Alarmo

Nové zeměpisné objevy 16. století připomněly slovo „Nekonečno“ a tím i „Věčnost“. Člověk se musel chtě nechtě začít znovu zajímat o hranici mezi naším, viditelným Světem a Věčností, tedy o „Smrt“, musel ji uznat za tu nejsamozřejmější součást Života. Řada literátů doby, které dnes říkáme baroko, se pokusila vnést do každodenního chaosu Světa řád a mír s obrazem nástroje lásky, s loutnou. Byl to nástroj nad jiné oblíbený. Plný souzvuk jednotlivých strun symbolicky koresponduje se souzněním lidských duší. Michna sám nám ostatně říká, že Panna Maria je „…mé Loutny hlavní struna, jest všech svatých teta…“. Podle těchto strun, tedy duší světců, máme i my ladit své struny – své duše do harmonie pro božského Loutnistu.
Adam Václav Michna, rytíř z Otradovic, je jistě společně s Janem Amosem Komenským největším českým barokním básníkem. Kromě toho je však také nejvýznamnější českou hudební osobností 17. století. Tento svérázný, hluboce vzdělaný šlechtic, měšťan, varhaník a „hospodský“ v jedné osobě, shrnul všechny nálady a potřeby třicetiletou válkou ztýrané Evropy do své Loutny české. Zároveň jako básník, skladatel i vydavatel. Jednoduchá, přístupná forma třinácti „tanečních“ písní – árií s předehrami a někdy s doprovody nástrojů „ad libitum“ tvoří podivuhodnou hudebně básnickou suitu, jakési „oratorium“. Komplikovaná poesie je založena na paralele dvojího mystického sňatku: Panny Marie s Bohem a lidské duše s Kristem. Téměř formou divadelního představení nás Michna v Loutně provádí spolu s Duší Světem a kordonem jeho nástrah od Stvoření až do Nebe. Nabídnutá paralela se ctnostným životem Mariiným má Duši boj s léčkami Světa usnadnit. Forma dialogu byla pro svou příjemnost i užitečnost oblíbena i při psaní učebnic, například hry na loutnu nebo dobrého chování. Mnohovrstevná symbolika nás k poznávání Boha, sebe sama a naší cesty k Němu vede pomocí náznaků. Tuto symboliku, Michnovým vzdělaným současníkům jistě zřetelnou a prostším lidem přijatelnou, najdeme v textu a číslování písní, melodiích, harmonických postupech, komposiční sazbě, v paralelách osudů mythologických a starozákonních postav s jejich šťastnějšími novozákonními protějšky, atd. Protože jde o poměrně složitou řeč narážek, je dostupnost obsahu Loutny přímo úměrná vzdělání a dobré vůli posluchače či čtenáře pochopit ji. Aktivní vstřebávání duchových podnětů muzicírováním „při stole“ bylo vždy každému dostupné na jeho vlastní úrovni. Stůl totiž nebyl jen místem jídla a úřadu, ale světla, setkávání, modlitby a potěchy vůbec. …

Důležitým motivem společné práce je … samostatná potěcha z muzicírování. Ostatně – tento rozměr hudby souzní s celou hlavní myšlenkou Loutny české: radost ze souhry z oddělených partů je podobná radosti z harmonického společenství. Pro správné provádění jednotlivých partů není nutná znalost partitury. To platí i o životě a o hledání našeho poslání na tomto Světě.