|
201c. 1860 / 1890 Two swimmers wrestled on the spar –Until the morning sun – When One – turned smiling to the land – Oh God! the Other One! The stray ships – passing – Spied a face – Upon the waters borne – With eyes in death – still begging raised – And hands – beseeching – thrown! |
201JŠ99 Dva plavci rvou se na trámu,než začne svítat den, kdy jeden, šťasten, spatří břeh – však druhý, Bože! Ten! Zbloudilé lodi zhlédly tvář na vodách nesenou, z níž zrak dál prosil o život – a ruku vztaženou. |
|
202c. 1860 / 1945 My Eye is fuller than my vase –Her Cargo – is of Dew – And still – my Heart – my Eye outweighs – East India – for you! |
|
204c. 1860 / 1935 A slash of Blue –A sweep of Gray – Some scarlet patches on the way, Compose an Evening Sky – A little purple – slipped between – Some Ruby Trousers hurried on – A Wave of Gold – A Bank of Day – This just makes out the Morning Sky. |
204JH48 Pruh modré, šmouha šedivé!Pár záplat z nachu na cestě a to je nebe na večer! Purpuru trochu prolíná, rudé spodky jej dohání, břeh dne a vlna zlata, — je ranní obloha! |
204EK06 Blankytný řez –šedavý lem – pár lila záplat cestou sem a máš večerní nebe hned – přimíchat kapku šarlatu – navléknout rudé kalhoty – pár zlatých vln – mělčina dne – z toho je ranní nebe hned. |
|
206c. 1860 / 1935 The Flower must not blame the Bee –That seeketh his felicity Too often at her door – But teach the Footman from Vevay – Mistress is “not at home” – to say – To people – any more! |
|
209c. 1860 / 1945 With thee, in the Desert –With thee in the thirst – With thee in the Tamarind wood – Leopard breathes – at last! |
209 VolnostJH77 S tebou v poušti,s tebou v žízni, s tebou v lese tamarindů, tam teprve leopard volně vydechne! |
|
210c. 1860 / 1891 The thought beneath so slight a film –Is more distinctly seen – As laces just reveal the surge – Or Mists – the Apennine |
210JŠ99 Myšlenku v lehkém povlakuje vidět jasněji – tak jako z krajek dmutí vln, či z mlh pás Apenin. |
|
212c. 1860 / 1945 Least Rivers – docile to some sea.My Caspian – thee. |
|
214c. 1860 / 1861 I taste a liquor never brewed –From Tankards scooped in Pearl – Not all the Vats upon the Rhine Yield such an Alcohol! Inebriate of Air – am I – And Debauchee of Dew – Reeling – thro endless summer days – From inns of Molten Blue – When “Landlords” turn the drunken Bee Out of the Foxglove’s door – When Butterflies – renounce their “drams” – I shall but drink the more! Till Seraphs swing their snowy Hats – And Saints – to windows run – To see the little Tippler Leaning against the – Sun – |
214 Popíjam vzácne nápojeMR83 Popíjam vzácne nápojez džbánov, čo vznikli z perál. Sotva by sa s tým vínny mok z porýnskych pivníc meral. Som vonným vzduchom opitá a hýrim v rose z lúčin, tackám sa večným letným dňom z krčiem, kde blankyt blčí. Až spitú včelu vyhodí náprstník‑krčmár z dverí a motýľ vzdá sa „tuhého“, prisajem k vínu pery! A budem piť, kým anjel mi nezamáva klobúkom a svätí neuvidia, že opieram sa o slnko. |
|
214 Májové vínoJŠ67 Okouším vzácný vinný druhz perlových korbelů – révoví od Frankfurtu ten mok by nedalo! Vášnivý hltoun vzdušných vín, piják ros úsvitu, vrávorám věčným letním dnem z výčepů blankytu. Když zpitou včelu náprstník vyhodí ze dveří, když motýl nechá kořalky – já piji víc než dřív! Až seraf mává kloboukem a svatí seshora žasnou, jak malý pijan se sluncem vrávorá! |
214JŠ99 Okouším vzácný vinný druhz perlových korbelů – révoví od Frankfurtu ten mok by nedalo! Jsem piják vzduchu, zhýralec, jenž s rosou ve sklínce vrávorá věčným letním dnem z modrého hostince. Když zpitou včelu náprstník vyhodí ze dveří, když motýl nechá kořalky – já piji víc než dřív! Až seraf mává kloboukem a každý svatý chce vidět, jak malý pijan se opřel o slunce. |
|
216version of 1859 / 1862 Safe in their Alabaster Chambers –Untouched by Morning And untouched by Noon – Sleep the meek members of the Resurrection – Rafter of satin, And Roof of stone. Light laughs the breeze In her Castle above them – Babbles the Bee in a stolid Ear, Pipe the Sweet Birds in ignorant cadence – Ah, what sagacity perished here! 216version of 1861 / 1890 Safe in their Alabaster Chambers –Untouched by Morning – And untouched by Noon – Lie the meek members of the Resurrection – Rafter of Satin – and Roof of Stone! Grand go the Years – in the Crescent – above them – Worlds scoop their Arcs – And Firmaments – row – Diadems – drop – and Doges – surrender – Soundless as dots – on a Disc of Snow – |
216, 216 b SpícíJH77 Bezpečni ve svých úbělových pokojích,nedotkne se jich ráno, nedotkne se jich poledne, pokorně spí věříce ve vzkříšení, krov saténový, střechu z kamene. V slunečném zámku nad nimi se vánek směje; do lhostejného ucha žvatlá včela; zpívají něžní ptáci nevědomý nápěv, – jaká moudrost tady zahynula! Vznešené roky nad nimi jdou v mléčné dráze; své oběhy světy hloubí a nebesa plují nahoře, koruny padají a dóžata se vzdávají neslyšně jak body v ledovém prostoře. |
|
216ZH98 Bezpečni ve svých alabastrových komorách –nedotčeni ránem a nedotčeni polednem – pokorní údové vzkříšení spí – Saténová krokev, střecha z kamene. Zlehka směje se moucha v svém hradě nad nimi – Bzučí včela do tupého ucha, zpívají ptáci v bezděčných kadencích – Jaká tu zanikla pronikavost ducha! |
216JŠ99 Jisti v svých síních z alabastru,chráněni jitra a chráněni dne, tiše spí účastníci zmrtvýchstání – krov z atlasu, střecha z kamene. Nad nimi směje se vánek v svém hradě, bezstarostně si trylkuje drozd, breptají včely do tupých uší – ó, co tu zhynulo za moudrost! |
|
216 bEK06 Ukrytí ve svých bělostných síních,netknuti ránem a netknuti dnem, pokorní poslové vzkříšení leží – z atlasu krokev, krov z kamene! Nad nimi roky obloukem plynou, světy se klenou, čas odplouvá pryč. Klenoty klesnou a dóžata padnou tiše jak tečky na sněžný terč. |
|
220c. 1861 / 1932 Could I – then – shut the door –Lest my beseeching face – at last – Rejected – be – of Her? |
|
221c. 1861 / 1891 It can’t be “Summer”!That – got through! It’s early – yet – for “Spring”! There’s that long town of White – to cross – Before the Blackbirds sing! It can’t be “Dying”! It’s too Rouge – The Dead shall go in White – So Sunset shuts my question down With Cuffs of Chrysolite! |
221 To není létoJŠ67 To není léto,je už pryč. Do jara času dost. Dřív městem běli projdeme, než začne zpívat kos. To není mření, tento nach, šat zemřelých je běl! Tu západ páskou z topasu můj dotaz uzavřel. |
221JŠ06 To není „léto“!Je už pryč! Do „jara“ času dost! Dřív městem běli projdeme, než začne zpívat kos! To není „mření“, tento nach – šat zemřelých je běl. Tu západ přezkou z topasu můj dotaz uzavřel! |
|
225c. 1861 / 1945 Jesus! thy CrucifixEnable thee to guess The smaller size! Jesus! thy second face Mind thee in Paradise Of ours! |
|
2261861 / 1955 Should you but fail at – Sea –In sight of me – Or doomed lie – Next Sun – to die – Or rap – at Paradise – unheard I’d harass God Until he let you in! |
|
228c. 1861 / 1864 Blazing in Gold and quenching in PurpleLeaping like Leopards to the Sky Then at the feet of the old Horizon Laying her spotted Face to die Stooping as low as the Otter’s Window Touching the Roof and tinting the Barn Kissing her Bonnet to the Meadow And the Juggler of Day is gone |
228 SlunceJH77 Září zlatem a zhasne v purpuru,skočí jak leopard na oblohu, potom položí skvrnitou tvář před smrtí k starému obzoru, nahlédne do okna vydry, dotkne se střechy, zbarví stodolu, zamává čepičkou na louku, a už je pryč, ten šašek dne. |
|
233c. 1861 / 1935 The Lamp burns sure – within –Tho’ Serfs – supply the Oil – It matters not the busy Wick – At her phosphoric toil! The Slave – forgets – to fill – The Lamp – burns golden – on – Unconscious that the oil is out – As that the Slave – is gone. |
233JŠ99 Lampa žhne ze sebe –ač otrok chodí lít olej, knot proto nemění svůj fosforový svit! Pak sluha zapomněl – lampa žhne zlatě dál, neví, že olej vyhořel a sluha – dokonal. |
|
239c. 1861 / 1896 “Heaven” – is what I cannot reach!The Apple on the Tree – Provided it do hopeless – hang – That – “Heaven” is – to Me! The Color, on the Cruising Cloud – The interdicted Land – Behind the Hill – the House behind – There – Paradise – is found! Her teasing Purples – Afternoons – The credulous – decoy – Enamored – of the Conjuror – That spurned us – Yesterday! |
239JŠ06 „Nebe“ je to, nač nestačím!Jablko na stromě – visí‑li příliš vysoko – to „nebem“ zdá se mně! Tón křižujících oblaků, a zakázaná zem za kopcem – domem vzdáleným – tam ráj se nalezne! Svým svůdným nachem odpůldnů zve důvěřivé dál, okouzlené kouzelníkem, jenž včera se nás vzdal! |
|
241c. 1861 / 1890 I like a look of Agony,Because I know it’s true – Men do not sham Convulsion, Nor simulate, a Throe – The Eyes glaze once – and that is Death – Impossible to feign The Beads upon the Forehead By homely Anguish strung. |
241 Rada sa dívam na agóniuMR83 Rada sa dívam na agóniu,lebo viem, že je pravá: nik nehanbí sa za kŕče a nepredstiera záchvat. Oči sa skalia raz — a to je smrť. A nikto nevymyslí perličky potu na čele, ktoré tam údes prišil. |
|
241JŠ99 Jsem ráda při agóniipro její věrnou řeč. Kdo by hrál zápas smrti a simuloval křeč? Pak zesklí zrak – a to je smrt. Nemožno předstírat ty perly, které na skráň pověsí všední strach. |
241EK06 Mám ráda pohled trpících –vím, že je upřímný: sotva lze simulovat křeč či zahrát záškuby. Jedinkrát oči zeskelní – a přijde smrt – nelze jen předstírat korálky, které na čelo navléká hrůzný strach. |
|
243c. 1861 / 1929 I’ve known a Heaven, like a Tent –To wrap its shining Yards – Pluck up its stakes, and disappear – Without the sound of Boards Or Rip of Nail – Or Carpenter – But just the miles of Stare – That signalize a Show’s Retreat – In North America – No Trace – no Figment of the Thing That dazzled, Yesterday, No Ring – no Marvel – Men, and Feats – Dissolved as utterly – As Bird’s far Navigation Discloses just a Hue – A plash of Oars, a Gaiety – Then swallowed up, of View. |
243JH48 Viděla jsem Nebe jako stan,zahalovalo svítící tyče, vytrhávalo kolíky, mizelo beze zvuku bez stopy po hřebíku, jen dlouhý úžas hlásá odjezd cirkusu v severní Americe. Ani stopa, ani připomínka toho, co včera tak zářilo, pryč je manéž, pryč je zázrak; lidé a jejich odvážné kousky úplně zmizeli, tak jako ptáka v dálkách jen záblesk prozradí; šplíchnutí vesel — smích, a už je nedohledný. |
243 MizeníJH77 Nebe – to je stan,když sbalují zářící tyče, vytrhávají kolíky a mizí – prkna nezahřmotí, nikde tesař, nikde šrámy po hřebech, jen nekonečný úžas jak po odjezdu cirkusu v severní Americe. Ani stopa, ani zdání po tom, co včera oslňovalo, pryč je manéž, pryč je zázrak, umělci a jejich kousky se rozplynuli beze stopy jako z dalekého letu ptáka jen skvrnka zbývá. Zašplíchla vesla, zazněl smích nedozírnem pohlcen. |
|
244c. 1861 / 1945 It is easy to work when the soul is at play –But when the soul is in pain – The hearing him put his playthings up Makes work difficult – then – It is simple, to ache in the Bone, or the Rind – But Gimlets – among the nerve – Mangle daintier – terribler – Like a Panther in the Glove – |
244JŠ99 Lehce práce jde, jestli si duše chce hrát,však je‑li ustaraná, jen slyšet, jak dává hračky pryč, práci poznamená. Snadno snáší se, bolí‑li kůže či kost, však vrtáček uvnitř čiv trhá jemněji, hrůzněji – jako pardál v rukavici. |
|
245c. 1861 / 1891 I held a Jewel in my fingers –And went to sleep – The day was warm, and winds were prosy – I said “’Twill keep” – I woke – and chid my honest fingers, The Gem was gone – And now, an Amethyst remembrance Is all I own – |
245 Mala som v dlani drahý šperkMR83 Mala som v dlani drahý šperk,keď som šla spať. Bol teplý deň, nuž vravím si: Vydrží snáď. Vstala som, vyhrešila dlaň — skvost zmizol sám. Spomienka na ametyst: ech, len to dnes mám. |
|
245EK94 Měla jsem klenot ve svých prstech –a šla jsem spát – byl vlahý den a vítr ustal – nač zavírat – A ráno – vyčítám svým prstům, skvost je ten tam – a teď, vzpomínka z ametystu je vše, co mám – |
245EK06 Drahokam držela jsem v prstech –usnula jsem. Pročpak se bát – vál vlahý vánek, byl teplý den. A ráno – spílám svým ctnostným prstům, skvost je ten tam. Vždyť teď, vzpomínka z ametystu je vše, co mám. |
|
245ZH98 V prstech jsem klenot svíralaa šla jsem spát – Byl teplý den a nudný van, vydrží vítr vát? Vstala jsem – prstům spílajíc – tentam byl drahokam. Ametystová vzpomínka teď všechno je, co mám. |
245JŠ99 Měla jsem v prstech drahý klenota šla jsem spát. Byl teplý den, vál nudný vánek – proč se oň bát? Procitla jsem a lála prstům – skvost byl tentam. A v mysli stopa z ametystu je vše, co mám. |
|
249c. 1861 / 1891autograf Wild Nights – Wild Nights!Were I with thee Wild Nights should be Our luxury! Futile – the Winds – To a Heart in port – Done with the Compass – Done with the Chart! Rowing in Eden – Ah, the Sea! Might I but moor – Tonight – In Thee! |
249 Divé nociJH77 Divé noci, divé noci!S tebou být byly by ty noci naší rozkoší! Pro srdce v přístavu je zbytečný vítr, k čemu kompas, k čemu mapy! Loďka pluje rájem – ach, moře! Jen v tobě zakotvit dnes v noci! |
|
249 Búrlivé nociMR83 Búrlivé noci, víchrivé!Keby si pri mne ostať chcel, búrlivé noci boli by na rozkoš bohaté. Víchry by iba hladili srdce, čo kotví v prístave. Čo podľa mapy, kompasu bezpečne pristane… K Edenu s tebou veslujem… Ach, more, hore úplnok… Kiež k tebe pripútaná som po celú dnešnú noc! |
|
251c. 1861 / 1945 Over the fence –Strawberries – grow – Over the fence – I could climb – if I tried, I know – Berries are nice! But – if I stained my Apron – God would certainly scold! Oh, dear, – I guess if He were a Boy – He’d – climb – if He could! |
251EK06 Tam za plotemjahody jsou, tam přes plot bych přelezla – stačí to zkusit, já vím – nechat je tam je hřích! Však za flíček na zástěře Bůh by mě pokáral! A přece – kdyby On byl kluk, mít možnost, taky by si dal! |
|
252c. 1861 / 1891 I can wade Grief –Whole Pools of it – I’m used to that – But the least push of Joy Breaks up my feet – And I tip – drunken – Let no Pebble – smile – ’Twas the New Liquor – That was all! Power is only Pain – Stranded, thro’ Discipline, Till Weights – will hang – Give Balm – to Giants – And they’ll wilt, like Men – Give Himmaleh – They’ll Carry – Him! |
252JŠ99 Žal přebrodím,široký tok – mám zkušenost, však dotyk radosti mi zmate krok a klesám – zpitá. Oblázku, nesměj se, neznám ten likér – to je vše! Síla jsou bolesti, jimž dodal lehkosti návyk je nést. Dej štěstí obru – slaboch bude z něj. Dej Himálaj – ten pozvedne! |
|
254c. 1861 / 1891 “Hope” is the thing with feathers –That perches in the soul – And sings the tune without the words – And never stops – at all – And sweetest – in the Gale – is heard – And sore must be the storm – That could abash the little Bird That kept so many warm – I’ve heard it in the chillest land – And on the strangest Sea – Yet, never, in Extremity, It asked a crumb – of Me. |
254JŠ99 „Naděje“ je to s křídly,co hnízdí uvnitř nás a pěje píseň beze slov a stále zvedá hlas. Ve vichru zpívá přesladce. Bouře je ošklivá, že se tak vrhá na ptáče, jež duši zahřívá. Slyšela jsem ho na mořích, v zemi, již kryje led – a ani v nouzi nejvyšší neřeklo o drobek. |
254EK06 „Naděje“ – ta má pírkaa v duši hřaduje a zpívá píseň beze slov, jež nikdy neztichne. A sladce ve vichřici zní – však bouře, ta je zlá, že mohla ptáčka utrýznit, jenž tolik srdcí hřál. Slyšela jsem ho v pustině i v dáli na moři – však nikdy, v nouzi největší, se k prosbě nesnížil. |
|
258c. 1861 / 1890 There’s a certain Slant of light,Winter Afternoons – That oppresses, like the Heft Of Cathedral Tunes – Heavenly Hurt, it gives us – We can find no scar, But internal difference, Where the Meanings, are – None may teach it – Any – ’Tis the Seal Despair – An imperial affliction Sent us of the Air – When it comes, the Landscape listens – Shadows – hold their breath – When it goes, ’tis like the Distance On the look of Death – |
258 Kosé světloJH77 Znáte ten kosý dopad světlaza krátkých zimních dnů, jež tísní jako tíže chrámových chorálů? Přichází z nebe; zraní nás, leč jizvu nenajdem, jen vevnitř rozpor zůstane, co je za kterým významem. Nikdo nás v tomhle nepoučí, zpečetí jenom beznaději naši – vznešené zdrcení, jež se k nám shůry snáší. Když na nás padá, naslouchá kraj, stín dýchat ustane; pak zmizí, zbude dálava, jako když na smrt zíráme. |
|
258 Šikmo svetlo dopadáMR83 Šikmo svetlo dopadáza večerov zimných, ťaží ako chorály, náboženské hymny. Je jak rana na nebi, ale jazva nikde. Mučíme sa v pochybách, aký význam vyjde. Nikto nám to nepovie, na zúfalstve pečať: vládcov žiaľ, čo stína nás ako záblesk meča. Dopadá, kraj načúva, tiene mlčky žasnú. Stratí sa — tá diaľka je ako pohľad na smrť. |
258JŠ99 Světlo mívá zvláštní sklonv krátkých zimních dnech, který tísní jako cent tónů v chorálech. Zraní nás božskou ranou – bez stop po šrámu, až na skrytou změnu uvnitř významů. Nedá se mu učit – toť cejch marnosti – ta svrchovaná muka, daná z výsosti. Přijde‑li, kraj sotva dýchá, stíny jímá strach. Mine‑li, toť dálka ticha v mrtvých zorničkách. |
|
265c. 1861 / 1891 Where Ships of Purple – gently toss –On Seas of Daffodil – Fantastic Sailors – mingle – And then – the Wharf is still! |
|
267c. 1861 / 1945 Did we disobey Him?Just one time! Charged us to forget Him – But we couldn’t learn! Were Himself – such a Dunce – What would we – do? Love the dull lad – best – Oh, wouldn’t you? |
|
268c. 1861 / 1945 Me, change! Me, alter!Then I will, when on the Everlasting Hill A Smaller Purple grows – At sunset, or a lesser glow Flickers upon Cordillera – At Day’s superior close! |
|
269c. 1861 / 1935 Bound – a trouble –And lives can bear it! Limit – how deep a bleeding go! So – many – drops – of vital scarlet – Deal with the soul As with Algebra! Tell it the Ages – to a cypher – And it will ache – contented – on – Sing – at its pain – as any Workman – Notching the fall of the Even Sun! |
269JŠ99 Vymez ztrátua dá se přežít! Urči, kam půjde v žíle řez! Tolik a tolik kapek nachu. V duši si veď jako v algebře! Oznam jí léta – do číslice, a v klidu bude trpět dál. Zpívej, když bolí – jako dělník, když děláš vrub, že den zapadl! |
|
272c. 1861 / 1896 I breathed enough to take the Trick –And now, removed from Air – I simulate the Breath, so well – That One, to be quite sure – The Lungs are stirless – must descend Among the Cunning Cells – And touch the Pantomime – Himself, How numb, the Bellows feels! |
272JŠ99 Dýchám už dlouho – znám ten cvik.Teď, když jsem bez vzduchu, tak dobře hraji dýchání, že kdo chce jistotu, zda plíce stojí, musí sám do jejich sklípků slézt ohmatat si tu němohru. Měchy jsou jako led! |
|
277c. 1861 / 1891 What if I say I shall not wait!What if I burst the fleshly Gate – And pass escaped – to thee! What if I file this Mortal – off – See where it hurt me – That’s enough – And wade in Liberty! They cannot take me – any more! Dungeons can call – and Guns implore Unmeaning – now – to me – As laughter – was – an hour ago – Or Laces – or a Travelling Show – Or who died – yesterday! |
277 A čo ak poviemMR83 A čo ak poviem: Nepočkám!Ak prekročím prah ľudských brán, k tebe sa budem brodiť… Odložím svoju smrteľnosť, hľa, tu ma tlačí, mám jej dosť, a vyjdem do slobody? Už nechytia ma, nezničia! Nech hrozia hrôzou v temniciach — strach je mi teraz cudzí ako smiech ešte pred chvíľou, cirkus, či to, že zabilo včera dvoch blízkych ľudí. |
|
277JŠ99 Co, řeknu‑li, že nepočkám?Co, vyrazím‑li z lidských bran a k tobě zabočím? Co, odložím‑li smrtelnost – hleď, jak mě tísní, právě dost – a volná vykročím? Již nikdy se mne nezmocní! Ať kobky zvou a pušky zní, vše je tak vzdálené, jak smích mi býval doposud, či krajky, či vůz cirkusu, či mrtví přátelé. |
|
278c. 1861 / 1891 A shady friend – for Torrid days –Is easier to find – Than one of higher temperature For Frigid – hour of Mind – The Vane a little to the East – Scares Muslin souls – away – If Broadcloth Hearts are firmer – Than those of Organdy – Who is to blame? The Weaver? Ah, the bewildering thread! The Tapestries of Paradise So notelessly – are made! |
278 Snáze najdeš příteleYS99 Snáze najdeš chladného přítele, který by s tebouVe žhavý den byl. Nežli vřelejšího Do studených chvil. Korouhev stočená k východu Odstrašuje duše z mušelínu; Jestliže hrudě ze sukna jsou statnější Než ta z organtýnu. Kdo za to může? Tkadlec? Ach, proč nás nit mate jemně! Tapiserie rajské jsou utkány tak němě! |
|
280c. 1861 / 1896 I felt a Funeral, in my Brain,And Mourners to and fro Kept treading – treading – till it seemed That Sense was breaking through – And when they all were seated, A Service, like a Drum – Kept beating – beating – till I thought My Mind was going numb – And then I heard them lift a Box And creak across my Soul With those same Boots of Lead, again, Then Space – began to toll, As all the Heavens were a Bell, And Being, but an Ear, And I, and Silence, some strange Race Wrecked, solitary, here – And then a Plank in Reason, broke, And I dropped down, and down – And hit a World, at every plunge, And Finished knowing – then – |
280 Smuteční obřadJH77 Prožila jsem ten pohřeb ve svém mozku,ty návštěvy, jichž kroky temně po domě dupaly a dupaly, až se to začlo prolamovat ve mně. Když konečně se všichni usadili, smuteční obřad tísnil moji duši jako buben, který buší, stále buší, div mi rozum neohluší. Pak rakev zdvihli a já slyšela, jak ve mně samé zas a zas skřípají jejich boty z olova. Leč prostorem znít začal jeden hlas a nebe bylo velký zvon, mé jsoucno nasloucháním hran, mé tiché já nějakým cizincem, jenž ztroskotal a zůstal tady sám. A pak to prkno v mozku prasklo a hloub a hloub jsem letěla, co náraz, to byl jeden svět, až jsem prošla vším – a už jsem věděla. |
|
280 Pohreb sa konal v mojom mozguMR83 Pohreb sa konal v mojom mozgu.Smútiaci vrázdili sa von a dnu, dupali nahlas, až sa zdalo, že vo mne prebúrajú podlahu. A keď si všetci posadali, smútočný obrad ako na bubon začal biť, búšil, až sa zdalo, že miesto mysle puknutý mám zvon. Počula som, že zdvihli rakvu, že mojou dušou prešli zasa tie vŕzgavé čižmy z olova, čo… A vtedy celý priestor začal znieť, akoby nebo bolo zvonom a bytie uchom, ušným bubienkom a ja v tom tichu cudzím tvorom, stroskotancom, čo sám sem utiekol. Podlaha v mozgu povolila a ja som padala a letela, vždy na hlbší svet narazila, kým nezmizlo, čo vždy som vedela. |
280HU94 Já v Mozku Pohřeb cítila,A Hosté smuteční Chodili – stále chodili – K Mysli mé neteční Pak všichni usadili se A Mší mě podlomí – Halasnou – velmi halasnou – Mé Smysly ochromí – Já zvedat Truhlu slyšela, Skřípla mi na Duši, A opět Boty z Olova Prostor ten – ohluší, Nebesa jedním Zvonem jsou, Bytosti, nic než Uši, A já, a Ticho, divný Druh, Samotní, jak se sluší – Pak praskl Sloupek Rozumu, Já padla níž, a níž – A každým skokem zasáhla Svět, Vědění – ta Tíž – |
|
280ZH98 Cítila jsem, že někde v mozkuje pohřeb. Hosti tam a sem šlapali ztěžka, až se zdálo, že rozum prolomí se ven. Když se pak všichni rozsadili a bohoslužba začala bít na buben, – tím bubnováním ztratila má mysl cit. A bylo slyšet skřípat truhlu, jak po duši se smýká s ní. Ty olověné boty! znovu, zní celý prostor hranami. V jediný zvon se slilo nebe a bytí bylo už jen sluch. Já s tichem, cizí divné plémě, já ztroskotána sama, tu. Propadala jsem níž a níže, když prkno rozumu prasklo mi. V pádu jsem o svět narážela pak – zhaslo to, co rozum ví. |
280JŠ99 V mozku jsem pohřeb cítilaa všude zněl náš dům jen kroky, kroky – div že jsem nepřišla o rozum. Když hosty usadili, tu rozduněl se vzduch jakoby bubny – téměř mi v tom hluku ztupěl duch. Pak slyším zvedat truhlici a skřípat přes duši zase ty boty z olova. Pak svět se rozbušil, jako by nebe bylo zvon a bytí pouze sluch a já a ticho podivný, sem vyvržený druh. Pak prasklo prkno v rozumu a já – vždy níž a níž – jsem v každé hloubce našla svět a poznala vše – až – |
|
286c. 1861 / 1935 That after Horror – that ’twas us –That passed the mouldering Pier – Just as the Granite Crumb let go – Our Savior, by a Hair – A second more, had dropped too deep For Fisherman to plumb – The very profile of the Thought Puts Recollection numb – The possibility – to pass Without a Moment’s Bell – Into Conjecture’s presence – Is like a Face of Steel – That suddenly looks into ours With a metallic grin – The Cordiality of Death – Who drills his Welcome in – |
286JŠ99 Ta hrůza potom – že tos typrocházel pod trámem, když se kus žuly uvolnil, o vlas jím zachráněn. Vteřinka – a byls vržen hloub, než rybář spustí síť – to pomyšlení dovede v nás paměť umrtvit. Možnost, tak rychle octnout se – nežli se nadějem – před výtvorem svých představ, je jak tvář z ocele, jež náhle hledí do naší v kovovém úšklebu – srdečnost smrti, jež si zde cvičí svou návštěvu. |
|
287c. 1861 / 1896 A Clock stopped –Not the Mantel’s – Geneva’s farthest skill Can’t put the puppet bowing – That just now dangled still – An awe came on the Trinket! The Figures hunched, with pain – Then quivered out of Decimals – Into Degreeless Noon – It will not stir for Doctors – This Pendulum of snow – This Shopman importunes it – While cool – concernless No – Nods from the Gilded pointers – Nods from the Seconds slim – Decades of Arrogance between The Dial life – And Him – |
287JŠ99 Stroj došel –jiných hodin. Ženevské nářadí nevrátí úklon loutce, jež visí bez vlády. Děs padl na tu hračku! Číslice zmučené se schvěly z kruhu desetin v bezúhlé poledne. Nehne se pro lékaře kyvadlo bělostné. Kupec ho požaduje – co chladné, tupé Ne mdle kyne od ručiček, mdle kyne od vteřin – věk pýchy mezi životem ciferníku a Jím. |
|
288c. 1861 / 1891 I’m Nobody! Who are you?Are you – Nobody – Too? Then there’s a pair of us? Don’t tell! they’d advertise – you know! How dreary – to be – Somebody! How public – like a Frog – To tell one’s name – the livelong June – To an admiring Bog! |
288 NikdoJH77 Jsem nikdo! Kdo jste vy?Jste také nikdo? Tak jsme dva. A ani muk. To bychom odnesli. Jak smutné někým být! Jak žába, jež si kváká celý červen svoje jméno louži plné bláta. |
|
288 Som niktoMR83 Som nikto. Kto si ty?Aj ty si vari Nikto? Takže sme dvaja. Ani muk! Rozniesli by to rýchlo. Byť niekto — smutná vec! Ako žaba, čo kváka po celý jún tým smerom, kde obdivne čaká mláka. |
288JŠ99 Jsem Nikdo! A kdo jste vy?Jste též Nikdo – jak já? Pak je nás tedy pár. Však pst! – sic vyštvou oba dva! Jak hrozné, býti osobnost! Jak sprosté, zas a zas volat své jméno s hlasy žab na zbožňující hráz! |
|
288EK06 Jsem Nikdo! Kdo jsi ty?Tak ty jsi Nikdo též? Takže jsme tedy dva? Mlč! Než se to rozkřikne – vždyť víš! Jak je to nudné – Někým být! Jak žába – veřejné – vyřknout své jméno napospas pochlebné bažině! |
|
289c. 1861 / 1890 I know some lonely Houses off the RoadA Robber’d like the look of – Wooden barred, And Windows hanging low, Inviting to – A Portico, Where two could creep – One – hand the Tools – The other peep – To make sure All’s Asleep – Old fashioned eyes – Not easy to surprise! How orderly the Kitchen’d look, by night, With just a Clock – But they could gag the Tick – And Mice won’t bark – And so the Walls – don’t tell – None – will – A pair of Spectacles ajar just stir – An Almanac’s aware – Was it the Mat – winked, Or a Nervous Star? The Moon – slides down the stair, To see who’s there! There’s plunder – where – Tankard, or Spoon – Earring – or Stone – A Watch – Some Ancient Brooch To match the Grandmama – Staid sleeping – there – Day – rattles – too Stealth’s – slow – The Sun has got as far As the third Sycamore – Screams Chanticleer “Who’s there”? And Echoes – Trains away, Sneer – “Where”! While the old Couple, just astir, Fancy the Sunrise – left the door ajar! |
289 Domy na samotěJH77 Znám domy na samotě stranou cest,kam se rádi plíží zloději – dveře na dřevěnou závoru, okna pootevřená, všechno zve na zápraží. Tam mohou prolézt dva: jeden s náčiním se činí, druhý hlídá, zda všechno spí. Ty staré oči se těžko překvapí! Je noc a kuchyň uklizena, hodiny tikají, ale oni je mohou zastavit a myši neštěkají; ani zdi nic neřeknou, nikdo nic. Rozevřené brýle se zachvějí, kalendář náhle ve střehu bdí. Dala to rohožka znamení či vzrušená hvězda? Měsíc klouzá po schodišti, aby viděl, kdo tu je. Zde je kořist – kde? Džbán či lžíce, šperk a náušnice, brož tak stará jako ta babička, která tu klidně spí. Den už rachotí a krádež se táhne; slunce dosáhlo až po třetí cypřiš. Kohout křičí: „Kdo tu je?“ A ozvěny vzdálených vlaků se posmívají – „ale kde?“ Zatím stařečci právě procitli a myslí, že to vycházející slunce nechalo dveře dokořán! |
|
289 Domy na samoteMR83 Poznám tie domy na samote,s oknami nízko, s dierou v plote — drevená závora zlodejov zavše priam zavolá. Dvaja ta vpadnú: jeden sa oprie o dvere a dnu pustí sa kradnúť, druhý zas ostrí zrak: dom už spí, nečaká na zázrak. Kuchyňa zdá sa uprataná, len tik‑tak hodín ticho ráňa — dajú sa umlčať, myšky sa v dierach stien budú báť. Vtom — pohli sa to okuliare, či v kalendári starý list? Či koberec žmurkol, hviezda rotuje? Mesiac sa kĺže po schodoch, chce vidieť, kto tu je. Tu korisť — tá tu je, lyžica, starý džbán, náramok, drahokam, hodinky, pradávna brošňa — je stará ako tá babka, čo pradie v snách. Deň sa už zakráda, pomaly, potajme, slnko hneď dosiahne platan. Koruna blkotá. A kohút kontruje: „Kto tu je?“ Ozveny, vlaky vzdialené, sa smejú: „Ale kde?“ A starkí vstali. Čo to? Rám dverí a slnko v ňom? To ono nechalo ich dokorán. |
|
290c. 1861 / 1896 Of Bronze – and Blaze –The North – Tonight – So adequate – it forms – So preconcerted with itself – So distant – to alarms – An Unconcern so sovereign To Universe, or me – Infects my simple spirit With Taints of Majesty – Till I take vaster attitudes – And strut upon my stem – Disdaining Men, and Oxygen, For Arrogance of them – My Splendors, are Menagerie – But their Competeless Show Will entertain the Centuries When I, am long ago, An Island in dishonored Grass – Whom none but Beetles – know. |
290 Severní zářeJH77 Dnes večer je severní nebez bronzu a žáru! Soulad jeho tvarů je obrácen jen v sebe, vzdálen zmatku lidí země, vznešený, lhostejný je k vesmíru i ke mně, až vše se ve mně šíří a do mé prosté duše padá odlesk jejich majestátu. Na útlém stvolu půjdu s radostí, lidí mi netřeba ni kyslíku a jejich zpupnosti. Zář ve mně je, pro ně jsem divé zvíře, leč svou okázalostí ať baví ještě celá staletí. Já zatím jsem už dávno opovrženou trochou trávy jen s chudobkami v podletí. |
290JŠ99 Plamen a bronzje dnešní noc. V tak přesném souladu, tak přiměřeně ztvárněná, tak prostá neklidu. Královská povznesenost nade mne, nad světy, vdechla v mou prostou duši nákazu hrdosti, že pojala jsem širší vztah, vztyčená na dříku, s pohrdáním pro nadutost lidí a kyslíku. Mé nádhery jsou zvěřinec, však z jejich divadla se budou těšit staletí, až – dávno rozpadlá – budu jen ostrov prostých trav, o nějž jen brouk tak dbá. |
|
292c. 1861 / 1935 If your Nerve, deny you –Go above your Nerve – He can lean against the Grave, If he fear to swerve – That’s a steady posture – Never any bend Held of those Brass arms – Best Giant made – If your Soul seesaw – Lift the Flesh door – The Poltroon wants Oxygen – Nothing more – |
292JŠ99 Když tě zradí nervy –proč bys nervů dbal? O hrob smí se podepřít, kdo se pádu bál. To je pevný postoj. Nikdo neklesl z paží z mosazi, jež obr skul. Když duch vrávorá – z vrat těla pryč! Slaboch – chce hlt kyslíku, víc už nic. |
|
298c. 1861 / 1932 Alone, I cannot be –For Hosts – do visit me – Recordless Company – Who baffle Key – They have no Robes, nor Names – No Almanacs – nor Climes – But general Homes Like Gnomes – Their Coming, may be known By Couriers within – Their going – is not – For they’re never gone – |
298JŠ99 Nemohu sama být,jsem samý návštěvník – nepopsatelný zjev – jdou přes zámek. Nemají jméno, háv, podnebí, kalendář, jen obvyklý dům jak gnóm. Příchod mi zvěstují v mém nitru kurýři. Odchod – ten není, vždyť neodcházejí. |