|
EPIŠTOLA S. PAVLA K ŽIDŮM |
Kapitola 1. |
1. | Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky, v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého, |
2. | Kteréhož ustanovil dědicem všeho, skrze něhož i věky učinil. |
3. | Kterýžto jsa blesk slávy, a obraz osoby jeho, a zdržuje všecko slovem mocnosti své, očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv, posadil se na pravici velebnosti na výsostech, |
4. | Tím důstojnější nad anděly učiněn, čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel. |
5. | Nebo kterému kdy z andělů řekl: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe? A opět: Já budu jemu otcem, a on mi bude synem? |
6. | A opět, když uvodí prvorozeného na okršlek země, dí: A klanějte se jemu všickni andělé Boží. |
7. | A o andělích zajisté dí: Kterýž činí anděly své duchy, a služebníky své plamen ohně; |
8. | Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, na věky věků, berla pravosti jest berla království tvého. |
9. | Miloval jsi spravedlnost, a nenáviděl jsi nepravosti, protož pomazal tebe, ó Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé. |
10. | A ty, Pane, na počátku založil jsi zemi, a díla rukou tvých jsouť nebesa. |
11. | Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí, |
12. | A jako oděv svineš je, i budouť změněna. Ale ty jsi tentýž, a léta tvá nepřestanou. |
13. | A kterému kdy z andělů řekl: Seď na pravici mé, dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých? |
14. | Zdaliž všickni nejsou služební duchové, kteříž posílání bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení? |
Kapitola 2. |
1. | Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho, což jsme slýchali, aby nám to nevymizelo. |
2. | Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné, a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty, |
3. | Kterakž my utečeme, takového zanedbávajíce spasení? Kteréžto nejprvé začavši vypravováno býti skrze samého Pána, od těch, kteříž jej slýchali, nám jest utvrzeno. |
4. | Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy, a zázraky, a rozličné moci, i podělování Duchem svatým, podlé vůle své. |
5. | Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího, o kterémž mluvíme. |
6. | Osvědčilť pak na jednom místě jeden, řka: Co jest člověk, že naň pomníš, aneb syn člověka, že na něj patříš? |
7. | Maličkos jej menšího než anděly učinil, slavou a ctí korunoval jsi ho, a ustanovils jej nad dílem rukou svých. |
8. | Všecko jsi podmanil pod nohy jeho. Poddav pak jemu všecko, ničeho nezanechal nepodmaněného jemu. I však nyní ještě nevidíme, aby jemu všecko poddáno bylo. |
9. | Ale toho Ježíše, kterýž maličko nižší byl nežli andělé, vidíme pro utrpení smrti slavou a ctí korunovaného, aby z milosti Boží za všecky okusil smrti. |
10. | Slušeloť zajisté na toho, pro kteréhož jest všecko, a skrze kteréhož jest všecko, aby mnohé syny k slávě přiveda, vůdce spasení jejich skrze utrpení posvětil. |
11. | Nebo i ten, kterýž posvěcuje, i ti, kteříž posvěceni bývají, z jednoho jsou všickni. Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími, |
12. | Řka: Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým, u prostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě. |
13. | A opět: Já budu v něm doufati. A opět: Aj, já a dítky, kteréž dal mi Bůh. |
14. | Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve, i on též podobně účasten jest jich, aby skrze smrt zahladil toho, kterýž má vládařství smrti, to jest ďábla, |
15. | A vysvobodil ty, kteříž bázní smrti po všecken čas života podrobeni byli v službu. |
16. | Neboť nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal. |
17. | Pročež ve všem připodobněn býti měl bratřím, aby milosrdný byl, a věrný nejvyšší kněz {biskup} v tom, což se u Boha k očištění hříchů lidu díti mělo. |
18. | Nebo že sám trpěl, pokoušín byv, může také pokušení trpícím spomáhati. |
Kapitola 3. |
1. | A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze {biskupa} vyznání našeho, Krista Ježíše, |
2. | Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho. |
3. | Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům. |
4. | Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest. |
5. | A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti. |
6. | Ale Kristus, jako Syn, panuje nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme. |
7. | Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, |
8. | Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popuzení v den pokušení toho na poušti; |
9. | Kdež pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let. |
10. | Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých. |
11. | Pročež přisáhl jsem v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé. |
12. | Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého. |
13. | Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokudž se dnes jmenuje, aby někdo z vás nebyl zatvrzen oklamáním hřícha. |
14. | Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme. |
15. | Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popuzení. |
16. | Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, kteříž vyšli z Egypta skrze Mojžíše. |
17. | Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichž těla padla na poušti? |
18. | A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní. |
19. | A vidíme, žeť nemohli vjíti pro nevěru. |
Kapitola 4. |
1. | Bojmež se tedy, aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho, neopozdil se někdo z vás. |
2. | Nebo i nám zvěstováno jest, jako i oněmno, ale neprospěla jim řeč slyšená, nepřipojená k víře těch, kteříž slyšeli. |
3. | Neboť vcházíme v odpočinutí my, kteříž jsme uvěřili, jakož řekl: Protož jsem přisáhl v hněvě svém, žeť nevejdou v odpočinutí mé, ačkoli dokonána jsou díla od ustanovení světa. |
4. | Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých. |
5. | A tuto zase: Že nevejdou v odpočinutí mé. |
6. | A poněvadž vždy na tom jest, že někteří mají vjíti do něho, a ti, kterýmž prvé zvěstováno jest, nevešli pro něvěru, |
7. | Opět ukládá den jakýsi: Dnes, skrze Davida, po takovém času pravě, (jakož řečeno jest): Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých. |
8. | Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl, nebylť by potom mluvil o jiném dni. |
9. | A protož zůstáváť svátek lidu Božímu. |
10. | Nebo kdožkoli všel v odpočinutí jeho, takéť i on odpočinul od skutků svých, jako i Bůh od svých. |
11. | Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí, aby někdo neupadl v týž příklad nedověry. |
12. | Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná, a pronikavější nad všeliký meč na obě strany ostrý, a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínění srdce. |
13. | A neníť stvoření, kteréž by nebylo zjevné před oblíčejem jeho, nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho, o kterémž jest řeč naše. |
14. | Protož majíce velikého nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež to vyznání. |
15. | Nebo nemáme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobně, kromě hříchu. |
16. | Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný. |
Kapitola 5. |
1. | Všeliký zajisté nejvyšší kněz {biskup} z lidu vzatý za lidi bývá postaven v jednání s Bohem, totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy, |
2. | Kterýž by mohl, jakž sluší, lítost míti nad neznajícími a bloudícími, jsa i sám obklíčen nemocí. |
3. | A pro ni povinen jest, jakož za lid, tak i za sebe samého obětovati za hříchy. |
4. | A aniž kdo sobě sám té cti osobuje, ale ten, kterýž by byl povolán od Boha, jako i Aron. |
5. | Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl nejvyšším knězem {biskupem}, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe. |
6. | Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. |
7. | Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a vyslyšán jest v tom strachu. |
8. | A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství. |
9. | A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného, |
10. | Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem {biskupem} podlé řádu Melchisedechova. |
11. | O kterémž mnoho by se mělo mluviti, a to nesnadných věci k vypravení, ale vy jste nezpůsobných uší. |
12. | Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři, opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích, a učiněni jste mléka potřebující, a ne pokrmu hrubšího. |
13. | Kdožkoli zajisté mléka se drží, nechápá slova spravedlnosti; (nebo nemluvně jest). |
14. | Ale dokonalých jest hrubý pokrm, totiž těch, kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého. |
Kapitola 6. |
1. | Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha, |
2. | Křtů učení, a vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. |
3. | A toť učiníme, dopustí-li Bůh. |
4. | Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého, |
5. | Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, |
6. | Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají. |
7. | Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha. |
8. | Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení. |
9. | A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme. |
10. | Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši, a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce. |
11. | Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje, |
12. | Tak abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené. |
13. | Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahamovi, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého, |
14. | Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe. |
15. | A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení. |
16. | Lidé zajisté skrze většího přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou. |
17. | A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu, |
18. | Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje. |
19. | Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu, |
20. | Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu Melchisedechova nejvyšším knězem {biskupem} na věky. |
Kapitola 7. |
1. | Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání. |
2. | Kterémuž Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje, |
3. | Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně. |
4. | Pohleďtež tedy, kteraký ten byl, jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha. |
5. | A ješto ti, kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající, přikázaní mají desátky bráti od lidu podlé zákona, to jest od bratří svých, ačkoli pošlých z bedr Abrahamových, |
6. | Tento pak, jehož rod není počten mezi nimi, desátky vzal od Abrahama, a tomu, kterýž měl zaslíbení, požehnání dal. |
7. | A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře. |
8. | A tuto desátky berou smrtelní lidé, ale tamto ten, o němž se vysvědčuje, že jest živ. |
9. | A ať tak dím, i sám Léví, kterýž desátky béře, v Abrahamovi desátky dal. |
10. | Nebo ještě v bedrách otce byl, když vyšel proti němu Melchisedech. |
11. | A protož byla-liť dokonalost skrze Levítské kněžství, (nebo za něho vydán jest lidu zákon), jakáž toho byla potřeba, aby jiný kněz podlé řádu Melchisedechova povstal, a nebyl podlé řádu Aronova jmenován? |
12. | A poněvadž jest kněžství přeneseno, musiloť také i zákona přenesení býti. |
13. | Nebo ten, o kterémž se to praví, jiného jest pokolení, z kteréhož žádný při oltáři v službě nebyl. |
14. | Zjevné jest zajisté, že z pokolení Judova pošel Pán náš, o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš. |
15. | Nýbrž hojněji to ještě zjevné jest, že povstal jiný kněz podlé řádu Melchisedechova, |
16. | Kterýž učiněn jest ne podlé zákona přikázaní tělesného, ale podlé moci života neporušitelného. |
17. | Nebo svědčí: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. |
18. | Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní, proto že bylo mdlé a neužitečné. |
19. | Nebo ničeho k dokonalosti nepřivedl zákon, ale na místo jeho uvedena lepší naděje, skrze niž přibližujeme se k Bohu. |
20. | A to i podlé toho, že ne bez přísahy jest uvedena. |
21. | Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali, tento pak s přísahou, skrze toho, kterýž řekl k němu: Přisáhl Pán, a nebudeť toho litovati: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova. |
22. | Podlé čehož lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš. |
23. | A také onino mnozí bývali kněží, proto že smrt bránila jim vždycky trvati; |
24. | Ale tento poněvadž zůstává na věky, věčné má kněžství. |
25. | A protož i dokonale spasiti může ty, kteříž přistupují skrze něho k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně. |
26. | Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze {biskupa}, svatého, nevinného, nepoškvrněného, odděleného od hříšníků, a kterýž by vyšší nad nebesa učiněn byl, |
27. | Kterýž by nepotřeboval na každý den, jako onino kněží, nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati, potom za lid. Nebo učinil to jednou, samého sebe obětovav. |
28. | Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží {biskupy}, ale slovo přísežné, kteréž se stalo po zákonu, ustanovilo Syna dokonalého na věky. |
Kapitola 8. |
1. | Ale summa toho mluvení jest, že takového máme nejvyššího kněze {biskupa}, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích. |
2. | Služebník jsa svatyně, a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal, a ne člověk. |
3. | Všeliký zajisté nejvyšší kněz {biskup} k obětování darů a obětí bývá ustanoven, a protož potřebí bylo, aby i tento měl, co by obětoval. |
4. | Nebo kdyby byl na zemi, aniž by knězem byl, když by zůstávali ti kněží, kteříž obětují dary podlé zákona, |
5. | Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí, jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo, když dokonávati měl stánek: Hlediž, prý, abys udělal všecko ku podobenství, kteréžť jest ukázáno na této hoře. |
6. | Nyní pak tím důstojnějšího došel úřadu, čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest, kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena. |
7. | Nebo kdyby ona první byla bez úhony, nebylo by hledáno místa druhé. |
8. | Nebo obviňuje Židy, dí: Aj, dnové jdou, praví Pán, v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou. |
9. | Ne podlé smlouvy té, kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den, když jsem je vzal za ruku jejich, abych je vyvedl z země Egyptské. Nebo oni nezůstali v té smlouvě mé, a já opustil jsem je, praví Pán. |
10. | Protož tatoť jest smlouva, v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech, praví Pán: Dám, zákony své v mysl jejich, a na srdcích jejich napíši je, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. |
11. | A nebudouť učiti jeden každý bližního svého, a jeden každý bratra svého, říkajíce: Poznej Pána, proto že mne všickni znáti budou, od nejmenšího z nich až do největšího z nich. |
12. | Nebo milostiv budu nepravostem jejich, a na hříchy jejich, ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. |
13. | A kdyžť praví o nové, tedy pokládá první za vetchou; což pak vetší a schází, blízké jest zahynutí. |
Kapitola 9. |
1. | Mělať pak i první ona smlouva nařízené služby a svatyni světskou. |
2. | Nebo udělán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stůl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatyně. |
3. | Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatyně svatých, |
4. | Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo věderce zlaté, mající v sobě mannu, a hůl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona, |
5. | Nad truhlou pak cherubínové slávy, zastěňujíci slitovnici. O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně. |
6. | To pak když tak jest zřízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí kněží, služby vykonávajíce, |
7. | Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz {biskup}, ne bez krve, kterouž obětuje sám za sebe, i za lidské nevědomosti. |
8. | Čímž Duch svatý ukazuje to, že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval. |
9. | Kterýž byl podobenstvím na ten tehdejší čas, v němž darové a oběti se obětují, kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho, kdož obětuje, |
10. | Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných, až do času napravení, záležející. |
11. | Ale Kristus přišed, nejvyšší kněz {biskup} budoucího dobrého, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukou udělaný, to jest ne tohoto stavení, |
12. | Ani skrze krev kozlů a telat, ale skrze svou vlastní krev, všed jednou do svatyně, věčné vykoupení nalezl. |
13. | Nebo jestližeť krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poškvrněných, posvěcuje k očištění těla, |
14. | Čím více krev Kristova, kterýž skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému? |
15. | A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest, aby, když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení věčného dědictví přijali ti, kdož jsou povoláni. |
16. | Nebo kdež jest kšaft, potřebí jest, aby k tomu smrt přikročila toho, kdož činí kšaft. |
17. | Kšaft zajisté těch, kteříž zemřeli, stálý jest, poněvadž ještě nemá moci, dokudž živ jest ten, kdož kšaft činil. |
18. | Protož ani první onen bez krve nebyl posvěcován. |
19. | Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podlé zákona všemu lidu předložil, vzav krev telat a kozlů, s vodou a s vlnou červenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil, |
20. | Řka: Tatoť jest krev zákona, kterýž vám Bůh vydal. |
21. | Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil. |
22. | A téměř všecko podlé zákona krví očišťováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštění vin. |
23. | Protož potřebí bylo, aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli, nebeské pak věci lepšími obětmi, nežli jsou ty. |
24. | Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by nesla figůru pravé, ale v samo nebe, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás. |
25. | Ne aby častokrát obětoval sebe samého, jako nejvyšší kněz {biskup} vcházel do svatyně každý rok se krví cizí, |
26. | (Sic jinak by byl musil častokrát trpěti od počátku světa), ale nyní jednou při skonání věků, na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého, zjeven jest. |
27. | A jakož uloženo lidem jednou umříti, a potom bude soud, |
28. | Tak i Kristus jednou jest obětován, k shlazení mnohých lidí hříchů; podruhé bez hříchu ukáže se těm, kteříž ho čekají k spasení. |
Kapitola 10. |
1. | Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz těch věcí, jednostejnými obětmi, kteréž po všecka léta obětují, nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti. |
2. | Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, proto že by již neměli žádného svědomí z hříchů ti, kteříž obětují, jsouce jednou očištěni? |
3. | Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku. |
4. | Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy. |
5. | Protož vcházeje na svět, dí: Oběti a daru nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil. |
6. | Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil. |
7. | Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou. |
8. | Pověděv napřed: Že oběti a daru, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podlé zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi oblíbil, |
9. | Tehdy řekl: Aj, jduť, abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil. |
10. | V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. |
11. | A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů. |
12. | Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží, |
13. | Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho. |
14. | Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty, kteříž posvěceni bývají. |
15. | Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prvé pověděv: |
16. | Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, |
17. | A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. |
18. | Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť více oběti za hřích. |
19. | Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu, |
20. | (Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své), |
21. | A kněze velikého nad domem Božím, |
22. | Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, |
23. | A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil). |
24. | A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, |
25. | Neopouštějíce společného shromáždění svého, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje. |
26. | Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy, |
27. | Ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. |
28. | Kdož by koli pohrdal zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá. |
29. | Což se vám zdá, čím přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával, a krev smouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a Duchu milosti potupu učinil? |
30. | Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj. |
31. | Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého. |
32. | Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichž osvíceni byvše, mnohý boj utrpení snášeli jste, |
33. | Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli. |
34. | Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radostí jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. |
35. | Protož nezamítejtež smělé doufanlivosti své, kteráž velikou má odplatu. |
36. | Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. |
37. | Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati, |
38. | Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. |
39. | Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše. |
Kapitola 11. |
1. | Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných. |
2. | Pro ni zajisté svědectví došli předkové. |
3. | Věrou rozumíme, že učiněni jsou věkové slovem Božím, tak že z ničeho jest to, což vidíme, učiněno. |
4. | Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel, nežli Kain, skrze kterouž svědectví obdržel, že jest spravedlivý, jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal. A skrze tu, umřev, ještě mluví. |
5. | Věrou Enoch přenesen jest, aby neviděl smrti, a není nalezen, proto že jej Bůh přenesl. Prvé zajisté, než jest přenesen, svědectví měl, že se líbil Bohu. |
6. | Bez víry pak nemožné jest líbiti se jemu; nebo přistupující k Bohu věřiti musí, že jest Bůh, a těm, kteříž ho hledají, že odplatu dává. |
7. | Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom, čehož ještě nebylo viděti, boje se, připravoval koráb k zachování domu svého; skrze nějž potupil svět, a spravedlnosti té, kteráž jest z víry, učiněn jest dědicem. |
8. | Věrou, povolán jsa Abraham, uposlechl Boha, aby odšel na to místo, kteréž měl vzíti za dědictví; i šel, nevěda, kam přijde. |
9. | Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí, v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení. |
10. | Nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh. |
11. | Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala, a mimo čas věku porodila, když věřila, že jest věrný ten, kterýž zaslíbil. |
12. | A protož i z jednoho, a to již umrtveného, rozplodilo se potomků, jako jest množství hvězd nebeských, a jako písek nesčíslný, kterýž jest na břehu mořském. |
13. | Podlé víry zemřeli ti všickni, nevzavše zaslíbení, ale zdaleka je viděvše, jim i věřili, i je vítali, a vyznávali, že jsou hosté a příchozí na zemi. |
14. | Nebo ti, kteříž tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají. |
15. | A jistě, kdyby se byli na onu rozpomínali, z kteréž vyšli, měli dosti času zase se navrátiti. |
16. | Ale oni lepší žádají, to jest nebeské. Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem; nebo připravil jim město. |
17. | Věrou obětoval Abraham Izáka, byv pokoušín, a to jednorozeného obětoval ten, kterýž byl zaslíbení přijal, |
18. | K němuž bylo řečeno: V Izákovi nazváno bude tobě símě, |
19. | Tak o tom smýšleje, že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti. Pročež jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal. |
20. | Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau. |
21. | Věrou Jákob, umíraje, každému z synů Jozefových požehnání dával, a poklonil se na vrch hůlky své. |
22. | Věrou Jozef, dokonávaje, o vyjití synů Izraelských zmínku učinil, a o kostech svých poručil. |
23. | Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, proto že viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského. |
24. | Věrou Mojžíš, byv již dorostlý, odepřel slouti synem dcery Faraonovy, |
25. | Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti, |
26. | Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k odplatě. |
27. | Věrou opustil Egypt, neboje se hněvu královského; nebo jako by viděl neviditelného, tak se utvrdil. |
28. | Věrou slavil hod beránka a vylití krve, aby ten, kterýž hubil prvorozené, nedotekl se jich. |
29. | Věrou přešli moře červené jako po suchu; o čež pokusivše se Egyptští, ztonuli. |
30. | Věrou zdi Jericha padly, když je obcházeli za sedm dní. |
31. | Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými, pokojně přijavši špehéře. |
32. | A coť mám více praviti: Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, a Barákovi, a Samsonovi a Jefte, a Davidovi, a Samuelovi, a prorocích. |
33. | Kteříž skrze víru vybojovávali království, činili spravedlnost, docházeli zaslíbení, zacpávali ústa lvům, |
34. | Uhašovali moc ohně, utekli ostrosti meče, zmocněni bývali v mdlobách, silní učiněni v boji, vojska zaháněli cizozemců. |
35. | Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené. Jiní pak roztahováni jsou, neoblíbivše sobě vysvobození, aby lepšího dosáhli vzkříšení. |
36. | Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni, ano i vězeními a žaláři. |
37. | Kamenováni jsou, sekáni, pokoušíni, mečem zmordováni; chodili v kožích ovčích a kozelčích, opuštěni, ssouženi, a zle s nimi nakládáno, |
38. | Jichžto nebyl svět hoden, po pustinách bloudíce, i po horách, a jeskyních, i v doupatech země. |
39. | A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru, neobdrželi zaslíbení, |
40. | Proto že Bůh něco lepšího nám obmýšlel, aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti. |
Kapitola 12. |
1. | Protož i my, takový oblak svědků vůkol sebe majíce, odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje, |
2. | Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího. |
3. | A považte, jaký jest ten, kterýž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech svých hynouce. |
4. | Ještě jste se až do krve nezprotivili, proti hříchu bojujíce. |
5. | A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví: Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš? |
6. | Nebo kohož miluje Pán, tohoť tresce, a švihá každého, kteréhož za syna přijímá. |
7. | Jestliže kázeň snášíte, Bůh se vám podává jako synům. Nebo který jest syn, jehož by netrestal otec? |
8. | Pakli jste bez kázně, kteréž všickni účastni jsou, tedy jste cizoložňata, a ne synové. |
9. | Ano tělesné otce své měli jsme, kteříž nás trestali, a měli jsme je u vážnosti, i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů, abychom živi byli? |
10. | A onino zajisté po nemnohé dny, jakž se jim vidělo, trestali, ale tento v věcech přeužitečných, totiž k tomu, abychom došli účastnosti svatosti jeho. |
11. | Každé pak trestání, když přítomné jest, nezdá se býti potěšené, ale smutné, než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm, kteříž by v něm pocvičeni byli. |
12. | Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte, |
13. | A přímé kroky čiňte nohama svýma, aby, což zkulhavělo, do konce se nevyvinulo, ale raději uzdraveno bylo. |
14. | Pokoje následujte se všechněmi a svatosti, bez níž žádný neuzří Pána, |
15. | Prohlédajíce, aby někdo neodpadl od milosti Boží, a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl, a neučinil překážky, skrze nějž by poškvrněni byli mnozí; |
16. | Aby někdo nebyl smilník, aneb ohyzdný, jako Ezau, kterýž za jednu krmi prodal prvorozenství své. |
17. | Víte zajisté, že potom, chtěje dědičně dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Nebo nenalezl místa ku pokání, ačkoli ho s pláčem hledal. |
18. | Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni, a k vichru, a k mrákotě, a k bouři, |
19. | A k zvuku trouby a k hlasu slov, kterýž kdož slyšeli, prosili, aby k nim nebylo více mluveno. |
20. | (Nebo nemohli snésti toho, což bylo praveno: Kdyby se i hovado dotklo hory, budeť ukamenováno, aneb šípem postřeleno. |
21. | A tak hrozné bylo to, což viděli, že Mojžíš řekl: Lekl jsem se, až se třesu.) |
22. | Ale přistoupili jste k hoře Sionu, a k městu Boha živého, Jeruzalému nebeskému, a k nesčíslnému zástupu andělů, |
23. | K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených, kteříž zapsáni jsou v nebesích, a k Bohu soudci všech, a k duchům spravedlivých dokonalých, |
24. | A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi, a ku pokropení krví, lépe mluvící než Abelova. |
25. | Viztež, abyste neodpírali mluvícímu. Nebo poněvadž onino neušli, kteříž odpírali tomu, jenž na zemi na místě Božím mluvil, čím více my, jestliže tím, kterýž s nebe jest, pohrdneme? |
26. | Jehož hlas tehdáž byl zemí pohnul, nyní pak zaslíbil, řka: Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí, ale i nebem. |
27. | To pak, že dí: Ještě jednou, světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení, jakožto učiněných, aby zůstávaly ty, kteréž jsou nepohnutelné. |
28. | Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí. |
29. | Neboť Bůh náš jest oheň spalující. |
Kapitola 13. |
1. | Láska bratrská ať zůstává. |
2. | Na přívětivost k hostem nezapomínejte; skrze ni zajisté někteří, nevěděvše, anděly za hostě přijímali. |
3. | Pomněte na vězně, jako byste spoluvězňové byli, na ssoužené, jakožto ti, kteříž také v těle jste. |
4. | Poctivéť jest u všech manželství a lože nepoškvrněné, smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh. |
5. | Obcování veďte bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. Onť zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím; |
6. | Tak abychom doufanlivě říkali: Pán spomocník můj, aniž se budu báti, by mi co učiniti mohl člověk. |
7. | Zpomínejte na vůdce své, kteříž vám mluvili slovo Boží, jejichžto obcování jaký byl cíl, spatřujíce, následujtež jejich víry. |
8. | Ježíš Kristus včera i dnes tentýž jest, i na věky. |
9. | Učením rozličným a cizím nedejte se točiti. Výbornéť jest zajisté, aby milostí upevněno bylo srdce, a ne pokrmy, kteříž neprospěli těm, kteříž se jimi vázali. |
10. | Mámeť oltář, z něhož ti nemají práva jísti, kdož stánku slouží. |
11. | Nebo kterýchž hovad krev vnášína bývá za hřích do svatyně skrze nejvyššího kněze {biskupa}, těch pálena bývají těla vně za stany. |
12. | Protož i Ježíš, aby posvětil lidu svou vlastní krví, vně za branou trpěl. |
13. | Vyjděmež tedy k němu ven z stanů, pohanění jeho nesouce. |
14. | Neboť nemáme zde města zůstávajícího, ale onoho budoucího hledáme. |
15. | Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky, to jest ovoce rtů, oslavujících jméno jeho. |
16. | Na účinnost pak a na zdílnost nezapomínejte; nebo v takových obětech zvláštní svou líbost má Bůh. |
17. | Povolni buďte správcům svým a poslušni; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi, jako ti, kteříž počet mají vydati, aby to s radostí činili, a ne s stýskáním. Neboť by vám to nebylo užitečné. |
18. | Modltež se za nás; doufámeť zajisté, že dobré svědomí máme, jako ti, kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati. |
19. | Tím pak více prosím vás, abyste to činili, proto abych tím dříve navrácen byl vám. |
20. | Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, |
21. | Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě v vás to, což jest libé před oblíčejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. |
22. | Prosímť pak vás, bratří, snestež trpělivě slovo nepomenutí tohoto; neboť jsem krátce psal vám. |
23. | Věztež o bratru Timoteovi, že jest propuštěn, s kterýmžto, (přišel-li by brzo), navštívím vás. |
24. | Pozdravtež všech správců svých, i všech svatých. Pozdravují vás bratří z Vlach. |
25. | Milost Boží se všechněmi vámi. Amen. |