POHRZENÍ POMÍJEJÍCÍHO SVĚTA
Svatoroční muzika 117

1.
Co pomahá světská sláva,
an pomíji jako tráva?
Dým v povětří větrem hyne,
život náš dnes, zejtra mine.

2.
Co trůn pánuv, berla králuv,
co koruny potentátuv?
Všecko někdy vezme konec,
smrt poslední chce mít tanec.

3.
Co spomahá krásným býti,
třebas tvář anjelskou míti?
Nejpěknější sprchá růže,
v hrobě hníje tělo, kůže.

4.
Měj i oči křišťálový,
měj i pysky korálový,
buď vlas žlutý víc než zlato,
v brzkém čase bude bláto.

5.
Měj zlatohlav neb hedbáví
a cokoli oči vábí,
zlato země jest červená,
marná jest u lidí cena.

6.
Co jest roucho šarlatové?
Krev jest, lejno hlemejžďové,
pejše musi sloužit moře,
bude někdy těžké hoře.

7.
Co choditi v aksamitě?
Ošaťte se, jak umíte!
Pošlo z červíčkuv přediva,
nač se světa pejcha dívá!

8.
Co červ z sebe vyhazuje,
velice člověk šacuje!
V tom se sadí a nadýmá,
své kochání, rozkoš mívá.

9.
Měj se dobře, marný světe,
kratičký dym, jarní květe,
nedám se tobě mámiti,
volím věčnou rozkoš míti.

10.
Čiň, jak tě tvá vede líbost,
já nestojím o tvou milost.
Vzdychám, dychtím po věčnosti,
časně sahám k pobožnosti.