DUŠE V OČISTCOVÉM OHNI
Druhý díl
Česká mariánská muzika 65

1.
Ó jazyku neskrocený,
jenž jsi se mnou zde zmučený,
v jakous strast mne uvedl?
Skrze tvé oplzlé žvaní,
nestydaté vzdy spivání
jak bídnou jsi zavedl.

2.
Pro špinava pomlouvání,
pouhých klevet zpravování
a pro lživé tláchání
tebe škvaří, bodou, pekou,
z tebe mrzce vředy tekou,
po žvaní máš vzdychání.

3.
Nebe zde na tomto místě
i z marného slova jistě
počet se vždycky stává.
Čemu sme se posmívali,
co za zdvořilost mívali,
ohněm se potrestává.

4.
Chtíc vždy býti sličná v tváři,
podobná nebeské záři,
často jsem se líčila.
Již pak čertí ohnivýma
líčí mne ličidly svýma,
ó jakž bych to nečila!

5.
Hrdlo s kostmi slonovými
aneb s listy růžovými
mělas že obloženo:
však halže se nekupuje,
než hrozný se mu kruh kuje,
by v něm bylo sevříno.

6.
Proč jsem já to dělávala
a dlouho se šperkovala,
vzdy u zrcadla stojíc?
Nyní jak jsem osiřela,
a přes hlavu ohořela,
vždycky ďáblům přistojíc.

7.
Mé ruce někdy běličké,
od přirození outličké
jak jsou ďábli uzřeli:
hned pro neslušné makání,
sebe, jiných dotýkání,
ó nastojte, je dřeli.

8.
Mí subtylny prstečkové,
na kterých se prstynkové
s kaminky někdy stkvěli:
řeřavé uhlí dostali,
ač z všech stran jiskry padaly,
hořící se nestkvěli.

9.
S lahůdkami můj žaludek,
jsa přecpaný jako dudek,
těžce jsem mohla jíti.
Zde živým uhlím, plamenem
a rozpáleným kamenem
musím zavděk přijíti.

10.
Co jsou nohy provinily,
v tom tolikéž mne vinily,
běda mně zarmoucené!
Po mně stále zde šlapají,
v ohni téměř zašlapají,
běda mně skormoucené!

11.
Že jsem jen zevlů hleděla,
pracovati se styděla,
nyní proto pečená.
Co zvěřina v láku ležím,
ach, jak dlouho tu poležím
jako v srubu skličená?

12.
Na trepkách jsem chodívala,
spupný chod co páv mívala,
ó jak sem se zavedla!
Zde se mi z noh krev pouštěla,
až mizka z kosti pištěla,
bídná jsem se podvedla!

13.
Šla jsem často k dobré vůli,
kde sem musila mít zvůli,
s kalány v tancování.
Zde běda a nařikání,
piská se s ďábly v skákání,
jakéž to hodování!

14.
Pěkné šaty jsem mívala,
v měkých se povalovala,
ó jak toho lítuji!
Zde mne ohněm ošatili
a do plamene zvrátili,
ach kyž mne politují!

15.
Dobré bydlo odkudkoli,
milý statek jakýkoli
sobě jsem naháněla.
Aby vždycky přibývalo,
nikdy nic neubývalo,
na to jsem jen pomněla.

16.
Již toho mojí ujcové,
švagrové, spolu strejcové
vesele užívají.
Kteří mnou se honosili,
a všudy v ustech nosili,
víc mne neuznávají.

17.
Zle sem sobě poradila,
že sem jim to shromáždila
a do hrdla vstrčila.
Nyní bych špandy dávala,
všemi pěti rozdávala
a spíš se vyručila.

18.
Musím svým dosazovati,
z všeho počet vydávati,
hotové vysázeti.
Žádný nechce tu čekati,
zhřešil-lis, musíš se káti,
odtud nevycházeti.