|
|
ONIBABA
(Onibaba)
Japonsko 1964, 103 min.
DVD - Region 1
Criterion Collection 2004
čb, 2.35:1, mono DD 1.0 (japonsky), anglické titulky
Bonusy: rozhovor s Kaneto Šindóem, raritní amatérský dokument ze Super-8 z natáčení
(40 min.), trailer, komentovaná galerie fotografií a kreseb.
Duchařské příběhy jsou zvláštním japonským literárním útvarem, který vězí hluboko
v budhistické tradici a i v oblasti filmu nalezl již celou řadu pozoruhodných adaptací.
Známým je například povídkový snímek KWAIDAN (1964) Masaki Kobajašiho, japonskou
mytologií motivovaný film Masahiro Šinody HIMIKO (1973) a nebo jeden z nejslavnějších
japonských filmů vůbec, Mizogučiho POVÍDKY O BLEDÉ LUNĚ PO DEŠTI (1953), příběh
mladíka zamilovaného do přízraku ženy.
Režisér Kaneto Šindó ve svých začátcích ve 30. letech spolupracoval právě s Kendži
Mizogučim, zejména na psaní scénářů. K vlastní režii se dostal až po válce, když vytvořil
několik sociálně orientovaných dramat PŘÍBĚH MILOVANÉ ŽENY, DĚTI HIROŠIMY
ad.). V 60. letech se ale do historie kinematografie zapsal několika pozoruhodnými
filmy, které měly legendistický podtext. Drama OSTROV (1961) je dodnes
výlučným snímkem, protože se v něm obešel bez jediného dialogu. Podobně, převážně na
obrazu, byl vystavěn film NINGEN (1963) a pak zejména naturalisticky pojatý
historický příběh ONIBABA z roku 1965.
Šindóa k natočení ONIBABY inspirovala budhistická historka o ženě a démonovi,
jejíž motiv ale mnohem více rozšířil a významově zobecnil. Film je sice situovaný do
konkrétního historického údobí (temný japonský středověk, období neustálých válek a
bojů o trůn), ale děj se odehrává v izolovaném prostředí (obdobně jako ve snímcích
OSTROV či NINGEN), tentokrát uprostřed rozlehlých mokřadů porostlých několik metrů
vysokým rákosím, což umožňuje významově výklad filmu zobecňovat. Na odlehlém místě
žijí v osamocené chatrči dvě hlavní ženské hrdinky, stará žena a její mladá snacha.
Živí se tím, že zabíjejí zbloudilé a zběhlé samuraje a jejich výzbroj vyměňují s
překupníkem za jídlo. Tento více než temný motiv je dále prohlouben postavou rybáře Hači, který
se proti vůli stařeny začne dvořit její mladé spolubydlící a ve své vrcholně dramatické
fázi je pak drama mezi třemi postavami vystupňováno ve třetím rozměru, zjevem přízraku, jehož existence byla
ve filmu do té chvíle jen nenápadně naznačována.
Film je na disk přepsán v původním widescreenu 2.35:1 (anamorfně) a nutno říct, že
mu to opravdu sluší. Krásně restaurovaný obraz byl digitálně vyčištěn a projasněn.
Klidné záběry nedozírných rozloh vlnícího se rákosí jsou opravdu působivé a vzhledem
k tomu, že obraz je hlavním prostředkem k vyprávění příběhu (dialogy jsou omezené
na nejnutnější možnou míru), je sledování ONIBABY velkým zážitkem. Zvuk je,
u Criterionů už tradičně, ponechán v původním mono (DD 1.0). Má velkou plasticitu,
je vyvážený a dynamický. Šum vlnícího se rákosí, zvuky bouře nebo dramatická
hudba Hikari Hajašiho patří k důležitým prvkům, na nichž Šindó svůj film postavil.
Zejména hudba, složená většinou jen z rytmických úderů bubnů nebo různě artikulovaných
výkřiků, podbarvuje dramatické scény opravdu sugestivně.
Bonusů je na disku několik. Vévodí jim asi hodinový rozhovor s Kaneto Šindóem, který
vzpomíná na své začátky a realizaci ONIBABY. Režisér ve svém monologu postupně
přibližuje vznik filmu, své záměry a postupy. Obdobně zajímavým bonusem je asi 40 minut
(!) dlouhý amatérský film z natáčení, který byl natočen na úzký film Super-8 představitelem
hlavní mužské role (rybář Hači) Keiem Satoem. Je to jedinečný dokument o realizaci
filmu, jehož natáčení probíhalo v odlehlé oblasti, kam se musel celý štáb přesunout a
bydlet v provizorně postavených chatách. Sato natáčel nejen ve volných chvílích,
ale i v průběhu natáčení, takže je zde vidět příprava realizace některých scén, několikeré
opakovaní natáčení jedné klapky ap. Bonusová galerie skrývá kolekci fotografií a
ukázek ze storyboardů, přičemž každá ukázka je okomentována doprovodným textem. A za
zmínku stojí i tradiční trailer, protože je zcela proti obvyklým zvyklostem rovněž
obrazově a zvukově restaurovaný (ostatně si to zaslouží, je opravdu poutavý). Menu
disku je rovněž řešeno netradičně, tak trochu na způsob komiksu (viz obal).
Criterion tak přinesl ve své edici ONIBABY další vynikající disk. Jedinou
„vadou na kráse“ se tak pro tuzemského uživatele může stát fakt, že disk patří mezi
těch několik málo criterionských produktů, které jsou kódované pro Region 1, takže
k jeho přehrávání musíte mít správnou technickou výbavu.
[Na Nostalghia.cz publikováno 2. 6. 2004]
|