Když Adam Michna z Otradovic léta Páně 1676 zemřel, možná ani netušil, že o rok dříve opustil tento svět dnes takřka zapomenutý kněz Johannes Khuen, jemuž Michna (v přeneseném smyslu slova) vděčí za nesmazatelné místo v dějinách české literatury a hudby.

Johannes Khuen se narodil v roce 1606 v Moosachu u Mnichova. Po studiu u mnichovských jezuitů byl v roce 1630 vysvěcen na světského kněze, zemřel pak v Mnichově ve zmíněném roce 1675. Za těmito sporými biografickými údaji se skrývá nepoměrně delší řada údajů bibliografických. Khuen je znám jako velmi plodný básník, zároveň je považován za průkopníka monodie v Německu. Pod vlivem Jakoba Baldeho se věnoval tvorbě převážně mariánských písní. V roce 1638 vyšlo jeho nejúspěšnější dílo – zpěvník Epithalamium Marianum –, jež se dočkalo nejméně čtyř dalších vydání. Některé písně z tohoto zpěvníku byly pak přetištěny v dobových kancionálech. Zvláštní zálibu pak měl v číselné symbolice – jeho písňové cykly sestávaly většinou z dvanácti písní, z nichž každá měla dvanáct slok.

A právě dvanáctipísňový cyklus Epithalamium Marianum Oder Tafel Music (München 1638) se stal bezprostřední předlohou Michnova souboru Loutna česká. Těchto dvanáct písní je v originále uvedeno básní Vorred An das himmlisch Frawenzimmer, což jest Michnova Předmluva. Následující píseň nadepsaná Proemium Nuptiale. Beruef Der geistlichen Braut, která začíná slovy „Drey Göttin waren fürgestelt“, má svůj protějšek v Povolání Duchovné Nevěsty s incipitem „Byly tři někdy Bohyně“. Z těchto dvou příkladů je zřejmé, že se nejedná o náhodu a že Michna Khuenovo dílo znal a využil ve své vlastní tvorbě. Již na první pohled vyniká i velké množství přejímek, které se neomezují pouze na motiviku, ale zasahují i do formálního zpracování jednotlivých písní. Na druhou stranu Michna podkládá texty vlastními melodiemi. Tento vzájemný vztah se zřejmě týká pouze těchto dvou jmenovaných děl. S jeho konkrétní podobou a rozsahem se v současné době potýkají autor tohoto příspěvku (literárněvědná analýza) a Michael Pospíšil (muzikologická analýza). Výsledky zkoumání zcela určitě nadnesou staronové otázky o původnosti české barokní tvorby a jejího vztahu ke kultuře v ostatních evropských zemích, zvláště pak v Německu.

Jan Kvapil