TUŽEBNÉ POBOŽNĚ UMÍRAJÍCÍHO MELANKOLIE Druhý díl Česká mariánská muzika 59 1. Což nad věk náš bídnějšího? Což nalézám psotnějšího? Život lidský sama marnost, všecko, co v něm, pouhá marnost. 2. Ó duše má, což teď vězíš? Proč odtud rychle neběžíš? Což po všem, jenž na čas trvá a na věky nevytrvá! 3. Jako jelinek zahřelý, jehož prorazily střely, přes pole skáče, pospichá, po čerstvé studánce vzdychá: 4. tak, ó Bože, ženu k tobě, chtěje všecek tunout v tobě. Ach, vyskytůj se, rosičko, z nebeské studně vodičko! 5. Ve dne, v noci, v každé době za chléb beru slzy k sobě, slyše vysmiváčka mého: "Kdež pak Pán Bůh srdce tvého?" 6. To trpět budeš, Ježíši, mé outočiště, Ježíši? Nezahanbíš nepřátele, nevysvobodíš přítele? 7. Ach stirej, Pane, běžící slzy po tváři plačící, vyveď z světa plačtivého, přiveď do království tvého. 8. K tobě, k tobě vzdychám, nebe, jsouce vždy žádostiv tebe, z drahých perel vystavené, v zlatě, stříbře postavené. 9. Mějte se dobře, přátelé, již jsem přemoh nepřátelé: k svadbě kráčím nebešťanův, nebeských věčných měšťanův. 10. Ach svadba, pravé veseli! Ach bez zármutku veseli! Již smrt víc není ukrutná, anobrž všecka jest chutná. 11. Jest, ach, jest smrt vskutku chutná, nejsouc vícejí ukrutná, když jest začátek spasení, věčného v nebi bydlení.