|
PRVNÍ KNIHA MOJŽÍŠOVA |
Kapitola 1. |
1. | Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. |
2. | Země pak byla nesličná a pustá, a tma byla nad propastí, a Duch Boží vznášel se nad vodami. |
3. | I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo. |
4. | A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy. |
5. | A nazval Bůh světlo dnem, a tmu nazval nocí. I byl večer a bylo jitro, den první. |
6. | Řekl také Bůh: Buď obloha u prostřed vod, a děl vody od vod! |
7. | I učinil Bůh tu oblohu, a oddělil vody, kteréž jsou pod oblohou, od vod, kteréž jsou nad oblohou. A stalo se tak. |
8. | I nazval Bůh oblohu nebem. I byl večer a bylo jitro, den druhý. |
9. | Řekl také Bůh: Shromažďte se vody, kteréž jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché! A stalo se tak. |
10. | I nazval Bůh místo suché zemí, shromáždění pak vod nazval mořem. A viděl Bůh, že to bylo dobré. |
11. | Potom řekl Bůh: Zploď země trávu, a bylinu vydávající símě, a strom plodný, nesoucí ovoce podlé pokolení svého, v němž by bylo símě jeho na zemi. A stalo se tak. |
12. | Nebo země vydala trávu, a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého, i strom přinášející ovoce, v němž bylo símě jeho, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. |
13. | I byl večer a bylo jitro, den třetí. |
14. | Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci, a byla na znamení a rozměření časů, dnů a let. |
15. | A aby svítila na obloze nebeské, a osvěcovala zemi. A stalo se tak. |
16. | I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy. |
17. | A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi; |
18. | A aby správu držela nade dnem a nocí, a oddělovala světlo od tmy. A viděl Bůh, že to bylo dobré. |
19. | I byl večer a bylo jitro, den čtvrtý. |
20. | Řekl ještě Bůh: Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti, a ptactvo, kteréž by létalo nad zemí pod oblohou nebeskou! |
21. | I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich, a všeliké ptactvo křídla mající, podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že to bylo dobré. |
22. | I požehnal jim Bůh, řka: Ploďtež se a množte se, a naplňte vody mořské; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi! |
23. | I byl večer a bylo jitro, den pátý. |
24. | Řekl též Bůh: Vydej země duši živou, jednu každou podlé pokolení jejího, hovada a zeměplazy, i zvěř zemskou, podlé pokolení jejího. A stalo se tak. |
25. | I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího, též hovada vedlé pokolení jejich, i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho. A viděl Bůh, že bylo dobré. |
26. | Řekl opět Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi. |
27. | I stvořil Bůh člověka k obrazu svému, k obrazu Božímu stvořil jej, muže a ženu stvořil je. |
28. | A požehnal jim Bůh, a řekl jim Bůh: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi, a podmaňte ji, a panujte nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi. |
29. | Řekl ještě Bůh: Aj, dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě, kteráž jest na tváři vší země, a všeliké stromoví, (na němž jest ovoce stromu), nesoucí símě; to bude vám za pokrm. |
30. | Všechněm pak živočichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, a všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. |
31. | A viděl Bůh vše, což učinil, a aj, bylo velmi dobré. I byl večer a bylo jitro, den šestý. |
Kapitola 2. |
1. | A tak dokonána jsou nebesa a země, i všecko vojsko jejich. |
2. | A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž dělal; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého, kteréž byl dělal. |
3. | I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého, kteréž byl stvořil, aby učiněno bylo. |
4. | Tiť jsou rodové nebes a země, (když stvořena jsou v den, v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe), |
5. | I každé chrastiny polní, dříve než byla na zemi, i všeliké byliny polní, prvé než vzcházela; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi, aniž byl který člověk, ješto by dělal zemi. |
6. | A aniž pára vystupovala z země, aby svlažovala všecken svrchek země. |
7. | I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou. |
8. | Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ, a postavil tam člověka, jehož byl učinil. |
9. | A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý, a ovoce k jídlu chutné; též strom života u prostřed ráje, i strom vědění dobrého a zlého. |
10. | (A řeka vycházela z Eden, k svlažování ráje, a odtud dělila se, a byla ve čtyři hlavní řeky. |
11. | Jméno jedné Píson, ta obchází všecku zemi Hevilah, kdež jest zlato. |
12. | A zlato země té jest výborné; tam jest i bdelium, a kámen onychin. |
13. | Jméno pak druhé řeky Gihon, ta obchází všecku zemi Chus. |
14. | A jméno řeky třetí Hiddekel, kteráž teče k východní straně Assyrské země. A řeka čtvrtá jest Eufrates). |
15. | Pojav tedy Hospodin Bůh člověka, postavil jej v ráji v zemi Eden, aby jej dělal a ostříhal ho. |
16. | I zapověděl Hospodin Bůh člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; |
17. | Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. |
18. | Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním jemu pomoc, kteráž by při něm byla. |
19. | (Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní, i všecko ptactvo nebeské, přivedl je k Adamovi, aby pohleděl na ně, jaké by jméno kterému dáti měl; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou, tak aby jmenována byla. |
20. | I dal Adam jména všechněm hovadům, i ptactvu nebeskému, a všeliké zvěři polní; Adamovi pak není nalezena pomoc, kteráž by při něm byla.) |
21. | Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama, i usnul; a vyňal jedno z žeber jeho, a to místo vyplnil tělem. |
22. | A z toho žebra, kteréž vyňal z Adama, vzdělal Hospodin Bůh ženu, a přivedl ji k Adamovi. |
23. | I řekl Adam: Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest. |
24. | Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou, a přídržeti se bude manželky své, i budou v jedno tělo. |
25. | Byli pak oba dva nazí, Adam i žena jeho, a nestyděli se. |
Kapitola 3. |
1. | Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? |
2. | I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; |
3. | Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli. |
4. | I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí! |
5. | Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé. |
6. | Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl. |
7. | Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků. |
8. | A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského. |
9. | I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi? |
10. | Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se. |
11. | I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl? |
12. | I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem. |
13. | I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem. |
14. | Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého. |
15. | Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu. |
16. | Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou. |
17. | Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého. |
18. | Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní. |
19. | V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš. |
20. | Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých. |
21. | I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je. |
22. | Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej. |
23. | I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl. |
24. | A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života. |
Kapitola 4. |
1. | Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu. |
2. | A opět porodila bratra jeho Abele. I byl Abel pastýř ovcí, a Kain byl oráč. |
3. | Po mnohých pak dnech stalo se, že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu. |
4. | Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého, a z tuku jejich. I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho. |
5. | Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl. Protož rozlítil se Kain náramně, a opadla tvář jeho. |
6. | I řekl Hospodin Kainovi: Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá? |
7. | Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží; a pod mocí tvou bude žádost jeho, a ty panovati budeš nad ním. |
8. | I mluvil Kain k Abelovi bratru svému. Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej. |
9. | I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého? |
10. | I řekl Bůh: Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země. |
11. | Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé. |
12. | Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi. |
13. | I řekl Kain Hospodinu: Většíť jest nepravost má, než aby mi odpuštěna býti mohla. |
14. | Aj, vyháníš mne dnes z země této, a před tváří tvou skrývati se budu, a budu tulákem a běhounem na zemi. I přijde na to, že kdo mne koli nalezne, zabije mne. |
15. | I řekl mu Hospodin: Zajisté kdo by koli zabil Kaina, nad tím sedmnásobně mštěno bude. Pročež vložil Hospodin znamení na Kaina, aby ho žádný nezabil, kdo by jej koli nalezl. |
16. | Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy, bydlil v zemi Nód, k východní straně naproti Eden. |
17. | Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch. |
18. | I narodil se Enochovi Irád, a Irád zplodil Maviaele, Maviael pak zplodil Matuzaele, a Matuzael zplodil Lámecha. |
19. | Vzal sobě pak Lámech dvě ženy; jméno jedné Ada, a jméno druhé Zilla. |
20. | I porodila Ada Jábale, kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích. |
21. | A jméno bratra jeho Jubal; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné. |
22. | A Zilla také porodila Tubalkaina, kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa. Sestra pak Tubalkainova byla Noéma. |
23. | I řekl Lámech ženám svým, Adě a Zille: Slyšte hlas můj, ženy Lámechovy, poslouchejte řeči mé, že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své. |
24. | Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina, tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát. |
25. | Poznal pak ještě Adam ženu svou, i porodila syna a nazvala jméno jeho Set; nebo řekla: Dal mi Bůh jiné símě místo Abele, kteréhož zabil Kain. |
26. | Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova. |
Kapitola 5. |
1. | Tato jest kniha rodů Adamových. V ten den, v kterémž stvořil Bůh člověka, ku podobenství Božímu učinil ho. |
2. | Muže a ženu stvořil je a požehnal jim, a nazval jméno jejich Adam v ten den, když stvořeni jsou. |
3. | Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech, když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému, a nazval jméno jeho Set. |
4. | I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let, a plodil syny a dcery. |
5. | A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel. |
6. | Set pak byl ve stu a pěti letech, když zplodil Enosa. |
7. | A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let, a plodil syny a dcery. |
8. | I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let, i umřel. |
9. | Byl pak Enos v devadesáti letech, když zplodil Kainana. |
10. | A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let, a plodil syny a dcery. |
11. | I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let, i umřel. |
12. | Kainan pak byl v sedmdesáti letech, když zplodil Mahalaleele. |
13. | A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let, a plodil syny a dcery. |
14. | I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let, i umřel. |
15. | Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Járeda. |
16. | A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let, a plodil syny a dcery. |
17. | I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let, i umřel. |
18. | Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech, když zplodil Enocha. |
19. | A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let, a plodil syny a dcery. |
20. | I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě, i umřel. |
21. | Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech, když zplodil Matuzaléma. |
22. | A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let, a plodil syny a dcery. |
23. | I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let. |
24. | A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín; nebo vzal ho Bůh. |
25. | Matuzalém pak byl ve stu osmdesátisedmi letech, když zplodil Lámecha. |
26. | A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě, a plodil syny a dcery. |
27. | I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let, i umřel. |
28. | Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech, když zplodil syna, |
29. | Jehož jméno nazval Noé, řka: Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho, od práce rukou našich, kterouž máme s zemí, jížto zlořečil Hospodin. |
30. | A živ byl Lámech potom, když zplodil Noé, pět set devadesáte a pět let, a plodil syny a dcery. |
31. | I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let, i umřel. |
32. | A když byl Noé v pěti stech letech, zplodil Sema, Chama a Jáfeta. |
Kapitola 6. |
1. | Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a dcery se jim zrodily, |
2. | Že vidouce synové Boží dcery lidské, any krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali. |
3. | Pročež řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky, proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let. |
4. | Obrové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní, kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí. |
5. | Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas, |
6. | Litoval Hospodin, že učinil člověka na zemi, a bolest měl v srdci svém. |
7. | Tedy řekl Hospodin: Vyhladím z země člověka, kteréhož jsem stvořil, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, až i do ptactva nebeského; nebo líto mi, že jsem je učinil. |
8. | Ale Noé našel milost před Hospodinem. |
9. | Tito jsou příběhové Noé: Noé muž spravedlivý, dokonalý byl za svého věku, s Bohem ustavičně chodil Noé. |
10. | (Zplodil pak Noé tři syny: Sema, Chama a Jáfeta.) |
11. | Ale země byla porušena před Bohem, a naplněna byla země nepravostí. |
12. | Viděl tedy Bůh zemi, a aj, porušena byla, nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi. |
13. | Protož řekl Bůh k Noé: Konec všelikého těla přichází přede mne, nebo naplněna jest země nepravostí od nich; z té příčiny, hle, již zkazím je s zemí. |
14. | Učiň sobě koráb z dříví gofer; příhrady zděláš v tom korábu, a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím. |
15. | A na tento způsob uděláš jej: Tří set loktů bude dlouhost toho korábu, padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho. |
16. | Okno uděláš v korábu, a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej; dvéře také korábu v boku jeho postavíš, a pokoje spodní, druhé i třetí zděláš v něm. |
17. | Já pak, aj, já uvedu potopu vod na zemi, aby zkaženo bylo všeliké tělo, v němž jest duch života pod nebem. Cožkoli bude na zemi, umře. |
18. | S tebou však učiním smlouvu svou; a vejdeš do korábu, ty i synové tvoji, žena tvá i ženy synů tvých s tebou. |
19. | A ze všech živočichů všelikého těla, po dvém z každého uvedeš do korábu, abys je živé zachoval s sebou; samec a samice budou. |
20. | Z ptactva podlé pokolení jeho, a z hovad podlé pokolení jejich, ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho, po dvém z každého vejdou k tobě, aby živi zůstali. |
21. | Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy, kteráž se jísti může, a shromažď sobě, aby byla tobě i jim ku pokrmu. |
22. | I učinil Noé podlé všeho, jakž mu rozkázal Bůh, tak učinil. |
Kapitola 7. |
1. | Potom řekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto. |
2. | Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad nečistých dvé a dvé, samce a samici jeho. |
3. | Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símě na vší zemi. |
4. | Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu, kterouž jsem učinil. |
5. | Tedy učinil Noé všecko tak, jakž mu přikázal Hospodin. |
6. | (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa přišla na zemi.) |
7. | A protož přišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synů jeho s ním k korábu, pro vody potopy. |
8. | Z hovad také čistých i z hovad nečistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi, |
9. | Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bůh Noé. |
10. | Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy přišly na zemi. |
11. | Léta šestistého věku Noé, druhého měsíce, sedmnáctého dne téhož měsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a průduchové nebeští otevříni jsou. |
12. | I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí. |
13. | Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tři ženy synů jeho s ním do korábu. |
14. | Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zeměplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což křídla má, |
15. | Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého těla, v němž byl duch života. |
16. | A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého těla vešli, tak jakž byl přikázal jemu Bůh, a zavřel Hospodin po něm. |
17. | A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od země. |
18. | Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách. |
19. | A tak náramně rozmohly se vody nad zemí, že přikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem. |
20. | Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody, když přikryty jsou hory. |
21. | I umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živočichů, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého člověka. |
22. | Všecko, což mělo dýchání ducha života v chřípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomřelo. |
23. | A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu, kteráž byla na tváři země, od člověka až do hovada, až do zeměplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z země; a zůstal toliko Noé, a kteříž s ním byli v korábu. |
24. | I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů. |
Kapitola 8. |
1. | Rozpomenul se pak Bůh na Noé, i všecky živočichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; pročež uvedl Bůh vítr na zemi, i zastavily se vody. |
2. | A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští, a zastaven jest příval s nebe. |
3. | I navrátily se vody se svrchku země, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, |
4. | Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce, v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat. |
5. | Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce, prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor. |
6. | I stalo se po čtyřidcíti dnech, otevřev Noé okno v korábu, kteréž byl udělal, |
7. | Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. |
8. | Potom vypustil holubici od sebe, aby věděl, již-li by opadly vody se svrchku země. |
9. | Kterážto když nenašla, kde by odpočinula noha její, navrátila se k němu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobě do korábu. |
10. | A počekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici z korábu. |
11. | I přiletěla k němu holubice k večerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku země. |
12. | I čekal ještě sedm dní jiných, a opět vypustil holubici, kterážto nevrátila se k němu více. |
13. | I stalo se šestistého prvního léta, v první den měsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel, ano již oschl svrchek země. |
14. | Druhého pak měsíce, v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země. |
15. | I mluvil Bůh k Noé, řka: |
16. | Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou. |
17. | Všecky živočichy, kteříž jsou s tebou ze všelikého těla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveď s sebou; ať se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. |
18. | I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synů jeho s ním; |
19. | Každý živočich, každý zeměplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. |
20. | Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu, a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého, obětoval zápaly na tom oltáři. |
21. | I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil. |
22. | Nýbrž dokavadž země trvati bude, setí a žeň, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepřestanou. |
Kapitola 9. |
1. | Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi. |
2. | Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou. |
3. | Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko. |
4. | A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti. |
5. | A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka. |
6. | Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka. |
7. | Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní. |
8. | I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka: |
9. | Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás, |
10. | A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského. |
11. | Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země. |
12. | I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky. |
13. | Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí. |
14. | A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku, |
15. | Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo. |
16. | Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi. |
17. | I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi. |
18. | Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův. |
19. | Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi. |
20. | Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice. |
21. | A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého. |
22. | Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně. |
23. | Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli. |
24. | Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší. |
25. | I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým. |
26. | Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich. |
27. | Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich. |
28. | Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let. |
29. | A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest. |
Kapitola 10. |
1. | Tito jsou pak rodové synů Noé, Sema, Chama a Jáfeta, jimž se tito synové zrodili popotopě. |
2. | Synové Jáfetovi: Gomer a Magog, a Madai, a Javan, a Tubal, a Mešech, a Tiras. |
3. | Synové pak Gomerovi: Ascenez, Rifat, a Togorma. |
4. | Synové pak Javanovi: Elisa a Tarsis, Cetim a Dodanim. |
5. | Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich, každý podlé jazyku svého, vedlé čeledi své, v národech svých. |
6. | Synové pak Chamovi: Chus a Mizraim a Put a Kanán. |
7. | A synové Chusovi: Sába, Evila, a Sabata, a Regma, a Sabatacha. Synové pak Regmovi: Sába a Dedan. |
8. | Zplodil také Chus Nimroda; onť jest počal býti mocným na zemi. |
9. | To byl silný lovec před Hospodinem; protož se říká: Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem. |
10. | Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech, Achad a Chalne, v zemi Sinear. |
11. | Z země té vyšel do Assur, kdežto vystavěl Ninive, a Rohobot město, a Chále, |
12. | A Rezen mezi Ninive a mezi Chále; toť jest město veliké. |
13. | Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim, a Laabim, a Neftuim, |
14. | A Fetruzim, a Chasluim, (odkudž pošli Filistinští) a Kafturim. |
15. | Kanán pak zplodil Sidona prvorozeného svého, a Het, |
16. | A Jebuzea, a Amorea, a Gergezea, |
17. | A Hevea, a Aracea, a Sinea, |
18. | A Aradia, a Samarea, a Amatea; a potom odtud rozprostřely se čeledi Kananejských. |
19. | A bylo pomezí Kananejských od Sidonu, když jdeš k Gerar až do Gázy; a odtud když jdeš k Sodomě a Gomoře, a Adama a Seboim až do Lázy. |
20. | Ti jsou synové Chamovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých. |
21. | Semovi také, otci všech synů Heber, bratru Jáfeta staršího zrozeni jsou synové. |
22. | A tito jsou synové Semovi: Elam, a Assur, a Arfaxad, a Lud, a Aram. |
23. | Synové pak Aramovi: Hus, a Hul, a Geter, a Mas. |
24. | Potom Arfaxad zplodil Sále; a Sále zplodil Hebera. |
25. | Heberovi také narodili se dva synové; jméno jednoho Peleg, proto že za dnů jeho rozdělena byla země, a jméno bratra jeho Jektan. |
26. | Jektan pak zplodil Elmodada, a Salefa, a Azarmota, a Járe, |
27. | A Adoráma, a Uzala, a Dikla, |
28. | A Obale, a Abimahele, a Sebai, |
29. | A Ofira, a Evila, a Jobaba; všickni ti jsou synové Jektanovi. |
30. | A bylo bydlení jejich od Mesa, když jdeš k Sefar hoře na východ slunce. |
31. | Tiť jsou synové Semovi po čeledech svých, vedlé jazyků svých, po krajinách svých, v národech svých. |
32. | Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých, v národech svých; a od těch rozdělili se národové na zemi po potopě. |