DUŠE V OČISTCOVÉM OHNI
První díl
Česká mariánská muzika 64

1.
Není, není v mé možnosti
pod kázni spravedlnosti
tak těžce se potiti.
Ostré máš tu věřitelé,
nedovoláš se přítele,
hleď do halce platiti.

2.
Ó tryznění, ó trápení,
kdež oddechu vskutku není,
ó že jsem zle činila!
Nyní bych smutná nebyla,
těch muk sobě nedobyla
ani bycha honila.

3.
Ó marnosti nad marnosti!
Běda, že jsem vás s pilností
kdy tak vyhledávala!
Proto posavad v těžkostech,
v ohni a hrozných ouzkostech
stále jsem zůstávala.

4.
Buď sem neb tam se vracuji
a kdekoli obracuji,
všude kříže, sočení.
Všudy "Běda!", nařikání,
upění a utiskání,
vidět hrozná mučení.

5.
Často sem prv žertovala,
nešlechetně šprýmovala,
ze všeho žert, smích měla.
Nyní pak v pláči, v kvílení
musím býti bez prodlení,
kyž jsem na to pomněla.

6.
Tělo ještě se mnou není,
bylo spolu v provinění,
sama musím vystáti.
Pro čtyry smysly i pátý
musím od hlavy do paty
sama v ohni dostáti.

7.
Líčka prv se červenala,
již pak sprzněná zčernala,
tálov, mozk po nich teče.
Žižaly pysky zžírají,
Červi z nich pastvu sbirají,
neni o žrádlo péče.

8.
Mé jiným rozkošné vlásky,
kteří mně zejskali lásky,
kadeře své stratili.
Ach nastojte! Ohnivými
ďáblové nástroji svými
naopak je zdrastili.

9.
Oči že jsou v zelenosti
zvůli měli z všetečnosti,
vnadám svým se poddaly.
Nyní v truchlivosti, v lkání
utrpné činím pokání,
neb příčinu muk daly.

10.
Uši zlého nenechaly,
jen daremnice slýchaly,
proto, ó hoře, hořím!
Za to křik, skřípení, lkání,
slýchám ,,Běda!", nařikání,
ó kyž jednou již shořím!

11.
Na loutny, harfy se nehrá,
nebo není tu více hra,
když sotva kdo vytrvá.
,,Běda, běda" opakuji,
písně jiné zde nekují,
vzdy Miserere trvá.

12.
Proč sem kytičky brávala?
Vůně chřípí podávala?
Běda mně přežalostné!
Dokud musím ten smrad žráti,
dokud s nim se ožírati?
Ó mučení žalostné!

13.
Proč sem se stkvostně chovala,
proč nádherně hodovala?
Zde sem proto v tryznění.
Čím zhřešila, tím se mučím,
hladem ukrutně vzdy skučím,
ó kyž mám posilnění!

14.
Přesuchá mám vždycky usta,
v která se již častě hustá
smůla, sira nalila.
Jenž jsem prv nestřídmě pila,
sebe z těla vytopila,
v tento oheň vylila.

15.
Třebas břicho již nechtělo.
když se mně však to zachtělo,
již to býti muselo.
Třebas drahé nad stav bylo
a velmi těžce nabylo,
předce mně se nosilo.

16.
Pospěš, pro milého Boha!
Neb já v žízni již nebohá
nemohu víc trvati.
Pospěš, příteli, omoč prst
(neb zde nelze žádati hrst),
hleď mne obvlažovati.