|
|
PŘEDMĚSTÍ + MOSKEVSKÁ MODISTKA
(Okrajina/Outskirts + Děvuška s korobkoj/The Girl With the Hatbox)
Rusko 1933/1927, 97/68 min.
DVD - Region 0
Image Entertainment 2004
NTSC, 1.33:1, čb, DD 2.0, anglické titulky
Řekne-li se „ruský film 20. a 30. let“, vybaví se naprosté většině lidí jména jako
Ejzenštejn, Dovženko, Pudovkin nebo Vertov. Fenomén ruského (sovětského) „velkého
němého“ je nezpochybnitelný, ale pozornost, věnovaná vrcholným dílům těchto tvůrců,
na druhé straně téměř zcela zastínila veškerou další filmovou tvorbu, která v tomto
období v Rusku vznikala. Jednou z postav, které nejsou veřejnosti až tolik známé, je
také režisér Boris Vasiljevič Barnet (1902-1965).
Jeho filmové počátky spadají do poloviny 20. let, kdy se různým způsobem podílel na
několika filmech jiných režisérů. První samostatnou režijní prací byl snímek MOSKEVSKÁ
MODISTKA (Děvuška s korobkoj) z roku 1927, vzniklý vlastně na zakázku k propagaci národní loterie
v období „nové ekonomické politiky“ (NEP), kdy bylo v Rusku po roce 1921 opět povoleno
a zavedeno soukromé podnikání a opětovně vznikla vrstva rychle zbohatlých soukromých
podnikatelů (Nepmanů). Boris Barnet stvořil v MOSKEVSKÉ MODISTCE půvabný příběh
mladé Nataši (hraje ji později slavná Anna Stenová), která se živí výrobou dámských klobouků a během svých pravidelných cest
do města, kde dodává své výrobky do kloboučnického salónu jednoho zbohatlického a
vypočítavého manželského páru (ve filmu patřičně karikovaného), se seznámí s poněkud
nuzným mladíkem do něhož se zamiluje. Novomanželské štěstí je pak završeno náhodným
získáním výherního losu státní loterie, zatímco proradní zbohatlíci utřou nos. Takto
napsáno to vypadá skoro pitomě, ale musím říct, že jsem se u filmu opravdu dobře
bavil. Barnet v něm totiž dokazuje, že i v ruských poměrech bylo možné natočit snímek,
jenž mohl směle konkurovat americkým groteskám a nebýt přitom jen směsicí pádů,
bitek a srážek všeho druhu. Humor v jeho filmu má řadu podob a vedle klasické situační
komiky nebo satirických scének si autor neváhá místy
tak trochu utahovat i ze samotného diváka. Inteligentní gagy jsou navíc prokládány
lyrickými poetickými pasážemi, které z filmu činí poutavé dílko, hodné pozornosti i po
více než 75 letech od svého vzniku. Sám jsem byl navíc překvapen několika pozoruhodnými
detaily v práci s filmovým obrazem, které považuji ve filmu z konce 20. let vpravdě za
revoluční. Jedním z těchto momentů je například v tomto období skoro neuvěřitelná kompozice - dvojportrét,
který proslavil o několik desetiletí později hlavně Ingmar Bergman, ale Boris Barnet
jej použil už v roce 1927 (!) ve scéně rozhovoru dvou hlavních hrdinů, kdy postupně přeostřoval
na tvář právě hovořící osoby (viz ukázky níže).
Patrně své vrcholné dílo natočil Barnet v roce 1933, kdy uvedl svůj první zvukový snímek
PŘEDMĚSTÍ (Okrajina). Široce rozprostřené vyprávění o životě prostých lidí v
malém městečku v průběhu 1. světové války má všechny znaky vekého epického díla v
němž se navzájem paralelně vyvíjí několik lidských osudů a zápletek, povícero ovlivněných
válečnými a později revolučními událostmi. Barnet se i zde ukazuje jako mistr dramatizace
námětu, kterému přesto stále nechává civilní rozměr. V jeho díle je právě civilnost
a realismus tím, co mu dává mimořádný účinek, aniž by k tomu potřeboval vymýšlet
složité kompozice, dramatické nasvícení nebo střih - tedy formální postupy, jenž
proslavily díla jeho současníků (Ejzenštejn, Vertov). A je tu ještě jeden zajímavý
postřeh, totiž zjištění, že ačkoliv se Barnet v PŘEDMĚSTÍ nevyhýbá oslavě
příchodu revoluce, přece jen z jeho filmu cítím daleko větší důraz na vítězství humanismu.
Nejpatrnější to je např. v drsné scéně lynčování německého válečného zajatce nebo v
pasáži, kdy se na frontě zvednou ze zákopů ruští i němečtí vojáci a jdou si v
přátelské ústrety. A přestože je PŘEDMĚSTÍ vážný film, Barnet si ani zde
neodpustil několik gagů, davajících filmu svěžest. Jemný humor některých scén
přitom nepůsobí nijak toporně, ačkoli je často založen na koketerii se samotným divákem
a z děje samotného filmu vybočuje. Tak např. v jedné z úvodních scén se po vytrvalých
a úspěšných námluvách hlavní hrdina, odcházející s dívkou, kterou drží kolem ramen,
otočí do kamery a spokojeně na diváka mrkne okem. V jiném okamžiku se v naprosto
marginálním a nepodstatném záběru objeví kůň zapřažený do povozu, který čeká až dostane
povel. Ve chvíli, kdy stojící kůň zatřepe hlavou a protáhne na chvíli krk, Barnet ozvučí
tento pohyb jeho „vniřním hlasem“ v němž si kůň znuděně povzdechne. Zvuková stopa snímku
stojí vůbec za pozornost, protože Barnet patřil vůbec k prvním experimentátorům v ruském
zvukovém filmu, takže některé jeho zvukové efekty (zejména ve válečných pasážích z
fronty) jsou naprosto originální.
Známá americká společnost Image Entertainment vydala letos v létě oba filmy na jednom
DVD. Jak PŘEDMĚSTÍ (97 min.), tak MOSKEVSKÁ MODISTKA (68 min.) jsou
na DVD disku vůbec poprvé. Obraz je klasický fullscreen (1.33:1), není nijak dokonale
vycizelovaný a zbavený mechanických poškození, ale je dobře zaostřený a prosvícený.
Zvuková stopa (mono DD 2.0) je u PŘEDMĚSTÍ místy postižena stářím, takže občas
ztrácí na zřetelnosti. Smysl většiny dialogů (povícero krátkých) je ale i tak většinou
dobře patrný. K filmu si lze zapnout anglické titulky. MOSKEVSKÁ MODISTKA vznikla
jako němý film, takže je opatřena ruskými mezitiulky do nichž jsou natvrdo (už na
použité filmové kopii) umístěny ještě titulky anglické. V roce 1968 byl film v moskevských
studiích doplněn o zvukovou stopu s hudbou, která je na disku v mono DD 2.0. Disk nabízí
u obou filmů ještě výběr scén (každý film má 11 tracků), žádné další bonusy na disku
nejsou. No a to nejpodstatnější na závěr: disk není regionálně kódovaný, takže
jeho nákupu v USA případným zájemcům vlastně nic nebrání.
[Na Nostalghia.cz publikováno 10. 12. 2004]
|