Michna z Otradovic… Michal Michna z Ostradovic, v letech 1584–1601 purkrabí na zámku hradeckém. Jemu roku 1597 v pondělí po neděli Misericordia páni vidimují majestat krále Jiříka z roku 1461 8/6, jímž povyšuje Petra z Otradovic za vladyku, dávaje mu do erbu na štít barvy šafránové černou loďku, prý na znamení, že lidský osud svými proměnami jako lodička na vlnách se potácí. (I. kop. m. 20.) Roku 1591 koupil Míchal dvůr Václava Hartle v Zárybničí, do roku 1604 úplně zaplatil. (I. kn. Záryb. 53, 54). R. 1607 9/11 Kateřina Karpíškova z Otradovic hledá při V. Slavatovi nápad statku po někdy Míchalovi Michnovi odtudž z Otradovic, strejci svém (Arch. min.vnitra v Praze.) O jmění šel spor, až r. 1612 Ondřej Fučík žádal pány, aby ten dvůr po zemřelém Míchalovi Michnovi pozůstalý, na němž on chlebí, přiženiv se, prošacován a jemu prodán byl, aby pozůstalí sirotci věděli, čeho očekávati. I prodán mu za 900 kop grošů. (II. m. radní 80.) Ale již 1613 za touž summu vejše o 50 kop grošů Fučík jako poručník sirot Michnovských dvorec prodal Burianu Bramhauzskému. Kupec zavdal 190 kop grošů, kteréžto peníze s pokličným Fučík přijal v podílu své manželky, vdovy Michnové. V letech 1613–16 splácí lhůty Burian Janu Michnovi; r. 1622 béře věrunk Ferdinand Puntissini, feldrajter (pojezdný), manžel Alžběty Michnové. (I. kn. Záryb. 109.) R. 1615 Ondra Fučík s pastorkem Janem Michnou z Ostradovic měl stání, neboť Jeník psal JMti pánu suplikací stran věrunku 40 kop gr. Ondrovi dána kapitola a poručeno mu, aby se dostavil k městským knihám v sobotu. (III. m. r. 17.) Ze synů Janových nejvíce se proslavil Adam, znamenitý hudebník český. (1615–90). Roku 1633 18/1 přimlouvá se probošt Fizírek za Adama Michnu, varhaníka a služebníka kostela, i paní máteř jeho Dorotu Fučíkovou, aby té paní v příčině kontribucí, kteráž na ni vedle jiných sousedů každého týhodne 36 kr. vložena, páni nějak polehčili pro velikou nemožnost a nedostatek…, poněvadž žádné živnosti a handle nevede a v domečku sama druhá zůstává a chudobně se živí. (Orig. III. Ka.) Adam Václav Michna vedle varhanictví šenčil víno od r. 1640 až do r. 1661 (Kalendář r. 1641), jsa i od roku 1648 starším kůru literatského vedle Jakuba Červenky. R. 1654 dle urbáře platí z domu 30 grošů gruntovního platu a z domu malířovského 20 gr. (Urbář), r. 1668 má však než domček mírný, stavení dobrého, bez pozemků. Náleží mezi hospodáře, jichž při zdanění 8 se počítá za jednoho osedlého. (Výpis z rulle 1668). Domeček stál u kostela a náležíval Vlachu Francovi Venustovi (Venosta). Roku 1649 švagr Michnův Jan Cimrmon dohodil kup lepšího domu za 366 kop gr. (Kn. radostná 612, 624). Domek náležel před tím Jakubu Grainmoldtovi, malíři, nyní v Jihlavě. K tomu patřil též haltéř (vivarium pro piscibus), jež však Michna dal r. 1671 Jesuitům v ceně 100 zl. (Historia Soc. Jesu.) R. 1651 měl Michna rozepři s vinařem z Recu Wasserburgrem o množství dodaného vína. (Radní kalendář). R. 1673 1/5 učinil společně s chotí svou Zuzanou varhaník Adam Václav při farním chrámu Páně nadaci pro hudebníky a zpěváky, aby čest Jeho božské majestatnosti jakož i sláva hudbou, nad níž Bůh své zvláštní zalíbení má, se mohla rozmnožovati, složiv 1000 zl. rýnských na úrok do rukou rektora jesuitské koleje, aby z úroků tři studující ze semináře sv. Víta v Hradci, totiž diskantista, altista a tenorista, za roční oblek povinni byli zpívati při figularních mších sv., chodívati při procesích a choralisty s hlásnými v hudbě zastávati a jim vypomáhati. Dále by si přál, aby více zpívali než hráli. Šat od něho z úroků kupovaný těm třem studentům budiž z temného sukna se žlutými okrajky na černých plášticích, téže barvy jako se vidí na Adamově michnovském erbu. Erekční listinu podepsali vedle zakladatele Petr Frant. Loubský, baron z Lub, JMCské jídlonoší, Ferdinand František Netolický z Eisenberka. (Lat. orig. Ohlas 1883 403.) Hraběti Slavatovi doporučil Michna své nadání těmito slovy: Že V. hr. Excelencí tímto mým poníženým memorialem zanášeti se osměluji, prosím poslušně, že mně to milostivě a laskavě vážiti ráčíte. Tak jakož jsem … jistou fundací, jejížto teď vejpis k dalšímu a obšírnějšímu vyrozumění poslušně přikládám, aby vyzdvihl, na kteroužto však, aby po mé smrti ochranná ruka držána byla a k zapomenutí nepřišla, pozapomněl jsem tehdaž při vyzdvihnutí též fundací tak i při pořízení mé poslední vůle o tom nějakou zmínku učiniti a V. Exc. za milostivého patrona a ochránce též fundací požádati; z té přičiny nejsouc v tom ještě nic promeškáno, to nyní skrze přítomný memorial činím, žádaje, že mně jakožto starému služebníku tu obzvláštní milost prokázati a nad dotčenou a ode mně k větší slávě Boží vyzdviženou fundací, tak aby po mé smrti k zapomenutí nepřišla, nýbrž vždy trvanlivou stálost měla a míti mohla, ochranou ruku milostivě držeti ráčíte. Skutečné účinlivosti se těším, VExcelence poslušný, věrný, dědičný poddaný A. V. M. z O. O národnostním cítění Michnově svědčí, že s profesorem Balbinem S. J. r. 1661 modlí se k sv. Václavu, aby zahnal české nepřátelé. (Čas. přát. starož. českých 1918 41). Jeho manželka Zuzana r. 1669 prodala dům někdy Kaukusův (č. 133‑I. ?) za 450 zl. hotových Krištofu Bramhauzskému z Rozstejna. (Kniha radost. 159.) Roku 1671 22/10 oženil se pan Adam po druhé s Teresií Kateřinou Epenaurovou: páni ten den poslali mu k hostině tele v ceně 2 zl. 45 kr. Služné dle kvitanci v l. 1672–76 bral pololetně 30 kop gr. Zemřel někdy před 16/10 1676, kdy vdova Teresie už provdaná Miseroni z Lisonu roz. Epenaurova dává na se přepsati obligaci 2000 zl. u hraběte Slavaty a roku 1678 v květnu prodala dům Michnovský za 250 kop gr. Janu Fišarovi. (Kn. rad. 624). Odstěhovala se do Prahy, zaplativši dle vejsad Hradce jako dvacátý díl jmění odběžného do pokladny obce 100 zl. Adam V. Michna proslul jako hudební skladatel; napsal Českou Marianskou muziku ed 1647, 1747, roku 1661 Svatoroční muziku neb sváteční koncial a j. v., kterážto díla nynější kritika cení dosti vysoko. (Č. č. M. 1881 308; 1888 471. Jireček: Rukovět II. 28). Adamu V. Michnovi, hradeckému měšťanu, přičítají znalci hudební a literarní kultury 17. věku prvenství v české poesii i hudbě mezi katolíky té smutné doby. Bolestně se ho dotýkal úpadek český, jak se vyjádřil v nadační listině z května 1673 „quod mihi saepius magno fuit dolori.“ Psal tedy tento vychovanec jesuitský básně jako roku 1688 píseň o sv. Mikuláši (Č. č. M. 1887, 471), komponoval k nim hudbu a vydával vlastním nákladem v bibliofilské úpravě v pražské impresí akademické. Do svatoroční muziky své t. j. svátečního kancionalu ke cti a chvále milých svatých Božích – má 300 stran – vsunul píseň ku cti českých patronů sv. Lidmily a sv. Václava. 53)
53) O sv. Ludmile začíná:
Končí:
O sv. Václavu složil do tohoto sborníku dvě písně. První, plná vlasteneckého citu, napodobuje starou hymnu Čechů: Svatý Václave, vévodo české země. Zní:
| 1. | Sv. Václave, kníže náš, věrný zástupče náš, k Tobě Čechové voláme, pomoci žádáme. |
| 2. | O dědici české země vzpomeň na své plémě v těžkých bídách postavené, ze všech stran soužené. |
| 3. | Sv. Václave, nám milý, vůdce skomonilý [= spanilý a udatný] zažeň nepřátele k naší zhoubě smělé. |
| 4. | Odvratiž od svého lidu hlad a jinou bídu, chraň nás od kacířské roty, od sucha, drahoty. |
| 5. | Upros, o sv. Václave, nám povětří zdravé, ostřihej lid tvůj poddaný od morové rány. |
| 6. | Svatý náš orodovníče, boží milovníče, oroduj za svou milou vlasť, odvrať všelikou strast. |
| 7. | Jediné máme doufání v tvém orodování: které jsi chránil na zemi, chraniž i na nebi! |
| (Orig. v knih. Nár. musea v Praze.) |
Ze zbytků Michnova kancionálu na Táborsku (v Miličíně, Sedlci etc.) dá se souditi, že varhaníci hudby i zpěvu hradeckého kollegy za časté používali.