, proto že ještě Ježíš nebyl oslaven.) |
40. | Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč, pravili: Tentoť jest právě prorok ten. |
41. | Jiní pravili: Tentoť jest Kristus. Ale někteří pravili: Zdaliž z Galilee přijde Kristus? |
42. | Zdaž nepraví písmo, že z semene Davidova a z Betléma městečka, kdež býval David, přijíti má Kristus? |
43. | A tak různice v zástupu stala se pro něj. |
44. | Někteří pak z nich chtěli ho jíti, ale žádný nevztáhl ruky na něj. |
45. | Tedy přišli služebníci k předním kněžím {biskupům} a k farizeům, kteříž řekli jim: Proč jste ho nepřivedli? |
46. | Odpověděli ti služebníci: Nikdy tak člověk nemluvil, jako tento člověk. |
47. | I odpověděli jim farizeové: Zdali i vy jste svedeni? |
48. | Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho aneb z farizeů? |
49. | Než zástup ten, kterýž nezná zákona. Zlořečeníť jsou. |
50. | I dí jim Nikodém, ten kterýž byl přišel k němu v noci, byv jeden z nich: |
51. | Zdali zákon náš soudí člověka, leč prvé uslyší od něho a zví, co by činil? |
52. | Odpověděli a řekli jemu: Nejsi-li i ty Galilejský? Ptej se a viz, žeť prorok z Galilee nepovstal. |
53. | I šel jeden každý do domu svého. |
Kapitola 8. |
1. | Ježíš pak odšel na horu Olivetskou. |
2. | Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. I posadiv se, učil je. |
3. | I přivedli k němu zákonníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou, a postavivše ji v prostředku, |
4. | Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila. |
5. | A v zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš? |
6. | A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi. |
7. | A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem. |
8. | A opět schýliv se, psal na zemi. |
9. | A oni uslyševše to, a v svědomích svých obvinění byvše, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a ta žena u prostřed stojeci. |
10. | A pozdvih se Ježíš, a žádného neviděv, než tu ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil? |
11. | Kteráž řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více. |
12. | Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem světlo světa. Kdož mne následuje, nebude choditi v temnostech, ale bude míti světlo života. |
13. | I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé. |
14. | Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel, a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, aneb kam jdu. |
15. | Vy podlé těla soudíte, já nesoudím žádného. |
16. | A bychť pak i já soudil, soud můj jest pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec. |
17. | A v zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest. |
18. | Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec. |
19. | Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste. |
20. | Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho. |
21. | I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu svém zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti. |
22. | I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti? |
23. | I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto. |
24. | Protož jsem řekl vám: Že zemřetev hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších svých. |
25. | I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což z počátku pravím vám. |
26. | Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě. |
27. | Ale neporozuměli, že by o Otci pravil jim. |
28. | Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, tak mluvím. |
29. | A ten, kterýž mne poslal, se mnou jest. Neopustilť mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky. |
30. | Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho. |
31. | Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete. |
32. | A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí. |
33. | I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: že svobodní budete? |
34. | Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha. |
35. | A služebník nezůstává v domě na věky; Syn zůstává na věky. |
36. | Protož jestližeť vás Syn vysvobodí, právě svobodní budete. |
37. | Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabiti; nebo řeč má nemá místa u vás. |
38. | Já, což jsem viděl u Otce svého, mluvím; i vy tedy, co jste viděli u otce svého, činíte. |
39. | Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy. |
40. | Ale nyní hledáte mne zabiti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť Abraham nečinil. |
41. | Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, Boha. |
42. | Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal. |
43. | Proč mluvení mého nechápáte? Proto že slyšeti nemůžete řeči mé. |
44. | Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce svého chcete činiti. On byl vražedlník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži. |
45. | Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi. |
46. | Kdo z vás uviní mne z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte? |
47. | Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste. |
48. | Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš? |
49. | Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili. |
50. | Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí. |
51. | Amen, amen pravím, vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky. |
52. | Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky. |
53. | Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli. Kým ty se činíš? |
54. | Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť Otec můj, kterýž mne chválí, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest. |
55. | Ale nepoznali jste ho, já pak jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám. |
56. | Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se. |
57. | Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? |
58. | Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prvé nežli Abraham byl, já jsem. |
59. | I zchápali kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak odšel. |
Kapitola 9. |
1. | A pomíjeje, uzřel člověka slepého od narození. |
2. | I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil? |
3. | Odpověděl Ježíš: Ani tento zhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm. |
4. | Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, když žádný nebude moci dělati. |
5. | Dokudž jsem na světě, světlo jsem světa. |
6. | To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého. |
7. | A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, což se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida. |
8. | Sousedé pak a ti, kteříž jej prvé vídali slepého, řekli: Není-liž toto ten, kterýž sedával a žebrával? |
9. | Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem. |
10. | Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé? |
11. | On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil, a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem. |
12. | I řekli jemu: Kde jest ten? Řekl: Nevím. |
13. | Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům. |
14. | Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto, a otevřel oči jeho. |
15. | I otázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil na oči mé, a umyl jsem se, i vidím. |
16. | Tedy někteří z farizeů řekli: Ten člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi. |
17. | Řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, poněvadž otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest. |
18. | I nevěřili Židé o něm, by slepý býval a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel. |
19. | A otázali se jich, řkouce: Jest-li tento syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí? |
20. | Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš, a že se slepý narodil. |
21. | Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo otevřel oči jeho, myť nevíme. Máť léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude. |
22. | Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, aby, kdož by ho koli vyznal Kristem, vyobcován byl ze školy. |
23. | Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho. |
24. | Tedy zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest. |
25. | I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, nyní vidím. |
26. | I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé? |
27. | Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti? |
28. | I zlořečili jemu a řekli: Ty jsi učedlník jeho, ale my jsme Mojžíšovi učedlníci. |
29. | My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest. |
30. | Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé. |
31. | Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by ctitel Boží byl, a vůli jeho činil, tohoť slyší. |
32. | Od věků není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého narozeného. |
33. | Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti. |
34. | Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty nás učíš? I vyhnali jej ven. |
35. | Uslyšel pak Ježíš, že jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího? |
36. | Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho? |
37. | I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest. |
38. | A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu. |
39. | I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, kteříž vidí, aby slepí byli. |
40. | I uslyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme? |
41. | Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává. |
Kapitola 10. |
1. | Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr. |
2. | Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí. |
3. | Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je. |
4. | A jakž ovce své vlastní vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho. |
5. | Cizího pak nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasu cizích. |
6. | To podobenství pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil. |
7. | Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dvéře ovcí. |
8. | Všickni, kolikž jich koli přede mnou příšlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšeli jich ovce. |
9. | Já jsem dvéře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne. |
10. | Zloděj nepřichází, než aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly. |
11. | Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. |
12. | Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. |
13. | Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce. |
14. | Já jsem ten dobrý pastýř, a známť své, a znajíť mne mé. |
15. | Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce. |
16. | A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivesti; nebo hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř. |
17. | Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal. |
18. | Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázaní vzal jsem od Otce svého. |
19. | Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči. |
20. | A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte? |
21. | Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati? |
22. | Bylo pak posvícení v Jeruzalémě, a zima byla. |
23. | I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově. |
24. | Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš: Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně. |
25. | Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně. |
26. | Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl. |
27. | Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne. |
28. | A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. |
29. | Otec můj, kterýž mi je dal, větší jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. |
30. | Já a Otec jedno jsme. |
31. | Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali. |
32. | Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne? |
33. | Odpověděli jemu Židé, řkouce. Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem. |
34. | Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste. |
35. | Poněvadž ty nazval bohy, k nimž řeč Boží stala se, a nemůže zrušeno býti písmo, |
36. | Mně pak, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte: Rouháš se, že jsem řekl: Syn Boží jsem? |
37. | Nečiním-liť skutků Otce svého nevěřte mi. |
38. | Pakliť činím, byste pak mně nevěřili, skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že |
39. | Tedy opět hledali ho jíti, ale vyšel z rukou jejich. |
40. | I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprvé Jan křtil, a pozůstal tam. |
41. | I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo. |
42. | A mnozí tam uvěřili v něho. |