|
DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ recenze DVD (Bonton) | ||||||||||||||
|
V pořadí třetím Vláčilovým filmem na tuzemském DVD se stal DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ z roku 1976. Film vznikl podle motivů literární předlohy Bohumila Říhy Doktor Meluzin a pro Vláčila znamenal po sedmileté vynucené pauze, kterou vyplňoval dokumentaristickou prací a natáčením krátkometrážních filmů, návrat k režii hraných celovečerních snímků. A nejen pro Vláčila. Do hlavní role si režisér dokázal prosadit Rudolfa Hrušínského, který byl od roku 1972 v oficiální nemilosti úřadů a filmové plátno měl zapovězeno. Návrat to byl v obou případech fenomenální a čas potvrdil, že DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ se může směle měřit s nejlepšími Vláčilovými díly 60. let. Je málo filmů, které se stanou velkým dílem jaksi nečekaně, mimo předpoklady. DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ takovým filmem je. Námět je skromný, provedení téměř komorní, ale expresivita a opravdovost zachycení všech rozměrů lidského života mimořádná. Stárnoucí doktor, prestižní specialista působící v zahraničí se v podzimu svého života vrací domů, do krajiny svého dětství, kde chce znovu najít sebe sama (kolem tohoto motivu se sem tam objeví diskuse, kterou zde pro její značnou nesmyslnost nechci více rozebírat – vrací se dr. Meluzin z emigrace? A s tím, že je umístěn „za trest“ na venkov?). Nové prostředí, cizí lidé, jimž trvá dlouho než přijmou neznámého člověka, jeho nevnucující se pomoc v hroutících se lidských osudech, žití v tiché samotě jihočeského podzimu s procházkami po hřbitově nebo zarostlých mezích. A do toho všeho jsou zasazené lidské osudy se všemi radostmi, tragédiemi a samozřejmě i smrt. „Něčeho jsem se dotknul a nevím čeho“, říká doktor v jednom místě filmu. Obdobně je to myslím i se samotným DÝMEM BRAMBOROVÉ NATĚ. Divák má dojem, že se skrze tento, na první pohled „banální“ film, dotkl něčeho velmi hlubokého, velmi podstatného. V umění i v sobě samém. Nakolik to leckomu zní pateticky, DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ je důkazem, že je-li tvůrce pravdivý, může být každé dílo veliké. Osobně na filmu obdivuji mnohé – od scénáře (Václav Nývlt, František Vláčil), který je vystavěn na rozvedení motivu z poslední části Říhovy předlohy, přes kameru Františka Uldricha, jenž se dokázal „vypořádat“ s barevným materiálem a stvořit obrazy plné melancholie i dramatického napětí, samotnou režii v níž Vláčil nalezl rovnováhu mezi zobrazením realistického prostředí venkova (na rozdíl od většiny předchozích Vláčilových filmů se tento odehrává v současnosti) a baladickým laděním díla až po herecké výkony, a to nejen u Rudolfa Hrušínského. Myslím, že ve všech podstatných rolích došlo k mimořádnému skloubení hereckého typu a přirozenosti výrazu pro tu kterou postavu. Zvlášť nemůžu nezmínit pro mne překvapivě věrohodné podání zdravotní sestry (Jana Dítětová) a pak skvělou drobnou etudu Václava Lohniského coby hrobníka. V technickém provedení disku zůstal vydavatel (bohužel) věrný své tradici přepisů, zhotovených bez větších restaurátorských zásahů. Na jednu stranu obraz příjemně překvapí vcelku harmonickým podáním tlumené barevné škály, zejména v záběrech melancholických krajin nebo spoře osvětlených interiérů. Tento příznivý dojem ale úplně zničí míra mechanických poškození filmového pásu. Po většinu doby projekce filmu je divák konfrontován s několika svislými tenkými pruhy, které přetínají vertikálně obraz a v dlouhých pasážích i s dropouty a dalšími vadami. Míra nečistot se povážlivě zvětšuje na začátcích a koncích filmových dílů. Na dvou místech došlo dokonce k rozvlnění obrazu, jakoby zkroucený filmový pás zaznamenaný obraz na okamžik zdeformoval a „rozplaval“ (např. stopáž 16:50 min.). Zvuková stopa (DD 2.0) se mi jeví jako dobrá a zřetelná. Dokonce v ní jsou slyšet nepatrné zvuky a ruchy, jež jsem ve filmu zatím nikdy nepostřehl (např. vzdálený zvuk vrtačky). Dobře vyznívají i hrdinovy vnitřní promluvy, které jsou natočené s nepatrným echem. Jako doplněk si lze zapnout české titulky pro neslyšící. Bonusový materiál obsahuje tři krátké herecké vzpomínky z nichž se ale každá vleze do maximálně pětiminutové stopáže. Alois Švehlík si vybavuje několik okamžiků z natáčení a jeho vzpomínka na Vláčila je asi nejintenzivnější, Vítězslav Jandák vzpomíná nejen na práci s Vláčilem, ale i na jejich delší známost v níž plánovali mj. také hraný film z prostředí závodů Rallye Monte Carlo (ovšem nejvíc mi utkvělo v paměti, že si po celou dobu svého vzpomínání v rukách hraje s jakýmsi razítkem :-) a Josef Somr se ve své vzpomínce věnuje zejména Rudolfu Hrušínskému. Tradiční bonusové filmografie se soupisem filmů (u herců navíc s uvedením postavy, kterou ve filmu hráli) přibližují tvorbu Františka Vláčila, Rudolfa Hrušínského, Věry Galatíkové, Aloise Švehlíka, Jany Dítětové, Marie Logojdové, Vítězslava Jandáka a Josefa Somra. Fotogalerie obsahuje 16 černobílých snímků z natáčení, nejde tedy o snímky z filmu (na některých je vidět i filmový personál v pozadí nebo zvukové mikrofony). 
[na Nostalghia.cz publikováno 2. dubna 2008] Dým bramborové natě (DVD)1976, 95 min. PAL, bar., 1.33:1, mono (DD 2.0) titulky: české vydavatel: Bonton (2008) Region 0 Bonusy: rozhovory (A. Švehlík, V. Jandák, J. Somr), filmografie, fotogalerie
|
| * * *
|
|
| 
|
|
|
|
|
| © 2005-2024 Nostalghia.cz © 2005-2024 Petr Gajdošík [Facebook] [Twitter] |