5. Panenská láska

Sem, všickni lidé, přistupte,
vy mé potěšení:
aniž ode mně odstupte,
od světa zděšeni,
  jestli mně tak milujete,
  jak já vás miluji,
  k věrný lásce zvolujete,
  v nížť já nechybuji.
  Toto zkusil, jehož milá
  jsem vzdycky Rodička byla.

Nikoliv se zavozuje,
jenž mně se oddává,
skutek moudrý provozuje,
jenž mně sebe vzdává.
  Ó vy šlechetní mládenci,
  hledáte-li kvítí?
  Já, panna, k vašemu věnci,
  chci přistupu míti.
  Já jsem ta běloučká růže,
  kterou každý trhat může.

Snad vás mílé zamžikání
libě přivábuje?
černých očiček skakání
mocně roznícuje.
  Snad i kadeřavý vlásky,
  s zlatem otočený,
  vaše zejskávají lásky
  láskou přemožený.
  Má krása Boha ranila,
  jemu jsem se zalíbila.

Kdo šlechetnost, kdo zdvořilost
panen si vinšuje:
svět jí nedá, rozpustilost
všecka v něm panuje.
  Vlastní chloubu nenávidím,
  však pravdu mluviti
  musím, žádným nezávidím,
  chci mou ctnost zjeviti,
  všecko v sobě obsahuji.
  Šťastní jsou, jenž mně milují.

Ó fraucimer urozený,
Syna mého tobě
namlouvám, jenž jest zplozený
ze mne, vem ho sobě,
  nepřehlidně jej miluje,
  právě jest vybraný
  ze všech a v nebi králuje,
  Pán nad všemi pány.
  Jemu se klání svět, peklo,
  kdyby se pak všecko vzteklo.

Ve všech právích zkušeného
doktora žádáte?
Ej, i teď vinšovaného
Syna mého máte.
  Snad i uzdravítedlného,
  lékaře hledáte?
  Syna mého v tom šťastného
  při mně nalezáte.
  Vtíp, umělost vynešená,
  moudrost jest v něm vyvýšená.

Mistra díla kunštovného
jestli milujete?
Mého Syna rozkošného
i v tom nabudete.
  Zlatem všecko ozdobuje,
  s perlami zachází:
  pěkný obrázky maluje,
  v něm se vše nachází.
  I květného kvití máje,
  i štípky křtaltuje ráje.

V rytířském běhu zběhlého
chcete kavaléra?
Máte Krista zmužilého:
při němž velká víra.
  Při něm se síla nachází,
  pekla se nebojí.
  Jako lev k boji vychází,
  před světem obstojí.
  Neutíkal, svědčí rány:
  rořtřískal pekelné brány.

Mnozí v světě urozeni,
fendříší, hejtmané:
byli by s koně sraženi,
kdybys, Kriste Pane,
  nebyl přiskočil k pomocí,
  a ruku nepodal,
  chránil jsi je ve dne v noci,
  jenž jich svět byl prodal.
  A to pro mé přimlouvání,
  ráčils činit smilování.