401c. 1862 / 1896 What Soft – Cherubic Creatures –These Gentlewomen are – One would as soon assault a Plush – Or violate a Star – Such Dimity Convictions – A Horror so refined Of freckled Human Nature – Of Deity – ashamed – It’s such a common – Glory – A Fisherman’s – Degree – Redemption – Brittle Lady – Be so – ashamed of Thee – |
401JŠ06 Jemná, andělská bytostkaždá z dam zdá se být. Tak dal by se plyš napadnout, či hvězda urazit. Co barchetových zásad, co hrůzy z pihaté přirozenosti lidské, co studu před božstvem. Toť ona prostá sláva, důstojnost rybáře. Kéž spása, křehká dámo, i k vám stud prokáže. |
402c. 1862 / 1929 I pay – in Satin Cash –You did not state – your price – A Petal, for a Paragraph Is near as I can guess – |
404c. 1862 / 1929 How many Flowers fail in Wood –Or perish from the Hill – Without the privilege to know That they are Beautiful – How many cast a nameless Pod Upon the nearest Breeze – Unconscious of the Scarlet Freight – It bear to Other Eyes – |
404JŠ06 Co květů v lese uvadáči v stráni zahyne, bez práva smět se dozvědět, že jsou tak půvabné. Kolik jich bezejmenný lusk pohodí do vánku a neví, že pro jiný zrak má váhu šarlatu. |
406c. 1862 / 1929 Some – Work for Immortality –The Chiefer part, for Time – He – Compensates – immediately – The former – Checks – on Fame – Slow Gold – but Everlasting – The Bullion of Today – Contrasted with the Currency Of Immortality – A Beggar – Here and There – Is gifted to discern Beyond the Broker’s insight – One’s – Money – One’s – the Mine – |
406JŠ99 Část – dělá pro nesmrtelnost,větší – pro časnou mzdu. Dnešek dává plat hotově, ona šek na slávu – pozdní, však věčné zlato. Kov dnešní výplaty, rozdílný od oběživa dnů nesmrtelnosti, i žebrák tu a tam odlišit dovedl líp než vhled finančníka. Toť dukát – a to důl. |
407c. 1862 / 1914 If What we could – were what we would –Criterion – be small – It is the Ultimate of Talk – The Impotence to Tell – |
407 Když naše „chtít“ by bylo „mít“JŠ67 Když naše „chtít“ by bylo „mít“,ztratí se měřítko. Pro řeč je vrchol výrazu, co slova nevyřknou. |
407JŠ99 Když naše chtít by bylo mít,zmenší se měřítko. Je konečný cíl mluvení, co slova nevyřknou. |
409c. 1862 / 1891 They dropped like Flakes –They dropped like Stars – Like Petals from a Rose – When suddenly across the June A wind with fingers – goes – They perished in the Seamless Grass – No eye could find the place – But God can summon every face On his Repealless – List. |
409 BojištěAK07 Jak jisker let, jak řady hvězd,jak růže padli list, když náhle tak dnem červnovým jde chladný větru svist. Do neplodných tu znikli trav, kde, nenajde zrak víc, a Boha jen hlas nezvratný můž’ svolat každou líc. |
409 Bitevní poleYS99 Padali jak vločky, padali jak hvězdy,Jako lístky na mlází, Červnovým dnem náhle vítr prsty odchází. Zahynuli v husté trávě, Bez svědků a růže; Ale ze své kruté listiny Bůh svolává všechny muže. |
409EK06 Padali dolů jako sníh,jak hvězdy padali, jak plátky růží kryli zem – když prsty větru najednou přeběhly přes červen. Zmizeli v trávě beze stop, okem nic nepoznáš, však Bůh povolá všechny z nás – nelze se odvolat. |
410c. 1862 / 1947 The first Day’s Night had come –And grateful that a thing So terrible – had been endured – I told my Soul to sing – She said her Strings were snapt – Her Bow – to Atoms blown – And so to mend her – gave me work Until another Morn – And then – a Day as huge As Yesterdays in pairs, Unrolled its horror in my face – Until it blocked my eyes – My Brain – begun to laugh – I mumbled – like a fool – And tho’ ’tis Years ago – that Day – My Brain keeps giggling – still. And Something’s odd – within – That person that I was – And this One – do not feel the same – Could it be Madness – this? |
410JŠ99 Po dni pak přišla noc.A vděčna, že už jej a jeho děs mám za sebou, já řekla duši: „Pěj!“ Prý přišla o struny, a smyčec – rozlámán. A s její správkou měla jsem co dělat do rána. A pak den obrovský jak zástup včerejšků prostřel svou hrůzu přede mnou a zakryl vyhlídku. Mozek se začal smát, mumlám – jak bláznivá. A i když přešla řada let, mozek se chechtá dál. A uvnitř – divná věc – moje já dřívější a tohle – nejsou totožná. Je to snad šílenství? |
412c. 1862 / 1891 I read my sentence – steadily –Reviewed it with my eyes, To see that I made no mistake In its extremest clause – The Date, and manner, of the shame – And then the Pious Form That “God have mercy” on the Soul The Jury voted Him – I made my soul familiar – with her extremity – That at the last, it should not be a novel Agony – But she, and Death, acquainted – Meet tranquilly, as friends – Salute, and pass, without a Hint – And there, the Matter ends – |
412JŠ99 Čtu bez vzruchu svůj rozsudek,zkoumám část po části, zda jsem vše správně přečetla v posledním odstavci – datum a způsob pohany i zbožnou doložku, že „Bůh je duši milostiv“, a výrok porotců. Snažila jsem se připravit svou duši na konec, aby to pro ni nebyla tak zdrcující zvěst, však smrt kolem ní přešla, přátelsky pozdravíc, klidně a bez všech poznámek – a dál není, co říct. |
419c. 1862 / 1935 We grow accustomed to the Dark –When Light is put away – As when the Neighbor holds the Lamp To witness her Goodbye – A Moment – We uncertain step For newness of the night – Then – fit our Vision to the Dark – And meet the Road – erect – And so of larger – Darknesses – Those Evenings of the Brain – When not a Moon disclose a sign – Or Star – come out – within – The Bravest – grope a little – And sometimes hit a Tree Directly in the Forehead – But as they learn to see – Either the Darkness alters – Or something in the sight Adjusts itself to Midnight – And Life steps almost straight. |
419ZH98 Tmě přivykáme teprve,když světlo zaniklo a není – Jako když soused podrží nám lampu, svědka rozloučení, a na okamžik – nejistě pro novost noci vykročíme – pak – přizpůsobíce zrak tmě – potkáme cestu – a jdem přímě. Tak v rozlehlejších temnotách – v těch nocech mozku, v jehož krajích měsíc nedává znamení a ani hvězdy nesvítají – nejstatečnější zatápou a někdy také při bloudění narazí na strom, – ale když se naučí novému zření, buď promění se temnota, anebo něco v zraku tmě – té půlnoční – se přizpůsobí – a život rovně nocí jde. |
419JŠ99 Na tmu si zvolna přivyknem,když světlo dají pryč. Jako když soused na sbohem nám vyjde posvítit, okamžik šlapem nejistě, zmateni náhlou tmou – pak přivykneme na noc zrak a dojdem na cestu. Tak i v těch větších temnotách mozku – v té noci v nás – bez stop po svitu měsíce anebo po hvězdách, i silní trochu tápou a stane se jim pak, že vrazí čelem na strom. Však když naučí zrak, buď temnota se změní, či něco v pohledu si zvykne na tu půlnoc – a téměř žijí dál. |
420c. 1862 / 1935 You’ll know it – as you know ’tis Noon –By Glory – As you do the Sun – By Glory – As you will in Heaven – Know God the Father – and the Son. By intuition, Mightiest Things Assert themselves – and not by terms – “I’m Midnight” – need the Midnight say – “I’m Sunrise” – Need the Majesty? Omnipotence – had not a Tongue – His lisp – is Lightning – and the Sun – His Conversation – with the Sea – “How shall you know”? Consult your Eye! |
420JŠ06 To poznáš – jako poledne –po slávě, že to slunce žhne – po slávě, stejně jako v nebi budeš znát Otce se Synem. Intuicí věci největší, ne názvem, co jsou, osvědčí. „Jsem půlnoc,“ má snad říkat noc, „jsem úsvit,“ má ta vznešenost? Všemohoucnost, ta nemá řeč, k šepotu slunce nebo blesk. Jak oslovuje oceán „jak můžeš znát?“ – jen pohleď sám! |
421c. 1862 / 1891 A Charm invests a faceImperfectly beheld – The Lady dare not lift her Veil For fear it be dispelled – But peers beyond her mesh – And wishes – and denies – Lest Interview – annul a want That Image – satisfies – |
421JŠ99 Šarm halí obličejspatřený nejasně. Dáma svůj závoj nezvedne z obav, že pohasne, jen hledí zpod tylu a zve a zrazuje, aby řeč nezničila cit, jejž obraz vzbuzuje. |
423c. 1862 / 1935 The Months have ends – the Years – a knot –No Power can untie To stretch a little further A Skein of Misery – The Earth lays back these tired lives In her mysterious Drawers – Too tenderly, that any doubt An ultimate Repose – The manner of the Children – Who weary of the Day – Themself – the noisy Plaything They cannot put away – |
423EK06 Z měsíců zbudou konce – roky se zauzlí,nikdo to nezmění – nedá se poroztáhnout přadeno trápení. Země zmožené životy vkládá do tajných skříněk tak něžně, že není pochyby – na věčný odpočinek. Tak jako malé děti, když je den usouží, sebe – tu hlučnou hračku – nemohou odložit. |
425c. 1862 / 1929 Good Morning – Midnight –I’m coming Home – Day – got tired of Me – How could I – of Him? Sunshine was a sweet place – I liked to stay – But Morn – didn’t want me – now – So – Goodnight – Day! I can look – can’t I – When the East is Red? The Hills – have a way – then – That puts the Heart – abroad – You – are not so fair – Midnight – I chose – Day – But – please take a little Girl – He turned away! |
425JŠ99 Dobrý den, noci –jdu domů, smím? Den už mne měl dost, jen proto tu jsem. Sladko je na slunci, chci tam, kde žhne, však ráno mě nechce – tak dobrou noc, dne! Smím uvidět snad rudnout obláčky? To kopce mají vzhled, co srdce unáší. Tak krásná nejsi, noci, já chci den. Však přijmi to děvčátko, jež vyhnal ven! |
429c. 1862 / 1891 The Moon is distant from the Sea –And yet, with Amber Hands – She leads Him – docile as a Boy – Along appointed Sands – He never misses a Degree – Obedient to Her Eye He comes just so far – toward the Town – Just so far – goes away – Oh, Signor, Thine, the Amber Hand – And mine – the distant Sea – Obedient to the least command Thine eye impose on me – |
429JŠ99 Měsíc je vzdálen od moře,však jantarovou paží je vodí – jako chlapečka – kol stanovených pláží. A ono nikdy nezmešká. Když okem požádá, jde o kus blíže k městečku a stejný od něj dál. Tvá, Pane, paže z jantaru, mé – moře vzdálené, plnící vše, oč požádá Tvé oko ode mne. |
434c. 1862 / 1914 To love thee Year by Year –May less appear Than sacrifice, and cease – However, dear, Forever might be short, I thought to show – And so I pieced it, with a flower, now. |
435c. 1862 / 1890 Much Madness is divinest Sense –To a discerning Eye – Much Sense – the starkest Madness – ’Tis the Majority In this, as All, prevail – Assent – and you are sane – Demur – you’re straightway dangerous – And handled with a Chain – |
435JŠ99 V bláznovství vrchol moudrostibystrý zrak odkrývá, v moudrosti – hloupost bláznů. Početní převaha i v tomhle rozhodne. Přisvědč – jsi soudný tvor, vzdoruj – jsi nebezpečný všem a přijdeš pod dozor. |
437c. 1862 / 1891 Prayer is the little implementThrough which Men reach Where Presence – is denied them. They fling their Speech By means of it – in God’s Ear – If then He hear – This sums the Apparatus Comprised in Prayer – |
437JŠ99 Modlitba je malé nářadí,jímž dosáhnem, kam lidem vstup je upřen. Jím každým dnem řeč metají v boží sluch. Slyší‑li pak – tím svůj chod završuje ten aparát. |
440c. 1862 / 1945 ’Tis customary as we partA trinket – to confer – It helps to stimulate the faith When Lovers be afar – ’Tis various – as the various taste – Clematis – journeying far – Presents me with a single Curl Of her Electric Hair – |
440EK06 Při loučení si obvykledáváme drobnůstku – pomáhá věrnost dodržet milencům na dálku. Dar podle vkusu liší se – klematis před cestou mi z elektrických kadeří věnuje loknu svou. |
441c. 1862 / 1890 This is my letter to the WorldThat never wrote to Me – The simple News that Nature told – With tender Majesty Her Message is committed To Hands I cannot see – For love of Her – Sweet – countrymen – Judge tenderly – of Me |
441 Dopis světuJH77 Svět mi nikdy dopis neposlal,teď mu píšu já – prosté věci, řekla mi je příroda, něžná a vznešená. Svěřuji vám to poselství, mí drazí krajani; pro lásku k ní je přijměte, dalecí, neznámí. |
441 List svetuMR83 Toto je môj list svetu— ten mi list neposlal — v ňom vety, aké svetlu príroda pošepla. Jej vznešenú zvesť vložím do rúk, čo nepoznám. Z lásky k nej, ľudia boží, láskavo súďte — mňa. |
441EK06 Zde je můj dopis pro ten svět,který mi nechtěl psát, příroda každé z prostých vět dá něžný majestát. Svou zprávu svěří rukám, jež jsou mi ukryté – kéž z lásky k ní, mí krajané, mírně mě soudíte. |
441JŠ06 To je můj dopis pro ten svět,jenž nikdy nepsal mně, hrst prostých zpráv, jež příroda mi šeptá vznešeně. Ten její vzkaz je určen ruce mně neznámé. Pro lásku k ní, mí krajané, šetrně suďte mne. |
442c. 1862 / 1891 God made a little Gentian –It tried – to be a Rose – And failed – and all the Summer laughed – But just before the Snows There rose a Purple Creature – That ravished all the Hill – And Summer hid her Forehead – And Mockery – was still – The Frosts were her condition – The Tyrian would not come Until the North – invoke it – Creator – Shall I – bloom? |
442EK06 Bůh stvořil malý hořec –rád by se růží stal, leč léto se mu vysmálo. Než však sníh napadal, vyrostla bytost z nachu, zalehla celý svah, léto sklopilo čelo a posměch náhle ztich: vyrostla díky mrazům – purpur nepřijde z cest, než severák jej vyzve – Pane, a budu – kvést? |
445c. 1862 / 1896 ’Twas just this time, last year, I died.I know I heard the Corn, When I was carried by the Farms – It had the Tassels on – I thought how yellow it would look – When Richard went to mill – And then, I wanted to get out, But something held my will. I thought just how Red – Apples wedged The Stubble’s joints between – And the Carts stooping round the fields To take the Pumpkins in – I wondered which would miss me, least, And when Thanksgiving, came, If Father’d multiply the plates – To make an even Sum – And would it blur the Christmas glee My Stocking hang too high For any Santa Claus to reach The Altitude of me – But this sort, grieved myself, And so, I thought the other way, How just this time, some perfect year – Themself, should come to me – |
445 Dnes pred rokom som umrelaMR83 Dnes pred rokom som umrela.Šušťala kukurica, keď pozdĺž polí viezli ma, vlasy jej skryli líca. Vravela som si: Žltučká bude, keď v mlyne skončí. Chcela som vstať a vidieť ju — ťažili viečka oči. Myslela som na červené jabĺčka na strnisku, zhrbené vozy, v ktorých sa tekvice zrelé tisnú. A komu budem chýbať, či otec na Vďakyvzdanie dá do zvončeka bankovku, zachová zbožne zdanie… Či nepadne tieň na radosť Vianoc, či privysoko nebude pre Mikuláša moja topánka a môj odchod… Z tých predstáv smútok ovial ma a snívala som radšej, že o pár rokov prídu sem za mnou o tomto čase. |
447c. 1862 / 1929 Could – I do more – for Thee –Wert Thou a Bumble Bee – Since for the Queen, have I – Nought but Bouquet? |
448c. 1862 / 1929 This was a Poet – It is ThatDistills amazing sense From ordinary Meanings – And Attar so immense From the familiar species That perished by the Door – We wonder it was not Ourselves Arrested it – before – Of Pictures, the Discloser – The Poet – it is He – Entitles Us – by Contrast – To ceaseless Poverty – Of Portion – so unconscious – The Robbing – could not harm – Himself – to Him – a Fortune – Exterior – to Time – |
448JŠ99 Tohle byl básník. To je ten,kdo mocný smysl slil ze slov tak dobře známých a olej plný sil z těch nejvšednějších odrůd, jež vadly u dveří – teď žasnem, nebyli to my, kdo věznili jej dřív? Obrazů objevitel, hle básník – on to je, kdo – kontrastem – nás nutí k trvalé chudobě, neznalý svého věna, z kterého nelze krást, sám pro sebe svým jměním, postaven mimo čas! |
449c. 1862 / 1890 I died for Beauty – but was scarceAdjusted in the Tomb When One who died for Truth, was lain In an adjoining Room – He questioned softly “Why I failed”? “For Beauty”, I replied – “And I – for Truth – Themself are One – We Brethren, are”, He said – And so, as Kinsmen, met a Night – We talked between the Rooms – Until the Moss had reached our lips – And covered up – our names – |
449 Když pro krásu…OFB47 Když pro krásu jsem zemřela,v hrob složili mě jen, a kdos, jenž zemřel pro pravdu, byl vedle uložen. On ptal se, proč jsem podlehla? „Pro krásu,“ děla jsem. „Já pro pravdu — to jedno je, jsme tudíž bratry,“ děl. Jak při shledání příbuzní, jsme rozmlouvali tam, až po ústa nám vyrost’ mech a jména zastřel nám. |
449 RozhovorJH77 Já zemřela jsem pro krásu a ledvamě uložili do země, kdos jiný zemřel pro pravdu a pochován byl vedle mne. Zeptal se tiše, proč jsem odešla? „Pro krásu“ – zašeptla jsem zbytkem sil. „Já pro pravdu – ta s krásou jedno je; patříme k sobě,“ odvětil. Jako když příbuzní se večer sejdou, my hovořili v hrobkách skrze stěny, až dorost mech přes naše ústa i přes kameny s dvěma jmény. |
449 Pre krásu umrela somMR83 Pre krásu umrela som, nolen čo sa sprievod vzdialil, toho, čo umrel pre pravdu, hneď vedľa pochovali. Ticho sa spýtal: „Prečo si tuná?“ „Pre krásu,“ šeptom vravím. „A ja zas pre pravdu… Je kráse rodnou sestrou.“ Hovorili sme z hrobu do hrobu jak príbuzní, keď noc sa mení v deň — pokým ústa nezarástol mach, nezakryl mená na kameni. |
449JŠ99 Padla jsem za krásu, a jenmě hrobka uhostí, ulehl, kdo pad za pravdu, v sousední místnosti. Zeptal se, „proč jsem zemřela?“ Odpovím: „Za krásu.“ „Já za pravdu – jsou totožné, jsi sestra,“ prohlásil. Tak mluvíme jak příbuzní, každý v své místnosti, než vystoupil nám ke rtům mech a naše jména skryl. |
449 Zemřela jsem pro krásuYS99 Zemřela jsem pro krásu – ale sotvaŽe mě pochovali Když toho, který zemřel pro pravdu Do vedlejšího hrobu dali – Zeptal se tiše, proč jsem klesla? „Pro krásu,“ šeptám věnci – „A já – pro pravdu – jako ty – Tedy jsme sourozenci“ – Jak příbuzní v nočních pokojích – Jsme povídali – muž a žena – Až nám mech narostl k ústům – A zastřel – naše jména – |
450c. 1862 / 1935 Dreams – are well – but Waking’s better,If One wake at Morn – If One wake at Midnight – better – Dreaming – of the Dawn – Sweeter – the Surmising Robins – Never gladdened Tree – Than a Solid Dawn – confronting – Leading to no Day – |
450 Sny sú dobréMR83 Sny sú dobré, ale lepšie,ak si ráno hore, prebudíš sa o polnoci, v mysli ranné zore. Radšej jelšu predstaviť si bez drozdov a smutnú, než sa zbudiť za úsvitu, čo nevedie ku dňu. |
456c. 1862 / 1929 So well that I can live without –I love thee – then How well is that? As well as Jesus? Prove it me That He – loved Men – As I – love thee – |
459c. 1862 / 1935 A Tooth upon Our PeaceThe Peace cannot deface – Then Wherefore be the Tooth? To vitalize the Grace – The Heaven hath a Hell – Itself to signalize – And every sign before the Place Is Gilt with Sacrifice – |
459JŠ06 Jeden zub na klidunezohaví náš klid. K čemu je tedy zub? Tu milost oživit. Nebe své peklo má – je jeho předzvěstí, a každá značka před ním je zlacena obětí. |
461c. 1862 / 1929 A Wife – at Daybreak I shall be –Sunrise – Hast thou a Flag for me? At Midnight, I am but a Maid, How short it takes to make a Bride – Then – Midnight, I have passed from thee Unto the East, and Victory – Midnight – Good Night! I hear them call, The Angels bustle in the Hall – Softly my Future climbs the Stair, I fumble at my Childhood’s prayer So soon to be a Child no more – Eternity, I’m coming – Sir, Savior – I’ve seen the face – before! |
461 NávratJH77 Za jitra budu manželkou,máš, slunce, pro mne vlajku již? Je půlnoc, dosud dívkou jsem – jak rychle budu nevěstou! Pak uniknu ti, Půlnoci, až k Východu a Vítězství. Půlnoci, dobrou noc! Už slyším, jak mě volají. V předsíni andělé čekají, po schodech jde má budoucnost, koktám svou dětskou modlitbu – tak brzo jsem dětství pozbyla! Věčnosti, k tobě nyní jdu – tu tvář jsem již, Pane, někde spatřila. |
465c. 1862 / 1896 I heard a Fly buzz – when I died –The Stillness in the Room Was like the Stillness in the Air – Between the Heaves of Storm – The Eyes around – had wrung them dry – And Breaths were gathering firm For that last Onset – when the King Be witnessed – in the Room – I willed my Keepsakes – Signed away What portion of me be Assignable – and then it was There interposed a Fly – With Blue – uncertain stumbling Buzz – Between the light – and me – And then the Windows failed – and then I could not see to see – |
465 Jen bzukot mouchyJH77 Jen bzukot mouchy, když jsem umírala.Je vprostřed ticha tělo mé. To ticho ve vzduchu, když zuří bouře a vprostřed náhle ustane. Kol všichni, oči vyplakány, by rádi přispěli dechem na pomoc, ve chvíli poslední, kdy velká Smrt má dokázat svou moc. Dárky jsem odkázala na památku, co ze sebe jsem ještě měla, jsem rozdala – a nato ta moucha přiletěla, modravý bzukot klopýtal a tápal mezi mnou a světlem svic, pak okna pohasla, a potom jsem viděla – už nic. |
465 Muchu som počula v tom umieraníMR83 Muchu som počula v tom umieraníza ticha v izbe — bolo jak ticho v povetrí, keď búrka zmĺkne, chystajúc nové kolo… Navôkol oči blízkych, vyplakané, ich dych, čo pevnie, aby poslednej vlne desu čelil, keď Kráľ ukáže, kto je slabý… Spísali vôľu, kde som odkázala, čo darovať sa dalo z mojich vecí — vtom vletela dnu mucha, modravo, potkýnavo bzučala, kmitala sa medzi lampou a mnou — ten bzukot omámil… A potom došiel oknám olej a ja som nevidela očami. |
465ZH98 Umírala jsem. Slyšelajsem bzučet mouchu po komoře. Byl klid jak ticho ve vzduchu mezi nárazy bouře. Okolo oči – vyprahlé – a šepot – houstl do útoku, do posledního, kdy se král v své slávě krále zjeví oku. Odkázala jsem drobnosti a tu část sebe, jež se dá odkázat, – tehdy stalo se, že se tam moucha vmísila – s nejistým modrým bzukotem se mezi mnou a světlem chvěla – Pak okna oslepla – a pak už vůbec nic jsem neviděla. |
465JŠ99 V smrti jsem mouchu zaslechla.To ticho u lože bylo jak ticho uprostřed poryvů za bouře. Oči všech kolem vyprahly, prsa se chystají na hlavní úder, až sám král se zjeví v pokoji. Shledávám dárky, převádím všechno to, co se z nás dá převést – a tu najednou se vmísil její hlas – modravý, slabý, nejistý – a zastřel denní svit. Pak byla v oknech tma – a pak cit v očích ztratil cit. |
467c. 1862 / 1945 We do not play on Graves –Because there isn’t Room – Besides – it isn’t even – it slants And People come – And put a Flower on it – And hang their faces so – We’re fearing that their Hearts will drop – And crush our pretty play – And so we move as far As Enemies – away – Just looking round to see how far It is – Occasionally – |
467 Na hroboch nehráme saMR83 Na hroboch nehráme sa,nie je tu rovná zem, na hranie máme málo miesta a ľudia chodia sem, na hroby kvety kladú a hlavy majú zvesené. Čo ak im zrazu na zem padnú, uvažujeme zdesené, a rozdrvia nám krehkú hru? Poďme ďalej! No zavše sa obzrieme, nech vieme, či máme ďaleko… |
469c. 1862 / 1945 The Red – Blaze – is the Morning –The Violet – is Noon – The Yellow – Day – is falling – And after that – is none – But Miles of Sparks – at Evening – Reveal the Width that burned – The Territory Argent – that Never yet – consumed – |
469JŠ99 Rudý požár – je ráno,fialový – půl dne, žlutý – dnes zbývá málo a jiný pak už ne. Však míle jisker večer zjeví, kde hořelo – teritorium stříbra, jež dosud nezhaslo. |
470c. 1862 / 1945 I am alive – I guess –The Branches on my Hand Are full of Morning Glory – And at my finger’s end – The Carmine – tingles warm – And if I hold a Glass Across my Mouth – it blurs it – Physician’s – proof of Breath – I am alive – because I am not in a Room – The Parlor – Commonly – it is – So Visitors may come – And lean – and view it sidewise – And add “How cold – it grew” – And “Was it conscious – when it stepped In Immortality?” I am alive – because I do not own a House – Entitled to myself – precise – And fitting no one else – And marked my Girlhood’s name – So Visitors may know Which Door is mine – and not mistake – And try another Key – How good – to be alive! How infinite – to be Alive – two‑fold – The Birth I had – And this – besides, in – Thee! |
470JŠ99 Jsem živa – tohle vím.Větévky na paži mám plné ranní slávy a z prstů proráží teplý tep karmínu, a když si podržím zrcátko u úst, zvlhne – to stačí lékaři. Jsem živa, protože nejsem v té místnosti – nejčastěji to bývá síň – určené pro hosty, co přijdou, hledí z boku se slovy: „Je jak led.“ A k tomu: „Byla při smyslech při vstupu na věčnost?“ Jsem živa, protože nepatří mi ten dům, určený jmenovitě mně – nikomu jinému, s mým jménem na štítku, aby si návštěvník nespletl vchod a nezkoušel omylem jiný klíč. Jak dobré – býti živ! Jak neskonalé – žít dvojnásob – jednou zrozená se v tobě narodit! |
475c. 1862 / 1929 Doom is the House without the Door –’Tis entered from the Sun – And then the Ladder’s thrown away, Because Escape – is done – ’Tis varied by the Dream Of what they do outside – Where Squirrels play – and Berries die – And Hemlocks – bow – to God – |
475EK06 Soudný den je dům bez dveří,jen ze slunce má vchod a pak je žebřík odhozen – a nelze uniknout. S každým snem mění se, co venku dělají – kde šumí les a plody schnou, Bohu se klaní blín. |
478c. 1862 / 1890 I had no time to Hate –Because The Grave would hinder Me – And Life was not so Ample I Could finish – Enmity – Nor had I time to Love – But since Some Industry must be – The little Toil of Love – I thought Be large enough for Me – |
478 Nemala som čas nenávidieťMR83 Nemala som čas nenávidieť,k tomu by cestu mi uzavrel hrob. Navyše miesta bolo v živote primálo na moje nepriateľstvo. Nemala som čas ani na lásku, ale že človek sa musí nejak činiť, videlo sa mi veľké, nadostač veliké to malé lásky hrdlačenie. |
478JŠ99 Nemám kdy nevražit –vždyť hrob mi nedopřeje čas, a život není dlouhý, že bych dokonala zášť. Nemám kdy milovat – že však se nesmí zahálet, s láskou se trochu dřít – myslím – mi stačí těch pár let. |
479c. 1862 / 1929 She dealt her pretty words like Blades –How glittering they shone – And every One unbared a Nerve Or wantoned with a Bone – She never deemed – she hurt – That – is not Steel’s Affair – A vulgar grimace in the Flesh – How ill the Creatures bear – To Ache is human – not polite – The Film upon the eye Mortality’s old Custom – Just locking up – to Die. |
479JŠ99 Užívá hezkých slov jak dýk,třpytí se jako skvost a každé z nich nerv obnaží, či lehce bodne kost. Neví, že zranila – na to kov nemyslí. Jak vulgárně se chovají, ten výraz nemístný! Bolest je cit, ne zdvořilost. Povlak, co zastře zrak, starý zvyk smrtelníků – zamknout – a dokonat. |
480c. 1862 / 1929 “Why do I love” You, Sir?Because – The Wind does not require the Grass To answer – Wherefore when He pass She cannot keep Her place. Because He knows – and Do not You – And We know not – Enough for Us The Wisdom it be so – The Lightning – never asked an Eye Wherefore it shut – when He was by – Because He knows it cannot speak – And reasons not contained – – Of Talk – There be – preferred by Daintier Folk – The Sunrise – Sir – compelleth Me – Because He’s Sunrise – and I see – Therefore – Then – I love Thee – |
480 PročJH77 Proč tě miluji, Pane?Poněvadž – Vítr se neptá trávy, aby mu řekla proč, když vane, se musí naklánět. Záblesk se oka neptá, proč se přivírá před ním – ví jenom, že nemůže mluvit, – a důvody, jež řeč nepojme, ponechme – těm vyvoleným. |
480JŠ99 Říct, „proč Vás miluji?“Že snad – to vítr nechce od trávy slyšet, proč, když ji pozdraví, nemůže klidně stát. Protože ví – a Vy snad ne – my nevíme – nám postačí moudrost, že to tak je. To blesk se oka netáže, proč se vždy před ním uzavře, protože ví, že nemluví – a důvod, jejž řeč nepoví, nejvýše cení citliví. Ranní zář, pane, zbožňuji – že vidím – jen pro samu ji. Proto Vás miluji. |
481c. 1862 / 1935 The Himmaleh was known to stoopUnto the Daisy low – Transported with Compassion That such a Doll should grow Where Tent by Tent – Her Universe Hung out its Flags of Snow – |
484c. 1862 / 1935 My Garden – like the Beach –Denotes there be – a Sea – That’s Summer – Such as These – the Pearls She fetches – such as Me |
484EK06 Má zahrada – jak pláž –snad moře značit má. Vždyť léto perly přináší takovým – jako já. |
486c. 1862 / 1945 I was the slightest in the House –I took the smallest Room – At night, my little Lamp, and Book – And one Geranium – So stationed I could catch the Mint That never ceased to fall – And just my Basket – Let me think – I’m sure That this was all – I never spoke – unless addressed – And then, ’twas brief and low – I could not bear to live – aloud – The Racket shamed me so – And if it had not been so far – And any one I knew Were going – I had often thought How noteless – I could die – |
486 Bola som v dome najslabšiaMR83 Bola som v dome najslabšia,aj izba bola úzka. Vzala som si tam lampičku, knihu a jeden muškát. Dobre sa mi tam chytalo mätu, čo stále padá. Mala som ešte košík. A to bolo všetko? Hádam. Ak zo mňa slovo dostali, bolo vždy šeptom, stručné. Za ich zhon som sa hanbila, život sa mi zdal hlučný. Neraz som na to myslela, že raz, až odídu tí, ktorých som dobre poznala, nik nevšimne si mojej smrti. |
486JŠ06 Byla jsem v domě nejslabší –v nejmenším pokoji, v noci svou knihu, lampičku a pelargonii. Tak usazena chytám zdroj, jenž padal bez pauzy. A jen můj košík. Přemýšlím – jistě, nic neschází. Mluvila jsem jen na výzvu, krátce, tiše i pak. Nesnesla jsem žít hlasitě, hluk urážel mě tak. A ač to dosud nebylo, jestli mě opustí mí známí, myslím, zemřu já snad bez povšimnutí. |
487c. 1862 / 1945 You love the Lord – you cannot see –You write Him – every day – A little note – when you awake – And further in the Day. An Ample Letter – How you miss – And would delight to see – But then His House – is but a Step – And Mine’s – in Heaven – You see. |
487EK06 Máš Pána rád, ač jej nevidíš,píšeš mu každý den kratičký vzkaz, hned po ránu a potom celý den. Přiznáváš se, že schází ti, že rád ho uvidíš – však jeho dům je odsud krok, a můj je v nebi – víš? |
488c. 1862 / 1935 Myself was formed – a Carpenter –An unpretending time My Plane – and I, together wrought Before a Builder came – To measure our attainments – Had we the Art of Boards Sufficiently developed – He’d hire us At Halves – My Tools took Human – Faces – The Bench, where we had toiled – Against the Man – persuaded – We – Temples build – I said – |
488JŠ99 Jsem vyučená tesařem.Já, spolu s hoblíkem, jsme pracovali krátký čas, než přišel stavitel posoudit naši schopnost – zvládáme‑li my dva už to řemeslo prken, pak najme zvlášť oba. Nástroje zrudly v tváři, stůl, na němž děláme, se ohradil – já řekla: My chrámy stavíme. |
490c. 1862 / 1945 To One denied to drinkTo tell what Water is Would be acuter, would it not Than letting Him surmise? To lead Him to the Well And let Him hear it drip Remind Him, would it not, somewhat Of His condemned lip? |
490EK06 Tomu, kdo nesmí pít,povědět o vodě: je to snad horší – nebo ne – než žít jen v dohadech? Dovést ho k prameni, aby jej slyšel téct – jistě by si tím připomněl, že na ústech má trest. |
490JŠ06 Tomu, kdo nesmí pít,říci, co voda je, není krutější, nežli jej ponechat v dohadech? Přivést jej ke studni zvuk kapek uslyšet, upozorní ho to, či ne, na odsouzený ret? |
492c. 1862 / 1945 Civilization – spurns – the Leopard!Was the Leopard – bold? Deserts – never rebuked her Satin – Ethiop – her Gold – Tawny – her Customs – She was Conscious – Spotted – her Dun Gown – This was the Leopard’s nature – Signor – Need – a keeper – frown? Pity – the Pard – that left her Asia – Memories – of Palm – Cannot be stifled – with Narcotic – Nor suppressed – with Balm – |
492JH48 Civilisace odkopává levhartici!Byla levhartice odvážná? Poušť satinem jejím nepohrdla, její zlato černoch v bázni má. Brunátná, vědoma svých zvyků, skvrnitá, tmavohnědý šat, to byla povaha levhartí, pane, musí krotitele rozhněvat? Ubohý levhart, jenž ztratil Asii svou! Nemůže býti utišen stesk palem narkotikem ani balsámem zahojen. |
492 Chycená levharticeJH77 Civilizace zapuzuje levhartici.Byla levhartice odvážná? Poušť jejím saténem nepohrdá a černoch její zlato uctívá. Brunátná, hrdá na to, jaká je, skvrnitá, tmavohnědý šat, to byla levhartí povaha, má ji strážce za to pokárat? Ubohá, ztratila Asii svou, vzpomíná teskně na palmy, narkotika jí nepomohou ani balzámy. |
494 DopisJH77 Spěj k němu, ty šťastné psaní,pověz mu – tu stránku mu pověz, kterou jsem nenapsala, pověz mu, že jsou tam jen věty, ale bez podmětu i bez slovesa, pověz mu jen, jak prsty spěchaly, pak se pomalu, pomalu začly brouzdat a pak se tvé stránky měly na něho jen dívat, aby viděl, co jej tak dojalo. Pověz mu, že to nebyl zručný spisovatel, jak sis myslel, s každou větou se lopotil, jako by ho zezadu slabou rukou dítě drželo, až slyšela jsem, jak se trhá můj krajkový šat! Téměř ti toho bylo líto – tak to bylo, pověz mu, ne, mlč, vykrucoval by ses, srdce by mu ranilo dovědět se to, a pak ty a já bychom raději mlčeli. Pověz mu, že než jsme skončili, končila noc a staré hodiny pořád ržály „Je den!“ A tys byl ospalý a prosil, abys byl dopsán, co tomu může bránit – říci to konečně? Pověz mu, jak jsem tě opatrně zapečetila, ale jestli se optá, kde ses skrýval až do druhého dne, šťastný dopise, zatvař se záhadně a zavrť jen hlavou! |
494 Šťastný listMR83 To k nemu ideš, šťastný list!K nemu ísť! Povedz mu stranu, ktorá celá chýba, povedz mu vence viet, čo z holých slov som bez prísudku, bez podmetu vila, povedz mu, ako prsty hnali sa a potom viazli, brodili sa nehou a ako sám si túžil oči mať, aby si videl, čo ich rozochvelo. Povedz mu, že si zistil hneď podľa viet, aká som pri písaní málo zručná, a že si počul, ako živôtik mi ťahá, trhá drobná detská rúčka… A že ti prišlo ľúto, zdalo sa… povedz mu, nie, nie, vykrúcaj sa, skús tak, veď srdce by mu z toho puklo a obidvom by nám zatvorilo ústa. Povedz mu, že už zbledla noc, „Je ráno!“ erdžali staré hodiny a ty si ospalý prosil: „Už ma dopíš, veď nik nenapíše všetko, čo si myslí.“ Povedz: „S láskou ma zapečatila,“ no ak sa spýta, kam si si ty ľahol a do obeda pospal, šťastný list, koketne zatvár sa a pokrúť hlavou. |
497c. 1862 / 1945 He strained my faith –Did he find it supple? Shook my strong trust – Did it then – yield? Hurled my belief – But – did he shatter – it? Racked – with suspense – Not a nerve failed! Wrung me – with Anguish – But I never doubted him – ’Tho’ for what wrong He did never say – Stabbed – while I sued His sweet forgiveness – Jesus – it’s your little “John”! Don’t you know – me? |
497JŠ99 Mou víru napnul –zjistil, že je pružná? Jistotou cloumal – selhala kdy? Věrností mrštil – však roztříštil ji tím? Pochybou trýznil – neznervóznil! Úzkostí sklíčil – já si však byla jím jista – ač o vině mi neřekl nic. Ťal, když jsem prosila za odpuštění. Kriste, toť tvůj malý „Jan“! Neznáš mě již? |
500c. 1862 / 1929 Within my Garden, rides a BirdUpon a single Wheel – Whose spokes a dizzy Music make As ’twere a travelling Mill – He never stops, but slackens Above the Ripest Rose – Partakes without alighting And praises as he goes, Till every spice is tasted – And then his Fairy Gig Reels in remoter atmospheres – And I rejoin my Dog, And He and I, perplex us If positive, ’twere we – Or bore the Garden in the Brain This Curiosity – But He, the best Logician, Refers my clumsy eye – To just vibrating Blossoms! An Exquisite Reply! |
500 V mojej záhrade jazdí vtákMR83 V mojej záhrade jazdí vtákna kolese, čo zo spíc melódie ti vylúdi, pri akých dobre zaspíš. Nezastaví, len spomalí nad ružou plnou peľu, nezlieza, pije dúškami, vyhráva, chváli zrelú chuť, kým sa toho neobje. A na zázračnom stroji odletí inam do záhrad. Ja so psom tuná stojím, obaja zmätení, či vták naozaj vzduch tu víril, alebo či sa preháňal len v našej fantázii. Lež pes sa rýchle spamätá a mojim slabým očiam ukáže ruže: chvejú sa, div z hriadky nevyskočia. |
500JŠ99 Po zahradě mi jezdí ptákdivoce na kole, jež dělá nepříčetný hluk jak mlýnek v stodole. Nestaví, pouze zvolní svou rychlost nad růží. Nesestoupí, jen vdechne a s chválou odkrouží ochutnat všechny vůně. A pak svým vozidlem vrávorá někam do oblak. A já teď, se svým psem, v rozpacích uvažujem, zdali to vše byl fakt, či výplod mozku – zahrada a v ní ten divný pták. On ale, skvělý logik, můj pohled usměrní na chvějící se květy! Důkaz – a nádherný! |