|
PŘÍDAVKY K DANIELOVI |
ZUZANA |
Dva nešlechetní soudcové |
13 |
1. | V Babylónu bydlel muž jménem Jójakím. |
2. | Vzal si za ženu Zuzanu, dceru Chilkijášovu. Byla velmi krásná a bohabojná. |
3. | Její rodiče byli spravedliví a vychovali svou dceru podle Mojžíšova zákona. |
4. | Jójakím byl velmi bohatý a měl při svém domě zahradu. U něho se scházeli židé, protože byl ze všech nejváženější. |
5. | Toho roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší, o jakých Panovník řekl: "Vyšla svévole z Babylónu od starších, soudců," kteří byli považováni za správce lidu. |
6. | Bývali hosty v Jójakímově domě a přicházeli k nim všichni, kdo vedli soudní při. |
7. | Když se v poledne lid rozešel, vycházívala Zuzana, aby se prošla v zahradě svého muže. |
8. | Oba starší ji pozorovali každý den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní. |
9. | Pomátli se na rozumu a odvrátili své oči tak, že nehleděli k Nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy Boží. |
10. | Oba byli posedlí vášní po ní, ale nesvěřili se jeden druhému se svým trápením. |
11. | Styděli se totiž svěřit se se svou touhou obcovat s ní. |
12. | Každý den však dychtivě číhali, aby ji viděli. |
13. | Jednou řekli jeden druhému: "Pojďme domů, je čas k obědu." Vyšli a rozešli se, |
14. | ale vrátili se a sešli se na stejném místě. Sdělili si důvod toho, přiznali se ke své vášni a společně začali hledat vhodnou chvíli, kdy by Zuzanu zastihli samotnou. |
Úklady proti Zuzaně |
15. | Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě. |
16. | Nebyl tam nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali. |
17. | Zuzana řekla služkám: "Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat." |
18. | Učinily, jak jim řekla, zavřely dveře zahrady a odešly postranními dvířky, aby přinesly, co jim nařídila. Neviděly ty starší, protože byli ukryti. |
19. | Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní |
20. | a naléhali: "Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli! |
21. | Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík, a že jsi proto poslala služky pryč." |
22. | Zuzana zabědovala: "Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to, neuniknu vašim rukám. |
23. | Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem." |
24. | Začala hlasitě křičet, ale oba starší ji překřičeli. |
25. | Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady. |
26. | Jakmile obyvatelé domu uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí stalo. |
27. | Starší přednesli své obvinění. Služebníci se velmi zastyděli, protože něco podobného nikdy nebylo o Zuzaně vysloveno. |
Křivé obvinění |
28. | Druhého dne se lid sešel k jejímu muži Jójakímovi. Přišli i ti dva starší, plni zlých úmyslů proti Zuzaně, aby ji přivedli na smrt. |
29. | Řekli před lidem: "Pošlete pro Zuzanu, dceru Chilkijášovu, Jójakímovu ženu." Poslali pro ni. |
30. | Přišla ona i její rodiče a děti a všichni její příbuzní. |
31. | Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu. |
32. | Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej. |
33. | Plakali ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli. |
34. | Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu. |
35. | Ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť svým srdcem se s důvěrou upínala k Hospodinu. |
36. | Starší pak vyprávěli: "Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma dívkami, dala zavřít dveře zahrady a dívky propustila. |
37. | Tu k ní přišel mladík, který byl předtím ukrytý, a ležel s ní. |
38. | My jsme byli v rohu zahrady, a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim |
39. | a viděli jsme je spolu obcovat. Jeho jsme se však nemohli zmocnit, protože byl silnější než my, otevřel dveře a uprchl. |
40. | Ji jsme chytili a vyptávali se, kdo je ten mladík, |
41. | ale nechtěla nám to říci. Toto dosvědčujeme." Shromáždění jim uvěřilo jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji k smrti. |
42. | Zuzana hlasitě zvolala: "Bože věčný, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane, |
43. | ty víš, že křivě proti mně svědčili. Hle, mám zemřít, ačkoli jsem neučinila nic z toho zlého, co o mně vypověděli." |
Daniel prokáže Zuzaninu nevinu |
44. | Hospodin vyslyšel její hlas. |
45. | Když ji odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladém jinochu, který se jmenoval Daniel. |
46. | Ten hlasitě zvolal: "Já jsem čist od její krve!" |
47. | Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: "Co znamenají slova, která jsi promluvil?" |
48. | On stál uprostřed nich a řekl: "Jste pošetilí, synové Izraele? Bez vyšetřování a bez jasného důkazu jste odsoudili izraelskou dceru. |
49. | Obnovte soud, tito dva svědčili proti ní křivě." |
50. | Všechen lid se rychle vrátil. Starší lidu mu řekli: "Posaď se zde uprostřed nás a vylož nám to; Bůh ti dal zřejmě moudrost stáří." |
51. | Daniel jim řekl: "Oddělte ty dva daleko od sebe a já je vyslechnu." |
52. | Když oddělili jednoho od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: "Ty, který jsi po všechny dny až do stáří páchal zlo, teď vyjdou najevo tvé dřívější hříchy. |
53. | Soudil jsi nespravedlivě, nevinné jsi odsuzoval a viníky propouštěl, ačkoli Hospodin praví: 'Nezabiješ nevinného a spravedlivého!' |
54. | A teď mluv! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým stromem jsi je viděl spolu obcovat?" On odpověděl: "Pod lentiškem." |
55. | Řekl mu Daniel: "Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!" |
56. | Dal ho odvést pryč a rozkázal přivést druhého. Tomu řekl: "Plemeno kenaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce. |
57. | Takhle jste se chovali k dcerám izraelským a ony ze strachu se vám podvolovaly, ale dcera judská si nedala líbit vaši svévoli. |
58. | Teď mi řekni: Pod kterým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?" Odpověděl: "Pod dubem." |
59. | Daniel mu řekl: "Věru, i ty jsi zalhal ve svůj neprospěch. Anděl Boží už čeká, má meč, aby tě rozťal vpůli; tak vás oba zahubí." |
Vděčnost Hospodinu |
60. | Celé shromáždění začalo hlasitě volat a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají. |
61. | Obořili se na ty dva starší, neboť Daniel je usvědčil slovy jejich vlastních úst z křivého svědectví, a udělali s nimi to zlé, co oni chtěli učinit bližnímu. |
62. | Jednali podle zákona Mojžíšova a zabili je. Tak byla toho dne zachráněna nevinná krev. |
63. | Chilkijáš a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu s Jójakímem, jejím mužem, a všemi příbuznými, že se na ní nenašlo nic hanebného. |
64. | Od toho dne po všechny další dny se stal Daniel velkým v očích lidu. |