|
|
MUŽ S KINOAPARÁTEM
(Man With a Movie Camera)
Rusko 1929, 68 min.
British Film Institut 2002
1.33:1, DD 2.0
Bonusy: filmografie, galerie plakátů
Slavný snímek Dzigy Vertova MUŽ S KINOAPARÁTEM z roku 1929 jistě není potřeba blíže představovat. Před
několika dny jsem se dostal k jeho shlédnutí na nedávno vydaném DVD a nemůžu si odpustit několik
řádků s osobními dojmy.
DVD vyšlo péčí British Film Institute
v roce 2002 (nese katalogové číslo BFIVD538). 68 minut dlouhý snímek, původně samozřejmě
němý, je nově ozvučen hudbou, kterou speciálně pro toto vydání zkomponoval slavný
Michael Nyman, jehož charakteristický rukopis poznáte už od prvních taktů. No a vzhledem
k tomu, že film je dokonce bez vkládaných doprovodných titulků (což byla ve své době
také novinka), odpadají i všechny jazykové bariéry, bránící mnohým v nákupu filmů ze
zahraničí.
Jsem si moc dobře vědom, že k tomuto filmu už toho bylo napsáno tolik, že mohu sotva
něčím novým přispět. Ale to snad ani nechci. Rád bych zde uvedl jen několik osobních
dojmů z filmu, který jsem měl možnost vidět poprvé v celé jeho délce vlastně až díky
tomuto DVD. Pro Vertovův film je to dost charakteristická situace: už v době jeho
vzniku se o něm vzrušeně hovořilo jako o příliš schematickém díle, které nemá co říct,
které se snaží preferovat jen formu namísto obsahu. Po obvinění z formalismu byl
snímek distribucí ignorován a poté zapadl. Pozdější filmoví teoretici a historici
o něm sice psali, ale málokdo ho viděl. Až v roce 1966 byl film po dlouhé době opět
představen odborné veřejnosti, která reagovala nadšením a údivem. MUŽ S KINOAPARÁTEM
je vskutku geniální dílo, které lze vnímat různými možnými způsoby - jako
avantgardní experiment, dokumentární esej jednoho všedního dne obyvatel velkoměsta,
historický záznam „každodennosti“, revoluční dílo v oblasti filmových vyjadřovacích
prostředků... Je pouze na divákovi, jakou rovinu si vybere. Vývarná kompozice mnohých
záběrů (kameramana Michaila Kaufmana lze bez nadsázky označit za spolutvůrce filmu),
revoluční způsoby montáže, vzájemné prolínání několika obrazů v jednom záběru,
dynamické sekvence natáčené z rychle jedoucího automobilu, motocyklu či lokomotivy
(zde jsou působivé zejména maxidetaily kol), portréty obyvatel města v nestřežených
okamžicích (svatba, rozvod, porod, koupání, spící tulák, dělnice v továrně, sanitka
zachraňující zraněného, výjezd požárníků, atletické závody...) V řadě případů se vlastně
jedná veskrze o tak všední situace, že pouhé psaní o nich snad ani nemůže vzbudit dojem,
že jde o mimořádnou podívanou. Jejich vzájemné propojení, jednoduchost a přímost
zobrazení jsou ale přitom natolik neotřelé a unikátní, že se mnohdy až tají dech.
Zvláště silně na mě zapůsobila sekvence z filmové střižny, kde je divák jen pomocí
obrazu a střihu vtahován do pocitů a myšlenek střihače, který přemýšlí nad výslednou
montáží natočených záběrů. Jak mi napsal jeden přítel, film na něj zapůsobil
srovnatelným dojmem jako svého času Reggiovo KOYAANISQATSI. S tím musím jen
souhlasit. Řeknu-li to hodně profesorsky: měli bychom se asi více vracet ke starým
klasikům. Nejen proto, abychom si osvěžili paměť, ale zejména abychom si uvědomili, co
všechno současné filmy, i přes nejnovější vymoženosti, postrádají a naopak, čeho všeho
je v nich zbytečně moc. Minimálně jsou zbytečně upovídané.
Nymanova hudba je zkomponována velmi citlivě. Místy je sice nesena charakteristickým
„strojovým“ rytmem většiny jeho hudebních kompozic, což vám implikuje vzpomínky na
některé jeho filmy, ale ve většině pasáží je naprosto adekvátní k obrazu, nedominuje
nad ním a jen dokresluje to, co Vertov stvořil před 74 lety.
Více vás svými úvahami unavovat už ale nehodlám. Klidně na celé mé psaní o filmu
můžete zapomenout. Jedno bych ale na závěr chtěl zdůraznit. Ať už se nad těmito řádky
usmíváte, nebo si klepete na čelo, máte-li možnost si toto DVD koupit či někde zapůjčit,
neváhejte. Uvidíte to možná jinak, po svém, ale věřím, že zklamáni rozhodně nebudete.
Opravdu to stojí za to.
[Na Nostalghia.cz publikováno 3. 2. 2003]
|