IV. SVADEBNÍ PRSTÝNEK.

Kleopatra, hrdá žena,
svému miláčkovi;
od lásky v tom přemožená
Venuši, ptáčkovi,
drahou perlu jest připila.

Perlička nepřeplacená
jest ctnost, poníženost;
vyvolených drahá cena,
jest i vyvýšenost,
přemoženás, Kleopatra.

O poníženost, kamínku,
diamante jasný;
o poníženost, prstýnku,
svazečku přešťastný,
bez tebe ctnost, ach, není ctnost.

Poníženost, ó perličko,
vítej nastokráte,
Syna Božího Rodičko,
vítej tisíckráte,
skrz tebe jest Bůh bratr náš.

Chýlilo se všecko k pádu,
tys byla podpora,
že Boha nechal svět zadu,
měl býti potvora;
ty jsi všecko napravila.

Adam chtěl chválu nabýti
s svou milou Evičkou,
však oba byli zabiti,
tatíček s matičkou,
poníženost jim scházela.

On Šalamún, král nad králi,
divně jest mudroval;
odtud se jemu vysmáli,
neb byl přemudroval,
neměl doma poníženost.

Dej se jednou oblomiti,
duše zatvrdilá,
chceš-li v nebi částku míti,
nech hříšného díla
a vzdej se Boží Matičce.

Jmenujeme se křesťané,
s tím se honosíme;
požehnání se nestane;
Rodičku musíme
s Synem Kristem ctít Mariji.

Zůve nás ranní zvonění,
v povětří ptáčkové,
všelijaké hudby znění,
na kruchtách žáčkové,
abychom Panně spívali.

Zdráva buď, Paní betlémská,
Hrabinko lauretská,
Královno jeruzalémská,
Kněžno nazarétská,
buď pozdravena na věky.

Tak, tak tebe pozdravují
tvoji milovníci,
z tvé milosti se radují
ubozí hříšníci,
neopouštěj, Matko, děti.