|
301c. 1862 / 1890 I reason, Earth is short –And Anguish – absolute – And many hurt, But, what of that? I reason, we could die – The best Vitality Cannot excel Decay, But, what of that? I reason, that in Heaven – Somehow, it will be even – Some new Equation, given – But, what of that? |
301 MarnostJH77 Přemítám –země je malá, a úzkost bez mezí a bolesti bez počtu. Ale k čemu to vše? Přemítám – máme zemřít, život nejplnější rozkladu nezabrání. Ale k čemu to vše? Přemítám – „na nebesích“ vše se nějak znova možná srovná. Ale k čemu to vše! |
301EK06 Říkám si, jsme tu krátce –a muka nepomíjí a spousta křivd – a co má být? Říkám si, smrt nás čeká – žádná chuť do života rozkladu neodolá, a co má být? Říkám si, možná v ráji se věci vyrovnají a nově poskládají – a co má být? |
|
303c. 1862 / 1890 The Soul selects her own Society –Then – shuts the Door – To her divine Majority – Present no more – Unmoved – she notes the Chariots – pausing – At her low Gate – Unmoved – an Emperor be kneeling Upon her Mat – I’ve known her – from an ample nation – Choose One – Then – close the Valves of her attention – Like Stone – |
303 VyvoleníJH77 Duše si vybírá pro sebe společnost,pak dveře zavírá; a její božské vznešenosti již nikdo se nevtírá. Nehnutě pozoruje, jak kočár čeká u jejích nízkých vrat; nehnutě císař kleká na její práh. Viděla jsem, jak z velkého národa jednomu jen dá znamení; pak zavře víčka své pozornosti a znova zkamení. |
|
303 Duša si zvolí spoločnosťMR83 Duša si zvolí spoločnosťa dvere pribuchne. K božskému kruhu nový hosť sotva už pribudne. Ňou nepohne, že zastal koč blízko jej nízkych vrát, ňou nepohne, že pokľakol vladár na mäkký prah. Len na jedného zo všetkých pozornosť zameria. Zatvorí zmysly, do sfér tmy letí jak z kameňa. |
303JŠ99 Duše si zvolí společníky –pak zavře vchod. Další její vznešenosti nejsou už vhod. Lhostejná, kdyby skvělý kočár u branky stál, lhostejná, kdyby na rohoži klečel sám král. Viděla jsem, jak ze všech vpouští jen jednoho – pak spadla víčka pozornosti jak olovo. |
|
304c. 1862 / 1891 The Day came slow – till Five o’clock –Then sprang before the Hills Like Hindered Rubies – or the Light A Sudden Musket – spills – The Purple could not keep the East – The Sunrise shook abroad Like Breadths of Topaz – packed a Night – The Lady just unrolled – The Happy Winds – their Timbrels took – The Birds – in docile Rows Arranged themselves around their Prince The Wind – is Prince of Those – The Orchard sparkled like a Jew – How mighty ’twas – to be A Guest in this stupendous place – The Parlor – of the Day – |
304JŠ99 Den zvolna šel – až do páté,pak skočil přes vršky jak skrytý rubín nebo zář, jež blýskne od pušky. Nach na východě nezůstal. Slunce se prodírá jak širý topas z balíčku, jejž dáma otvírá. Vánky se chopí tamburín a ptáci ze všech stran se seřadili za pánem – vánek je jejich pán. Sad rozzářil se jako žid. Jak je to úchvatné, být hostem v této nádheře – návštěvní síni dne! |
|
305c. 1862 / 1914 The difference between DespairAnd Fear – is like the One Between the instant of a Wreck – And when the Wreck has been – The Mind is smooth – no Motion – Contented as the Eye Upon the Forehead of a Bust – That knows – it cannot see – |
305 Medzi strachom a zúfalstvomMR83 Medzi strachom a zúfalstvomje rozdiel taký istý jak medzi chvíľou nešťastia a časom po nešťastí. Myseľ je mäkká, nehne sa, spokojná ako oko pod čelom sochy, ktorá vie, že nevidí nič vôkol. |
|
305EK94 Čím liší se zoufalstvía strach – přirovnat lze snad zkázy okamžik – a chvíli po zkáze – mysl je hladká – nehybná – tak spokojená je jak oči, co na čelech soch – vědí – že nevidí – |
305EK06 Rozpoznat, co je beznaděj,co strach – to liší se jak zkázy okamžik od chvíle po zkáze, kdy mysl je tak klidná a spokojeně dlí jak oči, jež na čelech byst vědí, že nevidí. |
305JŠ06 Odlišnost mezi zoufalstvíma strachem je jak ta ve chvíli, kdy loď zaniká a když už zanikla. Mysl je tichá, klidná, jak oko ve tváři sochy už dávno smířené s tím, že nic nespatří. |
|
306c. 1862 / 1914 The Soul’s Superior instantsOccur to Her – alone – When friend – and Earth’s occasion Have infinite withdrawn – Or She – Herself – ascended To too remote a Height For lower Recognition Than Her Omnipotent – This Mortal Abolition Is seldom – but as fair As Apparition – subject To Autocratic Air – Eternity’s disclosure To favorites – a few – Of the Colossal substance Of Immortality |
306JŠ99 Duše své velké chvíleprožívá samotná, když přítel i ruch světa se od ní odpoutá, či ona sama vzlétne do nedohledných sfér, odkud je viditelný už jenom Stvořitel. Ten únik smrtelnosti je řídký – krásný však jak přízrak, v němž lze tušit královský majestát, odhalení – jímž věčnost každého nepoctí – obrovitého zjevu Nesmrtelnosti. |
|
309c. 1862 / 1932 For largest Woman’s Heart I knew –’Tis little I can do – And yet the largest Woman’s Heart Could hold an Arrow – too – And so, instructed by my own, I tenderer, turn Me to. |
|
311c. 1862 / 1891 It sifts from Leaden Sieves –It powders all the Wood. It fills with Alabaster Wool The Wrinkles of the Road – It makes an Even Face Of Mountain, and of Plain – Unbroken Forehead from the East Unto the East again – It reaches to the Fence – It wraps it Rail by Rail Till it is lost in Fleeces – It deals Celestial Vail To Stump, and Stack – and Stem – A Summer’s empty Room – Acres of Joints, where Harvests were, Recordless, but for them – It Ruffles Wrists of Posts As Ankles of a Queen – Then stills its Artisans – like Ghosts – Denying they have been – |
311 SníhJH77 Sype se z olověných sít,popráší celý les, bělostnou vlnou zaplní vyjeté vrásky cest. Jak ptáci rozlétne se, jak stádo tísní se, beztížné skládá útvary jak žonglér v cirkuse. Proletí, usadí se a hned se rozptýlí – a při Kozorohu zapře, že byl tu před chvílí. |
311 SníhJŠ99 Sype se z šedých sít,popráší celý les, vyplní vlnou z úběle hluboké vrásky cest. Jak ptáci odvíří, slétá se do houfu, jak kejklířovy figury usedá ve vzduchu. Stočí se, zaváhá, rozptýlí na místě, schoulí se na Kozorohu a zapře, že byl zde. |
|
313c. 1862 / 1891 I should have been too glad, I see –Too lifted – for the scant degree Of Life’s penurious Round – My little Circuit would have shamed This new Circumference – have blamed – The homelier time behind. I should have been too saved – I see – Too rescued – Fear too dim to me That I could spell the Prayer I knew so perfect – yesterday – That Scalding One – Sabachthani – Recited fluent – here – Earth would have been too much – I see – And Heaven – not enough for me – I should have had the Joy Without the Fear – to justify – The Palm – without the Calvary – So Savior – Crucify – Defeat – whets Victory – they say – The Reefs – in old Gethsemane – Endear the Coast – beyond! ’Tis Beggars – Banquets – can define – ’Tis Parching – vitalizes Wine – “Faith” bleats – to understand! |
313JŠ99 Byla bych až moc šťastná, vím –moc domýšlivá – na chabý, nuzný běh života, můj malý kruh by zahanbil můj nový obvod – zhanobil dřívější prostší stav. Byla bych až moc v nebi, vím – spasená – strach moc mlhavý, než abych mohla říct včerejší slovo modlitby, to palčivé – sabachthani – tak plynně jako dřív. Zem byla by mi až moc, vím – a ráj – jen málo lákavý, jen radost, žádný žal, bez strachu, jenž ji vykoupí, a palma – bez hrůz Golgoty tak, Kriste – ukřižuj. Prohra prý výhru koření, útesy u Getsemany zkrásňují břeh – tam dál! Žebrák – zná výměr hostiny, žízeň – chuť vína posilní, „víra“ reptá – chtíc znát! |
|
315c. 1862 / 1896 He fumbles at your SoulAs Players at the Keys Before they drop full Music on – He stuns you by degrees – Prepares your brittle Nature For the Ethereal Blow By fainter Hammers – further heard – Then nearer – Then so slow Your Breath has time to straighten – Your Brain – to bubble Cool – Deals – One – imperial – Thunderbolt – That scalps your naked Soul – When Winds take Forests in their Paws – The Universe – is still – |
315JŠ99 Přejíždí po dušijak hráči po klapkách, než začnou hráti naplno. Sráží tě po dávkách, chystá tvou křehkou bytost na úder neznámý kladivem lehčím – zpovzdáli, pak blíž, pak za námi – dech může nabrat sílu, mozek vše uvážit – tne jedním mocným zahřměním, jež duši obnaží. Když vichry drží v tlapách les, svět mlčky přihlíží. |
|
319c. 1861 / 1891 The nearest Dream recedes – unrealized –The Heaven we chase, Like the June Bee – before the School Boy, Invites the Race – Stoops – to an easy Clover – Dips – evades – teases – deploys – Then – to the Royal Clouds Lifts his light Pinnace – Heedless of the Boy – Staring – bewildered – at the mocking sky – Homesick for steadfast Honey – Ah, the Bee flies not That brews that rare variety! |
319EK06 Sen, jenž byl na dosah, se nesplnil –nebe nám uniká jak letní včelka – dovádí a škádlí školáka, sedne na blízký jetel, uhýbá – škádlí – loudá se – a potom vzhůru do nebes svou loďkou vyráží a nedbá na chlapce, jenž sklesle hledí do oblak, vzácný med chtěl by mít – včela, která ho může dát, však létat neumí. |
|
320c. 1862 / 1891 We play at Paste –Till qualified, for Pearl – Then, drop the Paste – And deem ourself a fool – The Shapes – though – were similar – And our new Hands Learned Gem‑Tactics – Practicing Sands – |
320JŠ99 Hraješ si s hlínou –než stačíš na perlu. Pak skončíš s hlínou a zhrdáš hloupou hrou. Tvary však byly stejné a rukám jsou blízké taktiky s drahokamy dík praxi s pískem. |
|
321c. 1862 / 1890 Of all the Sounds despatched abroad,There’s not a Charge to me Like that old measure in the Boughs – That phraseless Melody – The Wind does – working like a Hand, Whose fingers Comb the Sky – Then quiver down – with tufts of Tune – Permitted Gods, and me – Inheritance, it is, to us – Beyond the Art to Earn – Beyond the trait to take away By Robber, since the Gain Is gotten not of fingers – And inner than the Bone – Hid golden, for the whole of Days, And even in the Urn, I cannot vouch the merry Dust Do not arise and play In some odd fashion of its own, Some quainter Holiday, When Winds go round and round in Bands – And thrum upon the door, And Birds take places, overhead, To bear them Orchestra. I crave Him grace of Summer Boughs, If such an Outcast be – Who never heard that fleshless Chant – Rise – solemn – on the Tree, As if some Caravan of Sound Off Deserts, in the Sky, Had parted Rank, Then knit, and swept – In Seamless Company – |
321 VítrJH77 Ze všeho znění kolem mnenic mě tak nevzruší jako ten starý nápěv beze slov, když větve stromů rozzvučí. To vítr letí, jako ruka je a prsty nebe pročesá, pak s chvěním snese melodie k nám, jen bozi slyší je a já. Když vichry kolem v sboru točí se, na dveře buší rytmem not a ptáci vzlétnou, vytvořit jim orchestrální doprovod, za toho prosím stromy o milost, může‑li kdo tak proklet být, že pro něj tato píseň slavnostní nezněla nikdy ve větvích, kdy jak by karavana znění, jež v pouštích nebe šla, se roztrhla – a už tu není, neb spjala se a zmizela v bezešvém sjednocení. |
|
322c. 1861 / 1890 There came a Day at Summer’s full,Entirely for me – I thought that such were for the Saints, Where Resurrections – be – The Sun, as common, went abroad, The flowers, accustomed, blew, As if no soul the solstice passed That maketh all things new – The time was scarce profaned, by speech – The symbol of a word Was needless, as at Sacrament, The Wardrobe – of our Lord – Each was to each The Sealed Church, Permitted to commune this – time – Lest we too awkward show At Supper of the Lamb. The Hours slid fast – as Hours will, Clutched tight, by greedy hands – So faces on two Decks, look back, Bound to opposing lands – And so when all the time had leaked, Without external sound Each bound the Other’s Crucifix – We gave no other Bond – Sufficient troth, that we shall rise – Deposed – at length, the Grave – To that new Marriage, Justified – through Calvaries of Love – |
322JŠ99 S vrcholem léta přišel den,jen pro mne určený. Takový by byl pro svaté, až bude vzkříšení. Slunce jak jindy vysvitlo, jako vždy kvetl květ – jako by nebyl slunovrat, co mění celý svět. Čas nebyl řečí znesvěcen – veškerý slovní znak byl zbytečný jak v svátosti pro Pána jeho šat. Každý z nás dvou – chrám s pečetí, kde druhý směl dnes přijímat, aby nic nezkazil, až bude Hostina. Čas prchal jako chvíle, již svírá skoupá dlaň. Tak tváře z palub hledí zpět, jež plují do dvou stran. A všechen čas když unikl, navenek bez slova druh vyměnil si s druhem kříž – jediná zástava. Závazný slib, že povstanem nakonec ze země k té nové svatbě, kalváriemi své lásky splacené. |
|
323c. 1858 / 1891 As if I asked a common Alms,And in my wondering hand A Stranger pressed a Kingdom, And I, bewildered, stand – As if I asked the Orient Had it for me a Morn – And it should lift its purple Dikes, And shatter me with Dawn! |
323EK06 Jako bych chtěla almužnu,do rukou užaslých mi kdosi vtiskl říši, a já nevím co s ní. Jako bych chtěla Orient prosit o bílý den – a on by zvedl rudou hráz, a smet mě rozbřeskem! |
|
324c. 1860 / 1864 Some keep the Sabbath going to Church –I keep it, staying at Home – With a Bobolink for a Chorister – And an Orchard, for a Dome – Some keep the Sabbath in Surplice – I just wear my Wings – And instead of tolling the Bell, for Church, Our little Sexton – sings. God preaches, a noted Clergyman – And the sermon is never long, So instead of getting to Heaven, at last – I’m going, all along. |
324JŠ99 Svátek se světí návštěvou mše –já nevyjdu z domova – ptáček vlhovec je můj chórista a můj sad loď chrámová. Svátek se světí v rochetě – já mám křídla zas a za zvon, jenž ke mši sezvání, zní kostelníčkův hlas. Bůh káže, ten slavný kazatel, kázání rychle ubíhá, tak namísto nebe až po smrti mám je už zaživa. |
|
326c. 1862 / 1929 I cannot dance upon my Toes –No Man instructed me – But oftentimes, among my mind, A Glee possesseth me, That had I Ballet knowledge – Would put itself abroad In Pirouette to blanch a Troupe – Or lay a Prima, mad, And though I had no Gown of Gauze – No Ringlet, to my Hair, Nor hopped to Audiences – like Birds, One Claw upon the Air, Nor tossed my shape in Eider Balls, Nor rolled on wheels of snow Till I was out of sight, in sound, The House encore me so – Nor any know I know the Art I mention – easy – Here – Nor any Placard boast me – It’s full as Opera – |
326JŠ99 Neumím tančit po špičkách –nikdo mě nevedl. Však uvnitř mysli nejednou mě jásot posedl, že kdybych znala balet, z víru mých piruet primabalerina zešílí a sboru ztuhne krev. Ač nemám šaty z pavučin a vlasy s vrkoči a s rukou k nebi nehopsám jak ptáci – pro oči, a nestáčím se do koule, nekroužím před zraky na kolech sněhu, zas a zas volána diváky, ač nevědí, že znám umění, jímž se tu obírám, a nechválí mě plakát – plní se opera. |
|
328c. 1862 / 1891 A Bird came down the Walk –He did not know I saw – He bit an Angleworm in halves And ate the fellow, raw, And then he drank a Dew From a convenient Grass – And then hopped sidewise to the Wall To let a Beetle pass – He glanced with rapid eyes That hurried all around – They looked like frightened Beads, I thought – He stirred his Velvet Head Like one in danger, Cautious, I offered him a Crumb And he unrolled his feathers And rowed him softer home – Than Oars divide the Ocean, Too silver for a seam – Or Butterflies, off Banks of Noon Leap, plashless as they swim. |
328 PtákJH77 Pták slétl na pěšinu,nevšiml si mne hned, překousl v půli žížalu a syrovou ji sněd. A když se napil rosy, již nabídla mu louka, zdvořile skočil stranou a nechal přejít brouka. Náhle mu oči blýskly, zděšené korálky, svůj samet rozčepýřil a vzhlížel do dálky, jak by se bál; já nabídla mu drobet – leč do své výše on domů hned se vznes na křidelkách tak tiše, jako když v moři vesla jen brázdu postříbří a motýl nezašplíchne, když nad mez zamíří. |
|
328 Vták zletel na chodníkMR83 Vták zletel na chodník— mňa nezbadal za chrastím — prehryzol v dvoje dážďovku a zhltol obe časti. Napil sa rosy, čo núkala svieža tráva, a potom skočil ku stene — chrobák sa valil sprava. Očká mu blýskali, dve vystrašené perly, na hlave sa mu šuchoril zamat, pierka sa prchli zo strachu … Drobila som chlieb, aby prišiel bližšie, ale on rozložil si krídla, vesloval domov tichšie než veslá po hladine, keď more brázdu plní striebrom, či motýľ pláva vzduchom od poludňajších pevnín. |
|
330c. 1861 / 1894 The Juggler’s Hat her Country is –The Mountain Gorse – the Bee’s! |
|
331c. 1861 / 1894 While Asters –On the Hill – Their Everlasting fashions – set – And Covenant Gentians – Frill! |
|
333c. 1862 / 1890 The Grass so little has to do –A Sphere of simple Green – With only Butterflies to brood And Bees to entertain – And stir all day to pretty Tunes The Breezes fetch along – And hold the Sunshine in its lap And bow to everything – And thread the Dews, all night, like Pearls – And make itself so fine A Duchess were too common For such a noticing – And even when it dies – to pass In Odors so divine – Like Lowly spices, lain to sleep – Or Spikenards, perishing – And then, in Sovereign Barns to dwell – And dream the Days away, The Grass so little has to do I wish I were a Hay – |
333 TrávaJH77 Tráva má tak málo na práci –říše prosté zeleně, jen včely se tu baví, motýli sedí zasněně. Čeří se po celý den k písním, jež nese větru vání, v náručí slunce chová, před každým se sklání. Jak perly celou noc navléká rosu a má tak jemné vychování – i kněžna vedle ní je obyčejná, než by se člověk ohléd za ní. A i když umírá – do vůní tak božských pak se promění, jak vůně nardu, který vadne, či k spánku uložené koření. Tráva má tak málo na práci, když odsnívá den za dnem ve svých vznosných senících – jak krásné být jen senem. |
|
335c. 1862 / 1945 ’Tis not that Dying hurts us so –’Tis Living – hurts us more – But Dying – is a different way – A Kind behind the Door – The Southern Custom – of the Bird – That ere the Frosts are due – Accepts a better Latitude – We – are the Birds – that stay. The Shiverers round Farmers’ doors – For whose reluctant Crumb – We stipulate – till pitying Snows Persuade our Feathers Home. |
335JŠ99 Smrt – ta nás tolik nesouží,život – ten souží víc. Však smrt je jiná vyjížďka – za vrata, bez hranic – jižní zvyk ptáků, odlétat a ještě před zimou si najít lepší zeměpás. Jsme ti, co zůstanou. Třesavci u vrat sedláků, o jejichž skoupý chléb žádáme – než nás soucitný sníh přemluví odletět. |
|
336c. 1862 / 1945 The face I carry with me – last –When I go out of Time – To take my Rank – by – in the West – That face – will just be thine – I’ll hand it to the Angel – That – Sir – was my Degree – In Kingdoms – you have heard the Raised – Refer to – possibly. He’ll take it – scan it – step aside – Return – with such a crown As Gabriel – never capered at – And beg me put it on – And then – he’ll turn me round and round – To an admiring sky – As one that bore her Master’s name – Sufficient Royalty! |
336JŠ99 Tvář, kterou s sebou ponesu,až vyjdu mimo čas si pro hodnost – tam na západ – to bude tvoje tvář. Podám ji andělovi: To, pane, byl můj řád v království, o němž vzkříšení ti pověděli snad. Vezme ji, zhlédne, odstoupí, vrátí se s korunou, v níž neplesal sám Gabriel a jež teď bude mou. Pak ukáže mě ze všech stran nebi, jež zatleská, jak tu, jež nesla pánův erb – důstojný majestát! |
|
341c. 1862 / 1929 After great pain, a formal feeling comes –The Nerves sit ceremonious, like Tombs – The stiff Heart questions was it He, that bore, And Yesterday, or Centuries before? The Feet, mechanical, go round – Of Ground, or Air, or Ought – A Wooden way Regardless grown, A Quartz contentment, like a stone – This is the Hour of Lead – Remembered, if outlived, As Freezing persons, recollect the Snow – First – Chill – then Stupor – then the letting go – |
341JŠ99 Na konci muk je pocit prázdnoty.Nervy se usadí – jak náhrobky, strnulé srdce ptá se: „Tos byl ty? A kdy? Snad včera, nebo před lety?“ Nohy jdou mechanicky vpřed – šlapou zem, vzduch, či co – jak dřevěné, lhostejno, kam – křemenné štěstí – pro balvan. Toť chvíle z olova, jež v mysli zůstává jak v těch, co mrzli, obraz sněžení: zprvu chlad – pak ztupělost – pak smíření. |
|
342c. 1862 / 1929 It will be Summer – eventually.Ladies – with parasols – Sauntering Gentlemen – with Canes – And little Girls – with Dolls – Will tint the pallid landscape – As ’twere a bright Bouquet – Tho’ drifted deep, in Parian – The Village lies – today – The Lilacs – bending many a year – Will sway with purple load – The Bees – will not despise the tune – Their Forefathers – have hummed – The Wild Rose – redden in the Bog – The Aster – on the Hill Her everlasting fashion – set – And Covenant Gentians – frill – Till Summer folds her miracle – As Women – do – their Gown – Or Priests – adjust the Symbols – When Sacrament – is done – |
342 LétoJH77 Konečně léto je a dámyjdou se slunečníky, své hole mají pánové a děti vozíky. To zbarví bledou krajinu do záře kytice. Vnořena v parmském mramoru leží tu vesnice, zas bez se sklání pod tíhou svých purpurových květů a včely bzučí stále nápěv svých dávných předků. Divoká růže rudne v mokřině, astry kroj nemění a hořec opakuje stejně své známé řasení, až zmizí tento zázrak léta jak šaty krásných žen a kněz svůj svatostánek zavře – obřad je ukončen. |
|
342 Čoskoro leto nadídeMR83 Čoskoro leto nadídea páni s paličkami, dámy so slnečníkmi a dievčatká s bábikami sfarbia tú bledú krajinu a ako jasom ruží oslepia spiace mestečko, čo dnes sa do snov hrúži. Orgován znova prehne sa pod fialovou ťarchou a včely vďačne zabzučia nápev, čo znel už Archou. Astra sa zjaví na kopci, korunkou kývne horec a divá ruža v močiari pomaly bude horieť. A leto čudá odloží jak žena večer šaty, kňaz po obrade Písmo, kríž — a všetko sa zas stratí. |
|
344c. 1862 / 1929 ’Twas the old – road – through pain –That unfrequented – one – With many a turn – and thorn – That stops – at Heaven – This – was the Town – she passed – There – where she – rested – last – Then – stepped more fast – The little tracks – close prest – Then – not so swift – Slow – slow – as feet did weary – grow – Then – stopped – no other track! Wait! Look! Her little Book – The leaf – at love – turned back – Her very Hat – And this worn shoe just fits the track – Herself – though – fled! Another bed – a short one – Women make – tonight – In Chambers bright – Too out of sight – though – For our hoarse Good Night – To touch her Head! |
344 StopyJH77 To byla stará cesta bolesti,ta cesta tak málo vyšlapaná, plná zákrutů a trní, která se zastaví až v nebi. Toto je město, kterým prošla; tady se naposled zastavila, pak rychleji vykročila – to jsou ty těsné malé stopy. A pak – ne tak chvatně, pomalu – pomaleji – jako by nohy byly unaveny, se zastavila – už žádná stopa. Počkej! Hleď! V její knížce stránka s láskou je již obrácena, ten její klobouk, ty obnošené boty jak padnou do té stopy – a ona, ona – prchla. Jinou postel, docela malou, dnes večer ženy rozestelou v ozářených pokojích; ona je už příliš daleko, aby naše chraptivé Dobrou noc se dotklo její ruky. |
|
347c. 1862 / 1890 When Night is almost done –And Sunrise grows so near That we can touch the Spaces – It’s time to smooth the Hair – And get the Dimples ready – And wonder we could care For that old – faded Midnight – That frightened – but an Hour – |
347JŠ99 Když noc je téměř pryča východ na dosah, že můžem hmatat prostor – je čas se přičesat a přichystat si úsměv a žasnout, žes kdy dal na starou, zvadlou půlnoc, před níž ses právě chvěl. |
|
348c. 1862 / 1891 I dreaded that first Robin, so,But He is mastered, now, I’m some accustomed to Him grown, He hurts a little, though – I thought if I could only live Till that first Shout got by – Not all Pianos in the Woods Had power to mangle me – I dared not meet the Daffodils – For fear their Yellow Gown Would pierce me with a fashion So foreign to my own – I wished the Grass would hurry – So – when ’twas time to see – He’d be too tall, the tallest one Could stretch – to look at me – I could not bear the Bees should come, I wished they’d stay away In those dim countries where they go, What word had they, for me? They’re here, though; not a creature failed – No Blossom stayed away In gentle deference to me – The Queen of Calvary – Each one salutes me, as he goes, And I, my childish Plumes, Lift, in bereaved acknowledgment Of their unthinking Drums – |
348JŠ06 Já měla děs z první červenky,však tu jsem zvládla teď, nějak jsem jí už přivykla, trochu mě bolí přec. Já myslela, když budu žít, než mine první křik, pak žádný z lesních klavírů mi nemá uškodit. Já vyhnula se narcisům, že jejich žlutý šat by probodl mě módou mé vlastní cizí tak. Já poháněla trávu, ať – až se uzříme, je veliká, co největší, a mne si povšimne. Já nemohla snést příchod včel, kéž zůstaly by pryč, v těch temných zemích, do nichž jdou, co mně by mohly říct? Jsou zde však, tvor zde nechybí, jediné okvětí, v své něžné úctě přede mnou, královnou Golgoty. A jak mě v chůzi pozdraví, já dětským chocholem jim kynu, s bědným uznáním těm ranám na buben. |
|
351c. 1862 / 1945 I felt my life with both my handsTo see if it was there – I held my spirit to the Glass, To prove it possibler – I turned my Being round and round And paused at every pound To ask the Owner’s name – For doubt, that I should know the Sound – I judged my features – jarred my hair – I pushed my dimples by, and waited – If they – twinkled back – Conviction might, of me – I told myself, “Take Courage, Friend – That – was a former time – But we might learn to like the Heaven, As well as our Old Home!” |
351JŠ99 Zkoumám svůj život rukama,chci vědět, zda je tu – přikládám k dechu zrcátko, že chci mít jistotu. Obracím bytí ze všech stran a nad každou se ptám na jméno vlastníka – což vím, že zazní to, co znám? Mnu v prstech vlasy – zkoumám tvář – tlačím v ní dolíčky a čekám – když se srovnají, snad mne tím dosvědčí. Říkám si: „Vzmuž se, příteli – ten čas – je už tentam. Snad naučíš se mít rád nebe jako náš starý dům!“ |
|
356c. 1862 / 1935 The Day that I was crownedWas like the other Days – Until the Coronation came – And then – ’twas Otherwise – As Carbon in the Coal And Carbon in the Gem Are One – and yet the former Were dull for Diadem – I rose, and all was plain – But when the Day declined Myself and It, in Majesty Were equally – adorned – The Grace that I – was chose – To Me – surpassed the Crown That was the Witness for the Grace – ’Twas even that ’twas Mine – |
356JŠ06 Den mojí korunovacebyl jako jiné dny, než přišla korunovace – vše bylo jiné s ní. Jak uhlík v uhlí je s uhlíkem v démantu totéž, přec byl by první matný pro čelenku. Vstanu, byl všední den, však když se nakláněl, jak já on majestátností byl stejně okrášlen. Čest, že jsem vybrána, je víc než koruna, jež byla svědectvím té cti – je jedno, že je má. |
|
360c. 1862 / 1891 Death sets a Thing significantThe Eye had hurried by Except a perished Creature Entreat us tenderly To ponder little Workmanships In Crayon, or in Wool, With “This was last Her fingers did” – Industrious until – The Thimble weighed too heavy – The stitches stopped – themselves – And then ’twas put among the Dust Upon the Closet shelves – A Book I have – a friend gave – Whose Pencil – here and there – Had notched the place that pleased Him – At Rest – His fingers are – Now – when I read – I read not – For interrupting Tears – Obliterate the Etchings Too Costly for Repairs. |
360JŠ99 Smrt dodá věci významu.Zrak spěchá kolem dál, ledaže mrtvý člověk nás něžně požádá všimnout si pracné drobnůstky v tužce či bavlnce – „To dělala, než zemřela“ – pilná až do konce, kdy náprstek byl těžký a zastavil se steh. A věc pak přišla do polic, kde zasypal ji prach. Mám knihu – dárek druha, jenž tužkou, tu a tam, zatrhl milé místo. V klidu je jeho dlaň. A nyní čtu‑li, nečtu, poněvadž hořký proud rozmazává ty tahy, jež nelze obtáhnout. |
|
361c. 1862 / 1929 What I can do – I will –Though it be little as a Daffodil – That I cannot – must be Unknown to possibility – |
361JŠ99 Co dokážu – to chci,byť je to malé jako narcisy. Co ne – jak tohle zmoct, nesmí být známo pro možnost. |
361EK06 Co zvládnu – to udělám,byť je to drobnost – jako tulipán. Co nezvládnu – to chtít si nesmím dovolit. |
|
363c. 1862 / 1890 I went to thank Her –But She Slept – Her Bed – a funneled Stone – With Nosegays at the Head and Foot – That Travellers – had thrown – Who went to thank Her – But She Slept – ’Twas Short – to cross the Sea – To look upon Her like – alive – But turning back – ’twas slow – |
363EK06 (Elizabeth Barrettové‑Browningové)Šla jsem k ní s díky, spala však na loži z kamene, k hlavě a k nohám poutníci jí kladli květiny. Přišli k ní s díky, spala však – je snadné připlout k ní a spatřit ji jak zaživa. Těžší je loučení. |
|
364c. 1862 / 1935 The Morning after Woe –’Tis frequently the Way – Surpasses all that rose before – For utter Jubilee – As Nature did not care – And piled her Blossoms on – And further to parade a Joy Her Victim stared upon – The Birds declaim their Tunes – Pronouncing every word Like Hammers – Did they know they fell Like Litanies of Lead – On here and there – a creature – They’d modify the Glee To fit some Crucifixal Clef – Some Key of Calvary – |
364JŠ99 To ráno po žalu –stává se nejednou – předčí vše, co se strojilo až dosud na slavnost. Příroda nemá cit – kupí květ na květy a postrkuje veselí na odiv oběti. Pták přednáší svůj zpěv, jasnými slovy bije jak kladivy. Kdyby tak znal, že kov té litanie zasáhne sem tam tvora, přešel by z jásotu do tónin ukřižování, na klíč pro Golgotu. |
|
365c. 1862 / 1891 Dare you see a Soul at the White Heat?Then crouch within the door – Red – is the Fire’s common tint – But when the vivid Ore Has vanquished Flame’s conditions, It quivers from the Forge Without a color, but the light Of unanointed Blaze. Least Village has its Blacksmith Whose Anvil’s even ring Stands symbol for the finer Forge That soundless tugs – within – Refining these impatient Ores With Hammer, and with Blaze Until the Designated Light Repudiate the Forge – |
365JŠ99 Sneseš žár duše žhoucí do běla?Pak skrč se za ten roh! Červeň – je odstín plamene. Když ale živý kov překoná meze ohně, chvěje se ve výhni bezbarvým světlem, se září ryzího plamene. Není ves bez kováře, znak jehož cechu je symbolem tiché kovárny, jež v nitru ztvárňuje a čistí nedočkavý kov ohněm a kladivem dotud, než plánovaná zář kovárnu odvrhne. |
|
371c. 1862 / 1890 A precious – mouldering pleasure – ’tis –To meet an Antique Book – In just the Dress his Century wore – A privilege – I think – His venerable Hand to take – And warming in our own – A passage back – or two – to make – To Times when he – was young – His quaint opinions – to inspect – His thought to ascertain On Themes concern our mutual mind – The Literature of Man – What interested Scholars – most – What Competitions ran – When Plato – was a Certainty – And Sophocles – a Man – When Sappho – was a living Girl – And Beatrice wore The Gown that Dante – deified – Facts Centuries before He traverses – familiar – As One should come to Town – And tell you all your Dreams – were true – He lived – where Dreams were born – His presence is Enchantment – You beg him not to go – Old Volumes shake their Vellum Heads And tantalize – just so – |
371 Setkat se s knihou…OFB81 Setkat se s knihou prastarou,toť vzácný požitek, když ona roucho ještě má, jež nosil její věk; vzít ruku její, cítit v ní teplo, jež mívala, věk, dva se vrátit do dob zpět, kdy mladá bývala, zvědět těch časů zvyk a mrav, moudrosti jejich dbát, starou se vědou poučit a všechno, všechno znát, co poutávalo učence, kam se jich zájem nes, když současníkem Plato byl a živ byl Sofokles, když Sapfó dívkou bývala a Beatrice šat, jejž Dante potom oslavil, nosila napořád. Zná události předvěké a promlouvá jak ten, kdo sny nám divné vykládá: Je z dob, kdy zrozen sen. Rozkoš je její přítomnost, chceš chutnat pocit ten; leč kniha hlavou potřásá – vrtkavý pergamen. |
|
375c. 1862 / 1945 The Angle of a Landscape –That every time I wake – Between my Curtain and the Wall Upon an ample Crack – Like a Venetian – waiting – Accosts my open eye – Is just a Bough of Apples – Held slanting, in the Sky – The Pattern of a Chimney – The Forehead of a Hill – Sometimes – a Vane’s Forefinger – But that’s – Occasional – The Seasons – shift – my Picture – Upon my Emerald Bough, I wake – to find no – Emeralds – Then – Diamonds – which the Snow From Polar Caskets – fetched me – The Chimney – and the Hill – And just the Steeple’s finger – These – never stir at all – |
375JŠ99 Ten úzký růžek světa –když otevírám zrak – mezi mou zdí a záclonou jak v silných trhlinách benátských skel, jenž čeká a oči osloví – je pouze větev jablek našikmo z oblohy. Pak další obrys, komín, pak čelo pahorku, někdy – prst korouhvičky, však ten jen pořídku. Běh roku mění obraz. Můj smaragdový štěp nemá dnes ráno smaragdy. Však démanty mi teď sníh podal z krabic pólu. Pahorek s komínem a ukazovák věže – ty stojí beze změn. |
|
377c. 1862 / 1896 To lose one’s faith – surpassThe loss of an Estate – Because Estates can be Replenished – faith cannot – Inherited with Life – Belief – but once – can be – Annihilate a single clause – And Being’s – Beggary – |
377JŠ06 O víru přijít jevíc nežli o jmění, vždyť jmění dá se zas doplnit, víra ne. Zděděna s životem, víra jen jednou je. Zruš pouze jednu klauzuli – a bytí nuzuje. |
|
379c. 1862 / 1929 Rehearsal to OurselvesOf a Withdrawn Delight – Affords a Bliss like Murder – Omnipotent – Acute – We will not drop the Dirk – Because We love the Wound The Dirk Commemorate – Itself Remind Us that we died. |
379JŠ99 Soukromá přehrávkaštěstí, jež skončilo, má v sobě půvab vraždy – sílu a palčivost. Dýky se nechceš vzdát, že máš rád bodnutí, jež připomíná. Tvoji smrt ti staví před oči. |
|
381c. 1862 / 1929 A Secret told –Ceases to be a Secret – then – A Secret – kept – That – can appal but One – Better of it – continual be afraid – Than it – And Whom you told it to – beside – |
|
383c. 1862 / 1935 Exhilaration – is within –There can no Outer Wine So royally intoxicate As that diviner Brand The Soul achieves – Herself – To drink – or set away For Visitor – Or Sacrament – ’Tis not of Holiday To stimulate a Man Who hath the Ample Rhine Within his Closet – Best you can Exhale in offering. |
383JŠ99 Rozjařenost je niterná.Žádné z vín na světě neopíjí tak královsky, jak s božskou vinětou, které jen duše smí pít, či skrýt pod zátkou pro hosta nebo pro svátost. Nečeká od svátku na povzbuzení ten, kdo vlastní mocný Rýn v svém sklípku – nejopojnější kdy tobě podaný. |
|
384c. 1862 / 1890 No Rack can torture me –My Soul – at Liberty – Behind this mortal Bone There knits a bolder One – You cannot prick with saw – Nor pierce with Scimitar – Two Bodies – therefore be – Bind One – The Other fly – The Eagle of his Nest No easier divest – And gain the Sky Than mayest Thou – Except Thyself may be Thine Enemy – Captivity is Consciousness – So’s Liberty. |
384JŠ99 Skřipec mě neohne –mé nitro – svobodné. Moje kost smrtelná je vnitřní ztužená, jíž pila nevadí, nepuká pod šavlí. Těla – jsou tedy dvě, druhé – nic nesváže. Z hnízda sám orel se tak lehce nevznese až nad mraky, jak můžeš ty – leda že sám se chceš mít za škůdce. Nevolnictví je vědomí – svoboda též. |
|
387c. 1862 / 1929 The Sweetest Heresy receivedThat Man and Woman know – Each Other’s Convert – Though the Faith accommodate but Two – The Churches are so frequent – The Ritual – so small – The Grace so unavoidable – To fail – is Infidel – |
387JŠ06 Nejsladší kacířství je to,jež muž a žena zná, sví konvertité. Ač ta víra spojuje jen dva, kostelů je tak mnoho, tak malé obřady, milost tak nevyhnutelná – selžeš – jsi odpadlík. |
|
389c. 1862 / 1896 There’s been a Death, in the Opposite House,As lately as Today – I know it, by the numb look Such Houses have – alway – The Neighbors rustle in and out – The Doctor – drives away – A Window opens like a Pod – Abrupt – mechanically – Somebody flings a Mattress out – The Children hurry by – They wonder if it died – on that – I used to – when a Boy – The Minister – goes stiffly in – As if the House were His – And He owned all the Mourners – now – And little Boys – besides – And then the Milliner – and the Man Of the Appalling Trade – To take the measure of the House – There’ll be that Dark Parade – Of Tassels – and of Coaches – soon – It’s easy as a Sign – The Intuition of the News – In just a Country Town – |
389 Úmrtí na malém městěJH77 Smrt přišla do domu naprotiprávě dnes za jitra. Znám dobře ten výraz strnulý, jak takový dům má. Sousedé všustí tam a ven a lékař odejde. Okno se jako letní lusk hned prudce rozlétne. Někdo vyhodil žíněnku; děti se sběhly sem. Na ní že zemřel? Diví se – kdysi též žasla jsem. Duchovní vstoupí upjatě, jak by byl pánem domu i pozůstalých truchlících a dětí kolem k tomu. Pak přijde švadlena a člověk z té děsné živnosti a berou v domě míru. Uzříte smutnou parádu černých stuh a kočárů – vidíte, jak jde lehce objevit všechny novinky na malém městě. |
|
389 Smrť navštívila domMR83 Smrť navštívila tamten dom,pred chvíľou sa ta vkradla. Poznám už pohľad meravý, akým tie domy hladia. Susedia vrázdia dnu a von, doktor je na odchode. Vtom oblok prudko ako struk sa otvorí v tom dome. A niekto matrac vyhodí — deti sa k nemu zletia, zvedavé: Na tom zomrela? I ja som ako dieťa … Duchovný vojde prísne dnu, akoby tu bol pánom a patrili mu trúchliaci aj s deťmi von za bránou. A za ním krajčír a ten muž, čo vedie strašnú živnosť; nebohej vezmú mieru a potom sa začne slávnosť, prehliadka kočov, čiernych stúh. Hľa, ako dá sa krásne predvídať, čo sa v mestečku v jeden deň strašné stane. |
389JŠ99 Dnes, právě před chvílí, přišla si smrtnaproti k sousedu. To řekne mrazivý vzhled, jejž má hned celý dům. Lidé se ženou sem a tam, lékař už odejel, okno se otevře jak lusk, strojově, na povel. Pak někdo vyndá matraci, houf kluků přiletí, ptá se, zda na tom umíral – jako já, před lety. Pak vejde pastor – škrobeně, jak by mu patřil dům a také všichni truchlící a malí kluci k nim. A potom švadlena a pak muž z té hrozné živnosti, aby vzal míru na pokoj. Chýlí se k slavnosti střapců a černých kočárů. Snadná a bezpečná je intuice novinek malého městečka. |
|
391c. 1862 / 1935 A Visitor in Marl –Who influences Flowers – Till they are orderly as Busts – And Elegant – as Glass – Who visits in the Night – And just before the Sun – Concludes his glistening interview – Caresses – and is gone – But whom his fingers touched – And where his feet have run – And whatsoever Mouth he kissed – Is as it had not been – |
391JŠ99 Návštěvník v záhonech,jenž rovná každý květ, až mají klidný půvab soch a elegantní lesk, jenž v noci přichází, nečeká na úsvit a skončí třpytný rozhovor, polaská – a je pryč. Však to, nač vložil prst a vtiskl chodidlo a číkoli rty políbil – je, jak by nebylo. |
|
392c. 1862 / 1929 Through the Dark Sod – as Education –The Lily passes sure – Feels her white foot – no trepidation – Her faith – no fear – Afterward – in the Meadow – Swinging her Beryl Bell – The Mold‑life – all forgotten – now – In Ecstasy – and Dell – |
392DD02 Temným drnem jak vzdělánímlilie si razí cestu – stvol svůj cítí bez zachvění její víra bez obav – Potom – když je na lučině zvonkem houpe polehoučku – život v zemi zapomene v extázi a na paloučku – |
|
398c. 1862 / 1929 I had not minded – Walls –Were Universe – one Rock – And far I heard his silver Call The other side the Block – I’d tunnel – till my Groove Pushed sudden thro’ to his – Then my face take her Recompense – The looking in his Eyes – But ’tis a single Hair – A filament – a law – A Cobweb – wove in Adamant – A Battlement – of Straw – A limit like the Veil Unto the Lady’s face – But every Mesh – a Citadel – And Dragons – in the Crease – |
398JŠ99 Stěny bych nedbala.Být vesmír skalní hřbet a kdyby jeho jasný hlas pronikl tuto zeď, chodbou se prolámu k té, co on proráží. A pak by přišla odměna – hledět si do tváří. Je to však pouhý vlas, vlákénko zákona, jen pavučina – z démantu, bašta z trav – nezdolná, jemná hráz závoje, jenž halí obličej – však jeho každé oko – tvrz a záhyb – dračí sluj. |