Kapitola 28. |
1. | Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: |
2. | Přikaž synům Izraelským a rci jim: Obětí mých, chleba mého, v obětech mých ohnivých u vůni spokojující mne, nezanedbávejte mi přinášeti v čas k tomu vyměřený. |
3. | Díš tedy jim: Tato jest obět ohnivá, kterouž obětovati budete Hospodinu: Beránky roční bez poškvrny dva, každého dne v obět zápalnou ustavičně. |
4. | Beránka jednoho obětovati budeš ráno, a beránka druhého obětovati budeš k večerou. |
5. | Desátý také díl míry efi mouky bělné, v obět suchou, zadělané olejem nejčistším, čtvrtou částkou míry hin. |
6. | Ta jest obět zápalná ustavičná, kteráž obětována jest na hoře Sinai u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu. |
7. | A obět mokrá její, čtvrtý díl míry hin na každého beránka; v svatyni obětuj obět mokrou silného nápoje Hospodinu. |
8. | Beránka pak druhého obětovati budeš k večerou, tak jako obět suchou jitřní, a jako obět mokrou její obětovati budeš v obět ohnivou, u vůni spokojující Hospodina. |
9. | Dne také sobotního dva beránky roční bez poškvrny, a dvě desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou s obětí její mokrou. |
10. | Ta bude obět zápalná sobotní každého dne sobotního, mimo zápalnou obět ustavičnou a mokrou obět její. |
11. | Také na nov měsíců vašich obětovati budete obět zápalnou Hospodinu, volky mladé dva, skopce jednoho, beránků ročních bez poškvrny sedm; |
12. | A tři desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou při každém volku, a dvě desetiny mouky bělné, olejem zadělané v obět suchou při každém skopci; |
13. | A jednu desetinu mouky bělné olejem zadělané v obět suchou při každém beránku, k oběti zápalné u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu. |
14. | Tyto pak oběti mokré jejich z vína: Půl míry hin bude při každém volku, a třetí částka hin při skopci, a čtvrtá částka hin při každém beránku. Ta jest obět zápalná k nov měsíci, každého měsíce přes celý rok. |
15. | Kozla také jednoho v obět za hřích, mimo obět ustavičnou, obětovati budete Hospodinu s mokrou obětí jeho. |
16. | Měsíce pak prvního, čtrnáctý den téhož měsíce velikanoc bude Hospodinu, |
17. | A v patnáctý den téhož měsíce slavnost; za sedm dní chleby nekvašené jísti budete. |
18. | Prvního dne shromáždění svaté bude, žádného díla robotného nebudete dělati v něm. |
19. | Obětovati pak budete obět ohnivou v zápal Hospodinu, volky mladé dva, skopce jednoho, a sedm beránků ročních; bez poškvrny budou. |
20. | A suchou obět při nich, totiž mouku bělnou, olejem zadělanou, tři desetiny při každém volku, a dvě desetiny při každém skopci obětovati budete. |
21. | A jednu desetinu obětovati budeš při každém beránku z těch sedmi beránků, |
22. | A kozla v obět za hřích jednoho k očištění vás. |
23. | Mimo obět zápalnou jitřní, kteráž jest obět ustavičná, obětovati budete to. |
24. | Tak obětovati budete každého dne za těch sedm dní pokrm oběti ohnivé, u vůni spokojující Hospodina, mimo zápalnou obět ustavičnou, a obět mokrou její. |
25. | Sedmého pak dne shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati. |
26. | V den také prvotin, když obětovati budete novou obět suchou Hospodinu, vyplníc téhodny vaše, shromáždění svaté míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati. |
27. | A obětovati budete obět zápalnou, u vůni spokojující Hospodina, volky mladé dva, skopce jednoho, beránků ročních sedm, |
28. | A obět suchou jejich, mouky bělné olejem zadělané tři desetiny při každém volku, dvě desetiny při každém skopci, |
29. | Jednu desetinu při každém beránku z těch sedmi beránků, |
30. | Kozla jednoho k očištění vašemu. |
31. | To mimo obět zápalnou ustavičnou, a obět suchou její obětovati budete; bez poškvrny ať jsou s obětmi svými mokrými. |
Kapitola 29. |
1. | Měsíce pak sedmého v první den jeho shromáždění svaté míti budete, žádného díla robotného nebudete dělati; to jest den troubení vašeho. |
2. | A obětovati budete zápal u vůni příjemnou Hospodinu, volka mladého jednoho, skopce jednoho, beránků ročních bez poškvrny sedm; |
3. | A obět suchou při nich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka, a dvě desetiny na každého skopce; |
4. | A desetina jedna na každého beránka z sedmi beránků; |
5. | A kozla jednoho v obět za hřích k očištění vás. |
6. | Mimo zápalnou obět novoměsíčnou s obětí její suchou, a mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou, a s obětmi jejich mokrými vedlé pořádku jejich, u vůni příjemnou, v obět ohnivou Hospodinu. |
7. | V desátý pak den téhož měsíce sedmého shromáždění svaté míti budete, a ponižovati budete životů svých; žádného díla nebudete dělati. |
8. | A obětovati budete obět zápalnou Hospodinu u vůni příjemnou, volka mladého jednoho, skopce jednoho, beránků ročních sedm, a ti ať jsou bez poškvrny; |
9. | A obět suchou jejich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka, a dvě desetiny na každého skopce; |
10. | A desetina jedna na každého beránka z těch sedmi beránků; |
11. | Kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět za hřích k očištění, a mimo zápal ustavičný s obětí suchou jeho, a s obětmi mokrými jejich. |
12. | V patnáctý také den měsíce sedmého shromáždění svaté míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati, ale slaviti budete svátek Hospodinu za sedm dní. |
13. | A obětovati budete zápal v obět ohnivou u vůni spokojující Hospodina, volků mladých třinácte, skopce dva, beránků ročních čtrnácte, a ti ať jsou bez poškvrny; |
14. | Též obět suchou jejich z mouky bělné olejem zadělané, tři desetiny na každého volka z třinácti volků, dvě desetiny na každého skopce z těch dvou skopců, |
15. | A jednu desetinu na každého beránka z těch čtrnácti beránků; |
16. | A kozla jednoho v obět za hřích, mimo zápal ustavičný s obětí jeho suchou i mokrou. |
17. | Potom dne druhého volků mladých dvanácte, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, |
18. | S obětí suchou při nich, a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; |
19. | A kozla jednoho v obět za hřích, mimo zápal ustavičný s obětí suchou jeho a s obětmi mokrými jeho. |
20. | Dne pak třetího volků jedenácte, skopce dva, a beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, |
21. | S obětí suchou a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; |
22. | A kozla v obět za hřích jednoho, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. |
23. | Dne pak čtvrtého volků deset, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, |
24. | S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci a beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; |
25. | A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. |
26. | Dne také pátého volků devět, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, |
27. | S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; |
28. | A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. |
29. | A dne šestého volků osm, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, |
30. | S obětí suchou a s obětmi mokrými jejich při každém volku, skopci i beránku, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; |
31. | A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i s obětmi mokrými. |
32. | Tolikéž dne sedmého volků sedm, skopce dva, beránků ročních bez poškvrny čtrnácte, |
33. | S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich na volky, skopce i beránky, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; |
34. | A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. |
35. | Dne pak osmého slavnost míti budete; žádného díla robotného nebudete dělati. |
36. | A obětovati budete obět zápalnou, v obět ohnivou vůně spokojující Hospodina, volka jednoho, skopce jednoho, a beránků ročních sedm bez poškvrny, |
37. | S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při volku, skopci i beráncích, vedlé počtu jejich, jakž jest obyčej; |
38. | A kozla jednoho v obět za hřích, mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou. |
39. | Ty věci vykonávati budete Hospodinu při slavnostech vašich, kromě toho, což byste z slibu aneb z dobré vůle své obětovali, buď zápalné, aneb suché, aneb mokré, aneb pokojné oběti vaše. |
40. | (30:1) I oznámil Mojžíš synům Izraelským všecky ty věci, kteréž přikázal jemu Hospodin. |
Kapitola 30. |
1. | (30:2) Mluvil také Mojžíš knížatům pokolení synů Izraelských, řka: Totoť jest, což přikázal Hospodin: |
2. | (30:3) Jestliže by muž slib aneb přísahu učinil Hospodinu, závazkem zavazuje duši svou, nezruší slova svého; podlé všeho, což vyšlo z úst jeho, učiní. |
3. | (30:4) Když by pak osoba ženského pohlaví učinila slib Hospodinu, a závazkem zavázala se v domě otce svého v mladosti své, |
4. | (30:5) A slyše otec její slib a závazek její, jímž zavázala duši svou, mlčel by k tomu: tedy stálí budou všickni slibové její, i každý závazek, jímž zavázala se, stálý bude. |
5. | (30:6) Jestliže by pak to zrušil otec její toho dne, když slyšel všecky ty sliby a závazky její, jimiž zavázala duši svou, nebudouť stálí; a Hospodin odpustí jí, nebo otec její to zrušil. |
6. | (30:7) Pakli by vdaná byla za muže, a měla by slib na sobě, aneb pronesla by ústy svými něco, čímž by se zavázala, |
7. | (30:8) A slyše muž její, nic by jí neřekl toho dne, kteréhož slyšel: stálí budou slibové její, i závazkové, jimiž zavázala duši svou, stálí budou. |
8. | (30:9) Jestliže by pak muž její toho dne, jakž uslyšel, odepřel tomu, a zrušil slib, kterýž na sobě měla, aneb něco rty svými pronesla, čímž by se zavázala, také odpustí jí Hospodin. |
9. | (30:10) Všeliký pak slib vdovy aneb ženy zahnané, jímž by se zavázala, stálý bude. |
10. | (30:11) Ale jestliže v domě muže svého slíbila, a závazkem zavázala se s přísahou, |
11. | (30:12) A slyše to muž její, mlčel k tomu a neodepřel: tedy stálí budou všickni slibové její, a všickni závazkové, jimiž se zavázala, stálí budou. |
12. | (30:13) Pakli docela odepřel muž její toho dne, jakž uslyšel, všeliký slib, kterýž vyšel z úst jejích, a závazek, jímž zavázala se, nebude stálý; muž její zrušil to, a Hospodin jí odpustí. |
13. | (30:14) Všelikého slibu a každého závazku s přísahou učiněného o trápení života jejího, muž její potvrdí jeho, a muž její zruší jej. |
14. | (30:15) Pakli by muž její den po dni mlčel, tedy potvrdí všech slibů jejích, a všech závazků jejích, kteréž na sobě má; potvrdilť jest jich, nebo neodepřel jí v den ten, když to uslyšel. |
15. | (30:16) Jestliže by pak slyše, potom teprv zrušiti to chtěl, tedy on ponese nepravost její. |
16. | (30:17) Ta jsou ustanovení, kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi, mezi mužem a ženou jeho, mezi otcem a dcerou jeho v mladosti její, dokudž jest v domě otce svého. |
Kapitola 31. |
1. | Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: |
2. | Pomsti prvé synů Izraelských nad Madianskými, a potom připojen budeš k lidu svému. |
3. | Mluvil tedy Mojžíš k lidu, řka: Vypravte některé z sebe k boji, aby šli proti Madianským a vykonali pomstu Hospodinovu nad nimi. |
4. | Po tisíci z pokolení, ze všech pokolení Izraelských vyšlete k boji. |
5. | I vydáno jest z mnohých tisíců Izraelských po tisíci z každého pokolení, totiž dvanácte tisíců způsobných k boji. |
6. | I poslal je Mojžíš po tisíci z každého pokolení k boji, a Fínesa syna Eleazara kněze s nimi; a nádoby svaté i trouby k troubení byly v ruce jeho. |
7. | Tedy bojovali proti Madianským, jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi, a zbili všecky pohlaví mužského. |
8. | Pobili také krále Madianské mezi jinými, kteréž porazili, totiž Evi, Rekem, Sur, Hur a Rebe, pět králů Madianských; Baláma také, syna Beorova, zabili mečem. |
9. | A zajali synové Izraelští ženy Madianské i děti jejich; všecka hovada jejich, i všechny dobytky jejich, a všecka zboží jejich pobrali. |
10. | Všecka také města jejich, v kterýchž svá obydlí měli, i všecky hrady jejich vypálili ohněm. |
11. | A všecku loupež i všecky kořisti pobravše, lidi i hovada, |
12. | Vedli je k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi, a ke všemu množství synů Izraelských, i zajaté i kořisti, i loupeže, k vojsku na roviny Moábské, kteréž jsou při Jordánu naproti Jerichu. |
13. | I vyšli Mojžíš a Eleazar kněz a všecka knížata shromáždění proti nim ven za stany. |
14. | Tedy rozhněval se Mojžíš na vůdce vojska, hejtmany nad tisíci a setníky, kteříž se navraceli z boje, |
15. | A řekl jim Mojžíš: A což jste zachovali všecky ženy? |
16. | Ej, onyť jsou hle synům Izraelským, podlé rady Balámovy, daly příčinu k přestoupení proti Hospodinu, při modlářství Fegor, pročež ona rána přišla byla na lid Hospodinův. |
17. | Protož nyní zmordujte všecky děti pohlaví mužského, a všecky ženy, kteréž poznaly muže. |
18. | Všecky pak panny, kteréž nepoznaly muže, zachovejte sobě živé. |
19. | Vy pak zůstaňte vně za stany za sedm dní; všickni, kteřížkoli jste někoho zabili, aneb kteříž jste se zabitého dotkli, očištovati se budete dne třetího a dne sedmého, sebe i zajaté své. |
20. | Všeliké také roucho a všecky věci kožené, i všelijaké dílo z srstí kozích, i všelikou nádobu dřevěnou očistíte. |
21. | I řekl Eleazar kněz vojákům, kteříž byli šli k boji: Toto jest ustanovení zákona, kteréž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. |
22. | Zlato však, stříbro, měď, železo, cín a olovo, |
23. | A cožkoli trpí oheň, ohněm přepálíte, a přečištěno bude, však tak, když vodou očišťování obmyto bude; což pak nemůže ohně strpěti, to skrze vodu protáhnete. |
24. | Zpéřete také roucha svá v den sedmý, a čistí budete; a potom vejdete do stanů. |
25. | Mluvil i to Hospodin k Mojžíšovi, řka: |
26. | Sečti summu kořistí zajatých, tak z lidí jako z hovad, ty a Eleazar kněz, a přední z čeledi otců v lidu; |
27. | A rozdělíš ty kořisti na dva díly, jeden mezi vojáky, kteříž byli vytáhli na vojnu, a druhý mezi všecko shromáždění. |
28. | A vezmeš díl na Hospodina od mužů bojovných, kteříž byli vyšli na vojnu, jednu duši z pěti set, buďto z lidí neb z hovad, neb z oslů, neb z ovcí. |
29. | Z jejich polovice to vezmete, a dáte Eleazarovi knězi obět vzhůru pozdvižení Hospodinu. |
30. | Z polovice pak té, kteráž jest synů Izraelských, vezmeš jedno z padesáti, buďto z lidí neb z volů, neb z oslů, neb z ovcí, a tak ze všelijakých hovad, a dáš to Levítům, držícím stráž příbytku Hospodinova. |
31. | I učinil Mojžíš a Eleazar kněz tak, jakž byl rozkázal Hospodin Mojžíšovi. |
32. | A bylo té kořisti z pozůstalé ještě loupeže, kteréž nabral lid válečný, ovec šestkrát sto tisíc, sedmdesáte a pět tisíců; |
33. | A volů sedmdesáte a dva tisíce; |
34. | Oslů šedesáte a jeden tisíců; |
35. | A panen, kteréž mužů nepoznaly, všech dva a třidceti tisíců. |
36. | Dostala se pak polovice jedna na díl těm, kteříž byli vytáhli na vojnu, dobytka drobného v počtu třikrát sto tisíc, třidceti a sedm tisíců a pět set, |
37. | A na díl vzatý Hospodinu dobytka drobného šest set, sedmdesáte pět. |
38. | A z volů šest a třidceti tisíců, z nichž přišlo na díl Hospodinu sedmdesáte a dva. |
39. | Oslů také třidceti tisíc a pět set, z nichž přišlo na díl Hospodinu šedesáte a jeden. |
40. | A lidí šestnácte tisíců, z nichž přišlo na díl Hospodinu třidceti a dvě duše. |
41. | Dal tedy Mojžíš díl oddělený Hospodinu Eleazarovi knězi, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. |
42. | Z druhé pak polovice synů Izraelských, kterouž vzal Mojžíš od těch mužů, jenž bojovali, |
43. | (A bylo té polovice k shromáždění přináležející z ovec třikrát sto tisíc, třidceti a sedm tisíců a pět set; |
44. | Volů třidceti šest tisíců; |
45. | Oslů třidceti tisíců a pět set; |
46. | A lidí šestnácte tisíců;) |
47. | Z té tedy polovice synů Izraelských vzal Mojžíš po jednom zajatém z padesáti, tak z lidí jako z hovad, a dal to Levítům, držícím stráž příbytku Hospodinova, jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi. |
48. | Tedy přistoupili k Mojžíšovi vývodové vojska, hejtmané nad tisíci a setníci, |
49. | A řekli jemu: My služebníci tvoji sečtli jsme počet bojovníků, kteréž jsme měli pod spravou naší, a neubyl ani jeden z nás. |
50. | A protož obětujeme obět Hospodinu, každý z toho, čehož jest dostal, nádobí zlaté, zápony, náramky, prsteny, náušnice a řetízky, aby očištěny byly duše naše před Hospodinem. |
51. | Vzal tedy Mojžíš a Eleazar kněz od nich to zlato všelikého díla řemeslného. |
52. | Bylo pak všeho zlata odděleného, kteréž obětováno Hospodinu, šestnácte tisíců, sedm set a padesáte lotů, od hejtmanů nad tisíci a od setníků. |
53. | (Muži zajisté bojovní, což loupeží vzali, to sobě měli.) |
54. | A vzavše Mojžíš a Eleazar kněz od hejtmanů nad tisíci a setníků to zlato, vnesli je do stánku úmluvy, na památku synů Izraelských před Hospodinem. |
Kapitola 32. |
1. | Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho, a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád, ano místo to místo příhodné pro dobytek. |
2. | Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben, mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění, řkouce: |
3. | Atarot a Dibon, a Jazer a Nemra, Ezebon a Eleale, a Saban a Nébo a Beon, |
4. | Země, kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským, jest země příhodná ku pastvě dobytku, a my služebníci tvoji máme drahně dobytka. |
5. | (Protož řekli:) Jestliže jsme nalezli milost před očina tvýma, nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství, ať nechodíme za Jordán. |
6. | I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben: Což bratří vaši půjdou sami k boji, a vy zde zůstanete? |
7. | I proč roztrhujete mysli synů Izraelských, aby nesměli jíti do země, kterouž jim dal Hospodin? |
8. | Takť jsou učinili otcové vaši, když jsem je poslal z Kádesbarne, aby prohlédli zemi tu. |
9. | Kteřížto, když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi, potom vrátivše se, odvrátili mysl synů Izraelských, aby nešli do země, kterouž dal jim Hospodin. |
10. | Čímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten, přisáhl, řka: |
11. | Zajisté že lidé ti, kteříž vyšli z Egypta, od dvadcítiletých a výše, neuzří země té, kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, nebo ne cele následovali mne, |
12. | Kromě Kálefa, syna Jefonova Cenezejského, a Jozue, syna Nun, nebo cele následovali Hospodina. |
13. | I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele, a učinil, aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let, dokudž nezahynul všecken ten věk, kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma. |
14. | A hle, vy nastoupili jste na místo otců svých, plémě lidí hříšných, abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele. |
15. | Jestliže se odvrátíte od následování jeho, i onť také opustí jej na poušti této, a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto. |
16. | Přistoupivše pak znovu, řekli jemu: Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme, a města dítkám svým, |
17. | Sami pak v odění pohotově budeme, statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými, dokavadž jich neuvedeme na místo jejich; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených, pro bezpečnost před obyvateli země. |
18. | Nenavrátíme se do domů svých, až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým; |
19. | Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále, když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu, k východu slunce. |
20. | I odpověděl jim Mojžíš: Jestliže učiníte tak, jakž jste mluvili, a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji, |
21. | A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem, dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své, |
22. | A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem: potom navrátíte se, a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem. |
23. | Pakli neučiníte toho, hle, zhřešíte proti Hospodinu, a vězte, že pomsta vaše přijde na vás. |
24. | Stavějte sobě tedy města pro dítky, a stáje pro dobytky své, a což vyšlo z úst vašich, učiňte. |
25. | I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi, řka: Služebníci tvoji učiní, jakž pán náš rozkazuje. |
26. | Dítky naše a ženy naše, dobytek náš a všecka hovada naše, tu zůstanou v městech Galád, |
27. | Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji, jakož mluví pán můj. |
28. | I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue, synu Nun, a předním v čeledech pokolení synů Izraelských, |
29. | A řekl jim: Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem, a byla by již podmaněna země před vámi, dáte jim zemi Galád k vládařství. |
30. | Pakli by nešli v odění s vámi, tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán. |
31. | I odpověděli synové Gád a synové Ruben, řkouce: Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým, tak učiníme: |
32. | My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán, a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu. |
33. | Tedy dal jim Mojžíš, synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses, syna Jozefova, království Seona, krále Amorejského, a království Oga, krále Bázanského, zemi s městy jejími při pomezích, i města země té všudy vůkol. |
34. | A vzdělali synové Gád, Dibon, Atarot a Aroer, |
35. | A Atrot, Sofan, Jazer a Jegbaa, |
36. | A Betnemra a Betaran, města hrazená, a stáje pro dobytky. |
37. | Synové pak Ruben vystavěli Ezebon, Eleale a Kariataim, |
38. | A Nébo a Balmeon, změnivše jim jména; také Sabma, a dali jiná jména městům, kteráž vzdělali. |
39. | Táhli pak synové Machir, syna Manassesova, do Galád, a vzavše tu krajinku, vyhnali Amorejského, kterýž tam bydlil. |
40. | I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi, synu Manassesovu, a bydlil v ní. |
41. | Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich, a nazval je vsi Jairovy. |
42. | Nobe také táhl, a vzal Kanat a městečka jeho, a nazval je Nobe od jména svého. |
Kapitola 33. |
1. | Tato jsou tažení synů Izraelských, kteříž vyšli z země Egyptské po houfích svých, pod spravou Mojžíše a Arona. |
2. | Sepsal pak Mojžíš vycházení jejich podlé toho, jakž táhli k rozkazu Hospodinovu. Tato jsou tedy vycházení jejich podlé toho, jakž táhli. |
3. | Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce, v patnáctý den téhož prvního měsíce, nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských, |
4. | Kdyžto Egyptští pochovávali všecky prvorozené, kteréž zbil Hospodin mezi nimi, a při bozích jejich vykonal Hospodin soudy své. |
5. | Hnuvše se tedy synové Izraelští z Ramesses, položili se v Sochot. |
6. | Potom hnuvše se z Sochot, položili se v Etam, jenž jest při kraji pouště. |
7. | A hnuvše se z Etam, navrátili se zase k Fiarot, jenž jest před Belsefon, a položili se před Magdalem. |
8. | A hnuvše se z Fiarot, šli prostředkem moře na poušť, a ušedše tří dnů cesty po poušti Etam, položili se v Marah. |
9. | Jdouce pak z Marah, přišli do Elim, kdežto bylo dvanácte studnic vod, a sedmdesáte palm. I položili se tu. |
10. | A hnuvše se z Elim, položili se u moře Rudého. |
11. | Potom hnuvše se od moře Rudého, položili se na poušti Sin. |
12. | A když se hnuli z pouště Sin, položili se v Dafka. |
13. | A hnuvše se z Dafka, položili se v Halus. |
14. | Hnuvše se pak z Halus, rozbili stany v Rafidim, kdežto lid neměl vody ku pití. |
15. | A hnuvše se z Rafidim, položili se na poušti Sinai. |
16. | Hnuvše se pak z pouště Sinai, položili se v Kibrot Hattáve. |
17. | A když se hnuli z Kibrot Hattáve, položili se v Hazerot. |
18. | Hnuvše se pak z Hazerot, položili se v Retma. |
19. | A z Retma hnuvše se, položili se v Remmon Fáres. |
20. | Potom hnuvše se z Remmon Fáres, položili se v Lebna. |
21. | A hnuvše se z Lebna, položili se v Ressa. |
22. | A hnuvše se z Ressa, položili se v Cehelot. |
23. | Z Cehelot pak hnuvše se, položili se na hoře Sefer. |
24. | A když se hnuli s hory Sefer, položili se v Arad. |
25. | A hnuvše se z Arad, položili se v Machelot. |
26. | Potom hnuvše se z Machelot, položili se v Tahat. |
27. | A hnuvše se z Tahat, položili se v Tár. |
28. | A když se hnuli z Tár, položili se v Metka. |
29. | A hnuvše se z Metka, položili se v Esmona. |
30. | Z Esmona pak hnuvše se, položili se v Moserot. |
31. | A když se hnuli z Moserot, položili se v Benejakan. |
32. | A hnuvše se z Benejakan, položili se v Chor Gidgad. |
33. | A hnuvše se z Chor Gidgad, položili se v Jotbata. |
34. | Když se pak hnuli z Jotbata, položili se v Habrona. |
35. | A z Habrona hnuvše se, položili se v Aziongaber. |
36. | A odtud hnuvše se, položili se na poušti Tsin, jenž jest Kádes. |
37. | A hnuvše se z Kádes, položili se na hoře řečené Hor, při končinách země Edomské. |
38. | Tu vstoupil Aron kněz na horu, jenž slove Hor, k rozkazu Hospodinovu, a umřel tam, léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské, v první den měsíce pátého. |
39. | A byl Aron ve stu ve dvadcíti a třech letech, když umřel na hoře Hor. |
40. | Uslyšel také Kananejský král v Arad, kterýž bydlil na poledne v zemi Kananejské, že by táhli synové Izraelští. |
41. | Tedy hnuvše se s hory Hor, položili se v Salmona. |
42. | A hnuvše se z Salmona, položili se v Funon. |
43. | Z Funon pak hnuvše se, položili se v Obot. |
44. | A když se hnuli z Obot, rozbili stany při pahrbcích hor Abarim, na pomezí Moábském. |
45. | Potom hnuvše se od těch pahrbků, položili se v Dibongad. |
46. | Z Dibongad hnuvše se, položili se v Helmondeblataim. |
47. | A když se hnuli z Helmondeblataim, položili se na horách Abarim proti Nébo. |
48. | Odšedše pak z hor Abarim, položili se na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu. |
49. | A rozbili stany při Jordánu, od Betsimot až do Abelsetim, na rovinách Moábských. |
50. | Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu naproti Jerichu, řka: |
51. | Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské, |
52. | Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší, a zkazte všecky rytiny jejich; i všecky obrazy slité jejich zkazte, všecky také výsosti jejich zbořte. |
53. | A když vyženete obyvatele země, bydliti budete v ní; nebo vám jsem dal tu zemi, abyste jí dědičně vládli. |
54. | Kteroužto rozdělíte sobě k dědictví losem, vedlé čeledí svých. Kterých jest více, těm větší dědictví dáte, kterých pak jest méně, těm menší dědictví dáte. Na kterém místě komu los padne, to jemu bude; podlé pokolení otců svých dědictví dosáhnete. |
55. | Pakli nevyženete obyvatelů země od tváři své, tedy ti, kterýchž zanecháte, budou vám jako trní v očích vašich, a jako ostnové po bocích vašich, a budou vás ssužovati na zemi, na kteréž vy bydliti budete. |
56. | A na to přijde, abych to, což jsem jim umínil učiniti, vám učinil. |
Kapitola 34. |
1. | Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: |
2. | Přikaž synům Izraelským a rci jim: Když vejdete do země Kanán, (tať jest země, kteráž se dostane vám v dědictví, země Kananejská s pomezími svými), |
3. | Strana polední vaše bude poušť Tsin vedlé pomezí Edomských; a bude vaše pomezí polední od břehu moře slaného k východu. |
4. | A zatočí se to pomezí polední k Maleakrabim, a půjde až k Tsin, a potáhne se od poledne přes Kádesbarne; a odtud vyjde ke vsi Addar, a vztáhne se až k Asmon. |
5. | Od Asmon zatočí se pomezí to vůkol až ku potoku Egyptskému, a tu se skonávati bude k západu. |
6. | Pomezí pak západní budete míti moře veliké; to bude vaše pomezí západní. |
7. | A pomezí půlnoční toto míti budete: Od moře velikého vyměříte sobě k hoře řečené Hor. |
8. | Od hory Hor vyměříte sobě, až kde se vchází do Emat, a skonávati se bude pomezí to u Sedad. |
9. | A odtud půjde pomezí to k Zefronu, a konec jeho u vsi Enan; to bude pomezí vaše k straně půlnoční. |
10. | Vyměříte sobě také pomezí k východu od vsi Enan až do Sefama. |
11. | A od Sefama schýlí se to pomezí až k Reblata, od východu maje Ain; a schýlí se pomezí to, a přijde k straně moře Ceneret k východu. |
12. | A vztáhne se to pomezí k Jordánu, a bude konec jeho u slaného moře. Ta země vaše bude po svých pomezích vůkol. |
13. | Tedy oznámil to Mojžíš synům Izraelským, řka: Ta jest země, kterouž dědičně obdržíte losem, jakož přikázal Hospodin, abych ji dal devateru pokolení a polovici pokolení Manassesova. |
14. | Nebo vzalo pokolení synů Ruben po domích otců svých, a pokolení synů Gád po domích otců svých, a polovice pokolení Manassesova vzali dědictví své. |
15. | Půl třetího pokolení vzali dědictví své před Jordánem proti Jerichu, k straně na východ slunce. |
16. | Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: |
17. | Tato jsou jména mužů, kteříž v dědictví rozdělí vám zemi: Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun. |
18. | Kníže také jedno z každého pokolení vezmete k rozdělování dědictví země. |
19. | A tato jsou jména mužů: Z pokolení Juda Kálef, syn Jefonův; |
20. | Z pokolení synů Simeon Samuel, syn Amiudův; |
21. | Z pokolení Beniaminova Helidad, syn Chaselonův; |
22. | Z pokolení synů Dan kníže Bukci, syn Jogli; |
23. | Z synů Jozefových z pokolení synů Manasses kníže Haniel, syn Efodův; |
24. | Z pokolení synů Efraim kníže Kamuel, syn Seftanův; |
25. | A z pokolení synů Zabulon kníže Elizafan, syn Farnachův; |
26. | Z pokolení synů Izachar kníže Faltiel, syn Ozanův; |
27. | A z pokolení synů Asser kníže Ahiud, syn Salonův; |
28. | A z pokolení synů Neftalím kníže Fedael, syn Amiudův. |
29. | Ti jsou, jimž přikázal Hospodin, aby rozdělili země k dědictví synům Izraelským v zemi Kananejské. |
Kapitola 35. |
1. | I mluvil Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu, řka: |
2. | Přikaž synům Izraelským, ať dadí Levítům z dědictví, kterýmž vládnouti budou, města k bydlení, i podměstí měst vůkol nich, |
3. | Aby měli města k bydlení, podměstí pak jejich pro dobytky jejich, i pro statky jejich, a pro všecka hovada jejich. |
4. | Podměstí pak měst, kteráž dáte Levítům, vzdálí budou ode zdi městské na tisíc loktů zevnitř vůkol. |
5. | Protož vyměříte vně za každým městem na východ slunce dva tisíce loktů, na poledne též dva tisíce loktů, také na západ dva tisíce loktů, i na půlnoci dva tisíce loktů, tak aby bylo město v prostředku. Ta bude míra podměstí měst jejich. |
6. | Z těch pak měst, kteráž dáte Levítům, oddělíte šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by někoho zabil; a k těm přidáte jim ještě čtyřidceti dvě města. |
7. | I bude všech měst, kteráž dáte Levítům, čtyřidceti osm měst i s podměstími jejich. |
8. | Těch pak měst, kteráž dáte z vládařství synů Izraelských, od těch, kteříž více mají, více vezmete, a od těch, kteříž méně mají, méně vezmete; jedno každé pokolení vedlé velikosti dědictví, jímž vládnouti budou, dá z měst svých Levítům. |
9. | I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: |
10. | Mluv k synům Izraelským a rci jim: Když přejdete Jordán, a vejdete do země Kananejské, |
11. | Vybéřete sobě města, a ta města budete míti k utíkání, aby tam utekl ten, kterýž by někoho zabil z nedopatření. |
12. | A budou vám ta města k útočišti před přítelem, aby neumřel ten, kdož zabil, dokudž by se nepostavil před shromážděním k soudu. |
13. | Z těch tedy měst, kteráž dáte, šest měst k útočišti míti budete. |
14. | Tři města dáte před Jordánem, též tři města dáte v zemi Kananejské; i budou města útočiště. |
15. | Synům Izraelským i příchozímu, i podruhu mezi nimi bude těch šest měst k útočišti, aby tam utekl, kdož by koli ranil někoho z nedopatření. |
16. | Jestliže by pak železem ranil někoho, tak až by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. |
17. | Pakli by hodě kamenem, jímž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. |
18. | Pakli by hodě dřevem, kterýmž by mohl zabiti, udeřil někoho, tak že by umřel, vražedlník jest; smrtí umře vražedlník takový. |
19. | Přítel zabitého zabije vražedlníka toho; kdyžkoli ho dostane, on sám zabije ho. |
20. | Aneb jestliže by z nenávisti strčil někým, aneb shodil by něco na něho z úkladu, tak že by od toho umřel; |
21. | Aneb jestliže by z nepřátelství rukou udeřil někoho, tak že by umřel: smrtí umře bitec ten, vražedlník jest; přítel zabitého zabije vražedlníka toho, jakž ho nejprv dostane. |
22. | Jestliže by pak náhodou a ne z nepřátelství strčil někým, aneb shodil by na něho nějakou věc bez úkladu; |
23. | Aneb jaký koli kámen, od něhož by umříti mohl, shodil by na něj z nedopatření, tak že by umřel, nebyv s ním v nepřátelství, ani nehledaje zlého jeho: |
24. | Tedy souditi bude shromáždění mezi bitcem a mezi přítelem zabitého vedlé soudů těchto. |
25. | A vysvobodí shromáždění vražedlníka toho z rukou přítele zabitého, a káže se jemu navrátiti shromáždění k městu útočiště jeho, do něhož utekl; i bude bydliti v něm, dokudž neumře kněz nejvyšší, kterýž pomazán jest olejem svatým. |
26. | Jestliže by pak ten, kterýž zabil člověka, vyšel z mezí města útočiště svého, do něhož utekl, |
27. | A přítel zabitého našel by jej vně, an přešel meze města útočiště svého, a zabil by přítel zabitého vražedlníka toho, nebude vinen krví. |
28. | Nebo v městě útočiště svého bydliti má, dokudž by neumřel kněz nejvyšší. Když by pak umřel kněz nejvyšší, navrátí se vražedlník do země vládařství svého. |
29. | A bude vám toto za ustanovení soudné v pronárodech vašich, ve všech příbytcích vašich. |
30. | Kdož by koli měl na smrt vydati někoho, podlé vyznání svědků sáhne na vražedlníka; ale jeden svědek nebude moci svědčiti proti někomu na smrt. |
31. | Nevezmete pak výplaty za člověka vražedlníka, kterýž, jsa nešlechetný, jest smrti hoden, než smrtí ať umře. |
32. | Aniž také vezmete výplaty od toho, kterýž utekl do města útočiště svého, aby se navrátil k bydlení do země své, prvé než by umřel kněz, |
33. | Abyste nepoškvrnili země, v níž jste. Nebo krev taková poškvrnila by země, aniž také země očištěna býti může od krve, kteráž jest vylita na ní, jediné krví toho, kterýž vylil ji. |
34. | Protož nepoškvrňujte země, v kteréž bydlíte, kdežto já přebývám; nebo já Hospodin přebývám u prostřed synů Izraelských. |
Kapitola 36. |
1. | Přistoupili pak starší z čeledi synů Galád, syna Machir, syna Manassesova, z čeledi synů Jozefových, a mluvili před Mojžíšem a před knížaty předními z synů Izraelských, |
2. | A řekli: Tobě pánu mému přikázal Hospodin, abys losem dal zemi v dědictví synům Izraelským; přikázáno jest také pánu mému od Hospodina, aby dal dědictví Salfada, bratra našeho, dcerám jeho. |
3. | Kteréž jestliže někomu z pokolení synů Izraelských, kromě z pokolení svého, dány budou za manželky, odejde dědictví jejich od dědictví otců našich, a přidáno bude k dědictví pokolení toho, do kteréhož by se vdaly, a tak z losu dědictví našeho ubude. |
4. | A když budou míti synové Izraelští léto milostivé, připojeno bude dědictví jejich k dědictví pokolení toho, do kteréhož by se vdaly, a tak od dědictví pokolení otců našich odtrženo bude dědictví jejich. |
5. | Tedy přikázal Mojžíš synům Izraelským podlé řeči Hospodinovy, řka: Dobře pokolení synů Jozefových mluví. |
6. | To jest, což přikázal Hospodin o dcerách Salfadových, řka: Za kohož se jim líbiti bude, nechť se vdadí, však v čeledi domu otce svého ať se vdávají, |
7. | Aby nebylo přenášíno dědictví synů Izraelských z pokolení na pokolení; nebo synové Izraelští jeden každý přídržeti se bude dědictví pokolení otců svých. |
8. | A každá dcera z pokolení synů Izraelských, kteráž by měla dědictví, za někoho z čeledi pokolení otce svého vdá se, aby vládli synové Izraelští jeden každý dědictvím otců svých, |
9. | Aby nebylo přenášíno vládařství z jednoho pokolení na druhé pokolení, ale jeden každý z pokolení synů Izraelských dědictví svého přídržeti se bude. |
10. | Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinily dcery Salfadovy. |
11. | Nebo Mahla, Tersa a Hegla, Melcha a Noa, dcery Salfad, vdaly se za syny strýců svých. |
12. | Do čeledi synů Manasse, syna Jozefova, vdaly se, a zůstalo dědictví jejich při pokolení čeledi otce jejich. |
13. | Tato jsou přikázaní a soudové, kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše synům Izraelským, na rovinách Moábských, při Jordánu proti Jerichu. |