|
… Tito tvorové však své zárodky od jiných berou, ale jest jeden pták, sám sebe vždy rodící znovu: fénix asyrský sluje. Ten nežije z býlí či zrní, kadidla kapky ho živí a vonného amónu šťáva. Jakmile skončí ten pták pět století života svého, drápy a zobákem čistým si vystaví úpravné hnízdo na větvích mocného dubu či ve chvějné koruně palmy. Když si je kasií vystlal i klasy jemného nardu, skořicí rozdrobenou a nadto i žlutavou myrhou, usedne na své hnízdo a umírá ve vonných látkách. Potom prý z otcova těla se mladý narodí fénix, jenž má tolikéž roků být na živu, kolik žil otec. Jakmile vyspěje k síle, by mohl již unésti břímě, vysokým větvím stromu to těžké odejme hnízdo, otcův to hrob i kolébku svou, a nesa je zbožně, lehkými vánky vzduchu je dopraví do města Slunce, tam pak u chrámu Slunce je položí před svaté dveře.
|