NESKONČENÁ VĚČNOST
Česká mariánská muzika 62

1.
Ach běda mně, běda,
odkud nic nevěda,
hrozné slyším hlasy,
až vstávají vlasy.

2.
Věčnost jest ten zvonec,
jejiž není konec,
jenž tak hrozně zvučí
a v mých uších hlučí.

3.
Ó věčnost, ó věčnost,
věkův nekonečnost,
ó čase bez času,
příčina zlých kvasů.

4.
O letitá léta,
jižť jest potom veta,
kdo se tam dostane,
věčně tam zůstane.

5.
To považ, člověče,
odlož světské péče,
vpusť mysl do pekla,
by se muk ulekla.

6.
Tisíckrát bych radči,
ó pekelní draci,
cpal do sebe hady,
trpěl všecky vady.

7.
Za sladký bych pil med
mrzkého hada jed,
místo chléba z mouky
jedl bych pavouky.

8.
Všecko bych podstoupil
a rád se vykoupil,
skrz oheň bych prošel,
bych jen konce došel.

9.
Ať jen potom mohu
odpočinout v Bohu
a to mé mučení
vezme své skončení.

10.
Hříšniku, odvrať se
a k Bohu obrať se,
hle, čeká na tebe
otevřené nebe.

11.
Kdož jest mezi námi,
který mně oznámí,
co jest to věčnost pak,
již já se hrozím tak?

12.
Sečti břehu písek
a na štěpích lístek,
prach, nimž vítr věje,
a mořské krupěje.

13.
Shromažď všecka léta
od stvoření světa,
přilož tisíckrát víc,
ještě to není nic.

14.
Ó má duše hrdá,
nebudiž tak tvrdá,
ej činiž pokání,
jenž hříchy vyhání.

15.
Oudové stkvostnosti,
nebuďte tak zlostní,
plňtež vůli Pána,
takť nás mine rána.

16.
Ach běda ty duši,
která příjme v uši
"Jdi k ďáblům!" hrozný hlas
od Boha v smrti čas.

17.
Blaze pak člověku
při skonání věku,
jemuž dí Pán: "Nebe,
poď, čeká na tebe!"