Kapitola 11. |
1. | Uslyšeli pak apoštolé a bratří, kteříž byli v Judstvu, že by i pohané přijali slovo Boží. |
2. | A když přišel Petr do Jeruzaléma, domlouvali se naň ti, kteříž byli z obřezaných, |
3. | Řkouce: K mužům neobřezaným všel jsi, a jedl jsi s nimi. |
4. | Tedy začav Petr, vypravoval jim pořád, řka: |
5. | Byl jsem v městě Joppen, modle se. I viděl jsem u vytržení mysli vidění, nádobu nějakou sstupující jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy spoustějící se s nebe, a přišla až ke mně. |
6. | Do kteréž pohleděv pilně, spatřil jsem hovada zemská čtvernohá i zvířata, a zeměplazy, i ptactvo nebeské. |
7. | Slyšel jsem k sobě také hlas řkoucí: Vstaň, Petře, bí a jez. |
8. | I řekl jsem: Nikoli, Pane, nebo nic obecného aneb nečistého nikdy nevcházelo v ústa má. |
9. | I odpověděl mi hlas podruhé s nebe: Co Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté. |
10. | A to se stalo potřikrát. I vtrženo jest zase to všecko do nebe. |
11. | A aj, hned té chvíle tři muži stáli u domu, v kterémž jsem byl, posláni jsouce ke mně z Cesaree. |
12. | I řekl mi Duch, abych šel s nimi, nic se nerozpakuje. A šlo se mnou i těchto šest bratří, a vešli jsme do domu muže toho. |
13. | Kterýž vypravoval nám, kterak viděl anděla v domě svém, an se před ním postavil, a řekl jemu: Pošli do Joppen muže, a povolej Šimona, kterýž slove Petr. |
14. | Onť tobě bude mluviti slova, skrze něž spasen budeš ty i všecken tvůj dům. |
15. | Když jsem pak já mluviti začal, sstoupil Duch svatý na ně jako i na nás na počátku. |
16. | I rozpomenul jsem se na slovo Páně, kteréž byl pověděl: Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým. |
17. | Poněvadž tedy jednostejný dar dal jim Bůh jako i nám věřícím v Pána Ježíše Krista, i kdož jsem já byl, abych mohl zabrániti Bohu? |
18. | To uslyšavše, spokojili se, a slavili Boha, řkouce: Tedy i pohanům Bůh pokání dal k životu. |
19. | Ti pak, kteříž se byli rozprchli příčinou ssoužení, kteréž se bylo stalo pro Štěpána, přišli až do Fenicen a Cypru a do Antiochie, žádnému nemluvice slova než samým toliko Židům. |
20. | A byli někteří z nich muži z Cypru a z Cyrénu, kteříž přišedše do Antiochie, mluvili Řekům, zvěstujíce Pána Ježíše. |
21. | A byla ruka Páně s nimi, a veliký počet věřících obrátil se ku Pánu. |
22. | I přišla pověst o tom k církvi, kteráž byla v Jeruzalémě. I poslali Barnabáše, aby šel až do Antiochie. |
23. | Kterýž přišed tam, a uzřev milost Boží, zradoval se, a napomínal všech, aby v úmyslu srdce trvali v Pánu. |
24. | Nebo byl muž dobrý, a plný Ducha svatého a víry. I přibyl veliký zástup Pánu. |
25. | Tedy odšel Barnabáš do Tarsu hledati Saule, a nalezna jej, přivedl ho do Antiochie. |
26. | I byli přes celý rok při tom zboru, a učili zástup veliký, tak že nejprv tu v Antiochii učedlníci nazváni jsou křesťané. |
27. | V těch pak dnech přišli z Jeruzaléma proroci do Antiochie. |
28. | I povstav jeden z nich, jménem Agabus, oznamoval skrze Ducha, že bude hlad veliký po všem okršlku zemském. Kterýž i stal se za císaře Klaudia. |
29. | Tedy učedlníci, jeden každý podlé možnosti své, umínili poslati ku pomoci bratřím přebývajícím v Judstvu. |
30. | Což i učinili, poslavše k starším skrze ruce Barnabáše a Saule. |
Kapitola 12. |
1. | A při tom času dal se v to Heródes král, aby ssužoval některé z církve. |
2. | I zamordoval Jakuba, bratra Janova, mečem. |
3. | A vida, že se to líbilo Židům, umínil jíti i Petra. (A byli dnové přesnic.) |
4. | Kteréhož jav, do žaláře vsadil, poručiv jej šestnácti žoldnéřům k ostříhání, chtěje po velikonoci vyvesti jej lidu. |
5. | I byl Petr ostříhán v žaláři, modlitba pak ustavičná k Bohu dála se za něj od církve. |
6. | A když jej již vyvesti měl Heródes, té noci spal Petr mezi dvěma žoldnéři, svázán byv dvěma řetězy, a strážní přede dveřmi ostříhali žaláře. |
7. | A aj, anděl Páně postavil se, a světlo se zastkvělo v žaláři; a udeřiv Petra v bok, zbudil ho, řka: Vstaň rychle. I spadli jemu ti řetězové z rukou. |
8. | Tedy řekl jemu anděl: Opaš se a podvaž obuv svou. Tedy učinil tak. I řekl jemu: Oděj se pláštěm svým, a poď za mnou. |
9. | Tedy vyšed, bral se za ním, a nevěděl, by to pravé bylo, co se dálo skrze anděla, ale domníval se, že by vidění viděl. |
10. | A prošedše skrze první i druhou stráž, přišli k bráně železné, kteráž vede do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. A vyšedše, přešli ulici jednu, a hned odšel anděl od něho. |
11. | Tedy Petr přišed sám k sobě, řekl: Nyní právě vím, že poslal Pán anděla svého, a vytrhl mne z ruky Heródesovy, a ze všeho očekávání lidu Židovského. |
12. | A pováživ toho, šel k domu Marie, matky Janovy, kterýž příjmí měl Marek, kdež se jich bylo mnoho sešlo, a modlili se. |
13. | A když Petr potloukl na dvéře, vyšla děvečka, aby poslechla, jménem Ródé. |
14. | A poznavši hlas Petrův, pro radost neotevřela dveří, ale vběhši, zvěstovala, že Petr stojí u dveří. |
15. | A oni řekli jí: Blázníš. Ona pak potvrzovala, že tak jest. Tedy oni řekli: Anděl jeho jest. |
16. | Ale Petr předce tloukl. A otevřevše, uzřeli jej, i ulekli se. |
17. | A pokynuv na ně rukou, aby mlčeli, vypravoval jim, kterak jej Pán vyvedl z žaláře, a řekl: Pověztež to Jakubovi a bratřím. A vyšed, bral se na jiné místo. |
18. | A když byl den, stal se rozbroj nemalý mezi žoldnéři o to, co se stalo při Petrovi. |
19. | Heródes pak ptaje se na něj, a nenalezna, vytazovav se na strážných, kázal je pryč vésti; a odebrav se z Judstva do Cesaree, přebýval tam. |
20. | A v ten čas Heródes rozlobil se proti Tyrským a Sidonským. Kteřížto jednomyslně přišli k němu, a namluvivše Blasta, předního komorníka královského, žádali za pokoj, proto že jejich krajiny potravu měly z království. |
21. | V uložený pak den Heródes, obleka se v královské roucho, a posadiv se na soudné stolici, učinil k nim řeč. |
22. | I zvolal lid, řka: Boží hlas, a ne lidský. |
23. | A i hned ranil jej anděl Páně, proto že nevzdal slávy Bohu; a rozlez se červy, umřel. |
24. | A slovo Páně rostlo a rozmáhalo se. |
25. | Barbanáš pak a Saul navrátili se z Jeruzaléma, vykonavše službu, pojavše s sebou i Jana, kterýž přijmí měl Marek. |
Kapitola 13. |
1. | Byli pak v církvi, kteráž byla v Antiochii, někteří proroci a učitelé, jako Barnabáš a Šimon, kterýž měl přijmí Černý, a Lucius Cyrenenský, a Manahen, kterýž byl spolu vychován s Heródesem tetrarchou, a Saul. |
2. | A když oni služby Páně konali, a postili se, dí Duch svatý: Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu, k kterémuž jsem jich povolal. |
3. | Tedy postíce se, a modlíce se, a vzkládajíce na ně ruce, propustili je. |
4. | A oni posláni byvše od Ducha svatého, přišli do Seleucie, a odtud plavili se do Cypru. |
5. | A přišedše do Salaminy, zvěstovali slovo Boží v školách Židovských; a měli s sebou i Jana k službě. |
6. | A když zchodili ten ostrov až do Páfu, nalezli jakéhos čarodějníka, falešného proroka Žida, jemuž jméno Barjezus, |
7. | Kterýž byl u znamenitého vládaře Sergia Pavla, může opatrného. Ten povolav Barnabáše a Saule, žádal slyšeti slovo Boží. |
8. | Ale protivil se jim Elymas, ten čarodějník, (nebo se tak vykládá jméno jeho), usiluje odvrátiti vládaře od víry. |
9. | Tedy Saul, kterýž slove i Pavel, naplněn byv Duchem svatým, a pilně pohleděv na něj, |
10. | Řekl: Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých? |
11. | A aj, nyní ruka Páně nad tebou, a budeš slepý, nevida slunce až do času. A pojednou připadla na něj mrákota a tma, a jda vůkol, hledal, kdo by ho za ruku vedl. |
12. | Tehdy vládař uzřev, co se stalo, uvěřil, divě se učení Páně. |
13. | A pustivše se od Páfu Pavel a ti, kteříž s ním byli, přišli do Pergen v Pamfylii. Jan pak odšed od nich, vrátil se do Jeruzaléma. |
14. | Oni pak šedše z Pergen, přišli do Antiochie Pisidické, a všedše do školy v den sobotní, posadili se. |
15. | A když bylo po přečtení zákona a proroků, poslali k nim knížata školy té, řkouce: Muži bratří, máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu, mluvte. |
16. | Tedy Pavel povstav, a rukou pokynuv, řekl: Muži Izraelští, a kteříž se bojíte Boha, slyšte. |
17. | Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše, a lidu povýšil, když byl pohostinu v zemi Egyptské, a v rameni vztaženém vyvedl je z ní. |
18. | A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti. |
19. | A zahladiv sedm národů v zemi Kanán, rozdělil losem mezi ně zemi jejich. |
20. | A potom, téměř za čtyři sta a padesáte let, dával jim soudce až do Samuele proroka. |
21. | A v tom žádali za krále, i dal jim Bůh Saule, syna Cis, muže z pokolení Beniaminova, za čtyřidceti let. |
22. | A když toho zavrhl, vzbudil jim Davida krále, kterémuž svědectví dávaje, řekl: Nalezl jsem Davida, syna Jesse, muže podlé srdce svého, kterýž bude činiti všecku vůli mou. |
23. | Z jehož semene Bůh podlé zaslíbení vzbudil Izraelovi spasitele Ježíše, |
24. | Před jehož příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému. |
25. | A když Jan běh dokonával, pravil: Kteréhož se mne domnívate býti, nejsem já, ale aj, jdeť po mně, u jehož noh obuvi rozvázati nejsem hoden. |
26. | Muži bratří, synové rodu Abrahamova, a kteříž mezi vámi bojí se Boha, vám slovo spasení tohoto posláno jest. |
27. | Nebo ti, kteříž přebývají v Jeruzalémě, a knížata jejich, toho Ježíše neznajíce, odsoudili, a tak hlasy prorocké, kteříž se na každou sobotu čtou, naplnili. |
28. | A žádné příčiny smrti na něm nenalezše, prosili Piláta, aby zamordován byl. |
29. | A když dokonali všecko, což o něm psáno bylo, složivše s dřeva, do hrobu jej položili. |
30. | Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých. |
31. | Kterýž vidín jest po mnohé dni od těch, jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma, kteříž jsou svědkové jeho k lidu. |
32. | A my vám zvěstujeme to zaslíbení, kteréž se stalo otcům, že Bůh naplnil je nám synům jejich, vzkřísiv Ježíše; |
33. | Jakož i v druhém žalmu napsáno jest: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. |
34. | A že jej z mrtvých vzkřísil, aby se již více nenavracoval k porušení, takto řekl: Dám vám svaté věci Davidovy věrné. |
35. | Protož i jinde dí: Nedáš svatému svému viděti porušení. |
36. | David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží, usnul, a přiložen jest k otcům svým, a viděl porušení. |
37. | Ale ten, kteréhož Bůh vzkřísil, neviděl porušení. |
38. | Protož známo vám buď, muži bratří, že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů. |
39. | A to ode všech, od kterýchž jste nemohli skrze zákon Mojžíšův ospravedlněni býti, skrze tohoto, každý kdož věří, bývá ospravedlněn. |
40. | Protož vizte, ať na vás nepřijde to, což jest v prorocích povědíno: |
41. | Vizte potupníci, a podivte se, a na nic přiďte; nebo já dílo dělám za dnů vašich, dílo to, jemuž neuvěříte, byť vám kdo o něm vypravoval. |
42. | A když vycházeli ze školy Židovské, prosili pohané, aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova. |
43. | A když bylo propuštěno shromáždění, šlo mnoho Židů, a nábožných znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem, kteříž promouvajíce k nim, radili jim, aby trvali v milosti Boží. |
44. | V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího. |
45. | A Židé vidouce zástupy, naplněni jsou závistí, a odporovali tomu, co bylo praveno od Pavla, protivíce a rouhajíce se. |
46. | Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli: Vámť mělo nejprv mluveno býti slovo Boží, ale poněvadž je zamítáte, a za nehodné sebe soudíte věčného života, aj, obracíme se ku pohanům. |
47. | Neboť nám tak přikázal Pán, řka: Položil jsem tebe světlo pohanům, abys ty byl spasení až do končin země. |
48. | A slyševše to pohané, radovali se, a velebili slovo Páně; a uvěřili všickni, což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému. |
49. | I rozhlašovalo se slovo Páně po vší té krajině. |
50. | Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany, a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi, i vyhnali je z končin svých. |
51. | A oni vyrazivše prach z noh svých na ně, přišli do Ikonie. |
52. | Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým. |
Kapitola 14. |
1. | I stalo se tolikéž v Ikonii, že vešli do školy Židovské, a mluvili, tak že uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství. |
2. | Ale kteříž z Židů nepovolní byli, ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím. |
3. | I byli tu za dlouhý čas, svobodně mluvíce v Pánu, kterýž svědectví vydával slovu milosti své, a působil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich. |
4. | I rozdělilo se množství města, a jedni byli s Židy, jiní s apoštoly. |
5. | A když se obořili i pohané i Židé s knížaty svými, aby jim posměch učinili, a kamenovali je, |
6. | Srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí, |
7. | A tu kázali evangelium. |
8. | Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, byv chromý z života matky své, kterýž nikdy nechodil. |
9. | Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýž pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude, |
10. | Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil. |
11. | Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám. |
12. | I nazvali Barnabáše Jupiterem, a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo. |
13. | Tedy kněz Jupiterův, kterýž byl před městem jejich, přivedl býky s věnci před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati. |
14. | To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce, |
15. | A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddáni, kteříž vám zvěstujeme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest. |
16. | Kterýž za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých, |
17. | Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše. |
18. | A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali. |
19. | A v tom přišli od Antiochie a Ikonie Židé, kteříž navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli před město, domnívavše se, že umřel. |
20. | A když jej obstoupili učedlníci, vstal, a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben. |
21. | A kázavše evangelium městu tomu, a učedlníků mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie, |
22. | Potvrzujíce duší učedlníků, a napomínajíce, aby trvali u víře, a že musíme skrze mnohá ssoužení vjíti do království Božího. |
23. | A zřídivše jim, podlé daných hlasů, starší po církvech, a modlivše se s postem, poručili je Pánu, v kteréhož uvěřili. |
24. | A prošedše Pisidii, přišli do Pamfylie, |
25. | A mluvivše slovo v Pergen, šli do Attalie. |
26. | A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu, kteréž vykonali. |
27. | A když tam přišli, a shromáždili církev, vypravovali, kteraké věci Bůh skrze ně učinil, a že otevřel pohanům dvéře víry. |
28. | I byli tu za nemalý čas s učedlníky. |
Kapitola 15. |
1. | Přišedše pak někteří z Židovstva, učili bratří: Že nebudete-li se obřezovati podlé obyčeje Mojžíšova, nebudete moci spaseni býti. |
2. | A když různici a nemalou hádku Pavel a Barnabáš s nimi měl, i zůstali na tom, aby Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich šli k apoštolům a starším do Jeruzaléma o tu otázku. |
3. | Tedy oni jsouce vyprovozeni od církve, šli skrze Fenicen a Samaří, vypravujíce o obrácení pohanů, i způsobili radost velikou všechněm bratřím. |
4. | A když se dostali do Jeruzaléma, přijati jsou od církve a od apoštolů a starších. I zvěstovali, cožkoli činil skrze ně Bůh. |
5. | Ale povstali někteří z sekty farizejské, kteříž byli uvěřili, pravíce, že musejí obřezováni býti, a aby jim bylo přikázáno zachovávati zákon Mojžíšův. |
6. | Tedy sešli se apoštolé a starší, aby toho povážili. |
7. | A když mnohé vyhledávání toho bylo, povstav Petr, řekl jim: Muži bratří, vy víte, že od dávních dnů mezi námi Bůh vyvolil, aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium, a uvěřili. |
8. | A Bůh, zpytatel srdce, svědectví jim vydal, dav jim Ducha svatého, jako i nám. |
9. | A neučinil rozdílu mezi nimi a námi, věrou očistiv srdce jejich. |
10. | Protož nyní, proč pokoušíte Boha, vzkládajíce na hrdlo učedlníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli? |
11. | Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme, že spaseni budeme, rovně jako i oni. |
12. | I mlčelo všecko to množství, a poslouchali Barnabáše a Pavla, vypravujících, kteraké divy a zázraky činil Bůh skrze ně mezi pohany. |
13. | A když oni umlkli, odpověděl Jakub, řka: Muži bratří, slyšte mne. |
14. | Šimon teď vypravoval, kterak Bůh nejprvé popatřil na pohany, aby přijal lid jménu svému. |
15. | A s tím se srovnávají i řeči prorocké, jakož psáno jest: |
16. | Potom se navrátím, a vzdělám zase stánek Davidův, kterýž byl klesl, a zbořeniny jeho zase vzdělám, a vyzdvihnu jej, |
17. | Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána, i všickni pohané, nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé, dí Pán, kterýž činí tyto všecky věci. |
18. | Známáť jsou Bohu od věků všecka díla jeho. |
19. | Protož já tak soudím, aby nebyli kormouceni ti, kteříž se z pohanů obracejí k Bohu, |
20. | Ale aby jim napsáno bylo, ať se zdržují od poškvrn modl, a smilstva, a toho, což jest udáveného, a od krve. |
21. | Nebo Mojžíš od dávních věků má po městech, kdo by jej kázal, poněvadž v školách na každou sobotu čítán bývá. |
22. | Tehdy vidělo se apoštolům a starším se vší církví, aby vybrané z sebe muže poslali do Antiochie s Pavlem a Barnabášem, totiž Judu, kterýž sloul Barsabáš, a Sílu, muže znamenité mezi bratřími, |
23. | Napsavše po nich toto: Apoštolé a starší i bratří těm, kteříž jsou v Antiochii a v Sýrii a v Cilicii bratřím, kteříž jsou z pohanů, pozdravení vzkazují. |
24. | Poněvadž jsme slyšeli, že někteří vyšedše od nás, zkormoutili vás, řečmi zemdlévajíce duše vaše, pravíce, že se musíte obřezovati a zákon zachovávati, jimž jsme toho neporučili: |
25. | I vidělo se nám shromážděným jednomyslně vybrané muže poslati k vám s těmito nejmilejšími svými, Barnabášem a Pavlem, |
26. | Lidmi těmi, kteříž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. |
27. | Protož poslali jsme Judu a Sílu, a tiť i ústně povědí totéž. |
28. | Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám, žádného více na vás břemene nevzkládati, kromě těchto věcí potřebných, |
29. | Abyste se zdržovali od obětovaného modlám, a od krve, a od udáveného, a od smilstva. Od těch věcí budete-li se ostříhati, dobře budete činiti. Mějte se dobře. |
30. | Tedy oni propuštěni byvše, přišli do Antiochie, a shromáždivše množství, dodali toho listu. |
31. | Kterýžto čtouce, radovali se z toho potěšení. |
32. | Judas pak a Sílas, byvše i oni proroci, širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali. |
33. | A pobyvše tu za některý čas, propuštěni jsou od bratří v pokoji k apoštolům. |
34. | Ale Sílovi se vidělo, aby tu zůstal. |
35. | Tolikéž Pavel i Barnabáš pobyli v Antiochii, učíce a zvěstujíce i s mnohými jinými slovo Páně. |
36. | Po několika pak dnech řekl Pavel Barnabášovi: Vracujíce se, navštěvme bratří své po všech městech, v kterýchž jsme kázali slovo Páně, kterak se mají. |
37. | Tedy Barnabáš radil, aby pojali s sebou i Jana kterýž přijmí měl Marek. |
38. | Ale Pavlovi se nezdálo pojíti toho s sebou, kterýž byl odšel od nich z Pamfylie, aniž šel s nimi ku práci. |
39. | I vznikl mezi nimi tuhý odpor, tak že se rozešli různo. Barnabáš pak pojav s sebou Marka, plavil se do Cypru. |
40. | A Pavel přivzav Sílu, odšel, poručen byv milosti Boží od bratří. |
41. | I procházel Syrii a Cilicii, potvrzuje církví. |
Kapitola 16. |
1. | Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn nějaké ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka. |
2. | Tomu svědectví vydávali bratří ti, kteříž byli v Lystře a v Ikonii. |
3. | Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek. |
4. | A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě. |
5. | A tak církve utvrzovaly se u víře, a rozmáhaly se v počtu na každý den. |
6. | A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova v Azii, |
7. | Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch. |
8. | Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady. |
9. | I ukázalo se Pavlovi v noci vidění. Muž nějaký Macedonský stál, prose ho a řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám. |
10. | A jakž to vidění viděl, i hned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium. |
11. | Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie, a nazejtří do Neapolis, |
12. | A odtud do Filippis, kteréž jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní. |
13. | V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly. |
14. | Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala. Jejíž srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo. |
15. | A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdouce, v domě mém pobuďte. I přinutila nás. |
16. | I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním. |
17. | Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteříž zvěstují nám cestu spasení. |
18. | A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel z ní. I vyšel hned té chvíle. |
19. | A viděvše páni její, že odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad. |
20. | A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé, |
21. | A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme Římané. |
22. | I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati. |
23. | A množství ran jim davše, vsadili do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal. |
24. | Tedy on takové maje přikázaní, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou. |
25. | O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, tak že je slyšeli vězňové. |
26. | A v tom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se všecky dvéře otevřely, a všech okovové spadli. |
27. | A procítiv strážný žaláře, a viděv dvéře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli. |
28. | I zkřikl Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni. |
29. | A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl u Pavla a Síly. |
30. | I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl? |
31. | A oni řekli: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům tvůj. |
32. | I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domě jeho. |
33. | A pojav je v tu hodinu v noci, umyl jim rány. I pokřtěn jest hned on i všickni domácí jeho. |
34. | A když je uvedl do domu svého, připravil stůl, a veselil se, že se vším domem svým uvěřil Bohu. |
35. | A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi. |
36. | I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji. |
37. | Ale Pavel řekl jim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás. |
38. | Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli. |
39. | A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města. |
40. | I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, a odešli. |
Kapitola 17. |
1. | A prošedše Amfipolim a Apollonii, přišli do Tessaloniky, kdež byla škola Židovská. |
2. | Tedy Pavel podlé obyčeje svého všel k nim, a po tři soboty kázal jim z písem, |
3. | Otvíraje a předkládaje to, že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti, a že ten jest Kristus Ježíš, kteréhož já zvěstuji vám. |
4. | I uvěřili někteří z nich, a připojili se Pavlovi a Sílovi, i Řeků nábožných veliké množství, i žen znamenitých nemalo. |
5. | Ale zažženi byvše závistí Židé nepovolní, a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a nešlechetné lidi, a shlukše se, zbouřili město, a útok učinivše na dům Jázonův, hledali jich, aby je vyvedli před lid. |
6. | A nenalezše jich, táhli Jázona a některé bratří k starším města, křičíce: Tito, kteříž všecken svět bouří, ti sem také přišli. |
7. | Kteréž přijal Jázon. A ti všickni proti ustanovení císařskému činí, pravíce býti králem jiného, totiž Ježíše. |
8. | A tak zbouřili obec i starší města, kteříž to slyšeli. |
9. | Ale přijavše dosti učinění od Jázona a jiných, propustili je. |
10. | Bratří pak hned v noci vyslali i Pavla i Sílu do Berie. Kteříž přišedše tam, vešli do školy Židovské. |
11. | A ti byli udatnější nežli Tessalonitští, kteříž přijali slovo Boží se vší chtivostí, na každý den rozvažujíce písma, tak-li by ty věci byly. |
12. | A tak mnozí z nich uvěřili, i Řecké ženy poctivé i mužů nemalo. |
13. | A když zvěděli Židé v Tessalonice, že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla, přišli také tam, bouříce zástupy. |
14. | Ale hned bratří vyslali Pavla, aby šel jako k moři; Sílas pak a Timoteus pozůstali tu. |
15. | Ti pak, kteříž provodili Pavla, dovedli ho až do Atén. A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi, aby přišli k němu, což nejspíše mohou, šli zase. |
16. | A když Pavel čekal jich v Atenách, rozněcoval se v něm duch jeho, vida to město oddané býti modloslužbě. |
17. | I rozmlouval s Židy a nábožnými v škole, ano i na rynku, po všecky dni, s těmi, kteříž se koli nahodili. |
18. | Tedy někteří z Epikureů a Stoických mudrců hádali se s ním. A někteří řekli: I co tento žváč chce povědíti? Jiní pak: Zdá se býti cizích bohů zvěstovatel. Nebo jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval. |
19. | I popadše jej, vedli ho do Areopágu, řkouce: Můžeme-li věděti, jaké jest to učení nové, kteréž vypravuješ? |
20. | Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše, protož chceme věděti, co by to bylo. |
21. | (Atenští zajisté všickni, i ti, kteříž tu byli hosté, k ničemu jinému tak hotovi nebyli, než praviti neb slyšeti něco nového.) |
22. | Tedy Pavel, stoje u prostřed Areopágu, řekl: Muži Atenští, vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi. |
23. | Nebo procházeje a spatřuje náboženství vaše, nalezl jsem také oltář, na kterémž napsáno jest: Neznámému Bohu. Protož kteréhož ctíte neznajíce, tohoť já zvěstuji vám. |
24. | Bůh ten, kterýž stvořil svět i všecko, což jest na něm, ten jsa Pánem nebe i země, nebydlí v chrámích rukou udělaných; |
25. | Aniž bývá ctěn lidskýma rukama, jako by něčeho potřeboval, poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko. |
26. | A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení, aby přebývalo na tváři vší země, vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich, |
27. | Aby hledali Pána, zda by snad makajíce, mohli nalezti jej, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás. |
28. | Nebo jím živi jsme, a hýbeme se, i trváme, jakož i někteří z vašich poetů pověděli: Že i rodina jeho jsme. |
29. | Rodina tedy Boží jsouce, nemámeť se domnívati, že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu, řemeslem aneb důvtipem lidským vyrytému, byl podoben. |
30. | Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh, již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby pokání činili, |
31. | Proto že uložil den, v kterémž souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze toho muže, kteréhož k tomu vystavil, slouže k víře všechněm, vzkříšením jeho z mrtvých. |
32. | Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, a někteří řekli: Budeme tě slyšeti o tom podruhé. |
33. | A tak Pavel vyšel z prostředku jejich. |
34. | Někteří pak muži, přídržíce se ho, uvěřili, mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský, i žena, jménem Damaris, a jiní s nimi. |
Kapitola 18. |
1. | Potom pak Pavel vyšed z Atén, přišel do Korintu. |
2. | A nalez jednoho Žida, jménem Akvilu, kterýž byl rodem z Pontu, kterýž nedávno byl přišel z Vlach, i Priscillu manželku jeho, (proto že byl rozkázal Klaudius, aby všickni Židé z Říma vyšli), i přivinul se k nim. |
3. | A že byl téhož řemesla, bydlil u nich, a dělal; nebo řemeslo jejich bylo stany dělati. |
4. | I hádal se v škole na každou sobotu, a k získání přivodil i Židy i Řeky. |
5. | A když přišli z Macedonie Sílas a Timoteus, rozněcoval se v duchu Pavel, osvědčuje Židům, že Ježíš jest Kristus. |
6. | A když oni odporovali a rouhali se, vyraziv prach z roucha, řekl jim: Krev vaše na hlavu vaši. Já čist jsa, hned půjdu ku pohanům. |
7. | A jda odtud, všel do domu nějakého Justa jménem, ctitele Božího, kteréhož dům byl u samé školy. |
8. | Krispus pak, kníže školy, uvěřil Pánu se vším domem svým, a mnozí z Korintských slyšavše, uvěřili a pokřtěni byli. |
9. | I řekl Pán v noci u vidění Pavlovi: Neboj se, ale mluv a nemlč. |
10. | Nebo já s tebou jsem, a žádnýť nesáhne na tebe, aťby zle učinil; nebo mnoho mám lidu v tomto městě. |
11. | I byl tu půl druhého léta, káže jim slovo Boží. |
12. | Když pak Gallio vládařem byl v Achaii, povstali jednomyslně Židé proti Pavlovi, a přivedli jej před soudnou stolici, |
13. | Pravíce: Tento navodí lidi, aby proti zákonu cítili Boha. |
14. | A když Pavel měl již otevříti ústa, řekl Gallio Židům: Ó Židé, jestliže by co nepravého stalo se, neb nešlechetnost nějaká, slušně bych vás vyslyšel. |
15. | Pakliť jsou jaké hádky o slovích a o jméních a zákonu vašem, vy sami k tomu přihlédněte. Já zajisté toho soudce býti nechci. |
16. | I odehnal je od soudné stolice. |
17. | Tedy Řekové všickni, uchopivše Sostena, kníže školy, bili jej před soudnou stolicí, a Gallio na to nic nedbal. |
18. | Pavel pak, pobyv tam ještě za mnoho dní, i rozžehnav se s bratřími, plavil se do Syrie, a s ním spolu Priscilla a Akvila, oholiv hlavu v Cenchreis; nebo byl učinil slib. |
19. | I přišed do Efezu, nechal jich tu; sám pak všed do školy, hádal se s Židy. |
20. | A když ho prosili, aby déle pobyl u nich, nepovolil. |
21. | Ale požehnav jich, řekl: Musím já jistotně svátek ten, kterýž nastává, v Jeruzalémě slaviti, ale navrátím se k vám zase, bude-li vůle Boží. I bral se z Efezu. |
22. | A přišed do Cesaree, vstoupil, a pozdraviv církve, odtud šel do Antiochie. |
23. | A pobyv tu za některý čas, odšel a procházel pořád Galatskou krajinu a Frygii, potvrzuje všech učedlníků. |
24. | Žid pak nějaký, jménem Apollo, rodem z Alexandrie, muž výmluvný, přišel do Efezu, učený v písmě. |
25. | Ten byl počátečně naučen cestě Páně, a byv vroucího ducha, mluvil a učil pilně těm věcem, kteréž jsou Páně, znaje toliko křest Janův. |
26. | A ten počal svobodně mluviti v škole. Kteréhož slyševše Priscilla a Akvila, přijali ho k sobě, a dokonaleji vypravovali jemu o cestě Boží. |
27. | A když chtěl jíti do Achaie, bratří napomenuvše ho, psali učedlníkům, aby jej přijali. Kterýž když tam přišel, mnoho prospěl těm, kteříž uvěřili skrze milost Boží. |
28. | Nebo náramně přemáhal Židy, zjevně přede všemi toho dokazuje z písem, že Ježíš jest Kristus. |
Kapitola 19. |
1. | I stalo se, když Apollo byl v Korintu, že Pavel prošed vrchní krajiny, přišel do Efezu, a nalezna tu některé učedlníky, |
2. | Řekl jim: Přijali-li jste Ducha svatého, uvěřivše? A oni řekli jemu: Ba aniž jsme slýchali, jest-li Duch svatý. |
3. | Tedy řekl jim: Načež tedy pokřtěni jste? A oni řekli: Křtěni jsme křtem Janovým. |
4. | I řekl Pavel: Janť zajisté křtil křtem pokání, pravě lidu, aby v toho, kterýž měl po něm přijíti, věřili, to jest v Krista Ježíše. |
5. | Kteříž pak uposlechli, pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše. |
6. | A když vzkládal na tyto ruce Pavel, sstoupil Duch svatý na ně, i mluvili jazyky, a prorokovali. |
7. | A bylo všech spolu okolo dvanácti mužů. |
8. | Tedy všed do školy, svobodně mluvil za tři měsíce, hádaje se, a uče o království Božím. |
9. | A když se někteří zatvrdili a nepovolovali, zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím, odstoupiv od nich, oddělil učedlníky, na každý den kázaní čině v škole nějakého Tyranna. |
10. | A to se dálo za dvě létě, tak že všickni, kteříž přebývali v Azii, poslouchali slova Pána Ježíše, i Židé i Řekové. |
11. | A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy, |
12. | Tak že i na nemocné nosívali od jeho těla šátky a fěrtochy, a odstupovaly od nich nemoci, a duchové nečistí vycházeli z nich. |
13. | Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků, kteříž se s zaklínáním obírali, vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi, kteříž měli duchy nečisté, říkajíce: Zaklínáme vás skrze Ježíše, kteréhož káže Pavel. |
14. | A bylo jich sedm synů jednoho Žida, jménem Scevy, předního kněze {biskupa}, kteříž to činili. |
15. | Tedy odpověděv duch zlý, řekl: Ježíše znám, a o Pavlovi vím, ale vy kdo jste? |
16. | A obořiv se na ně člověk ten, v kterémž byl duch zlý, opanovav je, zmocnil se jich, tak že nazí a zranění vyběhli z domu toho. |
17. | A to známo učiněno jest všechněm Židům i Řekům bydlícím v Efezu, a spadla bázeň na ně na všecky. I osloveno jest jméno Pána Ježíše. |
18. | Mnozí pak z věřících přicházeli, vyznávajíce se a zjevujíce skutky své. |
19. | Mnozí také z těch, kteříž se s marnými uměními obírali, snesše knihy, spálili je přede všemi; a početše cenu jejich, shledali toho padesáte tisíců peněz. |
20. | Tak mocně rostlo slovo Páně, a zmocňovalo se. |
21. | A když se to dokonalo, uložil Pavel v duchu, aby projda Macedonii a Achaii, šel do Jeruzaléma, řka: Když pobudu tam, musímť také i na Řím pohleděti. |
22. | I poslav do Macedonie dva z těch, kteříž mu přisluhovali, Timotea a Erasta, sám pozůstal v Azii do času. |
23. | Tedy stala se v ten čas nemalá bouřka pro cestu Boží. |
24. | Nebo zlatník jeden, jménem Demetrius, kterýž dělával chrámy stříbrné Diány, nemalý zisk přivodil řemeslníkům. |
25. | Kteréž svolav, i ty, kteříž byli k těm podobných věcí dělníci, řekl: Muži, víte, že z tohoto řemesla jest živnost naše. |
26. | A vidíte i slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství, pravě: Že to nejsou bohové, kteříž jsou rukama udělaní. |
27. | A protož strach jest, netoliko aby se nám v živnosti přítrž nestala, ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín, a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její, kterouž ctí všecka Azia i světa okršlek. |
28. | To uslyšavše, a naplněni byvše hněvem, zkřikli, řkouce: Veliká jest Diána Efezských. |
29. | I naplněno jest všecko město rozbrojem, a valili se všickni spolu na plac, pochopivše Gáia a Aristarcha, Macedonské, tovaryše cesty Pavlovy. |
30. | Pavlovi pak, když chtěl jíti k lidu, nedopustili učedlníci. |
31. | Ano i někteří z předních mužů Azianských, kteříž jemu přáli, poslavše k němu, prosili, aby se nedával do toho hluku. |
32. | A jedni tak, jiní jinak křičeli; nebo byla ta obec zbouřena, a mnozí nevěděli, proč se zběhli. |
33. | Z zástupu pak Alexandra nějakého táhli, kteréhož i Židé nutili. Alexander pak pokynuv rukou, chtěl zprávu dáti lidu. |
34. | Ale jakž poznali, že jest Žid, stal se jednostejný všech hlas, jako za dvě hodině volajících: Veliká jest Diána Efezských. |
35. | A když písař pokojil zástup, řekl: Muži Efezští, i kdož z lidí jest, ješto by nevěděl, že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlé podobizně? |
36. | A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže, slušné jest, abyste se upokojili, a nic kvapně nečinili. |
37. | Přivedli jste zajisté lidi tyto, kteříž nejsou ani svatokrádcové ani rouhači bohyně vaší. |
38. | Jestliže pak Demetrius, a ti, kteříž jsou s ním, řemeslníci mají s kým jakou při, bývá obecný soud, a jsou konšelé. Nechať jedni druhé viní. |
39. | Pakli čeho jiného hledáte, i toť můž v pořádném svolání obce skoncováno býti. |
40. | Nebo strach jest, abychom nedošli nesnáze pro tu bouřku dnešní, poněvadž žádné příčiny není, kterouž bychom mohli předložiti, proč jsme se tuto zběhli. |
41. | (19:40) A to pověděv, propustil lid. |
Kapitola 20. |
1. | Když pak přestala ta bouřka, povolav Pavel učedlníků, a požehnav jich, vyšel odtud, aby se bral do Macedonie. |
2. | A když prošel ty krajiny, a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi, přišel do země Řecké. |
3. | A pobyv tam za tři měsíce, (kdež Židé učinili jemu zálohy), když se měl plaviti do Syrie, umínil navrátiti se skrze Macedonii. |
4. | I šel s ním Sópater Berienský až do Azie, a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus, z Azianských pak Tychikus a Trofimus. |
5. | Ti šedše napřed, dočkali nás v Troadě. |
6. | My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis, a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech, a tu jsme pobyli za sedm dní. |
7. | Tedy první den po sobotě, když se učedlníci sešli k lámání chleba, Pavel mluvil k nim, maje nazejtří jíti pryč, i prodlil řečí až do půlnoci. |
8. | A bylo mnoho světel na té síni, kdež byli shromážděni. |
9. | Jeden pak mládenec, jménem Eutychus, sedě na okně, jsa obtížen hlubokým snem, když tak dlouho Pavel kázal, spě, spadl s třetího ponebí dolů a vzat jest mrtvý. |
10. | I sstoupiv dolů Pavel, zpolehl na něj, a objav jej, řekl: Nermuťtež se, však duše jeho v něm jest. |
11. | A vstoupiv, lámal chléb a jedl, a kázaní jim učiniv dlouho až do svitání, tak odšel pryč. |
12. | I přivedli toho mládence živého, a byli velice potěšeni. |
13. | My pak vstoupivše na lodí, plavili jsme se do Asson, odtud majíce k sobě vzíti Pavla; nebo byl tak poručil, maje sám jíti po zemi. |
14. | A když se k nám připojil v Asson, vzavše jej, přijeli jsme do Mitylénu. |
15. | A odtud plavíce se, druhý den byli jsme proti Chium, a třetího dne připlavili jsme se k Sámu, a pobyvše v Trogyllí, nazejtří přišli jsme do Milétu. |
16. | Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez, aby se nemeškal v Azii; nebo pospíchal, by možné jemu bylo, aby byl o letnicích v Jeruzalémě. |
17. | Tedy z Milétu poslav do Efezu, povolal k sobě starších církve. |
18. | Kteříž když přišli k němu, řekl jim: Vy víte od prvního dne, v kterýž přišel jsem do Azie, kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl, |
19. | Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními, kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských, |
20. | Kterak jsem ničeho nepominul, což by užitečného bylo, abych vám neoznámil, a neučil vás vůbec zjevně i po domích, |
21. | Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu, a o víře v Pána našeho Ježíše Krista. |
22. | A aj, nyní já sevřín jsa duchem, beru se do Jeruzaléma, nevěda, co mi se v něm má státi, |
23. | Než že Duch svatý po městech osvědčuje mi, pravě, že vězení a ssoužení mne očekávají. |
24. | Však já nic na to nedbám, aniž jest mi tak drahá duše má, jen abych běh svůj s radostí vykonal, a přisluhování, kteréž jsem přijal od Pána Ježíše, k osvědčování evangelium milosti Boží. |
25. | A aj, já nyní vím, že již více neuzříte tváři mé vy všickni, mezi kterýmiž jsem chodil, káže o království Božím. |
26. | Protož osvědčujiť vám v dnešní den, žeť jsem čist od krve všech. |
27. | Nebo jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží. |
28. | Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda, v němž Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste pásli církev Boží, kteréž sobě dobyl svou vlastní krví. |
29. | Nebo já to vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu. |
30. | A z vás samých povstanou muži, kteříž budou mluviti převrácené věci, aby obrátili učedlníky po sobě. |
31. | Protož bděte, v paměti majíce, že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého. |
32. | A již nyní, bratří, poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, kterýž mocen jest vzdělati, a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými. |
33. | Stříbra neb zlata neb roucha nežádal jsem od žádného. |
34. | Nýbrž sami víte, že toho, čehož mi kdy potřebí bylo, i těm, kteříž jsou se mnou, dobývaly ruce tyto. |
35. | Vše ukázal jsem vám, že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé, a pamatovati na slova Pána Ježíše; nebť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti. |
36. | A to pověděv, klekna na kolena svá, modlil se s nimi se všemi. |
37. | I stal se pláč veliký ode všech, a padajíce na hrdlo Pavlovo, líbali jej, |
38. | Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem, kteréž řekl, že by již více neměli tváři jeho viděti. I provodili jej až k lodí. |